Kdo jsem bez prášku? Život vlkodlaka.

A NA JÍDLE ZÁLEŽÍ.

Kdo jsem já, když jsem v pohodě? Temperamentní, veselá, s nápady a koníčky, zvídavá, kamarádská, intelektuálská, pařmenka, trochu potrhlá a hlučná…
Kdo jsem já při bolesti? Starej dědek, nevrlej, sténající nahlas, se snahou to přečkat, bez jiné než této momentální motivace, bez témat, zalezlej v posteli, nemající sílu k běžnému hovoru, nesnášející hluk, neschopný se najíst, v úsporném režimu, počítající čas, kdy už je možné si vzít které analgetikum.

Které já jsem já? To pohodové za plného režimu, nebo to rozbolavělé v úsporném režimu? – Pak si vezmu přípravek na bolest a svět se změní, najednou mám kapacitu mluvit, otevřít počítač, odpovědět na mail, chvíli sedět u stolu, něco sníst, usmát se, ujít pár kilásků, myslet na různé věci a ne jen na tu jednu – na přečkání bolesti. Najednou existuje i něco jiného, jiný svět, jiný stav.

Je to jako být vlkodlak? Kdysi jsem byla s klukem v kině na filmu Vlk s Jackem Nicholsonem a ten film mi připadal připitomělej. Téma těžký život vlkodlaka se nese sérií o Harrym Potterovi. A příměr toho stavu bolesti ke zvířeti docela sedí – člověk se nachází na základní životní rovině, lidská kultivovanost je někde stranou, na ni není čas, čas běží jinak. I když bajo, někdy je tam myšlenka, že bych nemusela úpět nahlas, aby to nevyděsilo sousedy.

Prý že pomáhá se držet přítomného okamžiku. Dneska se tomu říká také mindfulness. Jenže při bolesti? To nemáš na vybranou. To máš jenom ten přítomný okamžik. Jenom ten. A s ním se vypořádáváš. A přitom se ho vůbec držet nechceš, to zatraceně ne. Ani nejde nebýt v přítomnosti a myslet na minulost nebo budoucnost. Ani nejde myslet. Prý soustředit se na dýchání. No, to musíš, nic jinýho dělat nemůžeš, jen soustředit se na dýchání a na polohu těla. Nic jinýho nemáš.

“A znáš Tuláka po hvězdách?” řekl kamarád nemocniční kaplan.
“Jo, to jsem četla, když mi bylo čtrnáct.”
“A to je návod. Nejsi jenom tělo -“
“Jo a nejsem jenom emoce, to je pravda, to pomáhá si říct, když je člověk nějakou emocí zahlcenej, to vím už dlouho. Ale někdy na to zapomínám.”
“Tvoje já není totéž co tělo. Můžeš si říct, že tělo teď trpí, ale není to tvoje já. Nebo jak tomu říkáš?”
“Já tomu říkám metapozice nebo vnitřní pozorovatel.”
“… a ten Tulák má tělo ve svěrací kazajce v bolestech a vystoupí z něj -“
“Ale to mi připadá spíš jako disociace a víc disociace asi nepotřebuju…” protože si myslím, že to byl jeden z faktorů vedoucích u mě k onkonemoci. Tragická stránka, Rusalka, tendence k sebeoběti, nějaký můj Thanatos. A to už na mě téma Rusalka nijak nepůsobí, nemá na mě vliv, nevyvolává ve mě silnou emoci natož zahlcení jako kdysi. To jsem odbourala. A přesto…
“Dá se pohybovat ve třech rovinách. Když nejde jedna, být v té druhé nebo třetí. Tím se snažit bolest odklonit. Jedna rovina je Dělání, pustit se do nějaké činnosti, když to jde. Nebo se do něčeho začíst,” říká kaplan.
“Jo a nejlépe právě se zapojením těla, to pomáhá, do toho se člověk víc ponoří, třeba do hraní na cello. Jenže to je pro mě i fyzicky náročné se do toho pustit, všechno vybalit… na to mám málokdy. Každej den taky nemám sílu otevřít počítač a trochu pracovat, u toho vydržet sedět… Ćtení taky používám, to trochu zklidní. Ale nemůžu se soustředit na nic těžkého nebo odborného. Čtu teď výhradně anglické humoristické knihy od P.G. Wodehouse.”
“Miluju Wodehouse!”
“Ty knihy jsou sice na jedno brdo, ale aspoň je to staré známé – lordi, komorníci, odloučení snoubenci, přísné tetičky a inkognito vydávání se za někoho jiného.”
“Druhá rovina je Zážitek.”
“A vztahování s druhými! To taky pomáhá…”
“Jo, to ale patří do téhle roviny – zážitek třeba smyslový nebo ze setkání s druhými. Když nejde se do něčeho pustit, tak nacházet věci, které si můžu užít, třeba si říct, že to kafe si teď vychutnám, udělám si to hezký. A když ta bolest odklonit nejde, tak zůstat v přítomnosti, to je třetí rovina, s tím, že je to dočasné. A že se to týká těla, ne tvého já.”
Aha, ty tři roviny jsem neznala, ale vlastně to dělám, právě v nich se pohybuju. No prosim. Asi se s tou bolestí nic jinýho dělat nedá.

A na jídle záleží. Mi došlo. Ono když je člověk v pohodě a jí hodně, není poznat, že by jídlo mělo vliv na náladu, na psychiku. Akorát si tak všimnete, že o hladu jste nervóznější, po obědě spokojenější. Dobrý oběd potěší. Je to radost, pochutnat si.
Když jíte málo, teprve se ukáže, že jídlo je pro náladu a kondici dost zásadní. Je to takový kruh: Nervozita, stres třeba den před nějakým novým vyšetřením u mě způsobí nechuť k jídlu. Nemůžu toho moc do sebe nasoukat a nedaří se mi to hladce polknout. Leda bramborová kaše, ta jde. Nebo tučný řidší slazený tvarohový krém. Ony totiž některé přípravky na bolest dělají sucho v ústech a to se potom polyká hůř. To mi taky došlo až nedávno, že se to na tom podílí. Prostě den před akcí jím hodně málo a ráno před odchodem také. Z napětí. A taková absence jídla pak způsobí další napětí. Teprve mi doklaplo, že ty dospívající holky s poruchou příjmu potravy, když pořádně nejedí, jsou s nervama v kýblu a i malinký stresový impuls, kterého si ve stavu pohody ani nevšimneme, je rozhodí na sračky. Fyzicky i psychicky. Načež v takovém stavu není žádná myšlenka na jídlo. A tak dokola. Teď je mi to jasný.

Mně se stalo, že v neděli jsem už nemohla moc jíst, věděla jsem, že druhý den ráno pojedu na Bulovku na odběr krve, pohovor a vyšetření, tam jsem to vše zvládla, pila vodu, žádné léky si nebrala, potom jsem jela po poledni domů a cítila se rozlámaně a unaveně. A bylo už dost slunce a horko. Kupodivu jak jsem přišla domů, začala mi být ale zima a to se mi teda nestává, tím jsem až pověstná. Až teď jak jsem asi nějak oslabená, oblíkám se víc. To odpoledne jsem se nemohla zahřát ani pod peřinou a psychicky mi taky bylo dost hrozně, připadala jsem si vygumovaná, táhlo mi na záda, jen jsem úpěla, neartikulovaný výkřik byl maximum – kdepak slova nebo myšlenky. A mně nedošlo, že i tohle JE bolest. Ona když se vytvoří přes den, když jsem venku, vypadá totiž jinak než ta vleže v noci. Teprve když jsem si vzala svůj jediný fungující Diclofenac čípek (protože právě ten den mi ho zase dovolili brát, že to tomu ozařování nebude vadit; oproti názoru předchozí lékařky) a pak začal působit – no, asi za hodinu, peklo – bylo jasné, že to byla bolest. Protože odešla. A já usnula už ne jako vlkodlak, ale jak špalek na celé odpoledne. V noci je to jinak – bolest mě probudí a je zřetelnější, bodavější, jasná. Ve dne, pokud jsem zrovna na nohou, má podobu spíš tlaku, únavy, pomalosti, celkové otravnosti a netrpělivosti, potíží sedět a potíží se hnout, došourat se někam.

Co jste se dověděli vy od bolesti?

SOUVISEJÍCÍ:
Pád a další ženské komplikace
Tento způsob hubnutí…
Šťastná to žena, jež hadice nemá!

Jo a Tulák po hvězdách se týká také imaginace. A tu si vezmeme na pomoc co nevidět.

.

36 komentářů u „Kdo jsem bez prášku? Život vlkodlaka.

  1. Váš komentář se hned neobjeví, čeká na schválení – bohužel se to nějak přenastavilo, přitom v nastavení mám zaškrtnuto, že se mají komentáře zveřejňovat rovnou. A najednou musím schvalovat dokonce i svoje vlastní komentáře :- )

  2. Jej, to je děsivý! Máš teď takovou fakt hodně kondenzovanou kontemplativní praxi… Tak se drž a ať je to co nejdřív lepší!

  3. “Co jste se dověděli vy od bolesti?”

    Mám zrovna zánět trojklanného nervu.
    Ale zároveň celkem vysoký práh bolesti a i ten zánět není až tak těžký, takže to nějak jde a funguju celkem normálně, či lépe snažím se o to.
    V porovnání s tvými problémy je to brnkačka!
    Ale od bolesti, i slabé, se člověk dozví tak akorát to, že normálně fungovat nemůže.
    Ale aspoň u té slabé se to dá tak nějak imitivat, pokud je člověk v klidu.
    Já už mám i někdy pocit, že jsem z toho úplně vyléčen, pak mne něco, nebo někdo, nasere, a v ten moment mám půl hlavy drcené ve svěráku.
    Takže klid Liško, hlavně klid :-)

  4. sorry, toho smailíka jsem si měl odpustit.
    Já vím, že tobě do smíchu moc není.

  5. Já si o bolesti myslím, že je blbá. Protože se chová tak, že ji nikdo normální nemůže mít rád. Možná má komplexy, že ji nikdo k sobě nezve a v kolektivu není oblíbená, ale i s takovými se občas setkávat musíme. Část lidí ji vyhledává, protože mají úchylku, co nevím, jak se jmenuje, ale ty nepočítám, jich se musíme zeptat zvlášť. Bolesti se většinou směju – co se mnou dělá. Někdy používám slova jako “jaaau, co děláš, to už přeháníš, stačí ty vole…”, třeba když mě chytí křeč. To je ta bolest před prahem snesitelnosti. Naposledy v noci mě probudila jedna ostrá, na stehně kousek nad kolenem, až mě to postavilo vedle postele, to už bylo za prahem, srovnal bych to s bodnutím nože, přestože jsem nikdy bodnutý nebyl. Několikrát se vrátila, přesně v tom samém místě, možná natažený sval, nevím, protože po čtvrtém zopakování jsem zašel za doktory a nic, zmizela – tak blbá byla! Nebo chytrá? Od té doby se mi stěhuje do zubů, ale to už je otrava, ne bodání nože. Chodím k zubaři na pokračování, jenže teď jsem ve fázi, kdy musím našetřit peníze, pak jít na další implantát a zase šetřit – celkem potřebuju čtyři implantáty, abych měl základ na náhradu téměř celého vršku. No a ta blbá bolest mi teď komplikuje jednu z posledních opor, doteď zdravého, ale přetěžovaného zubu a já s ní o něj bojuju i teď mi odvádí pozornost od psaní. Ale stejně je blbá. Není zbytečná, ale blbá. Hlavně proto, že se vrací. Má dvě výhody, kvůli které ještě nebyla postavena mimo zákon (přírodní) – jednak upozorňuje na problém a pak zvyšuje hodnotu zdraví a pohody, na kterou se pak víc těšíme.

  6. Jo jo, je to život liškodlaka, o tom žádná. Vlastní zkušenost s extrémní dlouhodobou bolestí zatím nemám, ale sestře nějakou dobu po očkování proti kovidu naskočil pásový opar na paži. Napřed vůbec nevěděla, co to je. Napřed asi týden děsné bolesti, pracuje manuálně, tak myslela, že od práce, pak jí naskočily pupínky, tak myslela, že nějaká alergie, šla na pohotovost a doktor, že je to pásový opar. Dal jí nějaký antivirotika, tak vyrážka asi za týden nebo dva zmizela, ale bolesti se chytly nervů a ne a ne se pustit. V noci vůbec nemohla bolestí spát, až pak našla jedny bezpředpisové tabletky, co tu bolest na pár hodin trochu otupily. Z většiny paže nejhorší bolesti po několika měsících postupně odezněly, ale v palci, který vlastně při práci nejvíc používá, má občas veliké bolesti dodnes.
    Taky přeju, ať je brzo líp. ♥

  7. to je teda děs. at se celé slavné centrum pro bolest jde bodnout! tohle mi opravdu hlava nebere.
    je takových analgetik, typů, druhů, tolik lidí se léčí s chronickými bolestmi at už typu onkologických nebo i revmatologických, postraumatologických , operačních….nebo i jiných interních.
    k léčbě chronické bolesti zároven mají různá antidepresiva a léky na spaní, aby si opravdu přes noc odpočinuli. (přes noc vždycky ta bolest je intenzivnější, protože člověk je v klidu , nejsou jiné podněty jako přes den a proto daleko intenzivněji vnímá tu bolest) a jak správně píšeš z bolesti stálé fyzické se stává zároven bolest psychická. všude na všech zdravotnických přednáškách, v publikacích, ve zdravotnických směrnicích, při kontrolních auditech na pracovištích – je priorita pacient bez bolesti (VAS – monitoring bolesti, visual analgetic score) ted tady čtu tohle od tebe. strašný, neuvěřitelný, děs.

    co takhle zkusit jinou poradnu pro bolest?

  8. s tím jídlem taky žádná sláva, měla bys mít něco výživnýho – bílkoviny. potřebuješ sílu. co takhle nějaké nutridrinky – sipping.
    taky se to dá napsat na recept. třeba tyhle nutri krém – pudinky jsou hodně dobré, osobně vyzkoušeno. chutově dobré, stravitelné, opravdu jako pudink.
    tahle firma Nutricia vyrábí příchut: banán, čokoláda, vanilka, lesní ovoce.

    https://leky-volne-prodejne.heureka.cz/nutridrink-creme-s-prichuti-bananovou-por-sol-4-x-125-ml/?gclid=EAIaIQobChMIsZCYjY-W-AIVwo1oCR0AqgAkEAQYASABEgKk6fD_BwE#recenze/

    samozřejmě je spousta dalších výživových doplnků ve formě pitíček, ale jde o tu chut, většinou to má trochu umělý ocas (firma Fresubin)

    tyhle krémičky – pudinky od Nutricii jsou opravdu lahodný, bez ocasu a dobře se to jí.

  9. napsala jsem dva komentáře, ale někde se ztratily..

  10. myslím Liško že to děláš s těmi léky proti bolesti dobře. nastudovala jsem příbalový leták, a je to vlastně jeden z mála léků který nevyvolá závislost.
    Asi bych to dělala podobně, kdybych byla v tvé situaci. Bolest strhává na sebe pozornost a není před ní úniku. člověk je zcela vyčerpán a fyzicky hodotový.

    Věřím že se jendou ráno vzbudíš a bolest bude pryč. Moc ti to přeji, myslím na tebe a řekla bych že se za tebe modlím, ale nechci aby ste si mysleli že jsem blázen.
    Takže tě alespoň virutualně obejmu a tfuj tfuj tfuj, bolesti běž pryč!

  11. Ahoj Lisko, s chronickou bolesti dikybohu problem nemam. Ta v zivote asi nejhorsi a nejdelsi (v porovnani s tvou vlastne jen takovej detskej cajik) byla od zanicenyho zubu na dovoleny. Trvala tyden a prisla mi strasna a k tomu nespravedliva (na jeji pricinu nepoukazala ani preventivka par tydnu pred). A presne, misto obdivu, juchani a teseni se na jidlo ze me byla zatrpkla babka, co v noci chodila po stresni terase a zavidela lidem spanek. Hnus to byl a nic na to v podstate nepomahalo – pak ta mrcha sezrala zubni nerv a ustalo to. To bylo jak zazrak, i kdyz s tim zubem bylo potom jeste spousta sragor, cisteni a zaplnovani. Nikdy jsem nepremyslela o tom, jak je poresena chronicka bolest, ale myslela jsem, ze na to uz ma soucasna medicina spoustu odpovedi! To je teda zklamani, ze ne. Mozna jen pro pacienty v hospicu, kde uz se neresi nasledky a zavislosti. V tom zacarovanym kole s jidlem jsem litala v nejvetsich uzkostech. Jo, presne. Nejis, o to vic si brousi zuby panika, z toho zas nejis. Plus neustala zima. Drzim palce a jak pise Barca, zkus jeste nejakou poradnu, je to fakt nelidsky, nechat te v tom litat, pripadne milostive dovolit cipek bez predpisu. Myslim, ze bez bolesti by to slo mnohem lip i s tim jidlem a hlavne s vecmi, co te bavi a probouzi v tobe energii.

  12. Barčo, neztatiliy. Viz. hned první vysvětlující komentář od lišky.

  13. Zkusila jsi nějaký konopný produkt proti bolesti?
    Nebo aspoň si dát jointa …

  14. Liško, napsala jsem ti koment brzy po zveřejnění a neobjevil se tu, došel nebo byl zcenzurován? Sorry, ale vrtá mi to hlavou.. díky za info. zuzi

  15. Aha tak je v pytli… protože se nahoře objeví že čeká na schválení, to jsem předtím nepostřehla., to je pech, byl docela dlouhý, ale to nic! Soucítím a přeju jiskřivou mysl oproštěnou od starostí. Jak píše Saul, dtto, jak mám stres, hlava třeští jak blázen… hlavně v klidu…

  16. Marie Veroniko,
    děkuju!

    Saule,
    notonééééé, to musí bejt pěkně hnusný! Ať to brzy definitivně zmizí. Doufám, že teď už je to fuč! – Máš recht, bolest reaguje na emoce. Takže klid je fajn. A i si ho užít, lebedit si v něm, když to zrovna stav dovolí a je to klid a ne jen stav z vyčerpání po proběhlých útrapách.
    Smajlíky beru! Je to tvůj smajlík, tak si ho svým stylem můžeš dávat, kam se ti líbí, a hlavně smajlíky spíš potřebuju, trochu odlehčit, odpoutat pozornost a tak.

  17. Jirko,
    joo :-DDD V kolektivu neoblíbená a blbá :)
    Zuby nic moc :( To je hodně protivný.
    Zrovna včera před usnutím mě taky nějaká blbka bodala do třísla, kyčle až do stehna, to od té operace dělá asi nějaký nerv nebo nevímkdo, a já si řekla napřed, že to přece nic není, nebudu si zatím brát na to nic, počkám, no a pak samozřejmě jsem si to stejně vzala a ještě musela ležet na zemi přimáčklá, abych přečkala, než ta svině odejde.
    A kolik času krade! Nemůžu třeba psát na blog, jen málokdy. A pak přijde zas nějakej únavnej útlum a dospávání a to se taky psát nedá.

  18. Oby,
    no brr.
    Liškodlak! Vida to mě nenapadlo, přitom kdysi jsem pro děti vymyslela nějakou víkendovou hru a tam byli vlkodlaci a drakodlaci. To bylo dost akční.

  19. barčo,
    díky, mám asi tři nutridrinky a pak dokoupím; teď docela jím, hovězí jsem měla, jím tvaroháčky, sýr, ještě si přikoupím další rajčátka a zkusím vejce, na ty jsem pozapomněla. Poslední dva dny jsem totiž byla hrozně spavá, ale přitom furt měla kruhy pod očima a byla unavená. A pak mi došlo, že to bude anemií a že jsem si asi jednou dvakrát zapomněla dát tabletku železa (protože těch doplňků stravy mám tolik, že si jich někdy vezmu víc, někdy míň, když se najím míňkrát denně). Takže dneska je to lepší. Uf.
    Za týden jdu k doktoru a tam snad budou mít moje odběry krve a řeknou, jak teď vypadají jaterní hodnoty.

    Díky za tip na ty nutriční doplňky. Ty si musím nakoupit, počítám, že je budu potřebovat.

    V centru bolesti jsem je přesvědčila, že tramal ani v maximální dávce jen spolu s algifenem není nic fungujícího. Tak mi dali o něco silnější opiát, s pozvolným uvloňováním – Palexia retard – ale beru ho 100mg ráno a 100mg večer (max.denní dávka je cca 500mg, takže toho neberu moc) a buď to trochu otupuje to střílení v třísle, anebo to nedělá nic. K tomu mám stejný přípravek, Palexia 50mg, ale s účinkem rychlejším, a ten si mám brát při bolesti. Tak toho už mám půlku vypotřebovanou a je to stejná píseň – funguje to na dvě hodiny a pak se musí 4 hodiny čekat, než lze vzít další. Podobně jako Algifen. Toho mám tři flašky do zásoby.
    K tomu z centra bolesti bych mohla brát i svůj účinný Diclofenac čípek, jenže jedna ozařovací lékařka řekla, že to k tomu ozařování nepůjde, že by to mohlo poškodit konečník… a pak jiná řekla, že jo, jen ať nejsem v bolesti a beru si Diclofenac 2x denně. Tak jsem na to najela. Už mi teda nefunguje na celou noc, těch 10 hodin, co fungoval na začátku, ale asi tak 8 hodin. Takže 4 hodiny ráno a 4 hodiny navečer musím vyfutrovat tím Palexia 50mg nebo Algifenem nebo obojím nebo zrovna být v klidu a teple a ujde to, anebo naopak být venku a taky to nějak ustát, uchodit :)

    Do centra bolesi jsem objednaná až někdy v červenci. Ptala jsem se na ty CBD přípravky (jeden olej mám koupený) a paní doktorka říkala, že to lidem předepisuje, ale že si myslí, že mě by to teď nevytrhlo. Tak že mi to kdyžtak předepíše po tom ozařování.

    CBD olej jsem zkusila 4 kapky, což je dávka normální na půl dne pro zdravé lidi, prevenci a tak (nechci to hned vohulit, jdu od nejnižšího). Na bolest to fungovalo hodinu. Tak to asi v budoucnu půjde. Teď radši ne – koukala jsem na kontraindikace a konkuruje si to s heparinem na stejných receptorech v játrech. A já ještě týden beru denně injekčně heparin, po operaci. S opiáty by to snad problém být neměl, ale s těmi ostatními léky na bolest jako je Algifen (tj.metamizol) a diklofenak si to asi konkuruje v těch játrech. I když přímo tyhle dva nebyly jmenovaný, že by s tím kontraindikovaly; ta skupina léků ale jo. Všichni kolem mi říkají: játra rychle zregenerujou, na to se vykašli, hlavně nebuď v bolesti. Ale já se toho bojim, nerozumim tomu vůbec, nechci to posrat, nechci z toho mít tu hnusnou únavu.
    Jdu si dát ostropestřec :)

  20. ratko,
    děkuju! Taky chci, aby bolest byla pryč a nikoho netrápila.
    A to se smí, se za mě modlit :). Vím o víc lidech, kteří se za mě modlí.

  21. Psice,
    notfuj, to si vybavuju, jak jsi byla na dovolené se zubem…
    Nojo, to je fakt, vymyslím, kde se jinde ještě poradit.
    Já myslím, že ty opiáty – i ty, na které vzniká závislost, a to je ten, co mám teď – bere spousta lidí několik měsíců a někdo i léta a potom se toho zbaví.

  22. zuzi,
    díky, jo, v klidu, co nejvíc.
    Tvůj koment mezi těmi čekajícími na schválení není, neobjevil se. : (

  23. bo,
    ohledně CBD jsme psala v komentáří Barče, že jeden olej koupený mám (od té Canatura, kam odkazuješ; to mi doporučila Psice). Taky trávu prý ze zahrady přírodní, kde je jen málo toho THC. Tu mi od kámoše donesl posel, ale zapomněl mi předat i malou vodní dýmku k tomu. Ta u něj zkejsla. Dneska ji budu urgovat.
    Jak se v tom nevyznám, má to u mě spoustu otazníků – jestli počkat, až doberu ten heparin, nebo nečekat a na co vlastně čekat nebo nečekat a kolik toho vzít…

  24. Někde jsem četl, že ty konopný přípravky je třeba brát pravidelně a dlouhodobě. Ne si vzít pilulku zrovna když to hodně bolí …

  25. Já jednou vyvařila s příměsí másla celou dvoumetrovou rostlinu (v obřím hrnci) na asi dvě deci konečné tekutiny. A pak tu tekutinu vypila. Nevím proč jsem to udělala, ale něco mi říkalo že to udělat mám. No a vůbec nic. žádná reakce :-)) Jen jsem od té doby jakoby vymetená v hlavě. Možná ta rostlina byla planá.

  26. Ono je to fakt na palici, aby si člověk v dnešní době sháněl proti bolesti hulení, navíc nelegální.
    Ale klidně to zkus, Liško.
    A dej vědět vedlejší účinky. :-)

  27. Liško, děkuji za vysvětlující komentář.
    Za jídlo tě chválím, že se snažíš jíst. to je moc dobře.
    Unava může být ještě navíc i z té anemie. A máš pravdu v analgeticích v tom, že vždycky je to vytloukání klínu klínem, a o vybrání menšího zla.

    i s těmi játry se ty názory různí – ano, třeba obyčejný Paralen tbl zintenzivnuje učinek analgetik i opiátů, ale ničí játra. tohle jsou věci na hraně. co doktor, to názor. Ostropeřec mariánský dobrá volba, nic tím nezkazíš.

    přemýšlím o tom tvém píchání v třísle, může tam být poškozený nerv při operaci (při břišních operacích a spodku – gynekologické operace a operace močového ustrojí – tam se to stává poměrně často), někdy to po delším časem odezní, nebo otupí až vymizí.

    odpočívej, opatruj se, myslím na tebe, aby bylo líp!

    P.S. z opiátů se dá časem taky vycouvat, pomalinku, ale dá.
    ted to ale určitě není na pořadu dne, máš ještě toho hodně před sebou.
    ted je potřeba nějak zvládat bolest. věřím, že časem si ty analgetika, která máš včetně CBD oleje nějak pro sebe nastavíš – aby ses dobře vyspala, jak už se ti to jednou povedlo.

  28. Lisko, ja nevim, osobne radim zustat spis u toho CBD. Resp. ono zalezi, jak na tebe normalni huleni pusobi. Jestli te to nebude hazet do tisne, ne kazdej se po nem smeje. Dost casto zasiluje pocity, se kteryma do nej jdes, v pozitivnim i negativnim. To nerikam jako odpurce “drog”, sama si obcas dam, ale jen v hodne vyladenym settingu.

  29. Tyjo Lisko, co se to tady deje? :(( To je mi moc lito s tou bolesti. Popravde ja bych to asi nevydrzela, ja se chci zabit uz kdyz nevychytam migrenu a musim ji par hodin snaset… Nejdyl jsem byla v bolestech asi tejden se zubem. :( Mas muj velkej obdiv a moc Ti preju at najdes neco, co Ti pomuze. Ja uz migrenu nemela dva mesice, od ty doby, co jsem si nechala udelat andelske reiki. Jestli to chapu dobre, doktori nedovedou urcit puvod te bolesti? A co psychosomatika? Co se Ti telo snazi rict? Ja vim, ze lecitele nemaji dobrou povest, ale ja bych asi zkusila i nejakou alternativni medicinu.

  30. ratko
    bo
    Saule
    barčo
    psice,
    jo, to je na uváženou, to CBD. Brzo doberu ty injekce s heparinem a pak uvidim. Nevím, jestli mám zas volat do Centra bolesti – abych jim řekla, že ten opiát asi opět nic nedělá a že mě zase zachraňuje ten diklofenak…

  31. Wien,
    migrény, to musí bejt pěkně hnusný.
    Mně připadá, že ti doktoři spoléhají na to, že ta bolest přejde tím ozařováním.
    Co se tělo snaží říct, to mi připadá spíš že spadá do oblasti psychoterapie a to nějak mám předdomluveno – akorát pořád nevím přesně termíny toho ozařování, tak zatím nemůžu domlouvat termíny ničeho jinýho : (
    Zkouším najít podporu taky pomocí imaginace, o tom něco napíšu, až se to nějak ještě ukáže, posune.
    A něco alternatvního by taky bylo dobrý – nebo aspoň fyzioterapie. Mám letáček, kde sdružení Amélie nabízí i fyzioterapii, tak to by byla taky cesta.
    Plus ten kaplan, on je dost alternativní, s tím se občas vídám. S tím musím domluvit něco dalšího. Až mi dá tu vodní dýmku : )

  32. Liško, s tím zavoláním do centra je rozhodnutí na tobě. jestli ti to opravdu nezabírá a máš velké bolesti a plánovanou kontrolu máš bůhví až kdy – tam tam klidně zavolej, za to vůbec nic nedáš. naopak, ti tu léčbu změní a mohlo by to být učinnější, lepší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *