Co se zimních bot týče, tak jedny jsem skoro chtěla vyhodit a v mých třiceti letech mi kolegyně ukázala, co všechno jde dělat s krémem na boty, takže listopad a prosinec taky vnímám ve skrze pozitivně.
No a o tom to je… já mám problém opačný.. Pracovala jsem před sametovkou v modelárně BOTAS a jsem blázen… M. mi před měsícem spočítal kolik mám v předsíni roztažených párů zimních bot (14) a že bych měla nějaké vyhodit. To ale nedokážu, protože jsou všechny opečovávané a mám je ráda…
2. Možná jsme se v tý tvojí modelárně před revolucí potkaly :-))
No, jezdili k nám sportovci i celebrity, protože jsme dělali i ručně šité pánské polobotky, mám i fotku z té doby… byla jsem strašný ucho… jediná žena v mužském kolektivu a ještě nejmladší ucho… ale vypracovala jsem se a pak už jsem si s nima mohla i tykat!!
V té době jsem pracovala v BOPO Třebíč.
Aha! Do Třebíče jsem jezdila jednu dobu, když se začínalo s počítači, a já jsem povýšila, s opravami rozpisu výroby, a také někdy něco žehlit s ruským zástupcem zahraničního obchodu nebo jak to pojmenovat. Kamarádila jsem s tehdejším kolegou, ved. TD, ale netuším už jak se jmenoval. Dost se tehdy pilo, a ten Rusák lokal vodku s hořčičáku, to stvrzuji.
Kde jsi Ratko pracovala?? na jaké pozici??
možná jsem se tam potkali, s manželem jsi se setkala asi určitě… nechci tady psát detaily. Museli jsme se potkat. :-) Svět je malý, v Botaně jsem byla opakovaně :-) NO a teď je celé Bopo v troskách. Byla jsem se tam nedávno i s manželem podívvat. Modelárny zůstaly… dokonce tam stojí nějaké stroje. Laboratoře jsou pryč…a z administrativní budovy jsou byty. Bylo to přízračné… zdálo se mi o tom dejavú, to místo jsem viděla ve svých snech dávno předtím
7,8:
Doufám Ratko,ze jsi tam začínala opravdu od verpánku:-)
Zde katastrofa též, ze 14 pobočných závodů jedna dílna!!! Umírá i město, obrovská nezaměstnanost. Tak si to někdy povíme až se uvidíme… modelárna je jeden člověk, když jdu kolem bývalé modelárny, visí tam na oknech k pronájmu…
9. začínala jsem u pásu…
BOTASky byly super. Myslím, že ještě jsou a v módě, takový barevný, dokonce dneska jeden kolega je snad měl na nohou.
To je skvělý, že vaše společné nitky (nebo spíš tkaničky:-)) vedou k sobě v takhle daleké minulosti!
13.občas vídám sestárlé tváře z té doby někde. Ani bych je nepoznala, kdyby mi muž neřekl. Heleď to je ten, co dělal tam… jezdili spolu na rozpisy. Kdysi bylo plánované hospodářství, tak se čtvrtletně vyráběly plány s plánovači, modeláři (technology) a vedoucím výroby tedy ehm… jeho zástupcem se zápisníkem v ruce. Ten měl plachtu s okýnky a do toho se psalo co se bude vyrábět.
Prcovní osudy se rozpojí…lidé se rozejdou.
Ano, jezdila jsem do Zlína, do hotelu Moskva na čtvrtletní rozpisy, tak to jsme byli v jedné velké místnosti všichni. My Botaňáci k sobě lneme a hlásíme se k sobě. Zestárli jsme, ale poznáváme se, vzpomínáme na ty zlaté časy. Nejvíc se nás sejde vždy ve smuteční síni. Ale to také jednou skončí… žáno..
To je hezký číst taková “setkání”.
I je to zajímavý i těmi odlišnými úhly náhledu a hodnocení téhož – charakteristickými i pro celkové ostatní nazíraní a podávání věcí.
15. 16 To je pravda. Většinou se zajásá když se potká někdo s kým člověk spolupůsobil. V mamutím podniku bylo tisíce lidí. Náměstky jsem znala kdysi… teď už jen mlhavě. Spolupracovníky z oddělení si pamatuji dobře. Lidi ze Zlína pouze v mlhách.
Botasky pořád žijou, jsou parádně barevný a ještě parádnějc drahý: http://botas66.com/eshop/
Já mám pořádný zimní jedny. A zbytek jsou normální boty, který lze modifikovat do pražské zimy pomocí tlustých ponožek:)
18
To je nějaká odbočka, speciálka, ne?
Nad moje finanční možnosti.
Ale zaujaly mě tam ty vkládací stélky, anatomicky tvarovaný. Já plochonožník bez ortopedické vložky v zavřených botech ani ránu, ale ty kožený vypadají po pár týdnech v botách dost hrozně, ztmavlý, po krajích rozdrbaný (a to se mi nohy potí málo), umejt to moc nejde, to ztvrdnou… Tyhle jejich polyesterový působí sympaticky. Jednu podobnou jsem vyzískala s koupí lyžáků a je skvělá. Zatím drží nejdýl.
18. dívám se že všecky jsou jednotného střihu na stejném kopytě. Tedy ta první stránka… dál jsem nekoukala.
Dívám se Botas 66, retro styl :-) Doma mám jen sportovní boty. Chodím v nich zima léto. V zimě v kotníčkových … sportovní střih stejně nemá moc variant.
omlouvám se za odbočení, celkem mě to zaujalo co vlastně se teď v Botaně vyrábí, je to celkem velká pestrost
http://www.botaska.cz/botas-sportovni-obuv/. Vlastně je to jediná značka, která přežila úpadek obuvnického průmyslu po sametové revoluci. Tehdy šel celý koncern Svitu (Baťa) do kytek.
A Prestizky se vyrabi kde?
To jsou taky cesky boty,ne?
V tech budu chodit v duchodu,jeste tesilky si k nim musim sehnat:-)
23 Prestižky nekupovat!
Podrážky jsou nekvalitní – odpadají samy při chůzi! Vyzkoušeno 1x osobně – podrážka se rozpadá při chůzi a dva případy od známých – uplně ten samý problém.
25. je možné, že se to už změnilo, ale důvěru k nim už nemám.
22 ratko
to právě není odbočení! Jde o boty!
18 psice 19 ru
aha, mně se zdá, že jsem viděla ještě jinej e-shop; ta cena není blbá, když něco zlevní cca na 1400 Kč, tak je to OK, protože to není kecka na jednu sezónu, plátěnka, ale bota, co vydrží víc let.
25 barčo
fakt? Já měla prestiže před asi 25 lety naposled, ale potíže s nimi nebyly.
18 psice ad zimní
černé kotníčkové mám dvoje plus jedny staré z první vejplaty (rok 1994), které jsem víc než 10 let nenosila a teď je zas vytáhla do boje, jsou šněrovací jako brusle s vysokým kachním podpatkem – ony nejsou nijak zvlášť zimní, jen tou kotníčkovostí, jinak jsou tenké kožené a tlustý ponožky se do nich nevejdou; naštěstí se tam vejde tenká ponožka přes tlustší punčocháče, takže dobrý.
