„Nejsem mrkev!“ :-))
Ale jinak dost výstižné, zdá se mi.
Našla jsem se zcela tedy ve všech bodech v mocenskosti :-))
2
Na posledním obrázku ty čtyři (jungiánské) typy mají každý svůj typ moci a odvrácené stránky; krom těch dobrých. (Předpoklad je, že všichni máme v sobě všechny ty typy, jen některý nejvíc a jindy zas je potřeba víc aktivovat jiný…) My to měli ještě trochu kombinované s typy divadelními, ale moc se to nestíhalo za dva dny.
… nestíhám dočíst knihu a pár pracovních věcí, „správně“ bych sem měla přijít až 17.3., v neděli navečer, a teď jít makat na něčem. I když asi půjdu zkontrolovat vaše blogy… :)
Jojo, ty čtyři typy se mi nakonec podařilo rozluštit i se identifikovat.
Vážně by to nešlo skenovat namalinko větší? :-)
pamatuji si ještě na škole jsme v rámci psychologie dělali různé scénky, jednoznačně jsem byla odhalena jako dominantně mocenský typ. A já se zuřivě bránila že néééé, že jsem takový chudáček ustrašený. Asi jsem i ten chudáček ustrašený, ale taky mocenský typ (asi jako většina žen) a asi ten první. hravý, mazaný a předstírá něco. třeba vzdělání :-)
tak Lover minimum, z Warrior nic.. ale zaujalo mě… autorita nade mnou… já vnímám autoritu spíš jako vzor před sebou než nade mnou….
7
Joo, děkuju, to už je čitelný. :-)
Tak já asi nejvíc kombinace hravého bojovníka. :-)
Liško, to už se začínáme protínat v oborech! Já dělám divadelní improvizaci, a ta se zase prolíná s gestaltem a rolemi. Ty divadelní role myslíš 12 základních archetypů?
kecko 8
s autoritou to je zajímavý!
Já se nejlíp cítila jako čaroděj, ten mě přuïtahoval od začátku, když o něm ještě nebylo nic řečeno. Pak lover a král(ovna), nakonec boovník, v jeho těle mi to bylo protivný, to jsem nechtěla. A v testu mi to pak vyšlo přesně takhle! Hodně čaroděj, něco lover, to mě potěšilo, pak hned král a bojovník jen málo, asi ho zrovna nepotřebuju nebo spíš nepoužívám. Ale mám ho; není to, že by mi úplně chyběl, takže to mě znova potěšilo, že nejsem nějak nemocně k jedný straně.
8,9
ony ty typy jsou popsány i hodně podrobně; to podrobný mám vypsaný jen pro Krále; víc se nestíhalo.
11 Psice
žejo! Jak jsem s pár drama terapeutama, pořád víc zjišťuju, že je to podobný gestaltu a že si s nimi docela rozumím. Pojedu s nima v rámci nějakého projektu v červnu na 10 dní pryč, hurá!
Ty divadelní role byly něco jinýho, byly to některé typy z italské komedie dell-arte, které jsou komediální, proto se do nich snáz vstupuje i člověku, co obvykle nechce takové věci dělat. Jsou jednak parodie, směšné a jednak hodně strukturované, namají daná nějaká gesta, chůzi, takže je, čeho se držet, když do toho někdo jde. Pak se to může rozvíjet – jak to i původně Italové dělali, to byly improvizace na základě vztahů těch několika postav.
12. když je jedna strana víc, tak je to nemocně? :-) člověk by měl být mocenský rovnoměrně na všecky strany :-)))
13
Přece píšu, že nejvíc mi vyšlo jedno z toho a že jsem spokojená. Nepíšu, že je to nemocné.
Je to přece normální, že nejsme všichni stejní a v každém okamžiku stejní. Psala jsem, že když něco úplně chybí, tak to teprve je „k jedný straně;“ neměla jsem to slovo „nemocně“ psát, není to pravda, že by bylo nemocný, když zrovna něco není aktivovaný – to má nějakej důvod. Teprve ten důvod nebo neměnnost toho rozložení by zavánělo něčím, co omezuje zdravej rozvoj.
14. pro mě je velice zajímavé, že ta mocenskost je takhle úžasně rozložená do 4 typů. Souvisí to nějak se základními typy? (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik)?
15
to víš, že by mohlo, když jim do mrti rozepíšeš jejich charakteristiky. Takových typů je spousta. Popravdě řečeno je moc nemám ráda, žádné typy. Nebo diagnózy. Toje dobrý pro orientaci, to rozhodně poslouží dobře, aby bylo z čeho vycházet, ale to je tak všechno. Nebo pro zábavu. Pro práci je stejně potřeba to nějak rozpracovat, využít i jiný věci.
16. a k čemu tedy slouží ty 4 charakteristiky na tvém posledním obrázku. Jsou výstižné, pracuje se s nimi nějak?
17 ratko,
jo, v něčem jsou výstižné a pracuje se s nimi nějak, jak tě napadne na základě jinýžch zkušeností. Já tady nebudu vyvzpomínat nic konkrétního, natož opisovat. To si musíš zacálovat ěnjakej seminář, znáš to.
