Rusalka vysvětluje mnohé!
Například neudělat volbu a setrvávat v nezvolení nějaké z možností, je sice zatuhutí na místě, ale zároveň to chrání před (domněle vždy) průserovou definitivností. Dává to naději! Nevědět, jak to dopadne s nějakým vztahem například, pořád udržuje v naději a chrání před koncem. Zároveň chrání i před postupem, pokrokem, životem…
Vysvětluje (částečně?) i to, proč se mi s ničím nechce pohnout, nechce se mi udělat nějaké kroky, abych prodala pár helem po tátovi. Nejsou moje, nechceme je. Přesto tu pořád jsou, na svém místě, zavěšené pod stropem v předsíni. Jenže ony jsou vlastně mámy, ne moje. A i kdyby byly moje, zřejmě jsem odmalička musela pořád vymýšlet, co udělám, jak se zabavím apod., že později, kdy mladí dospělí dělají jednotlivé kroky a čerpají radost a posílení z toho, že něco sami (!) už zmůžou, tak mě to už fakt netáhlo. Já sama zmohla vždycky všechno, mně nikdo nepomoh, mě nikdo emočně moc nepodpořil, resp. nikdo se mnou přitom nebyl, byla jsem v tom sama. Přesto jsem (byla) milované dítě, to vím, z toho čerpám furt, cítím se tak – no a navzdory tomu jsem byla na život sama.
Po tom odrusalkování (i když jednorázové řešení v jednom okamžiku to nebude) jsem si vzpomněla na babičku a bylo mi jí poprvé líto. Možná ona byla nejvíc přítomná, nejvíc se mnou. – Ona se s námi sestěhovala a byla se mnou přes den od mého jednoho roku do tří let, než jsem šla do školky. Byla důležitá, ale pořád mi unikalo, proč. Tak teď to aspoň trochu vím. Byla prostě se mnou. Ne já s ní. Ona se mnou! A to nikdo jinej, nikdo jinej nebyl.
Ha – mezitím jsem měla krizový telefonní hovor v rámci odpolední služby a můžu říct, že jsme všichni, jak tu jsme, vlastně v pohodě!
– což jsem věděla i předtím. :)
Jinak bych totiž nikdy Rusalku nerozkryla, kdybych nebyla přesvědčená, že se mi nic nemůže stát, že se nerozpadnu, nic mi prostě nehrozí, to vím.
I jakožto Rusalka jsem „za vodou.“ Díkybohu.
Jéééé kresbičky Josefa Čapka, ty jsem milovala. O panence která byla sama. A ta Rusalka, ta je myslím z Pohádek, ale jistá si nejsem.
Babička, která byla s Tebou. Nevím přesně co to znamená v Tvém životě, ale je to důležité. Někoho mít. Měla jsi babičku.
ratko 3
jo, babička byla důležitá, ani nevěděla jak, a líto mi je, že se to nikdy už zpětně nedověděla, nikdo jí nevyjádřil vděčnost, nebo teda já ne, a umřela, když mi bylo 11.
To nejsou kresbičky Josefa Čapka – myslíš tu panenku v Pejskovi a kočičce asi. Tohle je moje Rusalka, na kresby Josefa Čapka jsem několik let nepohlédla. Ale taky ho mám ráda. Spíš ale jeho obrazy barevný.
… kdybych se snažila o kresbičky, nedělám tý Rusálce tak křivolaký nohy.
Prostě jsem ji rychle nakreslila a je tady.
Asi je to vlivem kreslicího materiálu – tenhle fix je nový a mokrý a lehký a kreslí rychle. Dominula byl starý a ten kreslil pomaleji, ale zato právě (trochu) pečlivější tvary, protože jsem na něj musela tlačit.
Jinak je to stejnej fix.
Z toho vyplývá, že Josef Čapek kreslil mokře a rychle :- ))
Jo já už vím, tobě toho J.Čapka připomněla ta Liška sedící mezi hračkami! Jako ta jeho noční košilka, to je pravda, ten kreslil takové poházené hračky.
