Uf. Málem jsem zapomněla nafotit zrovna ty stránky psané zlatě. Zrovna ty, u kterých mi bylo dost smutno. Říkala jsem si, když jsem je psala: Hm, tak já si založím další notýsek, na výhradně pozitivní a dobré zprávy – a není mi do skoku; co já tam napíšu … možná ho odložím. A neodložila a v dobré se to obrátilo a opravdu mám pocit víry. Věřím tomu, co dělám.
Tak ať to vydrží!! To uvidíte v příštím pokračování.
Vypadá to, že čím je text na stránce stručnější, tím lépe jsem se cítila, když jsem ho psala. Rozvláčnosti a ornamenty jsou to, čeho se člověk drží, aby něco měl, když není vesel / jist svou věcí.
Super vypovídající po všech stránkách. Obrazně i doslovně. :-)
Za obrázek devátý děkuju. /:-)/
Druhý odstavec prvního komentáře taky super.
Držím palce.
Devátý = bojovná nálada?
rulisa a liška se nedají!
Kdyžtak se na přechodnou dobu podržíme ornamentů a obtahování písmenek – ty na kameni a já v počítači (to zlaté písmo se při vyfocení tak lesklo, že jsem hodně písmenek musela obtahovat v gimpu ručně myší).
:-))
Já momentálně obtahuju podklady pro gravírku, ze kterých je mi úzko a půlky mám scvaklý – když na něčem hodně frčí, že to má být jako hogo fogo, třeba slavnostní odhalení před iks stovkama a až tisícovkama lidí, dycky se klepu. To jsou taky nejvíc průserový zakázky. :-)
Průsery nechcem. Kdyžtak jen takový, co se daj dobře vytřít.
Takže v dobrým terénu – nebo připraveným terénu (představuju si vykachličkovanou koupelnu … asi před pěti minutama jsem jednu vytírala po manipulaci s kalíškem…)
Jejda.
A já už mám druhej. Dokoupila jsem si tutéž značku, ale o fousínek menší a hlavně tužší verzi. A už je to stoprocent ono, drží jak ulitej. Celej den vydrží, i když už pak je večer úplně plnej do vrchovata (ten měkkej s epo naplnění do půlky začínal pouštět a šinout dolů). Ale nevylívá se mi.
Asi tam mám lepší manipulační prostor. :-))
Drží dobře, ale když ho zmáčknu a vyrvu ven, guma se prudce narovná a vystřelí obsah jako prak. Nebo dám pozor, manipuluji pomalu a jen se tiše vyleje :)
Ne pokaždé, jen někdy, takže to je na mou úroveň jemné motoriky a na mou neschopnost uvážlivých pomalých pohybů dost úspěch!! Jsem dobrá. Je to paráda. A už dlouho jsem neroztrhla žádné oblečení, to je také senzační úspěch.Měli by mě ukazovat v nějaké show.
No tak to je paráda! Já měla strach, že to vzdáváš. :-)
už jsem se lekla že šéf přitakává extrémistum :-))) cítíš se nádherně. teda jako gepardice? ta se nalítá.
ratko,
taky jsem to sama jednou četla extrémistům, místo externistům :)
Já si to totiž pročítám. Abych nezakrněla. Abych nezapomněla, že stojím nahoře na silném kmeni s hlavou vztyčenou a tělem pružným. Nikam neběžím, rozhlížím se a vyběhnu až na jistotu.
… a když nic neulovím, neřeknu, že lov nebyl úspěšný. Byl to trénink.
a úlovek si musíš vytáhnout na strom. aby ti ho neukradla konkurence :-)
Já myslím, že Liška je pořád Liškou, i když si půjčila převlek gepardice . :-) Jen Liška možná ještě neobjevila celou Lišku. ;-)
ratko,
jo, a platí to i s úlovkem – chlapem? :)
barčo,
Liška se objevuje pořád, to nikdy neskončí. Musím zas udělat nějaký liščí komiks.
14. jasně :-) zejména
Pokusím se ho tedy zavléct co nejvýš. Snad nezbuchne dolů.
Helemese, zdá se, že se mi trochu vrací spontánní každodenní humor, který mi dlouhé podzimní / zimní měsíce nějak chyběl. (Nepočítám komiks; tam se humor předpokládá.)
sama sobě ombudsmanem (ombudsženkou?) – popisuješ zdravé zvědomování vlastních práv. a jak to čtu, přijde mi, že když si je uvědomíš (nota bene napíšeš), jednáš s nimi v souladu a zvítězíš, stávaj se pevnou součástí tvého duševního repertoiru. inspirativní! :)
enkidu,
Duševní repertoir – to je hezky výstižné, i tím, že to asociuje drama, komedii a rozmanitost duše.
