Zajímavý.
Píšem, protože to máme jako strategii z dětství.
Já taky.
Dopisy a sms jinému jsou pro mě spíš námaha a při větší frekvenci pak rušení v ponoření do sebe během běhu dne. A vůbec na psaní dopisů se musím hodně moc soustřeďovat. Radši pokecám po telefonu nebo osobně. Ve dvou.
A to mám i v případě zamilovanosti. Jedna či dvě sms od objektu citu potěší, nutnost si s ním dopisovat a neustále něco odpovídat, nedejbože tokat či cvrlikat o ničem, prudí.
Přemýšlím, v čem je to jiné než diskuze, kde i v pracovní době sypu komentáře jeden za druhým jako prd.
Asi tím, že tam není ten pocit, že musím. Nemusím se soustřeďovat na to, že něco musím (měla bych) a na toho druhého (abych ho nezklamala, abych se ho nedotkla blbou formulací nebo vůbec neodpovědí, abych byla na stejné notě/vlně jako on, páč když ne, tak je z toho nejvíc písemných neporozumění…)
Zatímco v diskuzích mi prostě něco letí hlavou a najednou je z toho hlavopatová ucelená myšlenka, tak ji tam prdnu, nebo ji tam dokonce jen bleskem liju z hlavy rovnou do klávesnice, a hotovo, pdloženo, hlava volná, letím zas něco dělat jiného… Ale všechno se děje víceméně jen ve mně, v mém čase a prosotoru…
V mém čase hlavostrojovém.
Tak zas frčím do práce. :-)
Mně psaní komentářů na blogu, i když je to dialog, připadá pořád stejně osamotě jako v dětství. Píšu sama.
Toto téma jsem nikdy neřešila… V případě platonické lásky jsem byla natěšena, že druhého vidím a opájela se blízkostí. V případě „realizované“ došlo k setkání… tedy k stavu „jsme spolu“. Před mým mužem jsem měla pár takových vztahů které mě dovedly málem k depresi. Po pár týdnech totiž veškerá láska zmizela. „Bytí spolu“ sežralo veškeré napětí a zůstala šeď. Tedy žádné dopisy, žádné SMS, žádné telefony… to je hrozně únavné. tedy mě to ubíjí k smrti.
Z toho vyplývá, že nejsi Klokan. :-)
nevím… možná jsem, ale nebičuji se k plápolavým výkonům. :-) tedy kdybych byla zamilovaná…. a jakože marně, tak bych byla určitě vybičovaná a třeba bych psala i poezii, hlavně bych lkala touhou
a nemuselo by to být ani marné… ale jakože ne dost uspokojivé, pocit že to není dost… to pak pak se prahne.
Za mě souhlas se zamilovanou dovolenou! Na to by měl být paragraf i nějaký úlevy, i když on je zamilovanej člověk překvapivě i docela produktivní na to, že nespí a nejí. Na zamilované maily a SMS vzpomínám hrozně ráda, hlavně na to čekání odpovědi s rozhryzanýma nehtama nedočkavostí. Mně by to naopak bez té korespondence případalo trochu ošizený. Ale tím nemyslím třicet SMS za hodinu.
8. za mé doby SMS nebyly, tak se čekalo o tulefonu :-))) často marně a v momentě kdy se vyšlo z domu s odpadky tak právě zavolal
9
Na to jsem nikdy nečekala. Tak maximálně na zvonek od domovních dveří.
Ale psaly se dopisy rukou a otevíraly se poštovní obálky, s napětím, co bude uvnitř, s hřejivým pohlazením známého rukopisu, občas se zklamáním, že text je nějak krátký… A nebo radost, když z poskládanýho papíru ještě vypadla i fotka…
To se mi líbilo.
No… a já včera dovyrobila, dosvázala a do kradené kůže dala oslavnou knížečku jako dárek. To mě baví. To je přesně, co mě baví dělat, něco konkrétního osobního adresného a ještě je to dost sranda.