18. no to si nezacáluju :-)) vyzvídám, stejně mi to je na prd :-)
19. ale taky jsem se přihlásila na nějaký seminář. Certifikovaný průvodce Podyjím :-) Tam mě vyškolí v znalosti hub a ptáků
20
Na to by nestačil internet?
21. za to nedostanu bumažku s razítkem :-))
21
Ajo, nojo.
12. Jj, dell-arte znám a na gestalt workshopu jsem byla minulej rok – bylo to na téma masky, kterou nosíme. Další byl na strach – což je pro mě i nosnější téma, ale bohužel jsem to nestíhala časově. Červen si užij, mě to připadá právě úplně nejvíc intenzivní, ponořit se do toho na pár dnů. Sama jedu na impro soustředění tenhle víkend a koušu si nehty nedočkavostí, jaký příběh se skrze mě zhmotní:)
21
na houby určitě ne, na to vždycky byly nějaký mykologický zkoušky. Proto taky bylo ( a asi je) zakázáno na letních táborech sbírat houby a vařit z nich pokrmy, pokud vedoucí nemá mykologické zkoušky.
Psice 24
takže ty jedeš v tomhle, to je dobrý!
v tom červnu to bude něco jinýho, „neformální učení.“ O tom vím prd, ale předpokládám, že to bude hodně doširoka a že snad zážitkové a že do toho budu moct kecat :-)
Když jsem byla student zamlada, tak jsem si tolik netroufla, to byl tak jeden až dva a většinou kluci, co měli případné dotazy do diskuse (ono tam vůbec bylo málo holek). Já jen někdy vznesla dotaz, jen tak věcně když to bylo žádáno. Jinak jsem měla spíš trému před těmi učiteli a i před spolužáky se nechtěla ztrapnit, jak to bývá.Nebo spíš bývalo v naší generaci před 20lety, dneska už je to běžnější.
Pro mě je to studium super, že už nemusím nic dokončit, nejsem na tom závislá, je to jedno a navíc je mi dost let, tak si tu diskusi užívám a často se hlásím první, jojo, je to sranda a je pořád i teď, co zkoumat jak tod ělám a proč a že je to s každým učitelem jinak, nedělám to stejně.
Oni ti učitelé nevímproč si mě pamatovali i tehdy (možná se i smáli mému telecímu charakteru, to bch se nedivila:- ). Teď si mě pamatujou asi tuplem, i když mě neznají jménem, pokud nehledají v internetovém systému, kdo je kdo.
„Nejsem mrkev!“ :-))
Ale jinak dost výstižné, zdá se mi.
Našla jsem se zcela tedy ve všech bodech v mocenskosti :-))
2
Na posledním obrázku ty čtyři (jungiánské) typy mají každý svůj typ moci a odvrácené stránky; krom těch dobrých. (Předpoklad je, že všichni máme v sobě všechny ty typy, jen některý nejvíc a jindy zas je potřeba víc aktivovat jiný…) My to měli ještě trochu kombinované s typy divadelními, ale moc se to nestíhalo za dva dny.
… nestíhám dočíst knihu a pár pracovních věcí, „správně“ bych sem měla přijít až 17.3., v neděli navečer, a teď jít makat na něčem. I když asi půjdu zkontrolovat vaše blogy… :)
Jojo, ty čtyři typy se mi nakonec podařilo rozluštit i se identifikovat.
Vážně by to nešlo skenovat namalinko větší? :-)
pamatuji si ještě na škole jsme v rámci psychologie dělali různé scénky, jednoznačně jsem byla odhalena jako dominantně mocenský typ. A já se zuřivě bránila že néééé, že jsem takový chudáček ustrašený. Asi jsem i ten chudáček ustrašený, ale taky mocenský typ (asi jako většina žen) a asi ten první. hravý, mazaný a předstírá něco. třeba vzdělání :-)
5
já když si na něco zvyknu… mám setrvačnost jak bejk.
Tady to je.
https://liska.blokuje.cz/?attachment_id=939872
tak Lover minimum, z Warrior nic.. ale zaujalo mě… autorita nade mnou… já vnímám autoritu spíš jako vzor před sebou než nade mnou….
7
Joo, děkuju, to už je čitelný. :-)
Tak já asi nejvíc kombinace hravého bojovníka. :-)
Liško, to už se začínáme protínat v oborech! Já dělám divadelní improvizaci, a ta se zase prolíná s gestaltem a rolemi. Ty divadelní role myslíš 12 základních archetypů?
kecko 8
s autoritou to je zajímavý!
Já se nejlíp cítila jako čaroděj, ten mě přuïtahoval od začátku, když o něm ještě nebylo nic řečeno. Pak lover a král(ovna), nakonec boovník, v jeho těle mi to bylo protivný, to jsem nechtěla. A v testu mi to pak vyšlo přesně takhle! Hodně čaroděj, něco lover, to mě potěšilo, pak hned král a bojovník jen málo, asi ho zrovna nepotřebuju nebo spíš nepoužívám. Ale mám ho; není to, že by mi úplně chyběl, takže to mě znova potěšilo, že nejsem nějak nemocně k jedný straně.
8,9
ony ty typy jsou popsány i hodně podrobně; to podrobný mám vypsaný jen pro Krále; víc se nestíhalo.
11 Psice
žejo! Jak jsem s pár drama terapeutama, pořád víc zjišťuju, že je to podobný gestaltu a že si s nimi docela rozumím. Pojedu s nima v rámci nějakého projektu v červnu na 10 dní pryč, hurá!
Ty divadelní role byly něco jinýho, byly to některé typy z italské komedie dell-arte, které jsou komediální, proto se do nich snáz vstupuje i člověku, co obvykle nechce takové věci dělat. Jsou jednak parodie, směšné a jednak hodně strukturované, namají daná nějaká gesta, chůzi, takže je, čeho se držet, když do toho někdo jde. Pak se to může rozvíjet – jak to i původně Italové dělali, to byly improvizace na základě vztahů těch několika postav.
12. když je jedna strana víc, tak je to nemocně? :-) člověk by měl být mocenský rovnoměrně na všecky strany :-)))
13
Přece píšu, že nejvíc mi vyšlo jedno z toho a že jsem spokojená. Nepíšu, že je to nemocné.
Je to přece normální, že nejsme všichni stejní a v každém okamžiku stejní. Psala jsem, že když něco úplně chybí, tak to teprve je „k jedný straně;“ neměla jsem to slovo „nemocně“ psát, není to pravda, že by bylo nemocný, když zrovna něco není aktivovaný – to má nějakej důvod. Teprve ten důvod nebo neměnnost toho rozložení by zavánělo něčím, co omezuje zdravej rozvoj.
14. pro mě je velice zajímavé, že ta mocenskost je takhle úžasně rozložená do 4 typů. Souvisí to nějak se základními typy? (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik)?
15
to víš, že by mohlo, když jim do mrti rozepíšeš jejich charakteristiky. Takových typů je spousta. Popravdě řečeno je moc nemám ráda, žádné typy. Nebo diagnózy. Toje dobrý pro orientaci, to rozhodně poslouží dobře, aby bylo z čeho vycházet, ale to je tak všechno. Nebo pro zábavu. Pro práci je stejně potřeba to nějak rozpracovat, využít i jiný věci.
16. a k čemu tedy slouží ty 4 charakteristiky na tvém posledním obrázku. Jsou výstižné, pracuje se s nimi nějak?
17 ratko,
jo, v něčem jsou výstižné a pracuje se s nimi nějak, jak tě napadne na základě jinýžch zkušeností. Já tady nebudu vyvzpomínat nic konkrétního, natož opisovat. To si musíš zacálovat ěnjakej seminář, znáš to.
18. no to si nezacáluju :-)) vyzvídám, stejně mi to je na prd :-)
19. ale taky jsem se přihlásila na nějaký seminář. Certifikovaný průvodce Podyjím :-) Tam mě vyškolí v znalosti hub a ptáků
20
Na to by nestačil internet?
21. za to nedostanu bumažku s razítkem :-))
21
Ajo, nojo.
12. Jj, dell-arte znám a na gestalt workshopu jsem byla minulej rok – bylo to na téma masky, kterou nosíme. Další byl na strach – což je pro mě i nosnější téma, ale bohužel jsem to nestíhala časově. Červen si užij, mě to připadá právě úplně nejvíc intenzivní, ponořit se do toho na pár dnů. Sama jedu na impro soustředění tenhle víkend a koušu si nehty nedočkavostí, jaký příběh se skrze mě zhmotní:)
21
na houby určitě ne, na to vždycky byly nějaký mykologický zkoušky. Proto taky bylo ( a asi je) zakázáno na letních táborech sbírat houby a vařit z nich pokrmy, pokud vedoucí nemá mykologické zkoušky.
Psice 24
takže ty jedeš v tomhle, to je dobrý!
v tom červnu to bude něco jinýho, „neformální učení.“ O tom vím prd, ale předpokládám, že to bude hodně doširoka a že snad zážitkové a že do toho budu moct kecat :-)
Když jsem byla student zamlada, tak jsem si tolik netroufla, to byl tak jeden až dva a většinou kluci, co měli případné dotazy do diskuse (ono tam vůbec bylo málo holek). Já jen někdy vznesla dotaz, jen tak věcně když to bylo žádáno. Jinak jsem měla spíš trému před těmi učiteli a i před spolužáky se nechtěla ztrapnit, jak to bývá.Nebo spíš bývalo v naší generaci před 20lety, dneska už je to běžnější.
Pro mě je to studium super, že už nemusím nic dokončit, nejsem na tom závislá, je to jedno a navíc je mi dost let, tak si tu diskusi užívám a často se hlásím první, jojo, je to sranda a je pořád i teď, co zkoumat jak tod ělám a proč a že je to s každým učitelem jinak, nedělám to stejně.
Oni ti učitelé nevímproč si mě pamatovali i tehdy (možná se i smáli mému telecímu charakteru, to bch se nedivila:- ). Teď si mě pamatujou asi tuplem, i když mě neznají jménem, pokud nehledají v internetovém systému, kdo je kdo.