Z NEJSTARŠÍHO KLÁŠTERA, LEČ NEZRALÉ
Pracovní doba končí. Vycházím ze zaměstnání přes zahradu, kolem kontejnerů k dětskému hřišti. V krásně prastarém horolezeckém batohu nesu něco ke čtení, deku a pivo. A otvírák. Kolikpak je dnes dětí na prolejzačkách? Jdu dál, parkem, přes potok, míjím leknínové jezírko se slípkami zelenonohými. Kdybych se brouzdala v rybníku, co mám po levé ruce, taky bych byla zelenonohá. Připlouvají žebravé kachny a ještě žebravější hejno rybích hřbetů. Dneska si nelehnu na trávu tady v parku u kláštera, jdu dál, vcházím branou K.I. Dietzenhofera dovnitř, mířím ke vratům kostela a koutkem oka seznávám, že převor Siostrzonek je živ a zdráv. Zleva kostel sv. Markéty míjím, blížím se ke studánce Vojtěška.
Tam pramení potok Brusnice, tam se setkal kníže Boleslav se sv. Vojtěchem, protože se jim oběma zdál sen. A oba – zřejmě bezhlavě, jak to podle jejich soch a podle legendy vypadá – přišli na místo, kam je sen zavolal. A když už se tak pěkně sešli, dali u pramene vzniknout nejstaršímu mužskému klášteru (nejstaršího mnišského řádu benediktinů) v Čechách. No jasně, v Břevnově to bylo!
A tady je místo, kde si lehnu pod hrušeň a budu se kochat výhledem:
Budu si číst na slunci a vypiju si hezky pivo. Krásné pozdní odpoledne pracovního dne. Co čtvrthodinku klinká zvon. Co dvacet minut spadne hruštička. Kolem půl šesté sem doléhají zvony z jiného kláštera, Strahovského. Vane zřejmě příznivý klášterní vítr. Nese informaci. Zvony Markéty odpovídají pevným hlasem ve tři čtvrtě. Ještě si seberu něco nezralých hrušek a jablek, vyčůrám se na romantickém místě
a projdu se po sádku. Natrhám ještě pár švestek a obrátím se směrem k domovu:
“Tady Klášterní tajemství.” Tak se hlásívá můj strejda do telefonu. A já si večer vyrobím vlastní Klášterní tajemství. Ovocný koláč. Mňam.
Koukám, že ty fotky jsou nějaký blbý.
To je tím, že je vidím na pořádném monitoru až pozdě; úpravy konám na notebooku a to je naprd. Už aby byl konec provizoria.
Ora et labora.
To je krásné…..úžasné…. poetické….
Připomíná mi to moje poetická odpoledne. Jenom já z toho nepeču tak krásné (a určitě dobré) koláče. Sakriš, mám plnou pusu slin.
fotky jsou fajn, moc hezký popis odpolední procházky a koláč vypadá úžasně :).
btw, taky jsem jednou čůrala na romantickém místě, ale bylo to právě poblíž Strahovského kláštera, nikoli Markéty ;)
Koláč je již sněden.
Romantické čůrání uprostřed velkoměsta, to je moje.
4Public a Pissing jsou samostatné kategorie v pornoprůmyslu. Kopírují dosti rozšířené úchylky, zastřešené obecnějším Fetišismem. No a když se to sejde pohromadě… Public Pissing a třeba k tomu ještě sado-maso-fruit, tak je to fuckt vodvaz! :)
tos mela hezkou cestu z prace. taky nekdy jentak zaparkuju a jdu se na ctvrthodiny projit. Je to takovy jiny pocit, delat neco, do ceho nekeca financni urad.
Klášterní zahrady čeká rekonstrukce:
http://www.sestka.cz…?clanek=2366
Z ruin chtějí znova vybudovat oranžérii. Hm. Bude po romantických zarostlých cihlových schodech, které nikam nevedou…
Jestli jsou ty schody neudržovaný,špinavý,zarostlý a nikam nevedou,tak to budou jistojistě ty pověstné "schody do nebe".
Až je opraví,tak nad nimi postaví nóbl hospodu s drahým pitím a hajzlíkem.A bude po nebi i pissingu.
To mi připomnělo,jak já při svých projížďkách na kole obechcávám křížky u cesty.Jednou jsem se u jednoho zastavil,jako že ho budu obdivovat,ale chtělo se mi tak moc,že jsem si tam s jistými výčitkami svědomí ulevil.
Byl to ale téměř mystický zážitek,pokropit patu Ježíšova útrpného kříže vlastní močí,tak jako ho on kropil krví…a tak to nezapomenu udělat kdykoliv nějaký míjím a mám zrovna čím:-)
8 a 5:
Vy jste mi teda nemravové.
6:
Ty ne.
Teda pokud ti finanční úřad nekecá do močení.
8:
Drahá restaurace a hotel už u kostela jsou; jestli do oranžérie bude možno vstupovat, to nevím. Divím se, že jim nestačí ty sady – ještě se stavět znova se skleníkem… kdo by se na to… nevyčůral…
9: to jo, ja jsem velmi mravny. Jsou ty schody dobre schovane nebo je na ne odnekud videt?
Jsou tam asi troje cihlové schody, nejmíň, a nikam se neschovávají.