Tma a vtělené bytí

ALE NIC VÁŽNÝHO…

bu1

bu2

bu3

bu4

bu5

bu6

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

45 komentářů u „Tma a vtělené bytí

  1. Liško, zítra jedu také autobusem. Na 3x do Městečka Trnávka a odtud sama na delší pěší výlet. To bude vzrůšo… V životě jsem v těch končinách nebyla. Snad dojdu včas na místo setkání do Moravské Třebové… Takže mne z tvého textu zaujal nejvíc ten začátek… už mám cestovní horečku…

  2. zuzi,
    to je fajn dobrodružství přiměřeně vzrušujícího dosahu! To ti trochu závidím.
    I tu aktviitu. Mně včera v sobotu bylo příjemně, odpočinula jsem si – a dneska v neděli jsem pokračovala, ale bylo to už pro mě nudný a mám trochu výčitky, cobykdyby a že jsem nic nepodnikla.

  3. pod vtěleným bytím si představuji vtělené slovo. Tedy ve smyslu slovo se stalo tělem.

  4. Mně nejde si představit nic. :-(
    Teda nic, co by jinak taky nebylo.
    A to se snažím už od včerejška.

  5. 4. ono to je, jestli si to představíš nebo ne. to je stejné jako když řekneš 2+2 rovná se 4. no je to čtyři i když si to nepředstavíš :-) tedy ve školní matematice a v desítkové soustavě. problém představ je v tom, že jsou vždy omezené. takové lidské :-))

  6. ru 4
    Jo, to by jinak taky bylo, jen zrovna v té situaci, která byla, názorně fungoval dojem „vtělené bytí.“ Není to nic navíc; jen to v tu chvíli dobře fungovalo pro navození přijímajícího pocitu a protože to fungovalo jednou, chci si to zapamatovat jako nástroj, abych se rychle dostala do toho pocitu znova, až budu chtít.
    Ještě to asi potřebuje dovysvětlit: Tam nešlo o to, že by ten termín byl nějak výstižnější než kterýkoli jiný, ale byl tělesnější, fungoval pro navození klidného průtokového přijímajícího rozpoložení mně i jiným, co tam byli v tu chvíli (což neznamená, že musí fungovat někomu jinýmu nebo jindy nebo bez dalších lidí v akci…)

  7. 6. možná to lze nazvat i plné bytí, nebo bytí v plnosti… naplněnost bytím.

  8. 5
    Tomu nerozumím. Dvě a dvě si umím představit a není to pojmenováno „vtělená čtyřka“…
    Jo, ale dík za příklad, asi tak mi to přijde, že to vtělené bytí je jaksi… Jak se to nazývá lingvisticky, když něco popisuju ze dvou stran dvěma různými názvy, ale je to totéž, co to je už ve svojí vlastní původní podstatě?

  9. ratko 7
    to nevím, protože mně to evokuje naplněnost bytím jako takovým, ale ne tím svým konkrétním. Tak nevím, jestli je to potom naplněnost, když to abstrahuje od konkrétního bytí. Nonic :) Záleží, co je naplněnost, ale to já snad ani vědět nechci, protože to se dá asi jen zažít a to ještě ke všemu různě; jak se mi tak už různě stalo.

  10. Ad 4
    Leda by se tím myslelo odlišení od bytí nevtěleného, tedy duchovna či energie duchovní, která tu určitě nějak taky okolo nás přebývá, ale my ji neumíme vidět/popsat/představit si.
    Čili vtělené bytí je jen to naše, naším pohledem a vnímáním omezené?

  11. 10. tak to vnímám… nevtělenou (nevnímanou a ani nemožnou vnímat či si uvěodmovat) a vtělenou tedy bytí které je, které je živé. ono je živé i nevnímané (nevtělené) a v okamihu žití, otevření očí, uší, doteků, naplněnosti Bytím se stává. nevím jak to popsat, každý popis to ehm jaksi zplošťuje. nebo naivně vymezuje.

  12. 10. vtělené ve smyslu pozemském chápu jako žité v našem lidském těle skrze tělo (smysly a myšlení) a zároveň zcela otevřené tedy zcela prostoupeno existencí.

