A tentokrát jsem ji opravdu zbourala. Potřebovala jsem se na to napít. Protože: Takovej symbol. Něco jako lesní velikán. Na kterém u stropu sedávala naše malá kočka, když jsem chodila do první třídy. Mříž jsem přefikla a knihovničku z ní vymlátila. A vyšroubovala. Byla přišroubovaná vnitřkem; proto ta mříž nešla rozebrat ve stavu stojícím. Musela napřed padnout, vyrvat své kořeny ze stěny na boku. A taky z podlahy, tam jsou dvě dirky. Malý. Nenápadný. Všechno, co zbylo.
Mříž na chodbě před bytem, před svou cestou na odpočinek:
Díry budiž zasádrovány. A přes to barva…
.
tedáá, to zní velice tvůrče…. mříž teď známe, zajímalo by mě jak jsi to místo nakonec nabarvila. tedy fotku by to chtělo :-)
Napřed druhej nátěr musím udělat a přelakovat tu knihovničku a vrátit do ní kuchařky a rozmyslet si, jestli ji tam postavím, kde byla, anebo místo ní tam dám stoleček – který už jsem omyla a přelakuju ho taky – nebo tam dám ten stoleček a na něj tu knihovničku. Ono to tam totiž ani tak ani tak výškově ani jinak nesedí.
Ale dobrá zpráva je, že bez té mříže je kuchyň míň nudle, otevřela se zase víc až dozadu k oknu, jako kdysi. Jako by tím zvala k většímu použití. My totiž tu jídelní část už léta nepoužíváme, jen tam chodíme pro ručníky do skříně a otevřít okno. Nepobýváme tam, veliký stůl je prázdný, nikdo u něj prakticky už 10-15 let nejí.
2. To je škoda, třeba se to teď změní :-) Tak jak to popisuješ to působí svěže. Prostě víc prostoru. A to je příjemné.
2
Mříž to oddělila. Teď se tam bude chodit snáz. Nebude to za mříž.
3
Tojo. Ty si asi představuješ nějakou krásnou výmalbu a světlou místnost, ale je to tmavá nudle a kuchyňský kout je právě na druhé straně než okno, takže se v něm musí svítit i ve dne.
4
tojo, ona navíc byla v nejužším místě, mně je to teď příjemnější, jako by okno bylo blíž.
Zase ale je to teď takové nedotažené místo. On táta byt vyzbrojil – a někdy doslova – věcmi prapodivnými, někdy potrhlými, často historizujícími, např. táflování (tj. dřevěný obklad občas někde), ale dohromady to uměl udělat uceleně, dotaženě, tvořilo to nějaké celky, to on uměl, i když psal nějaký text, uměl to dotáhnout, ucelit, i divadelní hru. To třeba pro mě je tak namáhavá představa, že bych to nepodnikala, protože by to bylo upachtěný. Kdežto jeho to bavilo, takže to dopadlo nějak uceleně a až do konce.
7. mám nejraději když nic nepřekáží, zejména v kuchyni ne. Nic na zdech ani stolech. A i okno bez záclon, aby ic nezaclánělo. Když vyprskne nebo se něco vyleje, lehce se to otře. Nevadilo by mi že je to ve stínu…může tam být třeba i lavice doražená do konce, na kterou se dá lehnout. Můj tatínek hrozně rád v kuchyni ležel.
Tedy já jsem takový uživatel. Mám moc ráda najednoducho.
8.
Já též.
Jednoducha mám taky ráda, ale někdy se to blbě realizuje. Zvlášť když člověk nebydlí samojediný.
Jo a zajímavý je, že od natírání v kuchyni už nemám chuť na alkohol. Na mříž jsem se odhodlaně napila, pak zásoby dopila a teď nic, mám chuť na čaj. Protože jsem asi prochladla, jak jsem pár dní bosa v kuchyni pořád lezla na štafle a ochladilo se.
10. kdy se vrátí máma?
11
Taky mi přijde, že už by to mohlo být.
