12 komentářů u „Jak jsem šla na neurologii“

1. Ty ryby mě neskutečně baví :-)

   Už ať Ti zjistí, od čeho to je. Tohle to „bezvětří“, kdy nevíš, jak to řešit – protože se neví, o co jde, to musí být neskutečně ubíjející. Snad něco zjistí aspoň na tom magnetu.

2. tak jsem se šla podívat na ten Diclofenac a našla tento:
   https://pribalove-letaky.cz/diclofenac-duo-pharmaswiss-75-mg

   jsou to tobolky s řízeným účinkem, jedna tobolka by měla účinkovat minimálně 12 hodin i déle. Pokud má účinkovat furt, berou se 2x denně a prý jsou šetrné k zažívání.
   Určitě se yznáš líp než co hledá po internetu. Jen mě napadlo, zda náhodou neužíváš obyčejné co fungují krátce a třeba je po nich blbě.
   Napnutá jsi určitě z bolesti. Když víš že přichází a furt, nelze se tomu nijak bránit.
   Jen najít něco co ti uleví.
   Držím palce

3. Něco na tom vyslyšení nervu něco bude. Ono už jen to, když se člověku věnují a snaží se pomoct, tak to pomáhá. Nejhorší je, když se nic neděje.

4. nominku,
   ryby jsou fajn, ale pozor, tyto naše hrdinky mají před sebou už jen několik volných stránek! Potom někde vyhrabu jiný notes a asi tam ty ryby budu muset všude růžově dokreslit, aby pokračovaly… :)

   Soňo,
   přesně tak, zrovna ta moje kontrolní doktorka z Bulovky se docela stará, to je fajn. Uvědomila jsem si, že ty lékaře nebo jiné zdravotníky fakt potřebuju i k tomu, abych jim mohla říct, co mi je. Abych to mohla někomu říct. Prootže vyprávět to pořád kamarádům a rodině… to už je moc, to udělám vždycky jen občas.

   ratko,
   tos našla diclofenac ráže 75 mg perorální – ten mi předepsala praktická doktorka teď v únoru, abych pořád nebrala ty čípky diclofenac do zadku (když mám se střevy potíže). Ty čípky jsou ráže 100 mg. Loni na jaře mi fungoval jeden cca 10 hodin a umožnil mi se vyspat. Maximum je jeden denně. Zbytek času jsem byla namydlená a flikovala to Algifenem apod. Někdy v létě už mi ten čípek fungoval jen asi 6 hodin, v nemocnici mi doktoři dovolili si brát 2 denně.
   Ten perorální diclofenac funguje (aspoň mně) méně, je to 75, ne 100 mg. V tom únoru jsem měla brát dva denně a udržel to jentaktak, po týdnu už moc ne, musela jsem si krom toho brát dvakrát denně ten Algifen. A to není sázka na jistotu, ten beru v maximální dávce, ale někdy moc nepůsobí, někdy po hodině zapůsobí na dvě hodiny. A pravděpodobně se tyhle nesteroidní analgetika míchat nemají. Mně to teda v tom centru bolesti tehdy dovolili brát oboje v jednom dni.
   A když si vezmu perorálně 100 mg (4 tablety po 25 mg, například Voltaren je taky diclofenac) diclofenacu, tak to ujde, ale zdá se mi, že ten čípek mi funguje líp. Každopádně oboje je pro mě už průser, oboje to jde do krve, do jater, asi i už to dělá krvácení do střev, vypadá to tak, v pondělí jdu se střevy na vyšetření. Neuroložka mi tedy dala zas jiný preparát, který jako vedlejší účinek nemá krvácení do střev na rozdíl od všech prve jmenovaných. Sám mně nedělá vlastně skoro nic (paracetamol plus kodein, jméno Ultracod). Mohla bych zkusit si vzít dva najednou, to je povoleno v letáku, jenže tam píšou, že se smí brát jen tři dny! Tak to taky nezní zrovna bezpečně. Asi to tam je kvůli návykovosti, protože je to vlastně morfin. Asi to kdekdo bere mnohem dýl… Zatím si dva neberu, dneska si ho neberu vůbec – s opiáty mám tu zkušenost, že když jsem si vzala dvojnásobek, tak se taky nic nestalo. A ty spíš oblbnou a bolest zůstane. (Jo a v pondělí na té koloskopii dávají prý proti bolesti opiát. Už jsem jim řekla, že to mně zrovna moc nefunguje, tak uvidím na místě.) Tenhle Ultracod (koden resp.morfin) je lepší v tom, že neoblbne. Ale taky se po něm probudím za dvě a půl hodiny bolestí a další bych si mohla vzít až za šest hodin od předchozí dávky, prostě nic mi časově nevychází :) Nic mi tu bolest nepokreje, nejlíp ještě ten diclofenac čípek, takže i když jsem dnesla byla pětkrát na záchodě a tlačilo mě to v břiše a bylo mi blbě a jánevímco, tak jsem si ho teď stejně vzala. protože jinak bych ani neusnula. Stejně se probudím, ale aspoň chvíli budu spát. Pak se zas rozhodnu… Napadlo mě, že bych si mohla vzít před spaním neurol, ten pokud něco dělá, tak trochu ospalost. Asi to prubnu.
   Máme 23:22, jdu do toho.

