No, lidi to dělají tak, že si koupí hrobový místo, zaplatí si výrobu pomníku, případně nechají na něj předepsat svoje jméno bez data úmrtí, a pak si naspoří na pohřeb a na dopsání toho chybějícího data, čímž pověří někoho v závěti, třeba pečovatelku z domova důchodců nebo souseda, který by rád v závěti dostal ten kus zahrady vedle, co by mu k té jeho tak báječně pasovala. Čímž se to darování té zahrady podmíní a přípis na pomník jest zaručen.
Kdo na pohřeb nemá, třeba proto, že za života neměl ani na zahradu, prostě ho nemá.
Takže na tvém místě bych otázku fondu postavila v práci jako otázku fondu zaměstaneckého, neb vy evidentně na zahradu ani na pohřeb z platu zaměstnanců neušetříte.
A já si zrovna spočítala, že na dozdění výklenků pod okny budu potřebovat přesně 37, s rezervou 40 pórobetonových příčkových tvárnic, což při ceně jedné tvárnice Porfix 36 Kč dělá 1 440 jen za cihly, a někde tam visí ještě lepidlo nebo zdící pěna, kovové pásky na přichycení ke zdi, nové podložky pod okno místo těch halabala dřevěných klínků (smrkových, podle toho, jak se třepí) a (ideálně sádrová) omítka. Méně ideálně ještě hodinovka kolegy, co mě bude zachraňovat, až mi to spadne nebo až zjistím, že mi ta omítka nedrží.
ó, Rulisa šikovná! to neviem, či by som to zvládla. mechanicky asi ano, ale nevedela by som sama vybrať tie správne materiály, takže by mi to asik fakt drb….spadlo ;-)
A jsi si jistá, že po smrti ten hrob oceníš? Myslím, že nikdo, kdo tam leží, neklepe spokojeně papírovejma botama, jaký že to má štěstí na fortelnou hrobku:) Čoveče, asi bych se domluvila s dostatečně alternativními přáteli z okolí, aby mě rozprášili někde na kopečku. Nebo do řeky. Nebo proti větru:) Asi bych ty umělý kytky a věnce na Vánoce stejně nedocenila. Teda kdoví, žejo. Abych jednou nechodila jako Olšanská bílá paní a nekradla ostatním nebožtíkům svíčky!
Liško, to čo sú za pochmúrne myšlienky, ha?!
Psice, to sa možno stretneme, hehe! a neboj, ja ti nejaké sviečky podarujem ;-)
4
Psice, klíííd, svíčky kradou pozůstalí!
:-)
Ale budování si hrobu a pomníku chápu. Je to pro lidi, kteří se té smrti už jasně blíží věkem, jedna z věcí, jak se s tím vyrovnat. Jak zahnat pocit, že prach jsi a v prach se obrátíš a zmizíš, jako bys nikdy nebyla. Pocit, že přijde smrt jako cizota, něco, na co nejsi připravená.
Pro ty šťastnější se možná dostaví pocit osvobození, volnosti bez hranic.
Na mě jsou psaná tři pietní místa a celkem to svazuje (zavazujícím způsobem).
Ale co mohu potvrdit, pozůstalí, ti kradou, ano :-)
My máme budník ve zdi na Vinohradským hřbitově, hned vepředu blízko vchodu, za kamennou čtvercovou deskou.
To téma mě napadlo, protože právě tam jsme před týdnem dávali tátovu urnu. A už je jich tam pět, takže celkem plno (tátovi rodiče, tátova otce otec a jeho druhá manželka, ne tátova babička, ta je jinde, nevíme, kde, asi v Liboci).
Ten vinohradskej hřbitov (ve Strašnicích) mi nic neříká, nemám ho ráda a nechodím tam dávat nic, i když tam mám toho dědečka a babičku a teď i tátu. Táta tam taky chodil maximálně jednou za rok – podobně jako mně mu ozdobování hrobů nic neříká a já si nespojuju lidi s místem, kde ležej v hrobě, ale s místem, kde žili.
Takže tam je plno. A táta tam nemá napsaný jméno, to se tam nevejde. Pamatuju si, že kdysi chtěl tu desku předělat, ta jména dát pryč a napsat tam jen jedno slovo- příjmení.