7. jooo :-) myslím že to bylo o panence která tenounce plakala. a pak se těšila z hraček :-)
Já měla tatínka. Nosil mě na ramenou a říkal mi někoilika různými něžnými, vtipnými až hloupými osloveními a projevoval mi emoční podporu tím, že mi čas od seřezal prdel, což mi zas na chvíli ukázalo správnou cestu, takže jednou po delší pauze bez emoční podpory jsem za ním přišla, že jestli by mi neměl dát na tu prdel preventivně, že když už jsem tak dlouho nezlobila, tak abych si to nepokazila…
9
jó, ty sis dovedla odvážně říct o to, cos potřebovala :-)) To já né.
9
Jo říct, to já dycky dovedla…
Patřilo se odkázat na 10, ne na devět. Už v tom zas jedu. Pudu spat.
<3
Nemáš slova, Zdenko, neumíš psát a mluvit. Liška to tak krásně napíše a ty uděláš jakýsi blbý znak.
14
To jí z toho krásně napsanýho údivem spadl kornout se zmrzlinou.
13, 14
a mně to připadá milý, dík, Zdenko.
Tenhle znak jsem několik let považovala za prdelku, až někdy loni mi došlo, že je to srdce :- ))
Takže Karle je to s těma znakama bez dalšího slova opravdu ošemetný!!
15
ru :-)) no a zmrzlina.
Ad 14: My jsme se viděly u stejného tématu jinde.
Já měla taky stejnou babičku, moji pohádkovou. A taky se ani ona nikdy nedozvěděla, jak moc pro mě byla důležitá – právě v době, když jsem z toho měla rozum, abych jí to mohla říct, ona ho ztratila. Rusalku mám doteď s mámou, máme nějaký divně obrácený role – máma se mi svěřuje s tím, co jí trápí a spoléhá na mě a já jí svýma věcma „nezatěžuju“ (což vede k tomu, že žiju úplně jiný život, než si moje máma představuje).
19 psice,
ano, tak to máme taky obrácené, ale naštěstí moje máma je dost vkusně soudná, takže to není zatěžující, je to jen málokdy máloco, ale přesto to v dětství trochu mělo vliv. Mámě jsem se nesvěřovala cca od 9 let, taky nevěděla, co žiju jak žiju – a to mi vyhovuje – jenom asi dvakrát jsem jí v dospělosti něco „pustila“, ale pořád to počítám za trochu nebezpečné, nechám si to i nadále na velmi vyjímečné příležitosti.
Ta moje babička právě taky měla pak demenci, asi poslední rok života. Škoda, no. Tak snad dostala něco, nějakou vděčnost, od svýho syna, mýho táty. Ale nevím to.
Komentáře jsou taky zajímavé a cenné, škoda proto psát jen značky. Rád bych taky něco napsal, ale nejde mi to, jen si to čtu a mám možná občas blbou připomínku, ale mně odkrývají, to co neznám, co napsat neumím.
Karle 21
To je bezvadný!
Mně zas připadá, že někdy je v těch komentářích až moc slov. Ale pak si řeknu, že ne, že by mi ty komentáře hrozně chyběly. Beru je jako součást svého světa, kterou chci mít pořád. Komentáře tady i na blogách okolních.
Spravedlivé to začíná být v momentě když se hodiny života „otáčejí“ a to co dívka či mladá žena viděla v matce se najednu otočí o 180°. A ona se stává „tou matkou“ a dívá se.
Tak já půjdu domů. Jsem nějak unavená. Možná se někde zastavím na pivo, třeba mě to vzpruží. Někde dneska točí zelené pivo, na Zelený čtvrtek. A to já mám narozeniny, jako každý Zelený čtvrtek! Akorát teď už tu v práci skoro nikdo není a připadá mi dost osamocený se zvednout a jít sama pryč. Jindy si tak sama nepipadám, až se to teď asi ukazuje s tím odrusalčením. Pocit: Nikde nikdo a co teď.
Ani nehrnu před sebou moc restů, který bych si v duchu mohla sjíždět, že musím udělat. Nebo je dělat. Jen nějakou platbu internetovou provedu, to bude snad rychlý. A jinak zítra ráno ještě něco pracovního, i když je svátek, pak volno, v sobotu už mít nakoupeno a jet s tím vším na výlet a pak ke kamarádům na velikonoce, jenže to si moc neodpočinu. Leda zejtra, ale dnes i zítra večer bude u nás na noc nějaká příbuzná, kterou neznám.
