KOMIKS
Nevím přesně, proč, ale tenhle obrázek se samočinnostmi Lišky mě baví – možná proto, že se vešlo tolik lišek vedle sebe nebo že každá mi svým výrazem někoho připomíná. Asi mě.
.
Liška H. Ryška
VULPECULA VÁŽNIVÁ
KOMIKS
Nevím přesně, proč, ale tenhle obrázek se samočinnostmi Lišky mě baví – možná proto, že se vešlo tolik lišek vedle sebe nebo že každá mi svým výrazem někoho připomíná. Asi mě.
.
taky bych nevěděla… ke mě chodí všecko samo od sebe.
Ale musíš se na to tvářit. A ne ksichtit :)
2. se xichtím :-) ale nepomůže to… ale je pravdou že se ke mě nehrnou švarní mládenci, ale jen staří dědci.
nejde radit.
bud to to přijde kdykoliv a kdekoliv (neplánovaně) a hladce do vztahu vklouzneš ani nebudeš vědět jak (po proudu) a nebo to nepřijde vůbec a můžeš se snažit jak chceš. a i když to přijde, může se stát, že zrovna budeš plavat proti proudu a prošvihneš to, bude to drhnout, nepůjde to.
tak tak. Já se trochu bála, že mi řeknete, ať jdu na internetovou seznamku.
Mně to připadá jako příliš časově náročná “investice” a velký podíl otravování se s jen na nezávazný sex zaměřenými, moc pracné síto – přecejen jsem zvyklá mít všechno zadarmo a v pohodě :), nechce se mi zamakat.
3
Netvrdilas mi nedávno, že dnešní důchodci jsou fajn, k světu a zachovalí? :-)))
Liško, zdá se, že jsme se trošku pootočily! Já konečně dospěla k tomu, že sama je líp než s někým se trápit, a huh, ono to fakt vůbec není špatný, v danou chvíli (po překonání splínu vánoc) mi to hodně vyhovuje a momentálně si lebedím – a ty ses začla sama sebe ptát tak, jak já před nedávnem…
Tak si říkej, že klid, že za pár se to zas pootočí naopak… :-)
Přijde jaro, slunko, lákání na cesty…
ru 6
:-)
ale my důchodce nechcem, že ne!
8
Možná leda invalidní, ale radši jen částečně. :-)
7
U mě je pořád být sama pohoda. Když trvá nějaký čásek, musí vyvstat znovu otázka, jestli takhle navždy, anebo jestli přece jen už to není nějak monotónní a nepřinášející nic nového. Nekonfrontující, v mém případě.
Tak se s tím zas konfrontuju :) abych se nevyhýbala.
Abych neměla jen pracovní život. – I když já osobně jsem za to vděčná, protože osobní zvraty a silné dění v nepracovní sféře, obávám se, aby neznamenalo něco blbýho, náročnýho, nepříjemnýho, komplikujícího – a na to já jsem přinejmenším líná. V nejhorším se i obávám, aby mě to nepohltilo, i když se v tomhle bodě cítím už jistější.
Někdy se kouknu do zrcadla – některá jsou výborná a lichotivá s dobrým světlem – a říkám si: Dnes dobře vypadám! To je škoda, je mi líto toho mýho životního partnera, že to nemůže vidět. Že neexistuje. Nebo existuje a nemůže se potěšit. Smolík. Škoda. A jak dlouho ještě to bude škoda?
– a nehnu ani prstem pro to, aby se takovej nějakej vokázal a zhmotnil.
A jindy se kouknu do zrcadla, mám divnou barvu a kruhy pod očima a říkám si: Aha, no nic, půjdu spát. Práce a spát. Celý můj program. Co nejtrychleji se přesunout z bodu Práce do místa Postel a ráno zas naopak. Vezmu si na sebe nějakej pytel a jdu. Nic nechci. Nechte mě v klidu.
10
Poslední odstavec mívám čím dál častěji. :-))
10. někdy si připadám právě nejkrásnější, když jsem sama. v koupelně chvíli před spaním.
nenalíčená, umytá, osprchovaná, v noční košili, vlasy rozčesané. jen škoda, že mě nikdo nevidí :-)
a jindy podobně jako ty – utahaná, vyřízená a těším se, že zalezu do postele a jsem ráda, že mě nikdo nevidí.
střídá se to….ještě….naštěstí….. :-)
jsem ve vztahu, kde rozumně převládá rozhodně víc “Ne” – pro neperspektivní vztah. a pak je jen jediné “Ano” a to ano přebíjí všechna ta “ne” a to “ano” není čistá vůle, je to něco (směs všeho a ničeho) co nás nese oba…..
život je krátký a vše se počítá……společné vzácné chvilky, nevysvětlitelné, neuchopitelné a přece tak hluboké a intenzivní…..
12. ….kde rozumově a rozumně převládá rozhodně víc “Ne”…..
12.vztah je práce i hra. není jen tak sám o sobě. pěstujeme ho, staráme se o něj jak o vzácnou kytičku.
12
Problém většiny našich “ne” našim vztahům je v tom, že jsme upnutí na představu toho, jak má náš správný vztah vypadat.
Někdy je to opodstatněné, někdy ne, někdy to hodíme za hlavu a jsme rádi, někdy toho pak litujem…
Jenže to se nedá zjistit, dokud to člověk nezkusí. Prostě se to musí zkusit.
