JAKOŽENIC
Chtěla jsem pověsit obrázek od příbuzných, krajinku šumavskou s kvetoucím stromem. Při té příležitosti jsem zjistila, že lepí. Autor svou olejomalbu (?) neopatřil finálním lakem a každé lehké škrábnutí znamená zásah do kraje. Ale vůbec to nevadí, protože se to prstem zase snadno opraví, rozmázne a je to. Zajímavý úkaz – obraz, který můžete dotekem proměňovat. Interaktivní!
Jako obvykle: vylézt na štafle, vzít do rukou obrázek, balancovat nad skříní a zkusit, jak se obrázek vejde na zeď. Jasně, tohle je ta správná výška! Zašmrdlat závěsným očkem trochu po zdi, aby se vytvořilo znamínko pro hřebík. A je to připraveno. Bohužel spodek rámu vytvořil na zdi mnohem větší znamínko, dvě rýhy (viz foto nahoře). Skutečně tvůrčí zábava. Člověk by řekl: Hotový obraz. Ale ne, nejen že se dá upravovat prstem, ještě sám maluje čáry na zdi!
Doprčic, kde že je to znamínko? Znovu. Ať mám jistotu, kam ťuknout hřebík.
No, šel tam nějak blbě, moc nedrží. Pověsím obraz a je to. A – ne! Viklavý hřebík trčí níž, než je potřeba! Jak je to možné?! A moc vpravo u zdi, to by nešlo. Sundat obraz – a hřebíček sám dobrovolně vypadl ze zdi za skříň. No to nevadí, díra nebude pod obrázkem vidět. TEĎ už budu vědět, kam zatlouct hřebíček. Do našich zdí to jde celkem v pohodě.
Ne do téhle!
Tahle zeď je asi nějaká speciální. Z druhé strany je domovní schodiště. No a co? No a hřebíky odskakují. Zapadnou do omítky jen mělce a pak už nejdou dál, odskočí pod skříň (5 ks) nebo se zkřiví a nedrží, kloktají (dalších vyhozených 5 ks). Díra už ve zdi je, to už esteticky nezachráním, tak hrabu drolivou omítkou, abych zjistila, proč to odskakuje. Cihla. Hm. No a co? Kousek níž by měla být štěrbina mezi cihlami a tam by to držet mohlo, ne? Ne. A díra je už tak nápadná, že ji pověšený obraz nezachrání. Nedám tam nic. Asi nebyla náhoda, že v celé téhle dlouhé zdi jsou odedávna jen tři háčky. Háčky. Ne hřebíky. Ty tam asi nešly, tak byly instalovány háčky (spíš než skobičky), dost možná do dřevěných špalíků zasádrovaných do zdi, kdoví.
Plán B: Obrázek pověsit vedle na boční zeď u okna a zasádrovat ďouru. Pak zamalovat barvou. A zamalovat i čáry, co namaloval obraz. A zas bude čerstvě vymalováno.
Když už sádruju tuhle díru, zasádruju i tu pod oknem, kterou jsem tam probourala rohem nočního stolku, když jsem ho instalovala na – úzké – místo. Tak. To mi docela jde. A našla jsem celý pytlík sádry, kterou jsem nekupovala já. A dvě špachtle, které jsem nekupovala. Už tu byly odedávna. V krabici s nápisem ŠTĚTCE. Takže mám tři! Každou jinou.
Zasádrovaná díra je na fotce níže s číslem 2.
A jak to bylo dál… Zamalovala jsem štětcem zeď příslušnou barvou.
Jenže ouha – viz číslo 3 – zůstala mapa. Co teď? Něco bílého a pak to přemalovat znovu. Sádru už ne. Křída! Mám! V plechové krabičce od čaje. A zrovna tady na ráně, to se hodí jako na zavolanou. Začmáráno. No a co myslíte? Po přemalování barvou mapa stejně prosvítala. Hm. Proces s křídou jsem tedy opakovala a už to docela jde. Po pár dnech jsme tam, kde jsme byli. Akorát musím vydrhnout pokapané parkety a skříň. A to se mi nechce, to klidně další týden počká.
