Gréto,
jojo, taky jsem si uvědomila, když jsem deník pročítala na Nový rok se Skunkem, že text vyznívá jednoznačně pro luxování poprvé od přistěhování. Ale bohužel, nebylo to poprvé :(
Líbí se mi, že medvěd si teda nic, ale vůbec nic!, líbit nenechá. A ty s ním.
Taky se mi líbí tvůj portrét. Vypadáš tam tak …….. zajímavě.
Když to tak vidím, taky bych si ráda dělala deník a takhle to tam vyzdobovala. Jéje, já bych si vyhrála! Akorát jsem už veliká a musím psát úplně něco jiného a do práce a mám už minimálně půlroční skluz s některými věcmi a je to na hlavu a tak nemůžu na deník ani pomyslet. Ne, budu si o něm snít a vymýšlet, jak by vypadal, kdyby mohl nějak vypadat ….. až se zase budu cestou odněkud někam intelektuálně nudit.
Taky musím psát teď hodně věcí – žádosti o 4 projekty do 10 dnů, z toho jeden úplně nový, a pak do konce měsíce zase zprávy o asi 4-5 projektech, jak probíhaly v roce 2012, a taky probrat s ekonomy jejich účtování 2012 a nové rozpočty těch nových projektů 2013. A půlku pracovní doby dělám něco jiného.
Ono to půjde, to se stihne! Mně dělá zvrácenou radost honit tyhle zásadní věci, co v nich lítají peníze, na poslední chvíli. Je to druh adrenalinu, který si dopřávám, mám ráda. Ještě předloni jsem si říkala, jak by bylo lepší nedělat věci na poslední chvíli před termínem odevzdání – a pak mi došlo, že by to lepší nebylo, nebavilo by mě to, nenabudilo by mě to, rozbředlo by se to, nefungovalo by mi to.
Ve skutečnosti mi ještě do těch věcí na poslední chvíli skoro vždycky vlítne nenadále něco nečekaného, jiného, co musím pohotově udělat, takže toho času je ještě míň třeba o den dva. To je tóčo.
A ten deník já totiž beru jako práci taky! Jako závazek. Musím ho dodělat a jinak nelze. Jako když někam jdu. Prostě dojdu. Nějak, někudy. Ale dojdu. A cestou vždycky někoho milého potkám, někoho kooperujícího.
No, možní jsem optimista a až mě to jednou vypeče, budu mluvit jinak :)
5. Med -věd hledá med (medicínu) v dutinách stromů. Med-vědovi by nemělo nikdy táhnout na záda. Med-věd spí přes zimu v jeskyni. V jeskyni je teplo, tma, ticho a bezpečno – je tam pěkně zalezlý a schovaný, chráněný před studeným světem venku. Med-věd spí celý zimí čas v jeskyni, kde se mu zdá o tom – jak žil po celý rok. Prožívá znovu zažité – a pak je věd. Tak to liško vypadá, že tě Medvěd pozval do své jeskyně….ukazuje ti kde je tvá medicína a ticho jeskyně odpovídá na tvé otázky….
Mně ten medvěd připadá fantastickej!
Jak najednou strčil hlavu dolů do té jeskyňky a tam hudral, brumlal a nadával – a potom prostě šel, úplně otevřeně, vzpřímeně, jistě, nahoru, postavil se a ani ho nenapadlo se bát říct, co potřebuje! A řekl to slušně a hodně nahlas, celému světu, bez ohledu na to, jestli to někdo v tu chvíli už slyší nebo ne, to je fuk a obojí je stejně dobré; hlavně že on to řekl, bylo to vyhlášeno – ne aby jiné tvory snad dokonce manipuloval, svým chováním si cokoli vynucoval, ale ani aby po nich něco v tu chvíli slušně a oprávněně vyžadoval, i když věděl, že třeba bude potřebovat jejich pomoc nebo spolupráci, věděl, že sám si to nezařídí. V tu chvíli jenom vyhlásil, co potřebuje on sám.
Jak se to potom zařídí, je už druhá věc. Jistota, že se to zařídí, ta ovšem v ten moment už existovala.
A ukázal návod – nemohl by totiž jít nahoru a vědět (ajo, Barčo, vědět, med-věd!), co chce. On, teď bez ohledu na kohokoli. Nemohl by to udělat, kdyby předtím nešel dolů do jeskyně a nezjistil, s čím je nespokojen, co je mu nepříjemné, na co hudrá. A nejen aby to zjistil, také to pustil ven jako vztek nebo zlost nebo hudrání nebo podle toho, čemu chtěl dát průchod.
Jo prosím vás, medvěd říkal, že za ním moc lidí nechodí. Trochu si skoro postesknul, že už moc lidi nechodí. Jestli je to tím, že neznají jeho pravé jméno, to nevím. Buď vám ho na požádání řeknu, nebo za ním jděte a dovíte se ho asi tam. Nebo mu říkejte medvěd a uvidíte tak jako tak.
… Mně se to do deníku nevešlo celé napsat. Vyhradila jsem jen jednu stránku. Takže tam taky není, že po medvědovi a jeho návodné akci jsem si totéž vyzkoušela já sama, dole i nahoře, a teprve potom jsme šli spolu s medvědem oba.
A téma bylo pořád něco s těmi zády, ale spíš už ve spolupráci: že si budeme vzájemně zahřívat záda, že se i je vzájemně přikrejeme, když se v noci probudíme a uvidíme, že ten druhý je odkrytý (což mně se v realitě stává a dělám to, akorát že ne s medvědem :-)
K tomu se mi hned vybavil Lenky článek o bratrství a o poselství, že člověk i sám sobě má ta záda krýt (Lenka to myslela obrazně, u medvěda to bylo doslovně) a být sobě bratrem: http://povidanislenkou.blogspot.cz/2012/12/o-bratrstvi.html
.
Já chodím k medvědovi do jeskyně. Jeskyně je mé vlastní nitro. Tvůj příběh s Medvědem brblání v jeskyni a na vyhlašovacím kopečku – je návod, jak dostat odpověď a vědět. Je to návod – když jsi zmatená a nevíš….Jít tiše do svého nitra, tam najdeš odpově´d na svou otázku a pak jdeš opět do společnosti, na vyhlašovací kopeček – víš a máš jasno – pro sebe. Nikdo a nic Tě už pak nemůže zmást. :-) Máš to prožité ve svém nitru, podobně jako ten medvěd o zimním spánku.
9. Nenech se mnou zmást. :-)Možná je to pro Tebe jinak. Tvůj příběh s medvědem jsem si vztáhla sama na sebe – je mi to blízké.
Jsme pěkní medvědáři. Každý třeba jinak, ale bez chození do jeskyňky to nepůjde.
Vsadím se, že to nebyl jen malý sklípek v zemi, ale že dutina pokračuje dál a dál do nitra, kam ústí další a další jeskyňky. Zajímalo by mě, jak to ještě využijeme.
skvělé, zjímavé. ten příběh s mrtvými co sjeli z cesty a ty je viděla (bez kalhot) už tady jendou byl. pamatuju si ho. a ten medvěd je taky sen? je to velmi zvláštní
Já tu bydlím čtvrtým rokem a taky jsem ještě neluxovala:) Nemám vysavač. Zato mám ale všude parkety a lino;)
Gréto,
tak to gratuluju! Mě štve koupelna – je velká s bílýma dlaždičkama a všude se po ní povalují moje vlasy. I když to zametu, zas na nějaký narazím. Padají z ručníku, to už jsem odhalila, ale nepomohlo to.
– Možná taky padají z mojí hlavy :) ; přitom se v koupelně schválně nečešu, abych eliminovala pád.
ratko,
ten sen je nový, je dost možné, že už jsem měla podobný, to se musím podívat do minulosti, jsem zvědavá!
Medvěd není sen, je to imaginace. Takže duševní realita, asi, já tomu nerozumím, ale o to víc mě to fascinuje.
Ru si ho možná bude pamatovat taky. už je to dost let, pamatuju si že jsme o tom hodně psali.
Vlasy jsou mor. A jsou všude. Mně se poslední dobou chytají na povlečení.
Ale buď ráda, že nejsi Asiatka, těm vlasy asi padají nějak extrémně. Bydlela jsem s Thajkou a Japonkou a ještě dva měsíce po jejich odstěhování jsem všude nacházela černé vlasy.
Bravo, Liško!
Ru si pamatuje úplný prd…
Ale zas o to víc toho v životě zažije a pozná. Něco i několikrát. :-)
u mě je to podobné u čistě praktických věcí. pokaždé vjedu do stejné díry a zabloudím na stejném místě :o/ Co se týče některých výživných diskusí, pamatuju si je nevím proč.
Gréto,
díkybohu že jsem heterosexuální a nechci nikdy bydlet s Asiatkama.
Mirko,
díky. Bravo!
ru, ratko,
nojo, něco i několikrát. Dávám si třetí pivo jedenáctku a znovu na mě asi i působením hladiny alkoholu naskakuje blbá destruktivní myšlenka: Herdek a kde je ten Akční Hrdina, když já mám tenhle víkend volno?!
Asi mu napíšu, až to pivo dopiju. To bude zase úroveň, samá srandička a lehký tón, ale ne ne, nesmím to překombinovat, radši počkám, až se ozve on a pak teprve … no a tak dlouho mě tyhle vrtající hlásky nenapadaly a je to tu zase, dopr :-) Snad to za pět minut přejde; přece jen to u mě bývá jen nakrátko a pak zas pohoda…
21. když to nakreslíš tak hlásek zmizí?
17 – To není tím, že by Asiatkám víc padaly vlasy, ale že ty černý jsou víc vidět. :-))
Vm z vlastní zkušenosti. Bykla jsme i na světlehnědo, to nebylo vidět skoro nic, jen když se člověk sehnul.
Teď jsme na černoa jsem z toho na mrtvici. Co se vlasů všude kolem týče.
Jsou strašně vidět.
21 – Tři by mě zabily. Ale jedno už mám v sobě. Něco podobnýho o tom, Kde teda ksakru je, když já… Proč jsme tady a ne někd,e kde by mě někdo chtěl… Jsem si říkala předtím, než jsem to pivo otevřela.
Pak už jen Dobře mi tak. Nezvládla jsem to bez něj, mám, co je.
Když jsem chtěla napsat sms, zazvonila u dveří synova kamarádka, tak jsem to vzala jako znamení. Už nedopsala.
ratko 22
jo, to je přesně ono!
Když to nakreslím, tak se tím tomu věnuju a ono to zmizí. Asi jako když nemám ráda vánoce, tak dělám vánoční deník a je to dobrý.
Má to co dělat s přítomností, s (u)žitím přítomnosti.
A právě před chvílí jsem otevřela notýsek s vypsanými citáty, který léta ležel ladem. A zaujal mě přesně tenhle od Goetheho:
Lidé často nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem;
proto tolik touží po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.
