Jsem ráda, že jsem tady něco k práci se sny sesumírovala v předešlém článku. Impulsem bylo, když jsem četla sen Kecky zpod Komonca – díky! Hned mě začaly napadat věci, byla jsem tím zaujatá. Nojo, sny mě vždycky táhly! Od dětství, od(mé)nepaměti. Však taky jedna z mých nejstarších vzpomínek je sen.
Konečně jsem zas pocítila, čím si dodat víc sebejistoty v tom, co dělám nebo co mě baví: Když něco udělám nebo napíšu, dodá mi to povzbuzení pokračovat, dodá to energii. Že já blbec na tenhle mechanismus zapomínala! :-)
Ten článek o snech si možná frknu na profesní webovky. Najednou mě totiž napadlo, jak je udělat: že musí být do velké míry obrázkové. Otevřela jsem svoje fotostránky na flickru a jak jsem projížděla fotky, napadaly mě k nim hlášky, vztahující se k psychoterapii. Paráda! Já přece, pokud bych měla nějaké stránky nabízející služby, nemůžu mít jen texty, prostě ne, moje stránky musí hovořit i obrazem, možná i komiksem, jestli to uznám za vhodné a ne za příliš zlehčující.
Tak to zkouším.
A to je evidentně dobrá cesta. Aktivní. Povzbudivá. Jak jinak něco opravdu začít dělat, než že to člověk opravdu začne dělat?!
A tak sem dávám ty obrázky, které zatím mám. Komiks o smyslu psychoterapie ještě ne, ten musím promyslet, aby nepůsobil nepatřičně frivolně. Vzpomínám si velmi dobře na moment kdysi před mnoha lety, kdy jsem byla v těžké situaci a pátrala na – ještě ne tolik masovém – internetu po informacích a po úlevě. Našla jsem stránky s nadpisem slibujícím úlevu od deprese. Klikla jsem – a tam snůška vousatých anekdot. Bylo to jako studená sprcha. Znevážení mé vážné situace. Nemístný nerespekt. Snad horší než lhostejnost. Bylo to zraňující, nepříjemné a nikomu to nepřeju. Proto jsem hodně opatrná, abych do něčeho takového nesklouzla. Četba vtipů opravdu neposkytne úlevu od deprese, naopak ji zdůrazní.
A tady jsou ty obrázky. Na stránkách bude ke každému ještě krátký doprovodný text, jedna nebo dvě věty. Takhle samotné nejsou obrázky zarámované dobře do kontextu – to mějte prosím na mysli:
Následujícímu obrázku jsem přitlumila barvy, aby nebyly příliš jásavé:
Jako kámen úrazu mi připadá následující obrázek – zlehčující, legrační, dětinský. Proto jsem mu také aspoň přitlumila barvy. Co myslíte, stačí to? Není to trapné? Není to nevhodné?
A další, motivující, obrázky:
– Není to doufám už trapné optimistické klišé.
Poslední obrázek jsem nechala jasně osvětlený, nepřitlumený, protože paranoidní myšlenky nebo sluchové halucinace se přece také objevují běžně během dne jako jeho součást (tedy vám ne, doufám:-). A mám takovou zkušenost, že mluvit o nich jakoby běžně, zeptat se na ně je pomůže odkrýt a může být pro dotyčného velmi úlevné, že druhý se jim nevyhýbá a bere je v úvahu. Není to věc, které bych se bála; potkávám se s nimi u klientů.
Ještě mám v záloze další obrázky, ke kterým mě láká doplnit text. A ještě další nechám bez textu, jen jako náladovky. Jestli to už nebude moc… Jak vám to připadá? Spíš trapné, nebo spíš příjemné, přátelské, srozumitelné?
Dík.
.
Nevím, propagační nástěnka.
Bez tohoto pocitu pouze fotka první a poslední.
Poslední je naprosto skvělá i s textem, resp. právě tím doplňováním se s textem, funkčností dík textu.
