KYDEL FASTRO A JEHO ABSURDNÍ BALKON?
Milí poutníci, vydáte-li se se mnou do dalších řádků, dovedu vás do Fastrovy uličky; napřed se budeme fastrat po pravé straně, ukážu vám, co je na ní zajímavého, a potom si to pofastruju zpátky pěkně po levé. Vlastně zase po pravé, ale po té druhé pravé. Nato vám až na rohožku přinesu v zubech kořist – pana Fastra.
Když si takhle udělám internetový večer a jdu pak v brzkou ranní hodinu trochu se domů prospat, Fastrova mi přijde vhod. Vydám se na rituální cestu: vyjdu od Patočkovy na Bělohorskou, cestou použiju nejméně jedny schody, projdu mezi dvěma kaštany přes tramvajové koleje, překročím slávistický klandr a to už se mé oko kochá pohledem na ústí Fastrovy uličky a hledá, kolik tam sedí na zdi koček. Na mé cestě vzhůru je Fastřička vítaným úsekem, protože jako jedna z mála břevnovských ulic má tu velkorysost vést pro osvěžení poutníkových nohou po vrstevnici.
Po kočičích hlavách, pro které mám odmalička slabost, vstupuji do uličky, kde stojí napravo několik nových domků – škatulek jako ze škatulky. Dlažba je nová a sjednocená v celé ulici; před několika lety si tu krásně zařádil „chodníkový program“ Prahy 6. Jinak ráz uličky sjednocen není, naopak se tu vrší jeden kontrast na druhý. A to je něco pro mne – rozmanitost měnící se ulice. Mám ráda všeliké kontrasty, zejména přechodné a pomíjivé, ale nefunkční nesmysly typu mrakodrap na vesnici, to ne.
Projdeme kolem starých domů, jedno- až dvojpodlažních, lahodně neopravených. Vzadu k nim patří zahrádky v jižním svahu. Ty ovšem nejsou odtud vidět; leda průhledem celým přízemím prázdného domu.
Jednomu pestrému dvorku s míchačkou, pověšeným prádlem, spoustou pokladů a zadním domkem se nemůžu vynadivit. Nejlepší na něm je, že tu do ulice roste třešeň; takže pokud čtete v červnu, ochutnejte. A pořádně si dvorek prohlédněte, za pár let v téhle proluce možná bude stát luxusní domek za desítky milionů, s dekorativními jehličnany, sestříhanými na milimetr přesně do žádoucích tvarů.
Kousek vedle už pár malých činžáčků, typických pro tuto část Břevnova, rekonstruovali. Blik! – nelekněte se, když vás tam uprostřed noci a uprostřed chůze náhle zasáhne světlo před vchodem. Jeden z domů dostal tyrkysovou fasádu a domovní znamení Modrý anděl. Kontrastům zdar.
Docházím na konec ulice, u vinotéky U sv. Vincenta se otáčím a nepřestávám dělat vpravo hleď.
Projdu kolem oprýskaných garáží, několika dvorků a pokračuji kolem nenápadného zadního traktu domu čp. 262, jehož průčelí na břevnovské hlavní obchodní ulici Bělohorské je naopak velmi výrazné. Je to klasicistní objekt Na Marjánce. Teprve koncem roku 2007 se dočkal zdejší sál rekonstrukce a byl po 70 letech otevřen Svatoštěpánskou taneční zábavou uspořádanou Spolkem břevnovských živnostníků. Z Fastrovy ulice, která leží o několik metrů výše ve svahu než Bělohorská, se velký objekt jeví jako jednopodlažní jednoduchá dlouhá šedá budova. Poměrně malými okny je vidět přímo na křišťálový lustr v načinčaném tanečním sále. O pár kroků dál čile probíhají stavební práce na druhém křídle objektu; v neděli v poledne se tam po plechových schůdkách, vedoucích z hlavní ulice, vpotácel velmi upravený vykonavatel úprav. Stavebních. Viděla jsem ho. On mě možná dvojitě.
Asi na čtyřech parcelách tu někdy koncem 90. let proběhla moderní dostavba. Z Bělohorské ulice mi na pohled nové domy připadají poměrně vhodně pojaté, nerušivé, nepředimenzované, až na jeden. Působí jejich novost a styl v malé Fastrově uličce silněji, anebo jsou z téhle zadní strany opravdu křiklavěji provedené? Nebo obojí.
Hned vedle se krčí postarší omlácený dům a na ten se vždycky těším už od prvního našlápnutí do Fastřice. Nikde jinde jsem totiž ještě neviděla tak krásně absurdní balkon. Přímo mě fastrcinuje.