5. Čtu už tak třetí příspěvek, ale pořád to nějak nedává smysl.

   Jste marod, ale i tak chcete podávat výkony. Že to máte pod kůží je obrazné vyjádření toho, že jste tak byla vychovaná, takže jeden z rodičů, případně jiná osoba s autoritou.

   Píšete, že děláte psychoterapie, takže to samé kolegové, tak by měl nad tím někdo trošku přemýšlet (protože na jinejch se to lépe vidí). Přinejmenším psychosomatiku, jakoby to nebylo, jakobyste dělala v holičství a ne u terapeutů. – V posledním příspěvku kladete otázku o napětí v krku a čelisti. Nejspíš řečnickou, protože z toho dál nic není. Nepíšete, že jste někde něco hledala, někomu volala.

   Krk je absence pocitu bezpečí, čelisti jsou o vzteku, jestli to je krk jako vnitřek, tak je to o komunikaci.

   Vzteklá byste měla bejt už jen proto, že jste nemocná a to je k nasrání, máte problémy komunikovat i sama se sebou, protože jedno vaše já nedokáže vysvětlit jinému vašemu já, že je potřeba slevit. Jdete na jógu „s vervou“. S vervou byste pro jistotu neměla dělat nic. To je osud marodů, že nepodávají výkony, leží, šetří se, odpočívají. I když se cítí skěle, tak se pak pouští obezřetně i do takových výkonů jako udělat dva kroky vedle postele a hned si zase sednout, protože spoustu síly mohou mít, jen když nic nedělají. Proto je potřeba to testovat pomalu.

   Programově přestaňte dělat věci na maximum a s vervou.

   Taky přehodnoťte tu Lovaň. Je to velkej výkon. Jestli cejtíte, že vás to udrží při životě či ve formě, tak dobře, ale vyhněte se slibům, co jste dala sama sobě, už to tolik necejtíte, ale neodvoláváte to jen z povinnosti podat výkon.

   Doprava na letiště, z letiště a po letišti může být pro maroda náročná.

   Holandsky se můžete učit i z youtube a jidne z webu, kdyby vám šlo doopravdy o tu holandštinu. Samozřejmě, že to nejde tak, jako tam, ale je to aspoň něco a zase nezaplatíte majlant, abyste pak někde seděla v bolestech a sotva vnímala okolí.

   Ta hlavní bolest, jak to píšete, se zdá, že pochází z třísla a jakoby ani doktoři moc nevěděli, co se stalo a co vám je.
   Berete prášky na bolest, což vám právě jen uleví od bolesti, ale problém sám, který je zdroj té bolesti, to nevyřeší, ať je to, co je to a vy a doktoři ještě ani nevíte, co je to.

