co je lepší? když jsem nasraná na všecky nebo všecky jsou nasraní na mě?
uleželé sýry mají svého ducha :-)
gumový sýr, sýr jako guma :-)
4. :-))
sice je po sýru, ale taky je smazáno a vygumováno, to je taky dobrý. :-)
7. gumový sýr gumuje ale je pořád jako čerstvý. takový sýr je nezničitelný. přetrvává v žaludku jako guma a stejně i z něj odchází. kdo si koupil někdy německý sýr z Lidlu tak ví o čem mluvím :-))
Hehe, tady se mi líbí obzvlášť třináctka :-)
A ještě by mě zajímalo, jestli 15 vznikla náhodně, nebo to byl záměr už předem :-)
Jedeš! To je série! Jo, kdo se ještě umí nadchnout, ten ŽIJE!
Zajímalo by mě, kdy dojde sýr (tedy inspirace ;o) a kolik ještě bude dílů.
Zatím je to pořád vtipné a zábavné, tak doufám, že to ještě dlouho vydrží :o)
Hahoj všichni! Díky.
Třináctka je taková naturalistická :)
Čtrnáctka existenciální. Ta asi nejlíp odpovídá mému duchovnímu profilu, bohužel :(
Patnáctka vznikla náhodou, když jsem si změnila oblečení za dlouhý rukáv a ten mi to rozmazal. Byla jsem ráda, že se to stalo, protože jinak by ta patnáctka byla asi zas něco o duši-neduši, smrti nemoci-bezmoci a zvířatech a lidech.
Tož uvidíme dál, snad to chytne optimističtější víru – teda ne TO, nýbrž já. :)
Je fakt, že 14 do té série moc nezapadá… Ale doteď pro mě liška byla prostě jen taková kreslená veselá postavička, ale u té 14 jako by najednou tak nějak obživla… jako by snad dostala duši… :-))
Na mě spíš zpatetičtěla. :-)
Ale i ta 13. už je na mě nějak… Že by tím že už jsem doma, ve svém (téměř) staropanenském křesílku s polštářkem, tak hospodská chlapáckost už nefunguje? :-)
Za čtrnáctku vděčím naší kočce pracovní.
Přivedla mě zas na myšlenky o posmrti a strach. Nežrala totiž, pila, byla nějaká zesláblá, už jsem se o ni bála, že celkově chátrá a je to; byla jsem z toho předvčírem přešlá. Dnes jsem ji přece jen odnesla k doktoru na odběr krve (jedna kolegyně mě vzala dokonce autem) a pak ještě jednou k doktoru na injekci (druhá kolegyně šla se mnou).
– > Kočka má špatný ledviny.
Když nebude jíst, tak prej je to špatný.
Ale trošku si včera vzala a apatická není, tak snad …
Tak jsem se uklidnila, hlavně, že vím, o co jde, ještě jsem jí večer opatřila něco od homeopatičky na alergii (játra a kůži) – ale jsou to „soli“, tak na ty ledviny nevím, zatím; paní homeopatička mi dala ještě kontakt na někoho, kdo by mohl mít preparát na podporu ledvin, tak zkusím ten. Zítra tam napíšu. A taky se půjdu podívat za kočkou, i když je sobota.
Ona je výtečná kočka, opravdová kočka, zná ji spousta lidí a já mám tu čest být její hlavní krmič, nákupčí a čistič hajzlů. A považuju si toho, fakt. Taky jsem to byla já, kdo jí nejvíc vybojoval asi před šesti lety, když dostala alergii, že můž zůstat u nás, tam, kde bydlí.
Jenže jí dáváme kortikoidy a ty zrovna nebudou dobrý na ledviny…
Nejlepší je, že od té doby si kočky všichni váží, má samé příznivce a nikdo už ji nechce vyhodit. A že dneska se mnou dvě kolegyně šly na nedaleko veterinu,je taky velká podpora. Pro nás obě :-)
ru
asi už je těch sýrových komiksů až dost.
Ale nějak nemůžu přestat – právě jsem dokreslila č.22.
Ten formát tří políček, dvou figur a jednoho předmětu mi vyhovuje – nutí mě ke stručnosti, nerozleze se to, nerozkecá … leda v tom, že toho už je 22 :-))
Když se to nedá rozkecat tak, rozkecá se to onak :)
12,15. hm dlouhý rukáv, pracovní kočka ….zajímavé jak ty příběhy vznikají. po tomto vysvětlení liškou, to zase dává úplně jiný náhled na ty obrázky.
pro mě se komiks o sýru uzavřel přirozeně tou XV.
strategie jako strategie. 1 versus 1 o něco.
co se týče kočky jsem zvědava Liško velmi, jak to pořešíš sama se sebou a v sobě. Je to příležitost číslo 2. Jedná se o spíše vnitřní svět (sama k sobě), tam strategie nehrajou (podle mě) roli žádnou.
Ad komiksy – dokud máš potřebu pokračovat, atk pokračuj a syp to ez se be a ostatní ber jen jako šum lesů. Z toho si nedělej hlavu. Ono to ven musím jak člověk takhle nastartuje s něčím tvořweným či produkovaným. Jinak se to v něm zadře (jakože „dost, už nesmím!“a pak hnisá.
Ad kočka:
Vždycky je něco za něco. Ne za plat, ale na výměnu. Náš pes taky dostával ode mě léky podpultově sháněný, aby mohl jako starej vůbec chodit, přestože jsem od vetů věděla, že sice fungujou, ale pak přijde mrtvice.
Přišla. Ale bylo to rychlejší, než kdybychom odkládali utracení kvůli bolestivé ne-pohyblivosti, a ten poslední čas před srmtí si užil docela spokojeně.
Kortikosteroidy a ledviny – ano, je to tak. o měla kamarádka exkolegyně s jedním ze svých kocourů. I s játrama, o něco pozdějc, ke konci. A taky to brala tak nějak…
Že to tak prostě je. Něco za něco.
21. celostní pohled na nemoc funguje i u zvířat. když vyřadím alergickou reakci podáváním kortikoidů tak fakticky vyřadím varovnou signalizaci těla (či duše) že něco je špatně.
No, ono je to spíš tak, že každý lék má taky svou rovnováhu, jako všechno,. Takže zatímco jednomu ulevuje, druhé přetěžuje.
20 ratko
přesně tak!
ru,
jo, stejně jako naše sekretářka, aby mi ulevila, říkala: Prodloužila jsi jí život o kolik? O šest let?
A ta kočka má dobrej život, i když v náročném psycho-prostředí (které vytvářejí lidi), je společenská, milá na všechny, kolik myší (a ptáků, bohužel) ulovila. Je to maskot celýho domu.
Teď je na terase.
Ledvinově dietní masová kapsička jí moc nejede, ale prej je důležitý, aby jedla cokoli – jen aby jedla. Takže jsem jí dala kousíčky syrového hovězího (což byla jediná strava naší domácí kočky, a ta se dožila skoro 18) velmi nenápadně! Dělala jsem, že si jdu vařit pro sebe (což taky jo, ale sekundárně), ona přišla za mnou a jevila zájem, tak si dala. Aspoň kousek, snad se to v ní udrží, když jsem jí to dala na malý kousky. :)
Takže zatím dobrý. Pak jí dám to hovězí vařené, zítra syrové a v pondělí, když bude odmítat kočičí jídlo, má v zásobě šunku nejvyšší kvality.
Můj přístup je stejný jako minule v tom, že musím jednat, chci mít možnost něco dělat a vědět, proč. Konat. Aktivně. Tvořit svůj víkend třeba tím, že půjdu přemlouvat kočku, aby jedla. Takový víkend je pro mě nakonec nejlepší, má smysl, jsem ráda, že můžu takový mít. Lepší než sedět doma nebo někde courat. – teda část víkendu, napřed jsem doma vyprala a usušila a zítra v neděli jdu k našim.
barčo 18
jo? Ono se to může uzavřít asi čímkoli, pro mě to bylo uzavřené č.12 – jak řekly: A na co si tu teda hrajeme?!
U koček člověk neví. Ta naša měla nemocné oko, doktor řekl že prý nějaká viroza a dal kočce antibiotika (injekce). dlouho se to táhlo, a vypadala furt hůř a pak jen tak ležela a lapala po dechu. brala jsem si ji na prsa a hřála :-) no hrozné. řekli jsme si že ráno s ní už půjdeme k zvěrolékaři jestli dožije. Ráno se přijdeme na ni podívat a ona byla úplně zdravá. Neuvěřitelné. A od toho dne je zdravá furt.
Ale zrovna tato nemoc byla pro mě příležitostí si ujasnit, jak to teda s kočkou mám. A zjistila jsem že jo. Že jsem ji sice málem dávala dýchání z úst do úst a pečovala o ni co to šlo, ale když vypadala že bude po ní, tak jsem to připustila aky. jakože jestli se to má stát, tak ať se to stane. že ji určitě nebudu operovat nebo dávat dialýzu. to určitě ne. ať rozhodne příroda.
jinak naše kočka má nejraději dušené prsíčka na smetaně.
ratko,
to je vydatnej příběh, s uzdravenou kočkou!! Sláva!
Já taky – hodně pro ni udělám, ale dialýza ne. Takže musím podávat takové laskominy, aby je jedla. Doktor říkal, že jí je nevolno jako při kocovině – přijde k misce s jídlem, čuchne k tomu a nic moc si nedá. A tak to je. Jeví zájem, když má dostat jídlo, ale když ho dostane, nic moc nesní.
Naštěstí to nebolí a to je dobře; nemusím vylekaně pozorovat, jestli ji něco bolí nebo ne nebo co.
Teď byla venku, naproti ve škole, pak šla podél domu zahradou, všechno asi zkontrolovala a vrátila se ke dveřím, tak to je ideální.
Akorát nevím, jak s kortikoidy. Jestli mám zkusit ty soli (což by znamenalo jí je stříkačkou dávat rozpuštěné do tlamy a navíc slovo „soli“ mi zní blbě, když jde o ledviny), anebo nic a počkat a případně když ji bude svědit srst, tak zas ten kortikoid, no :( Zatím má srst dobrou.
27. tady nevím. teda vůbec. co se týče homeopatik, tak spíše věřím že zvířeti pomáhá pozornost člověka. když mu dává lék a všímá si ho. že ten projev láskyplné péče a uklidňující dotyk dává zvířeti nejvíce. a jestli mu dává sůl nebo kus jater (nebo vařenou nudli) je nakonec vedlejší. zvířata by asi měla být blíže přirozenosti než my lidé, a tak by snad asi měla mít i vnitřní mechanismy na uzdravení pokud je to v zájmu toho zvířete. v zájmu nějaké harmonie nebo já nevím.
hm homeopatika … jsou především o víře, to zvířata nemají. myslím, že masíčko, láska člověka je úplně nejlepší medicína pro oslabené zvířátko. no a až nakonec ty ošklivé léky.
jak to Liško vypadá, vaše pracovní kočička je chronický polymorbidní pacient – je potřeba se s tím smířit. bohužel dnešní veterináři z takovýchto případů nesmírně těží. kolegyně měla nemocnou kočku, která byla navíc stará a kolegyně ji odmítla dát na operaci. kočka byla prolezlá nádorem, metastázy všude, absolvovala uz břicha, odběry krve opakovaně, byla opravdu zbídačená, nejedla, nechodila, byla zesláblá – veterinářka neskutečně kolegyni vynadala a vyrobila ji pocit viny. hrůza.a ironie osudu – této kolegyni zemřela v pětadvaceti letech maminka, sama v té době měla malé dítě a o maminku se starala až do úplného konce, včetně umytí a vypravení na pohřeb do rakve. a tahle veterinářka bude takovému člověku diktovat co má a co nemá.
30. kolegyně s kočkou na veterinu přišla proto, že chtěla pro ni injekci a prostě to trápení ukončit.
nepořídila a takhle to dopadlo, že ji veterinářka seřvala. kolegyně vzala kočku a odešla, nakonec kočka asi za čtyři dni umřela v klidu doma. z toho dva dny byla v agonii, takže díky veterinářce se musela takhle ještě trápit.
31. jak kteří. Veterinář kde jsme byli s naší kočkou, byl velmi otevřený a za kůru (injekce plus mastička plus 2x prohlídnutí) jsme zaplatili 250 CZK. A moje kamarádka mu nemůže na jméno přijít a chodí za veterinářem jinam kterému platí desetkrát více. (tisíce)Protože když byla u toho „mojeho“ tak ten se na kocoura podíval a řekl, že mu nemůže pomoci. měl rozedmu plic. A ten druhý „lepší“ ho léčil a léčil za tisíce a nakonec ho nechal utratit.
I ten náš by kocourka utratil, ale řekl otevřeně že pomoci mu nemůže. a ani nenabízel různé „extra“ varianty. a co se týče utracení to taky nechal na klientovi. ať se rozhodne sám. neříkal ani tak a ani onak.
Kamarátka tvrdí že mu nedůvěřuje, protože jejího kocoura neléčil. a ten druhý drahý ho léčil. Utratit ho musela stejně.
Asi je ta finta „lepších“ veterinářů v tom, že dělají jakoby to zvíře nebylo zvíře nýbrž člověk. A že je možné ho opečovat a léčit jako člověka. Ale to podle mě není dobré.
33. ano, vysloveně člověka citově vydírají a dělají ze zvířátka člověka. ti lidé jsou pak lehce manipulovatelní a ty neskutečné peníze za ty zákroky dají a kolikrát si vůbec neuvědomují, že je to kničemu, že to zvíře jed bud už opravdu staré a má dosloužíno a jeho čas se naplnil a nebo je opravdu hodně nemocné a v přírodě by už dávno nežilo. jiná kolegyně z práce chtěla implantovat svému psu pacemaker, kvůli arytmiím, naštěstí její manžel ji to rozmluvil.
No a teď zase z veselejšího soudku, jo?
Anebo naopak z nejtemnějšího?
Stejně nechápu, jakej má svět smysl.
Copak o to, nemusím všechno chápat, žejo.
Ale když už jsem tady a musím nést vědomí konce …
35 venku bylo velmi hezky :-) už jsem viděla motýla a ještěrky běhaly po skalách. louky jsou poseté koberci květů. je krásně. a nemám alergii. jindy jsem v době jehněd prskala a letos je to jiné.
Liško, podle toho co popisuješ o vaší pracovní kočce, věřím, že bude dobrá. má zájem, chodí a kontroluje, apatická není, nikde se neschovává, bolestí nemňouká …
36. já chápu smysl, ale nebudu to sem psát :-))
barčo,
snad jo, jako dřív to není, ale ještě dobrý. Ťuk ťuk ťuk.
ratko,
motýly jsem ještě letos neviděla.
Smysl bych našla, jenže stejně pochybuju. Všechno si zase zpochybním a jsem v kelu. :)
40. to asi nebyl „tvůj smysl“ :-) poznáš to bez zaváhání.
Tak to je blbý, protože bez zaváhání by to byl akorát tak strach z nebytí.
Prostě poznáš že je to ta cesta. ale to mluvím zase ze své zkušenosti. tolik jsem toho prochodila a zkoušela :-) kdeco prošmejdila a nic. a pak najednou to bylo jinak.
To se mi hezky poslouchá, jenže hned naskočí pochybovačství:
A co když i tak je to celé iluze?
Jak by to mohla být iluze? :-) to právě by nedávalo žádný smysl.
Dávalo by to ten smysl,
že člověk v životě potřebuje smysl.
Ale jestli je ten smysl jenom jeho (čili ve výsledku iluze), anebo objektivně skutečný, to se nedá poznat. Je to tajemství. Takže věčné pochyby – tedy pro mne, zatím, lepší by byly nepochyby.
46. možná dřív, asi určitě ano. protože mi do toho kafral rozum. tyhle pochybnosti teď nemám. vlastně nad tím ani nepřemýšlím. nijak mě neruší jestli tak nebo onak. Jestli smysl jo nebo ne. Není to důležité. Protože to nějak mám, tak mě vůbec neruší když to má někdo jinak. Dokonce mi to je i celkem jedno. Kdyby mi to jedno nebylo, tak bych třeba řešila jak to má muž, děti, babička nebo moje kočka :-) ale je mi to jedno. protože zrovna tohle je velmi nepřenosná věc.
To mně je taky celkem jedno, co ostatní, ale já to chci nějak pěkně „mít“ :-)
Což říkáš, že je nepřenosné, takže od bytostí lidských se asi nic nedozvím.
A když se obrátím nahoru, tak jsou tu stále pochybnosti, že se obracím jen k sobě nebo k iluzi; že žádné nahoře není.
46. hodně s tebou liško souhlasím, tohle zase otevírá další velké téma. mě s tvým komentářem naskakuje – motivace, tj osobní vize, naplnování vize – cesta, s rozhodováním se at už osobní vize, nebo cesty souvisí ty pochyby a s tím spojená rozhodovací paralýza, kdy člověk neví, váhá. přijde mi i dobré si uvědomit i to, že občas věříme své iluzi, ale která samozřejmě jako cokoliv jiného může být hodně zkreslená a když už konečně nastoupíme nějakou cestu – zvolili jsme si směr tak po ní jdeme jednoduše a děláme co je třeba a to člověka i naplnuje a uspokojuje. zároveň si to člověk nějak hodnotí, protože u toho zažívá různé své emoce a to je v podstatě zpětná vazba na to co dělá a jak dělá a jak mu to zrcadlí okolí – a v tom je i obsažená objektivita (jestli to co dělá má smysl, nebo ne)
vize jako smysl. slovo vize, jsem dala schválně – vzpomněla jsem si na ratčin článek o ježíšovi jak naplnoval svou vizi :-)
Barčo,
jo, to je pravda – tak se pozná, že to má smysl pro tento svět a pro člověka.
Jenže se nepozná, zda má celý tento svět vůbec nějaký smysl.
I když … právě: už to, že existuje vůbec nějaký smysl vůbec v něčem, ukazuje, že to je obraz / projev smyslu vyššího, ve světě idejí. Nojo, ale jen za předpokladu, že tento vyšší svět nebo svět idejí vůbec existuje.