A podobně jako s vymalováním to vypadá i s vybalováním.
.
Jo, tak kapku na parketách a nahoře na skleněné střeše skříně jsem umyla. No aspoň to.
Zajímavý je, že jinak nevím, o čem psát.
A nebylo by teda lepší přímo na tu zeď něco namalovat?
Ha!
Můj otec by to udělal.
:-D
Respektive on to párkrát udělal.
Já zatím ne, zatím jsem jen sdružila mapu severního pólu a jižního pólu a dneska je pověsila. Jinde než na flek. No a tím pádem mi vybyla tmavohnědě zarámovaná kresba pána, co hraje na cello a klavíristka ho doprovází. To teda nevim, kam dám. Jestli vůbec. Zase když jde o violoncello, proč bych si to nepověsila… To jsou zásadní životní problémy, což :)
Doporučuji příště žluté skvrny přestříknout matným nitrolakem ve spreji. Funguje spolehlivě, protože vytvoří bariéru nepropouštějící složky rozpustné ve vodě.
4
A jak na tom pak drží malba?
Lištice jedna, trpím při tom čtení – malá dámská vrtačka a hmoždinka!
vykašli se na zatloukání hřebíků,skobiček…
Na zavěšení obrazů je nejlepší tohle:
http://www.anekt.cz/detaily.php?id=329638&=HÁÈKY DO ZDI 12KS | 871125298803 | EAN 8711252988030
udrží to těžkej rám i na slabé omítce v paneláku,jde to zatlouct vždycky a lehce a po odstranění tam nezůstane díra jak …na sádrování..
Ale musím sebekrititicky přiznat, že jsem taky vykotlala mnoho děr, než jsem dospěla k vrtačce.
6:
no a hmoždinky je ta nejhorší varianta…
Při vrtání sem tam vypadne půlka zdi a stejně se musí sádrovat,při vyndání staré hmoždinky je to občas na sbíječku,vrtání do panelu,když se tam chytne šutr je taky práce tak pro horníka…
Hmoždinky leda na poličky,závěsy…
4 Zdenko_P
ahá, matný nitrolak. Ten asi nemáme. Nebo možná máme a nevíme o něm… asi jako ty špachtle. Nitrolak. Moje máma říkala, že se to dělá “vodním sklem,” ale to asi taky nemáme.
6 Libo
vrtačka, nojo, tu si můžu půjčit z práce.
Jenže ta dělá větší díry než hřebíček. Na zasádrování. Když se rozhodnu nepoužít zatlučený hřebíček (tedy hřebíček ve zdi, kam se dá v pohodě zatlouct), můžu ho nechat bejt a nebude na zdi ani vidět, kdežto skoba v hmoždince bude dost čumět.
Ale dojde na to asi, dojde na vrtání, protože uvažuju, že si nad dveře dám tyčku a na ni lehký závěs, nějakej vílí, abych nekoukala na dveře, ale na třpytivý hadřík. ještě nevím.
7 Saule
jdu se kouknout, co to je…
AHA!
No tak to je šmejd, asi dva druhy podobný jsem si koupila a v práci (tam není cihla)to bylo nanic. Nedržel na tom ani rámeček 9×13! A když se to ze zdi vyndá, odprejskne celej kousek beztak. Nejlíp mi tam držely věci na takovejch jehlách do zdi.
Kupodivu je ale nedávno u Mrázka a Pytlíka (místní železářství v Břevnově) neměli, do zdi mi nabídli jen černé hřebíčky. A to už je stejný jako hřebíky, co mám doma.
Počkat – ale možná tyhle tvoje držej!
Ty moje byly trošku jiný! Měly myslím jen tři trny, krátký.
11
Ty černý hřebíčky jsou dobrý, jsou tvrdší, pevnější, líp jdou do zdi a neohejbaj se, tudíž nemají takovou tendenci vylamovat kusy omítky kolem sebe.
12 ru
á, takže radši koupit to, co je do zdi, dobře! To je fakt, že ty obyč jsou měkčí.