Koleje a sedačky jsou supr i jen jako fotka sama o sobě, bez textu.
Pokaždé znovu svítá je pro mě hodně klišé. :-) Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že na svítání je ta koule trošku moc vysoko. Spíš prostě mlha. Kdoví, jestli to není měsíc. :-)
jo,jo koleje a sedačky(a),moc dobrý
ru,
díky – jo, taky jsem si říkala – koule je moc vysoko a mohl by to být i měsíc. Byla mlha. Fotku mlžnou jsem chtěla zařadit ještě jednu s textem, ale pak mi to už přišlo moc – stačí asi, že ve tmě se cesta samotnému blbě hledá, nemusí tam být ještě mlha, dezorientace, hledání cest ven.
Právě to, že vždycky svítá, mi taky připadá nějaký moc optimistický. i když je to realita! není to přehnaný :) Možná by stačilo nepoužít slovo “pokaždé” a vykřičník, ale napsat to civilněji “Zase přijde den” nebonevim.
Celkově mi připadá, že čím barevnější fotka, tím hůř.
Saule 2
jojo, koleje a sedačky jsou moje oblíbená i bez textu.
jestli on už tam není moc násilnej…
a kdyby sis tam měla sednout,že by to bylo zrovna na tu jednu jinou?:-)
4
jasně.
Jen v případě, že by na protějším peróně stálo mé druhé já a chtělo mě sedící fotografovat, sedla bych si těsně vedle té jedné. Aby byla vidět.
Uf, ten šmoula…
3
Mně by sedělo něco ještě “civilnějšího”. Cca Však se zas rozední… – nebo tak něco.
A nebo Dnes ještě slunce vychází nad Atlantidou. :-)
Jo, něco civilnějšího a infantilárny zrušit.
V tom případě si musím najít nebo vyrobit lepší fotečku na téma vztahy!
Díky, Sejre.
co takhle mouchu v pavoučí síti? :-)
kdybyste mě na to neupozornili tak si vůbec nevšimnu že jedna židle je jiná…nijak jsem na to nezareagovala.
a líbí se mi to zelené, potůček.
co se týče blbých pocitů… tak nějak jsem moc vzrušená, a když jsem vzrušená… tak mám hlavu jak škopek. a přemýšlím jen nad tím jak se zklidnit… a neřešit blbosti.
a připadá mi to příjemné a srozumitelné, vůbec ne trapné. Akorát ty smutné depresivní obrázky by mě asi dělali ještě víc smutnou a depresivní kdybych měla problém (znovu svítá a cesta z temnot a procházíte tíživou situací etc) Teaa takové to společné smutnění, když se k tomu ještě pustí přiměřeně smutná muzika… tak je to zcela smutné
Vidíš, k tomu potůčku mi taky nesedí komentář “…se rozhlédnout”, ten bych si představovala spíš u otevřenější krajiny. Tohle by spíš bylo “společně se zadívat na proud času a života” nebo “společně vnímat” nebo takněco.
Ahoj… mě na tom asi vadí ta forma otázek…. chápu že fotky nejsou v kontextu, ale i tak… Mám pocit, že bych spíš klikla na něco typu… “Mám pocit, že se topím v emocích” nebo “Cítím, že mě sledují”… jakobych na druhé straně očekávala někoho, kdo ví, co cítím. A neptá se mě.
Nicméně doufám, že hned tak nebudu tvoje cílová skupina, takže třeba to vidím špatně ;)
Mmch, ta poslední fotka je koláž? Jsou to dvě fotky?? Nebo je to opravdu vyfocený stín na domě a sloup, který ho způsobil?? :O Je zajímavá.. a matoucí :)
13. přijde mi to dost ze života, tedy takové praktické… jdu jdu jdu a najednou se zastavím a rozhlédnu. Tedy tak to dělám když přijdu k potůčku :-)
14
Joo, to je vono…
15
Já ne. Když přijdu k potůčku, čumím do vody.
Rozhlížím se na rozcestí, na kraji lesa nebo nahoře na kopci.
16 :-) pěkně žbluňká
17
To je postřeh… :-))
Za mě nejděsivější vlasy v trávě, ale to může souviset i s mou nekrofóbií. U toho se mi úplně zastavilo srdce, pocit, jako kdybych s někým šla loukou a cestou zpátky už tam ten člověk ležel mrtvý. Šmoula mi tak šílený nepřijde, svítání jo. Líbí se mi koleje a celkové působení? Kapku strašidelné. Ale záleží na té cílovce a chápu, že ta témata k tomu patří. Mně by v takových situacích víc uklidňovaly momentky z přírody, třeba s nějakým příběhem.
19
To je taky zajímavý, mě ty vlasy v trávě spíš mátly, protože mi evokují spíš příjemno než nepříjemno, ležení v louce, čundry, milování v létě…
Vlastně dokud jsi nenapsala tenhle komentář, nedocvakávalo mi, proč je to fotka spojená s nějakou ztrátou. Smrt mě prostě vůbec nenapadla.
V trávě se neumírá, pokud ty vlasy nejsou na hlavě dokrvava rozbité.
Kdyby měl Šmoula ten modrý ocásek vpředu,bylo by to ještě výstižnější a nemusel by tam ani být ten otazník:-0)
:-))))
Jóó, máte skvělý postřehy!
ratko 12
to na jednu stranu jo – jako první je zatím na těch stránkách vidět ten noční obrázek o depresi, ostatní jsou pod ním, a připadá mi to jako příliš temné. Spíš jako první dám jiný, ten co je tady jako první … nebo úplně jiný, až to předělám.
Na druhou stranu ale mít to moc pozitivní ad “vždycky zase svítá” nebo šmoula nebo dokonce vtip, to právě je hrozný pro člověka zoufalýho, který hledá úlevu a najde veselé barvičky a vtipy, to je jak studená sprcha a beznaděj se zhorší.
ru 13
potůček a rozhlédnutí – to je pravda, to je mnou :) – já se rozhlížím často do země, trávy, lesa a ne do dáli.
Slova “spolešně vnímat” jsou velmi v souladu s psychoterapeutickým myšlením, až tak, že je to pro mě už iritující klišé. Slovo vnímat. A ještě lepší – pojďme “zavnímat”! To je, co?
Tvoje “společně se zadívat na proud času a života” by obstálo na každých stránkách! Přesně se to mi hodí k jednomu kolegovi. Ten už stránky má a moc hezky tam píše.
:) Je to takové vznosnější, to sedí s píš k němu. Ke mně by slovníkem patřilo spíš to “čučet do vody” :)
pafčo 14
čáááu!
Tys na to kápla – ta forma otázek je taková lacině-reklamní, kdežto oznamovací věta v sobě obsahuje už porozumění! Oznamovací věta v 1. osobě. Dííky!!
Tyhle zpětný vazby, jak to na vás působí, jsou cenný! hurá.
Ono by to mohla být i oznamovací věta neutrální, ale to zas by zklouzávalo do pozitivních sloganů typu “zítra slunce vyjde”. Nebo naopak do beznaděje, kdyby to byla konstatování “zažít ztrátu je těžké” apod.
Ten jeden kolega, comá pěkný stránky, má rubriku “Co vás přivádí” nebo “S čím možná přicházíte,”tak nějak, a tam by se právě hodila ta 1. osoba. Mno, asi budu víc opisovat :)) Ale řeknu mu to.
Poslední obrázek s amplionem – jsou to dvě fotky, každá na půlce. Ale je to stín, který patří tomu stejnému sloupu.
Musím se na něj podívat v realitě; chodím kolem denně, ale od té doby, co jsem ho před lety fotila, si ho už nevšímám.
psice 19
Žejo – mně to taky připadá jak z hororu. A to předtím tam byla červená písmena a vypadalo to krvavě (ad rulisy 20).
Pak jsem ubrala barevnost a text dala černě, takže to zas připomíná smuteční oznámení. Br.
Přitom původně je to veselá letní fotka na trávě pod mým oknem a původní název se vztahoval k zemi – že tráva jsou vlasy země.
Asi ten text udělám aspoň šedě, ne černě…
Ten postřeh, že v těžké situaci by tě uklidňovaly spíš momentky z přírody, je taky skvělej. Dík za něj. Když se kouknu na stránky několika kolegů, všichni mají právě krajinky, přírodu, košaté větvoví, skálu v džungli a tak. Bez textu. (Evidentně to ale nejsou fotky, které dělali oni, ale asi fotky z nějaké fotobanky, nevím; mně jsou milejší vlastní.)
Takových obrázků jsem svých vybrala šest a prdla jsem je na úvodní stránku. To je pravda, že je to uklidňující spíš bez textu, ten by byl už navíc – lidi nejsou blbci aby potřebovali ke všemu text, si taky říkám.
Saule,
už je to jasný: musím vyrobit ještě druhé stránky (bez nabízení služeb :-) a tam to pořádně rozjedu.
Jo, to je onom ty zelený krajinky, “krajinky, přírodu, košaté větvoví, skálu v džungli a tak”, mi přijdou právěže děsně fousatý, už klišé, jakože klid skrze ukazování přírody, zelená uklidňuje…
Prostě prvoplán.
Obávám se, že kdybych hledala nějaký psychokontakt a pomoc na netu, utíkala bych před šmoulama stejně jako před přemírou bujné (a zahlcující) přírodní zeleně. Laciné a podbízející se schématem.
Méně je pro mě více.
Nafoť svoje fotky a jdi jen podle pocitu. Podle čistého svého pocitu. Ne podle podpocitu “mělo by tam být to a to”.
Fotka graficky jednoduchá až minimalistická účinkuje daleko víc než změť a přehršel.
Případně symboly, co nemusejí znamenat nic konkrétního, jen působit.
Z toho, co tu máš, mojí představě odpovídají koleje, sloup a stojany na kola. A potíže se spánkem. S tím, že jsem nad kolejemi i chvíli přemýšlela, jestli to nějak neoříznout, aby tam toho bylo míň (bez pozadí za sedačkami).
Jo a naopak k přílivu emcoí bych si představoavla něco ještě víc abstraktně chaotickýho. Když voda, tak asi spíš pod jezem.
ru, jo, dík.
Ráno jsem cestou přemýšlela, jak se mi snadno stane, když už mě něco chytí a baví a ponořím se do toho, tak potom už ztratím vkusnou míru, protože chrlím další a další nápady a obrázky – pro sebe. Ono to jde, ale jen když pak zastavím a uvědomím si, PRO KOHO to má být, kdo je cílová skupina. Ne že jsem to já, abych se rochnila v množství starých fotek. Je třeba některé zrušit, neudělat, smazat, rozloučit se, použít jinde nebo spíš nikdy a nerochnit se v nich sama pro sebe.
Ne, už vím – u sedaček mě to nutí fiknout shora i zdola na 3:2, aby to víc “běželo”, což asi nejde, asi by měly mít všecky fotky stejný formát.
A popisek pod sedačkami ne červený, aby se nepral s těma sedačkama, možná i proto Ratka přehlídla ten vtip v nich – řada stejně rudých písemenek krade oko řadě sedadel.
Případně bych tedy – když to neoříznu – přemýšlela, jestli text k sedačkám nenarvat spíš nad ně, aby mezi kolejemi a sedačkami nic nezavazelo a mohly mezi sebou víc komunikovat tím opakujícím se rytmem a jedním jiným prvkem nahoře na rozdíl od neměnnosti dole.
Uff, jdu dál něco dělat rukama. :-)
…ono totiž to počáteční zaujetí a ponoření je nejlepší zábava. Potom to třídění, rušení, přepracovávání za nějakým účelem je spíš piplačka, práce, zírání do monitoru, to už i unaví.
26ru
jo, přesně – tu fotku sedaček mám ráda, ale s nápisy je to hodně roztříštěné.
A jak říkáš, jediná cesta je ten text změnit. Byla to první fotka z těch výše, do které jsem ten text psala; taky je víc křivý a víc poutá pozornost, než by měl.
ad prvá fotka: “nie, prečo spím nafygu celý život ;-) )
ale vážne: nie, nepripadá mi to trapné, len také nejaké, ako by som to, propagandisticky prvoplánové….
a taky…no, budem úprimná. človeka s nižším IQ to môže osloviť, a môže mu to pripadať zrozumiteľné a môže ho to povzbudiť k vyhľadaniu pomoci. človeka s vyšším IQ (vzdelaním, spoločenským postavením, rozhľadom etc.) to môže naopak naštvať, práve tá heslovitosť, simplexnosť, prvoplánovitosť. až možno uraziť. tzn. od vyhľadania pomoci vo forme PT až odradiť….
ono to máš ťažké Liško. cieľová skupina je veľmi rôznorodá a nájsť niečo, čo by bolo zrozumiteľné a vhodné pre všetkých, nájsť niečo, na čo budú ľudia s týmito problémami reagovať všetci, niečo spájajúce a “všeobecne fungujúce” je setsakra ťažké a náročné.
totiž inak na to bude reagovať lekár a inak drevorubač.
a dg môžu mať úplne rovnakú…..
moc se mi líbí první fotka, pak koleje a sedačky, sloup. ale i ta v oparu s měsícem nebo sluncem? je zvláštně hezká. se přiznám, že ty texty nečtu, koukám jen na fotky. ty texty tam na mě působí celkově rušivě.
29
A protojsem napsala, ať si to Lišk udělá přesně na svůj pocit, co nejčistěji podle sebe. Protože potom bude k sobě přitahovat více pacienty, s nimiž k sobě budou mít blíž. A snáz jim pomůže. Ikdyž by to měla umět s evšemi,tak ti “bližší” budou o půl kilometru blíž pocitem naděje na porozumění.
ad fotky: mňa osobne ruší (až znervózňuje) ten štýl písma, a odpútava od vnímania obrázku….aj umiestnenie “do obrázku” nie je veľmi šťastné, aspoň teda podľa mňa….
posledná fotka je zaujímavá, ale nedáva mi logiku. to by tam mala byť skôr kamera, či?
Saulov komentár – antichvostík šmoulovitý – nemá chybu – som sa tu rehnila na celé kolo! :-)
páči sa mi noc, voda, potôčik – ten má výborné svetlo, krásne! aj povzbudivé ;-)
z tej kovovej tmy nad ňou chytám depku po pol minute, a vlasy v tráve som považovala za ježka ;-)
Rulisa 31: ano, máš pravdu. jednak to bude také pravejšie, čistejšie, úprimnejšie a autentickejšie – a ľudia v nesnázích majú anténky a čidlá vyostrené na maximum – tieto veci vycítia, druhak systém sympatií funguje všade, aj v PT (a tam je asi aj obzvlášť dôležitý). aj chirurg horolezec si lepšie rozumie s pacientom horolezcom, ako s pacientkou, ktorá si zlomila členok pri páde z lodičky (teraz myslím topánku ;-) )
33
Přesně, moje maminka miluje svého ortopeda (a velmi lituje, že už je pro neoperovatelnost vyřazena z evidence a tudíž za ním nemůže pravidelně aspoň 3x ročně), neb on sportuje a chodí po horách a obdivuje maminku, že je bývalá horolezkyně. :-))
Rulisa 34: no to je nádherné! :-)
…väčšine sa vám páči tá fotečka stoličkovokoľajnicová – hm – mne nie – je tam na mňa priveľa objektov natlačených nasebe na malom priestore, a nejak sa to bije, čičo…stoličky a koľajnice oddelene, to by sa mi páčilo viacej….
SV
36: tojo, zvlášť s textem už je to roztříštěný příliš.
32: pravda, ještě je varianta nechat obrázek být samotný, přidat mu dolů barevnou lištu, pruh, a do něj prostě napsat ten text. Na začátku jsem se rozhdoovala mezi tím a psaním do obrázku a zvítězilo to druhé, z důvodu, že to poskytuje větší prostor mně se vyřádit. A zase jsme u toho, pro koho to je určeno, že… :)
29: ano a vychází mi z toho všeho, že to, co baví dělat mě, potřebuje asi padesátkrát ubrat a zmírnit a odbarvit a odběsnit :) a pak to bude vhodné a ne rozvášňujcíí, ale uklidňující. Snad. Doufám.
barčo 30
ano, píšu si, texty spíš rušivé
ru 31
přesně to si taky myslím, že funguje.
A není náhoda, že nikde přímo nepíšu o poruchách příjmu potravy nebo o závislosti na drogách. Případně to může být zahrnuto pod “jste v tíživé situaci” apod., ale explicitně to tam dávat nechci.
Ještě něco o rodině možná dodám – buď extra nebo k těm vztahům.
37,29,31
i když – přece jenom příliš ubrat do něčeho unylého zas nemůžu; právě proto, že by to přitahovalo moc jiné typy, než by byly pak se mnou spokojený. Udělalo by to jiná očekávání. Já spíš vyjdu s někým zběsilým, energickým nebo paranoidním, než s někým křehce jemným, průsvitným, něžným.
Ne že by to nešlo vůbec, ale bylo by to pro mě hodně pracný, kdežto pro jiné lidi právě příjemně snazší.
Ano, já se právě cestou z nákupu s maminkou (o berlích je spousta času na cestu) dozvěděla, že její rodné jméno Fuksová podle výzkumů rodokmenu dělaných dědečkem Fuksem není z německého Fuchs, ale po francouzském napoleonském vojákovi jménem la Foux, což prý je odvozeno od nějakého tehdejšího slangového tvaru Fou – bláznivý, potrhlý.
Tak jsem tu správně. :-))
39 to je překvapivé! Obojí. :)
20) ruliso, to je fakt – bez textu je to takova rozverna pohodovka
23) zato s cervenym pismem to musel byt uplne krvak! Fuj, hned mam v hlave plno scenaru, to by asi nekterym tvym klientum s velkou predstavivosti moc neulehcilo. Priroda je dobra a mluvi v symbolech, i bez vet. Tesim se na final navrhy, doufam, ze te ta palba tady neodstrasila podelit se o ne:)
Taky se těším co z toho nakonec vyleze… jestli s písmenky nebo bez je fuk :-)
27.
37(29)
38.
Liško, závidím ti tolik energie :-) a přeju at vydrží co nejdýl.
Jasně, hraj si podle svýho.
Ty vlasy v trávě mě přišly taky hodně divné, nenapadlo mě že by to mohly být jen vlasy… určitě celá ležící žena v trávě. ale proč tam leží? je ještě živá?
44 ratko
je. A zrovna sedí a má culík.
43 barčo
díky. Přeju energie hodně nám všem.
41 psice
texty dám zas jen vedle, ne přímo do obrázků. Ale bavilo mě to. Když mě to ještě bude bavit, použiju jiný texty v jiných obrázcích na něco jinýho; ono se to úplně neztratí.
Psice 41: “Priroda je dobra a mluvi v symbolech, i bez vet” ano. to si pekne povedala.
ad 46: jaj, pardôň. niekedy mi idú myšlienky rýchlejšie, ako prstoklad. a furt sa zabudnem podpísať. aj v práci ;-)