V ZÁJMU ZACHOVÁNÍ DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ…
Od září chodím venku se sluchátky a poslouchám muziku. Nikdy v životě jsem to nedělala, vadil mi pocit, že bych neměla přehled o okolí, kdybych byla zabraná do písničky. A teď mi to připadá sebezáchovné. Ochrana proti protipandemickým opatřením. Prostě si poslouchám, co chci, a nekoukám, kdo mluví o kovidu, kdo má roušku pro jistotu i venku a podobně. Už mi to téma leze krkem, tak radši poslouchám něco uchem, aby se to vyvážilo. Eustachova trubice to snad nějak propojí a vybalancuje.
Má to svá úskalí – když poslouchám hudbu, nutí mě to buď zpívat, anebo tancovat. Nebo aspoň máchat rukama a luskat na druhou dobu. Takže to často dělám, ve dne či v noci, najmě na ulici. Aspoň vypadám jako exot a nikdo po mně nic nechce, například nosit respirátor v metru, tramvaji, autobuse, vlaku. Většinou zpívám v nizozemštině a ještě si k tomu někdy čtu. Ne nutně v nizozemštině. I když knihovničku už mám docela pěknou, na skříni:
Přeju vám do roku 2022 píseň na rtech!
K tématu hudby jsem našla v archivu blogu pěkný historický přehled ( -:
Všechno nej do novýho roku, Liško!
Ozvu se po telefonu nebo mess někdy po Silvestru.
taky přeji vše nejlepší do nového roku. Ať ti to furt zpívá a sýr chutná.
Mějte se, mějte se!
Taky se měj a v novém roce bručet jen na basu, ty můžeš i na čelo :-)
Jo, presne, to potancovani se sluchatky mam taky! At ti to v novem roce krasne hraje i tanci!
Taky vám přeju dobrý začátek nového roku a celý rok!
Dobrý rok 2022 i tobě Liško :)