   Přestaňte si tolik věřit. Neprokouknete ani Pavla. – Dobří herci jsou ti, co umí skvěle lhát, ne ti, co lžou špatně. Neoddiskutovatelná fakta jsou, že to je komunistickej lampasák školenej na špióna, přísahal věrnost ČSSR, KSČ a pracujícímu lidu a nic to pro něj neznamenalo. Zradil jednou, zradí zase. To, co říká je vedlejší, jako je vedlejší, co říká děvkař, kterej řekne cokoliv, aby ženská roztáhla nohy. Čím větší děvkař, tím větší tréning, tím lepší lhář. – To, co se vám na něm líbilo, je vytvořeno jeho PR týmem, aby se to líbilo.

   Čert vem Pavla, ale tak, jako neprokouknete jeho, máte problém rozklíčovat i další věci. Třeba to, jak se vám dostalo do hlavy, že se máte snažit dělat věci na maximum, místo nějakej ten zlatej střed, jak to zrovna snesete, v harmonii a podobně.

   Jenže vaše tělo to pozná, protože to má informace přímo od pramene a ty bolesti jsou právě jeho způsob komunikace.

   Je na vás to rozklíčovat a nevěřte tomu, co jste si říkala vždy. To vás dovedlo až k tý bolesti. Nevěřte myslím doopravdy jen nevěřte, protože pravda to být může a nemusí. Víc se poslouchejte, i takový ty hlásky vzadu. Mohou být důležité.

   Hodně štěstí.

   A.P.

6. na neurol si jedna moje příbuzná vytvořlila závislost a skončila v blázinci 3x. A nešlo se s ní vůbec domluvit, protože se jen třásla, bylo ji blbě a vztekala se kdy dostane zase svoje léky. Abstinenční příznaky jak sviňa.
   Ještě jedna věc by mohla (čistě tereticky) fungovat na spaní a to antihistamikum staré generace. Antialrgen. Moderní jako Zodac to nedělají, ale staré typy a ty se předepisují taky protože likvidují příznaky velmi rychle fungují i jako oblbovák, tedy spí se po nich a proto se berou jen večer před spaním. Jmenuje se Dithiaden, jsou to malinkaté tabletky, není po nich závislost a ani blbě. akorát je člověk jakoby zpomalený a z vlastní zkušenosti se dobře spí. To napětí ti může (opět jen názor) zvyšovat histamín, je to takové nabuzení a připravenost k akci. Antihistamikum to potlačuje a člověk se zklidní.
   Anebo trávu. Ta by mohla být dobrá.

7. Toto ,,empatické“ kázání od A. P. opravdu nepomáhá.

8. A na tu mag. rezonanci se dostaneš kdy?
   To odhaduji tak na další týdny, ne- li měsíce, než dostaneš termín.
   A to je jen zase další vyšetření.
   Nejde si nějak vynutit hospitalizaci v nemocnici, kde už by ti museli udělat všechna vyšetření a aspoň určit nějakou diagnózu a příčinu té bolesti?
   Já bych se už asi nasral a volal si klidně třeba každou noc záchranku, než tohle snášet takovou dobu a ještě nevědět, co to vlastně je.

9. Soňo, dík.

   A.P.
   Co bych si z toho vzala? Psychosomaticky je zajímavé totiž to, že když jsem měla jít do práce, bolest se zhoršila. A když jsem přišla do práce, postupně se ještě víc zhoršila, takže jsem musela jít na neschopenku.

   Jinak klasicky na výkon orientovaná nejsem, spíš divně – podávám výkon, abych za něj dostala málo peněz. Třeba dopoledne jsem ve chvíli, kdy mi bylo celkem dobře, napsala projekt, aby byl v pondělí připraven pro ostatní na dodělání. A teď už mi dobře není, už bych ho těžko teď psala. Včera to taky nešlo. Proto jsem to taky neudělala – nelámala jsem to úplně přes koleno. Já mám spíš pocit, že pořád jen ležím… Na letní školu nepojedu, když bude potřeba udělat něco pro své zdraví, co mi indikují. Jistěže se učím holandštinu různými způsoby, jsou jich tisíce, na internetu je toho spousta pro inspiraci, knihy mám atd. Mluvení s ostatními je ale nenahraditelné a navíc v prostředí, kde se tím jazykem mluví, o je nejlepší.

   Vztek ano, vztek ve formě vnitřní zaťatosti, ten jsem identifikovala a ten se před časem rozpustil, zmizel. Určitě se ojediněle v nějaké situaci objeví, ještě aby ne, ale toho si už všimnu, a o to jde.

   Prokouknout prez.Pavla – není úkolem nikoho z nás, aby druhé „prokouknul,“ natož ty, které v životě neviděl. Jasně že má PR, byl v komunistický straně a to pěknej signál o něm nedává, ale své důvody měl a taky prostředí, ze kterýho vzešel. Já ho nesleduju, je mi volnej, byl to kandidát, který měl šanci vyhrát nad jinými protivnými a působil lidsky, tak je pro mě dobrej. Samozřejmě ta celá skupina kandidátů jsou lidi, kteří chtějí být v politice, chtějí být hybatelé, mezi takovými asi nikdo nebude zářící svatoušek. A počítám, že zrovna Pavel bude mít dost papalášské manýry; jako je má z těch politiků každej druhej.

   Ani takové redukce typu: „pokud je to uvnitř v krku, týká se to komunikace“ nejsou většinou nanic. Jen jako nějaká hypotéza, kterou člověk bere v úvahu jako možnost, že by mu mohla pomoct něco dokreslit. Ale nemusela, je to jen hypotéza. Mimochodem problémy v komunikaci jsou skoro všechno, to se týká všeho, takže každé nemoci svým způsobem, ale zjednodušeně to jako slogan neřekne nic. Ani to dotyčného netrkne, je to vždycky obecné, bohužel. To spíš trkne nějaká konkrétní situace s druhým člověkem naživo; pokud zrovna jde se na ni podívat jinak nebo se zkusit zachovat jinak než obvykle, než stereotypně. To známe.

   Přestat dělat věci s vervou, to je trefný.
   Vlastně ty zdravotní potíže mě k tomu nutí, na moje poměry už s vervou nedělám nic. A nechce se mi nic, protože vím, že na to nemám sílu. Tohle vybalancovávám – protože nejde to zabalit a říct si Nic nechci, nebudu plánovat nic, nebudu v kontaktu s prací. To bych byla zas na druhém pólu té vervy, to y byl extrém a ten je blbej, stejně jako přílišná vehemence. Cesta je hledat v tom balanc. A to ne že se jednou najde a bude, to znamená úkol pro mě ji hledat pořád znova, každej den, každej půlden. A to dělám. Asi blbě, ale vím, že to je téma. Nedostatek sil k tomu nutí.

10. Saule,
    to bych potřebovala, být taková důraznější!
    Zatím tu bolest nervu doposud odbývali slovy „pooperační neuropatie, ta je těžko léčitelná“ a já než se vzpamatuju vždycky z toho, co říkají, tak mi nedojde, že se mám doptat „a co tím konkrétně myslíte?“
    Každej specialista si dělá svůj okruh.
    Na tu magnetickou rezonanci mi dali kontakt někam na Jižní Město, že to snad bude dřívější termín než v nemocnici na karláku apod. Zatím jsem se tam nedovolala. Takže tam radši napíšu taky mail.

    ratko,
    jo. ta tráva bez THC, ta by mohla, ale mám nějak ucpanou tu vodní dýmčičku. Prej tu trávu jde nějak tepelně upravit, místo kouření to dát do vaření. Tak příští týden…

11. Ten poslední obrázek už si procházím asi tak potřetí a připadá mi snad čím dál lepší. I když ta bolest musí být šílená, tak to, jak s ní zacházíš, je obdivuhodné a inspirativní. Snad to je aspoň maličká kapička útěchy.

12. Ne, to, jak Liška zachází s bolestí, není inspirativní. Trpí sama a snaží se s tím bojovat, to je fakt, ale měla by dělat humbuk, hroutit se v čekárně a nechávat se zachraňovat, doma si volat rychlou a prostě doktorům horem spodem vtloukat, že trpí. Dokud bude trpět statečně tiše a sama a snažit se zbytečně nikoho neobtěžovat a doktorům bude jen sdělovat, že ji opravdu pořád něco bolí, a proto si bere léky, nebudou oni chápat, jak je to vážný.
    Teda – si myslím.
    Protože se bojím, že až se Liška fakt zhroutí se vším všudy, bude už na něco pozdě. Přinejmenším na návrat k normálu bez bolesti.