Takže zase víme prd :)
51. pro mě má tento svět smysl v tom, že mě má udržet při životě alespoň na určitou dobu. teda hodit člověka do určitých podmínek. Ale tento svět je víceméně pomůckou, opravdický svět je uvnitř. Ale to už otravuji :-) Pokud vnitřní svět v člověku „nedoroste“ do určitých rozměrů tak ho fakticky ani nepostřehne. A od momentu když ho postřehne tak ho „má“. Uvědomuje si ho a tím tento svět začne prorůstat skrz až do „tohoto světa“. Takže vnitřní svět začne ovlivňovat tento svět. Ale teprve až si ho uvědomím. Do té doby je to jakoby zastřené. Jakoby jen tento náš vnější svět existoval, se vzory dětství a ostatních, co kdo po mě chce a tak. Jakmile odhalím vnitřní svět tak všecko z „tohoto“ světa se stane číslem dva. Protože člověk začne žít vnitřní svět a tento vnitřní svět vyzařuje ven. a najednou je činný.
52. proto mě ano moc nezajímá jestli je to iluze nebo není. ona to mohla být iluze i předtím i potom :-) rozhodující je existence vnitřního světa, jeho jasnost a srozumitelnost. věci vnějšího světa jakoby se odvíjely a odmotávaly nekomplikovaně před očima. a i když se něco zamotá tak to najednou dá smysl. je to jasné jako facka, vidím co dělám špatně a můžu to změnit. jít jinak. co se zdálo dříve tmavé najednou je živé a dává mi to smysl… je mi jedno jestli je to iluze. hlavně když vidím, slyším a rozumím tomu :-)
a pak i ty „strašné“ věci nejsou strašné nýbrž jen výsledkem a kombinací činů a kroků. je to srozumitelné.
52(to neotravuješ)
Sem s ním!
Jenže já jsem člověk a myslím, že vždycky budu mít něco z vnějšího světa včetně svých vzorců (akorát je rozdíl, jestli o nich nevím a jedu podle nich bez výběru, anebo jsme je poznal a vybírám si), protože člověk je vázán na tělo, život je vázán na vnější svět. Já myslím, že na tomto světě dosáhnout zcela oproštění od tohoto světa nelze.
A navíc: to by právě podle mě nemělo smysl. Pokud existuje nějaký smysl, je jasné, že jeho součástí je život v těle, a ne oproštění se od těla na tomto světě.
53,54
OK, ale co to říká o posmrtnosti? Co to říká o smyslu mého já, mé bytosti, mého vědomí, které je dočasné a vázáno na tento svět? Nic, nemusí být nic. Smyls pro tento svět ano, ale nemusí být smysl žádný dál. Podle čeho poznat, že je? Když můžu všechno zpochybnit…
56. ty už řešíš posmrtnost, já teprve naplněný, spokojený život – at už je jakýkoliv. :-) ale souhlasím s tebou s tím, že ignorování vnějšího světa vede do slepé uličky.. jako třeba říct si : neexistuje gravitace, umím lítat a tak jít a skočit z pátého patra.
57
barčo, ty mluvíš jak po houbách! :)
já uvažuju, k čemu mi je jaký život a jaká činnost, pokud po něm nic není, žádný smysl.
55, 56 vnější svět nám možní poznat vnitřní svět. vnější svět nelze ignorovat protože tím by se popřela jeho funkce nástroje. nezahodím nástroj kterým mám poznat vnitřní svět. ale taky tento nástroj nepovýším na „absolutno“- protože to mě oslepí.
59
to rozhodně.
58
Nežiješ proto, že bys měla právo vidět nějaký smysl svého života, ale žes ten dar dostala.
56. posmrtnost je stejná jako tento život. pokud vyloučím časovost tak není rozdílu mezi teď, předtím a potom. takže pokud chci porozumět smyslu (jakože chci) musí to být teď, protože teď je stejné jako předtím nebo potom. V tom spočívá princip nesmrtelnosti. nelze ho pojmout rozumem. protože když nad tím člověk přemýšlí nedává mu to smysl a brání se porozumění. rozum je totiž u „běžného“ vnějšího světského člověka zaměřen na přežití nikoliv na pojmutí nesmrtelnosti. a zde je jeho prokletí. protože nepřežije.
61
však víme, jaké jsou některé dárky :)
62
nojo, poznávat musím teď, protože tady na našem světě jsem v čase a můžu se tu pohybovat prostorem a potkávat díky tomu jiné lidi. A kočky a tak.
Vědí, jak je to s tou motivací – vono se to blbě poznává, když nevím, proč bych to dělal a život žiju i bez toho.
64. tak nějak to i bylo myšleno. že je třeba poznávat, i když to není pohodlné a spokojené. a úplně na pytel to je :-) ale právě to poznání hraje podle mě obrovskou roli. k tomu přidávám že nejen poznávání vnější nýbrž i vnitřní. a to vnitřní přichází teprve když si člověk postupně sundává oslepující pásku z oči. když se nezabývá „osobními “ křivdami které ho pohlcují. když postupně jakoby vybředával z bahna a zvedal se nad něj. nebo se i v něm pohyboval ale nenechal si zakydat průzor tak, aby nic neviděl. protože ve skutečnosti se má naučit poznávat vnitřní svět a nenechat se tím vnějším zmást. Proč? asi proto že ve věčnosti nejsou křivdy a není komu oplácet. tam je vše ve všem spočívající, výboje vypadávají ven. ty křivdy a jejich oplácení pak probíhají v kauzalitě. točí se dokola jako střepiny kolem zeměkoule.
65
vždyť celou dobu se bavíme o poznávání vnitřního, ne vnějšího.
Nerozumím tomu konci o výbojích, kauzalitě a střepinách, jak to myslíš.
66. to byla prevence. že kdyby jsi se zeptala k čemu je to dobré a proč je vnitřní svět tak důležitý. A v čem je jiný. proč třeba jsou ty „střepiny“ tak nebezpečné. že fakticky znemožňují poznat vnitřní svět.
67
jo takhle, teď jsem snad poslední věty 65 pochopila, ale dalo mi to dost práce – co k čemu patří v těch větách.
:-)
k tý čtrnátce: zvířátka tyhle duchovní věci řeší malinko jinak :-) dovolím si jedno instruktážní video:
http://www.youtube.com/watch?v=NV5HEcw_36Y
co je lepší? když jsem nasraná na všecky nebo všecky jsou nasraní na mě?
uleželé sýry mají svého ducha :-)
gumový sýr, sýr jako guma :-)
4. :-))
sice je po sýru, ale taky je smazáno a vygumováno, to je taky dobrý. :-)
7. gumový sýr gumuje ale je pořád jako čerstvý. takový sýr je nezničitelný. přetrvává v žaludku jako guma a stejně i z něj odchází. kdo si koupil někdy německý sýr z Lidlu tak ví o čem mluvím :-))
Hehe, tady se mi líbí obzvlášť třináctka :-)
A ještě by mě zajímalo, jestli 15 vznikla náhodně, nebo to byl záměr už předem :-)
Jedeš! To je série! Jo, kdo se ještě umí nadchnout, ten ŽIJE!
Zajímalo by mě, kdy dojde sýr (tedy inspirace ;o) a kolik ještě bude dílů.
Zatím je to pořád vtipné a zábavné, tak doufám, že to ještě dlouho vydrží :o)
Hahoj všichni! Díky.
Třináctka je taková naturalistická :)
Čtrnáctka existenciální. Ta asi nejlíp odpovídá mému duchovnímu profilu, bohužel :(
Patnáctka vznikla náhodou, když jsem si změnila oblečení za dlouhý rukáv a ten mi to rozmazal. Byla jsem ráda, že se to stalo, protože jinak by ta patnáctka byla asi zas něco o duši-neduši, smrti nemoci-bezmoci a zvířatech a lidech.
Tož uvidíme dál, snad to chytne optimističtější víru – teda ne TO, nýbrž já. :)
Je fakt, že 14 do té série moc nezapadá… Ale doteď pro mě liška byla prostě jen taková kreslená veselá postavička, ale u té 14 jako by najednou tak nějak obživla… jako by snad dostala duši… :-))
Na mě spíš zpatetičtěla. :-)
Ale i ta 13. už je na mě nějak… Že by tím že už jsem doma, ve svém (téměř) staropanenském křesílku s polštářkem, tak hospodská chlapáckost už nefunguje? :-)
Za čtrnáctku vděčím naší kočce pracovní.
Přivedla mě zas na myšlenky o posmrti a strach. Nežrala totiž, pila, byla nějaká zesláblá, už jsem se o ni bála, že celkově chátrá a je to; byla jsem z toho předvčírem přešlá. Dnes jsem ji přece jen odnesla k doktoru na odběr krve (jedna kolegyně mě vzala dokonce autem) a pak ještě jednou k doktoru na injekci (druhá kolegyně šla se mnou).
– > Kočka má špatný ledviny.
Když nebude jíst, tak prej je to špatný.
Ale trošku si včera vzala a apatická není, tak snad …
Tak jsem se uklidnila, hlavně, že vím, o co jde, ještě jsem jí večer opatřila něco od homeopatičky na alergii (játra a kůži) – ale jsou to „soli“, tak na ty ledviny nevím, zatím; paní homeopatička mi dala ještě kontakt na někoho, kdo by mohl mít preparát na podporu ledvin, tak zkusím ten. Zítra tam napíšu. A taky se půjdu podívat za kočkou, i když je sobota.
Ona je výtečná kočka, opravdová kočka, zná ji spousta lidí a já mám tu čest být její hlavní krmič, nákupčí a čistič hajzlů. A považuju si toho, fakt. Taky jsem to byla já, kdo jí nejvíc vybojoval asi před šesti lety, když dostala alergii, že můž zůstat u nás, tam, kde bydlí.
Jenže jí dáváme kortikoidy a ty zrovna nebudou dobrý na ledviny…
Nejlepší je, že od té doby si kočky všichni váží, má samé příznivce a nikdo už ji nechce vyhodit. A že dneska se mnou dvě kolegyně šly na nedaleko veterinu,je taky velká podpora. Pro nás obě :-)
ru
asi už je těch sýrových komiksů až dost.
Ale nějak nemůžu přestat – právě jsem dokreslila č.22.
Ten formát tří políček, dvou figur a jednoho předmětu mi vyhovuje – nutí mě ke stručnosti, nerozleze se to, nerozkecá … leda v tom, že toho už je 22 :-))
Když se to nedá rozkecat tak, rozkecá se to onak :)
12,15. hm dlouhý rukáv, pracovní kočka ….zajímavé jak ty příběhy vznikají. po tomto vysvětlení liškou, to zase dává úplně jiný náhled na ty obrázky.
pro mě se komiks o sýru uzavřel přirozeně tou XV.
strategie jako strategie. 1 versus 1 o něco.
co se týče kočky jsem zvědava Liško velmi, jak to pořešíš sama se sebou a v sobě. Je to příležitost číslo 2. Jedná se o spíše vnitřní svět (sama k sobě), tam strategie nehrajou (podle mě) roli žádnou.
Ad komiksy – dokud máš potřebu pokračovat, atk pokračuj a syp to ez se be a ostatní ber jen jako šum lesů. Z toho si nedělej hlavu. Ono to ven musím jak člověk takhle nastartuje s něčím tvořweným či produkovaným. Jinak se to v něm zadře (jakože „dost, už nesmím!“a pak hnisá.
Ad kočka:
Vždycky je něco za něco. Ne za plat, ale na výměnu. Náš pes taky dostával ode mě léky podpultově sháněný, aby mohl jako starej vůbec chodit, přestože jsem od vetů věděla, že sice fungujou, ale pak přijde mrtvice.
Přišla. Ale bylo to rychlejší, než kdybychom odkládali utracení kvůli bolestivé ne-pohyblivosti, a ten poslední čas před srmtí si užil docela spokojeně.
Kortikosteroidy a ledviny – ano, je to tak. o měla kamarádka exkolegyně s jedním ze svých kocourů. I s játrama, o něco pozdějc, ke konci. A taky to brala tak nějak…
Že to tak prostě je. Něco za něco.
21. celostní pohled na nemoc funguje i u zvířat. když vyřadím alergickou reakci podáváním kortikoidů tak fakticky vyřadím varovnou signalizaci těla (či duše) že něco je špatně.
No, ono je to spíš tak, že každý lék má taky svou rovnováhu, jako všechno,. Takže zatímco jednomu ulevuje, druhé přetěžuje.
20 ratko
přesně tak!
ru,
jo, stejně jako naše sekretářka, aby mi ulevila, říkala: Prodloužila jsi jí život o kolik? O šest let?
A ta kočka má dobrej život, i když v náročném psycho-prostředí (které vytvářejí lidi), je společenská, milá na všechny, kolik myší (a ptáků, bohužel) ulovila. Je to maskot celýho domu.
Teď je na terase.
Ledvinově dietní masová kapsička jí moc nejede, ale prej je důležitý, aby jedla cokoli – jen aby jedla. Takže jsem jí dala kousíčky syrového hovězího (což byla jediná strava naší domácí kočky, a ta se dožila skoro 18) velmi nenápadně! Dělala jsem, že si jdu vařit pro sebe (což taky jo, ale sekundárně), ona přišla za mnou a jevila zájem, tak si dala. Aspoň kousek, snad se to v ní udrží, když jsem jí to dala na malý kousky. :)
Takže zatím dobrý. Pak jí dám to hovězí vařené, zítra syrové a v pondělí, když bude odmítat kočičí jídlo, má v zásobě šunku nejvyšší kvality.
Můj přístup je stejný jako minule v tom, že musím jednat, chci mít možnost něco dělat a vědět, proč. Konat. Aktivně. Tvořit svůj víkend třeba tím, že půjdu přemlouvat kočku, aby jedla. Takový víkend je pro mě nakonec nejlepší, má smysl, jsem ráda, že můžu takový mít. Lepší než sedět doma nebo někde courat. – teda část víkendu, napřed jsem doma vyprala a usušila a zítra v neděli jdu k našim.
barčo 18
jo? Ono se to může uzavřít asi čímkoli, pro mě to bylo uzavřené č.12 – jak řekly: A na co si tu teda hrajeme?!
U koček člověk neví. Ta naša měla nemocné oko, doktor řekl že prý nějaká viroza a dal kočce antibiotika (injekce). dlouho se to táhlo, a vypadala furt hůř a pak jen tak ležela a lapala po dechu. brala jsem si ji na prsa a hřála :-) no hrozné. řekli jsme si že ráno s ní už půjdeme k zvěrolékaři jestli dožije. Ráno se přijdeme na ni podívat a ona byla úplně zdravá. Neuvěřitelné. A od toho dne je zdravá furt.
Ale zrovna tato nemoc byla pro mě příležitostí si ujasnit, jak to teda s kočkou mám. A zjistila jsem že jo. Že jsem ji sice málem dávala dýchání z úst do úst a pečovala o ni co to šlo, ale když vypadala že bude po ní, tak jsem to připustila aky. jakože jestli se to má stát, tak ať se to stane. že ji určitě nebudu operovat nebo dávat dialýzu. to určitě ne. ať rozhodne příroda.
jinak naše kočka má nejraději dušené prsíčka na smetaně.
ratko,
to je vydatnej příběh, s uzdravenou kočkou!! Sláva!
Já taky – hodně pro ni udělám, ale dialýza ne. Takže musím podávat takové laskominy, aby je jedla. Doktor říkal, že jí je nevolno jako při kocovině – přijde k misce s jídlem, čuchne k tomu a nic moc si nedá. A tak to je. Jeví zájem, když má dostat jídlo, ale když ho dostane, nic moc nesní.
Naštěstí to nebolí a to je dobře; nemusím vylekaně pozorovat, jestli ji něco bolí nebo ne nebo co.
Teď byla venku, naproti ve škole, pak šla podél domu zahradou, všechno asi zkontrolovala a vrátila se ke dveřím, tak to je ideální.
Akorát nevím, jak s kortikoidy. Jestli mám zkusit ty soli (což by znamenalo jí je stříkačkou dávat rozpuštěné do tlamy a navíc slovo „soli“ mi zní blbě, když jde o ledviny), anebo nic a počkat a případně když ji bude svědit srst, tak zas ten kortikoid, no :( Zatím má srst dobrou.
27. tady nevím. teda vůbec. co se týče homeopatik, tak spíše věřím že zvířeti pomáhá pozornost člověka. když mu dává lék a všímá si ho. že ten projev láskyplné péče a uklidňující dotyk dává zvířeti nejvíce. a jestli mu dává sůl nebo kus jater (nebo vařenou nudli) je nakonec vedlejší. zvířata by asi měla být blíže přirozenosti než my lidé, a tak by snad asi měla mít i vnitřní mechanismy na uzdravení pokud je to v zájmu toho zvířete. v zájmu nějaké harmonie nebo já nevím.
hm homeopatika … jsou především o víře, to zvířata nemají. myslím, že masíčko, láska člověka je úplně nejlepší medicína pro oslabené zvířátko. no a až nakonec ty ošklivé léky.
jak to Liško vypadá, vaše pracovní kočička je chronický polymorbidní pacient – je potřeba se s tím smířit. bohužel dnešní veterináři z takovýchto případů nesmírně těží. kolegyně měla nemocnou kočku, která byla navíc stará a kolegyně ji odmítla dát na operaci. kočka byla prolezlá nádorem, metastázy všude, absolvovala uz břicha, odběry krve opakovaně, byla opravdu zbídačená, nejedla, nechodila, byla zesláblá – veterinářka neskutečně kolegyni vynadala a vyrobila ji pocit viny. hrůza.a ironie osudu – této kolegyni zemřela v pětadvaceti letech maminka, sama v té době měla malé dítě a o maminku se starala až do úplného konce, včetně umytí a vypravení na pohřeb do rakve. a tahle veterinářka bude takovému člověku diktovat co má a co nemá.
30. kolegyně s kočkou na veterinu přišla proto, že chtěla pro ni injekci a prostě to trápení ukončit.
nepořídila a takhle to dopadlo, že ji veterinářka seřvala. kolegyně vzala kočku a odešla, nakonec kočka asi za čtyři dni umřela v klidu doma. z toho dva dny byla v agonii, takže díky veterinářce se musela takhle ještě trápit.
31. jak kteří. Veterinář kde jsme byli s naší kočkou, byl velmi otevřený a za kůru (injekce plus mastička plus 2x prohlídnutí) jsme zaplatili 250 CZK. A moje kamarádka mu nemůže na jméno přijít a chodí za veterinářem jinam kterému platí desetkrát více. (tisíce)Protože když byla u toho „mojeho“ tak ten se na kocoura podíval a řekl, že mu nemůže pomoci. měl rozedmu plic. A ten druhý „lepší“ ho léčil a léčil za tisíce a nakonec ho nechal utratit.
I ten náš by kocourka utratil, ale řekl otevřeně že pomoci mu nemůže. a ani nenabízel různé „extra“ varianty. a co se týče utracení to taky nechal na klientovi. ať se rozhodne sám. neříkal ani tak a ani onak.
Kamarátka tvrdí že mu nedůvěřuje, protože jejího kocoura neléčil. a ten druhý drahý ho léčil. Utratit ho musela stejně.
Asi je ta finta „lepších“ veterinářů v tom, že dělají jakoby to zvíře nebylo zvíře nýbrž člověk. A že je možné ho opečovat a léčit jako člověka. Ale to podle mě není dobré.
33. ano, vysloveně člověka citově vydírají a dělají ze zvířátka člověka. ti lidé jsou pak lehce manipulovatelní a ty neskutečné peníze za ty zákroky dají a kolikrát si vůbec neuvědomují, že je to kničemu, že to zvíře jed bud už opravdu staré a má dosloužíno a jeho čas se naplnil a nebo je opravdu hodně nemocné a v přírodě by už dávno nežilo. jiná kolegyně z práce chtěla implantovat svému psu pacemaker, kvůli arytmiím, naštěstí její manžel ji to rozmluvil.
No a teď zase z veselejšího soudku, jo?
Anebo naopak z nejtemnějšího?
Stejně nechápu, jakej má svět smysl.
Copak o to, nemusím všechno chápat, žejo.
Ale když už jsem tady a musím nést vědomí konce …
35 venku bylo velmi hezky :-) už jsem viděla motýla a ještěrky běhaly po skalách. louky jsou poseté koberci květů. je krásně. a nemám alergii. jindy jsem v době jehněd prskala a letos je to jiné.
Liško, podle toho co popisuješ o vaší pracovní kočce, věřím, že bude dobrá. má zájem, chodí a kontroluje, apatická není, nikde se neschovává, bolestí nemňouká …
36. já chápu smysl, ale nebudu to sem psát :-))
barčo,
snad jo, jako dřív to není, ale ještě dobrý. Ťuk ťuk ťuk.
ratko,
motýly jsem ještě letos neviděla.
Smysl bych našla, jenže stejně pochybuju. Všechno si zase zpochybním a jsem v kelu. :)
40. to asi nebyl „tvůj smysl“ :-) poznáš to bez zaváhání.
Tak to je blbý, protože bez zaváhání by to byl akorát tak strach z nebytí.
Prostě poznáš že je to ta cesta. ale to mluvím zase ze své zkušenosti. tolik jsem toho prochodila a zkoušela :-) kdeco prošmejdila a nic. a pak najednou to bylo jinak.
To se mi hezky poslouchá, jenže hned naskočí pochybovačství:
A co když i tak je to celé iluze?
Jak by to mohla být iluze? :-) to právě by nedávalo žádný smysl.
Dávalo by to ten smysl,
že člověk v životě potřebuje smysl.
Ale jestli je ten smysl jenom jeho (čili ve výsledku iluze), anebo objektivně skutečný, to se nedá poznat. Je to tajemství. Takže věčné pochyby – tedy pro mne, zatím, lepší by byly nepochyby.
46. možná dřív, asi určitě ano. protože mi do toho kafral rozum. tyhle pochybnosti teď nemám. vlastně nad tím ani nepřemýšlím. nijak mě neruší jestli tak nebo onak. Jestli smysl jo nebo ne. Není to důležité. Protože to nějak mám, tak mě vůbec neruší když to má někdo jinak. Dokonce mi to je i celkem jedno. Kdyby mi to jedno nebylo, tak bych třeba řešila jak to má muž, děti, babička nebo moje kočka :-) ale je mi to jedno. protože zrovna tohle je velmi nepřenosná věc.
To mně je taky celkem jedno, co ostatní, ale já to chci nějak pěkně „mít“ :-)
Což říkáš, že je nepřenosné, takže od bytostí lidských se asi nic nedozvím.
A když se obrátím nahoru, tak jsou tu stále pochybnosti, že se obracím jen k sobě nebo k iluzi; že žádné nahoře není.
46. hodně s tebou liško souhlasím, tohle zase otevírá další velké téma. mě s tvým komentářem naskakuje – motivace, tj osobní vize, naplnování vize – cesta, s rozhodováním se at už osobní vize, nebo cesty souvisí ty pochyby a s tím spojená rozhodovací paralýza, kdy člověk neví, váhá. přijde mi i dobré si uvědomit i to, že občas věříme své iluzi, ale která samozřejmě jako cokoliv jiného může být hodně zkreslená a když už konečně nastoupíme nějakou cestu – zvolili jsme si směr tak po ní jdeme jednoduše a děláme co je třeba a to člověka i naplnuje a uspokojuje. zároveň si to člověk nějak hodnotí, protože u toho zažívá různé své emoce a to je v podstatě zpětná vazba na to co dělá a jak dělá a jak mu to zrcadlí okolí – a v tom je i obsažená objektivita (jestli to co dělá má smysl, nebo ne)
vize jako smysl. slovo vize, jsem dala schválně – vzpomněla jsem si na ratčin článek o ježíšovi jak naplnoval svou vizi :-)
Barčo,
jo, to je pravda – tak se pozná, že to má smysl pro tento svět a pro člověka.
Jenže se nepozná, zda má celý tento svět vůbec nějaký smysl.
I když … právě: už to, že existuje vůbec nějaký smysl vůbec v něčem, ukazuje, že to je obraz / projev smyslu vyššího, ve světě idejí. Nojo, ale jen za předpokladu, že tento vyšší svět nebo svět idejí vůbec existuje.
Takže zase víme prd :)
51. pro mě má tento svět smysl v tom, že mě má udržet při životě alespoň na určitou dobu. teda hodit člověka do určitých podmínek. Ale tento svět je víceméně pomůckou, opravdický svět je uvnitř. Ale to už otravuji :-) Pokud vnitřní svět v člověku „nedoroste“ do určitých rozměrů tak ho fakticky ani nepostřehne. A od momentu když ho postřehne tak ho „má“. Uvědomuje si ho a tím tento svět začne prorůstat skrz až do „tohoto světa“. Takže vnitřní svět začne ovlivňovat tento svět. Ale teprve až si ho uvědomím. Do té doby je to jakoby zastřené. Jakoby jen tento náš vnější svět existoval, se vzory dětství a ostatních, co kdo po mě chce a tak. Jakmile odhalím vnitřní svět tak všecko z „tohoto“ světa se stane číslem dva. Protože člověk začne žít vnitřní svět a tento vnitřní svět vyzařuje ven. a najednou je činný.
52. proto mě ano moc nezajímá jestli je to iluze nebo není. ona to mohla být iluze i předtím i potom :-) rozhodující je existence vnitřního světa, jeho jasnost a srozumitelnost. věci vnějšího světa jakoby se odvíjely a odmotávaly nekomplikovaně před očima. a i když se něco zamotá tak to najednou dá smysl. je to jasné jako facka, vidím co dělám špatně a můžu to změnit. jít jinak. co se zdálo dříve tmavé najednou je živé a dává mi to smysl… je mi jedno jestli je to iluze. hlavně když vidím, slyším a rozumím tomu :-)
a pak i ty „strašné“ věci nejsou strašné nýbrž jen výsledkem a kombinací činů a kroků. je to srozumitelné.
52(to neotravuješ)
Sem s ním!
Jenže já jsem člověk a myslím, že vždycky budu mít něco z vnějšího světa včetně svých vzorců (akorát je rozdíl, jestli o nich nevím a jedu podle nich bez výběru, anebo jsme je poznal a vybírám si), protože člověk je vázán na tělo, život je vázán na vnější svět. Já myslím, že na tomto světě dosáhnout zcela oproštění od tohoto světa nelze.
A navíc: to by právě podle mě nemělo smysl. Pokud existuje nějaký smysl, je jasné, že jeho součástí je život v těle, a ne oproštění se od těla na tomto světě.
53,54
OK, ale co to říká o posmrtnosti? Co to říká o smyslu mého já, mé bytosti, mého vědomí, které je dočasné a vázáno na tento svět? Nic, nemusí být nic. Smyls pro tento svět ano, ale nemusí být smysl žádný dál. Podle čeho poznat, že je? Když můžu všechno zpochybnit…
56. ty už řešíš posmrtnost, já teprve naplněný, spokojený život – at už je jakýkoliv. :-) ale souhlasím s tebou s tím, že ignorování vnějšího světa vede do slepé uličky.. jako třeba říct si : neexistuje gravitace, umím lítat a tak jít a skočit z pátého patra.
57
barčo, ty mluvíš jak po houbách! :)
já uvažuju, k čemu mi je jaký život a jaká činnost, pokud po něm nic není, žádný smysl.
55, 56 vnější svět nám možní poznat vnitřní svět. vnější svět nelze ignorovat protože tím by se popřela jeho funkce nástroje. nezahodím nástroj kterým mám poznat vnitřní svět. ale taky tento nástroj nepovýším na „absolutno“- protože to mě oslepí.
59
to rozhodně.
58
Nežiješ proto, že bys měla právo vidět nějaký smysl svého života, ale žes ten dar dostala.
56. posmrtnost je stejná jako tento život. pokud vyloučím časovost tak není rozdílu mezi teď, předtím a potom. takže pokud chci porozumět smyslu (jakože chci) musí to být teď, protože teď je stejné jako předtím nebo potom. V tom spočívá princip nesmrtelnosti. nelze ho pojmout rozumem. protože když nad tím člověk přemýšlí nedává mu to smysl a brání se porozumění. rozum je totiž u „běžného“ vnějšího světského člověka zaměřen na přežití nikoliv na pojmutí nesmrtelnosti. a zde je jeho prokletí. protože nepřežije.
61
však víme, jaké jsou některé dárky :)
62
nojo, poznávat musím teď, protože tady na našem světě jsem v čase a můžu se tu pohybovat prostorem a potkávat díky tomu jiné lidi. A kočky a tak.
Vědí, jak je to s tou motivací – vono se to blbě poznává, když nevím, proč bych to dělal a život žiju i bez toho.
64. tak nějak to i bylo myšleno. že je třeba poznávat, i když to není pohodlné a spokojené. a úplně na pytel to je :-) ale právě to poznání hraje podle mě obrovskou roli. k tomu přidávám že nejen poznávání vnější nýbrž i vnitřní. a to vnitřní přichází teprve když si člověk postupně sundává oslepující pásku z oči. když se nezabývá „osobními “ křivdami které ho pohlcují. když postupně jakoby vybředával z bahna a zvedal se nad něj. nebo se i v něm pohyboval ale nenechal si zakydat průzor tak, aby nic neviděl. protože ve skutečnosti se má naučit poznávat vnitřní svět a nenechat se tím vnějším zmást. Proč? asi proto že ve věčnosti nejsou křivdy a není komu oplácet. tam je vše ve všem spočívající, výboje vypadávají ven. ty křivdy a jejich oplácení pak probíhají v kauzalitě. točí se dokola jako střepiny kolem zeměkoule.
65
vždyť celou dobu se bavíme o poznávání vnitřního, ne vnějšího.
Nerozumím tomu konci o výbojích, kauzalitě a střepinách, jak to myslíš.
66. to byla prevence. že kdyby jsi se zeptala k čemu je to dobré a proč je vnitřní svět tak důležitý. A v čem je jiný. proč třeba jsou ty „střepiny“ tak nebezpečné. že fakticky znemožňují poznat vnitřní svět.
67
jo takhle, teď jsem snad poslední věty 65 pochopila, ale dalo mi to dost práce – co k čemu patří v těch větách.
68 taky mi to dalo hodně práce :-)