25. Barčo, jedná se o podešev vyráběnou na vstřikolisech Desma. Před 30 lety to byla nová technologie, vychyávala se hromad much… zejména kvalita materiálu, a pak vsstříknutí za určitých podmínek. Každý kdo dělal naa vstřikolisech ti potvrdí že je to věda. Na již hotovou botu nataženou na kopyto se nastříkne PUR podešev. TAkže tak… mohla bych zde vypsat nekonečno možných problémů s tím spojených. Ten nejčastější, nedodržení technologie vstřikování, takže se tam objeví bubliny, nedostřiky a studené spoje a to vše uvnitř podešve, neviditelné… a teprve čase dojde k rozlomení. Ani ne k odlepení… to pak není prestižka s nastříknuou podešví. Tam jsou zase příčiny odlepení jiné.
abych nedělala moc chytrou, ony se vstřikují i podešve a pak lepí na botu, né že ne :-)) Ale pokud si vzpomínám prestižky se přímo nastřikovaly na Desmě. Pokud se tedy od té doby něco nezměnilo. Teď jsem se úplně zarazila, od té doby uplynulo téměř 30 let. Odcházela jsem z firmy v roce 1992 a nastoupila v roce 1984.
30 ratko
jééé, to je zajímavý!
Ve vstřikolisech! To zní jako krásný název obce:
Všetaty – Neratovice – Vstřikolisy – Vlkov pod Oškobrhem…
23
Vidíš to, a já si myslela, že Prestige jsou slovenský.
A ony Svit Gottwaldov.
25
Hele, a já je nosila dřívávejšc doma i ke koním a pak jako pracovní letní ve firmě až do předloňska a problém s podrážkou jsem neměla… Červý prestiže nízký i kotníčkový.
Akorát že pak už tak strašně zdražily, že už jsem se nevešla do limitu prplácení, tak jsem přešla na jiný.
27
Mám vietnamský “botasky” za pětistovku, drží už třetí rok.
32
:-))))
34
Salomony mi nesedí na můj tvar nohy, ani letní, ani zimní, ani lyžáky. Mají nějaký jiný kopyto.
Ale popravdě – boty za tři litry jsem snad v životě neměla.
Momentálně do práce jako zimní dotrhávám jedny z posledních kralek, než Kral zkrachoval. Ty mi sedí dobře, nosila jsem je i na lehkou zimní turistiku.
Příští rok už budu muset pořešit něco jinýho koženýho, za patřičnou cenu. :-(
Koukala jsme na Grisporty a pod. Ale napřed je musím pečlivě vyzkoušet.
Co za tři, koukám, že jsou ty Ratčiny za čtyři litry…
Děs. Boty v ceně sady pneumatik nebo nový pračky…
39. v těch botech chodím pořád. Každý den a několik let po sobě.
40
Ona ta bota je dost úzká, na úzkou nohu. Kdo je zvyklej na ploutve, je v tom nejistej, nestabilní.
Mně to právěže vyhovovalo, dokázala jsem i na svou délku nohy s nízkým nártem a širokou až ve špičce botu dotáhnout. Špička povolila brzo a bota pak seděla jak ulitá.
Tedy mně.
A koukám, že Kral nezkrachoval, jak mi tvrdil náš tehdejší dodavatel, jen asi měl nějakej výpadek a nebo už nechtěl s naším tehdejším dodavataelem pracovních pomůcek spolupracovat., ten měl věčně problémy s placením, věčně dluhy a nakonec sám skutečně zkrachoval.
41
To já v těch kralkách taky, tedy nikoli v létě, což předpokládám, ty taky ne.
A stály čtvrtinu.
42. Prestižky jsem nikdy neměla. Takže nedovedu posoudit, ale nohu mám taky úzkou. Vyhovují mi boty na šněrování.
43. V létě v nich chodím taky, tedy na delší treky. Koupila jsem si je na dlouhou cestu do Mariazellu a perfektně jsem to odchodila bez jediného plyskýře. Jsou dobré i na zimu, teď v nich chodím furt. Chtěla jsem si koupit ještě jedny… když jsou tak dobré. Doufala jsem že budou ve slevě když je to starý model. Bohužel, jsou dražší než ty první a tak jsem si je nekoupila. Zatím furt chodím v těch jedněch. A jako druhé, kdybych náhodou potřebovala druhé boty na delší trek mám adidas, taky goretex ale za polovinu.
ru, ratko
nojono ale v Praze je přecejen trapas chodit ve sportovní obuvi furt – protože proč?! Jakej sport vykonávám cestou z domu na zastávku hromadný dopravy, žejo! Je to blbost.
Takže levný si pořizuju jen kecky, plátěnky s kaničkama a gumovou podrážkou a špičkou, kterým jsem až do letoška říkala tenisky, ale vlastně to nejsou tenisky (ty mám Merell na chození – jediný moje sportovní boty), jsou to sneekers nebo co.
Ty jsem koupila u Vietnamců, protože jinde je mají za víc než 300 Kč a to za takový hadráky, co se za tři čtvrtě roku rozpadnou, nejsem ochotná dát, fakt ne.
Kdežto kožený boty kotníčkový městský černý pěkný jsem měla nejdražší za 4000 Kč a vydržely v letech 2010-2016 a to se docela vyplatí. Jinak jsem měla třeba za 2500, každých pár let nějaký (bezpodpatkový), pěkný i nápaditý. Ty na podpatku stály tehdy taky tak nějak a mám je 17 let pořád a maj univerzální tvar, takže nejsou de mode. Levný nekupuju, jedině kožený.A pak levný plátěný, ty obyč kecky (letos poprvé od Vietnamců).
Letos zimní boty nekupuju, nemám na to. A na brejle tím pádem taky ne. Nemám vlastně na nic, naštěstí jarní mám, letní taky, takže dobrý, boty kupovat nemusím celej rok.
46. Hodně chodím pěšky…nejdříve jsem se ošívala, že jakože budu za blbca :-) Ale jako babka už to moc neřeším. V létě dám sandály. Kožené boty jsem nosívala kdysi, ale nakonec jsem skončila jak jsem skončila. Tedy vybrala jsem si velice lehkou obuv.
48
sandály mám taky kožený.
A chodím si i v nesportovní obuvi víc km po městě, když na to přijde.
49. to právě nevydržím. Většinou se mi někde něco odře nebo otlačí. Potřebuji mít boty, přesně na moji nohu. A zespoda pořádnou stélku, tedy klenbu aby se mi nebortila noha. A pohodlně uložené prsty :-)Jak mě někde něco tlačí, škrtí, dusí… jsem protivná. Neplatí to jenom o botech, i celkově oblečení. Chodím pokud mohu bez podprsenky, volné bavlněné spoďáry, lehkou bundu… když je těžká tak mě to taky dusí, takže tak.
50
jo. Proto chodím v kožené vyšlapané obuvi, co vydrží a netlačí. A za dva dny si vezmu jiný boty, na prostřídání.
Bundu tlustou nikdy. nic tlustýho nesnesu. Tvoje tenká teplá je bezva.
Pro mě kabát je taky bezva, protože ve městě nepotřebuju, aby byl nepromokavej.
Je pravda, že když prší nebo je sníh, vyberu na pár dní boty na výlety nebo sportovní, když to jde, abych nezničila ty městské.
30.31.
Ratko, prestižky jsem měla asi před deseti, možná patnácti lety. nezapomenu na to, jak jsem šla po chodníku a za mnou zůstávaly žmolky a cucky podrážky. měla jsem je ani ne tři dny. :-) tenkrát na reklamaci se prodavačka divila co se s těmi botami stalo….děkuji za vysvětlení, asi ještě to v té době byly boty experimentální s novou nevychytanou technologií.
51. Taky mám boty do divadla :-)
52. to už technologie asi byla, ale materiál může být “recyklovaný” odpad. Tedy plasty jsou různé většinou se dělá z odpadu.
54. mým rodičům se takhle rozpadly papuče, ona je ale kupovala u vietnamců, podešev se jednoduše rozdrolila na písek.
53
to nemám, nosím jen ty běžné, dostatečné.
Leda lodičky vysoké mám takové “sváteční”, ty běžně nenosím, ale mohla bych.
56. ohooo :-) to já právě mám. na nižším podpatku a na vyšším podpatku, a ještě jedny po mamince. Ale nosím ty nižší… podpatek je celý okousaný z dlažebných kostek.
50
Proboha, to “takže tak” je jak nákaza, prv to všude psala jen Barča, a už to chytlo i tebe, Ratko… :-)
52
To nebylo technologií, to byl prostě zmetek. V té době jsem je nosila taky a byly to skvělý boty – většinou se mi rozpadl vrch kolem šňůrek nebo podrážka praskla napříč, ale až po několika letech intenzivního nošení.
48 – 51
Taky hodně chodím, v pracovní dny hlavně v práci. A po provoze bych ty tvoje Salomonky, Ratko, odrovnala za chvilku. Teče tam všude voda s kamenným kalem. :-)
58:
Taky jsem si vsimnul:-))
Ahoj lidi, dnes jsem se sem dostala až nyní, jednak jsem vstávala v 11 a druhák jsem dělala cukroví. V Botaně je jak jsem psala, jedna dílna: výsek, šicí a spodková… je to jen tak na udržení řemesla, jinak se dělají botasky v “Číně”… Prestiže nosí můj M. Nic jiného nechce, má letní i zimní, bílé, černé… jemu vyhovují na chůzi i na kvalitu. Spolužačka ze Zlína pracuje v té firmě, dělá reklamační práce, je úřednice i dělnice, nejlevnější jsou na moleda.cz říkala… Prestiže jsou fenomén!!! Já bych je na nohy nedala, je to bizarní retro, i když retro ráda mám, ale ty boty jsou něčím legrační. Protože koukám lidem na nohy, jsem nažhavená na jejich nositele a hned s nimi navazuji řeč a ptám se na jejich zkušenosti… je to spolek podivínů, ti nositelé prestižek, nedají na ně dopustit. Byli jsme na skalním hradě SLOUP, tam jsem načapala dokonce dvojici v prestižích, to byl úlovek. Mám je vyfocené. Kdo jim podlehne už nic jiného nosit nechce. Já nosím už roky na letní túry otevřené boty zn. Keen, kromě hornatého terénu, samozřejmě. Nosím do nich ponožky, které sundávám v cíli cesty. Za svobodna jsem si navrhovala boty na čundry a přechody pohoří sama a ušili mi je na poloprovozní dílně přesně podle mého přání. Byly zadara, protože jsem je testovala :)). Děkuju, že jsem si mohla zavzpomínat…
58,60
chochoo, tak to jsem přelítla. V mém okolí to říká jen naše paní sekretářka a ta říká pro mě i horší hlášky (ahojky, dej si čajdu, budeš mít radůstku), a právě ona je ta, u které mi to nevadí, páč jinak je to žena vtipná a trefná.
61
jééééé! Tyjo, sama navrhnout boty, to je něco!
Znám jednu psychiatru a nosí prestiže a je fajn.
59 ru 2.odst.
aha – tak jak dlouho ti vydržej ty boty v práci? Míň než rok?
64
Ty kralky už mám pátej.
Tkaničky v nich mám už druhý a upadává mi ten změkčenej “límec” kolem kotníků.
Jinak by byly ještě dobrý.
Ale v létě nosím žabky. Mají tu výhodu, že jimi voda vteče i vyteče bez jejich poškození. Jen večer si musím víc mejt nohy. :-)
61
Jo, tak to je super. Nádhera. Taky mě to ovanulo téměř opojením, když jsem to četla… :-)
To já bych si mohla v práci zadara tak leda klepnout pomník do foroty. Což je vzhledem k faktu, že si nepřeju bejt po smrti nikde zavřená, ani v urně, ani pod zemí, dost naprd možnost.
65
P.S. Ale pravidelně je promašťuju.
66. :-) to je vtipné
67
já myslela ty pomníky :-))
66
jo, zavřená v urně je divně zavřený a ohraničený!
Tak jsem je znova hledala a zjistila jsem, že poslední aktualizace na jejich webu je z roku 2009. A že nikde na trhu se jejich boty už nenabízejí, ani u nás, ani na Slovensku. Tak asi už fakt zkrachovali.
A to teda znamená, že ty starý kralky mám už nejmíň sedm let. http://www.kral.sk/index.php/sk/pracovna_obuv/produkt/035
Eště mám jedny, o rok novější, dokoupený púrávě pod vlivem informace i krachu té firmy a že je to absolutní doprodej, šetřený, s kožešinkou, http://www.kral.sk/index.php/sk/pracovna_obuv/produkt/061
ale u těch jsme střelila velikost od boku (nebo už tehdá nějak nebylo na výběr, mám dojem) a jsou mi trochu větší. A jsou dost těžký, takže je to na noze znát. Ale i tak v nich chodím třeba na zimní výlety ráda. Dá se na tu větší tíži zvyknout, když člověk nejde čtyřicet kiláků. A nekloužou, neprotečou, neotlačí.
69. MOji rodiče pomník do foroty mají. Tatínek už tam je… maminku to čeká. Ale mně přišlo vtipné, jak každý si “pro sebe” dělá to s čím pracuje. Zuzi boty, Ru pomník …
68
My takhle nevtipkujem, my takhle myslíme. :-))
71
Jo, taky už jsem jich pár dělala. Nechávalo se volný místo jen pro přesný datum smrti.
Nicméně i za to udělané do foroty si zákazník musel zaplatit, dokud ještě žil. :-)
Pokud to jde, tak to lidem vymlouváme. Nepůsobí to dobře. Je lepší, když je kamen prázdnej nebo jen s jménem rodiny. Ale konkrétní člověk s datem narození, ale bez data úmrtí… je i na mě děsivá záležitost. Jako by ho to tam stahovalo.
70 ru
jotak, já je před chvílí taky hledala a šlo to blbě – tak proto. Škoda.
Teď jsem si vzpomněla – mám úplně netknuté nové pracovní boty (ze 60.let nejpozději?) po dědovi, “komisky” jim říká máma. Vypadají dobře, černé kožené kotníčkové (tj. moje norma :-) a měl celkem malou nohu, takže mi nejsou o moc větší. A jsou tvrdé. Nojo, jenže mají koženou podrážku, takže po městě děsně kloužou! A na patě a na špičce jsou na podrážce okované. A to klouže taky. Tak zatím je nenosím nikam.
73
taky bych měla takovej pocit.
Ruliso, Liško, děkuji za ohlas, ty moje boty jsem si tehdy pěkně barevně vyšperkovala a budily zájem vysokohorských turistů. Byla jsem pyšná, když jsem se mohla pochlubit, že jsem si je navrhla sama. Ale ta práce v modelárně měla i svoje zápory. Muselo se chodit zavádět výrobu na dílnu, když to nešlo jak to mělo jít… To bylo pro mladou holku jako vstoupit do jámy lvové, staří ševci praktici si ze mne dělali srandu… to mě vycepovalo pro život. To byla škola.. Nedat se a nebát se. Jenom mě kolikrát zkoušeli, vždyť sami nejlíp věděli co dělat aby to šlo….
74. kožená podrážka a ještě okovaná je starožitnost :-)
76
To mi připomíná, jak jsem nastoupila jako čerstvě odpromovaná zootechnička městská holka na kravín… :-)
Vzpomněla jsem si, že tu nejde do komentářů napsat slovo “so c-ial.i smus”; když se napíše, komentář spadne do spamu. A najednou mě napadlo, proč to asi nejde! Protože na seznam zakázaných slov a jmen komentujících (ze kterých chodil spam většinou s odkazem na nějaké povzbuzující sex. preparáty) jsem zadala taky slovo “c-i.al-is” a to je obsaženo v tom slově “so-c.i.al i s m us”
To by mohlo být tím, žejo?
Záhada minulého režimu objasněna! Aspoň na tomto blogu :- ))
80
ale ty na obrázku jsou jetý a chybí to okování pod patou, jsou po něm jen díry.
80,82 a mají divnej vršek, ty moje jsou celý z tlustý tvrdý kůže. Líběj se mi, ale kloužou a je mi líto tu podrážku ošouchat :- )
– jak jsi je vlastně tak rychle našla, ratko?
83. jsou to podobné nebo jsou to jiné… hledala jsem podle popisku. Kožená podešev a okování je silně specifická věc. Můj tatínek taky měl něco podobného
81
Bingo.
82 a dál – takový si z domu pamatuju taky!! Děda je míval.
Vypadají trochu jako Pionýrky.
Ty jsem v někdy v 90.letech našel ve sklepě a zkusil je na turistiku.
Vydržely mi hodně let a to jsem tehdy neměl kolo a nachodil toho celkem dost.
Ty Salomonky jsem měl později taky,byl jsem s nima spokojenej,ale po jedné sezóně jsem prostě prošlapal podrážky.
A tam to opravit nešlo.
Ani bych to nezkoušel,boty prostě musí par set kilometrů vydržet a když ne,nemá cenu se o ně starat.
Na cestě jsou boty to nejdůležitější a musí být na ně spoleh.
Ty Kralky mi připomněly “farmářky”co jsem si pořídil ještě za komárů a dobrý.
V těch jsem ještě jezdil na vandry a urcite lepší,než těžký Kanady.
Taky vydržely spoustu let a stovky km.
Dnes už turistice moc nedám,ale loni jsem si koupil kožený kotníkový boty jen proto,ze mi ty Pionyrky připomněly a ze bych někam vyšlápnout ještě měl.
Zatím jsem se vymlouval.ze nemám pořádný boty.
Pokud ještě letos zvládnu koupit i pořádnej kvalitní krém na ně,tak pristi ,nejpozději přespříští rok nějakou nejmíň pětikilometrovou vycházku určitě dám:-)
Saule,
boty na chození určitě několik set km musej vydržet; to si ani neumím předsdtavit boty, který to nevydržej…
Farmářky já nosívala, mají dobrou podrážku, která neklouže (narozdíl od opěvované vibramové, která na mokrém podkladu jede), ale ochodí se a tobyl vždycky důvod, že jsem koupila nový. Vydržely mi tak rok a půl.
Kouipla jsem si je asi před 6 lety znova, levný, ale byly blbý, měly blbě švy, takže pokud farmářky budu zas kupovat (a to asi příští rok budu), tak trochu lepší než ty nejlevnější za700 nebo kolik.
vibramové podešve jsou různé kvality… tedy i z různých směsí, tvarování a tvrdosi. Vůbec bych značku nebrala jako nosnou… pro určení přilnavosti. Nejlépe drží obyč guma (čistá pryž) nejvíce klouže PUR (polyuretan).
u vibramu je prý několik stupňů tvrdosti, ty nejtvrdší na které se přidělávají mačky musí vydržet extrémní podmínky a tudíž jsou tvrdé a mohou sklouznout. Vydrží léta, protiskluz je dán i způsobem našlapováním a reliéfem. Našlápnout na celou podešev a zatížít. jinak to klouže. U lehké boty je měkší podešev a tak tolik neklouže, ale taky se rychleji odře a jsou pod ní cítiti kamínky
ratko 91
jéé, díky, – tojo, určitě ta struktura zubů na podrážce (tedy nevím, jak tomu odborně říkáte) hraje velkou roli, takže není vibram jako vibram.
92. v botech se musí chodit… viz článek nahoře. Když se nechodí a nechají se ležet, prostě zteří… polymerová vlákna se roztrhají a podešev či umělá stélka se rozpadnou v prach. něco jak psala Barča nahoře, když se bota nechá ležet … zničí se tím.
93
Tvl… zlatá kralková guma oil resistant…
93.94:
jo,přesně tohle se mi jedněch trekových botách stalo.
Taky asi po 3-4 letech,co jsem s něma byl spokojenej a myslel,že mi vydrží ještě dlouho.
Na jaře jsem je obul a upadla celá podrážka.
Čuměl jsem na to jako puk.
No a teď mi řekni, jak zjistím při nákupu, kdy ty boty byly vyrobený? Co když si kupuju nějaký už dva tři roky někde se válející skladovky?
93,94,96
tyjo, tohle se mi nikdy nestalo.
97
a to je geniální otázka.
97. bývá to přišité (vyražené)na jazyku. přímo rok měsíc výroby.
Tak by tam ještě mělo být datum spotřeby.:-)
99 fakt? tyjo, v tom obuvnictví je tolik neznámého pro mě, je to zajímavý.
100
nebo “Uchovejte v chladu a temnu.”
po prošlé době trvanlivosti pouze pro psy a kočky.
Dnes se prakticky všecky boty dělají v číně nebo ve vietnamu. Nevíme kde to tam leží ani jak se to dopravuje třeba lodí… na moři to může být pár měsíců, v soli a vlhku, bez klimatizace v kontainerech. Když to přijede k nám, už je to “načaté”.
Našla jsem datum n těch svých kralkách – 11/2008.
105.
No jo,ale pořád nevíš,jestli jsou ty kralky Střelec,nebo Štír:
Co se zimních bot týče, tak jedny jsem skoro chtěla vyhodit a v mých třiceti letech mi kolegyně ukázala, co všechno jde dělat s krémem na boty, takže listopad a prosinec taky vnímám ve skrze pozitivně.
No a o tom to je… já mám problém opačný.. Pracovala jsem před sametovkou v modelárně BOTAS a jsem blázen… M. mi před měsícem spočítal kolik mám v předsíni roztažených párů zimních bot (14) a že bych měla nějaké vyhodit. To ale nedokážu, protože jsou všechny opečovávané a mám je ráda…
2. Možná jsme se v tý tvojí modelárně před revolucí potkaly :-))
No, jezdili k nám sportovci i celebrity, protože jsme dělali i ručně šité pánské polobotky, mám i fotku z té doby… byla jsem strašný ucho… jediná žena v mužském kolektivu a ještě nejmladší ucho… ale vypracovala jsem se a pak už jsem si s nima mohla i tykat!!
