„Ta délka zůstane, nebojte se, a vzadu bych vám to sestříhala do podkovy.“
„To je skvělý nápad – aby to bylo vepředu o trochu delší.“
„Vy se barvíte hennou?“
„Vy to poznáte?“
„A jakou máte radši ofinu, dlouhou nebo kratší?“
„Kratší, hodně krátkou!“
„Tak se pojďte posadit.“
Přesunuji se s mokrými vlasy ke stolku. Sundavám si brýle a odkládám je pod zrcadlo. Ano, chci délku nechat, ať doroste na ramena, chci se z ní radovat, všechny vlasy víceméně stejně dlouhé; jen malou úzkou ofinu, tak jak je teď, ale pořádně ji zkrátit. Hlavně už mám dost těch kadeřnic, které hovoří o „bouličce“ a ošmikají mi vlasy na temeni nakrátko. Pak si připadám plešatá, nenahmatám vzadu žádnou hřívu. Vzpomínám si, když mi tu slavnou „bouličku“ udělali asi před sedmi lety poprvé, byla to pořádná boule! Kamarád Slávista mi tehdy řekl, že vypadám jako Japonec. Vyrozuměla jsem, že nikoli jako gejša. Posledně mě stříhala kolegyně a bylo to vůbec nejlepší, co mě mohlo potkat. Umí to, přeptá se, vlastní speciální nůžtičky, je jemná a pečlivá a účtuje si lahev dobrého vína, nejraději ryzlinku. Bohužel se ze svatební cesty vrátí až na vánoce.
„Ještě tam prší? To je dneska počasí!“ stříhá nůžkami.
„Ne, neprší. Mně připadalo počasí nejhorší v pondělí; bylo takové pošmourno!“
„Já vám udělám bouličku, ta vlasy krásně vzadu nadzvedne. Teď jak je období límců…“
„No to je pravda, že jsem na ulici teď nosila většinou drdol, kvůli kabátu a šále…“ poznamenávám a rezignuji na bouličky. Jen s povděkem pozorně sleduji – ne očima – že nahoře na temeni mi paní nic nestříhá. Uf. To jsem ještě netušila, že do drdolu mi vlasy nepůjdou nejmíň měsíc.
„Vzadu to vypadá dobře.“
Aha! To zní podezřele – jako by autorka očekávala, že by to dobře vypadat nemuselo!
„Ještě to tady na stranách protenčím…“ bere břitvu.
Ajajaj, hříva nebude, hříva nebude! Jsem s hustotou a kvalitou svých vlasů spokojena, proč je protenčovat! Ale asi tomu odborník rozumí lépe a je potřeba vlasy provzdušnit, aby nevisely zplihle, abych nevypadala jako zmoklá slepice, to bych nerada. Nemám tak vlnité silné a pevné vlasy jako táta, ani tak rovné, jemné tenké jako máma. Mám něco mezi a je to náhodou praktické, protože mi účesy dobře drží. Ani nepoužívám žádné tužidlo. Silné vlasy by trčely, rovné jako hřebíky; jsou příliš těžké. A jemné vlasy jsou zas jako chmýří, zplihnou za hodinu po vyfénování a člověk vypadá jako kuře; jak to znám od kamarádky.
„No to je vlasů – když se to protenčí!“
Nepanikařit! Vždyť to vždycky tak rychle doroste… To je zvláštní, že i bez brýlí v zrcadle vidím – ne! – to, čeho jsem se hrozila; snad polovina vlasů musela padnout na ofinu, táhne se přes celý obličej! Takže po stranách hlavy nebudu mít vlasy?
„ Podívejte se na sebe, jak to vypadá.“
Beru na moment brýle a koukám na ofinu. Je dlouhá až někam k obočí.
„Nebojte se, ta ofina se zkrátí, až nebude mokrá.“
Mokrá je notně. No to jsem zvědavá. V poslední době jsem si zvykla na úzkou krátkou šikmou ofinku, takovou nenápadnou. Už tak mi můj obličej připadá o dost širší, než bych ráda, a vodorovná linie ofiny, táhnoucí se od Východního pobřeží přes celou polokouli až k nám, ho ještě opticky rozšíří a budu jako lívanec.
Tak už to fénuje. Horký. Po stranách snad přece jen něco zbylo…
„Chcete to trochu nalakovat? Máme lak,co jde hned rozčesat, je nejlepší, používají ho na soutěžích Miss, kde musí rychle do účesu sáhnout.“
Pšššš! Do levého oka.
Ale měla pravdu paní kadeřnice, oko šlo hned otevřít, vůbec se k sobě řasy nepřilepily. Čekala jsem, kdy dostanu do druhého oka, chystala se ho zavřít, ale nic. Pravá strana už asi lakovat nepotřebuje.
Přichází slavný okamžik, nasazuji si brýle, abych přehlédla čerstvé dílo. Nojo, vlasy na hlavě jsou, po stranách dokonce dost doširoka – což podle mě taky rozšiřuje obličej, bohužel. Stejně jako ta ofina. Poměrně dlouhá! Jinak je to tedy celé napak o dost kratší, než jsme čekali, ale vypadá to jako účes, dá se s tím vyjít na ulici. Kdysi mi jedna kadeřnice vepředu na hlavě vyfoukala jakýsi čtyřlístek nebo mlýn. Jako svastika to vypadalo. Chválabohu bylo kadeřnictví ve stejném domě, co jsem bydlela, a mohla jsem hned jít nahoru po schodech domů, umýt si hlavu a nikoho mezitím nepotkat. Dnes naštěstí mohu směle vykročit do města. Až si ovšem odstraním z obličeje a hlavně z nosu několik šnypslíků. Zase mě totiž neoprášili štětcem! To se mi poštěstilo jen dvakrát za těch posledních deset let, co navštěvuji – několikrát do roka – kadeřnictví. Vzadu krk, ten ometou, to jo, ale nos, ten asi může být poset tmavými čárkami. Brr.
„No podívejte, KOLIK vlasů jste MĚLA!“ ukazuje na podlahu posetou kusy tmavohnědých pramenů, „ono se to nezdá!“
Jako osoba je ta paní kadeřnice nakonec celkem milá. Jsou horší; některé mladé holky, co se hned vyptávají, jestli mám manžela, kde jsem byla na dovolené a kdy plánuji miminko. Tak jsem paní dala její pětistovku, poděkovala a šla. Nechápu, proč pokaždé, když se jdu ostříhat, zjistím, že služby podražily. Achjo.
Celý postřižinový akt měl legrační dohru: Vydala jsem se na autobus ve svém novém účesu, novém kabátku, červených botách a delší šedé sukni, kterou mám od osmnácti let. Když jsem sestupovala po schodišti dolů o blok níž, osvětlena lampou, dva kluci, teenageři, šli zdola přímo proti mně a oba zvolali hlasitě:
„Chanel!“
„Chanel!“
Vůbec nevím, co to znamenalo, jestli to snad bylo na mne, nebo to byla náhoda, nebo co.
Tolik slov kolem vlasů? :-)))) Šťastná to žena ….. jiných problémů nemaje. :-)))))
Doporučuji objet nějaké provinční kadeřnictví nebo dát na osobní doporučení a najít si SVOU kadeřnici, která neodjíždí na tak dlouho a kde ostříhání nestojí pětistovku. Já mám barvení a stříhání, kde si reguluji co a jak, milé popovídání, u nás za 420 i s kávou. A na tom je nejdražší ta bava, vynikající, pro vlasy ozdravná. Moje kadeřnice, moje doktorka a zubař jsou lidé, kteří musí být naladěni na stejnou notu, jinak je život o dost těžší a nepříjemnější.
A kde máš fotku, Chanel? :-)
Hezky napsané…svěží podzimní. Prostě Chanel! :)
ja si uz vlasy nikdy v zivote barvit nebudu. nicim. a jak se zda mozna ani umyvat hlavu. mam to prisne zakazano od lekare :o/
Třeba paní ví, co se tuhle sezonu nosí u Chanelu ;)
Leč jsem ráda, že mám už pár let kadeřnici, které můžu řict třeba: "chtěla bych nějakou změnu, přesně teda nevím jakou, ale trochu to osvěžit" – a ona to trefí. Na pětistovce za ostříhání teda spíš začíná, ale je k nezaplacení :)
Lenko,
já zase zjistila, že mi je nějak protivné mít pořád stejnou kadeřnici. Opravdu jsem jednu dobu nestála o to, chodit ke kadeřnici, co mě česala na svatbu, když mě pak potkala na ulici s jiným mužem a já se rozváděla. Nemám náladu něco někomu vysvětlovat ve chvíli, kdy chci být opečovávaná, a ne vydaná napospas nějaké neodbytné drbně zrovna v období, který není snadný.
