SEN 1.6.2015
Něco spadlo, něco se rozbilo. – Ta miniaturní konvička na mléko, co stojí v rohu na knihovně, až u zdi.
Dá se létat. Zkouším to napřed na pravé straně. Máchám pravou paží, různě ji nakláním a silou máchám ve vzduchu. Vidím, jak se silná nahá paže pohybuje ve vzduchu. A už to letí! Vážně to jde. Jenže já to umím zatím jen napravo, to by bylo k jedné straně, takže toho zatím musím nechat.
.
Jak koukám na ten obrázek pidi-konvičky, vidím, že první část snu je stejná jako druhá část, ukazuje totéž, ale jinými obrazy. To se v mých snech stává docela často.
Tady je to:
To, co je vpravo, je velké silné, pěkné, podivuhodně funkční (paže umí létat a porcelánový hrnek vpravo má porcelánové víčko a pod ním porcelánové sítko).
Co je vlevo, je malé, slabé, dokonce rozbité nebo to neplní zcela svou funkci (levá ruka nelétá, nevidíme ji, a pidi-konvička je komicky malinká, vejde se do ní jen troška mlíka, a ke všemu spadla a rozbila se).
Co je vpravo, je zbytnělé a nabubřelé.
Co je vlevo, je neviditelné, extrémně malé nebo nefunkční nebo rozbité.
Dva extrémy.
Proč mi sen ukazuje dva extrémy?
možná nevěříš že i jednou rukou se dá letět rovně…. pořád si něco vymýšlíš, nějakou komplikaci :-) třeba že nejde jednou rukou letět… jde to, stejně jako s pádlem. Je třeba zahodit představy… že to nestačí. Stačí to. překážka není že by to bylo málo… překážka je chybějící víra že se vzneseš.
ratko
hohó, no, to není vůbec od věci!
Vpravo racionální, vlevo podvědomé?
Ve smyslu mít všechny vědomosti a schopnosti, mapu a kapitánskou čapku…ale vlevo (vevnitř) si tím nejsi jistá – jestli to dokážeš, nespadneš, jestli vlastně chceš, máš kam letět a kde přistát. Létání na Supermana viz Ratka určitě jde, když ty schopnosti vpravo ještě posílíš, ale čoveče s těma dvěma křídlama by to byl minimálně klidnější let:) Tak se zeptej levého zákrska, proč nechce…třeba se jen bojí.
Četla bych to jako nevyrovnanost v životě. Jedna stránka silná, až předimenzovaná, druhá část osobnosti, prožívání ….. je maličká, velmi hezká, ale rozbila se, je nefunkční …… A ta druhá část, silnější, se snaží všechno urvat a ono to jde, i když ztuha, ale zase jen jedním směrem. Nevyrovannost osobního a pracovního života? Nevyrovnanost vnějšího a vnitřního? Nevyrovnanost citu a racionální aktivity …….. Takhle bych přemýšelal já.
Na to přijdeš. Ale když na to přijdeš, tak si řekneš, no, to vím, to ani jinak teď být nemůže …… Může. Kam jde pozornost, tam jde energie. Kde je energei, tam to roste, se tvoří – vědomě i nevědomě.
Každopádně střepy(z rozbité konvičky) znamenají štěstí ……….. :-) :-)
ad 4: vida, měli jsme s Psicí podobný nápad v podobný čas. :-)
4-6 tento vyklad se mi zda být zjevný…proto asi ten sen zde napsala… že sen ji sděluje něco co ona ví, čím se pořád zabývá, s čím bojuje a snaží se rozvíjet (levou stranu) a co se ji ehm jaksi nedaří. fixace na levou stranu… až se ji nakonec zdá že žádnou nemá. Takže jsem ji poradila ať se na to vyprdne. To taky nejde tak jednoduše… ale možná stačí trochu povolit, seskočit z niti na které si sedím… že “musím” být tvůrčí, že musím být “levoruká”. nemusím nic… ale jako to udělat.
hmm. paradoxně čím více se tím snem a obrazem budeš zabývat a rozpitvávat ho a mapovat a říkat vpravo a vlevo – tedy ukotvovat ho a mít ho za “pevný”…..tím větší je tam tenze, stres, neuvolnění, pochybnosti o sobě samé….a vlastně k ničemu. ….prostě byl to jen sen o konvičkách a jak jsem létala…. :-)
….že nejde lítat moc nalevou stranu? no a? to přece nevadí, zase umíš a děláš spoustu jinejch úžasnejch věcí přece!
