ONO TO EXISTUJE?
Mám poprvé v životě bilanční období – říkala jsem si minulý týden. Loni mi umřela kamarádka a to mi sedí za krkem. Je to asi takový pocit jako „Co s načatým večerem.“ Co bych tak před smrtí ještě podnikla… Mládí v hajzlu a stáří daleko. Snad. Pozoruji drobné opotřebení těla. Už asi nejdu nahoru na kopec. Už nepůjdu nahoru. Jsem nahoře? Jaké to tam je? Jaké by to tam mohlo být, kdybych tehdy neudělala to a to?
Krize středního věku!
Ona snad existuje! – řekly jsme si s kolegyní minulý týden. Jsme stejně staré. Hned jsem začala jednat a šla k holiči a promluvila jsem o krizi středního věku s pár lidmi. No prosím, je to lepší. Přečetla jsem si na internetu, že krize středního věku trvá až osm let! To musí bejt šichta. Já jsem ji zmákla ani ne za týden. Ale možná je to teprve začátek.
Už len 22 dní. Do 40. narozenin.
Soused se rozešel se svou vyvolenou.
Začínám koukat po chlapech.
Takže krize středního věku, pravíš…? Já mám různé krize už od malička. Jak se jim všem jednotlivě říká nevím, ale nebýt jich, přešlapovala bych na místě. Asi to tak má být. Nakoupnout a pošťouchnout :).
Jo! Pošťouchnout.
Každý má krize jindy, ve svůj čas.
A já se pošťouchnu, udělám z krize výzvu. A budu si to pěkně monitorovat – jak tak s oblibou dělávám :). Vymyslela jsem, že si tu udělám odpočet 22 dní. Každý den. Začínám zítra číslem 22. Musím si nějakou pěknou 22 vyrobit nebo nakreslit nebo vyfotit, pokud na ni natrefím. Ha – tramvaj 22 jezdí do Břevnova … a mám to.
To bude pěkný odpočet. Jsem zvědavá, co z něj vyleze- jestli deník, nebo sbírka vyfocených číslic. Asi si ty fotky v tom případě dám i na flickr. Jó, krize není jen tak, to se musí vymakat :-)
Já jsem krizi středního věku pociťoval v 35 letech. Jenže jsem zjistil, že to ještě není ono. To až teď, v pětačtyřiceti to asi už ono je :-)
1 Skvělé!
Přesně tak to mám taky.
Zatím to funguje. Až budu mít krizi pozdního stáří, možná to už nezabere, ale to je zatím doufám daleko. :-)
3
To je ten osmej rok, možná. :-)
Ale je fakt že já v tom čtyřicátým skoroosmým věku úředfního mím pocit, jako by ta krize věku středníhokonečně pomalu mizela.
Nebo je to ten hořčík? :-)
5. vidíš, na hořčík jsem zapomněl :-)
tak nevím, podle roků už šla kolem, ale buď byla nenápadná nebo já slepá…. anebo varianta číslo tři (velmi pravděpodobná), s mým dlouhým vedením si počkám tak do pade… šede… atd… a pak si ji pro senilitu, alzheimera, parkinsona a podobnou tlupu chlapů nevšimnu ;)
Velký téma. Ve věku 30-40 jsem naštěstí měla takovou spoustu práce s podnikáním, že jsem si nevšimla, že život frčí okolo. Začalo mi to někdy v jednačtyřiceti, že jsem se zastavila, rozhlédla a začala si zoufat. Pak se začaly ty věci dít nějak samy od sebe… doma hádky, nečekané dítě, pracovně se daří, že si mohu dovolit odejít z domu a nic nechtít, prožít novou krásnou lásku, odstěhovat se úplně do pryč, začít stavět s přítelem dům…mohla bych psát dál, pořád se to vyvíjí. Nedávno zrovna přítel, vlastně dnes už manžel, vzpomínal, jak byl po 35. roku v šoku z toho, že „to už je v tom životě všechno“? Jen rutina v práci, dvě rostoucí děti a topinky k večeři?! Kdyby mu někdo tehdy řekl, že bude za 12 let rozvedený (manželka od nich odešla) a mít jinou rodinu, nechal by ho zavřít do blázince…
Ahoj Liško, jak říká můj plyšák Hele: Tak si to tak neber…. Jsi mladá, krásná a sexy, a vše máš ještě před sebou, a mně můžeš věřit, kdepak je těch mých 40…?? A pořád je tu krásně a dokonce nejlíp kdy mi bylo. Jsem zamilovaná. A to jsem nebyla celý věky, to bych tedy neřekla co mi ještě život připraví za radosti. Krizi středního věku jsem neměla, odbyla jsem si to všechno v pubertě, ta byla ale strašná, to byla existenční krize. Pokud mohu něco osobního dodat, vždy mě nad vodou držely tělesné slasti, víš jak… to člověku dodá životní energie, znáš to :). A co soused? Nedáte to dohromady??? Začíná to nenápadně a co se z toho pak někdy vyvine, člověk ani netuší… Snad nečte tvůj blog :)..
No mně je ten tvůj soused sympatický od začátku, že je ho škoda jen na večerní sedánky v kuchyni!
Já to taky řeším tak, že mě na to zajímají názory lidí. A pak si všímám starších dam, co tenhle problém evidentně nemají a jsou nádherné i když jim je dávno přes padesát (to pro mě byl kdysi věk, který se už skoro rovná věchýtek babička..každým rokem věchýtka posouvám dál:). A já mám rozhodně v plánu být stařičkou femme fatale, takže na krizi středního věku a hnípání se v bolístkách není zas tak moc času, protože se na to musím začít chystat!
neni problem se zamilovat ani po sedmdesatce. zkusenosti z okoli. krize stredniho veku me presly po padesatce.
soused mi je taky sympatický, teda z vyprávění :-)
Díky za všechny příspěvky, všichni milí komentující!
Soused je dobrej.
Jako kamarád.