Krom toho mě docela baví střídat kadeřnictví a čekat, jestli mi nakonec ometou obličej, nebo zase ne. V Břevnově už jsem byla ve čtyřech kadeřnictvích. Do některých už nepáchnu, do některých jo. Je to docela dobrodružný :-)
Ta kolegyně byla ale fakt nejlepší. Jen – když vím, co právě dělá – tak je mi blbý ji otravovat se stříháním, když zrovna chystala svatbu apod.
Prostě buď různé kadeřnice, anebo jedna osoba, která je mi bližší, kterou znám víc, než poskytovatelky péče o vlasy.
planetko, lio:
stříhání zdar a Chanelu zvlášť! Musím se podívat na internet a konečně pořádně propátrat, co to znamená styl Chanel a paní Chanel. Už se na to těším.
ratko, cožeee?
Neplaš!
A slyš!
Co tě to potkalo s těma ušima, prosímtě, jaké to má symbolické pozadí – nemáš něco slyšet?
To musí být teda hrozně nepříjemný! Doufám, že tě nekdo opečovává a vaří ti dobroty.
mam :o) uz jsem to uslysela.
ale tech dobrych rad od vsech… snad v zivote jsem nedostala tolik rad co mam delat a nedelat :o)))
ad 5: Rozumím. Být vydána napospas je obzvláště těžké v těžkých dobách. Ale mně ta paní naopak pomohla. Hladila, jemně se dotýkala….. Je to půl psychologa. Ví, co je to trápení, v dětství byla týraná, když v sedmnácti otěhotněla, matka ji zbila a vyhodila z domu ….. tak utekla několik set km z Moravy do Čech a tady teprve se jí lidé ujali a teď má skvělého muže, syna, rodinu, pohodu ….. už několik desetiletí. – I pro kadeřnici je důležité, aby o životě něco věděla a nebyla to jen fiflena. Také s tím souvisí, že má slušné ceny, říká, že by se styděla, kdyby si účtovala tolik jako v Praze – za totéž. A hlavně – moje vlasy, které jsou pro mě opravdu důelžité, jsou v její péči jak v bavlnce. Od člověka se mnou neladícího bych si dnes už na hlavu sahnout nenechala.
Jednou jsem byla u nějaké vítězky soutěží, ale bylo to takové trauma a tak to tahalo, že už nikdy. Hrůza za moc peněz.
lisko, s temi kadernictvimi to mam stejne. taky jsem chodila ruzne a i moje oblibena kadernice me obcas hodne smrskla a vybrala jako Vanocni husu. pak jsem si nasla takovou starsi pani, ktera me strihala i barvila lacine a se spoustou pribehu a laskyplneho opecovani. mezi tim jsem chodila ruzne. jednou me dokonce nabarvili a ostrihali za 1500 korun. to jsem dostala v práci darkovy poukaz do salonu a chtela jsem ho pouzit. tak mi tohle nauctovali a doplacela jsem petistovku :o)))
sama striham celou rodinu i pribuzenstvo.vseobecne nadseni. vsichni jsou ostrihani na tatinka.
"Chválabohu bylo kadeřnictví ve stejném domě, co jsem bydlela, a mohla jsem hned jít nahoru po schodech domů, umýt si hlavu a nikoho mezitím nepotkat." http://ty_vis_kdo.bloguje.cz….php
:o)))
Já mám svoji kadeřnici a od téhle zkušenosti se cizích bojím. (Možná bych se ještě nebála jít do Klieru, tam mě taky ostříhali, jak jsem chtěla, a hlavně se průběžně na všechno ptali včetně toho, jestli chci tužidlo, lak atd. (Ehm, ovlivněna bloggerským baby boomem mi to připadá, jak kdybych popisovala porodnici a ne kadeřnictví:o))). Moje kadeřnice umí namíchat nejlepší barvu, ví, že dva centry nejsou pět a nestříhá, kam nemá. Dokonce jsem si ji i naučila na foukání, že netřeba u mě opticky zvětšovat objem.
Lenko ad9,
tak to je Příběh! Tojo, takovou kadeřnici, která sdílí i svůj příběh, to jo, natolik blízkou osobu mít jako stálou kadeřžnici, to je ideální. Nebo jako má ratka. Nebo jako je ta moje kolegyně, ideálně :)
Jinak nezbývá než to střídat a střídat a stříhat a stříhat. Mě by bavilo chodit do kadeřnictví – kdyby nebylo vyzvědačských kadeřnic, které člověku netaktně nedají pokoj. Odbýt je strhoou odpovědí samozřejmě můžu, ale stejně to není ono :)
A teď si přečtu Kopřivy článek, ten si nevybavuju…
Nojo, vybavila jsem si hlavně úvod Kopřivího článku, kde ještě o vlasech není řeč :)
Já byla u holiče jako pětiletá, vzal mě tam tatínek. bylo to v Roudnici nad Labem. A výsledek byl naštvaná maminka, která se durdila nad mou novou patkou.
Tak jsem pak šla k holiči až v pětadvaceti, mělo to úspěch a od té doby občas zajdu.
Jo fotku toho sestřihu! Těch jsem udělala včera hodně – před i po. Jenže všechny rozmazaný a blbý a vůbec. No ještě se večer pokusím. Hlavně ten výraz obličeje bych potřebovala na fotkách upravit – proč to nedělají u kadeřníka taky, že jo! Za to bych si i zaplatila a nelitovala :)
Jé, sobota, tři hodiny odpoledne, právě vstávám a jedu rovnou na tancovačku. Snad si před tím bálem stihnu dát snídani a umýt si své vlásky… :-)))
Jsem ráda, že to dopadlo dobře, čula jsem od začátku nějakou katastrofickou pointu :)
já mám moc fajn kadeřnici, chodíme s ní mámou, není drahá a bavilo ji dělat mi šílený účesy a barvy, když jsem byla mladší (teď je vždycky zklamaná, že už jsem taková konzervativní), jen se u ní vždycky dlouho čeká :(
Jsem viděla tvůj portrét na flickru. Moc se mi líbí.
Jo a když pořád říkáš, jak jsi rozesmátá, zkus se někdy při focení usmát, tedy. (Dobrá rada nad zlato, že? :-) )
lisko, sesmolila jsem anglickou odpoved na tvem flikru jelikoz mam zajem o "komunikaci" v anglictne. a nevim jak na to. pracne sesmoleny koment pryc a nejake pozadavky na me kterym vubec nerozumim :o/ muzou komentovat na flikru i bezni lide?
dewberry,
šílený účesy a barvy? Do toho se pustím v budoucnu. Až mě bude mrzet moje stará hlava :)
Lenko a ratko,
k flickru:
na flickru mě taky baví, že se procvičuju v angličtině. Komentovat se tam může až po registraci – tzn. že člověk si jen dá nějaké jméno a heslo a to je všechno. Mně klidně komentujte – ale je tam běžné, že pokud někomu komentuje někdo, kdo nemá sám žádné fotky, tak je označen jako nežádoucí šmírák :-)
Henry Psanec tam je taky jen bez fotek.
Autoportrét je děs (ty starší nejsou tak hrůznoskvoucí); jak mi tam někde někdo velmi zdvořile psal – "ne každý úhel je pro ženu lichotivý." :-)
Musím se v tom směru nějak vylepšit. To taková dewberry, ta už má praxi jako fík!
Soucitim! Mne to take brzy ceka, ale nechce se mi, mam rada vlasy dlouhe a zda se mi, ze snad vsechny kaderinice na svete si mysli, ze dlouhe vlasy pod lopatky uz je znamka absence stylu, nebo co…takze mi vzdycky clasy okudlaji az na ramena…
ad 19: No, já vím, komentovat až po registraci. Ale já už nechci být nikde registrovaná. Už stačí. (Jsem registrovaná na mnoha mnoha úřadech státních, v rámci své práce asi na deseti místech dalších, ve třech bankách, maily na čtyřech serverech, na bloguje, na blogu idnesu, když chci něco koupit přes net, tak na všechno abych se registrovala, zapomínám hesla, piny, zapomínám, kde už registraci mám ……. aspoň že domů mě pustí bez registrace, jenom na klíče. To si vždycky oddychnu.)
Terezo,
tak ono je to takhle s kadeřnicemi všude na světě? Ve španělsky mluvících zemích bych to vlastně nečekala.
Lenko,
to chápu – taky mám asi dvě jména a hesla všude možně po internetu nakombinované, ale nikdy nevím, které, a plete se to. Jestli někdy budeš cítit chuť komentovat nějakou fotku na flickru, tak klidně tady; on to extra velký maglajs nebude :)
Stejně ten flickr je pro mě takový stručný deník a blog nestručný občasník, to jde dohromady dobře.
oslovil mě boj s ofinou – taky jsem její stálou majitelkou několik návštěv u různých kadeřnic mě přesvědčilo k investici do kadeřnických nůžek, takže od té doby si pidlikám ke své naprosté spokojenosti ofinu sama. Do té doby jsem odcházela ze salónu nejen jako z hvězdných válek, ale i s nosem a tváří posetou drobnými hnědými chlupy (ty jsem si pak hrozně nenápadně stírala kapesníkem v metru:)
Psice,
tos zavedla dobré definitivní řešení otázky hvězdných válek! A slovo "pidlikám" je náramně výstižné :)
ad 24: Pročpak si zákaznice, když kadeřnice zapomene, si nepožádá o důkladné ometení obličeje? :-)
ad 24,25: Pidlikat je ale spíše používáno při hře na strunné nástroje, ne? Nabízím své oblíbené pižlat nebo pidlat.
Jen tak naokraj: Moje kadeřnice si ustřihla ofinu pěkně zubatě. Druhá ji na to upozornila a ta moje řekla "ále, dyk je to jedno". Smála jsem se, že je to milé slyšet z úst kadeřnice. Líbí se mi, když má někdo nadhled nad svým oborem. A ona opáčila: "Dobře, takže dneska to obarvíme zase na zeleno, jako dycky, žejo?" A já: "Jistě, jen tam přimíchejte sem tam nějaký ten fialový proužek, je podzim, tak ať jsem taky trochu pestrá." …… Ale nehledě na řeči, odcházím vždycky skoro jako slušný člověk se slovy "ano, tuhle hlavu kupuju, zabalte mi ji s sebou."
Lenko,
"tuhle hlavu kupuju," to je skvělý :-)
ad 27: No jo, to já někdy, když už to mám odrostlý zaběhnu do kadeřnictví a řeknu: "Podívejte se, s jakou hlavou mě necháte chodit mezi lidi, dyk vám dělám ostudu. Nevejdu se vám dneska /zítra do programu?" A paní kadeřnice uzná, že mě fakt takhle ven nemůže pustit a snaží se mě vtěsnat někam mezi objednávky, kde už zpravidla místo není. Až teď si uvědomuju, že jsem drzá, ale někdy prostě není zbytí a jsem moc vděčná vždycky, když mě takhle vezme. Nedokážu se objednat třeba šest neděl dopředu jako jiné dámy.
Ale ona je tam docela legrace vůbec. Kolegyně kadeřnice si udělala účes a pak povídá: "No, to zase všichni budou koukat, báby padnou na zadek, až půjdu do společnosti …. třeba do Lidlu …. to budu zas za hvězdu."
Od té doby používám úsloví "až půjdu do společnosti, třeba do Lidlu".
(Ovšem pravda je, že pokud se cítím v sociální izolaci, jdu "nakupovat" (já nenakupuju, já se dívám na kytičky, stejně nic nepotřebuju) do OBI nebo do Kauflandu. Potkám tam půl města. Pohovoříme a já s prázdným košíkem jdu k pokladně. Ale co, je to přirozené, lidi se vždycky setkávali na tržišti.)
Proto mám taky odjakživa z holičů a kadeřnic a podobné verbeže hrůzu, a to jsem u nich nikdy nebyla…
Ach…kadernice, ktere se chteji bavit o manzelovi, detech, o tom, kde jsme byly na dovolene.To je mor zase pro mne.Zrejme budu pro kadernictvi, ktera jsem navstivila ta divna, ktera si nechce povidat.I proto jdu pokazdy jinam, protoze mlcet pri prvni navsteve je spolecensky prijatelny (aspon tak se mi to zda :)) ale uz pri navsteve druhe bylo s tim mym mlcenim nejak divne dusno . Jestli muzu doporucit ,pobavte se tady:
http://modnipeklo.cz…m/#more-1678
Kypřanko,
tak to mám podobně!
Módní peklo? To teda jo! Hlavně ať nikdo nemá na hlavě ani na těle, co chce – hezky ať si to nechá nadiktovat od odborníka :-)
Teruno,
to by mě teda zajímalo, co by tobě udělali, kdybys jim nechala volnou ruku…