9. jojo, ale jak to udělat aby člověk povolil a zároveň neupadl?? (třeba do depky nebo malomyslnosti) často to člověk toči a točí jen aby zůstal nabuzený a tím zahnal chmury do kterých je vtahován když se začne uvolňovat
10. nevím, neznám žádný univezsální osvědčený recept…..tak nějak samo se to časem a věkem postupně pomaličku v maličkostech uvolnuje…..že děláš a těšíš se z věcí malých, nedokonalých a prostě to stačí….nepotřebuješ to mít úplně dokonalý….
když si vzpomenu na sebe, tak třeba před pár lety jsem řešila, že nemůžu nosit sukně….mám ošklivý a křivý nohy…no a dnes mi mý nohy přijdou hezký a rovný a nejen mě…..prostě bylo to v mý hlavě a v představě o dokonalosti….
tak nějak to někde tady naznačila Ru….nebát se svý” (ne)dokonalosti”…..
12. jakoby mít se sám trošku rád a ne se věčně za všechno kárat a sám sebe shazovat…..a taky nedělat z věcí víc než jsou….není proč…. jsme na to tak nějak všichni víceméně stejně….
11. nejde podle mě o dokonalost… spíše o důvěru, že tak jak to je… tak to je dobrý. Jak toho dosáhnout? jak dosáhnout té důvěry, víry v to že stačí… že je to dobré. víra. je třeba uvěřit že to stačí. že je to dobré…. i když se to jeví třeba jinak.. uvnitř je třeba věřit tomu že je to dobré. akorát to nevidím. nedokážu to (zatím) vidět.
psice a Lenko,
jo, to se přesně nabízí: levá emoční část, cítění, a pravá racionální, myšlení.
Ta pravá silou dokáže letět, nahoru (ten směr taky odpovídá rozumu), kdežto ta levá sletěla dolů (do nitra knihovničky).
Možná uvedení snu do života by v tomhle případě znamenalo třeba máhat a cvičit víc levou rukou :) Pak by se ukázalo, co to s celkem udělá uvnitř, když se zaměří nalevo ve vnějším světě (jóga taky používá cviky, tak co :)
… jak říkáš, Lenko, o zaměření na levou stranu
barčo 13, to je dobrý si připomínat, je to uklidňující
ratko 9
“možná stačí trochu povolit, seskočit z niti na které si sedím… že „musím“ být „levoruká“ –
jó, to je vono
a 10 je zajímavá.
“aby člověk povolil a zároveň neupadl”
jojo, zase nějkaý hledání netlačení, uvolnění, ale ne aby přešlo do upadnutí nebo uhnutí.
15. Liško, to je přesně to… co tížilo mě. Věděla jsem že musím bojovat, že na mě leží tolik povinností a instinkt mi velil: zaber nebo padneš a s tebou všichni kteří s tebou jdou. Je to jako v přírodě, jede se nadoraz… rodiče snášejí do hnízda nadoraz, vybírají si partnera nadoraz… vše jakoby běželo na hraně maximálně možného…. to velí instinkt a lidé zvířecí ho následují a uspokojují se tím. aa zároveň běží i nadstavba a ta se taky rozvíjí a v určitý moment se necha poznat.