A pak přijde ta obava: „Není to trapný tohle někomu dát? Vždyť to nikdo na světě nedělá.“
Když jsem byl mladý, napsal jsem spoustu milostných dopisů. Telefon měl jen někdo, pro ostatní byl v budce. O možnosti SMS tehdy nic nenapadlo ani nejlepší autory scifi. Nějaký internet a Skype… jako kdyb si měl člověk neandrtálský představit auto.
Takže jsem napsal spoustu milostných dopisů. Nejvíc jedné jediné – to byly destítky ročně po několik let. Ale i jiným jsme psal milostné dopisy.
Kopie jsem si samozřejmě nedělal.
DNES BYCH SI JE RÁD PŘEČETL.
12
Aha, to bude ten důvod, proč jsem si nevybavila, že bych čekávala u telefonu. My ho taky doma neměli. :-))
12 Milane
Já bych ty svoje ani číst už nechtěla. Radši vyrobím nové!
Vážně – mě bavilo psát si s partnerem jednu dobu dopisy, i když jsme se vídali prakticky denně. ty dopisy byly něco navíc, paralelní část vztahu. Navíc v dopisech člověk říká trochu jiné věci než běžně a taky trochu jinak. Stojí to za to!
13 my ho měli, ale netelefonuju moc ráda. Natož tehdy. Spíš jsem se telefonování hrozila :-)
Když jsem byla zamilovaná, chodila jsme kolem domu svého milovaného… jakože se náhodně potkáme. Tedy nevyšlo to :-) Ale nachodila jsem se hodně.
Jo, jednou jsem šla popocházet před dům, kde bydlel jeden mladej pán, ale nemohla jsem si vzpomenout, kterej dům to je. Přitom jsem tam u něj jednou byla na návštěvě. Ten pán je teď velvyslanec. Takže asi by se teď už dohledalo, kde dneska bydlí… :- )
17
… bylo mi asi 15.
18. mě 16 :-)
Až to tady uvidí ministr…. ministr…. mmm…. nejspíš sociálních věcí, teda ministryně – tak navrhne určitě dotace mileneckým párům. Nějaký příplatek k základnímu poloúvazkovýmu platu, aby se mohli sobě náležitě věnovat. A těm dopisům, nebo SMSkám, ale promyšlenejm, ne jentak narychlo, měli by dost času přeci. Akorát se musí doladit, komu ty dotace půjdou – jestli oběma, nebo jenom jednomu, nějak na střídačku třeba… a jestli půjdou i ženatejm a vdanejm – ti musí ty SMSky promejšlet ještě víc. Ale musí být nějaký výsledky – prokazatelný samozřejmě, za to by každý ručil, ale netuším čím.
20
A těm ženatejm a vdanejm pudou dotace na sms jejich manželům, nebo milencům?
Jirko* 20
:-DDDDD
21
No, těm ženatejm a vdanejm taky nevím, jestli by to mělo jít jim, nebo naopak néé… :-)
A co starejm mládencům? Těm bych já přidala jakmile se odhodlají poslat někomu milostnej dopis nebo milostný slovo nebo milostný cokoliv, tak prosimvás jim musíme dát nejvííííc!
Aby nečekali ti staří mládenci, až to žena udělá za ně, protože to je pěkně hnusný a teď právě mě to pronásleduje!! Já nechci bejt první, ne a ne a ne! Ať je to ten, kdo je mužského pohlaví! A celkem rychle prosimvás, tady by ty dotace mohly setsakra pomoct!!!! kde mám o ně požádat jeho jménem???? To chci.
21)
No přece všem zamilovanejm! Bez dalších diskriminačních rozdílů :-) Akorát se teda musí vyladit směrnice, takový ty metodický pokyny, jak to spolehlivě ověřovat, ten stav :-)
22)
staří mládenci dostanou jednu šanci, pak facku, když to nepomůže – a vrátí samozřejmě dotaci.
23
aha, tojo, kritéria by musela být jednak ohledně činů, jednak motivace nebo myšlenek, pak ty podněty od jisté konkrétní osoby a jak na ně organismus reaguje… s tím, že někdo jde do kace, někdo se zapýří a drží hubu a stáhne se a jak má potom holka poznat, jestli je zamilovanej, nebo naopak VÚBEC nemá zájem!
Sem budu chodit těsně před spaním – jako dneska. Tady je o hodinu míň a budu mít ráno pocit delší vyspanosti ;-)
24
facku jsem ještě nedala, ale už jsem nělolikrát šťouchla nebo boxla. A prd.
– Tak ať tu dotaci vrátí mně! Moje vynaložené úsilí :-))
26 Jirko*
ano, ano, není o co stát s nějakým vymyšleným letním časem. Držme se reality, to je nejlepší způsob, jak se nezbláznit!!
25)
Tak musí se vymyslet nějaké označení, aby se vědělo, poznalo. A hlavně aby nedostal dotace dvakrát na dvou místech třeba. Nebo na třech, případně čtyřech…. asi budou muset zavést nějaké biometrické jištění, něco jako v pasu. Zneužívat se dá holt kdeco.
Anebo se zavede oznamovací povinnost! Ještě lepší :-)
24
Tu bych zavedla taky všem zamilovanejm bez rozdílů a diskriminací.
Ale jsen ráda, že to s tím časem nakonec na světlo boží vytáh Jirka*, co mi to dalo práce se udržet a nic o tom nenapsat, abych zas nebyla za hnidopišku. :-))
20. to je skvělý nápad :-) a taky je pravda že odstupňováním dotací by vznikl řídící nástroj, které skupiny podněcovat k větší aktivitě…. tedy staří mládenci by dostávali bonusy a extra příplatky. a staré panny (dívky) by dostávaly co? tedy taky si netroufnu napsat všecko :-)) co mi letí hlavou
Jirko :-)))) super!
14. Liško, taky tak jsem to měla za manželství s těmi dopisy. :-)
nechávala jsem je na stole, nebo u postele, když jsem odcházela na noční. :-)
a nejlíp se mi v hlavě spontánně skládaly u žehlení :-) po žehlení stačilo sednout a napsat, šlo to samo :-)
Ještě by mě zajímalo, jaký postup by zvolili chroničtí zneužívači dotací – jestli by věnovali energii na vymyšlení způsobu, jak obejít kontrolu zamilovanosti, nebo by se prostě jen opakovaně a cíleně zamilovávali.
Ty kontroly teda budou taky fuška, zatím nevím, jakým směrem uvažovat, to ministerským úředníkům vůbec nezávidím… možná vzorky odstínu zarudnutí, nebo pravítko a vlhkoměr, kdoví… je to strašně individuální.
35
vlhkoměr a odstín zarudnutí :)
34 barčo
po žehlení? No to je tedy nářez! – A je pravda, že po žehlení by vlhkoměr a zarudnutí (viz 35) jistě vykázalo vyšší hodnoty nad normu, podobně jako u zamilovanosti! Takže spojitost tam bude!
Hlavně tu facku pak nedat žehličkou.
34
Mně v hlavě sumírovalo nejlíp na záchodě.
36. :-)))
ale u žehlení cizího prádla (žehlívala jsem i po cizích domácnostech) to nefunguje, ale ta činnost mě baví, je taková klidná, relaxační, dobrá na volně plující myšlenky, podobně jako jedeš žehličkou po prkně po prádle.
Mně žehlení nejde, furt se mi to krčí a musím děsně dávat pozor, a děsně se soustřeďovat a každou chvilku něco opravovat. Relaxace ani omylem. Relaxuju u sekání dřeva.
39
taky. Pokud relaxuju, je to venku. A bez přístrojů. Přesně, nejvýš nůž, sekera, pila, kladivo, krumpáč…
Zajímavý.
Píšem, protože to máme jako strategii z dětství.
Já taky.
Dopisy a sms jinému jsou pro mě spíš námaha a při větší frekvenci pak rušení v ponoření do sebe během běhu dne. A vůbec na psaní dopisů se musím hodně moc soustřeďovat. Radši pokecám po telefonu nebo osobně. Ve dvou.
A to mám i v případě zamilovanosti. Jedna či dvě sms od objektu citu potěší, nutnost si s ním dopisovat a neustále něco odpovídat, nedejbože tokat či cvrlikat o ničem, prudí.
Přemýšlím, v čem je to jiné než diskuze, kde i v pracovní době sypu komentáře jeden za druhým jako prd.
Asi tím, že tam není ten pocit, že musím. Nemusím se soustřeďovat na to, že něco musím (měla bych) a na toho druhého (abych ho nezklamala, abych se ho nedotkla blbou formulací nebo vůbec neodpovědí, abych byla na stejné notě/vlně jako on, páč když ne, tak je z toho nejvíc písemných neporozumění…)
Zatímco v diskuzích mi prostě něco letí hlavou a najednou je z toho hlavopatová ucelená myšlenka, tak ji tam prdnu, nebo ji tam dokonce jen bleskem liju z hlavy rovnou do klávesnice, a hotovo, pdloženo, hlava volná, letím zas něco dělat jiného… Ale všechno se děje víceméně jen ve mně, v mém čase a prosotoru…
V mém čase hlavostrojovém.
Tak zas frčím do práce. :-)
Mně psaní komentářů na blogu, i když je to dialog, připadá pořád stejně osamotě jako v dětství. Píšu sama.
Toto téma jsem nikdy neřešila… V případě platonické lásky jsem byla natěšena, že druhého vidím a opájela se blízkostí. V případě „realizované“ došlo k setkání… tedy k stavu „jsme spolu“. Před mým mužem jsem měla pár takových vztahů které mě dovedly málem k depresi. Po pár týdnech totiž veškerá láska zmizela. „Bytí spolu“ sežralo veškeré napětí a zůstala šeď. Tedy žádné dopisy, žádné SMS, žádné telefony… to je hrozně únavné. tedy mě to ubíjí k smrti.
Z toho vyplývá, že nejsi Klokan. :-)
nevím… možná jsem, ale nebičuji se k plápolavým výkonům. :-) tedy kdybych byla zamilovaná…. a jakože marně, tak bych byla určitě vybičovaná a třeba bych psala i poezii, hlavně bych lkala touhou
a nemuselo by to být ani marné… ale jakože ne dost uspokojivé, pocit že to není dost… to pak pak se prahne.
Za mě souhlas se zamilovanou dovolenou! Na to by měl být paragraf i nějaký úlevy, i když on je zamilovanej člověk překvapivě i docela produktivní na to, že nespí a nejí. Na zamilované maily a SMS vzpomínám hrozně ráda, hlavně na to čekání odpovědi s rozhryzanýma nehtama nedočkavostí. Mně by to naopak bez té korespondence případalo trochu ošizený. Ale tím nemyslím třicet SMS za hodinu.
8. za mé doby SMS nebyly, tak se čekalo o tulefonu :-))) často marně a v momentě kdy se vyšlo z domu s odpadky tak právě zavolal
9
Na to jsem nikdy nečekala. Tak maximálně na zvonek od domovních dveří.
Ale psaly se dopisy rukou a otevíraly se poštovní obálky, s napětím, co bude uvnitř, s hřejivým pohlazením známého rukopisu, občas se zklamáním, že text je nějak krátký… A nebo radost, když z poskládanýho papíru ještě vypadla i fotka…
To se mi líbilo.
No… a já včera dovyrobila, dosvázala a do kradené kůže dala oslavnou knížečku jako dárek. To mě baví. To je přesně, co mě baví dělat, něco konkrétního osobního adresného a ještě je to dost sranda.
A pak přijde ta obava: „Není to trapný tohle někomu dát? Vždyť to nikdo na světě nedělá.“
Když jsem byl mladý, napsal jsem spoustu milostných dopisů. Telefon měl jen někdo, pro ostatní byl v budce. O možnosti SMS tehdy nic nenapadlo ani nejlepší autory scifi. Nějaký internet a Skype… jako kdyb si měl člověk neandrtálský představit auto.
Takže jsem napsal spoustu milostných dopisů. Nejvíc jedné jediné – to byly destítky ročně po několik let. Ale i jiným jsme psal milostné dopisy.
Kopie jsem si samozřejmě nedělal.
DNES BYCH SI JE RÁD PŘEČETL.
12
Aha, to bude ten důvod, proč jsem si nevybavila, že bych čekávala u telefonu. My ho taky doma neměli. :-))
12 Milane
Já bych ty svoje ani číst už nechtěla. Radši vyrobím nové!
Vážně – mě bavilo psát si s partnerem jednu dobu dopisy, i když jsme se vídali prakticky denně. ty dopisy byly něco navíc, paralelní část vztahu. Navíc v dopisech člověk říká trochu jiné věci než běžně a taky trochu jinak. Stojí to za to!
13 my ho měli, ale netelefonuju moc ráda. Natož tehdy. Spíš jsem se telefonování hrozila :-)
Když jsem byla zamilovaná, chodila jsme kolem domu svého milovaného… jakože se náhodně potkáme. Tedy nevyšlo to :-) Ale nachodila jsem se hodně.
Jo, jednou jsem šla popocházet před dům, kde bydlel jeden mladej pán, ale nemohla jsem si vzpomenout, kterej dům to je. Přitom jsem tam u něj jednou byla na návštěvě. Ten pán je teď velvyslanec. Takže asi by se teď už dohledalo, kde dneska bydlí… :- )
17
… bylo mi asi 15.
18. mě 16 :-)
Až to tady uvidí ministr…. ministr…. mmm…. nejspíš sociálních věcí, teda ministryně – tak navrhne určitě dotace mileneckým párům. Nějaký příplatek k základnímu poloúvazkovýmu platu, aby se mohli sobě náležitě věnovat. A těm dopisům, nebo SMSkám, ale promyšlenejm, ne jentak narychlo, měli by dost času přeci. Akorát se musí doladit, komu ty dotace půjdou – jestli oběma, nebo jenom jednomu, nějak na střídačku třeba… a jestli půjdou i ženatejm a vdanejm – ti musí ty SMSky promejšlet ještě víc. Ale musí být nějaký výsledky – prokazatelný samozřejmě, za to by každý ručil, ale netuším čím.
20
A těm ženatejm a vdanejm pudou dotace na sms jejich manželům, nebo milencům?
Jirko* 20
:-DDDDD
21
No, těm ženatejm a vdanejm taky nevím, jestli by to mělo jít jim, nebo naopak néé… :-)
A co starejm mládencům? Těm bych já přidala jakmile se odhodlají poslat někomu milostnej dopis nebo milostný slovo nebo milostný cokoliv, tak prosimvás jim musíme dát nejvííííc!
Aby nečekali ti staří mládenci, až to žena udělá za ně, protože to je pěkně hnusný a teď právě mě to pronásleduje!! Já nechci bejt první, ne a ne a ne! Ať je to ten, kdo je mužského pohlaví! A celkem rychle prosimvás, tady by ty dotace mohly setsakra pomoct!!!! kde mám o ně požádat jeho jménem???? To chci.
21)
No přece všem zamilovanejm! Bez dalších diskriminačních rozdílů :-) Akorát se teda musí vyladit směrnice, takový ty metodický pokyny, jak to spolehlivě ověřovat, ten stav :-)
22)
staří mládenci dostanou jednu šanci, pak facku, když to nepomůže – a vrátí samozřejmě dotaci.
23
aha, tojo, kritéria by musela být jednak ohledně činů, jednak motivace nebo myšlenek, pak ty podněty od jisté konkrétní osoby a jak na ně organismus reaguje… s tím, že někdo jde do kace, někdo se zapýří a drží hubu a stáhne se a jak má potom holka poznat, jestli je zamilovanej, nebo naopak VÚBEC nemá zájem!
Sem budu chodit těsně před spaním – jako dneska. Tady je o hodinu míň a budu mít ráno pocit delší vyspanosti ;-)
24
facku jsem ještě nedala, ale už jsem nělolikrát šťouchla nebo boxla. A prd.
– Tak ať tu dotaci vrátí mně! Moje vynaložené úsilí :-))
26 Jirko*
ano, ano, není o co stát s nějakým vymyšleným letním časem. Držme se reality, to je nejlepší způsob, jak se nezbláznit!!
25)
Tak musí se vymyslet nějaké označení, aby se vědělo, poznalo. A hlavně aby nedostal dotace dvakrát na dvou místech třeba. Nebo na třech, případně čtyřech…. asi budou muset zavést nějaké biometrické jištění, něco jako v pasu. Zneužívat se dá holt kdeco.
Anebo se zavede oznamovací povinnost! Ještě lepší :-)
24
Tu bych zavedla taky všem zamilovanejm bez rozdílů a diskriminací.
Ale jsen ráda, že to s tím časem nakonec na světlo boží vytáh Jirka*, co mi to dalo práce se udržet a nic o tom nenapsat, abych zas nebyla za hnidopišku. :-))
20. to je skvělý nápad :-) a taky je pravda že odstupňováním dotací by vznikl řídící nástroj, které skupiny podněcovat k větší aktivitě…. tedy staří mládenci by dostávali bonusy a extra příplatky. a staré panny (dívky) by dostávaly co? tedy taky si netroufnu napsat všecko :-)) co mi letí hlavou
Jirko :-)))) super!
14. Liško, taky tak jsem to měla za manželství s těmi dopisy. :-)
nechávala jsem je na stole, nebo u postele, když jsem odcházela na noční. :-)
a nejlíp se mi v hlavě spontánně skládaly u žehlení :-) po žehlení stačilo sednout a napsat, šlo to samo :-)
Ještě by mě zajímalo, jaký postup by zvolili chroničtí zneužívači dotací – jestli by věnovali energii na vymyšlení způsobu, jak obejít kontrolu zamilovanosti, nebo by se prostě jen opakovaně a cíleně zamilovávali.
Ty kontroly teda budou taky fuška, zatím nevím, jakým směrem uvažovat, to ministerským úředníkům vůbec nezávidím… možná vzorky odstínu zarudnutí, nebo pravítko a vlhkoměr, kdoví… je to strašně individuální.
35
vlhkoměr a odstín zarudnutí :)
34 barčo
po žehlení? No to je tedy nářez! – A je pravda, že po žehlení by vlhkoměr a zarudnutí (viz 35) jistě vykázalo vyšší hodnoty nad normu, podobně jako u zamilovanosti! Takže spojitost tam bude!
Hlavně tu facku pak nedat žehličkou.
34
Mně v hlavě sumírovalo nejlíp na záchodě.
36. :-)))
ale u žehlení cizího prádla (žehlívala jsem i po cizích domácnostech) to nefunguje, ale ta činnost mě baví, je taková klidná, relaxační, dobrá na volně plující myšlenky, podobně jako jedeš žehličkou po prkně po prádle.
Mně žehlení nejde, furt se mi to krčí a musím děsně dávat pozor, a děsně se soustřeďovat a každou chvilku něco opravovat. Relaxace ani omylem. Relaxuju u sekání dřeva.
39
taky. Pokud relaxuju, je to venku. A bez přístrojů. Přesně, nejvýš nůž, sekera, pila, kladivo, krumpáč…
+1 za to :D