15. ano tak. nepoznáš to, dokud to nezkusíš. pak cítíš, víš, co tě nese a kam.
14….mosty….tenké slabé duhové…..nevíme kde končí…..jestli udrží…..postupem času boříme, ale také zpevnujeme a jdeme dál po nich….jistější…..
Téma jak si člověk připadá krásný. ano, připadám si krásná, opravdu. A to natolik že se klidně projdu i před zrakem mužů nahá… aniž bych se cítila trapně. jakože mi něco schází či přebývá. a vidím že se na mě usmívají… a jsem jim příjemná na pohled. Tedy zážitky z poslední doby, kdy jsem navštívila asi 10x společnou saunu :-)
vlastně nemám pocit kdy se cítím krásnější… jeví se mi, že jsem teď akorát. Možná takový ten pocit zralé krásy, že nemám potřebu komukoliv co dokazovat… co umím, či jak mi to sluší. asi se do toho věku dozraje… vysedí se to časem.
18. ne Ratko, to není o dokazování si….nikomu…..je to spíše o tom vnitřním rozpoložení….a o tom jak se cítím uvnitř…..pro někoho jsem krásná i utahaná s kruhy pod očima a kily navíc.
18
Mužům je příjemná klidná a přiměřeně sebejistá žena. Krásu vnímají trošku jinak než jako hodnoty přesných měr a vah. V sauně a nudě si taky přijdu krásná.
Akorát když je mi blbě, ráno vstávám ztuha oteklá opuchlá mrtvá nebo sotva dolezu z práce bílá jak zeď s očima na škvírky únavou, tak se radši vyhnu zrcadllu, to vylezou ty detaily, na který v sauně a na nudě nikdo moc nekouká. :-))
19
Mně to přijde, že to Ratka neříká nám, že my si někco dokazujem, že jen píše, jak se jí osobně ulevilo, že ona si už nic dokazovat nemusí. Přeci víckrát u sebe už psala, jak se s tím dřív potýkala, sama se sebou a se svojí snahou něco sobě nebo ostatním dokazovat.
18. u žen nevzbuzuji žádnou závist či kradmé pohledy že mám něco lepší…. nemám nic lepšího než ony, naopak… v ženských přednostech mě asi každá předčí takže necítím řevnivost ze strany žen. asi je to klidem…nevyzařuji žádný sex apell, jsem klidná a spokojená ve vlastním těle. tak jak to je teď by to mohlo zůstat navždycky. ale vím že nezůstane… že se to posune opět jednou dál. bůhví kam a o to je to zajímavější, že člověk nic neví.
20. ráno začínám mít bolavé klouby na rukách… tedy prsty. musím si je rozhýbat a pak je to lepší. pokažde se začnu usmívat, zdá se mi to legrační… celkově je to vtipné :-))
Osobně s tím, že jsou okamžiky, kdy jsem šeredná, zas takovej problém nemám. Vím, že když mám někoho ráda, nevadí mi, že je tak či onak škaredej, líbí se mi, že je jakej je, takovej, jakýho ho znám a jak se mi vštípil, jak jsem si osahala a očichala, takže předpokládám, že když někdo bude se mnou proto, že mě má rád, bude to mít stejně. Pokud ne a nebude se mnou chtít být, protože po ránu jsem občas ke zveřejnění fotografií nevhodná, tak holt pude o dům dál. Proč bych se měla stavět na uši, aby se mnou byl, když mě rád nemá.
23
No to buď ráda, že až v tomhle tvým věku. nMy někteří jiní bojujem sartrózou od pětatřiceti.
Ale na to si zvykneš, časem to přestane tak sledovat.
musím běžet, přeji Vám hezkého Silvestra a hodně spokojenosti do dalších let.
Tobě též.
Já nikam nemusím. Vylezla jsem z vany po hodině a půl cachtání se, uvařila si brambory ve slupce a k tomu smahla dvě volský voka (tuhle kombinaci miluju, mňam), zapila sváteční kofolou a teď si lebedím u počítače. Až mi uschnou vlasy, naleju si ještě vínko, naplesknu na uši svoje krásný nový téměř hifi sluchátka, vytoužený to ježíškovo dárek, abych neslyšela furt nějaký bouchání z venku, pustím si nepřetržitý proud muziky pěkně se sytýma plastickýma basama, a už dneska nehodlám zvednout prdel s výjimkou občasnýho vyčůrání se a jednoho dvou přiložení v kotelně. Je mi blaze, miluju Silvestr. :-))
23. mám to také. začíná mi to dělat problémy v práci, právě při ranních odběrech krve. pak se to přes den rozhýbe, ale tuhle ranní stuhlost mívám. zjistila jsem , že mé některé kolegyně to mívají také a dokonce i mladší, nebylo jim ani čtyřicet.
27. Sluchátka závidím :-)) tady to duní a bouchá od šesti od večera. taky nikam nemusím, jsem ráda, že právě nikam nemusím :-) mám tu pár jednohubek a kapku růžového vína a jsem už vykoupaná a též spokojená. :-)
26. Ratko, přeji veselého Silvestra! :-)
28
Dyk píšu, já skončila v evidenci revmatologie v pětatřiceti. :-))
Máme to dědičný.
Diagnóza po rentgenech: Artróza velkých kloubů kolen a kyčlí a drobných kloubů rukou.
Doporučení:
Nezatěžujte sportem, nelyžujte, moc neběhejte, hlavně ne po tvrdu, nejezděte příliš dlouho na kole (o koních paní dr nevěděla), držte v teple a dvakrát ročně si kupte kůru na výživu kloubů. Kdyby se to moc zhoršilo nebo to začlo být s horečkou, tak přijďte.
No, tak lyžuju, jezdím na kole, donedávna ještě na puťáky na koních, nosím co nejvíc rukavice, třeba i doma, když je chladnějc, ale s ustřiženýma koncama prstů, abych mohla psát na počítači, a kupuju si kloubní výživu pro koně, tabletky lámu na šestiny, přijde to na šestinu ceny tabletek pro lidi a složení je stejný.
Ruce (hlavně kotníky prstů a prostřední klouby) spíš bolí a tuhnou, občas otečou, kolena spíš tak jako pálí a hřejou, pravý taky občas nateče, ale jen trochu, v kyčlích píchá. Když to tu a tam bolí moc, tak chvilku počkám, ono se to pak rozhejbe a přejde. A pár dní pak lámu tabletky na trošku větší kousky, MSM je fajn, fakt funguje. :-)
31. skvělé! máš vyzkoušený plán. To je dobře, to se hodí časem. :-)zaujaly mě tabletky kloubní výživa pro koně.
32
Kupuju to od paní, co má velkobalení přímo nějak od výrobce, a to pak rozpočítává mezi nás vícero odběratelů, dycky beru třeba 200 tablet v sáčku, takže za ještě lepší cenu než třeba od veterináře.
Bývalá kamarádka od koní dělá u distributora veterinárních léčiv ve skladu a ta si zas kupuje granule na klouby pro psy. Že jí to chutná víc než ty rozlámaný drolící se tablety, ale mně teda ty granule moc přes hrdlo nešly. Tablety se prostě zapijou a je to.
Dobré ráno a hezký den a a celý rok. Díky za typ našla jsem si. kilo za 177.
MSM http://4fitness.cz/vyhodna-baleni-naplne/msm-1kg-methylsulfonylmethan-177-kc-p-51/
34
Ale to je jen msm, bez glukosaminu a chondroitinu.
15,16
jojo, předem se neví. Až sakumprásk když se ponoříme a jsou ve hře všechny smysly, dojmy, tělesný pocity, …
17 – asociace mostů mě nikdy nenapadla (asi že obecně mě téma mostů zatím nebralo), to je zajímavý, zkusím něco vnímat jako mosty a uvidím, kam se po nich dostanu :) nebo jestli se přemění spíš na jiné obrazy
17
Energetický orbity…
36. taky nemám mosty… se mi nikdy nezdály.
vlastně spíše jdu a jsem pořád na místě. tedy zatímco jdu, nehýbu se. nikam nepřecházím… jsem pořád zde.
ru 24
právě!!
27
jéé, ve vaně bych taky chtěla mít silvestra.
31 ad reuma
jak tě /vás tak čtu, koukám, že jsem na tom výborně, ačkoli taky máme v rodině.
Letos jsem zatím pocítila chuť na rukavice jen jeden den (jak je teplo), pár let dobrý, ale tak před deseti lety jsem nosila rukavice už na podzim, tuhly mi ruce. A přešlo to. Tak nevim, ale dobře je. Koleno je taky teď dobrý, nezatěžuju nohy, takže je to lepší než zamlada. :)
… akorát ten krk mě teď zlobí.
O chorobách na Novej rok si prostě musíme popovídat! :-))
40
Teplo je fakt potřeba. Mám letos vysoce nadprůměrnou spotřebu uhlí, ale řekla bych, že na kloubech je to fakt znát, oproti předešlým letům jsem zatím obvyklý podzimně-zimní zhoršení cítila úplně minimálně.
Až budu stará, musím na to svoje šukání fakt už konečně sbalit nějakýho bohatýho dědka, abychom na zimu mohli jezdit na chalupu na Malíbůů… :-)
17/36/38
Je to srůstání. Dva lidi na kratší či delší chvíli k sobě srostou. Když se pak roztrhnou, bolí to, otevřená rána. Zaroste, nahoře na kůži zaroste, časem, jen kousek každýho zůstává v tom druhým, tam v hloubce pod kůží. A to se částečně ještě vstřebá, částečně zůstane a ovlivňuje metabolismus až do smrti…
44.srůstání jako propojení- je dobré, může být.
ale když se dva potkají, každý stojí na své cestě, každý má tzv. “svůj směr” jak se tedy propojí? jak srostou? to není hned, musejí se nejdříve trochu přiblížit. přiblížit tím, že každý z té své cesty malinko sejde a potkají se na mostě :-) ono je jedno, jak to každý nazveme, nebo jak si to představíme jako obraz.
45…a pak jsou mosty pro mě přes vlastní minulost, přes vlastní propadání, propasti a spáleniště….ale dá se tomu jistě dát i jiné jméno, než most.
45
Srůst nemůžeš na dálku. Přes nějaký most.
Musíš se na své cestě zastavit, přiblížit, dotknout se, zůstat, vpustit. Uvěřit.
Nechat vrůst.
Proto taky je tolikrát, že jeden druhého si vpustí, druhý prvního ne, pak to bolí jen jednoho. Nebo o hodně víc bolí.
Ani ta 45 mi nesedí, obrazem, mosty vnímám jako umělé stavby vzduchem, pomůcky, alternace, tenké spojnice vedoucí mimo.