Co bych nejradši udělala? – Co by se mi šiklo, co by se mi chtělo, co bych potřebovala?
Aby byl někdo se mnou. Takže zavolám Sousedovi, jestli někam nezajdem… Předtím bylo všechno stejný, ale necítila jsem se sama.
Tak to Happy birthday Liško.
Nebo proste po našem“vše nej“
Vše nejlepší Liško, narozky se posunou a oslaví třeba později. my to tak běžně děláme… na narozeniny ticho po pěšině. :-)
Liška má narozeniny v březnu.
21, 22 Dva moc hezký komentáře.
S těma narozeninama to nechápu. Máš narozeniny, když se točí zelený pivo? Páč jinak nejde mít narozeniny dycky na Zelený čtvrtek, když je to pokaždý jindy…
29:
Tak ja si důvod na oslavu taky vzdycky najdu,ale ty narozeniny nam bude muset Liška vysvetlit.:-)
.
Karel je největší vševěd,
protože narozeniny mám koncem března. Plus je mám každý Zelený čtvrtek, protože jsem se narozdila na Zelený čtvrtek. Můžu slavit tudíž solárně i lunárně.
A zavolala jsem na letošní včerejší Zelený čtvrtek Sousedovi a sešli jsme se a naučil mě sprostou píseň, kterou jsem neznala. Lépe řečeno jsem znala popěvek o jednom verši „Vonásku, Vonásku, vyser se na lásku.“ A nevěděla jsem, že to pokračuje. Vy jste to věděli?
31
A víš, že se mi teď vybavuje, žes to někdy už určitě vysvětlovala, to s tím narozením na Zelenj čtvrtek? Ale zapomněla jsem to. Jo, Karel je vševěd.
To je Študente Vonásku, a že to má pokračování, vím, teda vím ještě ten jeden verš, co končí ocáskem. Je to ještě dál?
Ale to je celý ze Študentský halenky…
ru,
končí ocáskem :-) Jo.
A to mi nedošlo, že Študentská halenka má stejnou melodii, že je to z toho. Zná jenom asi 1. sloku. Tak tojó, to se dá snad najít. Díky.
Nojo, no, vesnická a koňácká popová kultura má přeci jenom trochu jiný repertoár než pražská kavárna. :-))
Se mi při těch verších vždycky vybaví, jak jeden z naší koňácké grupy, takovej velikej, širokej, více či méně brunátnej (podle obsahu alokoholu), se vždycky těsně před úplným finále mohutně nadechl a s rukou v pěst širokým máchnutím z plných plic nasadil „ženský jsou svině, drž se onánie…“
No, dneska už má myslím tři dcéry a svou ženušku, maličkou a drobounkou, poslouchá jak hodinky. :-)
35:
Tak s konakama nic nemam,ale vzpominam si na hovor v kancelari svych dvou VS vzdelanych kolegu.
Ten mladsi se nam sveril,ze uz vazne uvazuje o svatbe.
Starsi kolega se ho nevinne zeptal jestli sve nastavajici opravdu veri.
A on ze opravdu veri.
Potom se na nej tak vazne a otcovsky podival a pronesl otazku:
„Jak muzes verit necemu,co pet dni krvaci a nezdechne?“:-0)
36
:-)))))
Teda, abych vysvětlila souvislosti… zrovna ne a ne zdechnout. :-))
Teď jste mi připomněli, že jsem si chtěla obarvit hlavu.
Protože ráno vypadnu na tři dny pryč a pak už to bude krííze. Tak že by ráno? Ráno téměř bez výjimky nestíhám nic krom zabalit si batoh a jít… To by bylo revoluční řešení, ráno obarvit. Nebo v pondělí, no, ale aby mě za to beránek nepokakal, že to nemám obarvený od rána… Nebo to obarvit s vejcema v neděli, to bude nejleší, vezmu si to s sebou a je to.
Sorry za všednodenní duševní pochody, ale jinak mi hlavou táhnou jen neteční hufnágli, a to nechci podporovat psaním na to téma. :)
Já barvila včera večer.