Jak jsem tohle přečetla, bylo mi fajn. Je to to moje staré, porozvodové, když jsem začala bydlet sama: mít program na víkend.
Když mám program, OK, když nemám, je to v čudu a je volné pole pro utápění se ve vykonstruobaných sračkách. A i kdyby byl můj program nemít žádný program, je to OK. Je to v plánu a možnost pro utápění není. Protože nic je plán. A ne že plán je nic :-)
Přítomnost je důležitá. “A bez ní štěstííí nenííííí.”
ru,
jo občas nějaké znamení je dobrý. Akorát bacha na lidi, co mají znamení každou půlhodinu, to už vypadá blbě a závisle :-))
A já si jdu hodit i-ťing. nebo možná tarotový karty. Mám takovou náladu, že by to šlo. I když zatím nevím otázku :)
Akorát ještě vyhledám jeden citát; mezi svými vypsanými ho kupodivu nemám:
ten o tom, že dělat něco můžu jen s věcmi, které se mě týkají. Kdežto ty druhé věci jsou ty, se kterými nemůžu dělat nic, jen se s tím smířit. A citát končí: dej bůh, abych vždycky rozeznala ty první od druhých.
Jenže je to formulované elegantněji. A nevím, kdo to řek.
A mám deja-vu, že jsem to před pár měsíci už na netu hledala.
Lenka ti to tu napíše přesně, je to její oblíbený citát, tuším. Já si líp pamatuju tu druhou verzi, o manželství. :-)
25. je to z bible. panebože dej mi sílu abych změnila co změnit můžu a smířila se s tím co změnit nemůžu a moudrost abych to byla schopna rozlišit.
Vypadla ti trpělivost. :-)
Jinak avriant téhle motlitby je zřejmě toli, co různých překaldů a záměrných parafrází- Sílu umést neměnné, odvahu změnit – trpělivost unést neměnné, sílu změnit… atd.
Ta populističtější varianta:
Modlitba žen:
Pane Bože, dej mi moudrost, abych pochopila muže, dej mi lásku, abych mu odpustila, dej mi trpělivost na jeho nálady,
jenom mi, prosím tě nedávej sílu, nebo ho jednou zabiju!
A není to z Bible, našla jsem to i s autorem:
Za dar rozlišování
Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.
Fridrich Öttinger
ja to našla v bibli ale musela abych to hledat…
ad 31: To asi v Bibli nenajdeš, Ratko, to tam fakt není – teda leda bys tam měla záložku s tímto textem. To je zajímavé s tím autorem, protože tohle se jednou uvádí jako z východní moudrosti a jindy jako výrok Františka s Assisi …… a možná, že je autorem opravdu Fridrich Öttinger, nebo to od někoho opsal? Bůh ví. Je to jedno, hlavně když to tu máme a je to jakési vodítko a hlavně víme, že stejné starosti, jako máme my, měli lidi už před ……. móóóóóc dlouhou dobou.
Jsem přišla až teď. Teda ne že bych přišla, já tu byla furt, ale nejdřív jsem si napsala seznam nejdůelžitějších bodů, co musím do pondělka stihnout. Pak přišel kamarád, můj skorosyn a probírali jsme jeho rozchod s partnerkou a jiné věci. Pracovat jsem začala až v osm večer a když bylo půl dvanácté, jsem si řekla, že je nemravné pracovat přes půlnoc v sobotu a šla se sem podívat, než bude ta půlnoc, protože poslední dobou neumím usnout dřív. Navíc mě poněkud objala zoufalost, protože ze sedmi těch úplně úplně nejdůležitějších bodů, abych mohla dělat ty méně důležité, mám půlku prvního – a to jsem se teda vůbec neflákala. Přemýšlím, jestli si nemám vzít neplacené volno, abych mohla pracovat, protože když pracuji s lidmi, tak prostě nemám čas na práci. :-)))))) No a protože vím, že nejdůležitější je klid, tak si teď dělám radost a způsobuji klid, abych udělala zítra aspoň něco a nepadaly mi vlasy. :-)
Tedy když člověku padají vlasy, je velmi pravděpodobně ve stresu, nebo mu chybí nějaký vitamin, což je ale ruku v ruce, anebo má přesušené vlasy z fénu. Já tedy vždycky poznám na hřebenu a v koupelně, zda jsem ve stresu či v klidu.
Moc se mi líbilo od Barči odhalení medvěda: med – věd ……. etymologie (jsem ji chtěla studovat, ale na fildu mě nechtěli pustit, měli tam onačejší – politicky angažovanější a kádrově spolehlivější – kandidáty) je úžasné dobrodrůžo. Tady je to ale asi jasné. Medvěd ví, kde je med. Tajně se za ním připlížíme a uvidíme, co nám v dutině stromu nechal. Byl to vždycky přítel člověka, i když byl jinak nebezpečný a chodilo se za ním s respektem. A Liško, když ho máš za kamaráda úplného a že teda jako se s tebou veřejně kamarádí, to je tedy něco! To si tedy můžeš medit. Medíte si spolu, žejo? :-) Si to představuji na napadá mě popěvek:
“Medím si tu s medvědem,
hřejeme si záda,
medíme si s medvědem,
mám ho i med ráda” – a zkus to na tu baskytaru, nahraj na mobil a dej nám to sem. A hned nebudeš mít čas na přemýšlení kde je nebo není kdo a proč.
Jsem jsi teda zrovna, jak jste se tu bavily, uvědomila, že poslední dobou – 2 roky? žiju maximálně přítomným okamžikem, páč zpravidla nemám na nic jiného než na přítomnost čas (anebo náladu). Akorát se mi občas proderou ty vzpomínky na minulost, ale to je vlastně taky přítomnost: Prožitek, pochopení, zapsání a pryč, už jsem zas jinde. – Lidi furt počítají, co je jim let a otáčejí kaledáře a pozorujou, jak stárnou ……. já nemám na stránutí čas, ani na otáčení kalendáře. Jsem si koupila tříměsíční jako dycky, tak to snad aspoň jednou za tři měsíce otočit zvládnu. A teď – jak mě naučil můj přítel – jdu se zklidnit a odpočinout si před spaním. Nikdy nešel spát, když byl unavený, vždycky došel domů a i kdyby pletl nohama, sedl si, otevřel víno a dělal si radosti: jen tak si seděl a koukal nebo se mnou plkal přes telefon, dokud jsem nezjistila, že mi povídá ze sna nějaký blbiny. On odpočíval před spaním, já zas odpočívám ráno po spaní. Abych něco nezanedbala (bacha na padání vlasů! :-) ), raději si odpočinu před i po. :-))
Brou noc.
Kalendář nemáme doma vůbec. :-))
Dřív, dokud chodili kominíci, tu nějaký byl od kominíků. Na chodbě třeba. Ale co mi komín vymetá kolega z práce, kominík bývalý, tak ten už kalendáře nerozdává, tak nemáme nic.
Na uklidnění před spaním mám počítač. Něco přečtu, něco napíšu, upravím nějakou fotku… Sdecánkem červenýho (pokud mi maminka nerozpije bílý), nebo s fllaštičkou budvárku… Dřív jsem si navečír ještě dycky poskejpovala s nevztahem, jen tak hjezky o ničem důležitým, to bylo taky fajn, něco jak to tvoje telefonování, Lenko (to ti závidím), ale to se už před drahnou dobou vytratilo. Tak teď si na dobrou noc pustím nějakej díl nějaké přijatelné detektivky. Stažené z netu a pouštěné přes settopík do televize. Po Sběratelích kostí, kteří v pokročilejších sériích už citelně upadli, na mě už skoro na hranici únosnosti, teď sjíždím postupně od začátku Odložené případy.
Já dycky z těchhle seriálů zahlídnu úplně náhodou někdy nějakej díl, takže zjistím, že existujou, když už je z nich půlka pryč. A tu druhou pak zas nestíhám nebo zapomínám v televizi koukat… Takhle mi to vyhovuje víc.
Jo, a myslím, že to vědění je medu je oficiální etymologický výklad toho jména. Že naši předci, snad ještě dřív, než se naučili pořádně včely šlechtit, je uměli v lese najít podle mědvědích stop.
Ale říkám si, jestli tenhle náš jazyk není mladší než znalost chovu včel. (Teoreticky bych obě data se svými vzděláními měla znát a umět porovnat, ale ta moje paměť…) Tak kdoví, jestli to nebylo spíš tak, že jim medvědi na jejich včely chodili a loupili, ať si milí načši předci postavili úly, kam chtěli. :-)
Že bych se podívala, od kdy se datuje chov včel… Kruci to jsem se učila přeci, jedno z nejpozději zhospodářštělých zvířat…
Wikipedie: “Sběr medu zobrazují jeskynní malby ve Španělsku z konce starší doby kamenné. Nejznámější je skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni (Cueva de la Araña) v Bicorp u Valencie stará 12 tisíc let. V zemích Blízkého východu je doložen chov včel v hliněných džbánech už v období 5.000 let př.n.l. a takto se tam včely chovají dodnes. (…) Z 9. století se dochovala zpráva arabských cestovatelů Ibn Rusta a Ibn Mahmuda Gordiziho, že poddaní knížete Svatopluka chovají včely v dřevěných nádobách a z medu vyrábějí opojný nápoj. (…) Ve 14. století přišla ze sousedních německých zemí technologická novinka „hromadná těžba“ medu a vosku z lesních brtí. Brtníci organizovaným způsobem šplhali po stromech a z dutin, včelami obsazených, vylamovali části medných plástů.”
Tak. Staročeši sice včely chovali, takříkajíc domestikovali, ale nedomestikované medvědy, tehdy ještě jen brtníky, poslílai těžit úly včel nedomestikovaných.
To je hezký, Liško, zas je dík tobě co zapomínat. :-)
(Jinak, to s těmi brtníky – medvědy je samozřejmě sranda, doufám, že mě neberete vážně.:-)
to se stárnutím jsem měla já a u sebe, jinak zde nikdo :o) všichni žijí okamihem a kalendář nepotřebují. dnes jsem měla sen s kačenou. předpokládám že moje totemové zvíře je kachna. tak jdu přezkoumat co to znamená, ale moc optimstická nejsem. dále se mě zdálo s rodinou od tety s Alzheimerem co umřela, ta kačena tam byla taky. a nejne že jsem ji našla, nosila v náručí a hledala komu patří, ale tak jsme ji dala napít z kaluže a ona se celá potopila do kanálu a já jivytahovala za krk z toho kanálu a opět nosila a hledala komu patří. a byla sousedky. na jejím dvorku běhaly kačeny taky. a říkám si zda to nebyla kačena z vánočího stolu. že třeba se chtěla se mnou pozdravit a zeptat se jak mi chutnala.
Moudro o rozlišování je staré jako metuzalém. objevila jsemho i v starých textech východních nauk. takže asi bude všude a nikde. lidova moudrost :o)
ratko, kačenu si chtěla někomu vrátit, kačena z vánočního stolu….nedávno jsme u Tebe na blogu debatili – měla jsem pocit, že máš nějaký neurčitý pocit dluhu…Možná ta kačena ve snu je symbolem toho Tvého dávání….a to dávání se také děje ve skutečnosti. Nedlužíš tedy nikomu nic.
38. tak jednoduché to není :o) neznám vysvětlení. sen pokračoval. objevil se muž a já ho milovala. věděl a jsem jen že je to muž a budu ho všude následovat. neměl žádný obličej. jen jsme šli vedle sebe a tiskly jsme se k sobě. jeli spolu autem a já cítíla jeho blízkost. věšli jsme do místnosti on řekl ostatním ať odejdou, že přícházíme. sedla jsem si na prázdnou židli a čekala na něj. a viděla jak ostatní odcházejí. a pak mě vzal a za ruku a vedl na chodbu. líbali jsme se a já věděla že mu patřím. bylo to tak zvláštní. ztělesnění toho čeho se celý život bojím, že někdo mě ovládá a já to příjímám s naprostou odevzdaností.
Ratko, já přece nejsem jasnovidka a neviděla jsem Tvůj sen. :-) Jen jsem si to představila, jak chodíš s tou kachnou, zoufalá, staráš se o ní a máš ten nutný pocit, ji někomu vrátit. To je krásný sen. :-) Tys tuto odevzdanost v reálném vztahu nikdy neprožila? A nebo jinak, ten muž nemusí být reálný, může být jen symbolem třeba toho – abys důvěřovala více svému nitru, nebála ses poslouchat své nitro, neměla ty tvé strachy – odkud vlastně pocházejí? Je to třeba spojení s jakoby s Tvou druhou půlkou duše. Ten pocit strachu a nejistoty Ti možná dává vnější okolí – pak o sobě pochybuješ ve svém nitru. Nevím….jen mě to tak napadá nahlas. :-) Odevzdanost, dar, dávání, přijímání….
Odevzdanost, dar, dávání, přijímání…. důvěra.
nejlepší prevencí vůči zklamání je nevěřit. pak člověknení zklamán. asi se bud muset vrátit do doby své postpuberty kdy jsem zklamaná byla. byla jsem zamilovaná a ten sen byla skutečnost. takhle jsem běhala jako pes za klukem a koulela na něj svoje oči a on si mě takhle vedl a … ukazoval se se mnou. svět se rozrval na kusy a já se propadala a umírala na tom místě v blaženosti. a nic z toho nebylo. on se jen ukazoval . vybral si pak jinou a taky se s ní oženil. a já si řekla že už nikdy tohle nechci zažít, tuhle smrt, tohle roztržení duše protože podruhé bych to již nepřežila. umřela bych na místě. takové věci se nedají naučit. kdybych někomu dala své srdce a on ho pošlapal, nemohla bych žít dál.
takže to musím nějak pořešit. jestli je to ta kačena nevím, možná :o) někomu kačenu jsemnosila u sebe, vytáhla z kanálu, dala ji napít a vypustila na zahradu k sousedům… srdce jsem kdysi dala jednomu klukovi. ale už bych ho chtěla vrátit. teď už ho chci zpět.
celkově je to asi na nějaký článek. jak se může žena své srdce zcela odevzdát jinému muži? Vložit mu odpovědnost za svůj život do rukou. dát mu náklad svého srdce na záda a říct mu, teď je tvoje, tumáš nes si ho a jestli ho ztratíš tak umřu. tohle třeba dělá pubertální hloupá holka. ale zralá žena už ví, že žádný muž není bůh. že muž je slabý a neunese její srdce, že se po cestě zhroutí tíhou a nebude to jeho vina. prostě je jen člověk… není vesmír. není bůh.
ano, můžu si do muže toho boha naprojektovat a říct: on je všehomír. ale bude to lež… žádný muž není pupek světa. teda teď hodně fabuluju a píšu příběh. ale je to spíše myšleno jako symbolika. sesbírat se cele.
Přemýšlím co Ti mám odepsat na 42. Ty jsi to napsala výborně. Naprostý souhlas s prvním odstavcem. A také to jak píšeš, že je to spíše na článek, než na jednu odpověď v komentáři. A já jen za sebe dodám, kdyby sis toto neprožila – věděla bys jak chutná láska. A vlastně moc dobře nevím, proč bys tohoto prožitku měla litovat. A zase vzpomínám si na Ru, kdyby to člověk neprožíval takto v tom okamžiku totálně – byl by vůbec štastnější? Ber to tak, že jsou lidé, kteří toto neměli možnost nikdy prožít. To je třeba příběh mé kamarádky, která sice má děti, je vdaná, ale takové to opojení nikdy s žádným mužem neprožila…. Muž je jen jakoby potřebný k zajištění rodiny….
44. muž jen k zajištění rodiny je degradací muže. bohužel to tak ve většině rodin je. je mi to líto. je mi líto takhle pojímaného vztahu. domnívala jsem se že když budu zajišťovat rodinu sama tak tím vytáhnu muže z těch sraček “zajišťovatele”. hodně je v muži. dokud cítí odpovědnost za rodinu nedokáže roztáhnout křídla… pohasne. partneři se nesmějí svazovat. je hrozně těžké udržet oheň v rodinném krbu.
44 – ano.
43 – Ratko, ty tak často něco krásnýho napíšeš, abys to vzápětí pootočila, poplivala a zadupala do země jako totální nesmysl…
Jít za mužem, s naprostou důvěrou a pocitem blízkosti, to přeci neznamená nutně hodit na něj všecko svoje, ať to vláčí sám…
Ta naprostá důvěra až do odevzdanosti vyplývá buď z pubertální jednostranné zamilovanosti (a a no, tam je to hození všeho na druhého, ale i to k určité části života patří a je hezké i dobré, když si to člověk prožije) a nebo z důvěry a pocitu blízkosti oboustranně si dávaných. Pak nevidím důvod, proč by měl muž všecko vláčet na zádech sám. Jdu za ním, ale i proto, abych tak, jak on bere na svá záda kus toho, co je těžké mně, vzala kus něčeho těžkého pro něj na svoje záda já. Aby se mu líp a sebevědoměji šlo tam vepředu, třeba…
Tu první variantu jsem si prožila, možná dokonce že ne jen teď naposledy, a i když to pokaždé skončilo zklamáním a nutností smířit se s tím, že do varianty druhé to nepřešlo, že to bylo víc jen moje přání a moje potřeba než reál, tak nelituju. Ani trochu. Když nic jiného, (v případě, že pro někoho je výslednice zisků a ztrát v takových vztazích mínusová), tak bez téhle zkušenosti bych se totiž asi ani nedostala k vědění toho, že když na tu druhou variantu čekám, tak že asi vím proč a na co. Třeba bych tu druhou variantu i přehlídla, zkazila nebo do schopnosti ji získat a udržet prostě vůbec nedozrála.
A i kdybych se jí nikdy nedožila (i s tím se počítá), mám aspoň něco. To vědění.
46. byla jsem v životě mockrát zamilovaná ale to zbožštění muže, ten nekonečný obdiv kdy bych mu ležela u nohou a byla k dispozici jako podložka na nohy od rána do večera a to denně a bez přestávky jsem zažila teda jednou :o) pak už to bylo jen obyčejné zamilování, ale furt se zadními vrátky. jakože uteču když bude zle. a většinou to zamilování odešlo tak jako přišlo. s mým nynějším mužem prožívám vztah jako hluboké přátelství a důvěru ve vzájemnou oporu. ale není to to blažené odevzdání se jaké si pamatuji z mládí :o)) je to spíše hřejivé teplo. kamínka.
ten uragán se již nekonal. asi proto že to mnou tak zamávalo že jsem se prostě bála… pustit otěže z rukou. a tak jsem spíše pomalu něco stavěla a tak nějak… spokojněla. možná sama v sobě pořebuji zacelit a uzavřít cyklus hluboké dravé ničivé spalující sexuality. protože tohle … jsem cítila jako nenaplněnost s tím klukem tehdy. to se nestalo nehdy… a já toho strašne litovala.
Zbožštění? Podložka pod nohy?
K tomu přeci není potřeba žádné vzájemné tisknutí se, důvěra, a pod… K tomu stačí jen potřeba tou podložkou být…
Mít muže, s nímž bych prožívala hluboké přátelství a důvěru ve vzájemnou oporu, hřejivé teplo kamínek, tak jsem blažená a naplno odevzdaná a víc nepotřebuju…
To je přece to dokonalé, ideální, šťastné, to za čím člověk (žena) jde. Ne nějaká krátkodobá spalující vášeň, u které je přeci každému soudnému člověku jasné, že je to jen po výtce přechodný produkt nadlimitní excitace hormonů, a jen doufá, že až přejde, přejde to do těch krásných stálých hřejivých kamínek…
Co bych za to dala, kdyby tu excitační mezifázi šlo přeskočit a skočit rovnou do kamínek.
Jenže to asi (u mě) nejde.
Asi to fakt chápem každá jinak…
A spalující sexualita je myslím na tomhle vcelku nezávislá. Pokud mám toho chlapa ráda a on umí aspoň trochu správně šáhnout a trochu se hejbat a nadchnout a mít z toho radost, tak to prostě funguje.
Tedy, taky u mě. :-)
Kdyby byl nemehlo, co neumí ani pohladit, ani chytit, a dělá to furt jak bubák jen na jednu polohu a jeden rychlostní stupeň, tak by úspěch neměl a já bych byla v tu ránu frigidní, i kdybych předtím samou vášní málem lehla popelem.
u mě to taky funguje :o) i po 30 letech. ale ta nostalgie, nějaký nedodělek tam pořád uvnitř je. ty sny…
Třeba je to normální, tenhle nedodělek. Třeba je to jen lítost za tím, co už je v nenávratnu. Něco jako kůže bez vrásek.. :-)
říká se že člověk lituje jen toho co neudělal :o) to co udělal je jasné, to může být akorát naštvaný že to udělal třeba blbě. ale u toho co se nestalo… může jen litovat že neví co se vlastně nestalo.