Pak máma platí hrob na Šumavě, kde leží pár starých předků a dala tam urny svejch rodičů a jistě tam chce bejt i ona.
No a já mám v Praze plno a bez nápisu – a na Šumavu nevím, proč bych se harcovala, byť tam žijou příbuzný a okolních pár hrobů taky maj. A kdo by mi tam tu urnu odvez. radši nikdo :- )
Mně by přišlo lepší se vysypat někde venku. Ale mít tam přitom jméno.
Nebo bych si mohla udělat takovej pomníček svůj vlastní a někam ho šoupnout a nemusí tam bejt moje ostatky.
Nebo bych si takovejch pomníčků mohla nechat udělat víc a vbec nebejt pohřbená nikde! To by se mi líbilo nejvíc. Taková partyzánská pohřebničina a bojovka. nAUČNÁ STEZKA :-))) Po náhrobcích v krajině a hrob nikde :-)
7
jo, je to ten pocit: „Tohle jsem zařídila, to je vyřízený a můžu bejt v klidu.“
Kdežto umřít a nevědět, co se stane nebo nestane, kdo co zařídí, kam co přijde, to je pro mě divně nedodělaný, možná i nezodpovědný pro někoho.
Jirko* 8
joo, to jsem viděla včera :-))
9:
„Mně by přišlo lepší se vysypat někde venku.“
:-)
Já už se venku kolikrát vylil,tak možná nakonec ještě taky i vysypu l:-)
9
To se dělá i v krematoriu. Je tam rozptylová loučka a poblíž ní někde na zdi desky se jménama těch rozptýlených.
Píšu je každej konec zimy. :-(
Saul 12: no ja som sa už taky viackrát venku vysypala ;-) tak dúfam, že to nejako zvládnem aj po tom.
Liško, ale na také myšlienky máš ešte predsa len trochu čas……
Pozitivní zpráva je,že Liška plánuje další „psychovylet“:-)
„volšanama“:-)
To nám v hospodě vyprávěl jeden soukmenovec co se vypravil do světa ke příbuzným a ti se ho v Praze optali,jestli chce na salát volivovej volej:-)
Liško, víte, vy jste ve svých úvahách přeskočila jeden důležitý bod.
Nejdřív je před člověkem dlouhá etapa, při které většina z nás založila rodinu a vychovala děti, to zabere víc než dvacet let….je to čas, kdy se člověk dává druhým, žije pro ně. No a pokud se vše povede, bude tady další generace, která se o vaše poslední místo postará tak, jako jste se Vy postarala o tatínka a postaráte se i o svou matku.
Takže prosím nepřeskakovat, zatím není čas posledního odpočinku, máte před sebou ještě hodně co dělat!
A pokud chcete přece jen tuto etapu vynechat, tak stačí domluvit se s kamarády, oni tu urnu už někde vysypou… moje známá např. měla krásné místo nad obcí, u lesa, tak jsme jí to splnili. Všechno jde, když se chce.
Jinak se těším na letní zážitky z cest a na nějaké nové obrázky! :-)
Saule 17
volivy skoro nikdo neříká, takový lidi neznám. Volej samozřejmě. – A spisovně je to olivový olý? :- D
Já mám podezření, že ta původní vesnice se dokonce skutečně jmenovala Volšany, až pak Olšany. Asi až po sdružení se Žižkovem; možná ti žižkováci byli spisovnějeí, než se o nich traduje :- ))
Tady se říká Volšana, Volšany. Olšany né, to asi říká ta půlka Prahy, co nejsou pražácííí… (teď odbočím) a nadužívají předložku „na.“ Je to neuvěřitelný, jak se to rozmáhá. „Na Andělu“ je nesmysl, ale chápu, že to vychází z toho, že je tam nějakou dobu zastávka metra a NA zastávce se říká a pak se to přenese. Na Andělu být nemůže nic, leda na střeše, protože to byl dům U Anděla. A na domovním znamení asi těžko budu vystupovat. Jedna býv.kolegyně, co je ze S.Moravy, říkala „sejdeme se na jídelně.“ To je pro mě k popukání. Pro Moraváky V-olšana, pro mě tohle. (Mám v tý jídelně sedět na lustru nebo na stole? Anebo pózor, nástup na jídelně někde na vojně mi to připomíná :– )
A v amplionu jedné sámošky vyhlásili, že něco bude „na informačním koutku!“ Takovej nonsens jsem v životě neslyšela.
Tož dobrá. Já mluvim jako prase, ale má to svou vnitřní logiku, víme?
Saule 16
jakto psychovylet? Plánuju výlet s batohem, zítra.
18 Aleno,
díky, těším se na obrázky taky. Zrovna mě napadlo, že si musím vodovky připravit a vzít s sebou i zítra.
Kamarádi mě roznesou, to doufám. Nebo kolegové. Asi ten fond navrhnu i pro zaměstnance, jak podotkla rulisa. Ale vzhledem k tmu, že žádné zam. výhody nemáme a ty, co by naše pobočka mohla mít, mám prý zařizovat já, tak asi nic. Nebo právě jo, jestli to budu prosazovat! To by bylo něco.
15 SV
nojo, čas, ale jestli ten fond bude postupně spořící a jestli ho budu zakládat já, tak bude založenej až za mnoho let…
19
Víme
20:
To by mohlo zklidnit .
A a ten psychovylet poté mít nejak smysl
23
Tak jo, když myslíš, asi jo – zatím je to jen výlet, snad to nebude velký psycho a nepropadne se pode mnou nějaké poddolované místo. Smysl tomu dodáme podle situace :)
23 teda ale já jsem dost zklidněná, až moc a chtělo by to víc směrem od všedních dnů – nevzala jsem si volno v pátek,to bude jediný den tenhle týden, co půjdu do práce.
Napad pohrebniho spolku je zajimavy amohl by vyhovovat lidem co chteji byt pohrbeni a nedelat potize. Tedy me by to velmi vyhovovalo. U hrobu tatinka jsem byla celkem trikrat a to s maminkou. Sama bych tam nesla. A taky k memu hrobu nikdo nemusi.
Liško,ja ten vyraz „psychovylet“ přece použil už min. loni a bylo to Ok.
Je to tvůj výlet…ja mám všechny psycho a jsem za to rad:-)
Saule 27
jo, pro moje výlety je termín psychovýlet OK. Pokud to není Psycho z toho horroru.
ratko 26
taky pro tebe hroby nejsou tak důležité? No vidíš to, pro mě taky ne.
Mně se líbí to „vysypal jsem se!“ Působí to na mě hrozně instantně a spojuje se mi to s pytlíky v podobě instantních polívek, na kterých jsou černobílý fotky a jména lidí. No nic, asi mám taky nějakou morbidní. Každopádně s takovou žádostí o „vysypání se“ by mě nikdo neobtěžoval – naopak bych to brala jako čest, že si vybral mě. Nedávno mi umřel strýc a jeho žena ho s jeho rodinou a pár přáteli vysypali do řeky, bylo to spíš setkání spřízněných lidí, bez černých obleků… a pak odjeli vzpomínat do lesa na chatu. To je pro mě hodně blízká představa posledních chvil, než mě rozfouká vítr.
Moje babička ke stáru pořád opakovala, ať ji necháme rozptýlit a neutrácíme za náhrobek…tehdy mi to připadalo, že na sobě chce šetřit, aby nás nezatěžovala a bylo mi to líto. Teď ji úplně chápu, taky mi připadá úplně zbytečný platit za funus jakoukoliv korunu navíc. Peníze patří živým.
psice,
to se mi líbí, taková představivost – pytlík instantní polívky s čb fotkou a jménem!
„Peníze patří živým!“ to by mohlo taky stát na těch pytlíkách!
A ke strýci – to je fajn akce, ideální rozloučení a spojení.
Já si na to ukládání urny táty vzala tmavomodrou sukni a černý tílko a byla jsem překvapená,že matka si k tmavomodrým kalhotům vzala námořnický tričko a bílou rozepnutou košili přes to. Takže to bylo docela bez křeče, přiměřený – když si představím, co by si tak vzal na sebe táta :-).