No, asi zajdu zase do železářství. Ani teďka nevím, kde je poblíž na Vinohradech, znám jen v Břevnově, na nábř. kpt. Jaroše a na Starým Městě. A na Synkáči.
Jó, když jsme s tátou chodívali k Rottovi na Malej rynek, to bylo něco, tam měli i laťky, což teď je jen v těch óbr barákách na kraji města, kam se skoro bez auta nedojde. Taky na Václaváku v Diamantu měli senzační, s přihrádkama na různé šroubky a čokolády, tam se dalo prohrabovat.
…13
hm, Korunní 19, zal. 1995.
Kdysi bývalo na Vinohradský za rohem, ale tam je už dlouho bytový textil. Taky dobrý.
Hodně jsem si odvykla bydlet ve vnitřním městě – tolik obchodů všude a skvělých! Tenhle týden jsem šla dvakrát z hospody domů pěšky, jednou ze Žižkova, jednou z Míráku, je to kousek. A kdybych nešla pěšky, noční tramvaje jedou celou noc. Ráno vyjdu z domu a okolo chodí lidi, je tam živo; přitom jsou to všechno boční ulice, tiché. Ale živé. Světlé, široké. Akorát ty vysoké domy už mi k chuti asi nepřijdou nikdy, od těch jsem si odvykala 15 let. Od ruchu města jen 6 let.
13 druhý odst.:
tak šroubky dnes asi na Václaváku už nekoupíš,ale zase piko,nebo koks…to už není problém.
Ale můžeš to zkusit,aź se tě tam zeptají “chceš něco?”,tak požadovat černý hřebíčky do zdi:-))
“Ty nemáme, jenom do rakve.”
to u nás máme jedno železářství pořád v jednom kšeftu,minimálně 40 let,mají tam takovou sešlapanou prkennou černou podlahu,tu si pamatuju už jako děcko.
No,nejvyšší čas,abych to tam koupil a udělal z toho bar s obsluhou nahoře bez(po 8. večer i dole:-0).
Ať tady nejsme ve všem sto let za opicema,ale naopak zase Praze o krok blíže:-)
18
obsluha nahoře bez vPraze nefrčí. V 90.letech byla v “hotýlku” (mezi Bělehradskou a Karlovem) vždycky ve čtvrtek večer, ale to je trapárna, Saule, to tam provozuj buď pořádnej bordel, nebo důstojně oblečenou hospodu. Když už je tam ta tradiční podlaha…
tak tedy pořádnej bordel na dobrým základě,té tradiční podlaze myslím,tu tam nechám:-)
Jo,ale vzpomínám si,že u nás bylo jednu dobu dokonce pánské holičství s obsluhou nahoře bez.
To jsem byl ale na ježka a než mi aspoň trochu dorostly vlasy,tak už to bylo zase zavřený.
Škoda:-)
ale zpět k tématu,ať nedopadnu jak Ratka:-)
Do zprasené pískové omítky nějaký háčky s krátkýma hřebíčkama samozřejmě držet nebudou a chce to fakt hřebík,černej protože zakalenej,kterej zajede až do cihly.
Ale zase kvalitní omítka udrží na takových háčcích i x kilovej rám.
A sádrování mne už taky přešlo.
To sem dycky zasádroval celej kvartýr kromě toho,co jsem zasádrovat chtěl:-)
Ať si sádrují doktoři zlomený končetiny,na zadělávání děr je tmel !
Liško,. 7, 11: Já se přikláním k Saulovi – na těhle háčcích nám visí obrázky už 5 let bez jedinýho řachnutí. A to jsou některý z nich i ve skle. Já s nima tedy špatné zkušenosti nemám, takže buď ty tvoje byly šmejdový, nebo jsi měla smůlu. Ale za mě je to nejvíc easy a spolehlivý řešení.
Nebo potom co navrhuje Ratka:) Takhle se u nás zvrhla zaječí koupelna, ale riziko této činnosti tkví v tom, že potom už si dáš těžko stopku a nebudeš mít problém domalovávat kdeco. Takhle k nám naposled přibyl foxteriér, co vozí na hřbětě opici a tři sedící obludy, protože M. asocioval kus upadlé omítky psa. Tak domaloval toho foxe, načež chtěl Žmur namalovat taky psa a dva se mu nepovedli a já domalovala tu opici. Super kreativní zážitek, ale po nás se bude malovat fakt blbě:(
“…Při té příležitosti jsem zjistila, že lepí. Autor svou olejomalbu (?) neopatřil finálním lakem ”
Není to spíš naopak?
Lepí lak,ne olejové barvy.
A lepí na různých barvách různě,na některých i několik let,možná furt.
22
A co navrhuje Ratka? :-)
23
Žejo? :o)
Nejsem malíř a nemám zkušenost s olejomalbama, ale přijde mi, že starý obrazy taky nikdo nelakoval a jsou na povrchu tvrdý. Třeba starý obrazy i Kristů a podobných nábožensko-hřbitovních témat.
A naopak laky někdy na některých podkladech lepí.
23, 25
trochu obrazy lepivý být můžou, ale tenhle je jakoby neuschlej, vrstva barvy se dá přesunovat, je právě měkká. A lepkavá. Možná to není olej, ale tempera, i když taky nevím, proč nby to bylo měkký…
Starý obrazy lakovaný si myslím spíš byly, měly finální nátěr nějakým finálním lakem.
25:
I staří mistři lakovali Ru,ale to ještě nebyla syntetika.
Tuším,že bílek se k tomu používal,ale teď možná lakuju já:-)
Každopádně mohu Lišce doporučir zaručenou metodu,jak se toho lepivýho laku zbavit.
Na vatu milá Liško nalij trochu terpentýnu a krouživými pohyby zlehka přejížděj po olejomalbě.
Teoreticky takto sundáš lak,prakticky i celou malbu,ale aspoň ti zbyde napnutý plátno a můžeš začít s vlastní tvorbou:-)
Jo, jasný, vycházím akorát z toho, jak vypadají ty starý malby atleta, který se mi dostávají do ruky při obnovách křížů. :-)
27
Ty by ses s těmahle radama uživil v naší firmě, nám sem tam po renovaci opískováním taky nezbyde nic. :-))
27
chá, nene, plátno já si koupím teďka na začátku prázdnin nový a našepsuju, ale terpentýn nepotřebuju (a někde ho mám asi ve špajzu, ale nevím, kde), protože chci zkusit akryl. (A nebude mi to doma pár tejdnů smrdět / vonět, to snad je výhoda akrylu, zatím jinou neznám.)
Vééliký plátno.
Zase hřebíčky :) budu potřebovat, ale jinačejší než do zdi. A ty snad taky mám, asi. Po dovolené to zase rozeberu, sroluju, převezu a doma opět napnu. No nazdar, jak to tak píšu, to nebude prča. Abych táhla na dovolenou kladivo a štípačky; co kdyby je tam v té chalupě neměli…
Hlavně si nesmím zapomenout klobouk, aby to bylo stylový!
Na stylu malby už tak nesejde. :)
Nojo, jenže si vezmu i bloky, co mám, na malování menších obrazů, třeba louky… a ty si můžu pověsit leda na tu stěnu, co do ní nejde bušit!!
19. Nahoře bez náhodou frčí každé úterý a čtvrtek v ulici Slezské v Hostinci U Bergerů!
Libo 33
no prosím, tak až půjdu do Korunní pro hřebíčky, vezmu to domů Slezskou a je to :)
V té Slezské je také prosekárna – kde mají prosecco, to chci prozkoumat. Prosekám se tam.
33:
a točí tam jedenáctku?
To je pro mne důležitá informace:-)
24. Pardon! Ale Ru a Ra se mi už párkrát zaměnilo:)
36
Přitom jsou tak nezaměnitelné…!
:-)
37. třeba pro vnějšího pozorovatele nikoliv :-))) (vtip)
38
Jedině pro toho, kdo je nečte. :-)