V té době jsem pracovala v BOPO Třebíč.
Aha! Do Třebíče jsem jezdila jednu dobu, když se začínalo s počítači, a já jsem povýšila, s opravami rozpisu výroby, a také někdy něco žehlit s ruským zástupcem zahraničního obchodu nebo jak to pojmenovat. Kamarádila jsem s tehdejším kolegou, ved. TD, ale netuším už jak se jmenoval. Dost se tehdy pilo, a ten Rusák lokal vodku s hořčičáku, to stvrzuji.
Kde jsi Ratko pracovala?? na jaké pozici??
možná jsem se tam potkali, s manželem jsi se setkala asi určitě… nechci tady psát detaily. Museli jsme se potkat. :-) Svět je malý, v Botaně jsem byla opakovaně :-) NO a teď je celé Bopo v troskách. Byla jsem se tam nedávno i s manželem podívvat. Modelárny zůstaly… dokonce tam stojí nějaké stroje. Laboratoře jsou pryč…a z administrativní budovy jsou byty. Bylo to přízračné… zdálo se mi o tom dejavú, to místo jsem viděla ve svých snech dávno předtím
7,8:
Doufám Ratko,ze jsi tam začínala opravdu od verpánku:-)
Zde katastrofa též, ze 14 pobočných závodů jedna dílna!!! Umírá i město, obrovská nezaměstnanost. Tak si to někdy povíme až se uvidíme… modelárna je jeden člověk, když jdu kolem bývalé modelárny, visí tam na oknech k pronájmu…
9. začínala jsem u pásu…
BOTASky byly super. Myslím, že ještě jsou a v módě, takový barevný, dokonce dneska jeden kolega je snad měl na nohou.
To je skvělý, že vaše společné nitky (nebo spíš tkaničky:-)) vedou k sobě v takhle daleké minulosti!
13.občas vídám sestárlé tváře z té doby někde. Ani bych je nepoznala, kdyby mi muž neřekl. Heleď to je ten, co dělal tam… jezdili spolu na rozpisy. Kdysi bylo plánované hospodářství, tak se čtvrtletně vyráběly plány s plánovači, modeláři (technology) a vedoucím výroby tedy ehm… jeho zástupcem se zápisníkem v ruce. Ten měl plachtu s okýnky a do toho se psalo co se bude vyrábět.
Prcovní osudy se rozpojí…lidé se rozejdou.
Ano, jezdila jsem do Zlína, do hotelu Moskva na čtvrtletní rozpisy, tak to jsme byli v jedné velké místnosti všichni. My Botaňáci k sobě lneme a hlásíme se k sobě. Zestárli jsme, ale poznáváme se, vzpomínáme na ty zlaté časy. Nejvíc se nás sejde vždy ve smuteční síni. Ale to také jednou skončí… žáno..
To je hezký číst taková “setkání”.
I je to zajímavý i těmi odlišnými úhly náhledu a hodnocení téhož – charakteristickými i pro celkové ostatní nazíraní a podávání věcí.
15. 16 To je pravda. Většinou se zajásá když se potká někdo s kým člověk spolupůsobil. V mamutím podniku bylo tisíce lidí. Náměstky jsem znala kdysi… teď už jen mlhavě. Spolupracovníky z oddělení si pamatuji dobře. Lidi ze Zlína pouze v mlhách.
Botasky pořád žijou, jsou parádně barevný a ještě parádnějc drahý: http://botas66.com/eshop/
Já mám pořádný zimní jedny. A zbytek jsou normální boty, který lze modifikovat do pražské zimy pomocí tlustých ponožek:)
18
To je nějaká odbočka, speciálka, ne?
Nad moje finanční možnosti.
Ale zaujaly mě tam ty vkládací stélky, anatomicky tvarovaný. Já plochonožník bez ortopedické vložky v zavřených botech ani ránu, ale ty kožený vypadají po pár týdnech v botách dost hrozně, ztmavlý, po krajích rozdrbaný (a to se mi nohy potí málo), umejt to moc nejde, to ztvrdnou… Tyhle jejich polyesterový působí sympaticky. Jednu podobnou jsem vyzískala s koupí lyžáků a je skvělá. Zatím drží nejdýl.
18. dívám se že všecky jsou jednotného střihu na stejném kopytě. Tedy ta první stránka… dál jsem nekoukala.
Dívám se Botas 66, retro styl :-) Doma mám jen sportovní boty. Chodím v nich zima léto. V zimě v kotníčkových … sportovní střih stejně nemá moc variant.
omlouvám se za odbočení, celkem mě to zaujalo co vlastně se teď v Botaně vyrábí, je to celkem velká pestrost
http://www.botaska.cz/botas-sportovni-obuv/. Vlastně je to jediná značka, která přežila úpadek obuvnického průmyslu po sametové revoluci. Tehdy šel celý koncern Svitu (Baťa) do kytek.
A Prestizky se vyrabi kde?
To jsou taky cesky boty,ne?
V tech budu chodit v duchodu,jeste tesilky si k nim musim sehnat:-)
23. našla jsem si Moleda a.s. Nevím, neznám.
https://www.moleda.cz/cms.php?id_cms=13
23 Prestižky nekupovat!
Podrážky jsou nekvalitní – odpadají samy při chůzi! Vyzkoušeno 1x osobně – podrážka se rozpadá při chůzi a dva případy od známých – uplně ten samý problém.
25. je možné, že se to už změnilo, ale důvěru k nim už nemám.
22 ratko
to právě není odbočení! Jde o boty!
18 psice 19 ru
aha, mně se zdá, že jsem viděla ještě jinej e-shop; ta cena není blbá, když něco zlevní cca na 1400 Kč, tak je to OK, protože to není kecka na jednu sezónu, plátěnka, ale bota, co vydrží víc let.
25 barčo
fakt? Já měla prestiže před asi 25 lety naposled, ale potíže s nimi nebyly.
18 psice ad zimní
černé kotníčkové mám dvoje plus jedny staré z první vejplaty (rok 1994), které jsem víc než 10 let nenosila a teď je zas vytáhla do boje, jsou šněrovací jako brusle s vysokým kachním podpatkem – ony nejsou nijak zvlášť zimní, jen tou kotníčkovostí, jinak jsou tenké kožené a tlustý ponožky se do nich nevejdou; naštěstí se tam vejde tenká ponožka přes tlustší punčocháče, takže dobrý.