Teda barvím už víc dní, ale včera večer jsem si barvila vlasy. :-))
41 z červené na zelenou? A co vyšlo?
V rámci zeleného čtvrtlu zelená. :-))
43
Děkuju ti, ru, to je nejlepší oslava zeleného čtvrtku, co jsem si mohla přát!
Jo, teď jsem si vzpomněla, že včera v tom filmu, co jsme viděli se sousedem – byl s čínskejma titulkama a přes ně byly slovenský titulky :-))) – byla jedna akční hrdinka se zelenejma vlasama! Tak to je v cajku.
ještě tam byly dvě další akční holky a ty nebyly zelený.
Film XXX – novej díl; já viděla jen ten první, co natáčeli v ČR. Hned zkraje bylo jasný, že to bude ptákovina, protože Vin Diesel tam lyžoval pralesem přes stromy (tenhle díl nebyl z ČR). Přitom já jak na běžkách najedu na klacek, už to zadrhne, mě to katapultuje a div nehodím držku. A on jel jak po másle, chlapec.
Tož já jdu do parlamentu, bývalého, dnes nové součásti Národního muzea. Ještě jsem tam nebyla. A pak jedu barvit vejce a snad i vlasy. Hahoj, příjemné velikonoce a nadějné.
24. dnes jsem měla zelené pivo :-) bylo hořké… a mělo takovou drsnou dochuť
Tohle je prostě jako vždy dokonalé :)
Miluji tuhle tvorbu.
46:
Ze bych taky na „jedno“ zasel?
Kdyz ma Kim ty narozeniny…:-)
48. my ho pili v Čížově :-) po návratu s Hardeggu.
Článek pro mě v pravou chvíli. Dík.
46 ratko, to byla dochuť hořkých velikonoc, ještě před sladkým vzkříšením.
47 Siginitou, sláva, hurá!
48 Saule, cože, on je taky Beran, no, nejmenovaný diktátor ve 30.-40.letech v Německu byl taky – asi jsou mezi Berany jen nejúchvatnější a nejpříšernější jedninci a nic mezi tím :)
50 Ženo, to jsem ráda!!
Rusalka vysvětluje mnohé!
Například neudělat volbu a setrvávat v nezvolení nějaké z možností, je sice zatuhutí na místě, ale zároveň to chrání před (domněle vždy) průserovou definitivností. Dává to naději! Nevědět, jak to dopadne s nějakým vztahem například, pořád udržuje v naději a chrání před koncem. Zároveň chrání i před postupem, pokrokem, životem…
Vysvětluje (částečně?) i to, proč se mi s ničím nechce pohnout, nechce se mi udělat nějaké kroky, abych prodala pár helem po tátovi. Nejsou moje, nechceme je. Přesto tu pořád jsou, na svém místě, zavěšené pod stropem v předsíni. Jenže ony jsou vlastně mámy, ne moje. A i kdyby byly moje, zřejmě jsem odmalička musela pořád vymýšlet, co udělám, jak se zabavím apod., že později, kdy mladí dospělí dělají jednotlivé kroky a čerpají radost a posílení z toho, že něco sami (!) už zmůžou, tak mě to už fakt netáhlo. Já sama zmohla vždycky všechno, mně nikdo nepomoh, mě nikdo emočně moc nepodpořil, resp. nikdo se mnou přitom nebyl, byla jsem v tom sama. Přesto jsem (byla) milované dítě, to vím, z toho čerpám furt, cítím se tak – no a navzdory tomu jsem byla na život sama.
Po tom odrusalkování (i když jednorázové řešení v jednom okamžiku to nebude) jsem si vzpomněla na babičku a bylo mi jí poprvé líto. Možná ona byla nejvíc přítomná, nejvíc se mnou. – Ona se s námi sestěhovala a byla se mnou přes den od mého jednoho roku do tří let, než jsem šla do školky. Byla důležitá, ale pořád mi unikalo, proč. Tak teď to aspoň trochu vím. Byla prostě se mnou. Ne já s ní. Ona se mnou! A to nikdo jinej, nikdo jinej nebyl.
Ha – mezitím jsem měla krizový telefonní hovor v rámci odpolední služby a můžu říct, že jsme všichni, jak tu jsme, vlastně v pohodě!
