Ha, ty dva konce jsou:
Neumím poznat / rozhodnout / důvěřovat,
jestli jsem se lekla „správně“ a mám prchnout,
anebo jestli jsem se lekla prostě proto, že je můj starej vzorec „vždycky chtít prchnout.“
ad 1
aha a asi platí obojí, není to rozpojený a v rozporu,
ale obojí je správně.
Lekla jsem se proto i proto.
A až následující věc byla: Mám poslechnout leknutí a prchnout, anebo setrvat v té situaci, počkat a využít tu situaci jako výzvu, k prozkoumání toho, jak to dělám, že skáču do něčeho, o čem je předem jasné, že se toho stejně leknu a budu zase vyskakovat a prchat.
PS: a netýká se to ani Rady ani pana Skunka.
… i když v podstatě taky – proto jsem to taky kreslila – je to prostě nějakej můj způsob, co proniká do různejch mejch rozhodování.
No a co dál, žejo.
ha, tos trefila do černého! jak mám důvěřovat pocitu, když vím, že vzniká z racionální úvahy? – přesný. je to složitý rozlišování mezi zdravým odhadem (do toho se mi nechce) a limitovaností starejma vzorcema. naopak je to pak jasný při pohledu zpátky, když se rozhodneš do toho jít, a ono to nevyjde (viz má zkušenost).
zpětně jsou ty náznaky jasný jak facka, nepochybný. a v případě, že se rozhodneš vycouvat zavčasu zas nezjistíš, jestli to opravdu bylo na místě, nebo ni. držím ti palce, ať se ti dobře rozlišuje a jsem moc zvědavá na pokračování vrtulí!
ach, ty myšlenkové pochody…až z nich jde hlava kolem… (liška do vrtule…)
všechna rozhodnutí (štve mně, že i pasivita je rozhodnutí) mohou být dobře, všechna mohou být špatně, taková kombinace může být dobře i špatně a maková kombinace zrovna tak…
a teď babo raď!
kecko,
žejo! Snad to čas rychle rozplete, nahodí nová oka a bude plést nový vzor a ne poplejtat starý šmodrchance :)
Tedy čas a já, on sám to asi beze mě nezmákne, budu se muset namočit.
enkidu,
žejo!
Já si myslím, že to nevyjde.
A nejen kvůli těm signálům, náznakům, informacím od intuice,
ale už kvůli tomu, že jsem do toho šla.
Protože chodím do toho jen s tím, s kým to nevyjde, s kým hledám důvody, aby to nevyšlo a abych mohla utýct jakoby odůvodněně. Přitom už jsem vstoupila se svým starým vzorcem: Vstup jen do toho, co nevyjde, co zatípneš před cílem, protože se cíle bojíš, neznáš ho a myslíš si o něm, že je to nějaké vězení a děsivost.
Takže musím změnit přístup k dosahování cílů, ke chtění cílů. (Do tý doby smolík.)
Tzn.
Musím ještě něco udělat se svejma postojema z původní rodiny – s odmítáním neatraktivní role matky a přebíráním zodpovědnosti za (nálady, život, spokojenost) rodičů a s kradením atraktivní pozice (vedle otce oidipáčsky?) pro sebe. Tak to asi stojí analyticky. Ještě si jdu přečíst své zápisky ze semináře Pesso-Boyden o potřebách. Třeba to vrhne světlo ještě jiné. Možná ta psychoanalýza je trochu ujetá a má jeden mustr na všechny…
mě to háže informaci: setrvej a pozoruj bez zasahování. žádná moudra, žádné rady, žádné být nad věcí . Jen tise sledovat jakoby jsi již v tom cíli byla a fakticky nic neovlivňovala (ve vezení a děsivosti)
Zatím setrvávám relativně a překvapivě v klidu – na to, jak mě to hned v úvodu vrtuluje. Ale k tomu jsem potřebovala to probírat, něco načmárat do sešitu, ne s tím zůstat v izolaci, nebudu se dusit přehršlí dojmů a nebudu jen tiše sledovat. Pro mě tiše sledovat probíhá tak, že dojmy nezachytím a uniknou mi. Já musím zachycovat, jinak je to všechno zbytečný a nestane se nic.
Tiše sledovat, jako bych byla již v tom cíli – to je právě ta racionální představa nahánějící strach jak prase.
Zřejmě oprávněný, podotýkám.
8. ano, toho jsem si všimla :-) proto jsem napsala to co jsem napsala. dojmy nelze zachytiti jelikož jakmile jeden dojem je časově pryč další povstává. zachytáváním minulosti uniká to co přichází. Minulost se zachytáváním umrtvuje… tedy takhle to cítím já, že musím minulé pouštět… jako písek mezi prsty a vítat to co nastává aniž bych se ohlížela po tom co mizí
9 ratko,
jojo, tak to chápu, dík za doplnění.
Tohle nezachytávání jde nebo dělám, když jsem s někým, mluvíme, něco děláme atd.
Ale když jsem pak sama, potřebuju čas na umrtvení a vstřebávání, asimilaci dojmů, zastavení, zažívání, trávení po „jídle“. A tam potřebuju zachycovat a zhmotňovat dojmy, abych se na ně mohla podívat. A uvidět. Nebo abych jen zachytila, když nejde vidět (zevnitř) a vedlo mě to dál, nakreslil se další obrázek, ani nevím, jak a proč, kterej třeba dohromady něco hodí.
ad komiks
Ha – zjistila jsem, že se jméno píše Darth Vader.
A ne Waider.
No nevadí.
enkidu 4
no a ještě mi vrtá nemístně hlavou: „Jak dlouho setrvat, aby se poznalo, zda setrvat, nebo ne?“
– Jako kdyby na to byly nějaký hodinky :))
To jsou mi myšlenky – všechno vědět předem. Zajímavé :-))
12. chceš to mít pod kontrolou :-)
13
děsně.
A podle svýho, ještě se nabízí dodat; jak onehdá říkala Barča.
14. :-))) hehe. to jsou ty ženské. furt něco chtějí, chtějí a ale nevědí co. takže ty by jsi si tak ráda zakontrolovala ale nemáš co, protože než to stihneš zkontrolovat, tak to ještě neuděláš :-) a tak ta šablona visí ve vzduchoprázdnu a nemá být k čemu přiložena… jelikož to co mělo býti zkontrolováno se ještě neuskutečnilo. Teda to jsem zase vypotila absurdni blbost.
15
Ani ne… jakože nevypotila…
15 Jo, představuju si tu šablonu, jak visí v luftě, a to vyvolává náhlou díru v momentálním dění. To celkem sedí.
Takže posečkám, stačí chvíli vydržet v posečkání, aby se vidělo, jestli jsou šablony kompatibilní, nebo jen málo. Teďka těžko. Ale můžou překvapit.
17. tak nějak. prostě na tebe přišly nečekané silné turbulence, je to nové tím – že je to tak intenzivně uvědomované, až z toho vznikl komiks (nutnost, potřeba o tom psát) časem se to zklidní, tím co přijde v realitě. vír myšlenek nebude tak silný, postupně se to zmírní, zklidní, jako když je vítr silně zafouká a všechno lítá v luftě, než se to zas po chvíli klidně snese na zem a usadí….
18. tím jak o tom všem hodně přemýšlíš, tak se dělají „víry a díry“ v hlavě ještě víc….. :-)
takže za sebe říkám, zkus posečkat v klidu a pak vše bude pro tebe jasnější, klidnější a také čas přinese nové věci, zážitky….a pak to rozhodování bude pro tebe jednodušší a jasné…..a v klidu…..
neříkám, že přemýšlet je špatně, ale někdy je to pro člověka blok jak kráva…..jen se motá bezvýchoně ve svých myšlenkách……a to co skutečně je – mu uniká a to je škoda. spoustu věcí prostě nevymyslíš, nedořešíš….
Je to tu nějaký zmatený a točící se v kruhu. Sice moc dobře nechápu o co tu jde, ale napadly mě k tomu dvě věci:
1) Řekla bych si: Kdybych měla dceru a ta měla takový zmatek v hlavě, co bych jí asi poradila?
2) Co řešíš? Dej si buchty s mákem, dobře a dlouze se vyspi nebo se namaž oelejíčkem s vůní Ylang Ylang (právě jsem se vrátila z aromoterapeutického sedánku, kde jsme si vyráběly zase svůj parfém), hoď si nohy a stůl …………. a vůůůůůůbec nic neřeš. Řešení se najde samo.