A tak to mně se občas zasteskne i po tom, co se stalo. :-)
Není to lítost ve smyslu litovat něčeho, že to bylo nebo nebylo, jako že špatného rozhodnutí, ale že už to nikdy nebude. Tedy spíš ten stesk.
ad 33, 37: Ruliso, já mám kalendář jako jeden z nejdůležitjěších prac, nástrojů :-) – doma mám jen ty veliké obrázky na stěnu, které dostanu a líbí se mi, ty se nepočítají. většinou ta čísla dole ustřihnu, protože se mi tam designově nehodí. :-) Jinak se dozvídám kolikrátého je z internetu, když si ťuknu na zprávy, ale to večer nebo k ránu, když nejsem v práci. Můj život se skládá z toho, že v Po musím být tam od do, pak přijde ten v tolik a tolik, mezitím musím stihnout to a to, pak zase běžím na čas tam a tam a v době od 16,30 do 16, 45 si musím přestěhovat osobní věci do vedlejší kanceláře a když to stihnu dřív, tak si sním jogurt a rohlík, vrátím se domů před osmou, abych stihla ještě odečet něčeho. ……. A takovýhle režim má každý den v týdnu, ten znám přesně nejen u sebe, ale u svých asi 5ti kolegů/yň. Není to nikde zapsané, protože se bojím, že papír ztratím, tak si to raději pamatuji. Proto nemám čas na nic jiného než na přítomný okamžik, to fakt ne. Maximálně co mám říct za vteřinu. – Nedávno jsem bezmocně seděla nad prezenčním listem a chtěla tam zapsat datum, aby se studenti mohli podepsat a vylezlo ze mě v důsledku zoufalství z nemohoucnosti si vzpomenout inteligentní “Jste tu byli minule a dnes jste tu zas……” Jedna mladá paní vykulila oči a s úsměvem dodala: “A příště příjdeme taky!” Rozesmáli jsme se, já a asi ještě tři lidi až k slzám. Dodnes se zdravíme onou větou “Jsme se viděli minule a jsme tu zas”. A když to píšu, nezapomněla jsem si smíchy zapalkat též. (Jak málo stačí ke štěstí. :-) )
ad 37: Ratko, si představ, že mám kolem sebe i jiné lidi než inernetové :-) a někteří z nich často rozebírají věk. Nevím na co a k čemu pořád něco počítají a porovnávají. K čemu je jim to dobré. Aby věděli, kdy je čas umřít? :-) Asi.
A hupky zase překliknout do práce. …… Hmmm, oni počítají léta, já počítám minuty. Ještě nemám hotový bod 1. Kruciš!
Aha, ti výše zmínění mají více času na přemýšlení, proto počítají a porovnávání. Aha, tím to je. :-)
Lenko, a neuteče ti takhle čas? jakože ho ztratíš a on se již nevrátí
Kalendář v práci mám taky, to je pravda. Vozí mi ho pravidelně rok co rok jeden obchodní zástupce, na rozdíl od mých kolegů, kteří mají kalendáře s babama, speciálně pro mě, jedinou kamenici široko daleko, kalendář s chlapama. :-))
Ale jinak mi na ty důležitý termíny stačí kalendář a upomínky v mobilu.
Jo, v práci jsem taky byla, včera celej den, dneska jen půl.
jdu do práce zítra. trochu jim to tam rozvracím. jelikož všichn tam dělají přesčasy a furt počítají jak dlouho tam jsou a kolik přesčasů již mají a někteří tam přijdou i v sobotu. držím se zásady, co nejméně přesčasů a co nejrychleji domů. a práci si udělám hned a co nejrychleji takže nic neplánuju a neodkládam. a co plánují se mnou jiní to mi pošlou do outlooku a na mě to cinkne.
45 – 54 čtu až teď. Jsem tedy hodně netrefila do tématu. :-)
Zbožštění muže je hodně zajímavé téma. :-) Zaplať Bohu se mně netýká, i když myslím dotklo a málem jsem na to doplatila – nádor v hlavě. Láska je pro mě ono hluboké a až do vesmíru sahající přátelství na úrovni duše, mysli i těla. Ta fyzická přitažlivost tam musí být, jinak je to je přátelství. Ale když si představuji tu divokou sexuální spalující přitažlivost, o které mluvíte, kdy člověk přestává myslet, vyvolává to ve mně dnes těžko potlačitelný smích. Něco jako když se v Pelíškách snaží Dušek o “nabídku kvalitního sexu” s herečkou Holubovou. Nikdy se s takovým člověkem nesmím fyzicky setkat, protože bych mu mohla nechtěně způsobit těžké trauma. :-)
ad 55: Jak můžu ztratit něco, co nemám a co běží kolem mne? Furt kolem běhá. :-)))
ad 30 ru citát,
tak jsem ho našla taky, akorát místo moudrost tam mám rozum. To je blbější. A už jsem to napsala do deníku, Tak to škrtnu a fláknu tam moudrost:-)
A vida, ty to máš i s autorem.
A ta 29 citát – ženská verze taky není blbej! :-) To bych mohla do závěru vánočního deníku taky dát – popřemýšlím. Protože to dám číst Akčnímu Hrdinovi, takže si obsah můlžu zmanipulovat podle toho, co chci, aby čet, ehm :)
Lenko 32
jo ty pracuješ takhle právě o víkendu, no to je teda nálož. Ještě že nestárneš!
Já se o víkendu flákám, zvlášť o tomhletom. Až moc. Pozdní vstávání není dobrý.
Ať ti delfíni pomáhají s prací a dělají přátelskou společnost!
med a medvědi, ru 34, 35
to je tak zajímavý! My lidi jsme toho už tolik udělali, vymysleli a zažili, že to potom akorát hromadně zapomínáme a neobsáhnem. Ledaže se to ukládá v chromozómech jako ty různé symboly a vyrábíme si tak svoje duše, cheche. Ze zapomenutýho materiálu a zážitků generací.
Ta zvířata jsou tak skvělá věc – jak mají svoje charakteristiky, které můžeme pro sebe na nich vidět a tak.
Ty by sis mohla dobře pokecat s Akčním Hrdinou o zvířatech, on vystudoval střední v ZOO, než šel do ozbrojených složek.
ratko 37
:-)) kačena se přišla zeptat, jak vám chutnala, no vida, kačena … v mojí vánoční knize o totemových zvířatech kačena není. Ale to neva, stačí se o ni zajímat jakkoli a uvidíš, jestli zase přijde.
Mně se líběj malá kachňata – když jsem byla dítě, koupali jsme je u příbuzných na Šumavě. A jednou brzo ráno utekla sousedům a šly jsme je se sestřenkou honit po vsi, aby je nějakej pes nezakous. A kačer divokej je nádherně barevnej. A na pekáči taky dobrý. Kačeny mají samé klady.
A je pravda, že si je člověk nějak spojuje s bahnem – jako i tvůj sen – “kačka blátotlačka”
aha Liško, no vidíš. ja mělajiž sen s kachnou? a víš kdy? bylo tam bláto. na zahradě mezi záhony. chodila jsem mezi záhony a říkala muži jestli by nechtěl kopr, že ho tam rosotu spousty a udělal bych koprovku. No vidíš, můj muž tam byl a neby vůbec vidět. jen řekl že by ten kopr chtěl a tak jsem těmi blátivými uličkami s kačenou v náručí pokračovala. byla to zahrada mojí tety. znám tu zahradu velmi dobře. možná je to návrat domů… s mužem kterého nevidím ale kterého se ptám zda chce koprovku. a s mužem kterého vidím a kterého následuji. a s kachnou kterou zachraňuji, nosím v náručí a všech se ptám jestli není jejich. a nakonec vpouštím k sousedům do zahrady k jiným kachnám
ratko,
no vida, tak ten sen měl i uzavření, zakončení, kachna šla ke svým. Ať je to, co je to, taková zakončení ve snu mi vždycky připadají dobrá.
kachna dopadla dobře. nejen že jsem ji zachránila – vytahla z kanálu, nýbrž jsem i vrátila. v hlavě mi vrtá ten sen s Mužem. Bylo to zvláštní. Cítila jsem se ochromeně podřízena. a nebylo mi to nepříjemné a ani legrační. šla jsem s ním jako kdybych byla k němu přilepená. ta přilepenost byla přijemná. samozřejmá. celý ten děj byl samozřejmě příjemný. J epravdou že mám příjemné sny, ale tento byl obzvlášť příjemný
58 – Myslet přestávám při každém sexu, který funguje. Jak jde mít orgasmus a myslet při tom?
Myslet při sexu zvládám jen v případě, že ho dávám partnerovi jako dárek a jde mi jen a pouze o uspokojení jeho.
Ale stejně se to pak obvykle – páč jen omezenec chlap jen přijímá a šlus – pozdějc zvrtne…
Jéé příjemné sny a ještě sex, to bych si teď dala líbit. Je mi příjemně. Můžu se na to těšit. Teď to příjemné těšení jde hezky. Dopoledne to moc nešlo, asi jsem se neměla tak dlouho povalovat a spát. To je podhoubí pro otravné myšlenky.
Ještě jste zapomněly na Meda-vševěda! Tutově musel v etymologii med-vševěd hrát taky nějakou roli :-)
Liško, až se bude někde hlasovat o nejlepší deník, už vím, komu dát hlas :)
Jirko*
dík. Ale neříkej hop – ještě bude jedno pokračování, svátkem Tří králů bude vánoční deník končit.
Lenky text
“Medím si tu s medvědem,
hřejeme si záda,
medíme si s medvědem,
mám ho i med ráda”
si budu pobrukovat po medvědovsku, třeba přijde melodie. Budu si připadat jako Medvídek Pú když skládá své písně. Refrén by mohl být nějaké to chrchlání a posmrkávání, to má medvěd rád. A med je na to léčivý :)
Medvěda nechám spát, jednoho plyšovýho mám před sebou..taková úchylka..ne kvůli dětem, pro sebe..nj..:))
Dnes se mi taky zdálo a snažím se přijít na to proč..
Ležím někde venku na dece, sama, ale byla jsem tam se psí holkou. Pohoda..to teda ve snu po čase..
Měla jsem knížku, a docela dost dobrot, co mám ráda, ale stejně bych je nesnědla. Někam jsem na chvíli poodešla se rozhlédnout a pod dekou se cosi hýbalo.Myslela jsem, že má psice a chtěla ji říct, že tam je moje místo. Ale koukaly na mě krásné, ale vyděšené oči asi 10ti letého kluka, co se tím vším cpal, jak o život a nezmohla jsem se na slovo..vykouklá hlava mi jen řekla, promiňte , mám hlad.snědl to, poděkoval a hned šel..Chtěla jsem si sním povídat. Nevadilo mi to, jen jsem si říkala, to se dějou věci..a dál nic. Lakomá nejsem, tak nevím..
ad 72: Aninko, toho kluka vidím velmi pozitivně. To je jedna tvoje součást. Mladinký, hladový (po životě a jeho dobrotách?) vzal si co chtěl, pěkně se nacpal a šel. Nakrm ho i příště. :-) Třeba bude příště sdílnější ….. :-) A je fajn, že jsi měla s sebou i svou přítelkyni – psici. Nikdy nejsi sama. Ctítíš toho kluka jinak?
Vyluxovala jsi také po dvou a půl letech?;)
Gréto,
jojo, taky jsem si uvědomila, když jsem deník pročítala na Nový rok se Skunkem, že text vyznívá jednoznačně pro luxování poprvé od přistěhování. Ale bohužel, nebylo to poprvé :(
Líbí se mi, že medvěd si teda nic, ale vůbec nic!, líbit nenechá. A ty s ním.
Taky se mi líbí tvůj portrét. Vypadáš tam tak …….. zajímavě.
Když to tak vidím, taky bych si ráda dělala deník a takhle to tam vyzdobovala. Jéje, já bych si vyhrála! Akorát jsem už veliká a musím psát úplně něco jiného a do práce a mám už minimálně půlroční skluz s některými věcmi a je to na hlavu a tak nemůžu na deník ani pomyslet. Ne, budu si o něm snít a vymýšlet, jak by vypadal, kdyby mohl nějak vypadat ….. až se zase budu cestou odněkud někam intelektuálně nudit.
Taky musím psát teď hodně věcí – žádosti o 4 projekty do 10 dnů, z toho jeden úplně nový, a pak do konce měsíce zase zprávy o asi 4-5 projektech, jak probíhaly v roce 2012, a taky probrat s ekonomy jejich účtování 2012 a nové rozpočty těch nových projektů 2013. A půlku pracovní doby dělám něco jiného.
Ono to půjde, to se stihne! Mně dělá zvrácenou radost honit tyhle zásadní věci, co v nich lítají peníze, na poslední chvíli. Je to druh adrenalinu, který si dopřávám, mám ráda. Ještě předloni jsem si říkala, jak by bylo lepší nedělat věci na poslední chvíli před termínem odevzdání – a pak mi došlo, že by to lepší nebylo, nebavilo by mě to, nenabudilo by mě to, rozbředlo by se to, nefungovalo by mi to.
Ve skutečnosti mi ještě do těch věcí na poslední chvíli skoro vždycky vlítne nenadále něco nečekaného, jiného, co musím pohotově udělat, takže toho času je ještě míň třeba o den dva. To je tóčo.
A ten deník já totiž beru jako práci taky! Jako závazek. Musím ho dodělat a jinak nelze. Jako když někam jdu. Prostě dojdu. Nějak, někudy. Ale dojdu. A cestou vždycky někoho milého potkám, někoho kooperujícího.
No, možní jsem optimista a až mě to jednou vypeče, budu mluvit jinak :)
Nádherný deník, přímo mělecké dílo……
” Snad je to vlivem medvěda”
medvěd je Med-Věd. :-)
(Med- edicína, meditace….)
(Věd – věda, vědění, poznání, moudrost…)
5. Med -věd hledá med (medicínu) v dutinách stromů. Med-vědovi by nemělo nikdy táhnout na záda. Med-věd spí přes zimu v jeskyni. V jeskyni je teplo, tma, ticho a bezpečno – je tam pěkně zalezlý a schovaný, chráněný před studeným světem venku. Med-věd spí celý zimí čas v jeskyni, kde se mu zdá o tom – jak žil po celý rok. Prožívá znovu zažité – a pak je věd. Tak to liško vypadá, že tě Medvěd pozval do své jeskyně….ukazuje ti kde je tvá medicína a ticho jeskyně odpovídá na tvé otázky….
Mně ten medvěd připadá fantastickej!
Jak najednou strčil hlavu dolů do té jeskyňky a tam hudral, brumlal a nadával – a potom prostě šel, úplně otevřeně, vzpřímeně, jistě, nahoru, postavil se a ani ho nenapadlo se bát říct, co potřebuje! A řekl to slušně a hodně nahlas, celému světu, bez ohledu na to, jestli to někdo v tu chvíli už slyší nebo ne, to je fuk a obojí je stejně dobré; hlavně že on to řekl, bylo to vyhlášeno – ne aby jiné tvory snad dokonce manipuloval, svým chováním si cokoli vynucoval, ale ani aby po nich něco v tu chvíli slušně a oprávněně vyžadoval, i když věděl, že třeba bude potřebovat jejich pomoc nebo spolupráci, věděl, že sám si to nezařídí. V tu chvíli jenom vyhlásil, co potřebuje on sám.
Jak se to potom zařídí, je už druhá věc. Jistota, že se to zařídí, ta ovšem v ten moment už existovala.
A ukázal návod – nemohl by totiž jít nahoru a vědět (ajo, Barčo, vědět, med-věd!), co chce. On, teď bez ohledu na kohokoli. Nemohl by to udělat, kdyby předtím nešel dolů do jeskyně a nezjistil, s čím je nespokojen, co je mu nepříjemné, na co hudrá. A nejen aby to zjistil, také to pustil ven jako vztek nebo zlost nebo hudrání nebo podle toho, čemu chtěl dát průchod.
Jo prosím vás, medvěd říkal, že za ním moc lidí nechodí. Trochu si skoro postesknul, že už moc lidi nechodí. Jestli je to tím, že neznají jeho pravé jméno, to nevím. Buď vám ho na požádání řeknu, nebo za ním jděte a dovíte se ho asi tam. Nebo mu říkejte medvěd a uvidíte tak jako tak.
… Mně se to do deníku nevešlo celé napsat. Vyhradila jsem jen jednu stránku. Takže tam taky není, že po medvědovi a jeho návodné akci jsem si totéž vyzkoušela já sama, dole i nahoře, a teprve potom jsme šli spolu s medvědem oba.
A téma bylo pořád něco s těmi zády, ale spíš už ve spolupráci: že si budeme vzájemně zahřívat záda, že se i je vzájemně přikrejeme, když se v noci probudíme a uvidíme, že ten druhý je odkrytý (což mně se v realitě stává a dělám to, akorát že ne s medvědem :-)
K tomu se mi hned vybavil Lenky článek o bratrství a o poselství, že člověk i sám sobě má ta záda krýt (Lenka to myslela obrazně, u medvěda to bylo doslovně) a být sobě bratrem:
http://povidanislenkou.blogspot.cz/2012/12/o-bratrstvi.html
.
Já chodím k medvědovi do jeskyně. Jeskyně je mé vlastní nitro. Tvůj příběh s Medvědem brblání v jeskyni a na vyhlašovacím kopečku – je návod, jak dostat odpověď a vědět. Je to návod – když jsi zmatená a nevíš….Jít tiše do svého nitra, tam najdeš odpově´d na svou otázku a pak jdeš opět do společnosti, na vyhlašovací kopeček – víš a máš jasno – pro sebe. Nikdo a nic Tě už pak nemůže zmást. :-) Máš to prožité ve svém nitru, podobně jako ten medvěd o zimním spánku.
9. Nenech se mnou zmást. :-)Možná je to pro Tebe jinak. Tvůj příběh s medvědem jsem si vztáhla sama na sebe – je mi to blízké.
Jsme pěkní medvědáři. Každý třeba jinak, ale bez chození do jeskyňky to nepůjde.
Vsadím se, že to nebyl jen malý sklípek v zemi, ale že dutina pokračuje dál a dál do nitra, kam ústí další a další jeskyňky. Zajímalo by mě, jak to ještě využijeme.
skvělé, zjímavé. ten příběh s mrtvými co sjeli z cesty a ty je viděla (bez kalhot) už tady jendou byl. pamatuju si ho. a ten medvěd je taky sen? je to velmi zvláštní
Já tu bydlím čtvrtým rokem a taky jsem ještě neluxovala:) Nemám vysavač. Zato mám ale všude parkety a lino;)
Gréto,
tak to gratuluju! Mě štve koupelna – je velká s bílýma dlaždičkama a všude se po ní povalují moje vlasy. I když to zametu, zas na nějaký narazím. Padají z ručníku, to už jsem odhalila, ale nepomohlo to.
– Možná taky padají z mojí hlavy :) ; přitom se v koupelně schválně nečešu, abych eliminovala pád.
ratko,
ten sen je nový, je dost možné, že už jsem měla podobný, to se musím podívat do minulosti, jsem zvědavá!
Medvěd není sen, je to imaginace. Takže duševní realita, asi, já tomu nerozumím, ale o to víc mě to fascinuje.
Ru si ho možná bude pamatovat taky. už je to dost let, pamatuju si že jsme o tom hodně psali.
Vlasy jsou mor. A jsou všude. Mně se poslední dobou chytají na povlečení.
Ale buď ráda, že nejsi Asiatka, těm vlasy asi padají nějak extrémně. Bydlela jsem s Thajkou a Japonkou a ještě dva měsíce po jejich odstěhování jsem všude nacházela černé vlasy.
Bravo, Liško!
Ru si pamatuje úplný prd…
Ale zas o to víc toho v životě zažije a pozná. Něco i několikrát. :-)
u mě je to podobné u čistě praktických věcí. pokaždé vjedu do stejné díry a zabloudím na stejném místě :o/ Co se týče některých výživných diskusí, pamatuju si je nevím proč.
Gréto,
díkybohu že jsem heterosexuální a nechci nikdy bydlet s Asiatkama.
Mirko,
díky. Bravo!
ru, ratko,
nojo, něco i několikrát. Dávám si třetí pivo jedenáctku a znovu na mě asi i působením hladiny alkoholu naskakuje blbá destruktivní myšlenka: Herdek a kde je ten Akční Hrdina, když já mám tenhle víkend volno?!
Asi mu napíšu, až to pivo dopiju. To bude zase úroveň, samá srandička a lehký tón, ale ne ne, nesmím to překombinovat, radši počkám, až se ozve on a pak teprve … no a tak dlouho mě tyhle vrtající hlásky nenapadaly a je to tu zase, dopr :-) Snad to za pět minut přejde; přece jen to u mě bývá jen nakrátko a pak zas pohoda…
21. když to nakreslíš tak hlásek zmizí?
17 – To není tím, že by Asiatkám víc padaly vlasy, ale že ty černý jsou víc vidět. :-))
Vm z vlastní zkušenosti. Bykla jsme i na světlehnědo, to nebylo vidět skoro nic, jen když se člověk sehnul.
Teď jsme na černoa jsem z toho na mrtvici. Co se vlasů všude kolem týče.
Jsou strašně vidět.
21 – Tři by mě zabily. Ale jedno už mám v sobě. Něco podobnýho o tom, Kde teda ksakru je, když já… Proč jsme tady a ne někd,e kde by mě někdo chtěl… Jsem si říkala předtím, než jsem to pivo otevřela.
Pak už jen Dobře mi tak. Nezvládla jsem to bez něj, mám, co je.
Když jsem chtěla napsat sms, zazvonila u dveří synova kamarádka, tak jsem to vzala jako znamení. Už nedopsala.
ratko 22
jo, to je přesně ono!
Když to nakreslím, tak se tím tomu věnuju a ono to zmizí. Asi jako když nemám ráda vánoce, tak dělám vánoční deník a je to dobrý.
Má to co dělat s přítomností, s (u)žitím přítomnosti.
A právě před chvílí jsem otevřela notýsek s vypsanými citáty, který léta ležel ladem. A zaujal mě přesně tenhle od Goetheho:
Lidé často nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem;
proto tolik touží po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.
Jak jsem tohle přečetla, bylo mi fajn. Je to to moje staré, porozvodové, když jsem začala bydlet sama: mít program na víkend.
Když mám program, OK, když nemám, je to v čudu a je volné pole pro utápění se ve vykonstruobaných sračkách. A i kdyby byl můj program nemít žádný program, je to OK. Je to v plánu a možnost pro utápění není. Protože nic je plán. A ne že plán je nic :-)
Přítomnost je důležitá. “A bez ní štěstííí nenííííí.”
ru,
jo občas nějaké znamení je dobrý. Akorát bacha na lidi, co mají znamení každou půlhodinu, to už vypadá blbě a závisle :-))
A já si jdu hodit i-ťing. nebo možná tarotový karty. Mám takovou náladu, že by to šlo. I když zatím nevím otázku :)
Akorát ještě vyhledám jeden citát; mezi svými vypsanými ho kupodivu nemám:
ten o tom, že dělat něco můžu jen s věcmi, které se mě týkají. Kdežto ty druhé věci jsou ty, se kterými nemůžu dělat nic, jen se s tím smířit. A citát končí: dej bůh, abych vždycky rozeznala ty první od druhých.
Jenže je to formulované elegantněji. A nevím, kdo to řek.
A mám deja-vu, že jsem to před pár měsíci už na netu hledala.
Lenka ti to tu napíše přesně, je to její oblíbený citát, tuším. Já si líp pamatuju tu druhou verzi, o manželství. :-)
25. je to z bible. panebože dej mi sílu abych změnila co změnit můžu a smířila se s tím co změnit nemůžu a moudrost abych to byla schopna rozlišit.
Vypadla ti trpělivost. :-)
Jinak avriant téhle motlitby je zřejmě toli, co různých překaldů a záměrných parafrází- Sílu umést neměnné, odvahu změnit – trpělivost unést neměnné, sílu změnit… atd.
Ta populističtější varianta:
Modlitba žen:
Pane Bože, dej mi moudrost, abych pochopila muže, dej mi lásku, abych mu odpustila, dej mi trpělivost na jeho nálady,
jenom mi, prosím tě nedávej sílu, nebo ho jednou zabiju!
A není to z Bible, našla jsem to i s autorem:
Za dar rozlišování
Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.
Fridrich Öttinger
ja to našla v bibli ale musela abych to hledat…
ad 31: To asi v Bibli nenajdeš, Ratko, to tam fakt není – teda leda bys tam měla záložku s tímto textem. To je zajímavé s tím autorem, protože tohle se jednou uvádí jako z východní moudrosti a jindy jako výrok Františka s Assisi …… a možná, že je autorem opravdu Fridrich Öttinger, nebo to od někoho opsal? Bůh ví. Je to jedno, hlavně když to tu máme a je to jakési vodítko a hlavně víme, že stejné starosti, jako máme my, měli lidi už před ……. móóóóóc dlouhou dobou.
Jsem přišla až teď. Teda ne že bych přišla, já tu byla furt, ale nejdřív jsem si napsala seznam nejdůelžitějších bodů, co musím do pondělka stihnout. Pak přišel kamarád, můj skorosyn a probírali jsme jeho rozchod s partnerkou a jiné věci. Pracovat jsem začala až v osm večer a když bylo půl dvanácté, jsem si řekla, že je nemravné pracovat přes půlnoc v sobotu a šla se sem podívat, než bude ta půlnoc, protože poslední dobou neumím usnout dřív. Navíc mě poněkud objala zoufalost, protože ze sedmi těch úplně úplně nejdůležitějších bodů, abych mohla dělat ty méně důležité, mám půlku prvního – a to jsem se teda vůbec neflákala. Přemýšlím, jestli si nemám vzít neplacené volno, abych mohla pracovat, protože když pracuji s lidmi, tak prostě nemám čas na práci. :-)))))) No a protože vím, že nejdůležitější je klid, tak si teď dělám radost a způsobuji klid, abych udělala zítra aspoň něco a nepadaly mi vlasy. :-)
Tedy když člověku padají vlasy, je velmi pravděpodobně ve stresu, nebo mu chybí nějaký vitamin, což je ale ruku v ruce, anebo má přesušené vlasy z fénu. Já tedy vždycky poznám na hřebenu a v koupelně, zda jsem ve stresu či v klidu.
Moc se mi líbilo od Barči odhalení medvěda: med – věd ……. etymologie (jsem ji chtěla studovat, ale na fildu mě nechtěli pustit, měli tam onačejší – politicky angažovanější a kádrově spolehlivější – kandidáty) je úžasné dobrodrůžo. Tady je to ale asi jasné. Medvěd ví, kde je med. Tajně se za ním připlížíme a uvidíme, co nám v dutině stromu nechal. Byl to vždycky přítel člověka, i když byl jinak nebezpečný a chodilo se za ním s respektem. A Liško, když ho máš za kamaráda úplného a že teda jako se s tebou veřejně kamarádí, to je tedy něco! To si tedy můžeš medit. Medíte si spolu, žejo? :-) Si to představuji na napadá mě popěvek:
“Medím si tu s medvědem,
hřejeme si záda,
medíme si s medvědem,
mám ho i med ráda” – a zkus to na tu baskytaru, nahraj na mobil a dej nám to sem. A hned nebudeš mít čas na přemýšlení kde je nebo není kdo a proč.
Jsem jsi teda zrovna, jak jste se tu bavily, uvědomila, že poslední dobou – 2 roky? žiju maximálně přítomným okamžikem, páč zpravidla nemám na nic jiného než na přítomnost čas (anebo náladu). Akorát se mi občas proderou ty vzpomínky na minulost, ale to je vlastně taky přítomnost: Prožitek, pochopení, zapsání a pryč, už jsem zas jinde. – Lidi furt počítají, co je jim let a otáčejí kaledáře a pozorujou, jak stárnou ……. já nemám na stránutí čas, ani na otáčení kalendáře. Jsem si koupila tříměsíční jako dycky, tak to snad aspoň jednou za tři měsíce otočit zvládnu. A teď – jak mě naučil můj přítel – jdu se zklidnit a odpočinout si před spaním. Nikdy nešel spát, když byl unavený, vždycky došel domů a i kdyby pletl nohama, sedl si, otevřel víno a dělal si radosti: jen tak si seděl a koukal nebo se mnou plkal přes telefon, dokud jsem nezjistila, že mi povídá ze sna nějaký blbiny. On odpočíval před spaním, já zas odpočívám ráno po spaní. Abych něco nezanedbala (bacha na padání vlasů! :-) ), raději si odpočinu před i po. :-))
Brou noc.
Kalendář nemáme doma vůbec. :-))
Dřív, dokud chodili kominíci, tu nějaký byl od kominíků. Na chodbě třeba. Ale co mi komín vymetá kolega z práce, kominík bývalý, tak ten už kalendáře nerozdává, tak nemáme nic.
Na uklidnění před spaním mám počítač. Něco přečtu, něco napíšu, upravím nějakou fotku… Sdecánkem červenýho (pokud mi maminka nerozpije bílý), nebo s fllaštičkou budvárku… Dřív jsem si navečír ještě dycky poskejpovala s nevztahem, jen tak hjezky o ničem důležitým, to bylo taky fajn, něco jak to tvoje telefonování, Lenko (to ti závidím), ale to se už před drahnou dobou vytratilo. Tak teď si na dobrou noc pustím nějakej díl nějaké přijatelné detektivky. Stažené z netu a pouštěné přes settopík do televize. Po Sběratelích kostí, kteří v pokročilejších sériích už citelně upadli, na mě už skoro na hranici únosnosti, teď sjíždím postupně od začátku Odložené případy.
Já dycky z těchhle seriálů zahlídnu úplně náhodou někdy nějakej díl, takže zjistím, že existujou, když už je z nich půlka pryč. A tu druhou pak zas nestíhám nebo zapomínám v televizi koukat… Takhle mi to vyhovuje víc.
Jo, a myslím, že to vědění je medu je oficiální etymologický výklad toho jména. Že naši předci, snad ještě dřív, než se naučili pořádně včely šlechtit, je uměli v lese najít podle mědvědích stop.
Ale říkám si, jestli tenhle náš jazyk není mladší než znalost chovu včel. (Teoreticky bych obě data se svými vzděláními měla znát a umět porovnat, ale ta moje paměť…) Tak kdoví, jestli to nebylo spíš tak, že jim medvědi na jejich včely chodili a loupili, ať si milí načši předci postavili úly, kam chtěli. :-)
Že bych se podívala, od kdy se datuje chov včel… Kruci to jsem se učila přeci, jedno z nejpozději zhospodářštělých zvířat…
Wikipedie: “Sběr medu zobrazují jeskynní malby ve Španělsku z konce starší doby kamenné. Nejznámější je skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni (Cueva de la Araña) v Bicorp u Valencie stará 12 tisíc let. V zemích Blízkého východu je doložen chov včel v hliněných džbánech už v období 5.000 let př.n.l. a takto se tam včely chovají dodnes. (…) Z 9. století se dochovala zpráva arabských cestovatelů Ibn Rusta a Ibn Mahmuda Gordiziho, že poddaní knížete Svatopluka chovají včely v dřevěných nádobách a z medu vyrábějí opojný nápoj. (…) Ve 14. století přišla ze sousedních německých zemí technologická novinka „hromadná těžba“ medu a vosku z lesních brtí. Brtníci organizovaným způsobem šplhali po stromech a z dutin, včelami obsazených, vylamovali části medných plástů.”
Tak. Staročeši sice včely chovali, takříkajíc domestikovali, ale nedomestikované medvědy, tehdy ještě jen brtníky, poslílai těžit úly včel nedomestikovaných.
To je hezký, Liško, zas je dík tobě co zapomínat. :-)
(Jinak, to s těmi brtníky – medvědy je samozřejmě sranda, doufám, že mě neberete vážně.:-)
to se stárnutím jsem měla já a u sebe, jinak zde nikdo :o) všichni žijí okamihem a kalendář nepotřebují. dnes jsem měla sen s kačenou. předpokládám že moje totemové zvíře je kachna. tak jdu přezkoumat co to znamená, ale moc optimstická nejsem. dále se mě zdálo s rodinou od tety s Alzheimerem co umřela, ta kačena tam byla taky. a nejne že jsem ji našla, nosila v náručí a hledala komu patří, ale tak jsme ji dala napít z kaluže a ona se celá potopila do kanálu a já jivytahovala za krk z toho kanálu a opět nosila a hledala komu patří. a byla sousedky. na jejím dvorku běhaly kačeny taky. a říkám si zda to nebyla kačena z vánočího stolu. že třeba se chtěla se mnou pozdravit a zeptat se jak mi chutnala.
Moudro o rozlišování je staré jako metuzalém. objevila jsemho i v starých textech východních nauk. takže asi bude všude a nikde. lidova moudrost :o)
ratko, kačenu si chtěla někomu vrátit, kačena z vánočního stolu….nedávno jsme u Tebe na blogu debatili – měla jsem pocit, že máš nějaký neurčitý pocit dluhu…Možná ta kačena ve snu je symbolem toho Tvého dávání….a to dávání se také děje ve skutečnosti. Nedlužíš tedy nikomu nic.
38. tak jednoduché to není :o) neznám vysvětlení. sen pokračoval. objevil se muž a já ho milovala. věděl a jsem jen že je to muž a budu ho všude následovat. neměl žádný obličej. jen jsme šli vedle sebe a tiskly jsme se k sobě. jeli spolu autem a já cítíla jeho blízkost. věšli jsme do místnosti on řekl ostatním ať odejdou, že přícházíme. sedla jsem si na prázdnou židli a čekala na něj. a viděla jak ostatní odcházejí. a pak mě vzal a za ruku a vedl na chodbu. líbali jsme se a já věděla že mu patřím. bylo to tak zvláštní. ztělesnění toho čeho se celý život bojím, že někdo mě ovládá a já to příjímám s naprostou odevzdaností.
Ratko, já přece nejsem jasnovidka a neviděla jsem Tvůj sen. :-) Jen jsem si to představila, jak chodíš s tou kachnou, zoufalá, staráš se o ní a máš ten nutný pocit, ji někomu vrátit. To je krásný sen. :-) Tys tuto odevzdanost v reálném vztahu nikdy neprožila? A nebo jinak, ten muž nemusí být reálný, může být jen symbolem třeba toho – abys důvěřovala více svému nitru, nebála ses poslouchat své nitro, neměla ty tvé strachy – odkud vlastně pocházejí? Je to třeba spojení s jakoby s Tvou druhou půlkou duše. Ten pocit strachu a nejistoty Ti možná dává vnější okolí – pak o sobě pochybuješ ve svém nitru. Nevím….jen mě to tak napadá nahlas. :-) Odevzdanost, dar, dávání, přijímání….
Odevzdanost, dar, dávání, přijímání…. důvěra.
nejlepší prevencí vůči zklamání je nevěřit. pak člověknení zklamán. asi se bud muset vrátit do doby své postpuberty kdy jsem zklamaná byla. byla jsem zamilovaná a ten sen byla skutečnost. takhle jsem běhala jako pes za klukem a koulela na něj svoje oči a on si mě takhle vedl a … ukazoval se se mnou. svět se rozrval na kusy a já se propadala a umírala na tom místě v blaženosti. a nic z toho nebylo. on se jen ukazoval . vybral si pak jinou a taky se s ní oženil. a já si řekla že už nikdy tohle nechci zažít, tuhle smrt, tohle roztržení duše protože podruhé bych to již nepřežila. umřela bych na místě. takové věci se nedají naučit. kdybych někomu dala své srdce a on ho pošlapal, nemohla bych žít dál.
takže to musím nějak pořešit. jestli je to ta kačena nevím, možná :o) někomu kačenu jsemnosila u sebe, vytáhla z kanálu, dala ji napít a vypustila na zahradu k sousedům… srdce jsem kdysi dala jednomu klukovi. ale už bych ho chtěla vrátit. teď už ho chci zpět.
celkově je to asi na nějaký článek. jak se může žena své srdce zcela odevzdát jinému muži? Vložit mu odpovědnost za svůj život do rukou. dát mu náklad svého srdce na záda a říct mu, teď je tvoje, tumáš nes si ho a jestli ho ztratíš tak umřu. tohle třeba dělá pubertální hloupá holka. ale zralá žena už ví, že žádný muž není bůh. že muž je slabý a neunese její srdce, že se po cestě zhroutí tíhou a nebude to jeho vina. prostě je jen člověk… není vesmír. není bůh.
ano, můžu si do muže toho boha naprojektovat a říct: on je všehomír. ale bude to lež… žádný muž není pupek světa. teda teď hodně fabuluju a píšu příběh. ale je to spíše myšleno jako symbolika. sesbírat se cele.
Přemýšlím co Ti mám odepsat na 42. Ty jsi to napsala výborně. Naprostý souhlas s prvním odstavcem. A také to jak píšeš, že je to spíše na článek, než na jednu odpověď v komentáři. A já jen za sebe dodám, kdyby sis toto neprožila – věděla bys jak chutná láska. A vlastně moc dobře nevím, proč bys tohoto prožitku měla litovat. A zase vzpomínám si na Ru, kdyby to člověk neprožíval takto v tom okamžiku totálně – byl by vůbec štastnější? Ber to tak, že jsou lidé, kteří toto neměli možnost nikdy prožít. To je třeba příběh mé kamarádky, která sice má děti, je vdaná, ale takové to opojení nikdy s žádným mužem neprožila…. Muž je jen jakoby potřebný k zajištění rodiny….
44. muž jen k zajištění rodiny je degradací muže. bohužel to tak ve většině rodin je. je mi to líto. je mi líto takhle pojímaného vztahu. domnívala jsem se že když budu zajišťovat rodinu sama tak tím vytáhnu muže z těch sraček “zajišťovatele”. hodně je v muži. dokud cítí odpovědnost za rodinu nedokáže roztáhnout křídla… pohasne. partneři se nesmějí svazovat. je hrozně těžké udržet oheň v rodinném krbu.
44 – ano.
43 – Ratko, ty tak často něco krásnýho napíšeš, abys to vzápětí pootočila, poplivala a zadupala do země jako totální nesmysl…
Jít za mužem, s naprostou důvěrou a pocitem blízkosti, to přeci neznamená nutně hodit na něj všecko svoje, ať to vláčí sám…
Ta naprostá důvěra až do odevzdanosti vyplývá buď z pubertální jednostranné zamilovanosti (a a no, tam je to hození všeho na druhého, ale i to k určité části života patří a je hezké i dobré, když si to člověk prožije) a nebo z důvěry a pocitu blízkosti oboustranně si dávaných. Pak nevidím důvod, proč by měl muž všecko vláčet na zádech sám. Jdu za ním, ale i proto, abych tak, jak on bere na svá záda kus toho, co je těžké mně, vzala kus něčeho těžkého pro něj na svoje záda já. Aby se mu líp a sebevědoměji šlo tam vepředu, třeba…
Tu první variantu jsem si prožila, možná dokonce že ne jen teď naposledy, a i když to pokaždé skončilo zklamáním a nutností smířit se s tím, že do varianty druhé to nepřešlo, že to bylo víc jen moje přání a moje potřeba než reál, tak nelituju. Ani trochu. Když nic jiného, (v případě, že pro někoho je výslednice zisků a ztrát v takových vztazích mínusová), tak bez téhle zkušenosti bych se totiž asi ani nedostala k vědění toho, že když na tu druhou variantu čekám, tak že asi vím proč a na co. Třeba bych tu druhou variantu i přehlídla, zkazila nebo do schopnosti ji získat a udržet prostě vůbec nedozrála.
A i kdybych se jí nikdy nedožila (i s tím se počítá), mám aspoň něco. To vědění.
46. byla jsem v životě mockrát zamilovaná ale to zbožštění muže, ten nekonečný obdiv kdy bych mu ležela u nohou a byla k dispozici jako podložka na nohy od rána do večera a to denně a bez přestávky jsem zažila teda jednou :o) pak už to bylo jen obyčejné zamilování, ale furt se zadními vrátky. jakože uteču když bude zle. a většinou to zamilování odešlo tak jako přišlo. s mým nynějším mužem prožívám vztah jako hluboké přátelství a důvěru ve vzájemnou oporu. ale není to to blažené odevzdání se jaké si pamatuji z mládí :o)) je to spíše hřejivé teplo. kamínka.
ten uragán se již nekonal. asi proto že to mnou tak zamávalo že jsem se prostě bála… pustit otěže z rukou. a tak jsem spíše pomalu něco stavěla a tak nějak… spokojněla. možná sama v sobě pořebuji zacelit a uzavřít cyklus hluboké dravé ničivé spalující sexuality. protože tohle … jsem cítila jako nenaplněnost s tím klukem tehdy. to se nestalo nehdy… a já toho strašne litovala.
Zbožštění? Podložka pod nohy?
K tomu přeci není potřeba žádné vzájemné tisknutí se, důvěra, a pod… K tomu stačí jen potřeba tou podložkou být…
Mít muže, s nímž bych prožívala hluboké přátelství a důvěru ve vzájemnou oporu, hřejivé teplo kamínek, tak jsem blažená a naplno odevzdaná a víc nepotřebuju…
To je přece to dokonalé, ideální, šťastné, to za čím člověk (žena) jde. Ne nějaká krátkodobá spalující vášeň, u které je přeci každému soudnému člověku jasné, že je to jen po výtce přechodný produkt nadlimitní excitace hormonů, a jen doufá, že až přejde, přejde to do těch krásných stálých hřejivých kamínek…
Co bych za to dala, kdyby tu excitační mezifázi šlo přeskočit a skočit rovnou do kamínek.
Jenže to asi (u mě) nejde.
Asi to fakt chápem každá jinak…
A spalující sexualita je myslím na tomhle vcelku nezávislá. Pokud mám toho chlapa ráda a on umí aspoň trochu správně šáhnout a trochu se hejbat a nadchnout a mít z toho radost, tak to prostě funguje.
Tedy, taky u mě. :-)
Kdyby byl nemehlo, co neumí ani pohladit, ani chytit, a dělá to furt jak bubák jen na jednu polohu a jeden rychlostní stupeň, tak by úspěch neměl a já bych byla v tu ránu frigidní, i kdybych předtím samou vášní málem lehla popelem.
u mě to taky funguje :o) i po 30 letech. ale ta nostalgie, nějaký nedodělek tam pořád uvnitř je. ty sny…
Třeba je to normální, tenhle nedodělek. Třeba je to jen lítost za tím, co už je v nenávratnu. Něco jako kůže bez vrásek.. :-)
říká se že člověk lituje jen toho co neudělal :o) to co udělal je jasné, to může být akorát naštvaný že to udělal třeba blbě. ale u toho co se nestalo… může jen litovat že neví co se vlastně nestalo.
