SEN 16.2.2016 A JAK BY SE S NÍM DALO PRACOVAT:

Podívám se z okna: „Máš výhled na řeku!“ říkám.

Pěkný výhled na řeku protékající městem. Je to spíš neupravené koryto – přes kamenitou mělčinu běží vesele proud. Skoro to vypadá jako černobílá fotografie, historická. Řeka teče zprava doleva. Je dobře vidět, protože stromy ještě nemají listí.

Asi jsem u táty a říkám to jemu.

*   *   *

(Fotka je kompilát z vychmátnutých fotek z internetu.)

Co by se dalo dělat s takovým krátkým snem, abychom se na něj naladili a mohl nám něco říct? Bez určitého vplutí do snu stojíme na pevné zemi, v realitě, a nechceme si do ní nechat kecat, nechceme nic slyšet. Radši nic, protože co kdyby to bylo nepříjemné!

To není zbabělost. Je to normální reakce. Má svoje důvody. Jako každý odpor. Chrání nás.

A kdybychom přece chtěli? Něco se dovědět, přečíst si nebo vyslechnout vzkaz od svého snu… Není to nebezpečné. V nejhorším se stane to, že nic neuslyšíme, že nás to mine, zapomeneme. A možná až po čase si vzpomeneme a řekneme si, že to sedělo. Ono se mezitím něco odehraje – a sen to dost možná předznamenává, ale ne že by věštil – a zpětně už nebudeme mít důvod nevidět sen v ostřejších obrysech. Bude jen popisem toho, co se v té době v nás dělo. Už to s námi nebude hýbat. Už to bude venku.

„Sen je královská cesta do nevědomí,“ řekl Sigmund Freud. Je to brána. A je to brána bezpečná. Nevím, jak vy, ale já nemám ráda agresivní metody typu holotropní dýchání a drogy. Ty nepovažuju za bezpečné brány. Protože je neznám. Vy je možná užíváte. Dají se zabezpečit, věřím tomu, ale pro mě je to příliš invazivní způsob. Když si mám vybrat mezi mastičkou a vyříznutím kusu masa z těla, zvolím to méně agresivní. Ale někdo to tak má rád. Já ne; nepotřebuju být k sobě víc drsná a představuju si, že by se výsledek stejně se mnou minul.

1) VYSLOVIT SEN

A to už je práce se snem. Jen ho někomu vyprávět. Nebo napsat. Vyprávět nahlas je lepší. Můžete tak sledovat, jak se u toho cítíte, kdy se zadrhnete, co se vám říká snadno a co ne. A vyprávět v přítomném čase – nikoli „Šli jsme domů a viděli strom,“ raději „Jdeme domů. Vidím napravo strom. Je to buk, má krásné…“ Je to živější, sen ožije, vrátíte se do něj v reálném čase, jak běžel ve snu.

I posluchač si může všimnout malých nápadností při vašem vyprávění – kdy se hlas ztišil, zpomalil, kdy jste změnili polohu těla. Vyprávění nahlas a naživo má prostě mnoho výhod. Je to zárodek dialogu; druhý se pak může doptávat a odkrývat tím další podrobnosti. Kdežto píše člověk sám, babrá se s tím, opravuje si text, aby byl plynulejší, a přitom původní slova bývají docela důležitá. Když slovo pozměníme, už má jiné nuance, jinou atmosféru. Ne pro čtenáře; pro nás samotné jsou důležitá naše vlastní použitá slova.

2) ZOBRAZIT SEN

Sníme zpravidla v obrazech. Zřejmě je to starší podoba vyjádření než myšlení ve slovech. Proto se možná přes něj dostaneme hlouběji? Každopádně mi obrazové vyjádření připadá celistvější než to verbální, rozkouskované do slov; když vidím červenou orosenou růži, vidím v jeden jediný bleskový moment, že je to rostlina, růže, červená, květ je orosený, je jakoby sametový, listy jsou zelené a čerstvé, šťavnaté, jeden je natržený, růže je nakloněna ke mně, scéna se odehrává ve dne, protože je světlo a je to venku. V jeden moment. A než jsem to popsala slovy, trvalo to mnoho vteřin a spotřebovala jsem mnoho slov.

Proto zobrazit sen nebo jen jednu jeho scénu přinese něco jiného než popsat sen slovy. Obraz se ke snu hodí, sen si o něj přímo říká. Vyhovte mu a pak se na obraz podívejte. Jako na celek. Možná vám nic neřekne, bude to, jak jsem psala v úvodu – a až se na obrázek podíváte za rok, bude vám jasné, co sen sděloval.

V mém dnešním snu mě nejvíc zaujal pohled z okna na řeku. Hledala jsem na internetu takový podobný pohled na řeku a nenašla. Buď byla na fotkách voda moc stojatá, nebo moc hluboká, anebo moc do zatáčky. A už tím si líp uvědomuju, jaká to řeka je v mém snu – není všude hluboká, jsou tam kameny, ale ne zas balvany, není to stojatá voda… Splácala jsem několik fotografií dohromady a mám to. Ve snu tekla řeka víc městem a nebyly tam tolik zelené stromy vzhledem k ročnímu období, ale nevadí – atmosféru ten výsledný obrázek poměrně vystihuje. Jsem spokojená. Vlastně je to koláž. Ta se pro vyjádření snů hodí perfektně, protože sny bývají často koláž – vedle sebe se vyskytují osoby, které se ve skutečnosti neznají, a nacházejí se na místech, kde nikdy nebyly. Surrealisté se dokázali se sny a kolážemi vyřádit! Každý může, pro tvorbu koláže není výtvarný talent nutný; zvlášť když nejde o výsledek, nejde o exponát na výstavu – obrázek snu můžeme brát jen jako pracovní nástroj. Doporučuji těm, co těžko setřásají své zaměření na výkon a výsledek. Vezměte staré časopisy a koláž vám sama začne vyskakovat pod rukama.

Ne, nejde o výsledek. Nejde o to, že až koláž doděláte, zadíváte se na ni a najednou budete osvíceni a – Heuréka! – budete přesně vědět, co sen říká, do mrtě. Odložte ambice, to se pravděpodobně hned nestane. Ale možná vás bude prostě jen bavit dělat koláž nebo malovat sen, ještě s ním pobýt. Vtáhnete si ho tak víc do denního života. To samo o sobě je dobrá práce.

3) VYBRAT SI JEDNU VĚC

Nebo dvě. Když si vybavíte sen, co vás v něm hodně zaujalo? Jaká věc nebo postava? Co tam bylo podle vás výrazné? Můžete na to jít také jinak – pokud vás sny baví a máte k tomu parťáka, vyměňte si své zapsané sny a buďte to vy, kdo tomu druhému podtrhne jednu nebo dvě věci, co vás zaujaly.

A co dál, ukážu na příkladu svého snu. Aspoň se zas jednou o sobě něco dovím. Mně utkvěl pohled na řeku. Ten proud řeky. Říční proud. Ono toho o moc víc ve snu nebylo, ale to vůbec nevadí, hezky to ilustruje, že i malý útržek snu člověka, který si skoro nikdy sny nepamatuje, může mít smysl blíž okouknout. Něco to přinese.

Proud řeky nebo říční proud. Krok číslo dvě je přidat k vybrané věci ještě přídavné jméno; podle toho, jaká je ve snu. Jaký mi připadá ten říční proud? Veselý – vesele skáče přes kamení. Nebo jaký? Široký docela byl, ale nehodí se mi to na něj, protože nebyl homogenní. Rychlý byl taky místy víc, místy méně. Tak nechám veselý. Zvuk žádný slyšet nebyl, takže slovo zurčící taky nechci. Veselý říční proud. Veselý proud řeky.

Krok číslo tři – říct nahlas větu: „JSEM veselý proud řeky.“ Nejlépe mezi lidmi, co si taky hrají se sny. Říkat to na potkání lidem nebo se tak představit při seznamování nedoporučuju. Jen mezi svými. Já jsem veselý proud řeky. No ano, když to takhle řeknu, dochází mi, co je tam „stínového,“ řekněme; co si nechci běžně přiznat, co nechci slyšet. Protože se za to třeba stydím nebo se podceňuju nebo je mi to protivné nebo se bojím. Z nějakých svých historických důvodů. V tomhle konkrétním případě si můžu uvědomit, že skutečně jsem součástí života, proudu života, ať chci nebo ne, i já jsem proud řeky, i já jsem smrtelná a i mne svět / sen / bůh vyzývá, abych žila, tekla jako řeka. Příjemný bonus navíc je slovo „veselý“ – smiřuje mě snáze s tím, že pluji v nezastavitelném životním proudu. I můj táta je proud.

Tahle technika prostě funguje!

Jsem člověk, co techniky moc nepoužívá, jsem spíš intuitivní improvizátor, co věci někdy nedotahuje – netlačím, reaguju na momentální situaci, jak umím. To předpokládá věřit tomu, co umím, v něčem se už znát a toho se držet. Technika je opak, technika je předem připravená metoda, není to žádná pohotová improvizace. A tuhle mám ráda. Vždycky mi něco přinese, fakt.

4) ZINSCENOVAT SEN 

Jako v divadle. To vyžaduje zapojit spoustu lidí. Nebo použít místo lidí předměty. Jakékoli, které vám v tu chvíli přijdou vhodné. To jsem ještě nikdy nezkoušela. Podíváme se, jak by to vypadalo s mým snem: Já v něm nikoho hrát nebudu, ani svoje já, skrze jehož pohled je sen vyprávěn. Postavím si scénu, například vezmu papír, položím ho před sebe na stolek – to bude místnost ve snu. Tužtička na hraně papíru bude okno, okenní rám. Dám ji na kraj stolku, protože dole na zemi poteče řeka. Na papír postavím hrneček, to budu jako já ve snu v místnosti, budu se vyklánět z okna, chodit. Do místnosti dám ještě notýsek představující postel atd. Nic moc mi to neřekne, ale když scénu přehraju před druhým člověkem, určitě ho něco zaujme, protože jen z vyprávění si to představoval jinak; doptá se na nějaký detail. Já mu to budu popisovat a přitom si líp uvědomím nějaký prvek snu a co všechno ve snu hrálo roli. A jak se mi to jeví, jaký k tomu mám vztah. Není to mnoho.

Proto budu pokračovat tím, že z těch „herců“ jednoho vyberu a zkusím ho ozvučit. Stejně jako předchozí technika ad3) i tohle vychází z Gestalt přístupu. Vyberu si napřed okno. Představím si, že jsem to okno ve snu. Co bych asi řeklo? Jak se asi cítím? Co bych rádo, co bych potřebovalo, abych bylo spokojené? Pak si vyberu dalšího aktéra a dtto, příp. dialog aktérů.

Ani to by pro mě zvlášť zábavné nebylo. Dobře to ale funguje s živými herci. Když jsou k dispozici lidi. Postavím si scénu snu – jeden hraje dveře, druhý okno, třetí opodál dole bude říční proud. Klapka! A jedem: Herec představující snové já vešel do dveří, zdraví se s otcem na posteli, přistupuje k oknu, vyklání se a kouká ven. Dole přebíhá říční proud přes kamení, snové já se usměje a zvolá: „Máš výhled na řeku!“ Stop.

A teď popořadě každý herec může říct, co cítil k herci, představujícímu snové já. Může říct, co by nejradši udělal, kam by se pohnul, co ho napadá. Scénu možno zopakovat. Buď ještě jednou stejně, nebo s úpravami. Snící se kouká, režíruje, dovídá se informace od herců. Nebo i od dalších pozorovatelů kolem. Může si pak ještě sám zahrát snové já. To ho bude zase jinak konfrontovat s ostatními herci. Docela zábava. Když je ta možnost. A ta bývá výhradně na setkáních zaměřených na práci se sny.

5) PŘETVOŘIT SEN

Připadá vám sen nedokončený? Dopište mu konec. Jak byste chtěli, aby váš sen dopadl? Byl sen dokončený, ale vám se to nelíbí, vadí vám to? Přepište ho. Vždyť kdo jiný je autorem vašeho snu? Hrajte si s příběhem. Na mě už je i tohle moc, už trochu násilné. Jenom v případě, že by můj sen byl ne útržkovitá změť, ale plynulý příběh najednou přerušený, bez konce, tak bych si konec dotvořila. V polospánku. Happy end.

Jen pro klid. Abych mohla „jít od toho.“ Nebo naopak proto, abych si dobře všimla, co jsem ve snu změnila, co by se mi víc líbilo a proč zrovna to.

A o to jde při jakémkoli zacházení se snem: všímat si. To umíte.

6) VERBÁLNÍ HŘÍČKY

Samozřejmě sen můžu s hravostí podrobit analýze, roztrhat ho na kousky, nacházet v jeho obrazech slovní hříčky. Protože on hovoří obrazem a když jeden hovoří, co by nedělal slovní hříčky, když ho to baví, žejo. Tedy v mých snech někdy jsou. Možná jen proto, že mě hraní se slovy baví. Možná vaše sny baví zase něco jiného.

Nebo se dá zkusit snu porozumět tím, že si líp uvědomujeme, co vlastně ve snu vidíme, k čemu to slouží a co to pro nás tedy znamená. Běžně si řeknu: „Kouknu z okna, vidím dóle řeku, teče zprava doleva. Výhled na řeku, no, to je celý.“ A teď to zkusím jinak, zkusím to přeříkat, jako bych to vyprávěla mimozemšťanovi, který neví, co je okno, co je řeka: „Posunu se pěšky, bez pomoci dopravních prostředků, k díře ve zdi, která je tam schválně udělaná, aby tam šlo světlo a vzduch. Ta díra je prosklená, aby dovnitř nešla zima, ale přesto propouštěla sluneční svit a bylo vidět ven, co se tam děje. A to chci já – podívám se ven a vidím, že tam po zemském povrchu teče kapalina, voda. Pohybuje se stálým vymletým korytem, je to řeka. Přeskakuje překážky – kamení. Nezastavily ji. Rychle se pohybuje doleva…“

Při takovém způsobu popisování si můžu uvědomit nové věci, třeba se mi víc zdůrazní pohyb vody nebo se mi zdůrazní voda jako symbol života, protože je to kapalina nutná pro přežití živých organismů. Tak ji v popisu mimozemšťanovi definuji a to je důležité. Pro mě. Ne pro mimozemšťana; ten neexistuje, byl to nástroj pro lepší porozumění funkci prvků ve snu.

.

*   *   *

Tak to bychom měli. To by stačilo. Článek jsem psala zpaměti, nikde jsem nelistovala, nečerpala jsem přímo odnikud, jen z toho, co mám už v sobě načteno o snech během celého života a co jsem s nimi zažila – většinou sama, ale i na semináři věnovaném snům. Na něm jsem si potvrdila, že mám o snech načtenou veškerou podstatnou literaturu. Baví mě od malička, tak to šlo snadno, postupně.

.