Vzal by si na sebe uniformu lodního admirála! A bylo by to nejlepší. Moje máma tenhle pohřební dress code docela ctí . Když měl pohřeb děda, tak mi k němu nechala ušít černou sukni s podšívkou. Nikdy jsem ji neměla ráda a nechtěla jsem ji potom už nosit (ač mi byla vnucována jako „vhodná“ pro všelijaký další příležitosti, od besídek po maturitu. Byla nepříjemná, polyesterová a kousavá. Stejně jako byla moje máma celá nepřirozená v černých šatech – normálně nosí kalhoty. Už tak je to vypjatá situace a ještě se stahovat i tím, co má člověk na sobě.
psice 31
no, něco podobnýho jako takovou uniformu on měl :-)) I čepici máme – na maškarní za lodního kapitána. Původně asi byla pilotská, ale táta na ni dal zlatej knoflík s kotvičkou.
Nojo, málokdo si dovolí jít na pohřeb v něčem ne tmavým a ne dostatečně společenským.
Po dnešní nalomený noze (mojí matky), doufám, že oblíkne aspoň něco… samostatně. Podobně doufám ohledně chůze.
A kruci. Teď by se vám hodil vozík.
ru 33
zatím ne! Doufám teda popravdě, že nikdy ne… Teprve má být operace a pochybuju, že ji budou dělat zítra, když je taky svátek. A když operace, tak asi hned tak domů nepůjde. A když půjde, tak snad ať nějak chodí! No, to se teprve dovíme kdovíkdy.
Napsala jsem ti tam pod ten novější článek. Zvládnete to. Držím palce a věřím tomu, po zkušenostech s tím, jak totéž zvládla Bohunka.
Dneska už chodí jak dřív a jezdí zas už dva měsíce.
Díky, jdu číst.
Společnost přátel žehu nebyla členem Národní fronty, čímž se můj kamarád děsně holedbal, kdy do ní ve svých 19 letech vstoupil. To bylo v době, kdy nás nikoho ani nenapadlo, že se dožijeme konce Národní fronty.
Milan
37
Milane, na Společnost přátel žehu jsem si taky vzpomněla a řekla jsem si, že musím zjistit, co vlastně všechno to obnáší a jak to s ní bylo. Ty začátky určitě byly zajímavý. Bez Národní fronty :- )
No, lidi to dělají tak, že si koupí hrobový místo, zaplatí si výrobu pomníku, případně nechají na něj předepsat svoje jméno bez data úmrtí, a pak si naspoří na pohřeb a na dopsání toho chybějícího data, čímž pověří někoho v závěti, třeba pečovatelku z domova důchodců nebo souseda, který by rád v závěti dostal ten kus zahrady vedle, co by mu k té jeho tak báječně pasovala. Čímž se to darování té zahrady podmíní a přípis na pomník jest zaručen.
Kdo na pohřeb nemá, třeba proto, že za života neměl ani na zahradu, prostě ho nemá.
Takže na tvém místě bych otázku fondu postavila v práci jako otázku fondu zaměstaneckého, neb vy evidentně na zahradu ani na pohřeb z platu zaměstnanců neušetříte.
A já si zrovna spočítala, že na dozdění výklenků pod okny budu potřebovat přesně 37, s rezervou 40 pórobetonových příčkových tvárnic, což při ceně jedné tvárnice Porfix 36 Kč dělá 1 440 jen za cihly, a někde tam visí ještě lepidlo nebo zdící pěna, kovové pásky na přichycení ke zdi, nové podložky pod okno místo těch halabala dřevěných klínků (smrkových, podle toho, jak se třepí) a (ideálně sádrová) omítka. Méně ideálně ještě hodinovka kolegy, co mě bude zachraňovat, až mi to spadne nebo až zjistím, že mi ta omítka nedrží.
ó, Rulisa šikovná! to neviem, či by som to zvládla. mechanicky asi ano, ale nevedela by som sama vybrať tie správne materiály, takže by mi to asik fakt drb….spadlo ;-)
A jsi si jistá, že po smrti ten hrob oceníš? Myslím, že nikdo, kdo tam leží, neklepe spokojeně papírovejma botama, jaký že to má štěstí na fortelnou hrobku:) Čoveče, asi bych se domluvila s dostatečně alternativními přáteli z okolí, aby mě rozprášili někde na kopečku. Nebo do řeky. Nebo proti větru:) Asi bych ty umělý kytky a věnce na Vánoce stejně nedocenila. Teda kdoví, žejo. Abych jednou nechodila jako Olšanská bílá paní a nekradla ostatním nebožtíkům svíčky!