11,12
nevím, za týden má kontrolu, tam snad jí řeknou, že na nohu může šlapat, pak zkusí s ní chodit a asi půjde domů.
13. takže už bude… jakžtakž chodící. To je skvělé. Mě maminku poslali se zlomenou rukou domů… hned druhý den. Ať se o ní postarám sama.
Bohunku taky poslali s tou naněkolikrát sešroubovanou nohou domů nechodící. Skákala o berlích po tom svým bytečku a po schodkách z něj ven na dvůr.
15
I když teď přemýšlím, jestli to nebylo na revers.
15. mě postavili před volbu: buď pošlou mámu na LDN nebo si ji mám okamžitě vzít. (dopoledne). Volali mi do práce.
17. nebyla to vyjímka, byl to standardní postup. Kdyby otec neumřel dříve, poslali by ho tam se zlomenou nohou taky.
Prostě když je neléčili (neoperovali) neměli tam co dělat. Ruka či noha byla znehybněna a domů.
Nedokážu posoudit rozdílnost oněch zranění a náročnost na léčbu/rehabilitaci. O tom by asi víc věděla Barča.
19. Ne Ru, nedokážu to posoudit……nejsem chirurgická sestra, jsem interní sestra.
Ale, když Liška psala na začátku prázdnin o své mamince a četla jsem, že dvě operace…….napadlo mě je, že to mohla být komplikovaná tříštivá zlomenina……na etapy a pomalu……i s pomalou rehabilitací…..pak později psala právě i o té kontrole za nějaký čas……
vůbec v té době jsem nedokázala říct nic dopředu……jsem ale ráda, že obě oprace bez komplikací……pak tedy bezkomlikací i následná pozvolná rehabilitace s postupným zatěžováním…….a ted tedy bude následovat kontrola v nemocnici……snímky apd……takže počítám začátek září, nejdéle půlka září a bude maminka doma…..když to vše bude v pořádku.
a další věc je zázemí ……schody…..jestli je někdo doma a může na dotyčného dohlídnout, pomoct…..nechodit do práce a pd – klasické očr…….takový prkotiny jako hygiena, wc, jídlo v tomhle případě při nezatěžování té nohy se stávají velkými problémy…..v podstatě to vyžaduje dohled a pomoc, podporu…..aby opravdu tu nohu podle pokynů zatěžovala jen tak má a ne jinak kvůli zhojení…..a následkům. a jak jsem pochopila, maminka měla blok strach z pobytu doma a Liška jistě také…..aby to zvládli……takhle jsou víc obě sebou jisté, že to vše dopadne dobře. a těší mě, že maminka má i ten pozitivní přístup…..zase to souvisí s tou jistotou…..naučili ji postupně chodit a nějakou tu sebeobsluhu přiměřeně k té noze….
tak snad jen řeknu, že držím pěsti, aby to vše klaplo do zdárného konce….tyhle věci se nedají moc uspěchat….
ad LDN tady v hk je to tak, že ano, větší část pro přestárlé lidi, ležící…..dementní apd, co nemohou být doma…..rodina to nedá, nebo nemají příbuzné…..a dva pokoje na LDN jsou součásti Rhb kliniky, chodí sem Rhb doktor a setry rehabilituje se a cvičí se…..vleklejší doléčovací rehabilitace, kde není zapotřebí bazén a jiné procedury…..
21. Na rehabilitaci se muselo dojíždět.Když jsem řekla že původně se mluvilo o lůžkovém pobytu s rehabilitací, tak všeobecné veselí :-)) Nic takového prý není, když jsem si jí vzala domů. To už pak jen ambulantně. Domnívám se, že rehabilitace je součástí operace. Když se neoperuje (protože dotyčný příliš starý) tak se ruka jen přiváže a jde se domů.