– což jsem věděla i předtím. :)
Jinak bych totiž nikdy Rusalku nerozkryla, kdybych nebyla přesvědčená, že se mi nic nemůže stát, že se nerozpadnu, nic mi prostě nehrozí, to vím.
I jakožto Rusalka jsem „za vodou.“ Díkybohu.
Jéééé kresbičky Josefa Čapka, ty jsem milovala. O panence která byla sama. A ta Rusalka, ta je myslím z Pohádek, ale jistá si nejsem.
Babička, která byla s Tebou. Nevím přesně co to znamená v Tvém životě, ale je to důležité. Někoho mít. Měla jsi babičku.
ratko 3
jo, babička byla důležitá, ani nevěděla jak, a líto mi je, že se to nikdy už zpětně nedověděla, nikdo jí nevyjádřil vděčnost, nebo teda já ne, a umřela, když mi bylo 11.
To nejsou kresbičky Josefa Čapka – myslíš tu panenku v Pejskovi a kočičce asi. Tohle je moje Rusalka, na kresby Josefa Čapka jsem několik let nepohlédla. Ale taky ho mám ráda. Spíš ale jeho obrazy barevný.
… kdybych se snažila o kresbičky, nedělám tý Rusálce tak křivolaký nohy.
Prostě jsem ji rychle nakreslila a je tady.
Asi je to vlivem kreslicího materiálu – tenhle fix je nový a mokrý a lehký a kreslí rychle. Dominula byl starý a ten kreslil pomaleji, ale zato právě (trochu) pečlivější tvary, protože jsem na něj musela tlačit.
Jinak je to stejnej fix.
Z toho vyplývá, že Josef Čapek kreslil mokře a rychle :- ))
Jo já už vím, tobě toho J.Čapka připomněla ta Liška sedící mezi hračkami! Jako ta jeho noční košilka, to je pravda, ten kreslil takové poházené hračky.
7. jooo :-) myslím že to bylo o panence která tenounce plakala. a pak se těšila z hraček :-)
Já měla tatínka. Nosil mě na ramenou a říkal mi někoilika různými něžnými, vtipnými až hloupými osloveními a projevoval mi emoční podporu tím, že mi čas od seřezal prdel, což mi zas na chvíli ukázalo správnou cestu, takže jednou po delší pauze bez emoční podpory jsem za ním přišla, že jestli by mi neměl dát na tu prdel preventivně, že když už jsem tak dlouho nezlobila, tak abych si to nepokazila…
9
jó, ty sis dovedla odvážně říct o to, cos potřebovala :-)) To já né.
9
Jo říct, to já dycky dovedla…
Patřilo se odkázat na 10, ne na devět. Už v tom zas jedu. Pudu spat.
<3
Nemáš slova, Zdenko, neumíš psát a mluvit. Liška to tak krásně napíše a ty uděláš jakýsi blbý znak.
14
To jí z toho krásně napsanýho údivem spadl kornout se zmrzlinou.
13, 14
a mně to připadá milý, dík, Zdenko.
Tenhle znak jsem několik let považovala za prdelku, až někdy loni mi došlo, že je to srdce :- ))
Takže Karle je to s těma znakama bez dalšího slova opravdu ošemetný!!
15
ru :-)) no a zmrzlina.
Ad 14: My jsme se viděly u stejného tématu jinde.
Já měla taky stejnou babičku, moji pohádkovou. A taky se ani ona nikdy nedozvěděla, jak moc pro mě byla důležitá – právě v době, když jsem z toho měla rozum, abych jí to mohla říct, ona ho ztratila. Rusalku mám doteď s mámou, máme nějaký divně obrácený role – máma se mi svěřuje s tím, co jí trápí a spoléhá na mě a já jí svýma věcma „nezatěžuju“ (což vede k tomu, že žiju úplně jiný život, než si moje máma představuje).
19 psice,
ano, tak to máme taky obrácené, ale naštěstí moje máma je dost vkusně soudná, takže to není zatěžující, je to jen málokdy máloco, ale přesto to v dětství trochu mělo vliv. Mámě jsem se nesvěřovala cca od 9 let, taky nevěděla, co žiju jak žiju – a to mi vyhovuje – jenom asi dvakrát jsem jí v dospělosti něco „pustila“, ale pořád to počítám za trochu nebezpečné, nechám si to i nadále na velmi vyjímečné příležitosti.
