TOMU ŘÍKÁM LISTOPAD!

Neplánované mejdany, jak jsme už kolikrát říkali, bývají dobré a leckdy nejlepší. A já teď měla 3 v řadě! Hattrick.

To takhle v úterý vpodvečer zaskočil pro něco k nám do práce bývalý kolega, poseděl, každý ho přivítal. A když už jsme s ním klábosili nějakou chvíli a pořád neměli dost, šlo se na pivo. Jen ve třech. Já a dva krásní mladší lidé. Únětická dvanáctka, výborně, v poslední době ji vyhledávám. K tomu vietnamské závitky dvou druhů. V devět nám došly peníze, tak jsme šli domů. Probrali jsme práci, boha a okolí. Možná jsem pak ještě pila víno se sousedem, už nevím. Den předtím určitě, ale to už se nedá počítat do neplánovaných mejdanů, to už je standard.

Ve středu se mi zhoršil kašel a ozval se Roj. Že by mohl dnes a konečně bychom se sešli společně s jeho nebo s mojí baskytarou. Tak jo, tak s mojí. A jeho kytarou. A jedém. Bezva. A hudebně přínosné. Ani mě nefrustrovalo, že v porovnání s geniálně matematicko-muzikantským Rojem jsou mé možnosti věru omezené. On asi dovede povzbudit za každých okolností. A dokáže zahrát na kytaru jakýkoli song. Jo, s Rojem je sranda. Šla jsem spát asi v půl druhé.

Ve čtvrtek už mi byl kašel tak odporný, že jsem neměla chuť na jídlo, na kafe, na nic. Jela jsem z práce ve slušnou hodinu, zahrála jsem si chvíli na baskytaru a šla si lehnout. Načež soused, že se vrátí v deset a jestli dáme skleničku. Jo, to se hodí, aspoň neusnu a vyndám si prádlo z pračky; jednu skleničku si dám. Nevím, jak přišla řeč na Tublatanku, ale soused ji pustil z telefonu a už to jelo. Vůbec jsme pouštěli samé věci z doby 1988-1990. Kdyby nás někdo oknem viděl – jeden hraje bicí na kuchyňskou linku, druhý stojí na jedné noze a vyje vokály Prauda víťazí. Před půlnocí docházela telefonu baterka, tak jsme se přesunuli do auta, abychom nerušili spáče v domě pouštěním silnějších repráků. Tam jsem se seznámila s Linkin Park a trance music. Vzali jsme to jako nacvičování na Mikuláše – já totiž budu anděl a soused bude čert, píchneme našemu panu domácímu. Mohli bychom ale přijet dunícím autem a děti by sledovaly, jak sebou za předním sklem anděl a čert mlátí… no uvidíme.

Opět jsem šla spát v půl druhé, ale že jsem na žádném z hattrickových mejdanů nepila moc, dny mám docela čerstvé. A máme pátek. Plánovaná oslava s kamarády bude až v neděli přes den. Do té doby ještě může být neplánovaných mejdanů!

A tak to má být. Listopad je třeba přečkat v hospodě a vylézt až po velikonocích.