Mám obavu, že nic ve svém životě nemám mimo…
Ani ta 46, ne 45.
dobře, nechme to být…..mosty jsou pro mě i komunikace….i netová komunikace….ano, přesně, přes vzduch, přes dálku i na blízko.
49
Aha.
Já tu blízkost myslela trochu jinak.
Pro mě je to i komunikace.
Ne s každým komunikuju stejně.
Vpustit dovnitř není jen s ním spát.
44, 45
pěkný.
46 když si představím, tak sebe vidím, že jdu skrz. Skrz ty spáleniště, bažiny, křoví, potoky… ne přes to po mostě.
… 51
ale i skrz se dá někdy jít a přitom dělat, že s tím nemám nic společnýho :-) že jen tak procházím. Na ochranu. Tak taky chodím.
51 druhý odstavec – tak.
Podle mě k setkání se s někým, k zastavení na své cesět a přiblížení se, nejsou potřeba nějaké stavěné mosty. Jsou to signály. Každý vysíláme signály, přijímáme signály. Vědomě, ale hlavně nevědomě. Proto taky kolikrát píšem to svoje “nevím proč”. Protože signály, které byly víceméně nevědomě zachyceny, byly na stejné frekvenci jako ty námi nevědomě vysílané.
54. jo, signály, frekvence…. souhlasím.
pro mě jsou dnešní vánoce a nový rok zdrojem mnoha poznání a poučení. Přišla horda lidí a musíme se všichni spolu srovnat. Každý má svoje zvyklosti a životní styl a všichni jsme na malém prostoru a vzájemně si překážíme. Pokud někdo nechá někde něco ležet, ostatní o to zakopávají, pokud řve děcko ostatní neslyší…. etc v tomto smyslu. ze začátku to bylo šílené, postupně se zžíváme. tak nějak obrušujeme a vytváří se určitý vnitřní řád… tedy vzájemný respekt, abychom vůbec mohli spolu žít. ze začátku se manžel s nejstarším rafali kvůli každému nesmyslu (jako vždycky) a najednou přestali protože to hrozně rušilo :-) a já řekla nejstaršímu i jeho přítelkyni, že si musí po sobě odnášet talíře a uklidit věci. a že zabahněné boty nemůžou do kuchyně. a děti postupně přestali řvát a chápou co se po nich chce. nastupuje řád. a já ten žád vidím vystupovat z chaosu a jsem paf. chvála mu :-)
některé věci jsou až absurdně legrační… když se vchází do domu je tam schodiště a chodbička ke je zima. jak dolní patro tak horní jsou pak oddělené hlavními dveřmi. Někdo přišel že je nahoře zima… ovšem dveře zásadně nezavíral. Nemohl pochopit že když se nechají otevřené tak zima z chodby jde dál do pokojů. takže se musí zavřít aby bylo teplo. A to je taky řád… bez něj je chaos. nedojde k oddělení tepla od zimy. je třeba se jen dívat… a vše je zřejmé.
56
Když jsem ty dva viděla na fotce, napadlo mě, že mezi nimi musejí být střety. Oba silní, dominantní. :-)
Ale ono je to v těch větších rodinách asi normální. Těsně před vánoci jsem se potkala ve sklepě s paní T. seshora, co mají ten velký spojený byt, 4 děti, tři z těch dětí už partnery, jedni už i vnouče, a tak nějak jsem si posteskla nad smutkem z vánoc, co už několikátý rok jsou jiné, než jsem si kdysi přáala. A ona na to: To přejde, nebuďte smutná. Všude je něco. Mně se to zas nahoře hádá, chlapi jedni zatracený…”
Musela jsem se rozesmát, jak to řekla. Podtón Berani ješitní bojovní otravní… :-)
56. tohle mi připomnělo….nikdy jsem nežádala po muži, aby mi pomáhal uklízet, nebo aby uklízel – myl nádobí, luxoval apd. ale vždycky jsem si přála, aby si po sobě uklízel – to pomáhá a šetří energii strašně moc.
na silvestra jsem dělala chlebíčky a synové seděli kolem stolu a jedli mi je pod rukama…. obrovské tři plata. pak ten střední odpadl jako nacucané klíště a šel si lehnout, přišla snacha s pláčem že syn spí a že si jí nevšímá a že je to houby Silvestr :-)) pak se vzbudil a ona zase plakala radostí že už se znají 5 let a jak je šťastná, ovšem pořád byla nafučená že se jí málo věnuje, tak šla dělat jablečný koláč. tak jsme spolu dělali jablečný koláč… :-) a ona dělala nevšímáka na syna, že je všecko v pořádku :-) a nemá na něj čas protože dělá koláč.
vlastně život v kolektivu je taková hra… musí to být hra, jinak by to bylo smutné. když je to hravé tak je to veselé. když je člověk sám, nemá s kým hrát tyto hry.
56 jo, to je dobrý, jak vznikne nějaký chod, řád
57 takový lidi mám chuť škrtit
59 lidi, co po sobě neuklízej (takový chlapy naštěstí neznám, jen ženy mimo jejich domov), si koledujou, že někdo vedle nich jednoho dne vybouchne
62 … jsem měla na mysli pár žen v pracovním prostředí.
Já dělám bordel, ale čistě na svém území, na společném ne.
60 a to dělá po pěti let vztahu? Tak rok a půl vztahu bych ještě chápala. Víc ne. To se děje snad jen v začátcích, ne? Mně ano.
64… možná jiný lidi jsou duchem mladí víc než já.
To je dobrá zpráva pro mě :)
63. je to velmi zajímavé pozorovat… nebrat to osobně, spíše si všímat jak to funguje a jak se do vztahů vkládá řád, kdy vstupuje, proč a skrze co a jak se jeví jeho akceptace nebo ignorování.
66 tojo!
To abych někam nově vlezla, abych to mohla taky pozorovat.
64
Napadlo mě totéž. :-)
62 ad 59
Znáš i minimálně jednu mimo pracovní prostředí.
Přístup bývalého k udržování pořádku byl pro mě likvidační.
68. tady mám celkem nadhled… ať si to dělají jak chcou. hlavně ať se mají rádi :-)))
69
Teda, likvidovalo to mě, ale občas jsem fakt měla chuť zlikvidovat i jeho.
70
Ale jo, ať si to dělají jak chcou, když jim to tak vyhovuje. Akorát to prostě člověka napadne, jestli ta ženská není nějak moc naivní a romantická, když má i po pěti letech vztahu představu, že její muž bude celý večer skákat kolem ní, jen proto, že je Silvestr, zvlášť když je doma u maminky. :o)
72. řekla bych že nikoliv. naopak. je praktická, srostená se zemí, umí chytnout za práci a dokonce je i chytrá a ctižádostivá. a je ráda zde. Ovšem je taky otevřená, upřimná a co na srdci to na jazyku a když jí je něco líto tak brečí :-)
73
Jo, to já taky. :-))
Ale líto by jíá to bejt nemuselo, o to jde.
74/73
Pokud jí to nebylo líto proto, že je romantická a naivní, tak jí to možná mohlo být líto proto, že je při své ctižádosti zvyklá mít věci tak, jak si ona představuje, což zrovna nevyšlo.
I v tom případě by bylo dobré, kdyby ve vztahu od tohohle ubrala.
74. když to tak cítí… je to OK. tedy mě se to celkem líbilo že tak spontánně zareagovala. tedy taky zafungovalo PMS :-) to je člověk u líto i že dýchá :-)) mám ráda, když je někdo otevřený. není záludný… nic neskryje, všecko jde ven a odrazí se v obličeji. to je nad jakoukoliv rozumnost.
75
Čímž myslím dobré pro ni. Jinak se v tom umlátí.
76
Jooo, PMS… tak to ji omlouvá. :-)))
75. tady mi přijde normální… že je žena jako žena, že žije svoje emoce… muž to musí ustát. a myslím že si našla v synovi partnera, který klidně spí i vedle plačící ženy. dokonalá harmonie.
73. pevná, pěkná stavěná, přímá hrdá žena – tak na mě působila z té fotky .
80. ano, dobře si syn vybral :-)
76
Ale jinak znova: Nejde o to, že by měla něco skrývat, násilím v sobě zadupávat, tvářit se “aby udržela dekorum”.
Šoupeš to zas jinam. Podsouváš nenápadně tvrzení, která jsme s Liškou na mysli neměly.
Prostě mě napadlo, jestlis jí jako zkušená manželka a internetová raditelka radka zkusila nějak sdělit, že si to nemá brát osobně, že nemá ulpívat na představách a že je to prostě muž, který se jí po odpočinku zas vrátí, o to spokojenější, že si mohl chvilku užít jako malej kluk… Já nevím, něco takového mi u toho pečení jablečného koláče ve sdělení chybělo.
79
O to nejde!!!
On bude klidně spát, ale ona bude vedle jeho klidného spánku brečet víc a víc, v domnění, že má pravdu a on je necita…
To je to, co píšu, že se v tom sama nakonec umlátí.
Kudla ratko, nemel si furt kolovrátek a zapni závity.
82. nikoliv… potřebovala si jen uvolnit natažený šroubek :-) nic to neznamenalo.
svoje rady si nechávám jen pro ty co je potřebují :-) ona je v pohodě.
84
Pokud v PMS, tak ano, ale tos napsala až skoro nakonec. Takže znova na začátek:
Pokud by u vyprávění o jejím pláči byla hned na začátku informace, že PMS, nedivily bychom se s Liškou, že ji to ještě po pěti letech vztahu tak bere. Protože pokud ano, bude časem brečet čím dál víc.
Pokud PMS, bude brečet jen jednou za měsíc, to je ok, to se dá. :-)
85
Ahááá, takže my je tady všechny potřebujem protože jsme na nervy a nevíme si se sebou samy rady, zatímco tvoje snacha, co se chová stejně jako my, ne-li nevyrovnaněji, je v pohodě. Už to chápu. :-)))
86. možná… nevím. brečí i když povídá o vztahu s rodiči :-)) ale to brečí všecky moje kamarádky když jím naslouchám. takže to považuji za normální.
86
Ale víš co, když jsme s Liškou tu otázku položily, pročs prostě nenapsala, že PMS, pročs to musela napřed zaobalit a zachaosit rozjímáním nad úžasnou kladností její emocionální upřímnosti? :-))
děvčata (i jako dospělé ženy) mají velkou potřebu uznání od svých rodičů… a trpí pokud se jim toho uznání nedostane – z různých důvodů.
89. chtěla jsem se jí zastat, zdálo se mi že cítím útok
Ať si klidně zaslzí, když na to má chuť v tu chvíli a když to nebude trvat celýho Silvestra i Nový rok :)
88
To asi spíš záleží na tom, jaký ten vztahj s rodiči je.
Ale nevím, co mám kamarádky, tak mají vztahy s rodiči hodně mizerné (třeba i Barča, Aninka) ale při vyprávění o něm nebrečí. Jo, že se hlas zachvěje, zlomí, to jo…
Já jak kdy, PMS a předvečer Vánoc je to ale jasný.
93. zlomení hlasu, chvění… už beru jako emocionální indispozici. že je to člověku líto. když ukápne slzička nebo neukápne… to už je jedno. člověk cítí že se téma toho druhého dotýká, že mu je to líto.
91 jasně, chraň svou smečku – je vidět, žes ji přijala, tak to je taky dobrá zpráva.
94 jo a je to dobrá příležitost.
89
Nojo no.
Jenže tvoje obrany před podezřením z útoku jsou fakt hrozně komplikující a v podstatě samy o sobě zaobalený nepřímý útok. (Stylem “Ona je taková a maková, což vy asi nechápete, protože takové nejste, když jí to nechcet dopřát…”)
To je pak blbý.
My jsme jen stejně přímé a otevřené, ratko, přímo a emocionálně bez kalkulu se zeptámena to nebo napíšem to, co nás zarazilo. :-)
tedy abych odbočila od konkrétních osob, řešili jsme komplikovaný vztah s rodiči i u sousedů… ale ten vztah řešíme téměř 10 let :-) Ukazuje se že jejich syn kopíruje svojí mámu v nejistotě a váhavosti. a vyhledává dominantní silné ženy které s ním smýkají ze strany na stranu. A tak v důsledku nejde jen problém rodičů (jak jsou hrozní) ale i nejistotu a labilitu dcery. A tady je pak cesta … tam tedy si dovoluji poradit :-)
94
Eh…? Emnocionální co?
Jakože když se mi zachvěje hlas, tak se nemůžu vyčůrat?
No promiň, no, to mě prostě napadlo. :-))
To přece není žádná indispozice. To je normál, že jaksi fyziologie podléhá psychice. :-)
98
V tom jsem se ztratila. Napřed syn, pak dcera.
98
Prosím o vysvětlení, jestli jsi radila synovi nebo dceři těch rodičů a co jsi radila. To by mě zajímalo.
99. naskočila jsem do tématu obecně… abych se vyhla rozebíráním někoho od nás ale mohla mluvit o velmi zajímavém úkazu komplikovaných vztahů dětí k rodičům… jak to děckám brání či překáží v “normálních” reakcích.
102
Dobře, a cos teda radila?
101. máma má velmi komplikovaný vztak k rodičům a bratrovi. dle všeho ji využívají a neváží si ji (vytírají si s ní řiť) a ona se nechá a je jí to líto.
no a teď si našel její syn přítelkyni, která si s ním vytírá řiť stejným způsobem jako máma s ní. takže celý ten vzorec se jen opakuje.
poradila jsem jí ať se dívá na syna aby porozuměla sobě, protože syn…je klíč aby se uviděla. nemůže zastavit rodiče aby jí ubližovali, může se jen sama zakotvit a postavit se jim. v první fázi, (protože se sama hroutí při konfrontaci s nimi) tam postaví manžela. že ne ona, al emanžel si to přeje a on to potvrdí… že opravdu on ji zakázal to či ono takže on bude ten zlý… a za jeho zády ona může postupně růst. ale postavit se rodičům musí.
104. tedy manžel je ochoten… jen ona se musí přestat bát, že bude zapuzena rodinou.
98 taky jsem se ztratila, ale asi je mi to fuk
104
Takže on je z rodiny, kde si všichni vytírají řiť jeho matkou, tak si našel přítelkyni z rodiny, kde si matka vytírá řiť jinými. Tyto vzorce se dědí, takže potomci se dobře doplňují – vytíraný syn a s vytírající dcerou.
Takto je to?
tak jsem si tu 98 ještě jednou prošla. jedná se o mámu, její komplikovaný vztah k rodičům a k jejímu bratrovi. využívají ji.
a pak je tady její syn, který má podobný vztah k svojí přítelkyni. TAky s ním cvičí podobně jako rodiče s tou paní o které mluvím.
107/104
A tys radila matce toho syna…
104 to zní docela dobře, akorát bych jí neříkala, ať se kouká na syna a uvidí sebe, protože by se z toho mohly rekrutovat její pocty viny, že může za synovy potíže. Nemůže, ten syn je dospělej. Ať pozoruje svoje tělesný a pocitový reakce, ne syna, ne?Aby se to nezkomplikovalo jejím pozorováním :) kdoví, co pod tím rozumí…
Hurá, rozklíčováno. :-))
110
Může. Do značné míry může.
107. takže ještě jednou :-) paní je z rodiny kde si s ní vytírají řiť… (rodiče a její bratr) Jinak ona žije ve velmi hezkém vztahu. A její syn si našel přítelkyni která je podobná babičce. tedy mámě od té paní o které mluvím.
113/107
Dyk jo, akorát já popis začla od spodu, od syna, ty začínáš od prostředka, od mámy. :-)
problém je její závislost na rodičích… tedy totální emocionální závislost a z toho vznikající existenciální stres. hroutí se z konfrontace s rodiči.
113
O manželovi jsi původně nepsala, tak jsem myslela, že ani není.
115
To je špatný. Tam bych nic nechtěla radit. Vůbec by se mi do toho nechtělo. U takhle starýho člověka už.
Rodiče by časem umřeli a bylo by vyřešeno, ale co s bráchou…
Tak asi něco poradit se musí, no.
112 no to rozhodně může, ale není to vina.
Tak si to já kategorizuju.
Protože pocity viny nejsou to ono dobré a posunující, narozdíl od zodpovědnosti, řekla bych.
Teda asi napřed jsou pocity viny, pak může nastoupit kýžená zodpoěvdnost, dospělá.
Je to nějaký složitý v mým podání :-D
117 radění je stejně na hovno.
Zažít vztah jinak – by třeba mohlo něco přinést. Je návrh, ne rada.
117. je to špatný… se vyléčila z rakoviny, psychika ji cvičí… je velmi inteligentní, i silná hrdá osobnost ale hroutí se přemírou emoci a úzkostí. ženy mají s emocemi problém, zradí je…bojí se jich.
120
proč ta (lichá) generalizace na závěr?
118
Jj, vnímám to podobně. Může za to, ale nedávat to jako tíži viny.
Což se dobře napíše, ale reál je takovej, že my s bráchou ledacos maminkou zkřiveného v našich rysech za vinu mamince dáváme, i to tak cítíme, včetně našeho pocitu absence mateřské lásky a mateřského vztahu v našich dětstvích, a současně i cítím vinu za ledacos v rysech svých dětí.
Prostě to (zatím?) nejde tak necítit, je to propojeno.
118. syn je spíše vedlejší… je to takový signál, že nejen rodiče jsou “ti špatní” ale že její postoj a jednání v daném momentu tu “nemocnou” situaci posiluje. vyvolává agrese… protože ona nedokáže přímo říct co cítí.
118
Splývá mi hranice mezi pocity viny a zodpovědností. Kdybych necítila zodpovědnost, nebudu cítit i tu vinu, ne?
121/120
To teda je lichá, jaxviň.
Které ženy, ratko?
Které se bojí?
A oproč se bojí?
Já to nejsem. Já je jsem za ně osudu vděčná, mám je ráda a stojí mi na nich většina toho, co jsem…
A znám i mně podobné jiné ženy v mém okolí.
Tak o jakých ženách píšeš?
123 a to by pro začátek stačilo! jenom tohle si sama říct, že dělám – že se nekonfrontuju s rodičema. říct to jen normálně v hovoru a nerozbrečet se u toho, je docela začátek pokroku. Kterej se na to nabalí, postupně, když už to nebude utajovaný téma. – tomu věřím, že funguje, protože mně se to tak děje.
To stačí. Rady dalších kroků jsou navíc.
123
Ano, a i to je ta vina.
Jenže doklud si člověk nepřizná tu vinu, zodpovědnost za vinu, tak je furt stejně zakopanej v bunkru.
127 já to mám jako dvě jiný věci, pocity viny a druhou věc zodpovědnost.
Pocity viny vedou k utápění, táhnou dolů atd.
Zodpovědnost chápu právě jako přijetí podílu na věci, podílu přiměřeného, reálného, tak jak opravdu je, a to už dává možnost příště jednat jinak nebo vůbec vede k jednání jakémukoli a ne utápění. Táhne nahoru, je to pevná půda, ne bažina jako pocity viny. Je to pozitivní věc.
128
Moje maminka si nikdy za nic vinu nepřipustila. Jenom možná trošku, trošičku za rozchod se svou první a jedinou velikou láskou, kterou už jíá nikdy žádný jiný muž včetně otců mě a bráchy nedokázal nahradit.
Otázka je, jak by ta jediná veliká životní láska byla v odstupu času dnes hodnocena, pokud by tehdy neskončila a vzali se. (A pak samozřejmě rozvedli, jak jinak.)
129 se měla odkazovat na 118, ale na 128 se odkážu teď:
V tom případě maminka necítila nikdy ani tu zodpovědnost. :-)
125. to je zajímavé, samotnou mě to překvapilo. asi si to myslím když jsem to napsala… možná píšu o ženách jako já třeba. které ke mě vzhlíží a důvěřují mi, že jim pomůžu s jejich emocemi. jako jsem si musela pomoci sama. moje maminka s nimi měla gigantický problém, já taky (již ne). moje přítelkyně taky mají problém s emocemi… snacha ne, ta je dokáže projevit jasně a zřetelně. obdivuhodně.
129,130
no třeba ne, ale ty nejsi ta maminka, takže se tím zas tak moc zabejvat nemusíš.
131
nojo, ale beztak nevíme, co přesně je podle tebe “problém s emocemi” (a ani nám do toho nic není :-)), můžem si pod tím představovat něco jiného. pro někoho problém, pro jiného příležitost, dar, anebo obojí najednou…
Asi půjdu; valím tady samý terapeutický řeči :)
133. myslím tím potlačování emocí, zatlačování do podvědomí a podivné křivení prostoru… tyto emoce pořád pracují, ale tajně a negativně ovlivňují vztahy a city.
135 nevěnování dostatečné pozornosti emocím, jaká jim náleží.
no to je fuk, ale neříkej, že ženy (všechny??!! unglaublich) jsou takový a implicitně muži jakoby nic…
131
Jo, to by mohlo být. Přitahujem k sobě podobné lidi, jako se podobné atomy spojují do molekul… Podobné rostliny potřebující podobnou zem k růstu… kyselá, zásaditá…
Třeba si pamatuju, že jsem si s tebou tenkrát naživo ráda povídala a klidně jsem ti o sobě vyklopila ledacos, ale pocit, že bych k tobě vzhlížela nebo se ti měla zpovídat vysloveně důvěrně, jsem neměla, přišlas mi jako by spíš odjinud. Zajímalo mě, co říkáš, jaká jsi, protože jsi byla…jiná…
Ale třeba mám tenhle pocit sblížené důvěry u mojí kolegyně, přestože je téměř stejně stará jako můj starší syn. Mladinká holka, ale je mi tak blízká, tolik věcí máme podobných, nahlížíme je stejně, cítíme stejně… stejnej emoční rapl jako já, a současně i stejně tolerantní a láskyplná, láskypotřebná, cítící…
A té se zpoovídám až u toho fakt občas slzím, a jo, fakt k ní asi i vzhlížím, ona je v lecčems tak úžasná, citlivá, ale přitom moudrá, a současně ale i ráda naslouchá mně…
To sem se zas rozepsala…
132
Musím. Maminka pro mě celej život byla příkladem, jak to nedělat.
133
Myslím, že je to to,že spousta žen byla vychována v tom, že emoce jsou špatné a nesmějí jim podléhat, takže jim podléhají o to hůř, že je potlačují a neznají je a jsou z toho v děsným stresu.
137.jo sblížená důvěra… a pocit že jim něco můžu dát co potřebují. cítím to… přímo fyzicky. dávání.
Aha, 135.
No, prostě mi to přišlo jasný, co je problém s emocemi. A nějak jsem nepochopila, proč by mi do toho nemělo nic bejt, asi právěže proto, že si tu jen tak povídáme a nejsme psychoterapeuti svázaní těmi etickými a psychoterpaeutickými pravidly. :-)
139
každej byl vychovanej jinak a má v tom svoje konkrétní “boje”.
a stejná věta 139 se dá říct i o mužích…
140. bez důvěry to nejde, tedy bez víry že to možné je… že se to může “rozmotat”, a člověka osvobodit od pout
140
Ano, a dát si můžeš jen s těmi lidmi, co mají s tebou podobnou živnou půdu, podobné problémy, podobné cítění podobně modulované v dětství. Jste stejné, jen ty už o něco dál.
Což nemusí být tak žádaným přínosem pro jiné lidi s jinými problémy.
142
Já vím, že dá, ale překládala jsem ti Ratku. :-)
143
Jenže ta důvěra je většinou odvozená od důvěry, že ten, jemuž se de facto svěřuju do rukou, to moje zná, ví, zažil. Že mi rozumí a že řešíme totéž.
145 jo táááák.
Já ne že bych nechápala, co ratko,myslíš (co ratka myslí).
Já jen že předpokládám, že to pojímáš na základě svojí zkušenosti, a těmi řečmi oklikatými jsem ti chtěla dát možnost to nevysvětlovat. Že to jako nevyžaduju, že se bez toho obejdu, pokud se to nedovím. Lepší by bylo dát najevo, že naopak na to jsem velmi zvědavá. jenže ani nejsem, nechávám to plout :-)
147
:-))
říkám tomu rovnat stezky :-) napřimovat vztahy
149 že by něco jako mosty? :-DD
149… spíše naopak :-) co je zauzlené rozuzlovat. co je křivé napřimovat. co je složité zjednodušovat. ubírat. odebírat. zmenšovat.
151 to zní dobře. Kdyby mi to tak vždycky rychle šlo :)
lidi se vysírají jenom tím jací jsou a vůbec nic si nemusí dělat, nijak si neubližovat :-). to je moje zjištění. manžel s nejstarším synem se k sobě chovali hezky. A ti mladší dva mi říkají: no to je neuvěřitelné jak ten otec vysírá a jak je brácha v pohodě. A můj muž : nenechám se ním vysírat… já to zvládnu :-) a zvládá :-))) oba dva si myslí jak jsou stateční. a jak jsou hodní na toho druhého.
Tak vysírá, nebo nevysírá? :-)
no vysírají… tím jací jsou :-)
Tím nevysírají, to jen někteří jiní špatně snášejí, páč si myslí, že by ti druzí měli bejt jiní. :-))
tedy jde o ty reakce na toto “vysírání” protože ten druhý prostě je přítomen, nemůže se udělat neviditelný… i jako neviditelný třeba vysírá. jde o to jak to ten druhý dokáže snést nebo zpracovat nebo nevím co…. prostě jak dokáže snést toho druhého ve svojí přítomnosti.
156. tak ano… vysírají tím že jsou jiní než si ti druzí myslí že by měli být. to je přesná formulace.
:-)
158
Zrovna takový chlapy mám ráda.
160. to jsou u nás všichni čtyři… :-)
Jo, je to na nich vidět. :-)
tedy teď už je těch chlapů 6, my ženské jsme tři a všecky přizpůsobivé :-))
157
vysírání když vezmeme jako projekce, tak jde stejně zase o nás a ne o ty okolo… o tom jsme asi už mluvili hodněkrát. Nasírání je stejná příležitost jako zaslzení. Menšího kalibru (?)
163
chlapů že už je šest?
To víš, v takové široké rodině se to s návštěvama nabaluje. :-))
164
To bude tak nastejno. Akorát jedno červený a jedno modrý.
164. tři synové, manžel, vlastní vnuk a nevlastní vnuk :-)
pobyt tak různorodých lidí na jedné hromadě všem zúčastněným maximálně prospěl. :-)