a teď v poslední době se učím žít skupinově… porozumět (důvěřovat) jak to chodí. že slabší je podepřen a silnější zpomaluje a otáčí se… skupina jde v houfu. ten houf vytváří síť. zvenku ty vypadá jako houf, zevnitř je to sesíťováno vzahy. čitelnými vztahy vzájemné podpory. (lásky)
stát se skupinou je výzva… velká. ztratit se v houfu, zmizet v množině… netlačit se dopředu, neupozorňovat na sebe, unést sama sebe v průměrnosti. odevzdat se
“aby člověk povolil a zároven neupadl” – zase stres. jakože napnutá udržet rovnováhu. no, tak spadneš, no. zasměješ se, oprášíš se a vstaneš a jdeš dál jako cestou necestou přes hory a doly. a když spadneš a trochu to bude bolet, tak to zase přejde a je možný, že ti to au i někdo nebo něco pofouká a dobrý. nic se neděje.
pády a vzlety….žádná tragedie, jako v životě. nevím úměru, jestli ten kdo lítá moc vysoko, toho čeká i větší pád, říká se to, ale nemusí to být vždy přece stoprocentně pravda. a na druhou stranu i z velký jámy, která vypadá hrůzostrašně se dá někdy lehce vylízt, jen se to tak zpočátku jeví hrůzostrašně, jen do té doby, než člověk udělá pár kroků a zjistí, že to jde vlastně vylézt zase zpátky na cestu….
„aby člověk povolil a zároveň neupadl“
evokuje to spíše obavu, strach, jakože za každou cenu musím udržet lajnu a směr a nesmím to pokazit..nebo nesmí se to pokazit…..
kde je uvolnění?
15. Liško, z toho co píšeš jsi mimořádně tvůrčí a nápaditá osoba tj. tvoje pravá hemisféra je možná i dominantní (silnější) takže i ta levá ruka je určitě hodně vyvinutá. Co ti ten sen teda řekl? …že levá se uřídit nedá
Mně spíš napadlo jakože neupadl do sebefalše v rámci toho povolování, do nějaké jiné berličky.
ještě k tomu létání mě napadlo:
pro někoho je let a uvolnění, když se mu jde pěkně po pěkné cestě a pro jiného ta samá cesta je třeba stagnace a nuda a cítí to, nebo prožívá jako pád a nelétání….
22. sebefalše…to je velmi dobré téma :-))
19, 20 barčo (hurá, už jsem přečetla mail a odpověděla, díky!)
mně to neevokuje stres, ale to, co říkáš potom, spíš balancování s hravostí a zkoušení, ne trága.
23
jo, to taky platí.
ru 22
počkáát, musím si to zopáknout, abych to pořádně pochopila.
Mě napadlo neupadnout do uhýbání jako berličky-ochrany před nepohodlím, před něčím, co člověk třeba nechce slyšet.
ratko 21
tvůrčí jo, ale spíš v té hlavě než v praxi, možná…
Že levá se uřídit nedá! No to by taky mohlo být! Nedá.
A to je ale blbě jednostranný, ne? Neuřídit vůbec svoje emoce, resp. neumět s nimi dobře zacházet. To je právě to, co by se mi šiklo umět víc. A prchám na pravou stranu, tu líp ovladatelnou (už z její podstaty líp ovladatelnou než emoční strana). A lepší řešení by byl trénink levé ruky, ne furt máchat tou pravou.
26. jednou vylezlá (vniknuvší) emoce už tady je… stejně jako myšlenka. Můžeš je akorát pozdravit a popřát hezký den :-))) co se dá tady řídit… vůbec nic.
Popřát hezký den a pozdravit, to by náhodou mohlo fungovat dobře.:)
To je adekvátní, uznat existenci, zaregistrovat, v klidu pozdravit a v klidu koukat, co to je. Pak to nemůže dělat větší nečekanosti.
26 směrem ke mně – ano, tak. Najít si pohodlnej chodníček a omluvu pro všechno, pro cokoli. Vyměnit jednu ochrannou zeď za jinou.
25. díky za mail. odpověděla jsem ti ještě drobnost :-)
a přeju ti dobrou noc a klidné sny :-)
29. ochranná zeď je ale důležitá, dokud nejsme připraveni na divočinu… a nemusí to být omluva nebo pohodlí, prostě jen si člověk netroufá setkat se se lvem z očí do očí…. vyhne se mu ve volné přírodě nebo se na něj jde podívat do zoo.
Ochranná clona, celá výchova je takovou clonou… dej pozor na auta, spalíš se, nešahej na to, okleštění, omezení, bariéry, pravidla ve jménu bezpečnosti. Jak poznám kdy to nebo ono pravidlo již neplatí… že mohu šáhnout na kamna a mohu vlézt do cesty autu… akorát si za to ponesu následky. ale udělat to mohu… jsem svobodný člověk.
31
Jasně, ale proč měnit jednu za zeď jinou? Leda kvůli tomu, že si lžu. A chtěla bych být lepší, než jsem, a nedokážu unést, co jsem.
Pokud si jsem vědomá, že zeď potřebuju, ok, pak netřeba hrát divadýlka pro sebe.
31
1.odstavec.
Jojo. A někdy člověk ani sám neví, že jde koukat na lva do ZOO, protože si netroufá tváří v tvář. A dojde mu to až potom. Nebo taky ne.
2. odstavec
jo, ta výchova ty clony vyrábí takhle přímo nebo i oklikou, podle toho,co dítě samo vyrozumělo z chování rodičů a co na to udělalo – nojo, to je pořád tohle, jako na individuálu :-))
Je čas na to nemyslet a dát si mejdan!
Dneska ale žádnej nemám, ani alkohol ne, udělám si nějakej soukromej náhradní mejdan, asi něco zašiju nebo tak.
31
Ty mě neštvi Ratko, zrovna jsme se vrátila od vody a mám v sobě spoustu slunka a piva a docela jasně vidím, jak už zas vemeš nějakej pojem nebo obrat a honem rychle ho použiješ v posunutejch souvislostech, jen abys ho mohla použít jinak, než použit byl, a tím ukázat, jak je všechno jinak a ostatní diskutující před tebou uvažujou povrchně a jednosměrně. Herdek, jdu si postavit na políbvku, mám hlad. :-D
34. moc to filtruješ :-) nemám důvod cokoliv ukazovat…. akorát vím že ta zeď je, a že je potřebná. pro někoho víc a pro někoho méně. pro mě víc, pro tebe třeba méně. hlad nemám a piju kafe late :-)
pro mě je taková clona důvěra, že když sama druhému nebudu ubližovat… že mi taky nebude ublíženo. ale je to pouhá naivita… jelikož rozum mi říká že takto to nefunguje. je to automat.
né. mně se smazal pěknej komentář pro obě z vás a ještě rozkecanej o mně, zase. Tak nic.
37. škoda. teď tady nebudu týden :-)
ratko, á, jedeš na pobyt s ženama, cvičení a tak, ajo, to bude prima, ať se vám to vydaří v pohodě a bez organizačních stresů.
39. skvěle se to povedlo… žádný problém, dokonce jsem měla i čas na prozkoumání třebonska, zaplavání v rybnících (i na adama), seznámení se s historií a zajímavostmi kraje. výborná akce a doufám že budu mít možnost to zopakovat.
ženy byly nadšené :-) doma se prý nedonutí cvičit, tam cvičily každý den. dokonce byla i rozcvička :-)))
Snad na evu, ne…? :-))
adama a evu :-)
Jó,to je bezva, že se to tak povedlo! Huráá!
Téda,
jak to tady prolítávám znova, nestačím se divit,jak spousta těch komentářů sedí na to,co zažívám v posledních dnech.
Např. ta clona daná výchovou – mi teď říká: jsem slušná holka ze slušný rodiny. A z toho plyne jedna strana ve mně: být slušná, držet se ověřeného, nepouštět se nikam s někým, kdo má úplně jiný způsob života a kdo kašle na systém. Představa toho ve mně vyvolává strach a stres.
Druhá strana ale ve mně říká: Aby ses hned ze všeho neposrala.Přesně tuhle lekci potřebuješ jako sůl. Proto je tady! Hoď to za hlavu, nech to plynout. Nejde o život, nic se ti neděje. Žádnej stres mít nemusíš, je to jen čistě na tobě! To nezpůsobuje nikdo druhej. Vyber si. Buď ti to bude vhlavě šrotovat a budeš ve stresu, anebo to hodíš za hlavu a za A) stopneš to a půjdeš zpátky do své slušnosti, což přinese úlevu,anebo B) zůstaneš v tom volně bez napětí a budeš tam moct zůstat a neutéct.
44. jojo
je třeba i porozumět svědomí… rozlišovat. Kdy mluví na tebe svědomí a kdy naučené konstrukty z domu. Jedno tě vede dál… a druhé tě brzdí.
ratko,
tojo. Zkusit to jinak, to vede dál. Nebo jen zkusit tohle teď – jaké to je, nakolik se umím zklidnit a nakolik na mě skáče lehký stres z toho, že jsem ve styku s někým, co háže celej systém za hlavu a je pro mě z jinýho světa. Ne protizákonnýho, to ne, ale někde na pomezí v luftě. A chci já se takovýho světa dotknout? – Patřit do něj, to ne, to je pro mě vyloučený. Jen dotknout, uvidět. Jde z toho na mě strach.
A trochu se mi to rozpojuje:
Racio říká: stres jako kráva, prchej a konec a bude klid, tebe se to netýká, tohle nikdy víc, každá minuta takový budoucnosti je stres, vždyť cítíš ten stres!
A můj zvědavej průzkumník říká: dobrodružství, ty vlastně chceš dobrodružství, ne že ne, chceš něco novýho, mezi vzrušením a stresem je tenká linie, třeba to nebude zlý, třeba to co je v tom dobrý převládne, třeba se to za čas opravdu ustálí (i když tomu nevěříš), přece potřebuješ tuhle výzvu, nech to ještě, počkej v tom, to je tvůj stres a ty ho můžeš zrušit, ne ty okolnosti, ty ti jen dávají možnost se podívat na to, co děláš, jak to probíhá, a ne jen sedět a nic nezažít.
47. mě strašívalo v hlavě… život máš jen jeden – je tvojí povinností ho prožít :-)
47. naše tělesná výbava (psychická i fyzická) je nastavená na přežití a proto dokáže hrozně moc zvládnout. Podvědomě to víme ale nemáme příležitost si to potvrdit – prakticky odžít, jelikož se válíme jak prasata v chlívě v blahobytu. Takže prase se válí, chrochtá a říká si jak se má dobře, občas se pořádně nažere a zachrochtá s ostatními…. a pak zdechne.
49. tedy mluvím o sobě :-) jsem znamení prasete
48
no a já mám zase heslo:
prožít spokojeně a nejlépe bez stresu.
50
já jsem znamení zajíc – takovej ten kulturní plašan :)
řekla bych že se již nestresuju, tedy není důvod :-)
vlastně mě napadá, že v životě mě nejvíc stresovaly pocity povinnosti a odpovědnosti…že něco udělat musím, že je to moje povinnost, že ostatní jsou na tom závislí, že jejich život na tom visí a tak… :-))) teď jakobych se dostala do fáze že jsme volná…. není nikdo komu bych musela skládat účty, vůči komu bych byly povinována a proto se nestresuju. teda asi to je důvod… že nemusím nic.
Jo, je to tou odpovědností.
Z té je můj stres vždycky, protože mám pocit odpovědnosti někdy příliš, kradu ho druhým, mám strach za někoho jinýho. Mám strach mít blízký lidi nezodpovědný, stresuje mě to. Nejsem na to zvyklá.
Z takovýho života mám strach.
Přitom sama jsem nezodpovědně (!) neodevzdala nějakej papír někam na úřad,dlužím jim ho. Ale prachy ne, jen papír. I z toho je mi šoufl. A z lidí, co dlužej prachy.