  13. 12
    V jakém smyslu existencí?
    To jsme pořád, ne? Jsme její součástí. Součástí „celkové“ existence. Jde jen o to, jestli to vnímáme, nebo ne. (?)

    11
    Tam mi zas hapruje ta naplněnost. V jakém smyslu naplněnost? Naplněnost čeho, čím?

    Bytím se nestáváme, bytím jsme.
    Vtělené = vložené do těla.

    Nebo to sdělení mělo znít:
    „Bytí které je, které je živé. Ono je živé i nevnímané (nevtělené)- a v okamihu žití, otevření očí, uší, doteků, naplněnosti bytím se stává vtěleným.“ ?
    Tomu bych rozuměla, to mi přijde jako možný. Z pohledu toho duchovna coby povzneseného bytí.

  14. 13. naplněnost vším… sama píšeš u sebe jak intenzivně prožíváš projížďku na kole, ležení u rybníku. Píšeš o tom často, ale teprve teď „ti dochází“, že to je ono. že to je to všecko. to naplnění o kterém jsi měla dříve představy… ale teď to víš, cítíš v sobě.

  15. 14
    No, já to naplnění cítívala už dřív, akorát jsem myslela, že musím dělat/splňovat ještě něco navíc. Tak jsem si to neuměla tak užít, prožít. Měla jsem to jen za luxus relax, za odměnu dopřávanou mi jen sem tam uprostřed nějakého důlěžitějšího, pracnějšího „poslání“, či „povinnosti“, úkolu, cíle, role…

    Takže k naplněnosti opravdu občas stačí jen jinak vnímat, míň chtít. Míň si myslet, že se musí.

  16. Škoda, že tohle není pod tím mým článkem. Tam se holt řeší jen hryzci a kopání do země. :-(

  17. 16 ru
    škoda?
    Já naopak nechápu, proč od kom.6 ještě něco dodávat – prostě bytí s důrazem na tělesnej pocit, no.
    Dejme tomu ad ratky12 s tím, že nic nemůže být „prostoupeno existencí“ v našem světě, co není vtělené. Vnímáme všechno díky tělu a ten výraz „vtělené bytí“ prostě jen akcentuje tento fakt, když mluví o bytí. Aby se bytí nepletlo s nějakým absolutnem nebo teoretickým absurdnem, do kterého se to tady celý sune.

  18. 21:
    Např. otázkou ,zda si ten hryzec dokáže svoji vtělenou existenci uvědomit.
    A jaký je rozdíl mezi Stanou a hryzcem:-)
    Zatím se jasně vyjádřila Ru,která řeší genocidu hryzců a Ratka,která stejně beznadějné řeší propojení smyslové existence a projeveného byti.
    Při tom stačí tak málo,vyhnout se vznešeným frázím a definovat ten stav třeba jako „je mi fajn“.
    Protože za chvíli už třeba,nebo jistě,ten stav už nebude a furt to bude to vtělené bytí…se vším,co k tomu patří.

  19. 23. ten stav právě že je… když řekneš že je fajn, tak tomu dáš nějaké jméno. a za chvíli to fajn není, právě kvůli tomu jménu…tedy fajn ho omezil. teen stav.

  20. jaké místo má třeba radost z projeveného altruizmu v projeveném byti?
    Které se podle těch definic tady od smysloveho vnímání nedá odlišit.

  21. 25. jaké místo má radost z projeveného altruismu? sjednocuje subjekt s objektem… tedy pokud je to radost způsobená sjednocením (empatie a bezpříčinná radost z bytí)

  22. smyslové vnímání je nástroj… jak jinak než skrze smysly poznáváme? a rozlišujeme co je pravé. ale tady již zacházím mimo téma… a mizím.

  23. 24:
    V tom případě je dobré takové stavy definovat hned.
    Protože fajn je fajn a my jsme my.
    Nevím Ratko,svět je plnej uživatelů takových fajn stavů bez omezení
    A podle toho taky vypada.
    Sama to někdy kritizuješ,ale zároveň dovedeš předložit úplně stejnou životní (duchovní?)filosofii.

