Tohle bílé povlečení jsem nešila – to mi bylo dáno do vínku, maminka mi na něj nechala ušít monogram a potom pětadvacet let leželo ve skříňce, připravené na chvíli, kdy opustím domov, co vybudovali mí rodiče.
Povlečení na dvě postele… Před několika lety jsem si koupila další dvě. Z opačného pólu kvality, z jiné planety – ne z nejlepšího pevného materiálu, ale nejlevnější z Ikey. Za sto korun na jednu postel! Cena mě uchvátila. Už ji v dalších letech nezopakovali. Kocoura to povlečení také uchvátilo, on uchvátil je a trochu rozedral. Povlečení je v barvě bílo-červeno-modré. Sláva.
A té kombinace se držím teď, při šití roztodivných povlaků. Vyjela jsem do Ikey na Čarodějnice a pásla po metráži, ideálně se vzorem modro-bílých kytiček. Neměli. V metráži nic pro mne. V oddělení slev jsem ukořistila bílé prostěradlo s gumkami v rozích; barevně si ho potiskám červenými puntíky, pomaluji modrými kytičkami a rozstříhám na polštáře. Polštáře jsem totiž toho dne v Ikee koupila tři. Jeden za pouhých 39 korun, 50×60 cm, juch. Asi se mi domů nevejdou, ale budu mít pocit, že dělám něco pro své pohodlí, pro měkkou útulnost a spočinutí.
Nově ušitý exemplář – modré pruhy. Byl hotov za dvě hodinky a pochází z téhož výjezdu do Ikey. Proč myslíte, že má na každé straně jiné pruhy?
Protože v balíčku čtyř utěrek za 49 Kč není ani jedna stejná.
A dnes mi přišla zásilka. Metr za 50 korun. Takže jsem netroškařila a objednala 4 metry červené kostičky, tu mám ráda, a 2 metry hvězdiček na modrém nebi. Co z toho všechno bude, nevím, ale americký polštářek nemůžu neudělat. Mám na něj matrijál.
Jé, tu low cost Ikeu z obrázku č.2 máme taky. Je to moje nejoblíbenější, ten vzor je jednoduše geniální. A na omak a poležení to taky není špatné, musí se to „zaležet“:) Já jsem dostala jako „věno“ při odchodu z domova poctivé peřiny. Už nejsou – přes veškerou opatrnost se do nich nakousali potkani (myslím ti naši domácí laboráci), když si jednou vylomili zámek na kleci a pelešili se v péřových útrobách dokud jsem nepřišla z práce. Přes veškeré poctivé štupování to potom u nás každé ráno po ustlání vypadalo jako při migraci stěhovavých hus, takže brzy letěla úplně. Docela by mě zajímalo, jestli se peřiny v záplavě hypoalergenních dutých vláken ještě vůbec prodávají…? (a to byl už odlehčený model proti těžkým duchnám u babičky. Voněly po mýdle a levanduli)
psice,
jééé, to musela být scéna z uměleckého filmu – potkani usmívající se a rozvalující se v peří a hrbolky jejich tělíček tušené pod povlakem. Jako film krása.
Jestli se peřiny prodávají, nevím, možná jo, protože jsem viděla prodávat péřové boty :)
A dají se donést do čistírny peří – ty pořád fungují – a nechat vyčistit a přesypat do nového sypku. Když jsou polštáře už moc proplakané a polité čajem a peřiny propocené nemocnými… Já mám relativně nedávno takhle renovované.
Mně se taky ten ikeáckej vzor s modrými a červenými křížky zdá dobrej nápad! Trochu mi ale připomíná maltézské rytíře a křížové výpravy a tahle spojitost rytířů a křesťanství je mi nějak protivná.
Musím si ten vzor spojit s jinou představou!
Bílé povlečení s monogramem – vzácnost, závidím. :-) To je ten materiál, který už dnes nikde neseženeš – přežije tě. Používáš ho ? Naškrobené, voňavé. K tomu bych si pořídila i nějakou pěknou noční košilku. A na stolku u postele vidím vázu a v ní živé květy.