22. obecně chybí všude následná lůžka…..at to jsou chronické rány…..nebo rehabilitace jako lůžková zařízení….lidi třeba čekají půl roku rok po bouračkách po operaci na Kladruby apd……nejsou místa…..
obecně chybí geriatrická lůžka…..gerontů přibývá…….takže i mimo bydiště…..a taky se čeká až se někde bud přímo v hk nebo v bližším okolí uvolní místo…..no, těžký no. nemocnice jako taková stěží pojme akutní pacienty ……proto se odkládají i plánované výkony u ambulantně objednaných pacientů……a proto i lidi v akutních případech leží v nemocnici tam, kde je místo a ne na klinice kde mají…..
a nebude to asi v dohledné době lepší…..
:-(
23. u nás to dopadlo velmi dobře :-) možná díkybohu že maminku neoperovali.
20 barčo
Přesně tak.
Vypadá to – doufám – že po rovině dojít na záchod pak zvládne. Když bude mít snadné oblečení, jen šaty apod.
Právě schody jsou blbý; v domě jich je asi 10, než se vyjde dole k výtahu. A sámošky v okolí taky mají pár schodů.
Geronti… tfuj, to je slovo nepříjemný…
22 ratko
To je asi v různých místech různě, tady je to běžný, akorát můžou dotyčného, když není místo blízko, umístit někam na Slapy. A řeknou: „To není daleko, autem tam jste za chvíli.“ Hahahaha, to bych tam jela s bídou jednou týdně a v noci se vracela domů nebo co…! A špinavý noční košile by pral kdo a kdo by nosil ovoce a knihy… někteří lidi mají předsdtavu, že je všechno snadný a lidi snad maj přes den čas a prostředky a peníze někde rajzovat.
Rehabilitace, která naopak dochází domů, je tady myslím taky dost běžná. Za tátou chodili.
a konečně taky k článku, když už jsem zase na chvíli tady:-)
Liško, smekám, celý byt uklízíš, renovuješ……kutíš…..maminka bude mít radost až se vrátí domů! :-)
28
no, to je právě otázka :)
A říkám si: ona to malovat nebude, ona na štafle nepoleze, tak co, tak bych to stejně dělala já, i kdyby ona byla u toho, z čehož vyplývá, že si to můžu udělat, jak chci. Nebo lépe řečeno: jak to vyjde.
27. chodit domů tady není. Tedy nic o čem bych věděla.
Právě jsem vymyslela, že barvy musím dokoupit v pátek ráno, mají otevřeno od osmi; protože odpoledne se dneska ani zítra do obchodu nedostanu.
Ani do jednoho.
30
to asi ve městech, jinak ne, aby nemuseli jezdit.
30. spíše to není součástí léčby tady. Můžeš si to „objednat“ navíc. Jako službu. Tedy nevím… když jsem se na to ptala, opět jsem vypadala jako blázen. Rehabilitační sestra z nemocnice má dost práce v nemocnici. A soukromé služby… je něco jiného.
31 … myslím tím do těch asi tří obchodů s barvami, které jsem si vybrala a jsou nějakým způsobem pro mě při cestě.
33
no to musíš objednat navíc, sám, to jo. U nás to zajišťují různé agentury různě po městě a je to hrazeno zdrav.pojišťovnou, jsou to smluvní zařízení, soukromá. Nevím, jestli je všechno hrazeno úplně nebo částečně. Praktický lékař by měl vědět, které jsou v jeho regionu.
35 – ten tu péči musí indikovat, aby ji pak oni měli za toho občana zaplacenou od ZP. Taknějak asi to je, ale to tehdy zařizovala máma, já to nevím přesně.
36.u nás byl předpis přímo z chirurgie. Tedy jako součást léčby.
37
Ahá.
A právě teď jsem se dověděla, že jinou paní operovali (na stejné ortopedii, co mámu), dokonce páteř, a dva tři dny po operaci jí řekli, že půjde domů. A ona se nedala, že se zbláznili – vždyť se nemůže zvednout. Jak by se asi zaopatřila…
38. a co s ní pak udělali?
39
no, je to nečekané: nějak na to přistoupili a za další dva dny se zjistilo, že operace se nepovedla, zlobilo to, asi byla reoperace.
40. tyto situace jsou fakt hrozné… když je někdo nemohoucí a neví kdo se o něj postará.