Asertivitu a dospělé vyjadřování vlastních přání a práv plus rozpoznání, co je moje právo a za co už si beru nadměrnou zodpovědnost a co naopak si nechám ujít, i když by mi to patřilo – to právě přesně potřebuju. To ještě do notýsku musím víc narvat a pak to budu mít v kapse. Nebo budu mít v kapse aspoň ten notýsek :)
Ano, vyjadřování sebe sama je právem člověka, ba dokonce by mělo být takovou samozřejmostí že by ani nemělo stát za řeč :-). Těžké je chtít poznat to přesné rozhraní – myslím že stejně jako v jiných případech, je to o vlastním rozhodnutí, do čeho chci jít, a do čeho ne. Nic není nadměrné, když cítím že tohle je to správné pro mně :-) Ale když píšeš o zpětné vazbě se šéfem – tam máš předpoklad, že šéf je rozumný a vidí totéž co ty. Ale takhle to nefunguje vždycky. Právě jsem si ověřila. Nové šéfová má nezpracované vnitřní dítě, a dotazy svých zaměstnanců vidí jako nadávání a ohrožování její autority a role…ale to se provalilo až při krizové situaci, že neumí vnímat lidi, že vidí jen své obrazy… a třeba tyhle hádky potřebuje aby se viděla? A mně v tom najednou naskakuje skoro povinnost tomu nastavit zrcadlo. Jako jiná úroveň, už nejen osobní vztah a pocit…
danaver,
díky, jo, to je určitě nejlepší vodítko: “NIc není nadměrné, když cítím, že tohle je to správně pro mně”
Horší je, když chvíli člověk cítí, že jo, a pak zase že ne a pak zase jo :)) když má dva úhly pohledu na věc a střídá to. Ale je pravda, že ten pro mě může být jen jeden a ten druhý je pravděpodobně nějaký přejatý společenský pohled, ne ten skutečně vlastní. Pak to takhle dopadá, střídá se a nezbývá než vytrvat, dokud se “to správné pro mne” neukáže s jasností. A to se ukáže, když člověk přesně ví, kdo je. Jenže ono se to proměňuje a to je maglajs :-)
Uf. Málem jsem zapomněla nafotit zrovna ty stránky psané zlatě. Zrovna ty, u kterých mi bylo dost smutno. Říkala jsem si, když jsem je psala: Hm, tak já si založím další notýsek, na výhradně pozitivní a dobré zprávy – a není mi do skoku; co já tam napíšu … možná ho odložím. A neodložila a v dobré se to obrátilo a opravdu mám pocit víry. Věřím tomu, co dělám.
Tak ať to vydrží!! To uvidíte v příštím pokračování.
Vypadá to, že čím je text na stránce stručnější, tím lépe jsem se cítila, když jsem ho psala. Rozvláčnosti a ornamenty jsou to, čeho se člověk drží, aby něco měl, když není vesel / jist svou věcí.
Super vypovídající po všech stránkách. Obrazně i doslovně. :-)
Za obrázek devátý děkuju. /:-)/
Druhý odstavec prvního komentáře taky super.
Držím palce.
Devátý = bojovná nálada?
rulisa a liška se nedají!
Kdyžtak se na přechodnou dobu podržíme ornamentů a obtahování písmenek – ty na kameni a já v počítači (to zlaté písmo se při vyfocení tak lesklo, že jsem hodně písmenek musela obtahovat v gimpu ručně myší).
:-))
Já momentálně obtahuju podklady pro gravírku, ze kterých je mi úzko a půlky mám scvaklý – když na něčem hodně frčí, že to má být jako hogo fogo, třeba slavnostní odhalení před iks stovkama a až tisícovkama lidí, dycky se klepu. To jsou taky nejvíc průserový zakázky. :-)
Průsery nechcem. Kdyžtak jen takový, co se daj dobře vytřít.
Takže v dobrým terénu – nebo připraveným terénu (představuju si vykachličkovanou koupelnu … asi před pěti minutama jsem jednu vytírala po manipulaci s kalíškem…)
Jejda.
A já už mám druhej. Dokoupila jsem si tutéž značku, ale o fousínek menší a hlavně tužší verzi. A už je to stoprocent ono, drží jak ulitej. Celej den vydrží, i když už pak je večer úplně plnej do vrchovata (ten měkkej s epo naplnění do půlky začínal pouštět a šinout dolů). Ale nevylívá se mi.
Asi tam mám lepší manipulační prostor. :-))
Drží dobře, ale když ho zmáčknu a vyrvu ven, guma se prudce narovná a vystřelí obsah jako prak. Nebo dám pozor, manipuluji pomalu a jen se tiše vyleje :)
Ne pokaždé, jen někdy, takže to je na mou úroveň jemné motoriky a na mou neschopnost uvážlivých pomalých pohybů dost úspěch!! Jsem dobrá. Je to paráda. A už dlouho jsem neroztrhla žádné oblečení, to je také senzační úspěch.Měli by mě ukazovat v nějaké show.
No tak to je paráda! Já měla strach, že to vzdáváš. :-)
už jsem se lekla že šéf přitakává extrémistum :-))) cítíš se nádherně. teda jako gepardice? ta se nalítá.
ratko,
taky jsem to sama jednou četla extrémistům, místo externistům :)
Já si to totiž pročítám. Abych nezakrněla. Abych nezapomněla, že stojím nahoře na silném kmeni s hlavou vztyčenou a tělem pružným. Nikam neběžím, rozhlížím se a vyběhnu až na jistotu.
… a když nic neulovím, neřeknu, že lov nebyl úspěšný. Byl to trénink.
a úlovek si musíš vytáhnout na strom. aby ti ho neukradla konkurence :-)
Já myslím, že Liška je pořád Liškou, i když si půjčila převlek gepardice . :-) Jen Liška možná ještě neobjevila celou Lišku. ;-)
ratko,
jo, a platí to i s úlovkem – chlapem? :)
barčo,
Liška se objevuje pořád, to nikdy neskončí. Musím zas udělat nějaký liščí komiks.
14. jasně :-) zejména
Pokusím se ho tedy zavléct co nejvýš. Snad nezbuchne dolů.
Helemese, zdá se, že se mi trochu vrací spontánní každodenní humor, který mi dlouhé podzimní / zimní měsíce nějak chyběl. (Nepočítám komiks; tam se humor předpokládá.)
sama sobě ombudsmanem (ombudsženkou?) – popisuješ zdravé zvědomování vlastních práv. a jak to čtu, přijde mi, že když si je uvědomíš (nota bene napíšeš), jednáš s nimi v souladu a zvítězíš, stávaj se pevnou součástí tvého duševního repertoiru. inspirativní! :)
enkidu,
Duševní repertoir – to je hezky výstižné, i tím, že to asociuje drama, komedii a rozmanitost duše.
Asertivitu a dospělé vyjadřování vlastních přání a práv plus rozpoznání, co je moje právo a za co už si beru nadměrnou zodpovědnost a co naopak si nechám ujít, i když by mi to patřilo – to právě přesně potřebuju. To ještě do notýsku musím víc narvat a pak to budu mít v kapse. Nebo budu mít v kapse aspoň ten notýsek :)
Ano, vyjadřování sebe sama je právem člověka, ba dokonce by mělo být takovou samozřejmostí že by ani nemělo stát za řeč :-). Těžké je chtít poznat to přesné rozhraní – myslím že stejně jako v jiných případech, je to o vlastním rozhodnutí, do čeho chci jít, a do čeho ne. Nic není nadměrné, když cítím že tohle je to správné pro mně :-) Ale když píšeš o zpětné vazbě se šéfem – tam máš předpoklad, že šéf je rozumný a vidí totéž co ty. Ale takhle to nefunguje vždycky. Právě jsem si ověřila. Nové šéfová má nezpracované vnitřní dítě, a dotazy svých zaměstnanců vidí jako nadávání a ohrožování její autority a role…ale to se provalilo až při krizové situaci, že neumí vnímat lidi, že vidí jen své obrazy… a třeba tyhle hádky potřebuje aby se viděla? A mně v tom najednou naskakuje skoro povinnost tomu nastavit zrcadlo. Jako jiná úroveň, už nejen osobní vztah a pocit…
danaver,
díky, jo, to je určitě nejlepší vodítko: “NIc není nadměrné, když cítím, že tohle je to správně pro mně”
Horší je, když chvíli člověk cítí, že jo, a pak zase že ne a pak zase jo :)) když má dva úhly pohledu na věc a střídá to. Ale je pravda, že ten pro mě může být jen jeden a ten druhý je pravděpodobně nějaký přejatý společenský pohled, ne ten skutečně vlastní. Pak to takhle dopadá, střídá se a nezbývá než vytrvat, dokud se “to správné pro mne” neukáže s jasností. A to se ukáže, když člověk přesně ví, kdo je. Jenže ono se to proměňuje a to je maglajs :-)
Nová šéfová je tedy oříšek ke komunikaci :(