Čchi-kung: 5. a 6. lekce

VUNE

ČICH. KUŇK. Kuňk-pao. Bych si dala, ale mám jen půlku chleba, pomazánkové máslo a lovečák. A ředkvičky. – Ředkvičky, kdopak vám dal hlas? Volební hlas pro ředkvičky. A to jsou který? Ty červený? Tak to né. Ale uvnitř jsou bílý! Tím hůř, dělají se jinačí, než jsou uvnitř.

No, tak abychom pokročili, dneska toho mám ještě dost.

Čchi-kung minule celkem dobrý. Bylo konstatováno, že málo cvičíme sami doma. To je pravda. Potom na 6. lekci už jsme prošli poslední pohyby z dané sestavy. Pohyby jsou dobrý v tom, že se člověk vlastně soustředí na víc věcí najednou (to známe), až se to postupně zautomatizuje. A dají se vylepšovat, když je začátečník nedělá přesně. Kdežto postoj, jedna pozice pro načerpání energie – to je něco jiného. Někdy mi to jde a někdy ne. Na 6. lekci ne. Takže odcházím docela unavená.

Neudržela jsem soustředění. Vylítlo mi. Napřed do žaludku, pak výš a to už se mi nedaří vrátit zpátky. Ale stála jsem, nemusela jsem si sednout, neporoučela se k zemi. A nebyla jsem sama, komu se to dnes nevedlo. Nesmím tam chodit vyhládlá. Už při novém cviku – kdy lokty dělají malé kroužky – jsem skoro usnula vestoje. Pak ten postoj naprd a nakonec meditační praxe, čili soustředění na Nic; to jsem taky pořád usínala. Vždycky mi spadla hlava, dala jsem ji nahoru, zase spadla… takže cestou domů mi krk zatuhával víc než předtím. Před spaním jsem postoj ještě znovu zkusila a to šlo. Asi trochu plaším, když jsou kolem lidi, chci dostát nároku a to není dobrá cesta.

Přičichávám k čchi-kungu. Jsem prostě začátečník.

6 070-500

Ale do vlasů si už nedám berušky. Kuňk.

Následující dopoledne mi nebylo nic extra, musím říct, trochu mě to otrávilo. Až od dvanácti, když jsem měla dost činností, se nálada zlepšila. Musela jsem si dobře odvedenou prací zvednout sebevědomí. Přímou prací s lidmi. Mno, tak teď abych šla psát ty maily a poslat platby, co čekají. Odkládám, opět. Nepopulární odkládám. A přitom to nejjednodušší.

A napřed si chvíli zacvičím čchi-kung.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

31 komentářů u „Čchi-kung: 5. a 6. lekce

  1. Ředkvičky, ředkvičky… nejlepší pasáž. :-))

  2. A už tenkrát Liška nosila origo DIY svetr! (ty rukávy byly odepínací?)

  3. A ředkvičky. – Ředkvičky, kdopak vám dal hlas?

    No,máme tady v práci kolegu a ten si tak ve vánočním čase taky slova té písničky trochu upravil.
    Ale ředkvičky tam nebyly:-0)
    A pak že muži mají méně fantazie:-)

  4. psice,
    :-) jó, odepínací a když jsem jeden zapomněla někde ve škole, byl z toho sekec mazec, protože ten svetr pletla máma a zřejmě lpí na svých stvořencích. Pak za pár dní vešla ve škole do dveří holčička z jiné třídy a nesla obřadně ten rukáv a byl zas na světě.

  5. Saule,
    kdo to řek?
    KDO TO ŘEK?!
    (představuju si profesora ze Študáků a kantorů, kterak se rozkřikuje a cvikr mu poskakuje)

    Že muži mají míň fantazie? Co toto? To ti říkali doma nebo co? :-)

  6. ru,
    úvodní pasáž je moje normální myšlení. Zbytek textu je už formalizovanější. Mě by bavilo psát to myšlenkové šrotování volně, ale vypadalo by to, že mám psychotickou ataku.

  7. Ano, tvoje normální mylšení je mi bližší, škoda, žes mi řekla, že je psychotické, já doteď myslela, že je hravě tvůrčí. :-))

  8. 7. líbí se mi tvoje normální myšlení. velmi :-)

  9. 10 no to já mnohdy taky, ale ti, kterým by to případně bylo určeno, musí být na stejné vlně, jinak dochází k mocným nedorozuměním. Já miluju situace přeformátovaného mozku (stává se mi to po probdělé noci plné zábavy, adrenalinu a vystříkaného serotoninu – podíl má také vypitý alkohol, kterého ale nemusí být mnoho), kdy ze mě padají věci. Mám – li k sobě vhodný protějšek, válíme se smíchy jako v dětství, kdy měl člověk nepochopitelné záchvaty nekontrolovaného veselí, kdo je mimo, pokládá to za psychotickou ataku a kdoví, zda nemá pravdu. Akorát že dnes už bývám potom tři dny úplně psychicky a i fyzicky vyplivaná. Ale stojí to za to.

  10. Libo
    tojo, záchvaty smíchu byly dost občerstvující věc. A když byl někdo zrovna zachmuřeně naštvanej, tak mu do noty nekáplo, když viděl pár lidí se válet smíchy, to je fakt.
    “Přeformátovaný mozek” to je zajímavej novej termín.

  11. 12. záchvaty smíchu… to by mělo být každý den naordinováno :-)) smát se kdejaké hovadině. Můj muž si pouští takové ty seriály kde se hromadně směje, a tak hrozně se řehtá že se nakonec musím přijít podívat co je tak směšné. a řehním se taky, už jen tím jak on se svíjí smíchy. Dnes se neskutečně smál a volá na mě, to musíš vidět a bylo to nějaké video o zvířátkách, jak dělají xichty… jak pes vyvaluje oči a kočka vyskakuje z tašky a kotě vyklouzlo spod postele po zádech, no sranda a tak jsem se smáli jak pitomí úplným blbostem.

  12. sakryš. Liška už je u 5 a 6. lekce cvičení. a já bych taky konečně už začla pravidelněji – ráda bych tu moji domácí jogu. zatím se mi aspon daří 2x týdně běh.

  13. 14. nejsem vůbec pružná a ohebná :-( vadí mi to, ta moje taková trochu stuhlost.

  14. 15. bolely mě klouby na rukách, tedy ty malé kostičky… nechalajsemsi všecko vyšetřit, i borelku, i dnu, i revma a nic. Doktorka mi tvrdí že jsem zcela zdravá a tváří se u toho. asi abych neotravovala.

  15. 16. hurá Ratka je zdravá.! :-) Ratko já tu stuhlost těch prstů mám už delší čas (psali jsme si o tom dříve – mě to otravuje hlavně při tý práci, jemné mechanice – odběry apd.) – no, vidíš a ty až ted.

    ale moje stuhlost, je taková i ta kloubní – velkých kloubů – většinou jsem stále v předklonu u lidí, občas se hrbím i normálně, hlídám si to, ted jak zvedáme ty lidi různě….prostě je potřeba být trochu ohebná, pružná, mít malinko fyzičku, aby to člověk všechno přežil ve zdraví :-)

  16. 16
    Všecko vyšetřit nejde. Zoonóz je hafo, neztrácej naději, ono to nakonec něco bude. :-)

  17. 18. zrovna mi je blbě… z půl tuny nugátových trubiček :-))

  18. ratko 19
    Nugátový trubičky, to bude ono, to bude ta kloubní nákaza. Nepromažou kloub nugátem, ale zanesou tukem a protože jsou to trubičky, tak analogicky mají vliv na prsty a ne na jiné orgány. Ještě na cévy. Jsem hotovej MUDřec.

    ru 18 :)

    barčo,
    prosímtě, dvakrát týdně běh? Takovou disciplínu já bych nikdy – nejen proto, že je mi proti srsti jak disciplína, tak běh. Co víc chtít? Dvakrát týdně běh je senzační!
    Od čchi-kungu si taky slibuju, že se nebudu tolik hrbit (jako se celý život hrbím), snad to vyjde.

  19. 21
    Já ho dávala i třikrát, ale asi to budu muset vzdát, nedávám to kloubama. Rychlá chůze a ježdění an kole mi budou muset stačit.

  20. 21. běh kromě všeho jinýho – je euforie :-) podobně jako třeba focení….no prostě nezbláznit se z toho koloběhu služeb a jiných třeba i vztahových řešitelno -neřešitelných věcí. :-)

  21. barčo 23
    ať běh, nebo focení, nebo jiná potěšující vtahující činnost – hlavně že víš, které jsou ty tvoje!

  22. 24
    jo a taky mi připadá, když už člověk takovou činnost svoji má, tak že se snáz stane, že objeví ještě další.
    – Ale teď si už připadám, že ve 24, 25 kecám banality; radši zmlknu.

  23. 14. a chybí mi voda, moře, plavání……..tak ještě aspon jednou za týden nebo 14 dní, bych ráda do bazénu…..nejlépe dopoledne, ráno, kdy je tam málo lidí a klid a zaplavat si a pak odpočinout do páry…..to bych ráda :-)

  24. Taky už plánuju, kdy se poprvní pojedu vykoupat. :-)
    Kdyby mě furt ještě nebolela ta ruka a nebránilo mi to opřít se do řídítek, už bych vyrazila nahoru na M.
    Tady R. je vypuštěnej po výlovu, natejká pekelně pomalu. Ach jo.

  25. :-) nojo, a že tam u vás těch krásnejch rybníků a rybníčků je ! :-)

  26. Díky za zajímavé pohledy do mysli začátečníka :-))) Někdy se budu muset zeptat těch svých, jestli také nemají nějaké takové pocity. Většinou hlásí spíš ty pozitivní. Případně “bolí tamto, bolí oneto.” Někdy bolí natolik, že radši přestanou cvičit úplně. A co nějaká pozitiva?? :-)) Vždyť to vypadá, že tam se sebou pořád jen bojuješ, aby tamto bylo dokonalé a oneto dokonalé :-))) Za což tedy na jednu stranu obdiv, protože spousta lidí, když jim to či ono nejde, tak to vzdávají :-) Jen si nejsem jistá, jestli čchi kung=boj o dokonalost :-)) Maě učili hlavně nehodnotit, nehodnotit, nehodnotit :-)))

  27. aves p.
    přesně tak. Ale taky záleží, jak se to řekne, to nehodnotit. Když s náznakem hodnotícího tónu, že nám to oc nejde, tak to potom nepřesvědčí.
    Ale včera to bylo moc zábavné a zajímavé. Musím to napsat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *