Liško, já nevím co pro tebe znamená přímo ten “ráj” pro mě to jsou “hračky” když člověk má volno a věnuje se v klidu co ho baví, co má rád, takový čas na “hraní” když všechno okolo je hotové. Ráj je pro mě jako oddechový čas, takové to vypnutí a nachvíli vypadnutí z toho všeho co musím v každodenní realitě.
k tomu vztahovému co se píše v komiksu si netroufám říct nic – nevím…..
nevím co se událo, nebo neudálo…..jen mám nějaké domněnky z toho, které nejsou podstatné.
přečetla jsem si s v velkým uff všechny komentáře pod článkem o zavřených dveřích….vztahové rozbory, no co říct, je to jako když slepci zkoumají slona a každý z nich říká, co je slon (vztah) :-)
Pro mě je ráj, že člověk žije život, o kterém naplno cítí, že je to ten jeho. S hračkami i bez, se zábavou i povinnostmi, s radostmi i nepříjemnostmi, žalem, zklamáním, nadějí… Ale hlavně se vztahy kolem sebe. Těmi podstatnými, hlavními, i s přehršlí různorodých jiných, které člověka jaksi… “umisťují”, kotví…
Chybí mi vztah partnerský, ano.
Ale pořád je ještě dost mezer ve tvorbě mého ráje, které můžu postupně zaplňovat i bez partnerství.
Liško, ale jinak se mi líbí ta tvá otázka – co chci, aby v těch dveřích našla, takový to směrování.
K tomu – jak píše Barča – vztahovému mám pocit, že ty jsi prostě ty. Pokud budeš mít s někým navázat vztah partnerský, musí to být holt člověk, který je v tomhle s tebou naladěný podobně, rozumí tomu, co vysíláš za signály. Snažit se něco dělat nějak jinak, jen aby došlo ke spojení s někým, kdo by tomu tobě vlastnímu nerozuměl, je podle mě kontraproduktivní. Časem to stejně začne skřípat, protože pořád sama sebe zpracovávat psychologicky ke “vztahové správnosti” do potřeb toho druhého stíhat nebudeš.
Jestli někoho takového najdeš, ti nikdo nezaručí (a třeba já si už o sobě myslím, že už nenajdu), ale podle mě nic jiného ke stálému vztahu partnerskému nepovede.
Jasně, ještě by byla možnost najít si někoho, kdo si z tvých signálů prostě nebude dělat hlavu a pojede si za svým cílem a nastavením a tebe prostě veme jako hotovej balíček, u nějž se podružnosti jako střelenost a matoucí signály neřeší, podobně jako to měla Ratka se svým manželem. Jenže to si myslím, že u tebe fungovat nebude. Ty takovému muži utečeš, si myslím, tos už jednou měla.
5. hodně souhlasím s první odstavcem.
Barčo
1
co pro koho by byl ráj, to je docela hezká otázka!
Pro mě je ráj asi podobně jako u ru ad3 – to, co je moje (což se ukáže postupně). To, kde chci být ten, kdo chci být.
Mě těší, že “moji” lidé kolem mě, nejblíž, blíž i dál, jsou samí zajímaví, skvělí, obdivuhodní, nádherný lidi, nestačím se vynadivit a vynadívat. Blogoví včetně.
2
no to trvalo dlouho to číst, mně taky, jo slon! Ten příměr se slonem jsem se snažila zakomponovat do vtipu, ale zatím neuspokojivě.
4
jo to jó, to já dám sama sobě jakoukoli skvělou otázku a pak umím výborně od ní odbruslit. To se taky musí umět :- )))
Ru
3
“ve tvorbě mého ráje” – to je pěkný!
A jaký “můžu postupně zaplňovat” – vždyť to už děláš a pořád! Kdo jezdí na kole k rybníkům a tak… (nejen to)
5
jo, stavět se jako někdo trochu jinej je určitě kontraproduktivní.
Jako hotovej balíček, jóó – no měla, bral to jako hotovej balíček, tojo, ale stejně někdy ho něco štvalo, to taky, to asi jinak nejde. Akorát by bylo lepší o tom mluvit nahlas a přiměřeně trochu s nadhledem/humorem, pokud lze a pokud je ten humor známka nadhledu na oba, ne nějakej únik (od smutku a závažnosti u mě nebo např.od tématu u někoho jinýho).
Utekla jsem – proč, protože jsem nevěřila (sobě), že bych dokázala něco modifikovat, něco já udělat, změnit, nastolit, říct, vyjádřit… posvým. A teď je to v tom mnohem lepší, akortá zas v nějakých spíš drobnostech je tohleto spíš horší. :-)
(dopytle, teď jsem někde štrejchla na klávesnici a zavřel se mi celej prohlížeč včetně tří článků, který jsem si chtěla přečíst!)
Určitě je dobrej čas na to, abych si řekla a znova to zrevidovala, před čím jsem vlastně utekla.
vzít někoho jako hotový balíček je vědomé rozhodnutí…jelikož člověk v momentě rozhodování neví co všecko v tom balíčku na něj vyskočí. Níže se bavíme o originalitě… a jedinečnosti fakticky tvořivosti při řešení třecích ploch, dokonce ani je nemusíme řešit, ony jen vyskakují a tím se stávají výzvou. NOvinkou. Celý život nestačí na vyčerpání všech variant potíží ve vztazích :-))
Možná jsem si dávala podobnou otázku, kdybych otevřela dveře do sebe, co bych tam našla?
10
Ale “co bych tam našla” není to samé jako “co tam chci najít”.
11. myslíš že by Liška tam chtěla najít tu potvoru s vyplazeným jazykem? :-)))
12
Otočilas směr dveří.
13. píšu jak jsem pochopila :-)
Jj., píšeš, co ti je blízké.
Třeba jsem nepochopila já. Ale mně to ze souvilosti s minulým článkem vyšlo tak, že tam Liška otevírala dveře k někomu jinému. Ven. Neřeší svoje bubáky, ale bubáky ze strany těch druhých.
Čti od obrázku ad 1).
Otevírá se ona jiným. Trochu, částečně. Zbytek má udělat (otevřít) ten, kdo vstupuje.
Ale co když – fuj – je ten někdo nebezpečný protiva nežádoucí… (atd.)
Liško, já nevím co pro tebe znamená přímo ten “ráj” pro mě to jsou “hračky” když člověk má volno a věnuje se v klidu co ho baví, co má rád, takový čas na “hraní” když všechno okolo je hotové. Ráj je pro mě jako oddechový čas, takové to vypnutí a nachvíli vypadnutí z toho všeho co musím v každodenní realitě.
k tomu vztahovému co se píše v komiksu si netroufám říct nic – nevím…..
nevím co se událo, nebo neudálo…..jen mám nějaké domněnky z toho, které nejsou podstatné.
přečetla jsem si s v velkým uff všechny komentáře pod článkem o zavřených dveřích….vztahové rozbory, no co říct, je to jako když slepci zkoumají slona a každý z nich říká, co je slon (vztah) :-)
Pro mě je ráj, že člověk žije život, o kterém naplno cítí, že je to ten jeho. S hračkami i bez, se zábavou i povinnostmi, s radostmi i nepříjemnostmi, žalem, zklamáním, nadějí… Ale hlavně se vztahy kolem sebe. Těmi podstatnými, hlavními, i s přehršlí různorodých jiných, které člověka jaksi… “umisťují”, kotví…
Chybí mi vztah partnerský, ano.
Ale pořád je ještě dost mezer ve tvorbě mého ráje, které můžu postupně zaplňovat i bez partnerství.
Liško, ale jinak se mi líbí ta tvá otázka – co chci, aby v těch dveřích našla, takový to směrování.
K tomu – jak píše Barča – vztahovému mám pocit, že ty jsi prostě ty. Pokud budeš mít s někým navázat vztah partnerský, musí to být holt člověk, který je v tomhle s tebou naladěný podobně, rozumí tomu, co vysíláš za signály. Snažit se něco dělat nějak jinak, jen aby došlo ke spojení s někým, kdo by tomu tobě vlastnímu nerozuměl, je podle mě kontraproduktivní. Časem to stejně začne skřípat, protože pořád sama sebe zpracovávat psychologicky ke “vztahové správnosti” do potřeb toho druhého stíhat nebudeš.
Jestli někoho takového najdeš, ti nikdo nezaručí (a třeba já si už o sobě myslím, že už nenajdu), ale podle mě nic jiného ke stálému vztahu partnerskému nepovede.
Jasně, ještě by byla možnost najít si někoho, kdo si z tvých signálů prostě nebude dělat hlavu a pojede si za svým cílem a nastavením a tebe prostě veme jako hotovej balíček, u nějž se podružnosti jako střelenost a matoucí signály neřeší, podobně jako to měla Ratka se svým manželem. Jenže to si myslím, že u tebe fungovat nebude. Ty takovému muži utečeš, si myslím, tos už jednou měla.
5. hodně souhlasím s první odstavcem.
Barčo
1
co pro koho by byl ráj, to je docela hezká otázka!
Pro mě je ráj asi podobně jako u ru ad3 – to, co je moje (což se ukáže postupně). To, kde chci být ten, kdo chci být.
Mě těší, že “moji” lidé kolem mě, nejblíž, blíž i dál, jsou samí zajímaví, skvělí, obdivuhodní, nádherný lidi, nestačím se vynadivit a vynadívat. Blogoví včetně.
2
no to trvalo dlouho to číst, mně taky, jo slon! Ten příměr se slonem jsem se snažila zakomponovat do vtipu, ale zatím neuspokojivě.
4
jo to jó, to já dám sama sobě jakoukoli skvělou otázku a pak umím výborně od ní odbruslit. To se taky musí umět :- )))
Ru
3
“ve tvorbě mého ráje” – to je pěkný!
A jaký “můžu postupně zaplňovat” – vždyť to už děláš a pořád! Kdo jezdí na kole k rybníkům a tak… (nejen to)
5
jo, stavět se jako někdo trochu jinej je určitě kontraproduktivní.
Jako hotovej balíček, jóó – no měla, bral to jako hotovej balíček, tojo, ale stejně někdy ho něco štvalo, to taky, to asi jinak nejde. Akorát by bylo lepší o tom mluvit nahlas a přiměřeně trochu s nadhledem/humorem, pokud lze a pokud je ten humor známka nadhledu na oba, ne nějakej únik (od smutku a závažnosti u mě nebo např.od tématu u někoho jinýho).
Utekla jsem – proč, protože jsem nevěřila (sobě), že bych dokázala něco modifikovat, něco já udělat, změnit, nastolit, říct, vyjádřit… posvým. A teď je to v tom mnohem lepší, akortá zas v nějakých spíš drobnostech je tohleto spíš horší. :-)
(dopytle, teď jsem někde štrejchla na klávesnici a zavřel se mi celej prohlížeč včetně tří článků, který jsem si chtěla přečíst!)
Určitě je dobrej čas na to, abych si řekla a znova to zrevidovala, před čím jsem vlastně utekla.
vzít někoho jako hotový balíček je vědomé rozhodnutí…jelikož člověk v momentě rozhodování neví co všecko v tom balíčku na něj vyskočí. Níže se bavíme o originalitě… a jedinečnosti fakticky tvořivosti při řešení třecích ploch, dokonce ani je nemusíme řešit, ony jen vyskakují a tím se stávají výzvou. NOvinkou. Celý život nestačí na vyčerpání všech variant potíží ve vztazích :-))
Možná jsem si dávala podobnou otázku, kdybych otevřela dveře do sebe, co bych tam našla?
10
Ale “co bych tam našla” není to samé jako “co tam chci najít”.
11. myslíš že by Liška tam chtěla najít tu potvoru s vyplazeným jazykem? :-)))
12
Otočilas směr dveří.
13. píšu jak jsem pochopila :-)
Jj., píšeš, co ti je blízké.
Třeba jsem nepochopila já. Ale mně to ze souvilosti s minulým článkem vyšlo tak, že tam Liška otevírala dveře k někomu jinému. Ven. Neřeší svoje bubáky, ale bubáky ze strany těch druhých.
Čti od obrázku ad 1).
Otevírá se ona jiným. Trochu, částečně. Zbytek má udělat (otevřít) ten, kdo vstupuje.
Ale co když – fuj – je ten někdo nebezpečný protiva nežádoucí… (atd.)
15. no vida :-) i tak je to možné :-))
Nemusíš být dveřmi, abys měla kliku :-)
:- )
Ftipné ten poslední koment lidi :D