Ta moje babička právě taky měla pak demenci, asi poslední rok života. Škoda, no. Tak snad dostala něco, nějakou vděčnost, od svýho syna, mýho táty. Ale nevím to.
Komentáře jsou taky zajímavé a cenné, škoda proto psát jen značky. Rád bych taky něco napsal, ale nejde mi to, jen si to čtu a mám možná občas blbou připomínku, ale mně odkrývají, to co neznám, co napsat neumím.
Karle 21
To je bezvadný!
Mně zas připadá, že někdy je v těch komentářích až moc slov. Ale pak si řeknu, že ne, že by mi ty komentáře hrozně chyběly. Beru je jako součást svého světa, kterou chci mít pořád. Komentáře tady i na blogách okolních.
Spravedlivé to začíná být v momentě když se hodiny života „otáčejí“ a to co dívka či mladá žena viděla v matce se najednu otočí o 180°. A ona se stává „tou matkou“ a dívá se.
Tak já půjdu domů. Jsem nějak unavená. Možná se někde zastavím na pivo, třeba mě to vzpruží. Někde dneska točí zelené pivo, na Zelený čtvrtek. A to já mám narozeniny, jako každý Zelený čtvrtek! Akorát teď už tu v práci skoro nikdo není a připadá mi dost osamocený se zvednout a jít sama pryč. Jindy si tak sama nepipadám, až se to teď asi ukazuje s tím odrusalčením. Pocit: Nikde nikdo a co teď.
Ani nehrnu před sebou moc restů, který bych si v duchu mohla sjíždět, že musím udělat. Nebo je dělat. Jen nějakou platbu internetovou provedu, to bude snad rychlý. A jinak zítra ráno ještě něco pracovního, i když je svátek, pak volno, v sobotu už mít nakoupeno a jet s tím vším na výlet a pak ke kamarádům na velikonoce, jenže to si moc neodpočinu. Leda zejtra, ale dnes i zítra večer bude u nás na noc nějaká příbuzná, kterou neznám.
Co bych nejradši udělala? – Co by se mi šiklo, co by se mi chtělo, co bych potřebovala?
Aby byl někdo se mnou. Takže zavolám Sousedovi, jestli někam nezajdem… Předtím bylo všechno stejný, ale necítila jsem se sama.
Tak to Happy birthday Liško.
Nebo proste po našem“vše nej“
Vše nejlepší Liško, narozky se posunou a oslaví třeba později. my to tak běžně děláme… na narozeniny ticho po pěšině. :-)
Liška má narozeniny v březnu.
21, 22 Dva moc hezký komentáře.
S těma narozeninama to nechápu. Máš narozeniny, když se točí zelený pivo? Páč jinak nejde mít narozeniny dycky na Zelený čtvrtek, když je to pokaždý jindy…
29:
Tak ja si důvod na oslavu taky vzdycky najdu,ale ty narozeniny nam bude muset Liška vysvetlit.:-)
.
Karel je největší vševěd,
protože narozeniny mám koncem března. Plus je mám každý Zelený čtvrtek, protože jsem se narozdila na Zelený čtvrtek. Můžu slavit tudíž solárně i lunárně.
A zavolala jsem na letošní včerejší Zelený čtvrtek Sousedovi a sešli jsme se a naučil mě sprostou píseň, kterou jsem neznala. Lépe řečeno jsem znala popěvek o jednom verši „Vonásku, Vonásku, vyser se na lásku.“ A nevěděla jsem, že to pokračuje. Vy jste to věděli?
31
A víš, že se mi teď vybavuje, žes to někdy už určitě vysvětlovala, to s tím narozením na Zelenj čtvrtek? Ale zapomněla jsem to. Jo, Karel je vševěd.
To je Študente Vonásku, a že to má pokračování, vím, teda vím ještě ten jeden verš, co končí ocáskem. Je to ještě dál?
Ale to je celý ze Študentský halenky…
ru,
končí ocáskem :-) Jo.
