TO NÉÉÉ!
Něco se mi zničehonic stalo s kyčlí.
Průvan zabíjí.
To je moje heslo, tojo, ale proč zrovna dneska v poledne? A kdo jinej za to může? Horko! Které se snažím mírnit různými kombinacemi otevřených a zavřených oken a spuštěných a vytažených rolet. Jsem v bytě u našich. Místo, kde obvykle sedím, je někdy zasaženo brutálním ničivým průvanem, já vím, v zimě si leckdy přidávám na bedra zateplovací vrstvu. Ale v létě?!
Co si mám ještě přidat nebo ubrat?
Mám na sobě jen jeden kousek oblečení a i v něm mi je horko k posmání.
Levá kyčel šla najednou do háje. No, šla … nešla nebo spíš nejde. Nejde chodit. Jde hodně výrazně kulhat. Moc na nohu nestoupat. Nikdy ne na pokrčenou, na nataženou jakž takž. Ale nenechat ji moc vzadu, nééé, jau. Sedat si jde s obtížemi a když už sedím a chci nohou pohnout, musím to udělat rukama. Sama se skoro nenadzvedne; dělá, že dosáhla limitu pohybu. Bolí. Pálící bolest.
Je to spojeno i se zatuhávající krční páteří. Akorát nevím, jestli krk to má od průvanu sám, nebo od toho, jak se dnes pohybuju křivě, anebo je nějak jinak spojen s kyčlí. Já už nevím. Už jsem se v jeden moment skoro zoufalstvím rozbrečela.
A to to celé trvá teprve půl dne. Člověk si zvykne? Co s tím?
Já nevím a tady u rodičů nic není. Jen konopná mast s mentolem, o které vím, že na svaly je dobrá; teď ale neměla účinek. Prášky veškeré žádné – i když ty bych volila jen jako nejzazší pitomou možnost.
Bolí to jako svině.
Sobota večer.
Teď zkusím teplou sprchu – fuuuj, to mi bude vedro! – pak dám večeři a vzdávám se.
Jestli teda z vany vylezu. Těžko říct.
Snad se dostanu aspoň dovnitř.
.
No, tyjo,
nikdy bych nevěřila, že ta sedačka na vanu, co tam máme kvůli tátovi, mi tak poslouží a je TAAAAK pohodlná! Taková úleva.
Nonic.
Jinak bych do vany musela hodit parakotoul a jak bych si tam sedla a jak vylezla ven, to netuším.
Horká sprcha se mi zdá to zhoršila – kyčel bolí i v nezátěžové poloze.
Takže opak – led!
Lépe řečeno roštěnka. Z mrazáku. Stejně bych ji ráno dala rozmrazit. A ještě tam mám v záloze druhou, juch.
Divný je, že mě na kyčli nestudí. Na ruce jo, ale na kyčli ne. To už mám takovou tukovou vrstvu neprodyšnou, anebo to značí, že chlazením dělám dobře?
Nic nevím.
Ale vidíte, že já fakt nemůžu být nemocná.
Proto taky nebývám.
Jakmile jsem, představuju si, že je se mnou ámen. Rakovina, uříznutá noha a tak. Brr.
Ale k doktoru nejdu, to zas ne, to až z posledních sil se plazím … jojo.
ne, mokré teplo ne ! to se zhorší, teda nejdřív se jakoby uleví, ale pak to o to víc zatuhne.
měla jsem problémy s páteří a pak později se to propagovalo do levé kyčle……..
může to být způsobeno zatuhlým krkem a tím jak chodíš malinko jinak – namaháš tu kyčel.
může to být způsobeno ale taky něčím jiným….nějakým špatným došlapem, překroucením vazu v třísle …..nevím……….
suché teplo a pohybový klid…..léky nemáš doma …………
ev zajít zítra na pohotovost….(nechat se někým odvézt, nebo taxikem…..)
uvidíš zítra po ránu, jak budeš vstávat z postele……
Liško, at je ti líp!
barčo,
aha. Díky. tak mražená roštěnka byla taky blbě, aha.
Uvidíme, uvidíme. Takže se na noc radši tentokrát přikreju . A upeču.
1 led to jen znecitliví, ale nepovolí svaly…..naopak….může to tím chladem ještě více ztuhnout (omezí se ještě více pohyblivost) nemá smysl ani ted v tý akutní fázi se to pokoušet rozcvičovat ani rozhýbavat. naopak jen být v klidu a to suché teplo.
4. být v klidu, najít si nějakou úlevovou polohu, suché teplo na prohřátí …..a snad to do rána povolí….nebo se to aspon zmírní pokud to nepřejde úplně…..
,
Jé, tak to dík. Táta mi tady radí totéž – co nejmíň se hýbat.
Tak to jo.
Ráno uvidím, jak se odbelhám koupit studené nápoje.
Ufff… vůbec tentokrát nevím, co napsat, natož poradit, s tímhle zkušenost nemám, tak jen držím palce…
ru,
dík, snad to samo přejde.
Dneska je to lepší. Sedí na to jedna z tátových nynějších frází “Je to lepší, ale dobrý to neni.”
Dokulhala jsem na nákup. Vyjít schody je potíž – jen na pravou nohu. A trvá to. Trpělivost. Najednou je záchodová mísa nepochopitelně nízká. Na židli jsem si dala vysoký polštář z gauče, abych ji měla vyšší.
Beru to trochu jako lekci lepší empatie vůči tátovi a jeho nepohyblivosti.
Všechno je námaha, zvlášť v tom horku. Neustálé napětí v kyčli vytváří pocit námahy; že pořád pracuju. Je mi z toho hic.
Tak víc otevřu okna (venku už je chládek, ale uvnitř je ještě dusno) a pak zas sedím v průvanu.
Říkám si: chudáci starý lidi, co je něco bolí. Musej být v těch vedrech naprosto vyčerpaný :( Těch je mi líto.
fajn.
zkus zůstat co nejvíce v klidu, úlevový polohy, nedělat žádný extra prudký pohyby, všechno pomalinku, stále pozor na průvan pokud možno moc nechodit a nic netahat. zkus odpočívat.
(tím jak taháš těžký, zatěžuješ více pravou nohu – (všechno k jedný straně, tu druhou šetříš)to všechno není dobrý pro páteř, kříží se to tam…..měla jsem vyskočenou plotýnku….)
choulostivý místa – krční a bederní páteř si chran. když cítíš průvan, přehod si třeba jen lehký šátek na krční páteř, nemusíš mít omotaný celý krk, jen chráněnou tu zádovou část. bederní páteř to samý – lehká deka, osuška na záda…..
podle toho jak to popisuješ máš ofouknutý SI (křížovo kyčelní) skloubení. – sucho, teplo, klid. (když se zpotíš, hned se utřít, převléct -být v suchu!)
10
přesně – v posledních letech jakmile mi táhne v noci na bederní nebo krční páteř, je to znát.
Klimätizace v autobuse taky může být nepovedená – minule jsem si na ni 40 minut zvykala, uvnitř mi bylo vedro a na povrchu byl vánek; pak jsem 40 minut spala a pak jsem poslední hodinu jízdy věnovala tomu, že jsem každou druhou minutu musela prokrucovat a prokřupávat tuhnoucí krk.
11
dneska už není tak hroznej hic, takže snesu džínový tříčtvrťáky a ty dělaj klidné teplé sucho a ještě trochu zpevňujou, protože jsou mi pomenší :)
Liško, zkus Prince! Už jsem ho radila Quanti, mě se zase z něčeho zasekla krční páteř. Pan fyziterapeut byl schopen mi hlavu zručně “odtrhnout” od hlavy, nandat zpět na své místo a jako bonus ještě naproudit svou neuvěřitelnou energií. Je v centru a tuhle úvodní pomoc dává zdarma. Zkus ho, napravuje i páteř a kosti a budeš koukat, co všechno ti poví po úvodních pár minutách /přesně uhádne zlozvyky v tvých spacích, chodících a sedacích polohách atd./ Fakt je výbornej, i když člověku nic není. Já jsem díky němu mohla konečně po skoro 2 týdnech otočit hlavou a přestalo mě brnět v rukou.
ještě ten link: http://princeofwellness.cz/kontakty.html
11….. bývá to i z koupání u vody. vylezeš z vody, máš na sobě mokrý studený plavky, (netušíš nic) opaluješ se na slunci, je ti fajn, fouká vánek a pak se to večer nebo druhý den může ozvat. tímhle způsobem se také často vyrobí pyelonefritida (zánět ledvin). v létě jich bývá nejvíc. (horko, voda – pomnožené bakterie + to stuzení a prochladnutí ledvinových partií)
Prince of wales… wellness
Kdyby mi něco řekl, objasnil, tak bych byla moc ráda. Krom toho, že se hrbím; to vím. Jka to změnit, víc na to myslet, nevím. Máma mi v dětství u stolu říkávala “seď rovně,” “nehrb se” a věděla asi proč – teď má sama docela hrb :( Nakládá si toho příliš, místo aby si ulevila. neumí si ulevit, neumí to pustit, nechat i na někom jiném…
psice,
to sis teda dala s krční páteří a brněním rukou. A je mi to povědomé!
Kdysi jsem chodila na cvičné bioenergetické semináře (lektorky si to potřebovaly nacvičit, než to rozjedou oficiálně) a tam někdo dostal panickou ataku kdovízčeho, když ostatní nic, v pohodě. A já zas při ležení zády v upažení /rozpažení na gymnastickém míči jsem cítila brnění a odumírání paží. Prý modraly.
Vždycky jsem si to v duchu dávala do souvislosti se svou nepodnikavostí, nevrhnutí se rukama do práce, zastavením toho toku směrem do rukou (?), do něčeho svého. Nějak mi připadalo, že to souvisí.
16 barčo
jó, na to dávám pozor a v případě, že nepraží slunce,- mokrý plavky si na těle nenechávám.
17) Jó, s tou nepodnikavostí, to by taky mohlo být. Zvlášť v tom letním hicu, co byl, jsem dávala ruce obecně od práce pryč! Ale fyziologicky to bylo od skřípnutých nervů právě v té krční páteři a je fakt, že jsem si trochu skříple připadala (trochu v křeči, v něčem, v čem jsem se necítila volně, ačkoliv jsem se do té pozice iniciativně hodila sama.) A fyzicky to pravděpodobně způsobil zlozvyk, že spím jen na pravé straně s rukama podloženýma pod hlavou, nebo na břiše, kdy mám tu hlavu úplně vykroucenou doprava.
Já zase jednou málem omdlela při józe u asány Strom (ruce nahoru jako větve). Pořád dobrý a najednou se setmělo, vyrazily mi po celém těle krůpěje ledového potu a před očima mi v té tmě lítaly hvězdičky (že by ty Perseidy?:). Od té doby si dávám na ruce nad hlavou podvědomě pozor.
Jo a ještě jednu pozoruhodnou věc Princ umí – mezi palcem a ukazováčkem generuje něco jako elektrický proud, který pouští skrz tělo.
To jsou mi tedy rady,což Liško,takové zjevně antagonistické.
Jednou ti tu Barča doporučí klid,sucho,…
A pak Psice najde nějakýho prince. :-0)
Ještě že máš mne.
Na tu kyčel může pomoci jediné.
Postižené místo potřikrát denně potírati škvařeným ježčím sádlem ředěného půlnoční močí černé kočky,samozřejmě s poměrnou částí drcené lebky oběšencovi.
A nezapomeň pravidelně doplňovat tekutiny vývarem z ropuších očí ,krysích ocásků a zmijího penisu!!!
psice,
Princ je elektrizující.
Jak má správný princ být.
Tak to se k němu objednám.
Připadat si skříple – to asi není nic příjemnýho.
Saule,
klid a sucho a teplo bylo určitě správné doporučení. Protože to pomohlo, včera večer už jsem chodila poměrně dobře a bezbolestně. Těšila jsem se, jak ráno dohopkám do práce, ale tam jsem dokulhala – asi že pršííí (hurá, konečně), je vlhko a delší trať než 50 metrů už je znát, noha se zase trochu zhorší. Musím chodit jen po kouskách s přestávkama.
Takže nějaké to magické sádlo by se hodilo. Škoda že magický obchod není v dosahu 50 metrů.
To teplo by se ještě zařídit dalo, ale chtít po hyperaktivním člověku, aby se nehýbal, to se blíží zázraku… :-)
Cítím s tebou, držím palce…
Jirko*
jo – my hyperaktivní prokrastinátoři se musíme pořád hýbat, abychom celodenními různorodými činnostmi stále odkládali jeden malý jednoduchý desetiminutový pracovní úkol! Tak to dělám já. Včera večer jsem ho konečně udělala, s týdenním nebo delším odkladem :(
kyčel,kyčel…
To na mne dnes málem spadl třítunovej lis!
To by mi už ani ten můj tajný recept nepomohl(možná leda bych tam přidal ještě znesvěcenou hostii:-0).
Jen má pověstná duchapřítomnost mne zase zachránila.
Snad jen škoda,že jsem nebyl dostatečně duchapřítomný,když jsem nechal sundávat 3tunovej lis zdvižkou do 2,5 tuny.:-)
Ach ta matika,ta mi nikdy nešla:-)
Saule,
aha a připomněls mi příhodu, kterou mi ráno řipomněla i kolegyně – jak na mě spadla petanquová koule. Kovová. Těžká. Letos.
Protože jsem šla po zahradě a vyhodila jsem ji do výšky a chytla a pak ještě jednou a pak jsem ji vyhodila co nejvýýýýš – a koukala nahoru, abych ji chytla, a ona mi přistála na čele.
Rozvibrovala mi ta rána celou páteř. Ale nic se mi nestalo.
A až dnes se tomu kolegové podivovali.
Tak snad budu ještě dlouho ve zdraví živa a ty taky, nevylisovanej!
26:
hezké Liško,hezké…jenže já hazarduji se svým životem zodpovědně!!!
Mne by vylisovaného prostě srolovali a potom by má rozvětvená rodina dávala firmě přes své právníky nabídky na odškodnění.
A to by byly nabídky,které se “nedají odmítnout”
Až mne mrzí,že bych se toho nedožil:-)
Ale nechme smrti,fuj.
To já si tak dnes odpoledne k večeru vyšel a ejhle,na schodech cosi…něco mezi malou krysou a zajíčkem…
Už,už to moje okovaná bota drtila ale …co se nestalo,připletla se tam nějaká ženská z baráku a začala ječet,že tomu musí pomoci,že to je malej ptáček,co vypadl z hnízda a zemře hlady,asi by ho i kojila,mít mlíko….a najednou jich tam bylo,těch ženskejch jak smetí,tak jsem prohlédl a zavelel
“Ženy dost,to je malá hrdlička,která vypadla z hnízda,ale je v pořádku a její rodiče taky.A ty se o ni postarají!
No a odešel jsem vyřizovat své povinnosti.
Po návratu tam už ptáček nebyl.
Tak jsem řádně prohlédl okolí,no a tam dvě starý hrdličky,krmí jednu malou mladou.
Tak sláva životu.
Na a a potom jsem si zašel na pivo,zase jen to jedno:-)
Saule 28
:-)) “už to moje okovaná bota drtila” … :)
Správně!
Pokud ta hrdlice byla opeřená, tak v pohodě. Ta se neztratí.
Já loni na jaře šla s ptákem. Do stanice. Ne do stanice Touha (ani ZOO:-)), ale záchranářské. Přes nějaký sídliště v hrozným horku.
Sekáči trávy (!) nevímjak docílili toho, že z hnízda nahoře vypadla mladá žluna, jen zčásti opeřená. Hm. A kdo jinej ji někam odnese, žejo…když do hnízda nahoru nikdo nedosáh, aby tam ptáka zastrčil na místo.
mno.
Příště taky už nepudu.
Díky velké zahradě v mém bývalém bydlišti a mým dětem bývale malým jsem absolovala několik pokusů o záchranu zčásti opeřeného či již téměř opeřeného, leč ještě nelétajícího ptáčka. Kosa, špačka…
Úmrtnost sto procent.
Pro upřesnění: procenta se týkají jen těch ptáků.
ru30
Jak? Fakt? Takže ve stanici … podobné procento?
Tam snad ne.
ru33
no nevim.
Radši o tom nedumat. odnést ptáče na stanici nebo nechat co nejblíž hnízda – jenže někdy tam není bezpečí; kočky, straky…
30.) Ru, věřím. My jsme takhle odnesli ve vystlané krabici zraněného rorejska nalezeného na ulici a dostal rovnou injekci. Když vezmu v potaz tu hodinu stresů, lítání a zavírání ptáka do krabice, aby si ještě víc neublížil, tak jsme ho měli nechat v klidu dotepat v křoví.
Jo, ale nedávno se mi stala zajímavá věc v parku, hlídačka hřiště nosila na ruce mladou kavku. Poukázali na ní kluci, co ji našli pod stromem a navzdory opakovanému odnášení ptáka zpátky pod strom se kavka vracela a sedala paní na ruku – nechtěla si ani přesednout na větévku na přímo adresovanou výzvu:) To mě zaujalo – jdeš si jen tak rutinně do práce a v parku si tě vybere pták, co je rozhodnutý odejít s tebou domů na rameni. Ještě jak je černá, působilo to lehce nadpřirozeně:)
psice35
to je úplná kafkárna!
i v přírodě přežije pouze procento mláďat. Není to “vina” koček. Je to přirozené. tak to běží…. přirozenost. přítomnost…