Jak chen chi dala do huhy

JÁ CHEN KAK HLHÁ!

V sobotu jsem přijela domů v půl jedenácté večer. Můj zrak padl na nové černé letní boty. Tlačí mě do nártu. Už jsem je o kus roztáhla pomocí své nové geniální metody, hrnkové: Namísto ševcovského kopyta se nastrčí do boty úzký hrnek. Do levé keramická sklínka s kočičkama a do pravé anglický hrnek s ovečkama. Toho večera mě bohužel napadla inovace: mongolský hrnek s mongolskými chány do levé a oranžový hrnek od Stroh do pravé. Oba hrnky jsou artefakty mého chození s Akčním Hrdinou. Nepoužívám je. Přišlo mi jako dobrý nápad nenechat je úplně ležet ladem a zaměstnat je jako kopyta místo kočiček a oveček.

Než půjdu spát, ještě dám do bot hrnky, řekla jsem si. Udělám něco užitečného, než si lehnu. Ani jsem si nesundala sáčko a už jsem rvala čingischány do boty. A lup – kožená bota zafungovala jako prak a já se hrnkem prudce drcla do rtu. Honem koupelna, studená voda, ať to moc neoteče, ať mi neukápne krev na šaty, jsou zuby celé, hlavně ať to nechce doktora teď v noci, naštěstí si platím úrazové pojištění, chudáci boxeři – ti musej být domlácení pořád a Lenka tenkrát jak upadla v koupelně …

… mi táhlo hlavou. Když jsem to chtěla verbalizovat, ozvalo se: Já chen KAK hlhá!

Dopadlo to líp, než jsem čekala. Zuby jsou v pořádku, byly kryty rty. – To zní jako jazykolam. Naštěstí jazykolam nenastal, jazyk byl nedotčen. Zuby jen brněly, stejně jako dolní ret, jen trochu nabourán. Horní ret přesně uprostřed rozražen zvenku i zevnitř. A otekl jen trochu. Akorát nemůžu pořádně mluvit a trochu nepříjemně to bolí. Pít opatrně jde, to je dobré. Pustím si nějaký útěšný film.

Vybrala jsem Zvíře. S Belmondem v roli kaskadéra. Při scéně, kdy leží pomlácený v nemocnici a nemůže moc mluvit, jsem se začala té podobnosti se mnou smát. Jenže to nešlo. Musela jsem si držet pusu, aby se mi nerozpadla. Za hodinu už to bylo dobrý. Druhý den mluvím normálně, skoro žádná oteklost, jen horní ret má uprostřed červenou skvrnu. Když okolo namaluju červenou rtěnku, bude to dokonce fešné.

Zajímavé je, že toho sobotního večera na cestě domů mě napadaly nevímproč myšlenky na bojové umění, měla jsem chuť nějaké zkusit a představovala si, jak to zkouším a soupeř se mnou natošup praští na žíněnku a já už nemám takovou kondici, aby se mnou někdo takhle smýkal. A pak přijdu domů a dám si do držky sama hrnkem. Zvláštní. Beru to jako varování před bojovými nemírovými postoji.

Hrnky do bot jsem už nedala. Možná hrnkovou metodu nezavrhnu, ale určitě raději kočičkovou a ovečkovou než bojovné chány. Nejspíš se vrátím k masochistické metodě své matky: dát si na nohy mokré froté ponožky, obout boty a chodit v nich doma, než se roztáhnou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

30 komentářů u „Jak chen chi dala do huhy

  1. ad roztahování bot: dělám to takhle: viz. video. v článku.
    http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/clanek.phtml?id=782592

    pytlík naplněný vodou, vložit do boty v místech, tam kde to tlačí (nárt, nebo hodně do špičky vsunout ….pak boty dát do mrazáku. Voda se začne rozpínat a jak tuhne, botu povytáhne. když voda zmrzne, boty z mrazáku vyndat, nechat povolit, vyndat pytlíky s vodou a boty perfektně sedí. opakovaně vyzkoušeno na balerinkách, na lodičkách a botách polouzavřených na klínku.

  2. barčo,
    to je chytrý, takový fyzikální!
    Akorát mně připadá nešetrný dávat kožený boty do mrazáku. I když v zimě chodím výhradně v kožených botech – tak jo, asi to nešetrné není. Ale stejně přemýšlím, jak rychle se led rozpíná, jak rychle to bude vytahovat botu. Protože zrovna rychle vytahovat v mraze, to se němůžu ubránit pocitu, že je to nešetrný. Když vytahovat, tak spíš pokojová nebo tělesná teplota, ne, jinak bude ta bota křehká.

  3. 2. taky jsem z toho kdysi měla strach, že se bota zničí a chodila po bytě s mokrýma tlustýma ponožkama a trpěla v botech. :-) a „lodičková“kolegyně z práce mi poradila tohle a od té doby to jinak nedělám. jednou jsem na boty v mrazáku zapomněla a zůstaly tam přes noc – kožené, balerinky, rozmrzly a dobrý, pohoda. jediný na co se musí dávat pozor, je ten pytlík s vodou, aby nepraskl a voda nevytekla do bot, pak se bota holt suší dýl.

  4. :-) myslím, že je to bezpečnější než tví divocí mongolové :-)

  5. To je úplně jasný, Čingischánova pomsta! Do bot jedině nějaké cibuláky bez emocí a pro jistotu boxerský chránítko na žuby:) Btw. to musela bejt pěkná šlupka, mně v obličeji často přistává tvrdá dětská hlava, jak po mně skáčou a do rtu jsem to chytla mockrát, ale maximálně s decentní modřinkou.

  6. Cibulák, ten mám, téměř nepoužívaný ve vitríně u rodičů, ale je moc širokej pro moje účely.
    A díky za výstrahu, psice – se dvěma dětskými hlavami přijdu do styku pozítří, na několik dní. Snad ne zubama. Jedna z nich, chudák, si je už vyrazila, ale rychle jí je tam všili zpátky a několik týdnů trpěla a jedla jen brčkem. Hrozný.

  7. Kožený boty po novotě sedící se pak roztáhnou a jsou zas rozgajdaný.

  8. Hmmm, Liška chodí v mých stopách …. :-) Naštěstí ne moc důkladně. …… Může to být jen momentální nedůslednost a nepozornost v přítomném okamžiku (někdo tomu říká náhoda či nešikovnost), ale stejně by mě zajímala ta poslední myšlenka před úderem. Já teda vím docela přesně, proč jsem si tenkrát dala SAMA do držtičky a hodně. Zasloužila jsem si to. A moje myšlenky se upínaly také jedním mužským směrem, tak …… možná je to „náhoda“, možná podobnost nenáhodná. To jenom tak. Kočičky a ovečky předtím přece fungovaly dobře. ………………… Tyhle myšlenky Lenky ti boty neroztáhnou. – Já tedy kromě těch mokrých ponožek u bot kožených používám kladívko, když to tlačí přes patu. Ale přes hadr, aby se tam nevytloukly viditelné jámy. Zjemní se to, to dělali ševci a sedláři odajkživa.
    A vůbec nejlepší je chodit ve sportovních trekových botách. Jsouc unavena nošením pracovních sak a jiných oblečků, chodím v rozdrbaných špinavých a vytahaných kalhotách, sportovních botách a bundě a tvářím se, že stěhuji, maluji, natířám a uklízím (já to opravdu dělám) a nemám čas se převlékat (přesněji, nechce se mi).
    Můj táta by na to řekl, že celý život chodil v holínkách a montérkách, tak ostatní můžou taky a ať neotravujou s malejma botama a koupěj si gumáky o číslo větší. On měl všechno jednoduchý. Občas na něj v tomto smyslu ráda vzpomínám.

  9. Doporučuju Elaskon Ten používají koňáci na promazání a změkčení postrojů.

  10. ad 11: Jo a Celaskon radši taky – nemazat, užít perorálně. :-)
    (vzpomínám si, že máma používala na boty – jakož i na kdeco jiného včetně všech částí těla – indulonu – taky to fungovalo)

  11. Lenko, nedělám si prdel, Elaskon je desetiletí ověřené změkčující napouštědlo na kůži. Přírodní kůže po něm ztmavne, ale zvláční a nepraská. Mažu jím všechny nové kožené boty. Akorát to chce namazat pár dní před nošením, aby to vyčichlo. U sedel a uzdeček pach přírodnícj olejů a vosků nevadí, u střevíců do práce by mohlo.

  12. 7/ Tak hodně trpělivosti a ať se zubaté i pizizubaté dětské hlavy drží v intencích. Pokud ti vydrží image boxera, tak by mohly mít hlavy respekt;)

  13. 13:
    jó Elaskon,to máš recht,ten sem taky prověřil.
    Někdy v druhé půlce 80.let frčely(dnešnimi slovy byly „in“) v androuši takový lovecký kožený tašky přes rameno.
    Většina mániček sice nosila vojenský žebradla,ale taková ta intelektuálská frakce upřednostňovala tyhle kožený brašny.
    Prodávaly se jen v Lověně a protože po nich byla poptávka,tak pochopitelně nebyly moc k sehnání.
    Jednou jel kamarád do Prahy,kde prej byly,tak jsem ho pověřil ať mi jednu přiveze.
    On sám ji už měl,krásně zasranou,špína z ní přímo kapala,tak jsem doufal že mi přiveze stejnou,ať mám pro ty svoje vzácné úlovky z antikvariátu,př´padně i samizdaty nějakej důstojnej obal.
    No a on odpoledne přijel,už jak jsem ho viděl vcházet do hospody,tak jsem s úlevou poznal že sehnal,rozepnul mantl a vytáhl z něj cosi odporně novýho,čistýho,bílýho….já na něj čumím
    „to si děláš prdel vole“?
    To je snad nějakej Barex…mě z tebe vomejou,jeď to vrátit,nebo mi dej tu svoji“
    On mi poklepal na rameno a říká
    „klid W. a vytáhl z kapsi…co?,,,“
    No ten Elaskon!
    Prej hned tušil,jak zděšenej budu,tak mi to přikoupil a po tom to prej ztmavne a když to vyválím někde v prachu,tak to dostane i tu správnou patinu.
    No začali jsme s tím mazáním hned v hospodě,málem dostali od štamgastů na držku,že to smrdí,ale toho odpoledne jsem ještě mazal do drogerky pro další lahvičku Elaskonu,protože ta kůže měla ještě větší žízeň,než já za mlada:-)
    Takže sláva Elaskonu.
    Brašna byla druhej den,jako bych s ní prošel východní frontu a měl jsem ji ve sklepě na vercajk donedávna.

  14. 9. Já boty kupuju (teda většinou) u Martense a nikdy jsem je rozgajdané neměl… A to mám vysoký nárt, každou nohu jinou a ještě musím v botě nosit ortopedické vložky.

  15. 16
    Než abych si jela kupovat boty k Martensovi, tadi si koupím ten Elaskon. :-)

    15
    Jj,. :-)))

  16. Sejro,
    jó, to já si kupuju boty pohodlný, jenže tentokrát jsem si vybírala ze čtyř podobných černých párů a v obchodě je měla na nohou jen chvíli, takže se nedalo poznat, jak hlubokej zářez do nártu ty boty budou dělat po dvou hodinách. Optimisticky jsem je vzala. Taky proto, že mají trochu měkčí podešev na podpatku, rychle se v nich dá chodit.

    Jó, je to práce s těma roztlapenýma nohama, s věkem se budou asi bortit víc. Ortopedické vloýžky nosím preventivně také, ale v letních botech to nejde.

    ru 9
    a to je taky pravda- moje nové oranžové sandály jsou z pruhů kůže různě tlustých, což je sympatické, ale různě se taky vytahují. Měla jsem je nejvýš desetkrát na sobě a už je zapínám na poslední ďourku.

  17. Lenko 10,
    podobnost zřejmě nenáhodná. Poslední myšlenka – jo, to je zajímavé sledovat – byla: „ty dva hrnky od Akčního Hrdiny tady stojí v koutku nevyužité, tak z nich nebudu pít, ale použiju je aspoň nějak jinak, přece je nenechám ležet ladem.“ A vůbec ty myšlenky na cestě domů okolo bojových umění se také vztahovaly k Akčnímu Hrdinovi, který je dobře vycvičen¨v několika z nich. Taky jsem si vzpomněla, že i šermuje – na to bych už málem zapomněla. A asi zapomenu… :-) On totiž měl nedávno svátek, tak proto se mi míhal hlavou. I když nejen proto, to jooo.
    Takže se to týkalo mužů. Máš pravdu. Základem byl (opět) můj údiv, že se mám dobře sama se sebou a nijak mermomocí nesháním někde chlapa. Říkala jsem si, jestli to stačí, jestli s tímhle spokojeným přístupem vůbec někdy podniknu nějaké kroky nebo se dostanu do rozpoložení, že někoho hledám a on mě reakcí na to rozpoložení najde.

    ad sportovní boty
    mívám pohodlné kožené boty pěkné, ve kterých se dá být celý den. A většinou je nenosím víc než dva dny po sobě, pak to prostřídám, to už by mi pohodlné nebylo (hlavně v zimě, myslím). Trekové mám jedny a necítím se v nich dobře jinde než na výletě nebo sice ve městě, ale s batohem na zádech. Jinak se mi vyrábí dojem, že vypadají děsně, jsou asi moc světlé na to, aby působily slušně a daly se nosit i po městě. Příště musím vybrat tmavé. Ještě že mám ke kalhotům tmavomodré tenisky a je to. Ty jsou dostatečně ležérně elegantní a za pár šupů.
    A ani mi nepřipadají jako „sportovní obuv.“ Nějak se cítím hodně vzdálena pojmu „sportovní obuv“, protože sportovcem bych se nenazvala. Chodcem jo. Nebo čundrákem, to mi nevadí.

  18. Elaskon – mi také evokuje Celaskon. Ten nám vždycky dávali na školách v přírodě a já nechápala, proč a co to je. Házela jsem ho do lavice, nejedla ho. Připadalo mi divný, že nějakej cizí člověk (byť třídní učitelka) mi dává prášek a ještě hrozně kyselej. Někteří spolužáci naopak jásali a dumlali ho jako bonbón.

  19. Saule,
    jo, tu tašku měl můj táta = vždy velmi ošuntělý intelektuál! (až jsme nad jeho kombinacemi oblečení a zálibou ve „starých dobrých“ věcech leckdy s mámou lomily rukama)
    Jestli myslíš takovou teple nazrzlou, formát spíš nastojáka a s klasickým zapínáním jedním ocáskem s dírkama. Surovou, bez podšívky.

    To je bomba – přesně tohle mě baví, když si lidi vzpomenou na nějakou výraznou stejnou věc, co existuje nebo existovala, a zachytí ji na sítnici pro sebe na věky jen proto, že jeden si na ni vzpomněl a druhý ji měl za zapomenutou samozřejmost. Znovu připomenuté samozřejmosti „všedního“ života jsou nějak důležitý, připadá mi.

  20. ad 13, 19, 20: Jaká legrace, to se přece dávno ví, že Elaskon a Celaskon byli bratři a jejich sestra je laskonka. Proto je dobré si je nesplést. On ten Elaskon asi nebude dobrej ani k čichu, ani k chuti. Zato je užitečnej, jak píšete. Celaskon není moc dobrej, ale taky užitečnej – proti kurdějím (když nebyly v obchodech pomeranče, tak nám místo toho dávali tohle). Zato Laskonka, to je jiná. Není moc užitečná, zato je lahodná a taky se ten prostředek uvnitř maže – jazykem na patro. Je to jako s lidma, zdědíme jen něco a těžko víme co a v jaké podobě. A tušíte, kdo byli velmi pravděpodobně jejich rodiče? Já jsem přesvědčena, že to byla Láska a Skon (čili Smrt). A máme tu jeden ze základních vesmírných protikladů. Jo jo, a to jsme začali u nějakých škrpálů (pardon, Liško, potřebuji ten vraz kvůli dramatickému vyznění :-) ) a hned jsme u filozofických záležitostí! No a prosím pěkně, copak se dá kupovat bota bez filozofie???? Zákonitě k ní musíme dojít! :-)))
    S Celaskonem v levé, s laskonkou v pravé (Elaskon koupím až zítra) přeji dobrou veselou noc. :-)

  21. Celaskon je dobrej. Třeba ten pro dobytek. Nic lepšího na výrobu slazenýho citronovýho čaje v práci jsem nepoznala.

  22. 22 Lenko,
    no jistěééé! Láska a Skon čili Eros a Thanátos! – Tys odhalila hloubku kožených bot, tašek i vitamínu C (já ještě neodhalila hloubku toho vitaminu Cé, ale měla bych si jít vyčistit zuby před spaním, abych se jí alespoň přiblížila :-).

    Laskonky má rád můj táta, jojo, je dost věcí, co mi ho připomínají – taška, laskonka … to, jak píšu, jak kreslím, jak vypadám – je to takovej můj multivitamín :-)) I když často varující ve své účinnosti. Chocho.

    23 ru
    jo do čaje? ahá! Já tam dávám citronovou šťávu a med. Častěji nic. A nejčastěji piju radši kafe. Budu muset popřemýšlet, jak vzít ten celaskon na milost. Jo už vím – je hezky oranžovej, to se mi líbí!

  23. 24. rekla bych ze obyc citron je tak akorat, nebo prirodni Vitamin v ovoci a zelenine. neni treba pridavat umely.
    ale to rikam za sebe, me z umeleho vitaminu C oleze oblicej. teda zejmena vnitrek pusy. nadelaji se mi afty – nevim proc. z citronu mi nic neni. ani z jahod, ribizu, nebo ji nych dodavatelu vitaminu…. jen kdyz je to umele.

  24. no fufúúúú Lišinko! už je lepšie, ano? čumáček už ok? ;-)
    no muselo to v slovnej forme vyznieť dosť zvláštne, hihi. „praštila ma moja lodička hrnkom!“ :-)
    nošak ja teda mám čo hovoriť,už zopár dní chodím výlučne v plátenkách (veľmi dobré hlavne keď leje ;-) bo si nič iné na obväzy a poranenú labku obuť nemôžem, popálenina 2. stupňa (umývala som riad) môj najlepší polovičiak to po úvodnom zdesení komentoval slovami v zmysle:“nebude zo psa slanina, ani zo Starej Vlčice gazdiná“ ;-)

  25. ad 19 Liška: tak ľudia sa stretávajú na základe nejakého cieleného rozpoloženia? 8 – ) keď si v pohode, tak je dobre. a keď ti začne niekto chýbať a budeš naklonená zbližovaniu, tak on to vycíti, neboj ;-)

  26. o čom sme sa to pôvodne? jaj, aha, o tlačivých botinkách. no, tiež som mala kedysi také životné obdobie, a snažila všelijako možne aj nemožne neposlušné botky ochočiť. ale to je už dávno za mnou. mňa už nikto a nič nikam tlačiť nebude! ;-)

  27. SV,
    popáleniny druhého stupně, brr, to se hojí dlouho. I kdyby si na to člověk dával Panthenol :(
    Ale co mě zaujalo: tys umývala nádobí nohama?

  28. no ja robievam veci všelijako inako ako tzv. normálni ľudia ;-)
    nádobí som ale umývala rukami. lenže na chatičke decivilizačnej, kde je treba vodu na riad zohriať na ohníku. no a ako som ju prenášala od ohníka k dresu, tak sa mi ten debil hrniec akosi vyšmykol. a bolo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.