A to mi nedošlo, že Študentská halenka má stejnou melodii, že je to z toho. Zná jenom asi 1. sloku. Tak tojó, to se dá snad najít. Díky.
Nojo, no, vesnická a koňácká popová kultura má přeci jenom trochu jiný repertoár než pražská kavárna. :-))
Se mi při těch verších vždycky vybaví, jak jeden z naší koňácké grupy, takovej velikej, širokej, více či méně brunátnej (podle obsahu alokoholu), se vždycky těsně před úplným finále mohutně nadechl a s rukou v pěst širokým máchnutím z plných plic nasadil „ženský jsou svině, drž se onánie…“
No, dneska už má myslím tři dcéry a svou ženušku, maličkou a drobounkou, poslouchá jak hodinky. :-)
35:
Tak s konakama nic nemam,ale vzpominam si na hovor v kancelari svych dvou VS vzdelanych kolegu.
Ten mladsi se nam sveril,ze uz vazne uvazuje o svatbe.
Starsi kolega se ho nevinne zeptal jestli sve nastavajici opravdu veri.
A on ze opravdu veri.
Potom se na nej tak vazne a otcovsky podival a pronesl otazku:
„Jak muzes verit necemu,co pet dni krvaci a nezdechne?“:-0)
36
:-)))))
Teda, abych vysvětlila souvislosti… zrovna ne a ne zdechnout. :-))
Teď jste mi připomněli, že jsem si chtěla obarvit hlavu.
Protože ráno vypadnu na tři dny pryč a pak už to bude krííze. Tak že by ráno? Ráno téměř bez výjimky nestíhám nic krom zabalit si batoh a jít… To by bylo revoluční řešení, ráno obarvit. Nebo v pondělí, no, ale aby mě za to beránek nepokakal, že to nemám obarvený od rána… Nebo to obarvit s vejcema v neděli, to bude nejleší, vezmu si to s sebou a je to.
Sorry za všednodenní duševní pochody, ale jinak mi hlavou táhnou jen neteční hufnágli, a to nechci podporovat psaním na to téma. :)
Já barvila včera večer.
Teda barvím už víc dní, ale včera večer jsem si barvila vlasy. :-))
41 z červené na zelenou? A co vyšlo?
V rámci zeleného čtvrtlu zelená. :-))
43
Děkuju ti, ru, to je nejlepší oslava zeleného čtvrtku, co jsem si mohla přát!
Jo, teď jsem si vzpomněla, že včera v tom filmu, co jsme viděli se sousedem – byl s čínskejma titulkama a přes ně byly slovenský titulky :-))) – byla jedna akční hrdinka se zelenejma vlasama! Tak to je v cajku.
ještě tam byly dvě další akční holky a ty nebyly zelený.
Film XXX – novej díl; já viděla jen ten první, co natáčeli v ČR. Hned zkraje bylo jasný, že to bude ptákovina, protože Vin Diesel tam lyžoval pralesem přes stromy (tenhle díl nebyl z ČR). Přitom já jak na běžkách najedu na klacek, už to zadrhne, mě to katapultuje a div nehodím držku. A on jel jak po másle, chlapec.
Tož já jdu do parlamentu, bývalého, dnes nové součásti Národního muzea. Ještě jsem tam nebyla. A pak jedu barvit vejce a snad i vlasy. Hahoj, příjemné velikonoce a nadějné.
24. dnes jsem měla zelené pivo :-) bylo hořké… a mělo takovou drsnou dochuť
Tohle je prostě jako vždy dokonalé :)
Miluji tuhle tvorbu.
46:
Ze bych taky na „jedno“ zasel?
Kdyz ma Kim ty narozeniny…:-)
48. my ho pili v Čížově :-) po návratu s Hardeggu.
Článek pro mě v pravou chvíli. Dík.
46 ratko, to byla dochuť hořkých velikonoc, ještě před sladkým vzkříšením.
47 Siginitou, sláva, hurá!
48 Saule, cože, on je taky Beran, no, nejmenovaný diktátor ve 30.-40.letech v Německu byl taky – asi jsou mezi Berany jen nejúchvatnější a nejpříšernější jedninci a nic mezi tím :)
50 Ženo, to jsem ráda!!
51
Můj starší syn je taky beran. :-)
Dobrý :D