Bavilo by mě vyrábět víc legračních předmětů! Jak by se jmenovala moje firma? Zatím mě napadl jen jeden soutěžní návrh: “Výroba kýčů na míru.”
Vojenský metr a olympijské holinky nebyl můj nápad, ale vymyslel to sám “pan ředitel”, velmi kreativní a zkušený pořadatel všeho možného. Kterého náhodou znám. Sláva. A ten loni zakoupil metr a vyložil mi, že ho můžu vyzdobit, jak chci, ovšem tematicky. A pak ho dostala oslavovaná sympatická osoba, která chodí do jisté restaurace nejen na pivo, ale i na svoje tiskové konference.
A letos prý holinky. Dobrý nápad, to se ví, vzhledem k rozličným ohlasům na holinky české olympijské výpravy. Nebudu popisovat všechny peripetie, jen tu, že lepicí fólie nakonec nelepily a musela jsem až poslední večer běžet koupit nějaké barvy, které jsou pružné a neoloupou se. A v půl čtvrté ráno jsem měla výtvor hotov. Hurá. To mě baví!
Hlavně když je pro někoho, kdo je mi sympatický.
A za odměnu mám dvě poukázky ke konzumaci v té oné restauraci. Díky!
PS.: PŠ!
no supeeer :o) ty jsi šikulka šikovná, to teda koukám.
hospodský holínky! Ty se mi líbí. Sice je nepotřebuju (do škarp sice cetsou z hospody občas padám, ale většinou v nich bahno nevídám), ale jsou prima :)
To je paráda! :-) Liško, Ty jsi prostě umělkyně!
ty jsou fajnové! a hospodské jsou vlastně docela užitečné, zvlášť když se jde z hospody přes les (nebo přes park v pražských reáliích). A v nejhorším, když dojdou jiné nádoby, se do nich dá natočit tuplák z výčepu;))
Gratuluju. :-)
Název firmy: “Liškodárky” – výroba originálních kreativních dárků dle přání. Cena: 3 – 5% Vašeho měsíčního příjmu/kus dle náročnosti + cena materálu. 50% příplatek za expresní dodávku do 3 dnů. 100% příplatek za dodávku do 24hod. Spolupráce s reklamními agenturami – ceny dle konkrétní zakázky dohodou.
Reference: Barbora Š. – olympijská vítězka, ředitel restaurace U P. aj.
Tak, marketing už bychom měli. Budu ti dělat manažerku a dohadovat ceny, páč ty to evidentně nezvládáš. Takhle bys za chvilku umřela na touhu dělat charitu jako mnozí jiní za života zneuznaní umělci.
Lenku bych brala s rezervou. Mně taky slibovala nahánět davy návstěvníků a horydoly a už se unavila. :-)
6. nemyslím že LIška dělá charitu :o) špotáková ty kozačky as až tak moc asi nepotřebovala. řekla bych (hádám) že to Lišce dělalo radost. a tak to bohužel často chodí, ne každá radost přináší i peníze :o)))
Málokterá. :-)
Ale naopak spolehlivě. :-))
naopak jo :o)
ad 7: Mě samozřejmě s rezervou brát vždy, to každopádně. Ale ty děláš, Ruliso, ty věci zadarmo, tak moje reklama není potřeba a mohla by být spíš naobtíž, práce by ti brala jen čas. Kdo peníze nežádá, asi je nepotřebuje, tedy ani reklamu.
ad 8: Práce pro radost je ta nejlepší, to beze sporu. Jenže Liška má co dělat, aby se uživila, proto pracovat pro radost, když to někomu jinému přinese skrze reklamu zisky, je poněkud ………. neadekvátní.
A vůbec: můj komentář č. 6 byl samozřejmě vtip. Ale který by měl vést k vážnějšímu zamyšlení. Mám své práce samo až nad hlavu …… takže ono Rulisino …”se unavila” je víc než pravda. Mám za sebou smršť tří různých kurzů, které následovaly okamžitě po sobě na třech velmi vzdálených místech v republice, kde jsem byla v permanenci téměř 24 hodin a teprve tuto noc, když vše skončilo, jsem se normálně vyspala, začínám pomalu likvidovat hory věcí a papírů, které jsem jen tak odhazovala, když jsem přiběhla, přijela ……. Vyspím se, najím se, vyperu, zklidním se a od pondělka mi začíná další hektické období – shánění a domlouvání zakázek na další rok, které skončí tak v půli listopadu.
