ZAČALO TO KYTKOU
A SKONČILO STYDKOU…
Jako poslední mi letos v práci vykvétají barevné svlačce. Pořídila jsem dokumentační foto (viz výše) a napadlo mě, jaká je to krásná barva a jestli by šla vyfotit sama o sobě. Šla. A já šla po domě a fotila barvy živých organismů, které mne v práci obklopují. Napřed jsem je chtěla seřadit do proužků jako vzorkovník barev, ale některé se lépe vyjímaly vcelku, tak jsem snímky ponechala v původní podobě a připleskla je k sobě. Co byste tak hádali, že na nich je? Koukněte:
Květ svlačce, květ bramboříku, různé listy, zrající rajčátko, kočka a zlatá rybka.
Samozřejmě mě hned napadlo, že i lidé bývají živé organismy. Vyfotila jsem své vlasy a letně opálené předloktí. Byla jsem ráda, že je poklidný letní den a zrovna nikdo nejde, když jsem objektiv namířila na bradavku. A pak už jsem fotila barvy leckterých kousků těla. Jejich mozaiku vidíte v horní části obrázku. Do dolní části jsem dala barvy svého obličeje. A doprostřed jeho tvary, rovněž krásně rozmazané:
Možná si tu mozaiku vytisknu a vyvěsím doma. Možná radši ne.
Já bych to nabídl rovnou Národní galerii do sbírky moderního umění! ;)
To je fakt. Beztak na kdejakých obrazech autoři používají své ochlupení a tělesné šťávy…
Jéžiši, to je nádhera!!!
Nahoře se mi moc líbí ty barvičky. Dole bych udělala prostředek jenom očí – kontrast zavřených a otevřených, různě se dívajících a k tomu ty odstíny těla.
Klidně si můžeš udělat i erotickou verzi – místo očí místa intimní.
Liška do galerie!
Hele, já bych to rovnou zkusila tady:
http://images.google.cz…%26um%3D1
ad 4: najeď si na Company Information
mně se to líbí moc :) zkusím si to, ovšem použiji cizí tělo ,-) moje už je notně opotřebované :(
Dolní mozaika líbí velmi a na horní jsem krom listů poznala rajče a kočku. :-)
moc se mi to libi
Vy mě teda překvapujete;
jen prtoo, že jsem neměla dost času u počítače, jsem nepřipsala, že umím krásně vyrábět kýče, ale bohužel nevyužitelně, protože jsou to příliš osobní kýče; žádné universálně platné břízky u potoka s porcelánovým psem a andílkem stážníčkem.
A proč ty dvě mozaiky vznikly:
První v nostalgické snaze zachytit, co je kolem mne hezkybarevného v práci, kde dost možná už brzo nebudu (a mám obavy, co pak bude s tou kočkou…)
a druhá mozaika ve snaze líbivě zachytit vlastní tělo, na němž letos poprvé pozoruju podivnosti jako nemizící špek, fialové žilčičky a zadek větší, než jsem zvyklá.
Takže rychle tělo zachytit v rozmazaných barvách, abych sama sobě zalichotila, dokud to jde.
Ach, ta nostalgie :-)
chacha! me telo se letos seslape do puvodniho rozmeru. A kdyz jsem rekla ze si ho seslapu tak si ho seslapu. smrsknu se.
a ted se fotit nemusim. PAK se budu fotit
11:
Taková rulisa, ta už je sebenafocená. A moc pěkně.
:o)))
ja taky. bohuzel ne moc pekne a neni to vina fotografa :o)))
je to moc pěkné a úžasný nápad (jako koneckonců všechny tvoje výtvarné nápady). U barev tvého těla mě překvapilo, jak jsou tmavé – samá temná fialová :)
15:
Hohó!
Temná fialová, to je právě ona :-))
A když otevřeš pusu a stiskneš spoušť (ne střelné zbraně!!), vznikne černá.
Jen si bohužel nevzpomínám, který obrázek je ňadro. A2, A3 či A4 (a ta čísla nemají nic společného s velikostí košíčku)?
Tu mozaiku vlastního těla jsem vystavovala u nás v galerii loni v létě, spolu s Abecedou mojí ulice a Hřebeny – fotogramy. To je obojí taky tady na blogu.