Jo a jestli si chceš něco začít s někým, kdo má jinou morálku než ty, tak to bych teda nedělala. Osobně, pokud jsem se snažila překročit či tolerovat to, co podle mne „slušnej člověk“ nedělá, mělo to na můj život devastující vliv a ještě ráda jsem se vrátila ke starým a osvědčeným pravdám, co hlásají babičky, přísloví a vůbec. Můžeš si to taky vyzkoušet, jestli chceš, nicméně výsledek je téměř jistý. Podle mne, ovšem. Ale jestli si chceš nabít čumáček ……………
Barčo 18,19,20
pravdu díš! A to jsem včera nakonec udělala a dnes hodlám pokračovat :)
A zítra jsem zvědavá, co udělám a co se stane, ale ne vyděšeně zvědavá, jen potěšeně zvědavá.
Lenko,
zmatený to je, prootže je to nekonkrétní, tojo.
Poslední odstavec – právě, právě, taky si říkám a všichni mi to říkají. Asi jsem to potřebovala osobně empiricky prozkoumat; ale ne prokázat na vlastní čumák, to snad včas zatnu.
liško, ten časovej rámec si u sebe (pro potenciální příště :) vytyčuju kratičkej, vlastně jen do chvíle, než začnou fungovat hormony a na dva tři měsíce budu mít dokonalé romanticko-erotické okno. uvidím, jak to půjde v realitě :)
jak popisuješ dětství, rezonuje mi to s mezerou v rolích právě z PSBT hantýrky.
a souhlasím s Lenkou ohledně morálky. ono je možná jedno, co konkrétně kdo považujeme za slušné a neslušné (byť tu v rámci naší kultury je určitá matrice). důležitý je být s partnerem hodnotově kompatibilní.
21. souhlasím s Lenkou s posledním odstavcem. Přesto bych doporučila odzkoušet jelikož je třeba zjistit zda líbí nebo nelíbí. Pokud opravdu líbí tak zkoumat proč… co je na tom tak skvělé že to člověk chce opakovat. zjistit co mě přitahuje a podívat se na to zblízka. jen tak zabít to nejde. je třeba poznat co mě otravuje
Ha, ty dva konce jsou:
Neumím poznat / rozhodnout / důvěřovat,
jestli jsem se lekla „správně“ a mám prchnout,
anebo jestli jsem se lekla prostě proto, že je můj starej vzorec „vždycky chtít prchnout.“
ad 1
aha a asi platí obojí, není to rozpojený a v rozporu,
ale obojí je správně.
Lekla jsem se proto i proto.
A až následující věc byla: Mám poslechnout leknutí a prchnout, anebo setrvat v té situaci, počkat a využít tu situaci jako výzvu, k prozkoumání toho, jak to dělám, že skáču do něčeho, o čem je předem jasné, že se toho stejně leknu a budu zase vyskakovat a prchat.
PS: a netýká se to ani Rady ani pana Skunka.
… i když v podstatě taky – proto jsem to taky kreslila – je to prostě nějakej můj způsob, co proniká do různejch mejch rozhodování.
No a co dál, žejo.
ha, tos trefila do černého! jak mám důvěřovat pocitu, když vím, že vzniká z racionální úvahy? – přesný. je to složitý rozlišování mezi zdravým odhadem (do toho se mi nechce) a limitovaností starejma vzorcema. naopak je to pak jasný při pohledu zpátky, když se rozhodneš do toho jít, a ono to nevyjde (viz má zkušenost).
zpětně jsou ty náznaky jasný jak facka, nepochybný. a v případě, že se rozhodneš vycouvat zavčasu zas nezjistíš, jestli to opravdu bylo na místě, nebo ni. držím ti palce, ať se ti dobře rozlišuje a jsem moc zvědavá na pokračování vrtulí!
ach, ty myšlenkové pochody…až z nich jde hlava kolem… (liška do vrtule…)
všechna rozhodnutí (štve mně, že i pasivita je rozhodnutí) mohou být dobře, všechna mohou být špatně, taková kombinace může být dobře i špatně a maková kombinace zrovna tak…
a teď babo raď!
kecko,
žejo! Snad to čas rychle rozplete, nahodí nová oka a bude plést nový vzor a ne poplejtat starý šmodrchance :)
Tedy čas a já, on sám to asi beze mě nezmákne, budu se muset namočit.
enkidu,
žejo!