Nicméně pokud máš Ruliso opravdu zájem o práci, napiš mi do mailu co je v tvých silách a za kolik a reklamu skutečně rozešlu známým – neznalým v programování jako já.
možná teď budu vypadat jako kazič ale domnívám se že každá práce přináší radost pokud ji děláme dobře. teda poci v hlavě je že je dobře udělaná. když je ta práce naprd a naho.no tak radost odebírá. a je úplně šumafuk co za práce to je.
teda vlastní zkušenost :o))
takžei stěmi penězi se to odehrává přdevším v hlavě. dokáží mi peníze dělat radost samy o sobě? to je dost drsná věc. někoho těší fakt že vidí jak ty penízky tečou a je mu úplně jedno jestli u toho i něco dělá nebo jen přerovnává zboží z místa na místo, přeorganizovává nebo někde se dí za stolem a ‘tuká do počítače. což v mých očích žádná práce není a tudíž se nelze těšit z práce. na těšení jsou zde pak jen ty peníze co hezky tečnou.
ad 13: naprostý souhlas. Osobně nedokážu dělat práci, která v mých očích nemá význam (např. výkazy pro výkazy, vyplňování formulářů k ničemu apod.), takže bez radosti vlastně vůbec nemohu pracovat……. mi teď dochází. A naopak, s radostí kdeco. Třeba se mi nelíbilo, jak připravila – vlastně nepřipravila – uklízečka prostory pro kurz, tak jsem v rychlosti přivezla koště, hadr, lux a lítala tam jak čert a za půl hodiny, než přišli kurzisti, tam bylo čisto a dalo se tam v klidu pracovat a měla jsem radost, jak jsem to pěkně stihla a jak je to tam pěkné, i když platím vlastně ji a ne ona mě. (To se samozřejmě změní, co nejdříve.)
15. přesně, ty peníze je třeba jakoby odsunout. dohodnout třeba předem to a to a pak peníze zapomenout jakoby vůbec nebyly. ony přijdou, třeba jinudy a jinak a přikutálí se když mají kudy dojít. jen si myslím že radost práce a peníze moc dohromad nejdou. že každá běží jinou cestou a třeba se vůbec nevidí.
ad 16: A tak já si zase myslím, že peníze a radost spolu nějakou souvztažnost mají. Když třeba dělám práci, která je podhodnocená, protože je potřeba např. zaplatit režii firmy a je třeba vzít kdeco, tak z toho něhakou velkou radost nemám. Nebo naopak, když nás někdo přeplatí, tak mě ze zodpovědnosti bolí hlava, protože si říkám, že když do nás vrazí takové peníze, že by to mělo být uděláno na 110%. Takže u mne radost přichází, když odměna je adekvátní mé představě o ohodnocení ( i když samozřejmě moje práce je k nezaplacení :-))))). A pak, když máme všichni co jíst a kde spát a je i na povyražení, pak si mohu říct prarodičům, kteří se starají o vnuka svého nezvedeného syna (jež si pořídil dítě se ženou, která mu miminko dala na zápraží a víc není o ní vidu slechu, a sám se o něj taky nestará) sami bez pomoci státu, že kurzovné je pro ně zdarma. Ve chvíli, kdy však nemám své základní zajištěné, nemohu si charitu ani práci jen pro radost dovolit.
Toť třeba moje zkušenost.
Lenko, jenže pořád koutkem oka musíš hlídat peníze a ohlížet se na ně. a žít v nejistotě že třeba budeš potřebovat a nebudou. Dokud je člověk sám, tak mu to tak možná nepřijde ale když má děcka tak je tak trochu penězi tlačený ke zdi. Pak ho to nutí vyhledávat místa odkud peníze tečou. a ta radost z práce pak buď přijde nebo nepřijde. to je spíše náhoda, loterie. s dvěmi detmi na krku radost z práce nehraje tak rozhodující roli. spíše ten kohoutek odkud peníze tečou je důležitý. později se to otočí a je důležitá ta radost, protože děcka auž jsou velká a je jasné že není třeba se ohlížet zda teče dost.
Lenko, proč si myslíš, že to, co dělám nad rámec svého zaměstnání já a co dělá nad rámec svého zaměstnání Liška je rozdílné? Ve své podstatě?
Proč si myslíš, že já peníze nepotřebuju?
Zcela vážně – ano, za minulý měsíc jsem pobrala devatenáct tisíc výplaty. Ale měla jsem oddělaných skoro 240 hodin plus v tom byly dva svátky. Chodím do práce na sedmou, vracím se domů kolem osmé večer. Teď v sezóně. Protože v zimě se plácáme tři týdny až měsíc doma na životním minimu a i jinak je od Dušiček do dubna o práci bída. Ne díky, o reklamu na práci navíc zájem nemám, nestíhala bych ji, přestala jsem i jezdit po závodech fotit za peníze koně, protože mám víc, když o víkendech chodím do práce (pravda, jen na míň hodin a v podstatě si to rozhoduju sama, od kdy do kdy).
Mám v péči mladšího syna, staršímu přispívám na studia, i když jinak to má pravda dobrý, za bydlení u babičky kolejné a menzu neplatí. Dala jsem pryč kobylu i s vytouženým hříbětem, abych to všechno utáhla. Nutnost odkoupit byt, v němž bydlíme, znamená další skoro čtyři roky splácet měsíčně deset tisíc, s čímž mi bude pomáhat otec, doufám ještě dlouho živ. Zrovna přemýšlím, jestli budu mít na to, abych si po koupi toho bytu do něj koupila aspoň sporák, když ten nynější si původní majitelka odveze. Protože v pondělí mi dovezou za třináct tisíc uhlí na zimu a musím si ještě nechat rezervu na výdaje, které mě čekají od září, až mladík nastoupí do učení na kuchaře-číšníka – což znamená dvojí pracovní mundúr a obutí obojí dvakrát, jednou do školy a jednou domů, na praxe mimo školu.
Zcela vážně, Lenko, proč si myslíš, že já nemám co dělat, abych se (nás) uživila?
Máš-li pocit, že se mě to dotklo, tak ano, velmi.
A ano, dělám práci, která není tak dobře hodnocená jako jiná práce, kterou bych moh,la taky dělat, ale která mě zdaleka tak netěší.
A ano, ty kecy předtím o tom, že radost a peníze, byly taky víceméně vtip.
ad 18: Jistěže s dětmi je všechno jiné a zodpovědnost stoupá. Jenže zase s dětmi a jako zaměstnanec jsi pod ochranou státu. Umřít hlady tě prostě nenechají.
Já sice nemám zodpovědnost za děti, zato cítím zodpovědnost za lidi, kteří jsou navázáni na mně, zda seženu pro ně práci či ne. A jsem potažmo poněkud zodpovědná i za jejich rodinný rozpočet.
Jinak loni jsem si musela (v souvislosti s výpadkem kolegyně a odchodem 50% klientů, navíc u jedné firmy jsem musela páčit peníze ….) půjčit 30tis na život (u mne je režie mnohem větší, protože platím např. jenom cca 12tis nájem za prostory, kde učíme, a jiné a jiné náklady, sociální a zdravotní, i když nevydělám ani korunu, taky musím platit. Kdybych neměla kamarádku, která mě založila den ze dne, tak bych neměla ani na jídlo. Takže o nedostatku i dostatku vím své. Za rok jsem si zase hektickým nasazením vydělala tolik, že mám na půl roku rezervu, kdyby něco, a tu rezervu hodlám dále navyšovat. I když se součanou krizí to není nijak snadné.
ad 19: To je dobře, Ruliso, že se tě to dotklo. On to byl totiž záměr. Zatímco Lišce můžu ještě radit, jakožto osoba poněkud starší s více zkušenostma a taky proto, že mě za to zatím neposlala do háje, tobě radit nemůžu, protože jsi už velká zkušená ženská a o životě víš dost.
Tvou finanční situaci lze tak trochu odhadnout. Je mi jasné, že ženská s VŠ diplomem by nešla mlátit do kamene pro nic za nic. O to více mě udivuje, že práci, která by ti mohla být výhodnějším a podle všeho i třeba zábavnějším způsobem přívýdělku, možná časem i na hlavní poměr, děláš a nabízíš zadarmo. Nelíbí se mi, když člověk, který je v takové situaci, dělá tzv. “haura”. Proto jsem píchla schválně do vosího hnízda. “Kdo o peníze nežádá, asi je nepotřebuje.”
Jsem pozvala nedávno na kafe holčinu, která je těžce postižená, převrací každou korunu. Jsem to samozřejmě zaplatila a ona hned že musí na kafe pozvat zase mě, i když je jasné, že jsem finančně někde jinde. To mi vadí. Možná, že to potřebuje pro své sebevědomí, ale je to pitomost. Když mám, ráda se podělím a zase mi udělá dobře, že mě někdo pozve na večeři, až mít nebudu. O tom to je a ne “oko za oko a zub za zub”, i když v pozitivním slova smyslu.
“Jsem pozvala nedávno na kafe holčinu, která je těžce postižená, převrací každou korunu. Jsem to samozřejmě zaplatila a ona hned že musí na kafe pozvat zase mě, i když je jasné, že jsem finančně někde jinde. To mi vadí…”
Nepotřebuje Ti to vracet pro své sebevědomí, ale pro své svědomí. Pocit dluhu, není dobrý pocit(zavazuje). Nejde o to kafe, ani peníze, jde o protislužbu.
ad 23: No právě. To je to oko za oko. To není správné.
Lenko, poměrně … nevím, jak to napsat, aby to bylo výstižné a neznělo to příliš hnusně… nejde to… Nepěkně poměřuješ lidi ze své pozice.
Od člověka, který se angažuje ve tvém oboru, bych podobnou chybu neočekávala. Nedělej to.
Když o věci nic nevíš, nevíš ani, jak moc nevědí ti ostatní, o kterých si myslíš, že toho ví hodně. Takže když ti napíšu, že tvorbou webdesignu bych se živit nemohla, protože umím málo, bude ti to stačit?
A ani by mě to nastálo nebavilo. Potřebuju se v práci hýbat a být v kontaktu s lidmi.
Radit se chodím každou chvíli. I s mladšími, nevidím v tom problém. Není snad den, abych se za někým neplížila kvůli něčemu radit.
Ale jsou to lidi, kteří znají reál. Jsou v obraze. Ne lidi, co soudí podle teorií a pouček a podle svého života postaveného úplně jinak.
A popravdě, byla jsem připravená tu teď na nějaký komentář trošičku chlácholivý odepsat, že už jsme to vydecjhala a že s enic neděje.
Po přečtení tvojí nadnesené vychovatelské reakce jsme si to rozmyslela.
A tvůj příkla d z kavárny s postiženou je stran toho, jak málo rozumíš lidem, více než výstižný. Vcítit se do toho, že pro člověka je daleko důležitější než peníze vědomí rovnosti s tím, s kým sedím u stolu, ti je asi cizí.
Nikdy jsem neměla ráda manažerky.
Neumožnit někomu, kdo je vůči tobě evidentně v nevýhodě, fyzické či finanční, aby ti mohl dát totéž, co ty jemu, pokud se pro to on sám rozhodl, je totiž krutě ponižující.
anonymní příspěvek smazán Liškou: kdyby to bylo s (konzistentním) podpisem, tak se můžem bavit, ale schválně-anonymní, to je blbý, ne?
ad 25: Klidně jsi to mohla napsat hnusnějc, Ruliso. Počítala jsem s tou negativní rekací. Je pochopitelná. Víš, to, co jsem napsala, jsem napsala proto, že mi na lidech ( a třeba i na tobě) záleží. Chci, aby prosperovali, a aby – pokud jen něco umějí – a třeba si jen nevěří, to dokázali prodat. Aby prosperovali dobří lidé, ne jen podvodníci a hochštapleři a vyčůránkové. Takový svět by se mi totiž líbil víc než tento a věřím, že nejen mně. Necítím se dobře, když se lidé kolem mne nemají dobře. Vadí mi, že “hodní” lidé si neumějí říct o peníze. Protože to pak vytváří onu nerovnováhu na světě. Umožňuje to těm vyčůránkům jim ty peníze nedat. Proto ta provokace. Taky proto, že znám tuhle problematiku ze své zkušenosti. Byla jsem často v roli chudé majitelky velmi prosperující firmy.
Jinak nejsi první, koho jsem – záměrně – takto naštvala. Ale na to konto někteří začali přemýšlet malinko jinak a dnes prosperují mnohem lépe. Tak jsem to zkusila.
ad “A tvůj příklad z kavárny s postiženou je stran toho, jak málo rozumíš lidem, více než výstižný. Vcítit se do toho, že pro člověka je daleko důležitější než peníze vědomí rovnosti s tím, s kým sedím u stolu, ti je asi cizí.”
– ale vůbec ne. Rozumím mu velmi dobře………
ad 26: Samozřejmě, že tu šanci mi to kafe zaplatit podruhé měla, když chtěla. Ale chtěla jsem jen říci, že to není správné, že je to falešné. Falešný pocit. Ona je mi naprosto rovna v lidském slova smyslu. Dává mi už jen tím, že mi dovolí ji pomoci. A to by měli vědět všichni postižení, nemocní, potřební ……. Snažit se do výše svých sil a pak beze studu a bez zábran přijmout pomoc nebo přátelské gesto. Protože tím neobyčejně pomáhají lidem okolo, dávají jim příležitost pomoci. A také společně vytvářejí kruh, že když někdy někdo zakopne, druhý mu automaticky pomůže na nohy, kruh bezpečí a pomoci. To jsem také té nevidomé dívence vysvětlovala. Až já třeba přijdu k úrazu a nebudu mít peníze, taky budu muset vždy platit za své kafe, i když na to nebudu mít a budu mít na něj chuť? Všechno, co děláme, děláme venkoncem pro sebe. Naučit se dávat je stejně tak důležité jako naučit se přijímat. Říkám to teď srozumitelněji?
anonymní příspěvek smazán Liškou: kdyby to bylo s (konzistentním) podpisem, tak se můžem bavit, ale schválně-anonymní, to je blbý, ne?
Leni, nejde všem naordinovat to či ono – byť s nejlepším úmyslem. Každý má svoji cestu. Rulisa dělá to, co je potřeba – tak jak ona to cítí, to je potřeba respektovat. Je to její rozhodnutí, její cesta, její život. Může časem dojít, dozrát k jinému rozhodnutí – a třeba změní práci sama, nebo díky okolnostem. Nebo naopak tato práce je počátkem k něčemu jinému, novému. Ale všechno má svůj čas, ti lidé to musí hlavně cítit, že je čas na jejich změnu. Ano, je dobré poradit, ovšem nevyžádaná rada má opačný účinek.
Ano, s postiženými se jedná jako s rovnými. Oni v podstatě nepotřebují pomoci , oni jsou víceméně soběstační – to jen my zdraví máme pocit, že jim musíme neustále jakoby pomáhat. Pokud opravdu potřebují pomoci – řeknou si o pomoc.
ad 30: Já jsem nic neordinovala. Napsala jsem jen provokativní větu, že “Kdo peníze nežádá, asi je nepotřebuje.” A jak si to kdo přebral, je jeho věc. Bylo to myšleno provokativně, nicméně dobře.
Jen tak pro ilustraci z jiného soudku – analogie. Byla jedna učitelka, co se prohýbala vždy pod tíhou toho, co pokaždé nosila na výuku. Je samozřejmé, že v takových případech si kantoři povolávají na pomoc žactvo, studentstvo.. Ta paní učitelka byla ale taková, že si neuměla o tu pomoc říci. Když ji viděl jeden kolega, tak jí říkal, zda ještě nechce něco na ty stohy, co jí padaly z rukou, přidat. Zlobilo ho, že si nezařídí studentské služby, jak by bylo adekvátní. A jednou jí ty své stohy nahoru dokonce přidal. Jí to pořád nedocházelo … Já nevím, zda to byl od něj dobrý tah (mně to poněkud pobouřilo, když to vyprávěl), ale je zajímavé, že takto se vlastně chová život sám, pozoruji-li ho kolem sebe. Když si někdo neřekne o samozřejmou pomoc a chce dělat všechno sám, nakládá na něj okolí čím dál tím víc. Když někdo nežádá adekvátní odměnu, má často čím dál tím míň a míň. …….
Analogicky jsem použila větu, že kdo si neřekne o peníze, asi je nepotřebuje.
Kdo chtěl, zamyslel se. Pokud nebylo pochopeno, pak nebylo pochopeno, se nedá nic dělat. Ona Lenka taky nemusí vždycky dělat a říkat věci dokonale.
S tím pomáháním to taky není asi mnohým jasné. Tak ještě jeden příklad: Kdesi v horách na nějaké osadě jsem si ráno jela autem nakoupit do městečka. Vtom vidím babičku, jak vychází ze své chalupy nastrojená …. kam asi jde? Zastavila jsem a ptám se, jestli nechce někam svézt. Uvítala to, že jde k doktorovi a nalačno a ještě pak jede do velkého města ….. Ta paní by to beze mne jistě došla taky, ostatně povídala, jak chodila tu pětikilometrovou štreku v každém počasí do práce každý den v pět ráno, ale že teď – bylo jí něco k osmdesáti – už chodí do městečka jen tak dvakrát týdně. Popovídali jsme si, já byla ráda, že jsem jí mohla malinko pomoct, jako bych byla ráda, kdyby někdo pomohl třeba mé mamince nebo i mně, až mi bude tolik ….. prostě normálka, takových příhod máte v životě i vy jistě spoustu. Jenomže já si v té chvíli uvědomila, jak nám jiní lidé prokazují službu, že jim můžeme pomoci. Protože to děláme rádi a protože to děláme pro společnou věc. Aby na světě bylo příjemně. Stejně tak mi vypomohla kamarádka těmi penězi před rokem, byla ráda, že mi může pomoci, řekla mi to. Stejně tak mě prosil obchodní partner, se kterým jsme již jako přátelé, když jsem volala z nemocnice, že nemůžu přijít ….. Povídal: Z nemocnice si nevolej taxíka nebo někoho cizího, rád pro tebe přijedu.
O to tu jde. O žádné nadřazování, přece.
A s těmi postiženými konkrétně, Barčo, jo? To byla docela legrace, když si chtěla nevidomá kolegyňka na kurzu donést od okýnka talíř s omáčkou. Povídám, že jí to přinesu, že proplétat se mezi těmi stoly a lidmi je obtížné i pro mě, natož pro ni, když to tu nezná. “Vztekala se”, že si to chce přinést sama. No, tak jo. Takže narážela do lidí i do stolů se sedícími lidmi a lila na ně omáčku. “Jásali.” Nebo jindy zase byla večeře ve formě rautu. Různé pomazánky a pochutinky. Pro ni by to znamenalo to všechno ohmatat (ostatní by z toho byli “nadšení”), oblízat si prsty a zjistit, jaké to je, a pak si to nandat s větším či menším úspěchem a s větším či menším úspěchem ten malý nacpaný talířek donést – opět se proplétat mezi lidmi. Takže jsem jí donesla od každého kousek a pověděla jsem jí, co kde má. Dělala jsem z ní snad nadřazeně blbce? Ne, jen jsem realisticky odhadla, co bude lepší. Nebyl totiž čas na to, aby o tom půl hodiny přemýšlela sama. To by totiž na stole nic už nezbylo. Ono když si např. nevidomí žijí svým tempem, kdy si všechno zařídí a najdou tak rychle, jak jim to jde a o nic nepřijdou, je všechno fajn. To ano, až budou potřebovat, tak si řeknou. Akorát teď byla v prostředí, kde i vidomí lítali jak hadr na holi a situace byla mnohdy tak komplikovaná, jak jsem popsala výše. Pokud bych neřekla, že je na stole buchta, tak by ji prostě nenašla. Pokud by jí někdo neřekl, že výdejové okénko je jinde, než se odnáší nádobí, stojí tam u něj dodnes. Někdy se musí pomoct, i když ten druhý neví, že tu pomoc potřebuje. Ale samozřejmě víme, o čem mluvíme. O konkrétních drobnostech. Jinak všeobecně platí to, co jsi řekla ty, o té soběstačnosti.
Lenko, upřímně, poslední tři tvoje komentáře už ani nečtu. Nemá to smysl.
Tak ješt ějednou: Nenurazila mě tvoje věta “Kdo peníze nežád, asi je nepotřebuje.” Tu jsme byla schopná brát jako hloupý pokus o vtip v jednom ze tvých mnoha pokusů lidi pořád někam “správně” porovnávat.
Urazil mě tvůj způsob srovnání mě a Lišky.
Lišku mám moc ráda a ona to ví, Většina ostatních tady taky.
Tobě, Lenko, ještě jeden dodatek ke tvým tezím: Sociální podpora státu, podpora v nezaměstnanosti, příplatky n abydlení, sociální příspěvky pro sociálně slabé, a pod jsou všecky lim itovány pouze poměrem životního minima a měsíčních příjmů. Nikde, Krom přídavků na dítě, které u mě třeba dělají 700, což šestnáctiletej kluk projí tak za týden, není žádná z těch dávek podmíněna péčí o dítě.
Takže nárok má na ni každý, tak jako já i Liška, tvoji zaměstnanci, dokonce i ty. Pokud bys podnikání nezvládla. Nikdo tě podnikat nenutí.
A poslední věc:
Sem na blog chodím coby do dámského klubu si příjemně relaxačně pokecat v cukrárně u kafíčka a občas i u nějakého toho zakázaného dortíčku. Nikoli na školení emočního tréninku a a placený kurz úspěšného postoje v životních situacích, s velkoryse od Lenky mi odpuštěným kurzovným.
Lenko, upřímně, poslední tři tvoje komentáře už ani nečtu. Nemá to smysl.
Tak ještě jednou: Neurazila mě tvoje věta “Kdo peníze nežádá, asi je nepotřebuje.” Tu jsem byla schopná brát jako hloupý pokus o vtip v jednom ze tvých mnoha pokusů lidi pořád někam “správně” dotlačovat.
Urazil mě tvůj způsob srovnání mě a Lišky.
(Lišku mám moc ráda a ona to ví, většina ostatních tady taky.)
Tobě, Lenko, ještě jeden dodatek ke tvým tezím: Sociální podpora státu, podpora v nezaměstnanosti, příspěvky pro sociálně slabé, a pod., jsou všecky limitovány pouze poměrem životního minima a měsíčních příjmů. Příp. invaliditou, ale to je pochopitelné. Nikde, krom přídavků na dítě, které u mě třeba dělají 700, což šestnáctiletý kluk projí tak za týden, není žádná z těch dávek podmíněna péčí o dítě.
Takže nárok má na ni každý, tak jako já i Liška, tvoji zaměstnanci, dokonce i ty. Pokud bys podnikání nezvládla. Nikdo tě podnikat nenutí.
A poslední věc:
Sem na blog chodím coby do dámského klubu si příjemně relaxačně pokecat v cukrárně u kafíčka a občas i u nějakého toho zakázaného dortíčku. Nikoli na školení emočního tréninku a a placený kurz úspěšného postoje v životních situacích, s velkoryse od Lenky mi odpuštěným kurzovným.
ad 35: No, urazila ses Ruliso, zbytečně. Ale máš na mě nějaký již předem připravený názor, tak ……… dobře. Nečíst to, co jsem napsala, a nechtít tomu rozumět, je samozřejmě tvé právo. Z mého phledu je to jen škoda.
Nedávno jsem osobu, které bych neřekla křivé slovo, protože je moje nejlepší kamarádka a superhodná ženská, seřvala jako sirotka, protože se chtěla s poraněním páteře nechat převézt do bližší nemocnice. Víme, jak jsou v takových případech převozy rizikové, stát se může cokoli. Řekla jsem jí, že už s ní nepromluvím jediné slovo a přeruším s ní veškeré styky, protože se nebudu dívat, jak se snaží přijít k ochrnutí na celé tělo. Velmi dobře pochopila, jak to myslím, a žádost stáhla. Protože rozumět chtěla. Rodina mi poděkovala, protože na jejich dobré rady nereagovala.
Jestli si někdo myslí, že jsem tady rozvířila tu hladinu “dámského klubu” jen tak, kvůli svým kdovíjakým nectnostem, klidně si to může myslet. Tohle nejsem schopná už ovlivnit. Třeba si to někdy přečteš v klidu. A třeba ne.
Důvěryhodnost toho, zač se vydáváš, klesá nepřímo úměrně počtu historek, v nichž jsi úžasně charakterní a řešeníznalou hrdinkou.
Lenko, zkus se někdy zastavit v půlce věty. není třeba vše doříct, dokončit a vysvětlit. Myslím že ti zde přítomní rozumí. že to myslíš dobře. nech to být. vykašli se na to.
i ticho pomáhá. mam vás všecky ráda.
Liško,Lenko, Ratko, Ruliso, mám vás také ráda – právě proto, že jste každá tolik jiná a tím jedinečná…
ad 38: No, já ani nic dalšího říct nechtěla. Řekla jsem všechno tak, jak jsem chtěla. Víc k tomu ani nemám. Akorát nevím, z čeho usuzuješ, že tady něco někdo chápe, jako že to bylo myšleno dobře. Tak buďto se špatně vyjadřuju nebo to někdo špatně čte.
Nic, z čeho mě Rulisa obviňuje a co se jí asi dotklo, jsem dle svých pocitů – nepsala.
Tvoje a Barči kom. 39 jsou sice chlácholivé a milé, ale od věci.
Víc se tím zabývat nehodlám.
Brou noc.
nevím, mě to přijde celkem jasné. ty to vidíš nějak a Ru taky nějak. Ja věřím tobě že to myslíš dobře, znám tě celkem dlouho, mám tě ráda a vím – je to tvoje filosofie myslet jen dobře a pomáhat. A taky věřím Ru, jak to celé vnímá, jaké další rozměry tomu vdechne ve své praktické moudrosti i když ty to tak nemyslíš. Každá máte jinou zkušenost a otevřené jiné okýnko. Ty se hodně vznášíš v oblacích – idealista, Ru je více při zemi – realista. Pak se může stát že se slova míjí. Protože slova jsou jen slova, je to taková sláma ke žvýkání :o)) Není třeba (podle mě) potvrzovat si svoji pravdu. NIc se nestane když se bude někde vznášet ve vzduchu nerozžvýkaná.
javím, že se mi lehce mluví když se mě to netýká, ale uvnitř cítím že týká. že jste obě skvelé učitelky a já vděčná žákyně
ratko, lépe bych to nevystihla. Toto jsem přesně měla na mysli svým komentářem č. 39. Ano, rozdílné zkušenosti, vyplývající z různých životních podmínek, s tím spojené různé náhledy a životní filosofie každé z vás. To vytváří nekonečnou pestrost a tím pádem široký záběr náhledů na život každého z nás….
ad 41: Ratko, Barčo, oceňuji váš pohled zvnější. Samozřejmě odlišné názory nevadí, nakonec idealismus a realismus mají styčné body, ty lze najít. Problém je však někde jinde.
Abych pravdu řekla, bylo by fajn, kdyby komentář u mého článku O únavě byl zase nějaký podvrh a ne skutečná Rulisa. Zatím jej jako podvrh beru.
lepší je problém nevyrábět, pak žádný není :o) a přečti si svoji 31. pak komentář k článku O únavě dává smysl.
a k 32. u pomoci jde o zpětnou vazbu. pocit uspokojení z pomoci jiným. to se pak pomáhá s radostí :o) ale když zpětná vazba není v souladu s očekáváním tak vznikne problém. něco se zaseklo, kohoutek dobrých pocitů neteče. kde je chyba? nikde :o)) pomoc jiným je iluze. když pomáhám jiným tak pomáhám sobě, posiluju sebe. odmítnutí pomoci znamená že ten druhý se nechce této hrý zůčastnit. nemá zájemn druhého posilovat. že má svých starostí dost :o) a ten druhý ať si řeši svoje potíže jinak. třeba může jit pomáhat někomu jinému a dál to neřešit.
ale ještě lepší je se zastavit. vyčistit si brýle.
ad 44: přečetla a nedává mi to smysl. :-) Ale to bude asi věc názoru.
Ono vůbec nic neříkat nebo jen chválit je nejlepší na nevyrábění problémů. :-) To není můj styl. :-)
I když vlastně ……… to, co údajně Rulisu urazilo, bylo myšleno jako její ocenění a to další jako ocenění toho, co umí. :-)
Jeden nikdy neví, jak si to kdo kdy přebere.
Většinou tak, jak si to přebrat chce. (to je všeobecně platné, samozřejmě)
ja jsem taky vdecna zakyne. pysna panna pacha dobro a ja pritom za to nedostavam po cumaku :-)
Z technických důvodů sem vkládám komentář od Rulisy. Nejde ji komentář vložit:
U Lenky na blogu jsem byla naposledy tak asi před pěti lety ještě na
bloguje.
A teď před chvílí podívat se, jak starý je článek O únavě. Nesedí mi Lenky
styl a náměty psaní, takže její blog nečtu. (Popravdě, čtu už jen asi tři,
protože ostatní z těch, co jsem četla ráda, skončily.)
Chce-li si Lenka zjistit, kdo jí tam co píše, může si porovnat IP
komentujících třeba s Liškou.
K ostatnímu se už vyjadřovat nebudu.
Ahoj v úterý,
už jsem tu
z výletu.
Ještě jsem komentáře nečetla, jen vidím, že je tam něco o penězích – ty dvě věci, metr a holinky, byly velmi velkoryse honorovány, každá dvěma poukázkami na konzumaci v té restauraci v dost velké výši; je to víc než desetina mého měsíčního platu. A je to příjemné někam přjít, někoho vzít s sebou a mít to zadarmo, vytvář to dobrou pohodu. Není to jako někoho pozvat a zaplatit, je to jakoby bonus pro všechny.
Jó, uvidíme, kdy a s kým tam zajdu… jednu poukázku využiju s Akčním hrdinou, protože se podílel na akci, poradil mi, kde mají lepicí fólie, a po jejich selhání ještě popisoval nějakou barvu v tubičkách, která drží na plastu a mohla by fungovat. A viděl ty holiny, ještě neozdobené. A druhou poukázku, to se uvidí, ideální je když vezmu dvě kamarádky, to se minule osvědčilo a cenově to akorát vyšlo.
… a komentáře jdu pomalu pročíst.
ad 48: Dobře, to mi stačí. Takže to tedy podvrh je. Tedy jej smažu.
S Rulisou jsme si nikdy nerozuměli, myslela jsem si, že už je to lepší, proto jsem si dovolila to, co jsem si dovolila. Takže nic. Míjíme se opět. Nedá se nic dělat.
ad 49: Tak to je dobře, že jsi z výletu, že byla tvá práce honorována dobře. O to víc to tady vyznívá nesmyslněji. :-) No jo no, není každý den posvícení. :-) Vlastně pro tebe je. :-)))
Liško ahoj, byla jsem týden pryč, tak jsem nereagovala na ten tvůj úspěch s holinkama. Ale napadlo mě..nejsi sice fin. ohodnocená, jak by člověk myslel, ale máš radost a nakonec i ty bonusy a uznání a třeba i tu a tam možnost se znovu ukázat..není přece k zahození :) a může tě někam posunout, kde penízky budou..Trochu mi to evokuje., co zde zaznělo od Lenky k Ru.
Lenko, nikdy jsem nepochybovala o tom, že bys nechtěla někomu pomoci, když tě napadlo, že bys mohla. Prostě vím, že to myslíš dobře a jiná nebudeš. a jsi ochotna pomoci.
Někdy tu pomoc, nebo povzbuzení lidi chtějí a udělá jim dobře.
Jindy o ni prostě nestojí..nebo ji od každého nevezmou, mají nárok se rozhodnout.
I kdybys něco myslela sebelíp, i kdybys měla zaručeně pravdu..jenže v tom je myslím ten háček, že i tak jsou lidi, kteří mnohé vezmou úplně jinak..
Totiž spíše, než pomoc, tak poučky jak a proč co mají dělat. Racio by třeba řeklo JO, ale nikdo není v kůži a situaci toho druhého.
Prožil svoje, ale ne to, co ten dotyčný, tedy Ru.
A promiň, ono to vážně tak nějak vyznělo až jako souzení toho, co dělá a proč to dělá, když má dvě VŠ.
Považuju Ru opravdu za tu jednu z nejinteligentnějších, ale zároveň nejcitlivějších z lidí, co jsem kdy poznala.
Tak i já vím, že její uplatnění by nemělo být problém, tak jak ty to myslíš a divíš se..protože..
Já ne, trochu ji znám. Ru peníze potřebuje, ne na přepych, ale k přežití a pro kluky.. její situaci ji rozhodně nezávidím.Jen když dá na váhu peníze a co má vše řešit a být u toho v pohodě raději se spokojí s menším obnosem, co na nejnutnější stačí, a volí klid..
Někde bydlí a strávila tam velkou část života. Najít tam práci, kde by byla opravdu doceněna je bez konexí, možná i s nimi až nemožné.
A i kdyby..není typ, co by chodil do práce, z které by jí bylo jaksi nedobře.. to už zkusila.Já bych to nedělala taky.
To, co dělá je skoro umění a ne každý by to uměl. Zírala jsem, co vše o své práci a nejen o své ví, protože je v ní zvídavost a je schopná a toho si její nadřízený a dost brzy všiml.
Je hodně unavená, aby si vydělala co vydělá, baví ji to, je mezi dobrými lidmi, což potřebujeme všichni a tuplem, když musíme okolo řešit spoustu nepříjemností.
No, chtěla jsem především napsat, že ne každý je i v otázce financí tak pragmatický.
A hlavně, i když chceme někomu v dobrém pomoc myslíme si, že ho ponoukneme k lepšímu, pro druhého to být lepší vůbec nemusí, nebo nemůže..
A ve finále se ho to opravdu může i dotknout..v tom všem..
Nedávno jsem měla dost problémy.. Bývalé spolužačky napadalo, pochopitelně v dobrém, že mi udělají doma přepadovku a lecos mi pomohou uklidit, uvařit do zásoby ;) Někdo by to vzal, já ne..jen bych věděla, že mi tím chtějí pomoc, ale jsou prostě situace, kdy na takový věci a následně povídání ..o čem, když je ti blbě nemáš prostě náladu.Krom toho mi pomohly dcery.
Prostě by mi tím nepomohly, a napsala jsem jim to. Pochopily.
Ru, snad jsem nevyzradila něco do éteru, co tam není :)
Lenko, snad mě nadále budeš brát jako aninu, která si občas myslí něco jiného, nebo to vidí zase jinak, než ty :) Jako já tebe..není to jen vyzdvihování Ru, tak si to myslím, no..
Vidíš to prostě jinak, jsi v tom jiná, to je celý :)
Sorry liško, za tak dlouhý koment, ale ani já už se k tomu nebudu vyjadřovat, neboj :)
Naše typické komentáře jako obvykle :-)
Víc než jindy mi to připomnělo podobné situace z minula; roli, kterou v nich sehrávám.
(Pro vytvoření stereotypu evidentně stačí málo – například jak jsem teď byla zaběhnutá v mazání, tak jsem si sem napsala komentář a pak omylem smazala i ten.)
tak co? je tady mrtvo
To bude tím, že mimo internet je pro Lišku dost živo.
Hodně randění a výletů a tak, nejmíň na tři komiksy, jenže Liška je nestíhá kreslit.
Taky vyrobila bednu, ale ještě ji nevyfotila vcelku a nemá čas házet fotky do kompu, takže zase nic.
Tak to Liško vypadá, že je tedy vše v naprostém pořádku, tak jak to má být :-)
ad 55: To by člověk neřek, jak jeden poněkud znejistí, když tu nepíšeš. Příjemné zjištění, že je to z důvodu “hodně randění a výletů …..” Takže je jasné, že se vše v dobré obrací, dobro a láska vítězí, slunce svítí hned jasněji, tráva se zelení zeleněji …. na světě je klid a pohoda. :-)))))
Jsi šikovná, Liško!