O jedné naopak hrozné návštěvě jiného kadeřnictví už jsem kdysi referovala:
„No podívejte, KOLIK vlasů jste MĚLA!“
.
Liška H. Ryška
VULPECULA VÁŽNIVÁ
O jedné naopak hrozné návštěvě jiného kadeřnictví už jsem kdysi referovala:
„No podívejte, KOLIK vlasů jste MĚLA!“
.
Můj syn taky chodil ke kadeřnici a smáli jsme se :-) Teď ho stříhám já … a je velmi spokojený. Ovšem jeho: Jdu ke kadeřnici – dejte mi dvě stovky je nezapomenutelné. TAkové správně švuchtlovské, jako dnešní pomatená doba kdy se kluci parádí, fénují a voní jako ženské.
Švuchtlovské? To je pro mě nový výraz! Hoho!
P.S. dva obrázky omylem napřed v článku chyběly, tak doufám, žes článek četla, až když tam byly. Ale ono je to fuk :)
krásné háro máš – škoda ho, dřív se holilo, teď se kadeří :-))
Měla sis odpadlé háro posbírat a začlenit do vlny! Pamatuju si takový šílený nápad ještě z Receptáře, kdy paní sbírala vylínalé chlupy od svého plavého kokršpaněla a po roce je nějakým technologickým postupem (sorry, to nejcennější si samozřejmě nepamatuju!) přetvořila na vlnu a tu na svetr, ve kterém přišla do studia. S těma bílýma odrostama by to chytlo i zajímavej melír:)
psice 4
á, tys již zde ze zahraniční cesty – to jsem zvědavá, jaké pamětihodné příhody se tam staly (zvracení do šuplíku, raci a tak).
Psí svetr fascinuje jen majitele dotyčného svetrového psa – ostatním se hnusí. Mně teda jo. Ale chápu, že paní, když vidí tolik promrhaného materiálu při stříhání psa nebo línání kocoura, tak ji svrbí palec, pysk a kopyto, stejně jako tři přadleny.
Jojo, někde mám v papírovém pytli chumáče ovčí vlny posbíráné na stráních hor ve Walesu. Naštěstí nevím, kde jsou. Asi u rodičů. Dokonce jsem stihla tehdy zjistit, jak ten materiál vymáchat, aby nesmrděl. Ale pak se někam ztratil, takže smrdí někde ve špajzu nebo ve skříni. Kéž ještě dlouho je mu to přáno.
Liška: Jo, to je dobrá asociace. Paní, která spřede všechno. Stačí ji jet do města na nákup a už v tramvaji se neovládne a začne spřádat dlouhé vlasy paní ze sedadla před ní, potom odpáře půlku svetru revizorovi a na chodníku splete ocas jezevčíka…
Ta psí paní byla kamarádka mojí bábiny, tzv. slečna Hanka. Navždy slečna Hanka. Jinak já chodím furt k holičce.
Libo,
áá, to se nám to pěkně propojuje.
Určitě je víc lidí, co pletou z chlupů svých domácích kamarádů. Králíků, psů, kousek kočky do toho…