ZVLÁŠTNÍ SEN 7.8.2020
Úvod – dělám dřevo někde na řece, na břehu, jsou tam docela silné větve, asi z velkého buku. Dál po proudu je další skupina. Potom se míjíme každá skupina na jedné lodi a vidím u nich kluka, co se mi líbil, když jsem byla teenager, před skoro 30 lety. Odehrává se to ve dne.
Uvnitř, asi v chodbě nebo společenské místnosti hotelu. Je už spíš šero, večer. U stolu, co je napravo, sedí muž, přijel sem za mnou. Hned vlevo u vedlejšího stolu se baví nějaké děti, ty jsou tu taky ubytované, cizí. Muž sedí klidně u stěny, já v prostoru, jsem docela v pohotovosti, nesedím napevno jako on, můžu odbíhat podle potřeby. Vlastně nevím, co čekat, takže se mi to hodí, on je tu víc host. Z hovoru se ukazuje, proč za mnou přijel. Nedávno se objevily nějaké další důkazy a jemu podle nich došlo, že jsem to tehdy udělala já. Že jsem zabila dva lidi.
Ten muž je docela vysoký a dobře živený, vlasy má zcela nakrátko nebo je nemá, vousy nemá, je oholen. Tváří se vážně. Je takový pevný, není zdrcený, sedí klidně, ale je vidět, že to celé na něj osobně hodně dolehlo, je takový zatížený. Vypadá trochu jako bývalý kolega P. Přijel mě konfrontovat, podívat se, jak budu reagovat na informaci, že můj zločin teď vyjde na světlo. Hlava mi šrotuje a je mi jasné, že už to utajeno nebude, za nedlouhou dobu pro mě přijdou, seberou mě. On je docela smutný. Ta věc se stala dávno, už jsem na ni docela zapomněla, což mě samotnou v tu chvíli překvapí. Ale je to tak, zabila jsem dva lidi, byl to mladý pár, a nechala jsem je na dně jámy v lese, pod větvemi a listím. Proč jsem to tehdy udělala? Asi jsem chtěla zkusit, jaké to je. To je mi teď vzdálené, překvapuje mě to u mě. Ale zůstávám v klidu, nesu to jako to, co se stalo a nemůže se odestát.
Na otázku muže neodpovídám – neříkám mu, jestli jsem je zabila nebo nezabila, neříkám nic, taky proto, že by to mohly slyšet děti opodál, a já nechci, aby to někdo slyšel. Přemýšlím, dívám se na něj, jak je těžký a smutný a vážný, zklamaný. Napadá mě, že nejlepší by bylo být s ním. Kdyby to nechal být a byl se mnou… ale to je jen jedna z možností, co by se mohly stát, ale možná nestanou.
„A já tě dvacet let miloval,“ řekl.
Zvláštní těžký klid. Působivé.
Napadají mě po probuzení jen dvě věci:
1) Ten mrtvý pár by se mohl vztahovat k mému rozvodu – že jsem zabila ten pár, co jsme byli.
2) A staré hříchy a zločiny – teď v srpnu, za týden, chci konečně vyplnit daňové přiznání a poslat i další papíry, co jsem neposlala a nevyplnila… a je to ode mě nelegální. V den před snem jsem o tom mluvila s kolegyní, jak ty formuláře bývají nepochopitelné, tak radši jejich vyplnění odsunu naneurčito. Kdežto ostatní je spíš vyplní včas, v termínu.
Všichni si nesem viny nasbírané během života. Čas od času vyskočí.
Ten sen je jak z krabičky těch mých, zvlášť před časem. Teď už je vlastně ani nemám.
Možná je ot nějaký období související s věkem, se stárnutím, kdy to takhle vyskakuje.
Včetně trochu lítostí či ohlížení se, co mohlo být a nebylo.
Nejtěžší na tom snu nevidím ty dva zabité, ale tvoje myšlenky o tom, že nejlepší by bylo být s ním, vlastně on s tebou, ty si přeješ, aby byl s tebou…. A on ti větou “ A já tě dvacet let miloval.“ řekne, že už je to pryč. Nevratně. Všimla sis ho, až když už bylo pozdě. Minulas ho, aniž by sis všimla.
V mých snech můj vztah k mužům či muži, pohled tím směrem, symbolizuje mě celkově. Nebo aspoň o hodně větší kus než jen ten heterovztahový.
To je temny! Uplne vidim tu blikajici lampicku – prskla a zhasla docela. Jo, ten vyklad na rozbiti manzelstvi by mohl sedet, ale to by zase hralo do karet panu P., kdyz te dvacet let miloval. Leda, ze by to nebyl pan P., ale tvuj byvaly manzel, ohlizejici se po rozbitem manzelstvi. Na druhou stranu tam vidim nadeji – ten ten minuly cas „miloval“ muze znovu ozit a nejspis by to pro tebe bylo vyhodne – tvuj zlocin zustane promlcen. Na druhou stranu budes pod nejakym tlakem a zavazkem, stara vrazda muze vyjit najevo, kdyz novy vztah nebude probihat podle nadeji a ocekavani.
Proměňujeme se, staré věci vylézají na povrch a chtějí být zpracovány, uzavřeny. Život bude jiný, klidnější, obyčejnější protože staré věci se uzavřou a nové jsou aktuální, né tak vzrušivé. Spíše plynoucí.
Co se týče tvých papírů, je třeba rozlišit, co je tvé osobní (Boží) a co císařovo. To císařovo jsou takové ty blbiny, různé byrokoratické povinnosti. Když se neberou osobně, dají se vyřídit rychle a bezbolestně,bez osobní angažovanosti :-) Něšco jako když se čistí záchod. Prostě se vyčistí a je to.
Vlastně nevím, jestli to byla „noční můra“, nebo nějaká příjemnější varianta snu o setkání po letech.
Možná pohádka, která musí skončit dřív, aby nedopadla úplně špatně. Bez zločinu by nebylo setkání s odtajněním lásky, kterou ze stejného důvodu nelze naplnit. To je teda situace.
Jestli bude pokračování v jiném snu, tak by se to mohlo vyvinout v dobrý konec – vlastně začátek, kdy se ukáže, že dvacet let čekal, aby ta vražda byla promlčená a konečně to může říct nahlas! Pokud nebude pochopen, je tragédie zdvojena.
ru, psice
Díky, vy jste mi pomohly si uvědomit, že ten muž měl jako hlavní svoji rovinu takoovu božskost, byl to soudce, který nesoudí, něco takovýho. Nebyl tam hlavně jako muž z masa a kostí. Chtěl vidět, jak žiju s tím, co jsem kdysi udělala. Chtěl vidět, jak jsem s tím naložila dosud, když to bylo odsunuto v zapomnění, ajak s tím naložím dál. A v tom snu jsme se já sama cítila jako někdo trochu jinej, trochu jako nějakej magor sociopat, kterej chce hlavně zbavit se nepříjemného, ukecat někoho, že je to v pořádku a žít si dál ve svých kolejích.
Tak nevím, jestli se to víc vztahuje k rozvodu nebo k vyplňování daňových a jiných „přiznání.“ Koneckonců ten papír se přímo jmenuje „přiznání.“ To je odporný.
ratko,
jo, tak to je přesný – chce to být konečně uzavřeno, ppíry chtějí být vyplněny, aby se ukočila tahle skrývací etapa a otevřela nová. Pro další papíry, to jo, ale jinak. A nebude to lehká konfrontace, než se nastolí nový řád.
A právě – nevkládta do toho nicmoc, žádný moje postoje typu „co bych něco vyplňovala včas, to není ůj termín, to je jejich termín, mě to vůbec nezajímá.“ Prostě papír a hotovo.
Jo, musím to zjednodušit. A teď si to žádá se s tím vypořádat a vyžrat si to.
Jirko
jééé, kdyby to bylo prolčeno, to by bylo!
A to je trochu lákavé – nechat to navždy spát a nevyplnit nic. Mno. Jenže to by potom mohl být ještě větší průser než to už tak bude.
A noční můra to nebyla, jen bylo divné, jak jsem se v tom snu cítila. Trochu příjemněji, jak říkáš, ale dost jako někdo jinej než jsem. Takže: radši ty papíry nějak horko těžko sfouknu, aby se ze mě ten zločinec nestal… : (
Ty jo, Liško, to jsou teda sny…
Já poslední dobou nejčastěji zhusta plením nějakou cukrárnu :-) Což je v podstatě o dost lepší než sny o plivání zubů…
Raději nepátrám, ty sladké si užívám, ty další pro jistotu rychle zapomínám :-)
9
taky znám někoho, komu se často zdá o cukrárně s kásnými a obřími dorty. Připadá mi to spíš jako odměna. Možná i jako pokušení nebo vášeň. To mně se nezdá.
Schválně dneska uvidím, jaký sen přijde.
10. Jaký sen přišel?
Myslím, že žádnej.
Byla to dobrá noc a dobrý den.
Pořád čekám a číhám, kdy se objeví nějaký impuls, který mi laskavě sdělí, že bych mohla udělat něco do školy a nenechat to ležet a zkusit, jestli mě ještě pustí do dalšího roku toho oboru etika. Jenže takový impuls zatím nepřichází. I když číhám bedlivě a každý hnutí zvažuju – pořád číhám, jestli se chytne moje nasranost na to plošné zavedení roušek od 1.9. a vzplane chuť napsat nějakou chybějící seminární práci na to téma. A zatím neplanu směrem k psaní prací.
I když jinak jsem nasraná dost, hlavně večer – přes den mi do toho lezou jiná témata.
a proč by tě neměli pustit do dalšího ročníku? Chybí ti nějaká zkouška?
Co se týče roušek a nákazy, dalo se čekat že ještě se něco bude dít. Nám pořád nechodí turisti a letos nepřijdou a dokonce možná (odhady) nepřijdou ani příští rok. Prostě to tak je a nasraná nejsem.
Mně toho chybí spousta. Dvě zkoušky a asi šest seminárek. Ale jen dvě dlouhé, z toho na jednu mám už výpisky, které jsem odložila. A za přípravu diplomky jou dva povinný zápočty a já ještě nikomu neposlala ani návrh. Kterej jsem vymyslela v říjnu… Ale dneska mě namotivovala kolegyně, co taky studuje, a spojila jsem se se spolužáky z tohohle studia, tak ti mě taky povzbudili. Tak zkusím dopsat ty dvě práce, ty malý taky (ono je to jak prd, ale je to reflexe něčeho, co proběhlo na podzim nebo v lednu, už si to nepamatuju a budu to muset dohledávat v mailech a vytištěných papírech…). A poslat diplomkový koncept někomu.
Včera jsem byla přesvědčená, že s ena to vyprdnu – že jsem informace získala, absolvovala ty předměty a že nějkaý zkoušky a diplomku nepotřebuju a kašlu na to definitivně.
Posílám pozdrav z Mikulova.
Tedy z mikulovské vinotéky:-)
Turistů je tu dost a jedna decka vína za pajcku.
Takže když si tu Liško s Ratkou otevřete byznis, nepotřebujete ani německý turisty, ani VŠ diplomy:-)
Mikulov dobrej! Jenže jsem byznysmen ještě míň než cokoliv jinýho, co (ne)jsem.
14. Chápu studium jako osobní dílo vytrvalosti a stálosti, tedy zakousnutí a dotažení do konce. A držím palce. Pokud si již zadáváš téma na diplomku, tak by to teoreticky šlo. Potenciál je přítomen :-)
16. Viděls autobusy s rakouskými turisty? Pokud ano, prosím hlásit :-)
Kdepak, Ratko
Tady o Germána ani nezavadíš.
Všude jen čeština a kulaté slovanské tváře:-)
ratko 18
taky v tom vidím nejdůležitější to dotažení do konce, ne vědomosti. Možná lidi, co VŠ nemají víc vidí, že jde o vědomosti, ale pro mě jde jednak o kritické myšlení a propojování různých informací a pak právě to dotažení do konce, vytrvání, postupné dotažení.
A z toho pro mě to dotažení je to nejmíň zábavný.
A nejobtížnější. Pro mě.
21,22 pro mě též. začíná se plno elánu, pak se to táhne a táhne a furt není hotovo, no a ta koncovka, to je u mně nutkání utéct. Ale neuteču. Teď už neutíkám od začaté práce, hezky ji dodělám a uklidím po sobě :-)) Maminka mi říká, že nejsem k poznání. že je to neuvěřitelné :-)
V nedotahování věcí do konce jsem nejlepší já, to mi nesebereš, Liško.
Až budeš odcházet do školy s jednou nezavázanou tkaničkou jako já na základce, tak se ozvi :-)
Jirko* 24
Zatím se odehrál / odehrává dramatický souboj, zda ještě do školy, či už to nebude možné. Hurá, konečně jsem něco načmárala, jinak to nešlo.