Já si myslím, že to nevyjde.
A nejen kvůli těm signálům, náznakům, informacím od intuice,
ale už kvůli tomu, že jsem do toho šla.
Protože chodím do toho jen s tím, s kým to nevyjde, s kým hledám důvody, aby to nevyšlo a abych mohla utýct jakoby odůvodněně. Přitom už jsem vstoupila se svým starým vzorcem: Vstup jen do toho, co nevyjde, co zatípneš před cílem, protože se cíle bojíš, neznáš ho a myslíš si o něm, že je to nějaké vězení a děsivost.
Takže musím změnit přístup k dosahování cílů, ke chtění cílů. (Do tý doby smolík.)
Tzn.
Musím ještě něco udělat se svejma postojema z původní rodiny – s odmítáním neatraktivní role matky a přebíráním zodpovědnosti za (nálady, život, spokojenost) rodičů a s kradením atraktivní pozice (vedle otce oidipáčsky?) pro sebe. Tak to asi stojí analyticky. Ještě si jdu přečíst své zápisky ze semináře Pesso-Boyden o potřebách. Třeba to vrhne světlo ještě jiné. Možná ta psychoanalýza je trochu ujetá a má jeden mustr na všechny…
mě to háže informaci: setrvej a pozoruj bez zasahování. žádná moudra, žádné rady, žádné být nad věcí . Jen tise sledovat jakoby jsi již v tom cíli byla a fakticky nic neovlivňovala (ve vezení a děsivosti)
Zatím setrvávám relativně a překvapivě v klidu – na to, jak mě to hned v úvodu vrtuluje. Ale k tomu jsem potřebovala to probírat, něco načmárat do sešitu, ne s tím zůstat v izolaci, nebudu se dusit přehršlí dojmů a nebudu jen tiše sledovat. Pro mě tiše sledovat probíhá tak, že dojmy nezachytím a uniknou mi. Já musím zachycovat, jinak je to všechno zbytečný a nestane se nic.
Tiše sledovat, jako bych byla již v tom cíli – to je právě ta racionální představa nahánějící strach jak prase.
Zřejmě oprávněný, podotýkám.
8. ano, toho jsem si všimla :-) proto jsem napsala to co jsem napsala. dojmy nelze zachytiti jelikož jakmile jeden dojem je časově pryč další povstává. zachytáváním minulosti uniká to co přichází. Minulost se zachytáváním umrtvuje… tedy takhle to cítím já, že musím minulé pouštět… jako písek mezi prsty a vítat to co nastává aniž bych se ohlížela po tom co mizí
9 ratko,
jojo, tak to chápu, dík za doplnění.
Tohle nezachytávání jde nebo dělám, když jsem s někým, mluvíme, něco děláme atd.
Ale když jsem pak sama, potřebuju čas na umrtvení a vstřebávání, asimilaci dojmů, zastavení, zažívání, trávení po „jídle“. A tam potřebuju zachycovat a zhmotňovat dojmy, abych se na ně mohla podívat. A uvidět. Nebo abych jen zachytila, když nejde vidět (zevnitř) a vedlo mě to dál, nakreslil se další obrázek, ani nevím, jak a proč, kterej třeba dohromady něco hodí.
ad komiks
Ha – zjistila jsem, že se jméno píše Darth Vader.
A ne Waider.
No nevadí.
enkidu 4
no a ještě mi vrtá nemístně hlavou: „Jak dlouho setrvat, aby se poznalo, zda setrvat, nebo ne?“
– Jako kdyby na to byly nějaký hodinky :))
To jsou mi myšlenky – všechno vědět předem. Zajímavé :-))
12. chceš to mít pod kontrolou :-)
13
děsně.
A podle svýho, ještě se nabízí dodat; jak onehdá říkala Barča.
14. :-))) hehe. to jsou ty ženské. furt něco chtějí, chtějí a ale nevědí co. takže ty by jsi si tak ráda zakontrolovala ale nemáš co, protože než to stihneš zkontrolovat, tak to ještě neuděláš :-) a tak ta šablona visí ve vzduchoprázdnu a nemá být k čemu přiložena… jelikož to co mělo býti zkontrolováno se ještě neuskutečnilo. Teda to jsem zase vypotila absurdni blbost.
15
Ani ne… jakože nevypotila…
15 Jo, představuju si tu šablonu, jak visí v luftě, a to vyvolává náhlou díru v momentálním dění. To celkem sedí.
Takže posečkám, stačí chvíli vydržet v posečkání, aby se vidělo, jestli jsou šablony kompatibilní, nebo jen málo. Teďka těžko. Ale můžou překvapit.
17. tak nějak. prostě na tebe přišly nečekané silné turbulence, je to nové tím – že je to tak intenzivně uvědomované, až z toho vznikl komiks (nutnost, potřeba o tom psát) časem se to zklidní, tím co přijde v realitě. vír myšlenek nebude tak silný, postupně se to zmírní, zklidní, jako když je vítr silně zafouká a všechno lítá v luftě, než se to zas po chvíli klidně snese na zem a usadí….
18. tím jak o tom všem hodně přemýšlíš, tak se dělají „víry a díry“ v hlavě ještě víc….. :-)
takže za sebe říkám, zkus posečkat v klidu a pak vše bude pro tebe jasnější, klidnější a také čas přinese nové věci, zážitky….a pak to rozhodování bude pro tebe jednodušší a jasné…..a v klidu…..
neříkám, že přemýšlet je špatně, ale někdy je to pro člověka blok jak kráva…..jen se motá bezvýchoně ve svých myšlenkách……a to co skutečně je – mu uniká a to je škoda. spoustu věcí prostě nevymyslíš, nedořešíš….
Je to tu nějaký zmatený a točící se v kruhu. Sice moc dobře nechápu o co tu jde, ale napadly mě k tomu dvě věci:
1) Řekla bych si: Kdybych měla dceru a ta měla takový zmatek v hlavě, co bych jí asi poradila?
2) Co řešíš? Dej si buchty s mákem, dobře a dlouze se vyspi nebo se namaž oelejíčkem s vůní Ylang Ylang (právě jsem se vrátila z aromoterapeutického sedánku, kde jsme si vyráběly zase svůj parfém), hoď si nohy a stůl …………. a vůůůůůůbec nic neřeš. Řešení se najde samo.
Jo a jestli si chceš něco začít s někým, kdo má jinou morálku než ty, tak to bych teda nedělala. Osobně, pokud jsem se snažila překročit či tolerovat to, co podle mne „slušnej člověk“ nedělá, mělo to na můj život devastující vliv a ještě ráda jsem se vrátila ke starým a osvědčeným pravdám, co hlásají babičky, přísloví a vůbec. Můžeš si to taky vyzkoušet, jestli chceš, nicméně výsledek je téměř jistý. Podle mne, ovšem. Ale jestli si chceš nabít čumáček ……………
Barčo 18,19,20
pravdu díš! A to jsem včera nakonec udělala a dnes hodlám pokračovat :)
A zítra jsem zvědavá, co udělám a co se stane, ale ne vyděšeně zvědavá, jen potěšeně zvědavá.
Lenko,
zmatený to je, prootže je to nekonkrétní, tojo.
Poslední odstavec – právě, právě, taky si říkám a všichni mi to říkají. Asi jsem to potřebovala osobně empiricky prozkoumat; ale ne prokázat na vlastní čumák, to snad včas zatnu.
liško, ten časovej rámec si u sebe (pro potenciální příště :) vytyčuju kratičkej, vlastně jen do chvíle, než začnou fungovat hormony a na dva tři měsíce budu mít dokonalé romanticko-erotické okno. uvidím, jak to půjde v realitě :)
jak popisuješ dětství, rezonuje mi to s mezerou v rolích právě z PSBT hantýrky.
a souhlasím s Lenkou ohledně morálky. ono je možná jedno, co konkrétně kdo považujeme za slušné a neslušné (byť tu v rámci naší kultury je určitá matrice). důležitý je být s partnerem hodnotově kompatibilní.
enkidu,
vypadá to tak – o mezeře v rolích jsem si četla včera na netu
http://www.pbsp.cz/texty/txtpss2.htm
21. souhlasím s Lenkou s posledním odstavcem. Přesto bych doporučila odzkoušet jelikož je třeba zjistit zda líbí nebo nelíbí. Pokud opravdu líbí tak zkoumat proč… co je na tom tak skvělé že to člověk chce opakovat. zjistit co mě přitahuje a podívat se na to zblízka. jen tak zabít to nejde. je třeba poznat co mě otravuje