Je to krásně živé, a fixa ubývá v ironii až je úplně tenounká. Ironii taky nemám ráda, ale někdy ji použiji taky.
U mně probíhá vnitřní dialog asi takhle: Kouknu z okna a řeknu si. Musím jít sesbírat rajčata. Ještě né, ještě doťukám větu. Ale běž nebo na to zapomeneš. No tak já jdu. A jdu sesbírat rajčata. :-)) Takže ano, pokecám si se sebou celkem hodně .
A s Bohem tedy nemluvíš? Já to totiž řadím do vnitřního dialogu.
Teď jsem si četla několik příspěvků na blogu, který jsem neznala, ale kvůli profesi by mi asi měl být blízký – a je to pro mě strašná nuda, bez pointy, o hovnu, nepředatelné.
Tak jsem se lekla, že můj blog je taky takovej.
2. Hmmm, spíše se modlím a také oslovuji Krista, tedy ve smyslu… dívej se, vidíš to? cítíš to? Tak nějak věřím že Bůh může vidět cítit,milovat a konat jen skrze lidi. Když něco zažívám, jakoby to byl on a já ustupuji a nechávám mu prostor.
3. Můj blog takový je… ale taková jsem. Vystihuje mne.
5
To né, ten je živější. Ten není nudnej.
4
jen skrze lidi? Možná. Tak to bych mohla taky zkusit zakusit.
tedy nemám strach že jsem nudná. říkám si že zde nejsem pro zábavu jiným. i když občas musím dělat kašpárka a lidi bavit. ale necítím se v této poloze moc dobře, nejsem dobrý bavič. přesto to dělám :-) tedy snažím se být vtipná aby byli lidi spokojeni :-))
6. nedovedu si představit jak jinak…čím. nemá jiné orgány než lidi a jde především o lidi, Bůh je lidská záležitost protože lidé byli a jsou stvořeni k obrazu Boha. Píše se že jen lidi, tedy lidi by (teoreticky) měli být schopni něčeho v čem se odráží Bůh. Je třeba hledat a zkoušet co to může být, co je vlastně tím obrazem… v čem jsou k obrazu.
Myslím že Bůh dává člověku jeho identitu…je to zvolání: Jsem živý člověk, dýchám a vnímám a žasnu. Večer zhasínám a ráno se opět rozsvěcuji.
8 tím obrazem má být asi obecné dobro nebo takové nějaké skoro nejvyšší dobro, ovšem zakoušeno v konkrétních chvílích až do mrti.
– myslím tím, že pro něj, dobro jako hodnotu, se žádá něco obětovat.
10. Podle Bible žádá úplně vše, tedy člověk umírá „sám sobě“ a rodí se v Bohu. To je možné jen tehdy když na sobě, na svém těle, na svých přáních a touhách přestane lpět.
Je to krásně živé, a fixa ubývá v ironii až je úplně tenounká. Ironii taky nemám ráda, ale někdy ji použiji taky.
U mně probíhá vnitřní dialog asi takhle: Kouknu z okna a řeknu si. Musím jít sesbírat rajčata. Ještě né, ještě doťukám větu. Ale běž nebo na to zapomeneš. No tak já jdu. A jdu sesbírat rajčata. :-)) Takže ano, pokecám si se sebou celkem hodně .
A s Bohem tedy nemluvíš? Já to totiž řadím do vnitřního dialogu.
Teď jsem si četla několik příspěvků na blogu, který jsem neznala, ale kvůli profesi by mi asi měl být blízký – a je to pro mě strašná nuda, bez pointy, o hovnu, nepředatelné.
Tak jsem se lekla, že můj blog je taky takovej.
2. Hmmm, spíše se modlím a také oslovuji Krista, tedy ve smyslu… dívej se, vidíš to? cítíš to? Tak nějak věřím že Bůh může vidět cítit,milovat a konat jen skrze lidi. Když něco zažívám, jakoby to byl on a já ustupuji a nechávám mu prostor.
3. Můj blog takový je… ale taková jsem. Vystihuje mne.
5
To né, ten je živější. Ten není nudnej.
4
jen skrze lidi? Možná. Tak to bych mohla taky zkusit zakusit.
tedy nemám strach že jsem nudná. říkám si že zde nejsem pro zábavu jiným. i když občas musím dělat kašpárka a lidi bavit. ale necítím se v této poloze moc dobře, nejsem dobrý bavič. přesto to dělám :-) tedy snažím se být vtipná aby byli lidi spokojeni :-))
6. nedovedu si představit jak jinak…čím. nemá jiné orgány než lidi a jde především o lidi, Bůh je lidská záležitost protože lidé byli a jsou stvořeni k obrazu Boha. Píše se že jen lidi, tedy lidi by (teoreticky) měli být schopni něčeho v čem se odráží Bůh. Je třeba hledat a zkoušet co to může být, co je vlastně tím obrazem… v čem jsou k obrazu.
Myslím že Bůh dává člověku jeho identitu…je to zvolání: Jsem živý člověk, dýchám a vnímám a žasnu. Večer zhasínám a ráno se opět rozsvěcuji.
8 tím obrazem má být asi obecné dobro nebo takové nějaké skoro nejvyšší dobro, ovšem zakoušeno v konkrétních chvílích až do mrti.
– myslím tím, že pro něj, dobro jako hodnotu, se žádá něco obětovat.
10. Podle Bible žádá úplně vše, tedy člověk umírá „sám sobě“ a rodí se v Bohu. To je možné jen tehdy když na sobě, na svém těle, na svých přáních a touhách přestane lpět.