  24. 26,27
    To zmizení je namístě:-)
    Takovej rozpor mezi těma komenty…

  25. 29. rozpor vidíš ty, já ne. dívám se pořád stejný způsobem… slovo dívám je od slova vidět, zpracovat viděné, vidět viděné…. kdyby jsi se nenarodil, neviděl by jsi. to sděluji … oba komenty jsou v souladu. narozením vidíme, skrze vidění (a ostatní smysly včetně mysli) poznáváme.

  26. Mysl podle „oficiálního“ výkladu mezi smysly nepatří.
    Ale jako argument dobrý:)

  27. 32. třeba jednou dostanu „jiné“ oči :-) ale teď mám ty které mám a jsem za ně vděčna. i za ostatní smysly včetně mysli která zkušenosti zpracovává a vyplivuje do vědomí..

  28. 33
    S tím souhlas.
    Až na ty smysly včetně mysli:-)
    Do vědomí se toho dá naplivat….

  29. 34. to jistě… to víme, sejou (plivou tam) oba

  30. Pokušitel odebírá z „plnosti“ bytí… tedy ponouká k oddělení pocitem že něčeho není dost, či je třeba se o něco usilovat, někam dojít, o něco se bát… ukusuje z celistvosti.

  31. To je váš mylný pokušitelský výklad.
    Žádná plnost býti není,to je jen tvůj vyklad a k jeho vysvětlení si každý musí dojít sám.
    Skrze to smyslové,ale i rozumové,takže myslové:-) poznání.

  32. 37. to je tvoje predstava, věřím že plné bytí Je. Pokušitel je vše co od něj odvádí, třeba smyslovost. Bez smyslovosti ale bychom nemohli žít… tedy je nám dána tělem. jde o to kam se smyslovost obrací, zda k uspokojování sebe tedy zdálivému naplňování něčích virtuálních potřeb…nebo se odevzdává, tedy vzdává se ovoce jejích plodů (v jakémkoliv smyslu)

  33. 38:
    Dobra.
    Plnost byti je,existuje,smyslove vnimani k nemu vede….ale nic vic s nim spolecneho nema.
    Naopak se vylucuji a v konecne fazi rozchazeji.
    Jeste ze to nedokazu popsat vice excitovane,abych to pak mohl cele poprit a zvratit v opak:-)

  34. 25,26
    v tom našem „vtěleném bytí“ tehdy nebyla radost z altruismu, ale jen z toho vtěleného bytí. V něm jsme nabízeli podporu druhýmu (tj.altruismus), ale pro ten „je mi fajn a jsem propojenej s něčím“ stav nemělo žádnej vliv, jestli to ten druhej odmítne nebo ne nebo odejde a zmizí… z toho altruismu se dobrej pocit nerekrutoval, ten tam i tak, svobodně. Takže frustrace vlastně chyběla, nebyo pro ni místo.
    Škoda, že z toho nejde nic vyvodit o bohu, třeba že všechno je OK a můžem si dělat, co chcem :- )

  35. 39. no jistě, ale to je snad samozřejmé… přece jíme, vylučujeme, díváme se z okna, koukáme co nám kdo píše, sami píšeme. to je vše komplexní aktivita smyslů. BEz smyslů bychom se vůbec nezorientovali. ale to není podstatou a smyslem bytí… podstatou je poznání skrze to všecko, že „patříme Bohu“ a vše směřuje k sjednocení s Ním, a to „vše“ jsou pouze lidské kategorie. ale poznání nám říká, že jinak než skrze lidství… (vtělení) to nejde.

  36. Ním, a to „vše“ jsou pouze lidské kategorie. ale poznání nám říká, že jinak než skrze lidství… (vtělení) to nejde.

    Mne poznání nic takového nerika
    Říká mi to nutnost skutečnosti,ze jsem člověkem.
    Vis Ratko,to je takové“musíš kakak,vykakej se,nebo te bude bolet brisko.všichni musíme kakat
    ..“
    No tak já se poseru no.

  37. 43:
    Ne,prave ze nejsi.
    To bys rada,aby te Saul oznacil za chudou duchem a ty uz mohla na moje doporuceni do kralovstvi nebeskeho:-))
    Jen v klidu kakejme:-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *