SEN 21.2.2014 (svátek má Lenka)
Jedeme s kamarádkou Lenkou1 nějakým vozítkem po silnici. Zprava nás předjíždí motorka s velkými historickými koly a v ní dva kluci. Museli zajet až do trávy, aby nás zprava objeli. Nemám ráda motorky, co objíždějí zprava; jsou nebezpečné. Mávám na ně prudce rukou, aby si toho všimli v zrcátku.
Cestou moje dvojice – už to není Lenka1, ale Lenka2 (obě znám stejně dlouho, přes dvacet let) – vypráví o naší společné známé Evě (taková v realitě neexistuje, jen ve snu). Eva prý se zbláznila před několika měsíci, teď nepracuje, je v depresi. Říkám na to, jak je ten čas relativní – náš běží rychle a její je zpomalený na několik měsíců.
Dojely jsme do cíle – do školy, kam chodila Lenka2 v dětství. Chce se asi poradit se svou bývalou učitelkou. Zrovna tu děti mají nějaké loutkové představení. Pak my dvě chodíme po škole, já se tam válím po zemi, užnevímproč, a pár učitelů to vidělo, šli kolem. Zdáme se lidem tady nějaké divné s tím příběhem o Evě.
Ráno se ve vedlejší místnosti něco pohnulo, už tam jedna žena, zdravotní sestra, asi vstává a já říkám Lence:
“Pojď už, než nás chytěj!”
Zdravotní sestra přišla k nám do místnosti. Vypadá jako herečka Táňa Medvecká. Chce Lence udělat odběr krve proti její vůli! Bere do ruky malou injekci, drží Lenku, já na sestru skáču zezadu a škrtím ji, aby Lenku pustila. “Ty svině,” nadávám. Škrtím, ale moc se mi to nedaří –
Vtom jsem se probudila.
Sen jasně reaguje na včerejší událost (je pracovní, tak budu pojmenovávat věci opatrně; za případnou nesrozumitelnost se omlouvám):
Řekla jsem na poradě, že chci ještě dát zpětnou vazbu k pracovnímu dni, který se konal před dvěma týdny, a že mě mrzí, že ještě na zpětnou vazbu nebyl prostor a dnes to taky nejde, protože tu není šéf. Tak jsem avizovala, že příště, za týden. Jeden kolega taky řekl, že by rád. A hotovo.
Načež po poradě za mnou přišla laň, ve své zástupkyňovské angažovanosti, jestli k tomu nechci říct něco víc a že by nechtěla, aby mi nebylo dobře z toho, že musím v sobě držet to, co bych ráda řekla.
Ujistila jsem jí, že mi není blbě, ale dobře a že to říkat nebudu v nepřítomnosti šéfa, protože se ho to týká.
Potud dobrý, projevila zájem, dejme tomu, dobrá.
Jenže ona znova – mně by vyhovovalo, kdyby se spokojila s tím, co jsem se rozhodla odpovědět, jsem snad svéprávná. Nabízela, jestli to nechci probrat a že to teď působí trochu tajemně.
Ne, nechci to probrat. Příště na poradě. A součást té zpětné vazby je, že je málo prostoru na zpětnou vazbu – říkám, abych ji trochu ukojila a už mě nechala být. Agrese ve mně vzrůstá.
A ona aby to nezapadlo, že ona na to bude myslet a jestli to má nějak ohlídat.
Ne, říkám, to nezapadne!
– Já když jednou odpovím, nepotřebuju to ještě třikrát opakovat a je mi hodně nepříjemný, že někdo ze mě láme informace! Že to působí tajemně, to je možný, a je to věc toho, na koho to působí, ne moje. Ať si týden počká, já už čekám dva týdny. Moje věc je: chci něco říct na poradě v přítomnosti šéfa a to avizuju a šlus.
A do snu se mi dostalo, že chce násilnická zdravotnice odebrat informaci proti mojí vůli, proti vůli mojí dvojičky, mojí duše.
Fuj. Pak už jsem neusnula. Kvůli snu i kvůli dusivé rýmě jsem vzhůru o tři hodiny dřív.
jestlipak ta dusivá rýma souvisí s tím nevyřčeným ?
extláčo,
dobrá otázka. Taky jsem si říkala, co ta rýma značí (pravda, objektivně jsem byla opakovaně na různých místech v průvanu), něco s tou kolegyní asi jo.
To nevyřčené mě ale nijak netrápí, protože si to prostě vyřknu příště. Netrápí mě to, ale myslím na to, tojo.
extláčo – jo, bude to asi tak: chci udělat na poradě dusno! A zatím se dělá dusno mně :)
Taky mi ten sen tak jako tobě přijde, jako chtěla získat informaci, být připravena, na to co s čím přijdeš, ale já ji neznám..
líšo, píšeš**** Netrápí mě to, ale myslím na to, tojo.****, hm já nevím, neříkám, že tě to musí zrovna moc trápit ještě, ale myslím si, že když na něco hodně myslíme, jde nám tam opravdu hodně o něco..asi něco chceme jinak, než jiní a to nebývá vždy většinou zrovna pohodová situace, kdyby nás nic netrápilo..
Jako Anina, řekla bych že se ulekla a chctěla vědět zda se má doopravdy obávat nebo ne. Teda připravit se předem.
Určitě chtěla vědět – proto se ten sen jmenuje “Chtěla ze mne dostat informaci.”
Ale proč bych jí to říkala, když to chci říct jako zpětnou vazbu na něco, kde byli všichni; nene, ať si hezky počká, na nic se připravovat nemusí, ale klidně ať si to myslí.
Anino, to je pravda, já slova “trápí mě to” nepoužívám nebo nepoužiju hned tak, lekám se, protože mi připadají silná, a přitom je to stejný jako “myslím na to často, otravuje mě to.”
Podobně jako laň i já si prostě ještě musím týden počkat.
Ale s tím, že pak už s jinými věcmi třeba muset čekat nebudu – protože součástí toho, co řeknu, je návrh, aby se tohle změnilo; aby bylo víc prostoru na zpětnou vazbu, ta mi prostě chybí. Je to tím, že se často něco změní, z čeho pak vzniknou další nepatrné změny, které ale ve výsledku jsou už nevyhovující a musí se rozhodnutím upravit. A to chci. Určitě nejsem sama – jinak by mě to tak neotravovalo; vsadím se, že je víc takových kolegů.
Ahoj Liško, zkouším Ti poslat mail ale nevím zda jsi ho dostala.
Díky, ratko, jo, už ho mám, už jsem odpověděla!
Liško, doufám, že pojmenování oné nešťastné osoby ve tvém snu je čistě náhodné. Já se momentálně v depresích nenacházím, a nechtěla bych (jako asi nikdo).
Evo,
s tebou to určitě nemá nic společného, neboj!
Ty se měj báječně!