ZÍRÁ MI DO KALHOT!
Člověk se párkrát otočí, liška ohonem zatočí, chlupy poporostou a několik týdnů uteče. Několik procházek venku s nápojem a bez záchodku, s Covidem či bez něj, kdoví, a celou dobu mi Sauronovo oko zírá rovnou do kalhot, a já vám o tom ani nenapíšu.
Pořád bylo dost času, oko pořád čučelo, napřed svítilo růžově, potom se rozběsnilo ve výraznějších barvách. Abych zůstala v kontaktu s tímto sauronským příběhem, pustila jsem si před spaním audioknihu Hobit. V nizozemštině. A to nemělo žádný efekt na nic, protože jsem
1) tomu moc nerozuměla;
2) hned jsem usnula;
3) Sauron tam nevystupoval.
A to třetí nevím proto, že jsem si to pustila, ale proto, že jsem to četla kdysi v češtině. A stejně mě ten nizozemskej audiohobit naštval, protože jsem si pustila pokračování další noc a zaslechla jsem Gluma. Toho jsem poznala. Evidentně tu audioknihu natočili až po filmu Pán prstenů, protože jejich Glum svým hrdelním hlasem jako kdyby z hl(r)tanu vypadl tomu filmovému. A to neměli zapotřebí, hrdelně chrchlat přece Holanďani umí líp než kdo jiný, mohli to udělat orichinálně. Ostatně soudím, že skutešnej Glum byl vlastně Holanďan, milášku. Mijn lieffffje.
A ten Sauron byl pořád trochu sprostej, protože mi pořád koukal do kalhot, do barevnejch, do černejch i do džínů. Jiný mi teď nejsou, ty barevný tenký jsem si koupila v létě. To ještě byly obchody otevřený. Teď leda hovno. A jídlo. Nezaměňovat. – Noco, stejně nerada nakupuju.
V půlce listopadu jsem zjistila, že Sauron už je skoro neviditelnej. Ne proto, že by měl Bilbův prsten. Prostě už jeho moc nějak slábla. A taky jsem zjistila další věc – že najednou rozumím, když někdo přednáší v nizozemštině! Když přednáší jedna osoba na dané téma pět až patnáct minut, tak tomu rozumím. A může přednášet vlámskou variantou jazyka, nebo nizozemskoou nizozemštinou, to je jedno. Ať je to přednáška typu TEDx o znakové řeči, nebo příprava na testy v autoškole. Hurá! Akorát nesmí mluvit silným nářečím, jen standardní nizozemštinou.
Když jde o dialog, je to o hodně horší, tomu rozumím hůř. A některé filmové pohádky jsou srozumitelné, jiné méně, to pro výskyt speciálních slov a pitvorných pidimužíků. Jo a u příležitosti toho, že se nizozemštinu učím teď přesně jeden rok, vymyslela jsem 17.11. vtip v nizozemštině! Založenej na nizozemštině. Kreslenej strip. Tak příště třeba dodám. I se stručnými vysvětlivkami.
Co jsem to chtěla, než jsem odbočila? Jo toho Saurona. Ještě chci říct k té nizozemštině, že pokroky běží skokově. Několik měsíců se zdá, že se nic neděje, nemění, spíš vystupuje, kolik slov jsem zapomněla, a najednou se něco povede a celé to trochu poskočí dopředu. Třeba se všechno zrychlí. Před dvěma měsíci, když mi Holanďan řekl tři věty, zachytila jsem jen jednu, tu první, a to ještě až potom, co dořekl ty druhé dvě. Když řekl větu, musela jsem si ji v hlavě znova zopakovat a poskládat a pochopit její strukturu, pak jsem jakžtakž pochopila, co možná znamená, jenže řečník mezitím vyslovil další dvě věty a já pochopila sotva ten úvod, zbytek nezachytila a byla jsem v kut. Kdežto teď, zdá se, už si větu nemusím znova přeskládávat. Tedy aspoň v tom případě ne, kdy vím, o čem asi bude mluvit…
Všechno se tedy zdárně vyvíjí, Sauron už na mě nedohlídá. Ani nevím, jak na mě kápnul. Nebo jak jsem k němu přišla já. Prostě jsem se drbla o nějakej roh a bylo to, byla jsem pod dohledem Sauronova oka. Nakonec to s dnešní dobou omezování docela koresponduje. Tak tomu zmar!
.
Heh, já jsem celou dobu přemýšlela, odkud ten Sauron do těch gatí kouká a co za doplňky se nosí pod kalhotama:) Ten teda kouká pěkně zlověstně, úplní kozlí oko! Kdyby nebyla korona, tak tě podezírám, že za ním stojí příběh z večírku a návratu za kuropění. A gratuluji k jazykovému skoku:)
S tou nizozemštinou jsi teda dobrá!
Jinak obkreslovat si takto modřiny mi připadá jako dobrý nápad :-) To možná někdy zavedu, až se taky nějaká taková příhodná objeví. A že asi jo, taky občas nějaký roh přiberu…
Panejo, skoro bych ani nevěřila, že se dá k takové modřině dojít přirozenou cestou! :-D
Psice 1
Kdepak večírek, jen roh, dík. A dneska jsem šla poblíž vás, do nakladatelství Paseka pro tři knihy, co dám jako dárky. Jsou v ulici u Riegráku, Chopinova. Celou dobu jsme na vaši rodinu myslela, několik chlapců si tam hrálo a vyhodili míček na zeď domu až nad 1. patro, chtěla jsem se jich zeptat, jestli znají Žmura, odolala jsem a slyšla, že největšího frajera neoslovili Žmur, ale Robert.
Nominku 2
to nepřivolávej, to nechceme… i když
zpočátku jsem měla dojem, že je to modřina léčivá. Protože se vyskytla na takové divné bouli vedle kolena, co mám několik let. A připadalo mi, že s výskytem Sauronova oka ta boule oplaskla. Ale né, je tam furt.
Jednou se mi stal takový léčivý účinek! Když jsem před cca 4 lety malovala, šlápla jsem na štaflích doprázdna, spadla dolů a narazila vnější stranou stehna na roh mohutného psacího stolu (pak jsem ten stůl za trest odvezla s najatými Ukrajinci do sběrného dvora, ale stálo mě to tisícovku). A měla jsem při tom pádu v ruce nůž. Ale ten nic nezpůsobil, naštěstí (ten jsem nevyhodila).
No a na tom nabouraném stehně vznikla velké modřina právě v místě, kde jsem měla takové neestetické drobounké fialové žilky vidět. A voila – modřina zmizela a ty žilky s ní taky. Takže šlo asi o druh estetického zákroku.
Bohužel Sauron tak hodnej nebyl.
Marie Veroniko 3
Taky jsem na to koukala. Koukali jsme se Sauronem na sebe oba :- )