A ještě kousek ujít a už jsem zase u domku s břečťanovými chuchvalci, za kterým stojí bříza a kočičí zídka na nárožíčku. Děkuji vám za doprovod.
Zajímalo by mě, jestli právě téhle ulici se říkávalo, jak tvrdí můj otec-pamětník, Jošivara. Podle všeho ano; jiná ulička mezi Bělohorskou a Šlikovou není. Na můj dotaz, proč uličce tak říkali, jsem se dočkala jen odpovědi: „Protože vypadala jako taková japonská ulička.“ Doplňuji, že Jošivara byla „čtvrť červených luceren“, město gejš, zábavy a rozkoší.
* * *
Neměla jsem tušení, po kom se ulice jmenuje. Jako první mě napadl Fidel Castro! Vlastně Kydel Fastro. Že by jako kydal řeči z toho absurdního balkonu. A mluvil by hodně rychle a anglicky – fast. Jenže to on by nerad. Bude to jinak. Vím, že mnoho břevnovských ulic – nanejvýš však 27 – se jmenuje podle popravených 27 českých pánů. Jenomže Fastr mezi nimi nebyl. Žil až o 200 let později.
Proslavil
se v souvislosti s rokem 1848. Revoluce začala shromážděním 11. března v Praze ve Svatováclavských lázních. Mluvčí vlastenců Petr Fastr (1801-1868) tam přednesl petici určenou císaři, za zrovnoprávnění češtiny s němčinou. Poté se odebral s deputací a peticí přímo do Vídně a na zpáteční cestě vlakem měl na sobě nový revoluční kroj, ve Vídni přes noc ušitý. Ostatní členové výboru si v rozporu s původním plánem kroj obléci odmítli, protože se jim zdál příliš křiklavý, pestrý a teatrální. Jedině jejich vůdce Petr Fastr měl tu odvahu na sebe něco takového hodit; už proto si zasluhuje, aby po něm byla pojmenována ulice.
Tenhle předák revoluční Prahy byl patrně měšťan zámožný, neboť byl majitelem kafírny ve Svatováclavských lázních (na nynějším Smetanově nábřeží), kde v letech 1848-1850 bydlel K. H. Borovský. Byl také majitelem restaurace Zlatá husa na Koňském trhu (nynějším Václaváku) a prý i břevnovského pivovaru, jak se někde píše.
V jeho domě (ve Zlaté huse?) byl v květnu 1848 při domovní prohlídce zadržen dopis Boženy Němcové a jejího manžela, vyhodnocený jako protimonarchistický. Právě tento dopis byl později rodině Němcových osudný, odsoudil je k bídě. Dále jsem objevila, že se opět u Fastra ve Svatováclavských lázních občané shromáždili ještě 7. června a pak přišly „krvavé letnice“. Fastr byl v červenci zatčen, obžalován a na podzim propuštěn.
U přítele Fastra ve Zlaté huse jedné květnové noci 1849 se náhodou zdržel na večeři (pařil?) a nocoval revolucionář Arnold, který měl ještě jiného přítele, Bakunina. Nevěděl, že právě tu noc byl v Praze vyhlášen stav obležení a že do Arnoldova domu přišla policie a 24 vojáků, aby ho zatkli. Jenže nebyl doma. Byl u Fastra.
Jinde jsem se dočetla, že Petr Fastr bydlel a zemřel v domě U kaštanu v Břevnově. A kolem jeho pohřbu na břevnovském hřbitově se prý něco semlelo – policie zřejmě prudila pokojné smuteční vlastence a Fastrovy potomky. Ano, existují fasterčata, rod byl zachován a žije dodnes! Dokonce mám mailovou adresu na jednoho z jeho plodů.
Je to zdravé úspěšné plémě – hned tři Fastrova vnoučata zanechala na světě dohledatelné stopy: geograf Jiří Viktor Daneš (nar.1880), dramatik Otto Faster (nar.1872) a divadelník Pavel Nebeský (nar. 1861).
Těšte se a děste, brzy se po jejich stopách projdu. Nebo nějakou další břevnovskou ulicí. Je jich 149 a skoro všechny jsou delší než Fastrova.
* * *
Zákusek pro poutníky, kteří se „prošli uličkou“ a ještě si nechali vyprávět o Petru Fastrovi od někoho, kdo o něm donedávna nevěděl zhola nic: Vybičovala jsem se a stvořila pro tuto uličku limerik. Než jsem začala, na okamžik mne napadlo napsat limeriky na všechny ulice v Břevnově. To jsem ještě netušila, že záhy budu vzhledem k obtížnosti toho formátu rezignovat na kvalitu rýmu. Projekt zlimerikování ulic zavržen.
Fastrovou uličkou za šera
plíží se nápadná příšera;
to za Marjánkou
jde zadní brankou
festovní nápadník za šera.
Zatím jsem jen nakoukla, než odejdu slavit. Zírám na fotky a říkanka je výborná, takže se těším, že až se sem vrátím, ještě si k tomu přečtu průvodce :)
[1]
To mám radost, že stačí jen nakouknutí a hned ho běžíš oslavit! Co víc si přát!
Emmm… Foto č.4 a 5 mi něco připomínají… Emmm…
[3]
Máš na mysli Itálii? :-))
No, původně ne, ale abstrahujíc od toho okna by to taky sedělo! :-)))
To byla hezká procházka, moc se mi to líbilo a asi nejvíc ten balkon, tak nějak mě napadlo, že by se dal dobře přirovnat k životu některých lidí…
[6]
To je drsný příměr psychologického rozměru!
Liško,jojojo, výborný nápad skloubený s bystrým nadlehčeným popisem a říkánkovou limerikovou douškou. Jednohubková dokumentaristika. Šumné, šumivé, perličkové. Vávra by plesnul. Tohle by mohl být obsah samostatného blogu. Minimálně je to na rubriku, Bystrouško;-) Líbí, moc. Nezapomeň na Veroniku Fasterovou:)
[8]
Aha, tu Veroniku jsem neznala (a vyhledala). Budu dělat, že ji neznám ani teď..:-)
Dík. Vlastně mě překvapuje, že popis Břevnova zajímá i někoho mimo Břevnov. Taky přemýšlím o nenudných způsobech, jak o Břevnově něco napsat.
Poslední dny právě dumám, jak to udělat s rubrikami, aby břevnovská témata byla pohromadě (s vědomím, že je to velmi úzké a píšu si o Břevnově spíš jen pro sebe, protože neumím odhadnout, jak moc by to mohlo nudit nebřevnovskou většinu).
Zároveň mě zajímá město i v jiných rovinách než je konkrétní ulička za rohem; ostatně je to obor, na který jsem se specializovala v magisterském studiu a potom. A odešla a teď se rozhlížím, co s tím jinak a jinde.
Zatím vidím řešení v takové podrubrice o Břevnově, v rámci existující rubriky Zákoutí – tu nechat jako širokou, včetně urbánně-geografického pohledu. Jenže rvát sem i odborné články, to se mi moc nechce.
Tak nevím, jak na to vyzrát. Rady, tipy a dojmy vítány!
Liško, já ti žádnej tip ani radu dávat nebudu. Jen ti mohu napsat, že mi je sympatický, s jakou radostí o Břevnově , jako svým teritoriu píšeš. Ulice a podrobnosti hned zapomenu, nemám důvod si je nechávat uhnízdit v hlavě,ale někomu to může přijít vhod. Mám k Břevnovu vztah, mám ho ráda a celkem ho znám , tak si ho ráda připomenu tvým pohledem :)
[10]
Anino, to mě těší! Zároveň se mi začínají vynořovat pochybnosti – co když mě ten celej úchvatnej Břevnov milovanej za týden přestane bavit, protože jím sama sebe zahltím, nebo se nedej Bóže budu muset odstěhovat a co potom… Ale to jsou asi zbytečné předjímavé obavy; a ty jsou vždycky leda tak na ho—.
Nemyslím, že by hrozilo, že tě přestane bavit, už tě stejně pohltil :) A i kdyby něco…už tam bude kus tebe a budeš vzpomínat a mít ho ráda dál, jako já…ale to přece víš :)
[12]
Tak já si ho teda nechám, když jinak nedáš :-))) Vyrobila jsem právě torzo rozcestníku na články o Břevnově.
Dnes v noci půjdu do Fastřice přes klandr, už se těším.
Ta ulice je regulérní horor! Jenom jestli název nevznikl zkomolením jména strýce Festera z Adamsovy rodiny. Neznáš? Tak klikni do WWW. ;)
[14]
Jakej horror – to je moje oblíbená ulice, strýčku!
Jako strýc F. vypadá v určitém oblečení jeden kolega… ale přecejen o dost líp.
Milá Liško, jsem od Břevnova daleko, ale mám dávný pocit, že je to takový svět sám pro sebe. I v Brně jsou takové části, ale působily na mě víc vesnicky. V Praze jsou to spíš části města, které se odlišují. Čím to, že tyto části vyvolávají úplně jiné nálady? A s Castrem Fastrem s´mě ůplně spletla.
[16]
Máš pravdu! Na mě tak Břevnov působí, už mne chytil do svých sítí – tím, že tam teď bydlím i pracuju, začínám být líná jezdit „do města.“ Hlavně něco koupit, brr. Docela si užívám, když přijdu do centra Prahy, někdy mám přitom pocit skoro jako ve svátek, jako na výletě. Zvláštní. Asi se to jednoho dne zase změní.
Nádhera, já miluju staré domky, hlavně ty neupravené a nenačinčané, ze kterých dýchá minulost. Ráda kolem nich chodím a mám chuť do všech vlézt a prošmejdit je. Nebo, pokud v nich ještě přežívá nějaký starý člověk, se s ním spřátelit a chodit k němu na návštěvu. Krásná procházka, šla bych s tebou…
[18]
Staré domky mají kouzlo. Nechtěla bych se nastěhovat do novostavby, kde přede mnou nikdo nebyl, která ještě smrdí novotou a která je někde na okraji zástavby, nezakomponovaná ještě urbanisticky do okolí, bez vztahu k okolí. Ten se vyvíjí léta.
Na druhou stranu… do úplné ruiny, ve které bylo kdysi dávno zastřeleno padesát lidí, tam byx se mi taky bydlet nechtělo. Historie odtud dýchá, ale smrdí jí z huby!
No, mně by po letech začlenění stačilo, kdyby historie nedýchala plísní na zdech. :-)
19Jo, to je pravda, nikdy člověk neví, co se na tom místě odehrávalo v minulosti. To já taky věřím, že po něčem zlém něco zůstane, a to hodně dlouho. Brrr… To je pak ale všude. Leda snad v kostelech by byl člověk v bezpečí :-).
Fastrova teď horrorová vůbec není, ale před takovými patnácti lety byla ;) To jsem se jí bála chodit :)
Jo, to si umím představit, že bych tou uličkou naopak vůbec v noci nechodila, kdyby byla celá ruinovitá, ještě neopravená!
doplněníDobrý den,Spolek břevnovských živnostníků má svůj web (www.spolekbrevnovskychzivnostniku.cz).
V textu se o nás píše ale přesměrování na naše stránky není?Děkuji.
Zlatej a milovanej Břevnov :-)Náhodu jsem narazila na povídání o Fastrovce, musím se tam zase někdy podívat. Znám ji skoro 60 let, určitě je to tam teď hezčí. Jako děti jsme tam pobíhali a pěkně zlobili (i když jsme bydleli až pod Bělohorskou). Zdravím Břevnováky!
Zdravím Břevnováky bývalé, současné i budoucí!
Příbuzná.Jsem mile překvapena, že jsem objevila ulici Fastřičku. Jsem z Vysočiny. Můj dědeček, Jiří Fastr byl pravnuk Petra. Moje maminka je rozená Fastrová. Najdu ještě nějaké příbuzné, kteří žijí? Uličku, naši uličku v brzké době navštívím…..
Příbuzná.Jsem mile překvapena, že jsem objevila ulici Fastřičku. Jsem z Vysočiny. Můj dědeček, Jiří Fastr byl pravnuk Petra. Moje maminka je rozená Fastrová. Najdu ještě nějaké příbuzné, kteří žijí? Uličku, naši uličku v brzké době navštívím…..
fakt super
To mám radost, že je tu paní Olga – příbuzná Fastrů! Velká čest!
Jezdím dva až třikrát do roka na hrob do Břevnova, kde je Petr Fastr pochovaný. Také můj dědeček Jiří Fastr a babička Gabriela. Víš, liško, kde je ta hrobka? Hlavním vchodem hned doprava a po pár metrech vlevo je v těch místech nejvyšší asi 3.řada od horní cesty. Vagabundi však zneuctili pomník a všechno z mědi, kam dosáhli, vyloupali a odcizili. Těší mě, že jsi odepsala.. Ahoj, Olina.
m
Dobrý den, mohl bych se s Vámi nějak zkontaktovat. Rád bych od Vás získal kontakt na potomky Fasteru, také mezi ně patřím. Děkuji
Dobrý den,
mám mail liska.bloguje@seznam.cz
Ale kontakt na potomky Fasterů asi nemám.
Pardon, že se míchám do debaty, ale v článku píšeš, že máš mejl na jednoho z potomků…