A tak to mně se občas zasteskne i po tom, co se stalo. :-)
Není to lítost ve smyslu litovat něčeho, že to bylo nebo nebylo, jako že špatného rozhodnutí, ale že už to nikdy nebude. Tedy spíš ten stesk.
ad 33, 37: Ruliso, já mám kalendář jako jeden z nejdůležitjěších prac, nástrojů :-) – doma mám jen ty veliké obrázky na stěnu, které dostanu a líbí se mi, ty se nepočítají. většinou ta čísla dole ustřihnu, protože se mi tam designově nehodí. :-) Jinak se dozvídám kolikrátého je z internetu, když si ťuknu na zprávy, ale to večer nebo k ránu, když nejsem v práci. Můj život se skládá z toho, že v Po musím být tam od do, pak přijde ten v tolik a tolik, mezitím musím stihnout to a to, pak zase běžím na čas tam a tam a v době od 16,30 do 16, 45 si musím přestěhovat osobní věci do vedlejší kanceláře a když to stihnu dřív, tak si sním jogurt a rohlík, vrátím se domů před osmou, abych stihla ještě odečet něčeho. ……. A takovýhle režim má každý den v týdnu, ten znám přesně nejen u sebe, ale u svých asi 5ti kolegů/yň. Není to nikde zapsané, protože se bojím, že papír ztratím, tak si to raději pamatuji. Proto nemám čas na nic jiného než na přítomný okamžik, to fakt ne. Maximálně co mám říct za vteřinu. – Nedávno jsem bezmocně seděla nad prezenčním listem a chtěla tam zapsat datum, aby se studenti mohli podepsat a vylezlo ze mě v důsledku zoufalství z nemohoucnosti si vzpomenout inteligentní “Jste tu byli minule a dnes jste tu zas……” Jedna mladá paní vykulila oči a s úsměvem dodala: “A příště příjdeme taky!” Rozesmáli jsme se, já a asi ještě tři lidi až k slzám. Dodnes se zdravíme onou větou “Jsme se viděli minule a jsme tu zas”. A když to píšu, nezapomněla jsem si smíchy zapalkat též. (Jak málo stačí ke štěstí. :-) )
ad 37: Ratko, si představ, že mám kolem sebe i jiné lidi než inernetové :-) a někteří z nich často rozebírají věk. Nevím na co a k čemu pořád něco počítají a porovnávají. K čemu je jim to dobré. Aby věděli, kdy je čas umřít? :-) Asi.
A hupky zase překliknout do práce. …… Hmmm, oni počítají léta, já počítám minuty. Ještě nemám hotový bod 1. Kruciš!
Aha, ti výše zmínění mají více času na přemýšlení, proto počítají a porovnávání. Aha, tím to je. :-)
Lenko, a neuteče ti takhle čas? jakože ho ztratíš a on se již nevrátí
Kalendář v práci mám taky, to je pravda. Vozí mi ho pravidelně rok co rok jeden obchodní zástupce, na rozdíl od mých kolegů, kteří mají kalendáře s babama, speciálně pro mě, jedinou kamenici široko daleko, kalendář s chlapama. :-))
Ale jinak mi na ty důležitý termíny stačí kalendář a upomínky v mobilu.
Jo, v práci jsem taky byla, včera celej den, dneska jen půl.
jdu do práce zítra. trochu jim to tam rozvracím. jelikož všichn tam dělají přesčasy a furt počítají jak dlouho tam jsou a kolik přesčasů již mají a někteří tam přijdou i v sobotu. držím se zásady, co nejméně přesčasů a co nejrychleji domů. a práci si udělám hned a co nejrychleji takže nic neplánuju a neodkládam. a co plánují se mnou jiní to mi pošlou do outlooku a na mě to cinkne.
45 – 54 čtu až teď. Jsem tedy hodně netrefila do tématu. :-)
Zbožštění muže je hodně zajímavé téma. :-) Zaplať Bohu se mně netýká, i když myslím dotklo a málem jsem na to doplatila – nádor v hlavě. Láska je pro mě ono hluboké a až do vesmíru sahající přátelství na úrovni duše, mysli i těla. Ta fyzická přitažlivost tam musí být, jinak je to je přátelství. Ale když si představuji tu divokou sexuální spalující přitažlivost, o které mluvíte, kdy člověk přestává myslet, vyvolává to ve mně dnes těžko potlačitelný smích. Něco jako když se v Pelíškách snaží Dušek o “nabídku kvalitního sexu” s herečkou Holubovou. Nikdy se s takovým člověkem nesmím fyzicky setkat, protože bych mu mohla nechtěně způsobit těžké trauma. :-)
ad 55: Jak můžu ztratit něco, co nemám a co běží kolem mne? Furt kolem běhá. :-)))
ad 30 ru citát,
tak jsem ho našla taky, akorát místo moudrost tam mám rozum. To je blbější. A už jsem to napsala do deníku, Tak to škrtnu a fláknu tam moudrost:-)
A vida, ty to máš i s autorem.
A ta 29 citát – ženská verze taky není blbej! :-) To bych mohla do závěru vánočního deníku taky dát – popřemýšlím. Protože to dám číst Akčnímu Hrdinovi, takže si obsah můlžu zmanipulovat podle toho, co chci, aby čet, ehm :)
Lenko 32
jo ty pracuješ takhle právě o víkendu, no to je teda nálož. Ještě že nestárneš!
Já se o víkendu flákám, zvlášť o tomhletom. Až moc. Pozdní vstávání není dobrý.
Ať ti delfíni pomáhají s prací a dělají přátelskou společnost!
med a medvědi, ru 34, 35
to je tak zajímavý! My lidi jsme toho už tolik udělali, vymysleli a zažili, že to potom akorát hromadně zapomínáme a neobsáhnem. Ledaže se to ukládá v chromozómech jako ty různé symboly a vyrábíme si tak svoje duše, cheche. Ze zapomenutýho materiálu a zážitků generací.
Ta zvířata jsou tak skvělá věc – jak mají svoje charakteristiky, které můžeme pro sebe na nich vidět a tak.
Ty by sis mohla dobře pokecat s Akčním Hrdinou o zvířatech, on vystudoval střední v ZOO, než šel do ozbrojených složek.
ratko 37
:-)) kačena se přišla zeptat, jak vám chutnala, no vida, kačena … v mojí vánoční knize o totemových zvířatech kačena není. Ale to neva, stačí se o ni zajímat jakkoli a uvidíš, jestli zase přijde.
Mně se líběj malá kachňata – když jsem byla dítě, koupali jsme je u příbuzných na Šumavě. A jednou brzo ráno utekla sousedům a šly jsme je se sestřenkou honit po vsi, aby je nějakej pes nezakous. A kačer divokej je nádherně barevnej. A na pekáči taky dobrý. Kačeny mají samé klady.
A je pravda, že si je člověk nějak spojuje s bahnem – jako i tvůj sen – “kačka blátotlačka”
aha Liško, no vidíš. ja mělajiž sen s kachnou? a víš kdy? bylo tam bláto. na zahradě mezi záhony. chodila jsem mezi záhony a říkala muži jestli by nechtěl kopr, že ho tam rosotu spousty a udělal bych koprovku. No vidíš, můj muž tam byl a neby vůbec vidět. jen řekl že by ten kopr chtěl a tak jsem těmi blátivými uličkami s kačenou v náručí pokračovala. byla to zahrada mojí tety. znám tu zahradu velmi dobře. možná je to návrat domů… s mužem kterého nevidím ale kterého se ptám zda chce koprovku. a s mužem kterého vidím a kterého následuji. a s kachnou kterou zachraňuji, nosím v náručí a všech se ptám jestli není jejich. a nakonec vpouštím k sousedům do zahrady k jiným kachnám
ratko,
no vida, tak ten sen měl i uzavření, zakončení, kachna šla ke svým. Ať je to, co je to, taková zakončení ve snu mi vždycky připadají dobrá.
kachna dopadla dobře. nejen že jsem ji zachránila – vytahla z kanálu, nýbrž jsem i vrátila. v hlavě mi vrtá ten sen s Mužem. Bylo to zvláštní. Cítila jsem se ochromeně podřízena. a nebylo mi to nepříjemné a ani legrační. šla jsem s ním jako kdybych byla k němu přilepená. ta přilepenost byla přijemná. samozřejmá. celý ten děj byl samozřejmě příjemný. J epravdou že mám příjemné sny, ale tento byl obzvlášť příjemný
58 – Myslet přestávám při každém sexu, který funguje. Jak jde mít orgasmus a myslet při tom?
Myslet při sexu zvládám jen v případě, že ho dávám partnerovi jako dárek a jde mi jen a pouze o uspokojení jeho.
Ale stejně se to pak obvykle – páč jen omezenec chlap jen přijímá a šlus – pozdějc zvrtne…
Jéé příjemné sny a ještě sex, to bych si teď dala líbit. Je mi příjemně. Můžu se na to těšit. Teď to příjemné těšení jde hezky. Dopoledne to moc nešlo, asi jsem se neměla tak dlouho povalovat a spát. To je podhoubí pro otravné myšlenky.
Ještě jste zapomněly na Meda-vševěda! Tutově musel v etymologii med-vševěd hrát taky nějakou roli :-)
Liško, až se bude někde hlasovat o nejlepší deník, už vím, komu dát hlas :)
Jirko*
dík. Ale neříkej hop – ještě bude jedno pokračování, svátkem Tří králů bude vánoční deník končit.
Lenky text
“Medím si tu s medvědem,
hřejeme si záda,
medíme si s medvědem,
mám ho i med ráda”
si budu pobrukovat po medvědovsku, třeba přijde melodie. Budu si připadat jako Medvídek Pú když skládá své písně. Refrén by mohl být nějaké to chrchlání a posmrkávání, to má medvěd rád. A med je na to léčivý :)
Medvěda nechám spát, jednoho plyšovýho mám před sebou..taková úchylka..ne kvůli dětem, pro sebe..nj..:))
Dnes se mi taky zdálo a snažím se přijít na to proč..
Ležím někde venku na dece, sama, ale byla jsem tam se psí holkou. Pohoda..to teda ve snu po čase..
Měla jsem knížku, a docela dost dobrot, co mám ráda, ale stejně bych je nesnědla. Někam jsem na chvíli poodešla se rozhlédnout a pod dekou se cosi hýbalo.Myslela jsem, že má psice a chtěla ji říct, že tam je moje místo. Ale koukaly na mě krásné, ale vyděšené oči asi 10ti letého kluka, co se tím vším cpal, jak o život a nezmohla jsem se na slovo..vykouklá hlava mi jen řekla, promiňte , mám hlad.snědl to, poděkoval a hned šel..Chtěla jsem si sním povídat. Nevadilo mi to, jen jsem si říkala, to se dějou věci..a dál nic. Lakomá nejsem, tak nevím..
ad 72: Aninko, toho kluka vidím velmi pozitivně. To je jedna tvoje součást. Mladinký, hladový (po životě a jeho dobrotách?) vzal si co chtěl, pěkně se nacpal a šel. Nakrm ho i příště. :-) Třeba bude příště sdílnější ….. :-) A je fajn, že jsi měla s sebou i svou přítelkyni – psici. Nikdy nejsi sama. Ctítíš toho kluka jinak?
Anino,
mně ten sen taky připadá pěkný, živý.