Liško, to čo sú za pochmúrne myšlienky, ha?!
Psice, to sa možno stretneme, hehe! a neboj, ja ti nejaké sviečky podarujem ;-)
4
Psice, klíííd, svíčky kradou pozůstalí!
:-)
Ale budování si hrobu a pomníku chápu. Je to pro lidi, kteří se té smrti už jasně blíží věkem, jedna z věcí, jak se s tím vyrovnat. Jak zahnat pocit, že prach jsi a v prach se obrátíš a zmizíš, jako bys nikdy nebyla. Pocit, že přijde smrt jako cizota, něco, na co nejsi připravená.
Pro ty šťastnější se možná dostaví pocit osvobození, volnosti bez hranic.
Na mě jsou psaná tři pietní místa a celkem to svazuje (zavazujícím způsobem).
Ale co mohu potvrdit, pozůstalí, ti kradou, ano :-)
https://www.youtube.com/watch?v=uuVX5CeHDYo
My máme budník ve zdi na Vinohradským hřbitově, hned vepředu blízko vchodu, za kamennou čtvercovou deskou.
To téma mě napadlo, protože právě tam jsme před týdnem dávali tátovu urnu. A už je jich tam pět, takže celkem plno (tátovi rodiče, tátova otce otec a jeho druhá manželka, ne tátova babička, ta je jinde, nevíme, kde, asi v Liboci).
Ten vinohradskej hřbitov (ve Strašnicích) mi nic neříká, nemám ho ráda a nechodím tam dávat nic, i když tam mám toho dědečka a babičku a teď i tátu. Táta tam taky chodil maximálně jednou za rok – podobně jako mně mu ozdobování hrobů nic neříká a já si nespojuju lidi s místem, kde ležej v hrobě, ale s místem, kde žili.
Takže tam je plno. A táta tam nemá napsaný jméno, to se tam nevejde. Pamatuju si, že kdysi chtěl tu desku předělat, ta jména dát pryč a napsat tam jen jedno slovo- příjmení.
Pak máma platí hrob na Šumavě, kde leží pár starých předků a dala tam urny svejch rodičů a jistě tam chce bejt i ona.
No a já mám v Praze plno a bez nápisu – a na Šumavu nevím, proč bych se harcovala, byť tam žijou příbuzný a okolních pár hrobů taky maj. A kdo by mi tam tu urnu odvez. radši nikdo :- )
Mně by přišlo lepší se vysypat někde venku. Ale mít tam přitom jméno.
Nebo bych si mohla udělat takovej pomníček svůj vlastní a někam ho šoupnout a nemusí tam bejt moje ostatky.
Nebo bych si takovejch pomníčků mohla nechat udělat víc a vbec nebejt pohřbená nikde! To by se mi líbilo nejvíc. Taková partyzánská pohřebničina a bojovka. nAUČNÁ STEZKA :-))) Po náhrobcích v krajině a hrob nikde :-)
7
jo, je to ten pocit: „Tohle jsem zařídila, to je vyřízený a můžu bejt v klidu.“
Kdežto umřít a nevědět, co se stane nebo nestane, kdo co zařídí, kam co přijde, to je pro mě divně nedodělaný, možná i nezodpovědný pro někoho.
Jirko* 8
joo, to jsem viděla včera :-))
9:
„Mně by přišlo lepší se vysypat někde venku.“
:-)
Já už se venku kolikrát vylil,tak možná nakonec ještě taky i vysypu l:-)
9
To se dělá i v krematoriu. Je tam rozptylová loučka a poblíž ní někde na zdi desky se jménama těch rozptýlených.
Píšu je každej konec zimy. :-(
Saul 12: no ja som sa už taky viackrát venku vysypala ;-) tak dúfam, že to nejako zvládnem aj po tom.
Liško, ale na také myšlienky máš ešte predsa len trochu čas……
Pozitivní zpráva je,že Liška plánuje další „psychovylet“:-)
„volšanama“:-)
To nám v hospodě vyprávěl jeden soukmenovec co se vypravil do světa ke příbuzným a ti se ho v Praze optali,jestli chce na salát volivovej volej:-)
Liško, víte, vy jste ve svých úvahách přeskočila jeden důležitý bod.
Nejdřív je před člověkem dlouhá etapa, při které většina z nás založila rodinu a vychovala děti, to zabere víc než dvacet let….je to čas, kdy se člověk dává druhým, žije pro ně. No a pokud se vše povede, bude tady další generace, která se o vaše poslední místo postará tak, jako jste se Vy postarala o tatínka a postaráte se i o svou matku.
Takže prosím nepřeskakovat, zatím není čas posledního odpočinku, máte před sebou ještě hodně co dělat!
A pokud chcete přece jen tuto etapu vynechat, tak stačí domluvit se s kamarády, oni tu urnu už někde vysypou… moje známá např. měla krásné místo nad obcí, u lesa, tak jsme jí to splnili. Všechno jde, když se chce.
Jinak se těším na letní zážitky z cest a na nějaké nové obrázky! :-)
Saule 17
volivy skoro nikdo neříká, takový lidi neznám. Volej samozřejmě. – A spisovně je to olivový olý? :- D
Já mám podezření, že ta původní vesnice se dokonce skutečně jmenovala Volšany, až pak Olšany. Asi až po sdružení se Žižkovem; možná ti žižkováci byli spisovnějeí, než se o nich traduje :- ))
Tady se říká Volšana, Volšany. Olšany né, to asi říká ta půlka Prahy, co nejsou pražácííí… (teď odbočím) a nadužívají předložku „na.“ Je to neuvěřitelný, jak se to rozmáhá. „Na Andělu“ je nesmysl, ale chápu, že to vychází z toho, že je tam nějakou dobu zastávka metra a NA zastávce se říká a pak se to přenese. Na Andělu být nemůže nic, leda na střeše, protože to byl dům U Anděla. A na domovním znamení asi těžko budu vystupovat. Jedna býv.kolegyně, co je ze S.Moravy, říkala „sejdeme se na jídelně.“ To je pro mě k popukání. Pro Moraváky V-olšana, pro mě tohle. (Mám v tý jídelně sedět na lustru nebo na stole? Anebo pózor, nástup na jídelně někde na vojně mi to připomíná :– )
A v amplionu jedné sámošky vyhlásili, že něco bude „na informačním koutku!“ Takovej nonsens jsem v životě neslyšela.
Tož dobrá. Já mluvim jako prase, ale má to svou vnitřní logiku, víme?
Saule 16
jakto psychovylet? Plánuju výlet s batohem, zítra.
18 Aleno,
díky, těším se na obrázky taky. Zrovna mě napadlo, že si musím vodovky připravit a vzít s sebou i zítra.
Kamarádi mě roznesou, to doufám. Nebo kolegové. Asi ten fond navrhnu i pro zaměstnance, jak podotkla rulisa. Ale vzhledem k tmu, že žádné zam. výhody nemáme a ty, co by naše pobočka mohla mít, mám prý zařizovat já, tak asi nic. Nebo právě jo, jestli to budu prosazovat! To by bylo něco.
15 SV
nojo, čas, ale jestli ten fond bude postupně spořící a jestli ho budu zakládat já, tak bude založenej až za mnoho let…
19
Víme
20:
To by mohlo zklidnit .
A a ten psychovylet poté mít nejak smysl
23
Tak jo, když myslíš, asi jo – zatím je to jen výlet, snad to nebude velký psycho a nepropadne se pode mnou nějaké poddolované místo. Smysl tomu dodáme podle situace :)
23 teda ale já jsem dost zklidněná, až moc a chtělo by to víc směrem od všedních dnů – nevzala jsem si volno v pátek,to bude jediný den tenhle týden, co půjdu do práce.
Napad pohrebniho spolku je zajimavy amohl by vyhovovat lidem co chteji byt pohrbeni a nedelat potize. Tedy me by to velmi vyhovovalo. U hrobu tatinka jsem byla celkem trikrat a to s maminkou. Sama bych tam nesla. A taky k memu hrobu nikdo nemusi.
Liško,ja ten vyraz „psychovylet“ přece použil už min. loni a bylo to Ok.
Je to tvůj výlet…ja mám všechny psycho a jsem za to rad:-)
Saule 27
jo, pro moje výlety je termín psychovýlet OK. Pokud to není Psycho z toho horroru.
ratko 26
taky pro tebe hroby nejsou tak důležité? No vidíš to, pro mě taky ne.
Mně se líbí to „vysypal jsem se!“ Působí to na mě hrozně instantně a spojuje se mi to s pytlíky v podobě instantních polívek, na kterých jsou černobílý fotky a jména lidí. No nic, asi mám taky nějakou morbidní. Každopádně s takovou žádostí o „vysypání se“ by mě nikdo neobtěžoval – naopak bych to brala jako čest, že si vybral mě. Nedávno mi umřel strýc a jeho žena ho s jeho rodinou a pár přáteli vysypali do řeky, bylo to spíš setkání spřízněných lidí, bez černých obleků… a pak odjeli vzpomínat do lesa na chatu. To je pro mě hodně blízká představa posledních chvil, než mě rozfouká vítr.
Moje babička ke stáru pořád opakovala, ať ji necháme rozptýlit a neutrácíme za náhrobek…tehdy mi to připadalo, že na sobě chce šetřit, aby nás nezatěžovala a bylo mi to líto. Teď ji úplně chápu, taky mi připadá úplně zbytečný platit za funus jakoukoliv korunu navíc. Peníze patří živým.
psice,
to se mi líbí, taková představivost – pytlík instantní polívky s čb fotkou a jménem!
„Peníze patří živým!“ to by mohlo taky stát na těch pytlíkách!
A ke strýci – to je fajn akce, ideální rozloučení a spojení.
Já si na to ukládání urny táty vzala tmavomodrou sukni a černý tílko a byla jsem překvapená,že matka si k tmavomodrým kalhotům vzala námořnický tričko a bílou rozepnutou košili přes to. Takže to bylo docela bez křeče, přiměřený – když si představím, co by si tak vzal na sebe táta :-).
Vzal by si na sebe uniformu lodního admirála! A bylo by to nejlepší. Moje máma tenhle pohřební dress code docela ctí . Když měl pohřeb děda, tak mi k němu nechala ušít černou sukni s podšívkou. Nikdy jsem ji neměla ráda a nechtěla jsem ji potom už nosit (ač mi byla vnucována jako „vhodná“ pro všelijaký další příležitosti, od besídek po maturitu. Byla nepříjemná, polyesterová a kousavá. Stejně jako byla moje máma celá nepřirozená v černých šatech – normálně nosí kalhoty. Už tak je to vypjatá situace a ještě se stahovat i tím, co má člověk na sobě.
psice 31
no, něco podobnýho jako takovou uniformu on měl :-)) I čepici máme – na maškarní za lodního kapitána. Původně asi byla pilotská, ale táta na ni dal zlatej knoflík s kotvičkou.
Nojo, málokdo si dovolí jít na pohřeb v něčem ne tmavým a ne dostatečně společenským.
Po dnešní nalomený noze (mojí matky), doufám, že oblíkne aspoň něco… samostatně. Podobně doufám ohledně chůze.
A kruci. Teď by se vám hodil vozík.
ru 33
zatím ne! Doufám teda popravdě, že nikdy ne… Teprve má být operace a pochybuju, že ji budou dělat zítra, když je taky svátek. A když operace, tak asi hned tak domů nepůjde. A když půjde, tak snad ať nějak chodí! No, to se teprve dovíme kdovíkdy.
Napsala jsem ti tam pod ten novější článek. Zvládnete to. Držím palce a věřím tomu, po zkušenostech s tím, jak totéž zvládla Bohunka.
Dneska už chodí jak dřív a jezdí zas už dva měsíce.
Díky, jdu číst.
Společnost přátel žehu nebyla členem Národní fronty, čímž se můj kamarád děsně holedbal, kdy do ní ve svých 19 letech vstoupil. To bylo v době, kdy nás nikoho ani nenapadlo, že se dožijeme konce Národní fronty.
Milan
37
Milane, na Společnost přátel žehu jsem si taky vzpomněla a řekla jsem si, že musím zjistit, co vlastně všechno to obnáší a jak to s ní bylo. Ty začátky určitě byly zajímavý. Bez Národní fronty :- )