Růžové sny.
óó, barčo.
Používám.
Bohužel jeden polštář, právě v místě monogramu, se mi zacákal hennou z mokrých vlasů. A to dávám pozor- když jsem měla na hlavě hennu, obalila jsem vždycky polštář igelitem a někdy spala i ve spacáku. Nebo bez polštáře, s vrškem postele v igelitu. Ble. Mlask.
Snad se to časem vypere. Vypadá to jako stopy hypermanganu. Výtvarně pěkné. Jako batika barevným práškem.
Zrovna jsem si říkala, že si radši zase koupím škrob. Už jsem ho nepoužila pár let. Crknu ho i na to ikeácké křížkové povlečení, třeba získá na kráse a rozkocouřený povrch se zatáhne.
Na stolku u postele mám kytkovou lampu. A šperky ve skleněné misce (ve skutečnosti je to robustní popelník:-) , některé. Krém. Několik. Parfém. Malý skleněný svícen. Skleněnou placku pod hrnek. Vázu bych asi u postele shodila. Hned za stolkem je okno se dvěma orchidejemi a třemi vánočními kaktusy, takže dobrý.
Momentálně je vedle u okna také sušák obsazený čerstvě vypranými šesti metry doručené látky. A to bude do rána vůně!
Noční košilku mám pěknou. Asi tři pěkné. Ale moc krátký, tak je používám jen ve styku s lidským teplem. Dneska mám bavlněnou prostřiženou na hrudi. Prostřižené mám taky asi tři. Vždycky nutně potřebuju něco stříhat a lepit hned teď okamžitě v pyžamu…
K damašku jsem ještě nějak nedorostla. Vždycky mi přišel elegantně neútulnej.
Zato se mi líbí ty modrobílý hvězdičky. Akorát nakombinovat s červenobílýma pruhama bych je asi nemusela. :-))
Však se mi taky hnusí pomyšlení, že bych měla doma emérickou vlajku. Jenže když mám i červeno-bílé pruhy, to se nedá odolat. Udělám ji jen z jedné strany a z druhé dám právě něco úplně jinýho. To ještě musím vymyslet. Buď polštář popíšu protiamerickými hesly nebo nevim, co bych tam dala za srandu. Ale sranda je už fakt, že zrovna já budu mít doma hvězdy a pruhy,pchá. Jen některý návštěvník by si to mohl vyložit vážně.
To abych na druhou půlku polštáře dala srp a kladivo… nebo vyšila Franze Jósefa!
… nebo tam dala fotku Sitting Bulla nebo jiného indiána.
Kamarádka mi dala k narozeninám několik fólií, na které se dá v tiskárně cokoli vytisknout z počítače a pak se to nějak dá na látku (ještě jsem neotevřela návod).
To je prima věc.
Jo, já si zas říkám, že si namaluju v Corelu nějakou pěknou grafiku a koupím si barevnou folii na zeď a nařežu si to v práci…
Ale to už si říkám dlouho a nějak je furt něco důležitějšího na práci. :-) Ale třeba teď do té kuchyně, až bude zhruba hotová, něco vytvořím, na tu zeď se zrcadlem. :-) Třeba nějakej strom tmavě hnědej eště, ať to má grády. :-))
ty bílý od maminky máme u nás nejraději. I děcka si je berou když si mohou vybrat. Bílé povlečení a bílé polštáře z kvalitního bíléhodamašku se vzorem různých květin nebo jak se tomu říká je absolutní hit :-) a vydrží přes 50 let dokud se nerozdrobí na prach.
Bílý damašek mi připomíná domov – hlavně ve slavnostní době očekávání hostů. Což u nás bývalo často. Já měla za úkol prostírání a kladla jsem na velký dlouhý stůl bílé damaškové ubrousky, přeložené do trojúhelníku, vlevo od každého talíře.
Člověk by řekl, že jsme nějaká bohatá rodina a opak je pravdou. Akorát moje máma neomylně rozpozná kvalitu ve všem, kvalitní látku, dřevo, porcelán, všechno.
10. ano, vzpomněla jsem si na nedělní návštěvy a obědy u babičky, damaškový ubrus, sváteční jídelní servis, výborné jídlo, po obědě bábovka s kávou opět ve svátečních šálcích ….
2.) tyjo, maltézké rytíře jsem tam neviděla nikdy, dokud jsem se na to nepodívala tvýma očima:) Ale máš pravdu. Mě to připomíná spíš nějakou zvláštní soustavu větrných mlýnů. Ad bílý damašek, u nás by vydržel čistý v řádu minut až hodin…od životní etapy domácí zvířata po etapu děti jsem se přesunula spíš k pestřejším vzorům z méně náročných materiálů, které se můžou prát často na 60:) Ale to neznamená, že se mi občas nezasteskne po tom, mít to doma narovnané, uspořádané a hezké.
Liško, ty hvězdičky jsou moc krásný, kde jsi je koupila??? Můžeš prozradit zdroj?? Po damaškovém povlečení na francouzskou postel toužím, ale nějak jsem se s tím povlečením rozjela, mám troje, a to by mohlo stačit, ale zase… těžko odolávám, dumám, jestli si nemám pořídit ještě tohle:
http://www.4home.cz/image.php?file=13102l.jpg&size=wl
psice12
Větrné mlýny, ajéje, teď je v tom uvidím. Hned si vzpomenu na dona Quijota a optimismus bude v tahu. Nebo si to přeformuluju na boží mlýny. To by šlo. I když že by to bylo zrovna radostný…
Nene, prostě se budu jen kochat vzorem, bez historických nánosů!
Byl jeden stoleček (po babičce), na stolečku notebook (plus hrnky, talířek, omyté střepy z pole, řetízek, nůžky a příbalový leták), pod notebookem čtvercový damaškový ubrus, bílý, malý, původně asi 60×60 cm, k tomu bíle celkem vkusně, pracně a jemně obháčkovaný, po téže babičce (soudím podle nenápadného monogramu). A ten vám byl pěkně pokecaný. Vínem a pivem a pikantní pomazánkou. Zítra ho snad vyperou a bude to mít tedy happy end. Dočasný. Jen jestli ho vyžehlej…
A taky aby v něm nenechali zapíchnuté ty dvě jehly…
Asi by si měli ušít radši ubrus než co jiného.
zuzi 13
jů, to je pěkný! Osobně mám radši svoji peřinu, ne společnou. Aby někdo nehudral, že mu ji celou beru. Ale vlastně kdyby byla společná DOST velká a takhle krásná, bylo by to ještě lepší!
Já kupovala levný kousek látky tuhle a támhle a teď mám na účtě houbelec.
Už naštěstí nic kupovat nemusím, mám nakoupíno.
Ty hvězdičky jsou od http://www.mojelatky.cz
Na povlečení je to dobrá bavlna. Na šaty by to asi nebylo. Původně jsem myslela, že červeno-bílou kostičku bych upotřebila na šaty, ale je to na ně moc tuhý, není to ono, lepší by byla na šaty tkaná kostička, ne potisk – z rubu je ta látka bílá. Bude mi tedy množství stačit i na peřinu, jupí.
test :-)
:-))) no vida Liško, první testovací muž v polštářích.
Lištičko, líbí se mi, jak umíš chmury přebíjet tvořivostí. Také se o to snažím, ale asi mi to nejde jako tobě..jak asi kdy ;
Jo a taky ty výtvory :)
anino, ahój!
Já zas teď nemám tak velký chmury, šoky, obavy … aby se nedaly přebít něčím malým snadným.
– internet vypadává, ale signál telefonní tu na severovýchodě Bohémie není už vůbec, tak aspoň něco.