25. Barčo, jedná se o podešev vyráběnou na vstřikolisech Desma. Před 30 lety to byla nová technologie, vychyávala se hromad much… zejména kvalita materiálu, a pak vsstříknutí za určitých podmínek. Každý kdo dělal naa vstřikolisech ti potvrdí že je to věda. Na již hotovou botu nataženou na kopyto se nastříkne PUR podešev. TAkže tak… mohla bych zde vypsat nekonečno možných problémů s tím spojených. Ten nejčastější, nedodržení technologie vstřikování, takže se tam objeví bubliny, nedostřiky a studené spoje a to vše uvnitř podešve, neviditelné… a teprve čase dojde k rozlomení. Ani ne k odlepení… to pak není prestižka s nastříknuou podešví. Tam jsou zase příčiny odlepení jiné.
abych nedělala moc chytrou, ony se vstřikují i podešve a pak lepí na botu, né že ne :-)) Ale pokud si vzpomínám prestižky se přímo nastřikovaly na Desmě. Pokud se tedy od té doby něco nezměnilo. Teď jsem se úplně zarazila, od té doby uplynulo téměř 30 let. Odcházela jsem z firmy v roce 1992 a nastoupila v roce 1984.
30 ratko
jééé, to je zajímavý!
Ve vstřikolisech! To zní jako krásný název obce:
Všetaty – Neratovice – Vstřikolisy – Vlkov pod Oškobrhem…
23
Vidíš to, a já si myslela, že Prestige jsou slovenský.
A ony Svit Gottwaldov.
Ještě k těm botám, teď v zimě chodím v trekových… látkových. Mají pohodlnou podešev a jsou s goretexovou podšívkou. https://www.altisport.cz/sportovni-boty-damske/damske-turisticke-boty-salomon-quest-prime-gtx-r-w-detroit-asphalt-lucite-green-velikost-eu-36-uk-3-5
budu v nich chodit dokud se neroztrhají.
25
Hele, a já je nosila dřívávejšc doma i ke koním a pak jako pracovní letní ve firmě až do předloňska a problém s podrážkou jsem neměla… Červý prestiže nízký i kotníčkový.
Akorát že pak už tak strašně zdražily, že už jsem se nevešla do limitu prplácení, tak jsem přešla na jiný.
27
Mám vietnamský “botasky” za pětistovku, drží už třetí rok.
32
:-))))
34
Salomony mi nesedí na můj tvar nohy, ani letní, ani zimní, ani lyžáky. Mají nějaký jiný kopyto.
Ale popravdě – boty za tři litry jsem snad v životě neměla.
Momentálně do práce jako zimní dotrhávám jedny z posledních kralek, než Kral zkrachoval. Ty mi sedí dobře, nosila jsem je i na lehkou zimní turistiku.
Příští rok už budu muset pořešit něco jinýho koženýho, za patřičnou cenu. :-(
Koukala jsme na Grisporty a pod. Ale napřed je musím pečlivě vyzkoušet.
Co za tři, koukám, že jsou ty Ratčiny za čtyři litry…
Děs. Boty v ceně sady pneumatik nebo nový pračky…
Zrovna čtu zajímavou diskusi z roku 2002 o přestižkách. Je to kus historie. Ale někteří diskutníci si opravdu na prestige stěžují, že má vysokou podešev a vylamují se jim kotníky. To je již v konstrukci.
https://ekonomika.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A020328_130354_ekoakcie_klu
39. v těch botech chodím pořád. Každý den a několik let po sobě.
40
Ona ta bota je dost úzká, na úzkou nohu. Kdo je zvyklej na ploutve, je v tom nejistej, nestabilní.
Mně to právěže vyhovovalo, dokázala jsem i na svou délku nohy s nízkým nártem a širokou až ve špičce botu dotáhnout. Špička povolila brzo a bota pak seděla jak ulitá.
Tedy mně.
A koukám, že Kral nezkrachoval, jak mi tvrdil náš tehdejší dodavatel, jen asi měl nějakej výpadek a nebo už nechtěl s naším tehdejším dodavataelem pracovních pomůcek spolupracovat., ten měl věčně problémy s placením, věčně dluhy a nakonec sám skutečně zkrachoval.
41
To já v těch kralkách taky, tedy nikoli v létě, což předpokládám, ty taky ne.
A stály čtvrtinu.
42. Prestižky jsem nikdy neměla. Takže nedovedu posoudit, ale nohu mám taky úzkou. Vyhovují mi boty na šněrování.
43. V létě v nich chodím taky, tedy na delší treky. Koupila jsem si je na dlouhou cestu do Mariazellu a perfektně jsem to odchodila bez jediného plyskýře. Jsou dobré i na zimu, teď v nich chodím furt. Chtěla jsem si koupit ještě jedny… když jsou tak dobré. Doufala jsem že budou ve slevě když je to starý model. Bohužel, jsou dražší než ty první a tak jsem si je nekoupila. Zatím furt chodím v těch jedněch. A jako druhé, kdybych náhodou potřebovala druhé boty na delší trek mám adidas, taky goretex ale za polovinu.
ru, ratko
nojono ale v Praze je přecejen trapas chodit ve sportovní obuvi furt – protože proč?! Jakej sport vykonávám cestou z domu na zastávku hromadný dopravy, žejo! Je to blbost.
Takže levný si pořizuju jen kecky, plátěnky s kaničkama a gumovou podrážkou a špičkou, kterým jsem až do letoška říkala tenisky, ale vlastně to nejsou tenisky (ty mám Merell na chození – jediný moje sportovní boty), jsou to sneekers nebo co.
Ty jsem koupila u Vietnamců, protože jinde je mají za víc než 300 Kč a to za takový hadráky, co se za tři čtvrtě roku rozpadnou, nejsem ochotná dát, fakt ne.
Kdežto kožený boty kotníčkový městský černý pěkný jsem měla nejdražší za 4000 Kč a vydržely v letech 2010-2016 a to se docela vyplatí. Jinak jsem měla třeba za 2500, každých pár let nějaký (bezpodpatkový), pěkný i nápaditý. Ty na podpatku stály tehdy taky tak nějak a mám je 17 let pořád a maj univerzální tvar, takže nejsou de mode. Levný nekupuju, jedině kožený.A pak levný plátěný, ty obyč kecky (letos poprvé od Vietnamců).
Letos zimní boty nekupuju, nemám na to. A na brejle tím pádem taky ne. Nemám vlastně na nic, naštěstí jarní mám, letní taky, takže dobrý, boty kupovat nemusím celej rok.
46. Hodně chodím pěšky…nejdříve jsem se ošívala, že jakože budu za blbca :-) Ale jako babka už to moc neřeším. V létě dám sandály. Kožené boty jsem nosívala kdysi, ale nakonec jsem skončila jak jsem skončila. Tedy vybrala jsem si velice lehkou obuv.
48
sandály mám taky kožený.
A chodím si i v nesportovní obuvi víc km po městě, když na to přijde.
49. to právě nevydržím. Většinou se mi někde něco odře nebo otlačí. Potřebuji mít boty, přesně na moji nohu. A zespoda pořádnou stélku, tedy klenbu aby se mi nebortila noha. A pohodlně uložené prsty :-)Jak mě někde něco tlačí, škrtí, dusí… jsem protivná. Neplatí to jenom o botech, i celkově oblečení. Chodím pokud mohu bez podprsenky, volné bavlněné spoďáry, lehkou bundu… když je těžká tak mě to taky dusí, takže tak.
50
jo. Proto chodím v kožené vyšlapané obuvi, co vydrží a netlačí. A za dva dny si vezmu jiný boty, na prostřídání.
Bundu tlustou nikdy. nic tlustýho nesnesu. Tvoje tenká teplá je bezva.
Pro mě kabát je taky bezva, protože ve městě nepotřebuju, aby byl nepromokavej.
Je pravda, že když prší nebo je sníh, vyberu na pár dní boty na výlety nebo sportovní, když to jde, abych nezničila ty městské.
30.31.
Ratko, prestižky jsem měla asi před deseti, možná patnácti lety. nezapomenu na to, jak jsem šla po chodníku a za mnou zůstávaly žmolky a cucky podrážky. měla jsem je ani ne tři dny. :-) tenkrát na reklamaci se prodavačka divila co se s těmi botami stalo….děkuji za vysvětlení, asi ještě to v té době byly boty experimentální s novou nevychytanou technologií.
51. Taky mám boty do divadla :-)
52. to už technologie asi byla, ale materiál může být “recyklovaný” odpad. Tedy plasty jsou různé většinou se dělá z odpadu.
54. mým rodičům se takhle rozpadly papuče, ona je ale kupovala u vietnamců, podešev se jednoduše rozdrolila na písek.
53
to nemám, nosím jen ty běžné, dostatečné.
Leda lodičky vysoké mám takové “sváteční”, ty běžně nenosím, ale mohla bych.
56. ohooo :-) to já právě mám. na nižším podpatku a na vyšším podpatku, a ještě jedny po mamince. Ale nosím ty nižší… podpatek je celý okousaný z dlažebných kostek.
50
Proboha, to “takže tak” je jak nákaza, prv to všude psala jen Barča, a už to chytlo i tebe, Ratko… :-)
52
To nebylo technologií, to byl prostě zmetek. V té době jsem je nosila taky a byly to skvělý boty – většinou se mi rozpadl vrch kolem šňůrek nebo podrážka praskla napříč, ale až po několika letech intenzivního nošení.
48 – 51
Taky hodně chodím, v pracovní dny hlavně v práci. A po provoze bych ty tvoje Salomonky, Ratko, odrovnala za chvilku. Teče tam všude voda s kamenným kalem. :-)
58:
Taky jsem si vsimnul:-))
Ahoj lidi, dnes jsem se sem dostala až nyní, jednak jsem vstávala v 11 a druhák jsem dělala cukroví. V Botaně je jak jsem psala, jedna dílna: výsek, šicí a spodková… je to jen tak na udržení řemesla, jinak se dělají botasky v “Číně”… Prestiže nosí můj M. Nic jiného nechce, má letní i zimní, bílé, černé… jemu vyhovují na chůzi i na kvalitu. Spolužačka ze Zlína pracuje v té firmě, dělá reklamační práce, je úřednice i dělnice, nejlevnější jsou na moleda.cz říkala… Prestiže jsou fenomén!!! Já bych je na nohy nedala, je to bizarní retro, i když retro ráda mám, ale ty boty jsou něčím legrační. Protože koukám lidem na nohy, jsem nažhavená na jejich nositele a hned s nimi navazuji řeč a ptám se na jejich zkušenosti… je to spolek podivínů, ti nositelé prestižek, nedají na ně dopustit. Byli jsme na skalním hradě SLOUP, tam jsem načapala dokonce dvojici v prestižích, to byl úlovek. Mám je vyfocené. Kdo jim podlehne už nic jiného nosit nechce. Já nosím už roky na letní túry otevřené boty zn. Keen, kromě hornatého terénu, samozřejmě. Nosím do nich ponožky, které sundávám v cíli cesty. Za svobodna jsem si navrhovala boty na čundry a přechody pohoří sama a ušili mi je na poloprovozní dílně přesně podle mého přání. Byly zadara, protože jsem je testovala :)). Děkuju, že jsem si mohla zavzpomínat…
58,60
chochoo, tak to jsem přelítla. V mém okolí to říká jen naše paní sekretářka a ta říká pro mě i horší hlášky (ahojky, dej si čajdu, budeš mít radůstku), a právě ona je ta, u které mi to nevadí, páč jinak je to žena vtipná a trefná.
61
jééééé! Tyjo, sama navrhnout boty, to je něco!
Znám jednu psychiatru a nosí prestiže a je fajn.
59 ru 2.odst.
aha – tak jak dlouho ti vydržej ty boty v práci? Míň než rok?
64
Ty kralky už mám pátej.
Tkaničky v nich mám už druhý a upadává mi ten změkčenej “límec” kolem kotníků.
Jinak by byly ještě dobrý.
Ale v létě nosím žabky. Mají tu výhodu, že jimi voda vteče i vyteče bez jejich poškození. Jen večer si musím víc mejt nohy. :-)
61
Jo, tak to je super. Nádhera. Taky mě to ovanulo téměř opojením, když jsem to četla… :-)
To já bych si mohla v práci zadara tak leda klepnout pomník do foroty. Což je vzhledem k faktu, že si nepřeju bejt po smrti nikde zavřená, ani v urně, ani pod zemí, dost naprd možnost.
65
P.S. Ale pravidelně je promašťuju.
66. :-) to je vtipné
67
já myslela ty pomníky :-))
66
jo, zavřená v urně je divně zavřený a ohraničený!
Tak jsem je znova hledala a zjistila jsem, že poslední aktualizace na jejich webu je z roku 2009. A že nikde na trhu se jejich boty už nenabízejí, ani u nás, ani na Slovensku. Tak asi už fakt zkrachovali.
A to teda znamená, že ty starý kralky mám už nejmíň sedm let.
http://www.kral.sk/index.php/sk/pracovna_obuv/produkt/035
Eště mám jedny, o rok novější, dokoupený púrávě pod vlivem informace i krachu té firmy a že je to absolutní doprodej, šetřený, s kožešinkou,
http://www.kral.sk/index.php/sk/pracovna_obuv/produkt/061
ale u těch jsme střelila velikost od boku (nebo už tehdá nějak nebylo na výběr, mám dojem) a jsou mi trochu větší. A jsou dost těžký, takže je to na noze znát. Ale i tak v nich chodím třeba na zimní výlety ráda. Dá se na tu větší tíži zvyknout, když člověk nejde čtyřicet kiláků. A nekloužou, neprotečou, neotlačí.
69. MOji rodiče pomník do foroty mají. Tatínek už tam je… maminku to čeká. Ale mně přišlo vtipné, jak každý si “pro sebe” dělá to s čím pracuje. Zuzi boty, Ru pomník …
68
My takhle nevtipkujem, my takhle myslíme. :-))
71
Jo, taky už jsem jich pár dělala. Nechávalo se volný místo jen pro přesný datum smrti.
Nicméně i za to udělané do foroty si zákazník musel zaplatit, dokud ještě žil. :-)
Pokud to jde, tak to lidem vymlouváme. Nepůsobí to dobře. Je lepší, když je kamen prázdnej nebo jen s jménem rodiny. Ale konkrétní člověk s datem narození, ale bez data úmrtí… je i na mě děsivá záležitost. Jako by ho to tam stahovalo.
70 ru
jotak, já je před chvílí taky hledala a šlo to blbě – tak proto. Škoda.
Teď jsem si vzpomněla – mám úplně netknuté nové pracovní boty (ze 60.let nejpozději?) po dědovi, “komisky” jim říká máma. Vypadají dobře, černé kožené kotníčkové (tj. moje norma :-) a měl celkem malou nohu, takže mi nejsou o moc větší. A jsou tvrdé. Nojo, jenže mají koženou podrážku, takže po městě děsně kloužou! A na patě a na špičce jsou na podrážce okované. A to klouže taky. Tak zatím je nenosím nikam.
73
taky bych měla takovej pocit.
Ruliso, Liško, děkuji za ohlas, ty moje boty jsem si tehdy pěkně barevně vyšperkovala a budily zájem vysokohorských turistů. Byla jsem pyšná, když jsem se mohla pochlubit, že jsem si je navrhla sama. Ale ta práce v modelárně měla i svoje zápory. Muselo se chodit zavádět výrobu na dílnu, když to nešlo jak to mělo jít… To bylo pro mladou holku jako vstoupit do jámy lvové, staří ševci praktici si ze mne dělali srandu… to mě vycepovalo pro život. To byla škola.. Nedat se a nebát se. Jenom mě kolikrát zkoušeli, vždyť sami nejlíp věděli co dělat aby to šlo….
74. kožená podrážka a ještě okovaná je starožitnost :-)
76
To mi připomíná, jak jsem nastoupila jako čerstvě odpromovaná zootechnička městská holka na kravín… :-)
76,78
to byl křest!
74. něco podobného? https://www.indiansky-svet.cz/indo/eshop/-1-/-4-/5/934-kotnikove-boty-kozene-hnede
Technická poznámka!!!
Vzpomněla jsem si, že tu nejde do komentářů napsat slovo “so c-ial.i smus”; když se napíše, komentář spadne do spamu. A najednou mě napadlo, proč to asi nejde! Protože na seznam zakázaných slov a jmen komentujících (ze kterých chodil spam většinou s odkazem na nějaké povzbuzující sex. preparáty) jsem zadala taky slovo “c-i.al-is” a to je obsaženo v tom slově “so-c.i.al i s m us”
To by mohlo být tím, žejo?
Záhada minulého režimu objasněna! Aspoň na tomto blogu :- ))
80
ale ty na obrázku jsou jetý a chybí to okování pod patou, jsou po něm jen díry.
80,82 a mají divnej vršek, ty moje jsou celý z tlustý tvrdý kůže. Líběj se mi, ale kloužou a je mi líto tu podrážku ošouchat :- )
– jak jsi je vlastně tak rychle našla, ratko?
83. jsou to podobné nebo jsou to jiné… hledala jsem podle popisku. Kožená podešev a okování je silně specifická věc. Můj tatínek taky měl něco podobného
81
Bingo.
82 a dál – takový si z domu pamatuju taky!! Děda je míval.
Vypadají trochu jako Pionýrky.
Ty jsem v někdy v 90.letech našel ve sklepě a zkusil je na turistiku.
Vydržely mi hodně let a to jsem tehdy neměl kolo a nachodil toho celkem dost.
Ty Salomonky jsem měl později taky,byl jsem s nima spokojenej,ale po jedné sezóně jsem prostě prošlapal podrážky.
A tam to opravit nešlo.
Ani bych to nezkoušel,boty prostě musí par set kilometrů vydržet a když ne,nemá cenu se o ně starat.
Na cestě jsou boty to nejdůležitější a musí být na ně spoleh.
Ty Kralky mi připomněly “farmářky”co jsem si pořídil ještě za komárů a dobrý.
V těch jsem ještě jezdil na vandry a urcite lepší,než těžký Kanady.
Taky vydržely spoustu let a stovky km.
Dnes už turistice moc nedám,ale loni jsem si koupil kožený kotníkový boty jen proto,ze mi ty Pionyrky připomněly a ze bych někam vyšlápnout ještě měl.
Zatím jsem se vymlouval.ze nemám pořádný boty.
Pokud ještě letos zvládnu koupit i pořádnej kvalitní krém na ně,tak pristi ,nejpozději přespříští rok nějakou nejmíň pětikilometrovou vycházku určitě dám:-)
Saule,
boty na chození určitě několik set km musej vydržet; to si ani neumím předsdtavit boty, který to nevydržej…
Farmářky já nosívala, mají dobrou podrážku, která neklouže (narozdíl od opěvované vibramové, která na mokrém podkladu jede), ale ochodí se a tobyl vždycky důvod, že jsem koupila nový. Vydržely mi tak rok a půl.
Kouipla jsem si je asi před 6 lety znova, levný, ale byly blbý, měly blbě švy, takže pokud farmářky budu zas kupovat (a to asi příští rok budu), tak trochu lepší než ty nejlevnější za700 nebo kolik.
vibramové podešve jsou různé kvality… tedy i z různých směsí, tvarování a tvrdosi. Vůbec bych značku nebrala jako nosnou… pro určení přilnavosti. Nejlépe drží obyč guma (čistá pryž) nejvíce klouže PUR (polyuretan).
u vibramu je prý několik stupňů tvrdosti, ty nejtvrdší na které se přidělávají mačky musí vydržet extrémní podmínky a tudíž jsou tvrdé a mohou sklouznout. Vydrží léta, protiskluz je dán i způsobem našlapováním a reliéfem. Našlápnout na celou podešev a zatížít. jinak to klouže. U lehké boty je měkší podešev a tak tolik neklouže, ale taky se rychleji odře a jsou pod ní cítiti kamínky
ratko 91
jéé, díky, – tojo, určitě ta struktura zubů na podrážce (tedy nevím, jak tomu odborně říkáte) hraje velkou roli, takže není vibram jako vibram.
zajímavý článek o rozpadajících se botech, tedy o hydrolýze PU a že nenošené boty se prostě rozpadnou :-))
https://www.hedvabnastezka.cz/rozpadly-se-vam-boty-nejste-sami-/
92. v botech se musí chodit… viz článek nahoře. Když se nechodí a nechají se ležet, prostě zteří… polymerová vlákna se roztrhají a podešev či umělá stélka se rozpadnou v prach. něco jak psala Barča nahoře, když se bota nechá ležet … zničí se tím.
93
Tvl… zlatá kralková guma oil resistant…
93.94:
jo,přesně tohle se mi jedněch trekových botách stalo.
Taky asi po 3-4 letech,co jsem s něma byl spokojenej a myslel,že mi vydrží ještě dlouho.
Na jaře jsem je obul a upadla celá podrážka.
Čuměl jsem na to jako puk.
No a teď mi řekni, jak zjistím při nákupu, kdy ty boty byly vyrobený? Co když si kupuju nějaký už dva tři roky někde se válející skladovky?
93,94,96
tyjo, tohle se mi nikdy nestalo.
97
a to je geniální otázka.
97. bývá to přišité (vyražené)na jazyku. přímo rok měsíc výroby.
Tak by tam ještě mělo být datum spotřeby.:-)
99 fakt? tyjo, v tom obuvnictví je tolik neznámého pro mě, je to zajímavý.
100
nebo “Uchovejte v chladu a temnu.”
po prošlé době trvanlivosti pouze pro psy a kočky.
Dnes se prakticky všecky boty dělají v číně nebo ve vietnamu. Nevíme kde to tam leží ani jak se to dopravuje třeba lodí… na moři to může být pár měsíců, v soli a vlhku, bez klimatizace v kontainerech. Když to přijede k nám, už je to “načaté”.
Našla jsem datum n těch svých kralkách – 11/2008.
105.
No jo,ale pořád nevíš,jestli jsou ty kralky Střelec,nebo Štír: