UŽ TO VÍ AJ PÍ MÜLLEROVÁ…
Radovat se, že někoho odkrouhli? Smrt vraha jako důvod k oslavám? A byl to vrah a zabili ho vůbec? A kdo to vůbec byl ten Usáma bin Ládin – ví to někdo, nebo známe jen jeho mediální obrazy?
Viděla jsem fotku rozesmátých radujících se Američanů na Manhattanu; oslavovali zprávu, že jejich vojáci zabili Usámu bin Ládina. Napřed mě to zarazilo – radovat se, že někdo umřel. Pak jsem si představila sebe na tom místě:
Jsem Američan, před deseti lety kamikadze násilníci zaútočili letadly na moji zem, na moje město, na jeden ze symbolů mého města a “vyspělosti” civilizace, jíž jsme součástí. Zemřelo přitom hrůzným způsobem hodně lidí, některé jsem znala. Bylo to strašné. Otřesné. Cítím velkou bezmoc a vztek, nechci, aby tohle lidi dělali, aby se tohle dělo. Nechci, aby se to dělo ve světě, kde žiju. Existuje nějaká moc, která tomu zabrání? Mám chuť jít vraždit.
A tu se cesta Američana a cesta moje rozchází: Američan – představuju si – očekává a doufá, že americká vláda a americká armáda bude tím ochranitelem, autoritou a možná i mstitelem. Já ne. Já si řeknu: To je ale smutné a hrozné, že existují takové věci na světě. To je škoda, že se lidé zabíjejí. To je asi tím, že si nerozumějí. Možná by jako první krok pomohlo, kdyby si Američané představili, jaké by to bylo být ne-Američan. Místo aby pořád mávali vlajkami a utvrzovali se v tom, že jsou Američani a nikdy jinak. – Jenže to už nestojím v roli Američana, kterému zaútočili na Manhattan, to už jsem já. Kdyby mi zaútočili na Václavák, tak co? Nevím. Možná bych se nespokojila s “mírovým řešením.”
Proto asi toho Usámu nemohli nechat být. Přitom kdoví, jak velký nebo malý podíl měl na 11. září. Někdo to ví. Ale my to nejsme. A takových Usámů je a horších! A koho budou jako hlavního teroristu pronásledovat teď?
A proč ho tak svinsky zastřelili – sami v roli teroristů a nejinak – neozbrojeného a hned jeho tělo odklidili? Nemohli ho jen dát do vězení? Jsem proti trestu smrti. Tohle ani nebyl trest smrti, ale krvavá odplata bez ohledu na jakékoli dohody a bez ohledu na to, na jakém státním území se Američani nacházejí. Oni si můžou zajet někoho rozstřílet na jiný kontinent, ale k nim na Manhattan nikdo přiletět nesmí?
Navíc když už provedou takovouto akci, měli by mít důkaz – tělo. A toho se hodně rychle zbavili, nevídaně rychle. Divné. Až to vypadá nejen že tahle akcička byla načasovaná přesně tak, aby vyrobila volební preference Obamovi v pravou chvíli, ale vypadá to dokonce, že žádného Usámu nezabili, že to jen nahráli kvůli těm volebním hlasům. Proč by to totiž neudělali chytřeji, aby nebylo žádných pochyb? Proč riskují zpochybnění a fámy? Já věřím, že Usámu zabili, ale nevěřím, že to má nějaký smysl (krom toho nevěřím, že jít zabít kohokoli má smysl). Nevěřím, že Usáma byl tak důležitou VÍ AJ PÍ figurou, jakou z něj Američani udělali. Aby pak udělali o to větší hrdiny i ze sebe, až ho odstraní. Jak učinili.
A pozor – teď už neexistuje žádný důvod, aby se příslušníci americké armády zdržovali v Afghánistánu! Usáma už tam není. Tak ať tam nejsou ani oni. Ať si jdou hledat (ropné) konflikty zase jinam … takový Írán má velká naleziště ropy. Jistě se z něj v budoucích letech stane i naleziště amerických vojáků. Až tam nalezou.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
článek Erica Margolise přeložený na blogu Aleše Drobka plus komentáře
články o bin Ládinovi na Al Jazeera anglicky
Jásiru Arafatovi dali Nobelovu cenu míru a Usámu bin Ládina odpráskl jiný nositel Nobelovy ceny míru, Obama, v jeho dobrovolném domácím vězení.
Vždycky jsem měla ráda krásné paradoxy. Ale tyhle mi krásné nepřipadají. Směšné jo, ale přitom slzavě krvavé.
Smrt člověka je vždy smutná a děsivá. I když to byl člověk, který stál za mnohými teroristickými útoky. Je jedno, kdo koho vraždí, vždycky umírá kousek z Nás.
Pomohla smrt Hitlera k tomu, aby zmizel fašismus a násilí? Zmizí smrtí Usáma Bin Ládina terorismus?
Nebojím se "velkých" zlých mužů (a žen – jsou takové? Nevím o žádné.) Bojím se množství jejich přisluhovačů…..
Bojím se radosti, kterou projevovali někteří po smrti člověka. Ať jím byl kdokoli.
Extremismus v jakekoli podobě je špatný a nemá se dostávat ke slovu nikde – snad jen občas, pro ukázku, abychom zjistili, jestli se nestal normou. Na vině je často lidská lhostejnost. K dění, k vědění, k námaze dozvědět se.
Ve stejné řadě ale s bláhovostí těch, kteří věří v mírové řešení všech konfliktů.
[2] to že nevíš o žádné, neznamená že neexistují.. Co třeba naše česká "krvavá Madla" která zabíjení civilistů v Iráku považuje za přijatelnou ztrátu, Co třeba taková Condi Rice, která má ruce od krve až po ramena? Největší krvelačnost žen je v tom, když nastane "modelová" situace: Vyhublý a hladový rys (vlk) strhne na vesnici, kde pasou ovce – zatoulanou ovci. Noviny zabrnkají na strunky strachu… a krajem jde strach a velké oči z vlkodlaka. Nemine den, kdy některá z k smrti vyděšených "žen domácích" z nedalekého maloměsta zavřískne, že by se měla bestie okamžitě zavraždit, protože přece bezprostředně ohrožuje jejich děti!!!! Píšou petice a opruzujou v místním mysliveckém spolku ospalé fořty aby už konečně začali jednat!!! To ste chlapi? že neumíte chránit ani nebohé ženy a děti???? …(*) takle nějak se projevuje neadekvátní chování žen, které jsou ochotny jít za každou cenu přes cizí mrtvoly. Většinou ale na základě své nedomyšlenosti, vyplašenosti a zkratkovitého jednání. Podobné to je i ve velkých měřítcích politiky.
(*) Lhostejno, že jiejich parchanti čumí celý den u TV nebo počítače a venku se pohybují akorat při přesunu ze školy do hospody a domu.
celý vznik "tzv. terorismu" je ostuda lidství už nejmíň 40-60 let. Terorismus nevzniká sám od sebe. Příčinou je zjevné a nespravedlivé rozdělování kultur, hodnot a zjedné dávání najevo nadřazenosti jedněch nad druhými, nerespektování.. .různými způsoby. Terorismus je zoufalství, protože selhalo všechno jiné. Z toto lze vyvodit, že tzv. terorismus si vypěstovaly ty lidské kultury, proti nimž je dnes zjevně namířen. Bohužel to odnášejí jní lidé.. dědici odkazu.
Historie jednou označí dnešní dobu za strašnou noční můru… ale jen tehdy, pokud bude nějaké "lepší příští". V každém případě jsme jako lidé na cestě do zapomnění. Násilí vytváří už jen násilí. Nic jiného.
TS,
s tím bych celkem souhlasila – až na poslední odstavec / tři věty. Dnešní doba není podle mě horší "noční můra" než jiné dosavadní doby; ale nejsem vůbec pro nějaké "doby" srovnávat, podle mě to nejde.
A druhá věc je, že nevidím jen tu "noční můru", ale i spoustu dobrého, co existuje. A nevěřím, že násilí bude to poslední, co zůstane na světě.
Také se mi příčí oslavovat něčí smrt. I když si vzpomenu, jak islámští fundamentalisté oslavovali útoky 11.září:(
Jinak bych nebyla na Američany tak přísná. Já souhlasím s tím jejich "vývozem demokracie" a jsem ráda, že zbavili svět v posledních letech minimálně dvou otřesných vrahů – Saddáma a teď bin Ládina. Ale já jsem v porovnání třeba s Tebou asi moc militaristická:)
Akci v Afgh chápu jako obrannou. Jak správně uvažuješ, kdyby nám tu někdo zbořil Pražský hrad, tak to asi taky jen tak nenecháme. Je pravda, že bin Ládin tam už není, ale nějací další nepřátelé tam pořád ještě jsou. Ale nepochybuji, že časem se Američané odtamtud stáhnou.
Mám z toho husí kůži a divno kolem žaludku. Věřím že ho zabili a že ho zabili tak hnusně, že radši nechtějí ukázat jak.
Protože se bojí.
Jako já.
Že to není konec, ale začátek.
je to proste hnusne. asi mu ustrelili kus hlavy. pred rodinou. pak ho dorazili, protoze se furt hybal i s tou zostrelenou hlavou.
nasili bylo vzdycky, dyt treba Rsputina zabijeli asi nasedmkrat.
je to fakt hnusne
asi (mozna) si to nasili v sobe neseme jako dedictvi. geny. neco co k nam patri. teda pokud se hlasim k lidem jako k celku. ze tohle co vidim na ty obrazovce, ti jasajici lide lacnici po krvi, ten zastreleny… ti vsichni jsem taky. tohle taky.
ru, ratko,
no, zabili ho jako mstitelé, ne jako představitelé "civilizace" nebo "demokracie" nebo snad ženevských konvencí :(
Christabel,
a já bych na Američany byla i přísnější. oni táhnou jen někam, velmi výběrově (např.ropa) a jen přesně ve chvíli, kdy se to někomu z nich hodí. Být proti nějakému diktátorovi (a nenastavovat krk, být přitom pěkně daleko), o kterém všichni desítky let vědí, že je diktátor, to není žádný hrdinství ani dobro ani nic. Jenže oni byli s diktátory. Obracejí se proti diktátorům až ve chvíli, kdy to má diktátor nahnutý nebo je mu osmdesát let.
A mučej lidi, stejně jako ten diktátor. O co jsou lepší?
[9] zase ta média:
ukázat dvě desítky lidí, kteří jásají nad něčí smrtí, ale ještě neznamená, že dvě miliardy lidí nejásají a jsou proti zabíjení. Nebo je jim tahle nafouknutá kauza šumák, protože maj co dělat, aby měli vodu k pití :(
[9]
jinak souhlasím s "ti všichni jsem taky."
Myslím si, že velkej problém jsou uprchlíci a migranti. Jsou to chudáci. Nemáme představu, jak velké "objemy" v porovnání s těmi, co známe v Evropě, jsou jich v rozvojovkách, Súdánu, jinde v Africe, v Íránu (ne najednou, během let). A davy jich vznikají nejen když se nějaký diktátor chápe moci, ale i když někam vlítnou Američani s bombama.
… teda to "ne najednou, během let" ad [13] jsem mohla klidně vynechat. Někteří uprchlíci mohou zůstat uprchlíky desítky let v nějakých lágrech, protože je nikdo nechce. Ani v těch rozvojovkách, kam se uchýlili, ani ve vyspělá¨ých státech. Nikdo je nechce pustit k sobě do země, nikdo nechce mít potíže, nikdo nechce vydávat prachy na péči o imigranty, samozřejmě. Z peněz daňových poplatníků. Připadá mi, že evropské země si to vážně můžou těžko dovolit, už tak mají vysoké daně, narozdíl od Američanů,kteří mají všechno levné, hlavně ty ropné pohonné látky, žádné daně. Uprchlíci jsou ubožáci. Musej bejt hrozně omezení, nejen prostorově, deprivovaní. Až ti se jednou naserou a informačně propojí, to bude teprve tóčo. Usáma hadr.
… [14] jenže to naše západní civilizace nikdy nedopustí. A zaplatí za to velký prachy. Jestli půjdou z rukou nejbohaších elit, anebo ze spousty malých kapes daňových poplatníků, to netuším. Nebo to půjde z kapes Číňanů a zainvestujou si a my už budem za horizontem? :)
Nonic, do takových věcí nevidím, bohužel. Možná TS dodá k tématu nějaké osvětové video :-)
Když …… abych pravdu přiznala, tak nemám úplně přesně jasno, proč ty teroristické útoky vlastně jsou páchány. Jistě s úmyslem poškodit americký imperialismus – podle nich, nebo co jako přesně ….. Od 11.září jde ze strany Američanů o akce obranné, to jo, ale nějak k tomu došlo … terorismus je reakce na něco, na nějakou bezmocnost. Vadí jim rozpínavost USA? Kde je vlastně přesně příčina terorismu – teda ze strany muslimského světa? Já už jsem to asi zapomněla, jestli jsem to tedy někdy věděla.
A pak, Christabel, jestli tomu dobře rozumím, ty jsi věřící křesťanka? Jak se k zabíjejí/vraždě staví křesťané?
Aby bylo jasno, nejsem pacifista, myslím, si že všechny konflikty se zatím nedají vyřešit mírovou cestou, ale jsem ráda, když jsou předtím vyčerpány veškeré možnosti nezabíjející. A když je eliminována krutost i na straně dejme tomu práva. Když nejde o mstu, ale jen o zamezení větším škodám na životech. Tak by to asi podle práva mělo být, ne?
no, jak to tady čtu, tak mě těch "osvětových videí napadá asi padesát. A všechny budou dost k věci. Jenže každé takové sdělení potřebuje kontext, nebo alesoň ochotu chápat že bez souvislostí to bude "bába nebo sníh, všechno jedno"… Jinak se vždycky vyrojí spousta brouků pytlíků, co budou zasvěceně mluvit akorát tak o hovně,
no, k diskusi tu už tu asi nepřispěju, protože bych mohl v zápalu "vysvětlování" akorát tak nadělat zbytečný oheň na střeše. A nikam se stejně neposunout.
Zamysleme se jen všichni, o jakých děsivostech se tu bavíme, jakto že naše kultura je v úpadku, proč nedokážeme ctít vlastní hrdiny na den Pražského povstání… a jiných tisíc proč.
Jsem z toho dost smutný, a ještě na závěr jedno: Na otázku, "proč se to děje" bych asi řekl, že už nestačí pasívně rezistovat a živit v sobě sebeklamy, že když se o něco nezajímám, nebode se to nebude ani zajímat ono o mě,
Pro změnu prti vnucování a vměšování je potřeba i aktivní a jednoznačné odmítání. Není argumentem, že něčemu nerozumím, proto nemůžu vyjádřit co chci a nechci… to jsou právě nebezpečné posuny v chápání, které jsou nám jako PSYOP už desítky let vštěpovány. Vždy máme možnost a právo odmítnout bez vysvětlení.
Takže to je asi všechno, každej ať se s tim sám vyrovná jak umí. Videa si najděte sami, víte kde.
Doufám, že Christabel se vrátí a přečte si Lenku [16]. Taky by mě to zajímalo. Komplikované. nebo ne? Ono je v tom TOLIK lidí a každý jiný… i když rozkaz je rozkaz a schválený rozkaz ke mstě a vraždě je něco jiného než rozkaz k zadržení, uvěznění atd. Je to dlouze promyšlené rozhodnutí skupiny pohlavárů,kteří mají moc.
Díky, TS.
Vyberu si jen to jedno okrajové, cos psal o výročí Pražského povstání. jak to, že "nedokážeme ctít vlastní hrdiny"? Já na Pražské povstání myslím, nikdy na něj nezapomenu, na oba své zaangažované dědečky ani na jiné.
ono se asi kazdy k tomu stavi dle sveho naturelu. nekdo rekne: Odmitejme
me napadlo jako prvni: prijimejme!
Protoze reflex, srdce i rozum rika: tohle nechci tohle odmitam, tohle odmitam, zasadne odmitam, ale nekde uvnit uz jsou nitky navazany. uz davno prijal a uz dlouho je soucasti. je soucasti tim ze existuje stejne jako ten druhy. a ze se jeijch cesty protly.
takze lide jsou lide. jejich telo funguje stejne (instinkty jsou stejne) a jejich vedomi nevnima dle narodností (jeich intuice je taky vede stejne)
takze clovek ktery ma pristup ke zdrojum a to jsou veskere vyspele zeme nechce (logicky) aby tyto zdroje vyuzivali jini lide (nasobky jinych) a odebirali z nich pro sebe. Zdroje jsou omezene. BYlo by to ohrozeni. A ti co nemaji pristup ke zdrojim se zase chteji k temto zdrojum dostat. Hromady utecencu,lidi kteri jsou zvykli bojovat o svuj zivot a o preziti. Pro ktere je to treba jedina volba.(nebo nic)
Bin Ladin pry vyhlasil valku Americe kdyz nastoupila do Afganistanu pote co odesli Rusi. opet bylo dle jejioh predstav svobodne uzemi obsazeno.
TAkze ty teroristicke utoky byla valka. Lide kteri ziji v zapadnim svete nemaji pocit ze ziji ve valce, jsou hodne chraneni armadou a tajnymi sluzbami. Takze jim ani neprijde ze jsou ve valce s al kaidou. Ale ta druha strana to bere smrtelne vazne a bojuje obetave a do posledniho dechu. Nema tak silne vojsko a nema tak velkou obranu a tak bojuje prostredky ktere ma a ktere funguji. Vede valku.
Jestli smrti bin ladina valka skonci, nevim.
Asi ne. Amerika nevypada ze by ji chtela prohrat, teda vyhlasit kapitula a stahnout se ze vsech okupovanych uzemi ktere ji nepatri.
Asi nezname mentalitu kmenových narodu. TAm to (asi) tika jinak. nevim. to me tak napadlo. vubec tomu nerozumim, takhle nejak si to vysvetluji. Jsem rada za jakekoliv jine vysveteleni. Treba proc vyhazuji teroriste lidi do vzduchu a sebe taky. a jak odstranit tu pricinu. to proc. ABy to nedelali. Vzdyt lide chteji zit, milovat, radaovat se. Neni jejichprirozenosti se zabijet (vcetne sebe)
Jeste me napadlo (ale to uz fakt kecam kraviny) ze by bylo resenim vyhladit vsecky puvodni kmenove narody aby nemeli pocit, ze jim nekdo jeich uzemi krade a ze ho musi zabit.(neco jako indiany, kteri nakonec dali pokoj kdyz jich bylo par)
jinak jsem slysela v televizi, ze Al kaida zabila vic "svych" lidi nez na zapade. Zabijela kazdeho kdo byl podezrely ze ma neco spolecneho s nepritelem. Vyhlazovala vesnice. ale tomuze byt taky jen medialni obraz.
Podobne to slysim o africkych kmenech ktere se mezi sebou vyhlazuji a vedou valky. Krute a nelitostne. JIny svet.
Teď jsem četla rozhovor s tou muslimkou, která utekla z Keni a žila v Nizozemí, kde se stala známou političkou, nyní žije s ochrankou, protože je na seznamu… popisovala velice zajímavě, jak je už jako malé děti ve škole indoktrinovali nenávistí ke všemu nemuslimskému, neislámskému. Byla úplně překvapená, když z knih zjistila, že nenávist nemusí být jediný životní program. Tolik asi k příčinám terorismu, i když nepochybuji, že to má celý komplex příčin.
Křesťan nemusí být automaticky pacifista. Válku pokládám za hrozné zlo, samozřejmě si přeju, aby jich bylo co nejméně a lidé v nich neumírali. Ale cesta k míru nevede tak, že zničíme všechny své zbraně a budeme čekat, až to ti, kdo žijí z nenávisti vůči Západu, udělají také. Kdepak. Tedy já podporuju armádu a podporuju její nasazení proti strůjcům teroristických útoků. Nechci, abychom zůstali bez ochrany. A podporuju i NATO.
Pokud už k válce dojde (ospravedlnitelná je jen ta obranná), tak je bohužel zřejmé, že v ní umírají lidé. Takové už války jsou. To nic nemění na tom, že si přeju jako každý normální člověk, aby obětí bylo co nejméně a brzy se vrátil mír.
ratko [19]
jsem chtěla říct – aby zas nedošlo k neporozumění v pojmech, jak se to tak pořád stává – že
odmítat
(rozhodnout se něco odmítnout, něco neudělat – a tím se s tím vypořádat)
je něco jinýho než
popírat
(tj. nerozhodnout se, nechtít vidět a slyšet a nechtít rozhodnout – a tím se s tím nevypořádat).
JInak nevím, jestli je to skutečnost, že AlKajda je teď už oslabená, rozprášená, fragmentovaná. Důležité jsou ty změny na blízkém Východě, ty neextrémistické.
A k těm sebevražesným atentátníkům – někdo (Koukolík ve Vzpouře deprivantů?) přednášel o tom, že jsou pečlivě vybíráni, už jako děti, pro svoje vlastnosti a pro svoji situaci – mají hlad, zemřeli by, mají vyvražděnou rodinu, jsou v šoku, jsou sami na ulici v bídě. A je jim pak vtloukáno do hlavy kdeco. A oni se sebeobětuí. Protože jiná možnost by byla zemřít hlady pro nic za nic.
23S těmi sebevraž. atentátníky to není pravda. Třeba atentáty v Londýně spáchali normálně žijící lidé, otcové od rodin… rozhodně ne nějací vyhladovělí zoufalci.
Tohle je motivováno nenávistí, ne hladem.
22
ale žádnej mír nebude, dokud budou zápaďáci bombardovat civilisty, chudé, odstrčené, neinformované civilisty. Já být na jejich místě, jdu taky vraždit Američany, je to dost možný.
Jedinou možnost vidím ve spojení, začlenění (ostatně proto původně vzniklo ES, nyní EU) těch ukřivděných, chudých, odstrčených, nevzdělaných k ostatním. Ale to jde jenom, když překonáme svůj strach z nového, neznámého, cizího. Strach z jinakosti cizích lidí. Teprve až nebudeme pociťovat jako ohrožení, že máme souseda muslima, cikána, imigranta, vietnamce atd. a nebudeme se od nich segregovat, až se odporně bohatí lidi přestanou izolovat od zbytku chudého "špinavého" světa, o kterém nic něvědí, až nebudou zavření ve svých letadlech.padesátých patrech mrakodrapů a miliardářských vilách za vysokou zdí, tak pak. Do té doby žádný mír nemůže být. A to je na každým. Na tahu jsou ti mocnější a bohatší, ne ti chudší, okrádaní, jiní, nevzdělaní, kterých se ti první tak hrozí.
24 fakt? No a kde se narodili ti tcové od rodin a kdo je vychoval kdo co udělal jejich původní rodině? Něco asi jo.
Nenávist jo, ale někdo ji v nich musel podporovat.
ad 22: Díky za odpověď.
Ten příběh mě docela vzal. Slova "Byla úplně překvapená, když z knih zjistila, že nenávist nemusí být jediný životní program." si budu pamatovat.
Lenko, jenže já si nemůžu uvědomit, kde ten rozhovor byl… v nějakém časopise. Je docela známá, jmenuje se Ayn, tuším, spolupracovala s Theo v. Goghem na tom filmu, kvůli kterému jej zavraždili. Ty knihy si brala tajně, měla je zakázané.
Liško, ad 26, to já nevím. Ale atentáty v Londýně páchali obvykle potomoci přistěhovalců, první generace narozená už v Británii. Žijí v demokracii a nikdo jim nebrání praktikovat jejich víru, slavit svoje svátky, používat svůj jazyk. Nenávist v nich možná podporuje to, že si připadají odlišní, odtržení od většinového prostředí, jenomže za to většinové prostředí vážně nemůže. Oni přišli sem.
Tvoje otázky předpokládají, že "my", že většinová společnost, Západ, dělá něco špatně. Taky jsem byla nakloněna tomu věřit. Ale už si to přestávám myslet. Co když to tak není?
podle mne je logicke, ze neco muze dojit az do
extrem(ismu), kdyz to ma uz na zacatku urcite pocatecni znaky, urcity princip z ktereho se to muze vyvijet.
tim principem myslim system viry.
vlastne je to zaroven system strachu. protoze ta vira je povinna, vynucovana, zastrasovani, tresty. strach jako zakladni princip uz od uplneho zacatku, od beznych pravidel pro bezne lidi a bezne situace v zivote.
vidim v tom souvislost ze se z toho vyvine terorismus coz je princip strachu dotahnuty do extremu.
a to jsme este nezacali o obsahu. ze obsah te ideologie ma taky velmi slusne "zaklady" "nabozenskeho rasismu", kdo je vic min, kdo ma pravdu kdo ne, kdo ma cenu, kdo ne. z tohodle zakladu se podle mne taky "snadno" "pritvrzuje"…
me terorismus pripomina takove ty extremisticke separatisticke hnuti jako RAF, nebo nejake ty kavkazske bunky, hnuti za svobodny DAgestan a tak dale. DYt i v Irsku se prece vyhazovali dlouha leta do vzduchu katolici s evangeliky.
Asi to naznacuje nejakou souvislost s virou potazmo s ideologii kvui ktere se "vyplati umrit". A nemusi jit jen o extremisty. BAvili jsem se o "hodnych hrdinech" apovstalcich kteri polozi zivoty z nasich pohledu za dobrou vec, za spravedlivou vec, boj proti okupantum a tak…
Nakonec se dostaneme k uhlu pohledu. Kdo koho povazuje za okupanta. Kdo se citi byt zatazen do spravdliveho boje a polozi za nej svuj zivot a klidne i zivot cele sve rodiny ci skupiny.
Citi se teroriste jako stateční a obdivuhodni hrdinove? TEda odpovidam si sama . Urcite. Oni se citi vtazeni do spravedliveho boje. ze jsou hrdinove, ze umiraji na barikade spravedliveho boje za sve idealy.
Rozdeluje vira? Nebo ideologie? Idealy? Uz to tady psal SAul, ze idealy jsou smrtelne nebezpecne :o/ ze v jeich jmenu tecou potoky krve.
TAkze kdyz necham teroristum ty jejich idealy (ty nezmenim), musim se podivat do "svych" rad. Cim posiluji agresi, jakym jednanim, v cem se lisim.
Nerikam ze nase spolecnost je spatne. je urcite pro nas vsecky pohodlne a bezpecne. Je nas taky zde na zapade hodne co drzime pri sobe. TAk nejak uvnitr tusime, ze ti teroriste nejsou pouze "zli". ZE vse ma obe strany mince. oni ve svem pohledu se citi hrdiny na barikade. STatecni bojovnici. Muzi (a zeny) se cti. U me vznikaji otazky prave v tom rozdilu pohledu na zakladni zivotni hodnoty. Proc oni vidi ten nas zivotni styl jako tak hnusny a podradny, ze nas musi zabit? a sebe taky?
vidim dve urovne, sikovne chytre propojene.
prvni je ta obycejna lidska uroven, kdy kazdy je vic nebo min schopen myslet stylem "kdyz mne chcipla koza, tak at chcipne sousedovi taky"
neboli nedokazu-li delat veci z kterych budu stastny,
pomuzu si obracene tim ze budu stastny tim ze nekoho jineho udelam nestastny. bezny mechanismus.
dalsi struna na kterou se hraje je to uznani, ta cest bojovat za neco vyssiho,
sikovna manipulace obycejnymi lidmi.
a taky si myslim ze nefunkcni systemy proste musi byt prosazovany nasilim, aby se neprislo na to ze jsou nefunkcni.
aby se poddani nikdy nedovedeli ze pracuji pro neco co je lez. takze viry se musi tlacit nasilim a na viru se musi obracet, a bezverci jakozto rozkladna sila musi byt likvidovani. jasna logika.
28 Christabel, není. Neděláme jako "západní civilizace" něco špatně. Děláme, co děláme, žijeme, jak umíme. A ono to nese následky i mimo naši civilizaci, na ostatních koncích světa. Do kterých jsme vždycky zasahovali, kam jsme jezdili pro zdroje (a taky šířit náboženství), takže se nás to týká. Jsou to naše následky, ne jen jejich. Není to tak, že nemáme žádnou odpovědnost. Tak ji musíme nést, bohužel. Nebo se nám to vymstí.
Ore, me ta vira prijde uz jen jako nastroj. zila jsem v zemich kde verici tvorili pres 90% obyvatel. at katoliku a pak i evangeliku. a nic tm nebylo prosazovane nasilim, a taky nebyli nasilni nebo agresivni, naopak.
viru lze zneuzit ale neni to vina viry. lez je vira uplne stejne jako bezverectvi. takhle jednoduche to podle me neni.
ty proudy a pnuti a chaos vznikaji zejmena tam kde dochazi k nerovnovaze a anarchii. A to nejen v bohatstvi. Spousta kultur je zalozena na tradici a ritualech, ktere tuto kulturu udrzuji zivou. Jakmile dojde k rozbiti tradice a ritualu, tak zacne anarchie a potazmo nasili. Protoze prave ten ritual a ta konkretni tradice udrzovala strukturu a vnasela energii řádu do daneého regionu. Rozbiti tradice znamena chaos a valku.
evangeliky ani katoliky jsem nemyslel, u tech je to nastroj k realizaci klidnych cilu
34. neni. ve stredoveku se mydlili hlava nehlava, a v irsku to trvalo donedavna. to neni v tom nabozenstvi. to jsem jen chtela rict. je to spise v ritualech a tradicich. to nabozenstvi se k tomu prilepuje dodatecne. muze byt i mormonske nebo vodo. to je uplne jedno.
vzdavam se. musi to bejt v ritualech. treba se jim porouchala nejaka rekvizita. zrezla nebo tak neco. nebo zkomolili nejaky zaklinadlo. nebo otrava z E-cek v potravinach infiltrovanych ze zkazeneho zapadu.
ted, ted jsem si vzpomnel.
inspektor Clousseau rikal "je to dilo nejakych temnych sil"
a ten to musi vedet nejspravnejc, bo je Francouz.
takze woodoo, dyts to vlastne rikala.
a tim asi koncim, rozvijejte hezky sve racionalizace,
jdu balit a jedu mezi lidi abych dostal taky trochu vejprask pres ego.
gúsnarč
(co to je to si vygooglete za domaci ukol)
[29] or [30]
z čeho je taková bezmoc a zároveň vztek, až vznikne terorismus? V současnosti tedy… mi připadfá, že zákldem je jinakost,my a oni, která může být snadno založená na náboženství. To je asi nejsnadnější. Stejně jako barva pleti, to je taky snadný. A s tím asi musí být spojená ještě druhá věc – pocit ukřivděnosti, pocit, že mě někdo (ten druhý, jiný, oni) vykořisťuje, zneužívá nebo se vyvyšuje.
A to není "problém" jen toho deprivovaného, co se cítí utlačen (lhostejno, zda reálně utlačen je nebo není). Je v tom namočen i ten druhý. Třeba nedělá nic "špatně" nebo nenávistně. Ale třeba jen jeví nezájem nebo nejeví zájem, nesnaží se pochopit, nezajímá se, je mu fuk, co se děje na druhém konci světa – "jsem jim fuk" – ukřivděnost jako v dětství. Vlastně mi to připadá nedospělé!!
ad Christabel jak mluvila o podněcování nenávisti v lidech, kteří pak neznají ve svém prostředí nic jiného a myslí si tudíž, že nenávist je norma:
To podle mě nikdy nevznikne jednostranně.
Média nám ukazují často tuto jednostrannost (pokud vůbec ukazují) a už neukážou amerického generála nebo velvyslance, který přijel do Iráku nebo Afghánistánu a ve veřejném "přátelském" projevu prohlásil něco jako "Přijeli jsme vám pomoci a ochránit vás před nesprávným náboženstvím."
Totální diletant. Kretén, nezajímá se o lidi, za kterými přijel.
– Asi jako se náš Klaus nezajímá o Chilany, kteří jsou mu dobří jen jako př¨rostředníci k tomu, aby šlohnul pero :-)
Tihle lidi, jejichž cílem při setkání s "jinými" lidmi není se opravdu setkat a zkusit se pochopit, ale jen je "zachránit" nebo okrást (třeba o ropu), to jsou lidi, který nechápu jáa kterých si nevážím, který lituju, že jsou tak nízcí.
… výstupy takových volů pak snadno fungují jako roznětka, jako poslední kapka, jako utvrzení v tom, že já (bin Ládin třeba) mám pravdu, protože "oni" říkají tohle donebevolající imbecilno. Na takovou "pravdu" snadno naletí buď prosťáček, nebo chytrý, ale takovými věcmi dokola krmený týpek.
Proto si (pořád ještě) myslím, že jedině diskuse, spojení, pomalé opatrné setkávání, mluvení spolu, ukazování si sebe vzájemně, jedině tohle může věst k cíli. Hodně dlouhodobý proces. Nikoli oddělování, segregace, ostnaté dráty. Krátkodobě a účelově možn,v jednotlivých případech – nějaké meze jistě ukázat je nutné! Ale ne dlouhodobě a ne stále a všude, to naopak.
[30][31][33] jo, yaj9mav7.
ehm, chci říct: zajímavý.
ad moje [40]> a tihle lidi jsou vždycky přesvědčení, že pro svou zemi dělají velké dobro!
– zdá se mi.
42. asi bych si toho Lisko nevsimla pred desti lety. Ale ted jsem si uvedomila tak nejak uplne jina nez driv, ze vse co ma byt udrzeno v urcite strukture potrebuje privadet energii. jinak se to zacne bouchat a mlatit jedno pres druhe nahodnym pohybem.
takze kdyz chci aby byl u me doma poradek, musi porad a pravidelne venovat kus sve energie a pozornosti vytvaret urcitou kombinaci veci (utrit prach, schovat nadobi , vyprat a ulozit do skrine) Kdyz to neudelam pravidlene tak se to zacn eruzne hromadit, valet a nakonec to na me spadne a zadavi me to.
TAky jsem si uvedomila (jinak nez driv) ze pokud nevynalozim energii na vytvoreni urcite struktury ukladani treba meilu, tak kdyz je pak potrebuji nenajdu je. Jsou zrtraceny v chaosu nahodilosti. Takze musim nejdriv vyvinout energii, abych jim pridelila misto. vytvorila system.
zni to primitivne, ale ja teprve ted to prozivam tak hluboce ze mi z toho stoji rozum. Uvedomuji si jak funguje řád. jak se opakují stejné pohyby a stejné rituály, aby se lide uspořádali a jeden druheho neposlapali.
Dnes mi rikal muj muz: z tebe by nebyl dobry lovec. A ja rikam: ty taky nelovis – ted uz bys byl davno sezran nejaym zviretem. A on rika: proto si muz zavcas splodi syna aby ho chranil pred silnejsimi. A me to doslo: jsem ochrance sveho otce. On nemel syna a tak si ze me vytvoril osobniho ochrance. Venoval svoji energii aobetoval kus zivota tomu, abych ho jednou ochranila pred zbytkem sveta.
struktury. formy. Nejdriv je musi nejaka sila vyformovat a udrzovat v chodu. musi to nejake vyssi dimenzi ktery tyto formy vytvari davat smysl. Proc ta struktura je? K cemu slouzi? K cemu slouzi oko, telo, ruka, srdce. Vse josu struktury ktere maji ucel. Seskupene a vykonavajici svoji funkci. porad obnovovany ve svych kombinacich.
rodiny, vesnice, kolektivy lidi… Proc jsou spolu, proc vytvari strukturu a cim ji udrzuji? Porad jsou zde funkce ktere musi davat smysl.
Na se zde ten smysl ztraci… struktury jsou automatizmy. nedavaji smysl – jakoby byl mrtve. davno mrtve. treba drive zily a davaly smysl. a ted nevim.
jsem osobni strazce sveho otce. on mel vzdycky dobre instinkty, vychoval me k tomuto ucelu. vlozil do me energii. Vedel ze jednou me bude potrebovat.
Co z toho? nevim. necojsem placala u sebe a pak to smazala. neco se deje a ja nevim co. neco se meni ve svete a ja nevim co. jen citim ty zmeny.
radeji jsem to po sobe necetla abych to zase nesmazla, tak to berte jako vysypany kus nitra. neco jako kdyz se otoci kos vzhuru dnem.
Jo, to určitě ratko ještě rozšíříš a probádáš v budoucnu, tomu věřím. Ochránce svého otce k tomu účelu vychovaný – nojo, ale i když k tomu vychovaný, pořád s možností svobodné volby to odmítnout a jet třeba do Paďous a lovit tam do smrti ryby. Tím spíš chci říct, že i když ten syn / dcera ochráncem otce zůstane a neodejde, tak pořád to může dělat tak, aby v tom byl spokojenej / spokojená. Je velká výzva vyvinout takové úsilí, aby se to povedlo.
Trochu o tom podumám, jestli jsem taky ochránkyně toho svého otce. Nevím – ale myslím, že ten můj mě za tím účelem nezplodil. Spíš chtěl udělat radost mojí mámě :-) No nevim.
… nezplodil mě za tím účelem, ale je pravda, že si vždycky představoval (a formuloval) jako "povinnost" některé chování mne k němu. Určitě je přesvědčenej, že je povinnost jeho manželky a povinnost moje se o něj postarat, to jo. Ale přece jen, je po mrtvici a nic převratně nového už od jeho mozku nelze čekat; díky bohu, že je to, jak to je. Je milej a vyjadřuje přímo, že mě rád vidí atd.
… a někdy to ale formuluje:
"To tě rád vidím, to jsem rád, že jdeš – už mám hlad!"
:-)))
ad 40: Liško, jsem se byla projít a u toho mě napadly myšenky i na toto téma. Myslím, že odpovědi na otázku, proč existuje terorismus a jiné nesmysly jsou v každém z nás. Že když budeme léčit tu ukřivděnost i povýšenost (což jsou jen dvě strany jedné mince – kde je povýšenost, tam je ukřivděnost) a podobné vlastnosti v sobě, pak se to rozšíří na celý svět. Že to není řešitelné z globálního hlediska bez onoho procesu zdola.
A ve jmenovateli všech těch vlastností je podle mne Vědomí Celku. Je to víc než pojem "jeden svět". Jde o přijetí "já-my jsme Svět". Přijmout zodpovědnost.
K těm teroristů a Američanům chci dodat to, co říkala pěkně ratka [9]: "ti všichni jsem taky."
Chápu, že obojí existuje, že to tak je, že to vzniká a pokračuje. A myslím si, že právě v naší době je akorát šas začít to měnit, líp se chápat a snažit se zapojovat a propojovat. Že je to "úkol" (kteréžto slovo nemám moc ráda) téhle doby.
Začátek, hodně dlouhý začátek, který pravděpodobně bude přerušen nějakým průšvihem, katastrofálním konfliktem možná, snad ne, než to spojení začne probíhat doopravdy. Než ten bazální strach z jinakosti a cizosti budem schopní dát pryč.
Lenko, me se ten pocit zodpovednosti promita do konkretna. ne ze jakoze reknu ze ted jsem zodpovedna. ale ze fakt zodpovedna jsem. Ze teda tahnu ten povoz s nakladem. a ze jsem tam kde potrebuji moji pomoc. ze neuhnu.
Ten tatinek byl jen priklad. On vi ze jsem zodpovedna, presto sito porad overuje zda jsem pritomna. zda jsem ho nenechala napospas svetu – sezrat divokým zvíratum.
Prijmout zodpovednost. Jak Lenko si to predstavujes? Jak prijimas treba tu zodpovenost? V cem se to projevuje?
[49] Lenko, jo, jo!
To je pravda, ta zodpovědnost vlastně!
Ona se nám jeví vzdálená, daleká a ne naše, ale je naše a je tady a projevuje se teď hodně to, že ji nemáme. Následky toho.
[51]
Asi v tom, že já ten strach se sama budu snažit odhodit a nemít a důvěřovat (ovšem ne zbytečně mrhavě nahá tváří v tvář samopalům), že lidi jsou lidi tady i tam a že patříme k sobě, z principu prostě. Musíme přece patřit k sobě, když jsme všichni lidi!
LIsko, to je tezke se snazit. ty pocity vyrustaji zevnitr. to nelze (podle me) rozumem ovlivnit. to vsekco vezi nekde v podvedomi nebo jeste hloubeji. mylsim ze je to vyvoje ktery se deje. Muze to prijít skokem, rychle odstraneni barier, neco jako heureka – pochopil jsem, ale moc tomu neverim. ale ja to posuzuju podle sebe. vim ze me rozum nepomohl ani trochu. teda pomohl mi prezit a udrzet se v poradku. ale rict si, ted se nebudu bat mi nepomohlo ani trochu. bala jsem se furt.
musela jsem si nejdriv naplnit potreby, projit tim strachem, zacit duverovat sobe a svetu v sobe a teprve skrzeva sebe vnimam lidi jako neco souvisleho, jednotneho. a nejen lidi. vsecko. neni to vec rozumu. teda si myslim. ze rozum uhne. zlyha kdyz dojde na lamani chleba. to spusti instinkty a odhali co v nas je. to rozum neuridi.
taky me napadlo:
zkouseli jsem novy stroj, trhali jsme kulatinu (kovovou tyč) a koukali na to jak se to protahuje, jak se dela dřík a najednou rana jako z děla. Věděli jsem že to rupne, ale ta rána byla ohlušující a ja se rozklepala. Třásly se mi ruce. Z tý síly která probehla místností. clovek neví co uělá až bude stát proti síle. a to byl jen kus tyče, která se s rachotem roztrhla.
ad 51: to "Prijmout zodpovednost. Jak Lenko si to predstavujes? Jak prijimas treba tu zodpovenost? V cem se to projevuje?"
– no úplně jednoduše bych to řekla takhle: Uvědomuji si, že každým činem, ale i každou myšlenkou spoluvytvářím tento svět. A pokud chci, aby tento svět byl lepší, musím pracovat především na svých činech, slovech a myšlenkách. Uvědomuji, že např. i moje plýtvání jídlem přispívá k hladu v Africe.
Myslím, že to tak všichni tady, co si povídáme, děláme, akorát jsem to formulovala.
Lenko, dik. ptam se proto ze zodpovednost znamena casto i omezeni. jaka omezeni treba na sebe jsi ochotna vzit.
treba jezdim autem i letadlem. Kdybychom rekli ze teda nebudeme brat ropu z arabskych zemi a celkove nebudeme dovazet suroviny z cizich zemi, tak musime prevzit zodpovednost za toho rozhodnuti. Myslim ze by to bylo spravne rozhodnuti. nechat kazde zemi jejich bohatstvi pro sebe. Obchodovat ano, ale nikdy ve forme zavislosti. treba s korenim a tak. ale ne byt zavisly na dodavkach pracovni sily ci suroviny treti zeme. vyrabet a dodavat si to sam. prevzit zodpovednost za svuj zivotni styl. teda v tomhle smyslu nejak jsem to myslela.
znamenalo by to silne omezeni ve spotrebe energie, okamzite snizeni zivotni urovne. omezeni mobility, zdrazeni potravin a zakladnich prostredku denni potreby. vse by bylo drazsi a my vsichni meli mene. mene spotrebovali. mene konzumovali.
ratko, to je hrozně těžký téma, si myslím. Ať bude,co bude, stejně to můžeme odhadnout jen chabě, určitě do hry vstoupí nějaké faktory, které tu zatím nejsou, neznáme je a těžko můžeme předpokládat budoucnost.
Omezení… letů letadlem třeba – nebo jen omezení zbytečných letů letadlem. Proč ne. Za mě klidně :-) Ekologická stopa některých lidí je šeredně velká a jistě by mohla být mnohem menší, aniž by ti dotyční trpěli nebo snad byli nějak ochuzeni na životě.
A čerstvé květiny z Holandska denně taky nepotřebuju. Ani ananas každý den. V mnoha věcech osobní setkání nelze ničím nahradit (např. necestovat a místo toho mít videokonferenci po internetu), ale věřím, že se hodně plýtvá.
Ale v tom se nevyznám a hlavně – těžko odhadovat budoucnost.
ad 22, krom jiného, všeho toho pro nás hnusného a těžko pochopitelného, včetně veselých oslav smrti kohokoli – děs.
Ale souhlas s Christabel, ale s každým v něčem..s CHRISTABEL PROTO, že tihle lidé, viz. její příklad prostě byli krmeni něčím, co není dobré, možná to někteří i cítili, ale prostředí a výchova jim vydatně dopomohla k tomu, že nenávist vůči všemu, co nepatří do jejich světa se stala jaksi normou..povinností. Jsem také pro propojování, jako každý zde..diskuzi, vysvětlování, pochopení.Bohužel někdy i sebemenší snaha, neřekla bych, že není vůbec žádná, i když malá..S některými lidmi, společenstvími se prostě jen tak dohodnout nedá, aniž by protistrana použila také násilí. Pak bohužel opravdu nezbývá, než bránit to, co je pro většinu lidí zlo..třeba i silou..bohužel..Je a bude těžké je přesvědčit, že to, co je nemuslimské nemusí být zlé. Ale je to fakt složité, navíc, když se do toho připletou ekonomické zájmy, a to připletou, a to už není ani tak vždy věc muslimů. Průšvih je, že žijí v tom, že jejich konání je jediné správné a nemají možnost si vůbec uvědomit, že to tak není.
ad 57: ad "jaka omezeni treba na sebe jsi ochotna vzit."
– já nevím, Ratko, co ti tu mám vyprávět. Omezení myslím neberu jako omezení. Je mi hloupé plýtvat. Jím, když mám hlad, spím v posteli, bydlím normálně, snažím se, aby to tu bylo hezké, ale žádný přepych, třídím odpad a snažím se jej moc nevytvářet ….. chodím oblékaná jako člověk, ale značkovky nekupuji ….. je mi hloupé předražovat své služby ….. to je takový komplex věcí, každý máme svou představu o životě, kterou považujeme za přiměřenou.
Třeba vím, že hodně spotřebuji teplé vody. Ale obhájím si to. Sprcha a vana jsou pro mě moc důležité, pro mou psychiku, relaxaci, meditaci, radost ze života.
Ale zásadně nekupuji žádné vody a limonády. Považuji to za stupiditu. Přece nebudu kupovat často kvalitativně horší vodu, když mi teče z kohoutku. A nebudu kupovat slazené sladké chemické hnusy, když mohu mít vodu se šťávou nebo s citronem. Ale zase kupuji hodně ovoce, a to i cizokrajného, místo sladkostí.
Učím děti si opražit doopravdické vločky, přidat si tam třeba med, oříšky a ovoce a nekonzumovat už připravené zase chemicky ochucené a drahé musli z krabic. Jsou to takové maličkosti. …
S tím ježděním … Mám auto od 1.4. 2005 a nedávno jsem koukala, má najeto asi 39 tisíc. To skutečně moc neprojezdím teda.
ad 60, jo liško, videokonference po netu by mohla něčím hnout, ale nejprve by se musela připravit k tomu půda a něco lidí, co by ji neodmítli..běh na dlouhou trať, a přitom tolik zbytečných státníků ;)
Velice zajimave cteni.Prvni bych chtela vedet jestli vubec existoval protoze vidime li neci fotku tak to neznamena ze to opravdu je clovek o kterm se pise a kde je dukaz ze ho zastrelili,zadne fotky nepovoli ke zverejneni a proc byl okamzite pohrben do more proc ho nedat k soudu? Za druhe kdyz Rusove proti nemu bojovali tak mu Americani davali zbrane a povazovali ho za hrdinu.Ted kdyz se to obratilo tak je z nej terorista.Udelal hodne zla ale takovych bylo je a bude jeste hodne.
62Lenko, myslela jse to tak ze ta omezeni muzou byt uplne zasadni. nejen ze treba bude mene k jidlu a spotrebe. ale ze treba nebude ani "zadne soukromi". Jeslti se rekne ze tech 6-7 miliard lidi musi mit zajisteny podminky k zivotu a ze je veci solidarity se o ty chudsi postarat, můze se stát ze kazdy bud emi t jen omezeny prostor k ziovotu. treba 10 m2 a v tom zbytku muze mit 5-6 potrebnych lidi, kterým poskytne pristresi.
Ono to zni tak trochu strasidelane, ale podle me za spoustu nasili muze nerovnovaha. mame prebytky, jinde jsou nedostatky.
Dnes jsem cvicila na sve krasné zahrade, ptaci zpivali, kocka se vyhřívala. nadhera a ja si rikala. Dokazala by ses toho vzdat? Vzit si sem treba 50 lidi? naporad? Protoze ty to mas a oni ne? TAkze je treba se rozdelit?
TAkove myselnky se mi honi hlavou :o) kdyz uvazuji o zodpovednosti. za to co mam. co pouzivam a vyuzivam. kdyz mam vic mista nez 10 metru a vic satu nez dvoje a vic jidla nez snim, patri mi i ten zbytek?? Doopravdy? Proc se mi to honi hlavou? a zrovna ted?
[62] Lenko,
teplá voda a vůbec voda je skvělá. Máme štěstí, že jí máme hodně. Jsou prý nějaké prognózy ohledně podnebí, že vody bude míň – v jižní Evropě určitě, tady snad o tolik ne (?).
To někdy zkusím, opražit si vločky. Možná v práci bychom mohli! Díky za tip.
[63] anino, já spíš myslela, že videokonference nemůže úplně nahradit osobní setkání. Takže velké cestování třeba odborníků jednoho oboru nebo státníků a firemních pohlavárů se hned tak neomezí – setkají se tu v Dubaji, tu v Číně, Londýně, Mexiku, atd. pokaždé jinde, aby se taky někam podívali, chlapci…
Ale jinak je videokonference jako doplněk po startovním osobním setkání určitě výborná! A vůbec internet! My ho nemít…
[64] Ello,
no že jo – takovéhle otázky právě vznikají a divím se, že to Američani schválně nezaonačili tak, aby žádné pochyby nebyly, aby bylo všechno jasné. Asi se jim to nehodí do krámu. Důvody ovšem znají oni. Taky se to dá interpretovat, že pohrdají lidmi, protože pořádně neinformují. Anebo né, nebo někdo je za to může obdivovat, jak jsou šikovně utajení. Hrozný, takovejhle mlžnej svět. V něm se toho dá zašantročit…
[65] ratko,
snad žádná omezení nepůjdou ta rychle, brr. Ty už tady v duchu rozděluješ zahradu uprchlíkům :-)
Jo omezit lety by šlo jedině, kdyby se změnil "výrobní systém." Ten náš je založen na věčném rychlém růstu, na novinkách a odkopávání starších modelů. Kdyby se tohle idiotství změnilo a nesmyslný pokrok techniky za každou cenu nebyl hlavním smyslem společnosti, tak pak by se nemuselo tolik lítat ani chrlit šmejdské zbytečné výrobky. Protože manažeři ani vědci by se nemuseli tak často setkávat a rokovat o nových strategiích, kdyby ty strategie byly stálé, pomalé, povlovně harmonické, neplýtvací.
… a i méně věcí by se dováželo a pč¨řeváželo a montovalo napřed v Číně, potom v Indidi a pak tady a vozilo se to takhle kvůli územní dělbě práce. Kvůli levné pracovní síle tedy.
… jo jo a z toho zas a znova vysvítá, že osvěta a propojení je důležité: ten dělník v jižní Asii, co pracuje 12 hodin denně, aby si vydělal za ten den 3 dolary, které mu sotva stačí pokrýt náklady na bydlení, ten ví, jakou cenu má výrobek, který udělal. Ale ten člověk nikdy nesmí jet do Evropy, proto mu na to nikdo nedá peníze. Viděl by totiž svůj výrobek s visačkou, na které je značka nějaké západní firmy a cena, při které lapá po dechu.
Tak to je!
Oddělení, kde přidělávají na oblečení nebo boty visačky s cenou, musí být vždycky úplně jinde, než se to vyrábí. O tom jsem už četla a možná i nějaký dokument viděla.
ad 65: Mám to, co k spokojenému životu potřebuju. Vytváření a pociťování spokojenosti je důležité. Vědět, kdy mám dost. Denně čelím názorům lidí, kteří nemají nikdy dost. Ať jsou chudí či bohatí.
A naopak jsou lidé mnohem chudší i mnohem bohatší a neslouží Zlatému teleti. Je to o vývoji. Vnitřním vývoji.
Jít rozdávat věci chudým a spát s nimi na zemi, je sice možné, ale nesmyslné. Nikdy nenasytíš všechny a když to budeš zkoušet, nakonec tě stáhnou i z kůže. To není cesta. Cesta je postupný vývoj, který vlastně odráží vývoj vnitřní.
Lidé v rozvojových zemích např. musí pochopit, že nemohou donekonečna rodit děti, které nejsou schopni uživit. Musejí se naučit hospodařit a pracovat (teď myslím na Ariku třeba)
A lidé, co vlastní zlaté toalety, pochopí také záhy, že je to šťastnějšími neudělá.
A lidé, kteří pořád pracují, aby jejich děti měli dost do začátku, jsou často poučeni, že to, co měli dětem dát, nejsou peníze, ale cit. Protože oni jim pak ve stáří třeba také zaplatí slušný ústav, ale nevrátí jim cit …..
Všechno souvisí se vším. Svět je komplikovaný. Je těžké vše vyvážit a dojít aspoň k jakés takés harmonii.
Takovéhle věci se lidé učí zkušeností, pomalu, pomaličku, ale přece.
Harmonie, vyvážený celek je cílem. Řád, vnitřní řád, který automaticky koriguje jakékoli vybočení z harmonie a nesulad a dá to zase do pořádku. Jakýkoli řád vnější je jen pomůckou k dosažení řádu vnitřního. Ten je určující.
Cesta k tomu vnitřnímu řádu je dlouhá…… Lidé, kteří už začali chápat, vnímat celek, se snaží o vyváženost ve svém malém světě …… jsou to ostrůvky s vystrčenými synaptickými spoji kamsi ….. a jednou se všechny ty neurony propojí. To bude panečku světlo! :-)
Takže Ratko, nemůžeme nasytit ty na druhém konci zeměkoule, ale můžeme vytvářet svůj kousek harmonie a nechat vyrůstat ty spoje. (Jedním z nich je právě třeba tohle blogování …)
Jé, to zní tak nadějně! :)
zkuste chvilku delat pri 40-50 stupnich celzia :o/ Je to ocistec na zemi. Peklo. My zde si zijeme jako lordi protoze mame na to skvele podminky. ke vsemu. A jeste vyuziváme levnou pracovní silu chudych zemi (viz mzda delnika v tretim svete, ktereho praci vyuzíváme, ale zaplaceno za ni nedostane to co nas delnik). Vyuzivame suroviny tretich zemi…. A rikame tomu pomoc :o(
Lide v chudych zemich dokazali prezit kdysi i bez nas. skromne ale dle sveho. a ted najednou to nejde. Neco je spatne.
my zijeme v bohatstvi a jini zijou v chudobe. A tim myslim ze i ten nejchudsi z chudych u nas, je bohaty. Vsem bych prala, aby se mohli nekdy vypravit do zemi tretiho sveta a videt to na vlastni oci. zivotni styl jinde, pristup k rodine a obzive, tradice. jiny zivot. nezalezi na tom kolik vody spotrebujeme. to se neda popsat.
ten kontrast! Ten vypovida o vsem a nelze ho smazat okazalou skromnosti. Ten kdo to nekdy videl a zazil, vi o cem mluvim. jak priserny je ten rozdil. nekonecny. jinde ziji uplne stejni lide jako my, ale uplne jinak.
videt okazale sklenene banky, mercedesy a vedel toho mulice s povozy plnych lidi. nekonecne rady zemedelských delníků v kroji v rade, cekajicich v krištálově mramorové hale na své peníze. z tohodlenc mrazí.
ad 72,73: Ale no tak Ratko, to všichni víme. Vím, že vidět to na vlastní oči je ještě mnohem a mnohem údernější… (Mně tedy na tohle stačila návštěva rumunských hor.) Až tě napadne, co s tím, tak řekni. Bohužel tohle je trh. Pracovní síla, co se prodává levně. My ji zase levněji prodáváme západně.
Jestli na tohle něco pomůže, pak vzdělání, rozhled, učit (se) vidět věci v souvislostech. Ta vstřícnost musí jít z obou stran. Jeden, kdo chce, je ochoten, někoho učit chytat ryby, i když by mu je mohl prodávat. A druhý, kdo se chce učit chytat a je dost pracovitý a snaží se mít dost veliký rozhled na to, aby se nenechal ošidit nebo nepodlehl tomu hrabání pod sebe …….
Z naší strany je to ta ochota učit ty druhé. Pokud to nedokážeme zařídit, pak můžeme mladým lidem aspoň vysvětlovat tento problém. A že se vyplatí pracovat pro celek a ne jen hrabat pro sebe. Ovšem dlouhodobě. Co si dát do pusy a kdy už pomáhat jinému, se musí v určité chvíli rozhodnout každý sám. To nelze nařídit.
ja nevim Lenko, co mam naucit treba indiana na nahorni plosine v Andach. ja se prave vubec necitim povolana nekoho neco ucit. nekomu vstupovat na jeho uzemi a rozvalovat se tam se svymi penezi. Proste je mi to proti srsti.
To co me nejvic vzalo byl fakt, ze vsem ostatnim to prislo uplne normalni. Nechat se obsluhovat, nechat si posluhovat, rozhazovat penize, žrat, lit do sebe nejdrazsi vina. povysovat se, jen proto ze prichazi z jine zeme a muzou si to dovolit. bohate zeme. a ty banky.
mam to v sobe. nesu ti to. je mi to hrozne odporne. to nadrazovani se na chude zeme. arogance povysenosti. budte jako my, podivejte se jak se my mame dobre, jak to umime, jak se nam vede.
no nic, nemam recept. bohuzel.
75. na druhe strane meli pravdu. oni cekali na nase penise, se vsemi viny, steaky, haciendami, vinami, sluzebnictvem. my jsme byli od toho abychom tam ty penize davali. ale ten zpusob. Ten zpusob byl strasny. Teda asi nezvykly pro me, ktera zije v absolutni skromnosti. nechat se obsuhovat a davat za to kralovske odmeny… no ja nevim. co si o tom kdo mysli. najednou je clovek v roli bohateho a majetneho. Ocekava se ze bude paltit, a za to mu umyjou nohy ve zlatem lavoru. :o/
asi fakt zalezi jen na uhlu pohledu. treba je to takhle normalni ve svete. a ja jsem naivka :o/
ad 75,76: ad "ja se prave vubec necitim povolana nekoho neco ucit. nekomu vstupovat na jeho uzemi a rozvalovat se tam se svymi penezi."
– no, tak to nedělej! :-)
Ale máš pravdu, pro ně jsou turisté obživa. Když už jsi tam byla, myslím, že jsi dala nějak najevo, co si myslíš o té povýšenosti jiných.
Klidně sis mohla s těmi Indiány povídat jako se sobě rovnými. Třeba si objednat víno a pozvat je nenásilně ke stolu a povídat si s nimi …… Možná, že jsi to nějak i udělala, nevím, ale to je úloha každého z nás. Vyjařovat v každé situaci nějak sám sebe své názory. Samozřejmě aby to nebylo násilné, to je jasné …… ale ono se to pozná i jen z gest z jednání.
ratko,
to je právě dobře, že to děláš teď:
ne že vstupuješ jako boháč na území, kde žijí lidi skromně a chudě, a "učíš" je. Ale že vstupuješ na území internetu tady, po návratu, a říkáš to ostatním, žes byla tam a viděla tohle a jaké to bylo "ve zlatém lavóru."
Lenko, nekdy si pripadam jako uplny blbec. To se rekne lehce, bez si s nimi popovidat. Rozumela jsem jen nasemu pruvodci, který byl míšenec. A s tim jsem si rozumela skvele. Dokonce jsme si spolu povidali s kameny a jinymi bohy :o))) Ale u tech ostatnich je to slozite. nerozumim spanelsky, tahaji te za ruce, usmivaji se natebe. nabizeji svoje krasné ručně vyráběné zbozi. vetsinou tak 10x predrazene. srazime na polovinu a zaplatime. Tohle ono cekaji. Sednou pak na korbu sveho auta (cela vesnice vlastni jedno auto spolecne) a odjedou….
ono nejde o nazory. myslim ze je to neco hodne hodne hlubsi. ta arogance vyplyva nikoliv z nazoru tech nebo onech, nybrz ze samotneho zivotniho stylu. fakt ze u nas ma kazdý auto a teplou vodu, samostatne bydleni, soukromi, konicky, zaliby, turistika a u nich je jedna studna jedno auto na celou vesnici,celodenni prace, drina. a zase drina.
Dokud to clovek neprozije tak je to tAk nejak daleko. Az to prozije tak je to najednou uplne uplne blizko.
ne ze oni jsou chudi a my bohati. ze oni drou a my se povalujeme. (teda naprosta vetsina z nas nedrze jak bulhar v pradelne). ten fakt ze to tak proste je. ze to neni televize.
u me vsechno probiha nadvakrat. Nejdriv v rovine pochopeni. jakoze vim, vidim, je to jasne a pak nasledne (nebo nikdy) v rovine proziti. To proziti je proste uplne jina dimenze. Vse ziska absolutni vyznam. uz to neni pouze konkretni situace. to co vidim. Uz je to najednou symbol. univerzalni pravda.
pamatuji si jeste ve skole jak jsme se ucily o bajkach. a vykladali jsem si jejich vyznam a vsichni jsme je chapali, no jasne. A ja se v noci najednou vzbudila a dostala ranu do hlavy. Ja ty bajky prozila a najendou vedela CO sdeluji. tu pravdu jsem prozila zevnitr. a snazila se to ostatnim sdelit. a oni na me koukaji a rikaji, dyt je to jasne! al eme to bylo jasne uplne jinak. mela jsem z toho malem v extazi :o)) tu situaci pak vidim jasne a zretelne… jako setkani dvou barev. cehokoliv.
ad – 70 Lenka to myslím docela dobře shrnula, hodně s rím pohledem souhlasím. Může to znít možná krutě..nevím, protože jak píše ratka, kdo nebyl poblíž, neumí si představit..
Tím nemyslím nikomu nepodat pomocnou tuku, pokud vím, že to opravdu m8 smzsl, a nejen TEĎ..Asi všichni známe, jak jsme mnohokrát dopadli, podali-li jsme jen prst.. Bojuji s tím občas dodnes, ale již úspěšně, a to nemusím vyjíždět do míst, kde je opravdu nouze a celkově jiná mentalita. Člověk by rozhodně neměl být lhostejný a necítit s druhými, ale proto se nemusí nechat sežrat..To nemá žádný efekt, jen se na to lehce zvyká..;)
ad 80: ad "ta arogance vyplyva nikoliv z nazoru tech nebo onech, nybrz ze samotneho zivotniho stylu. fakt ze u nas ma kazdý auto a teplou vodu, samostatne bydleni, soukromi, konicky, zaliby, turistika a u nich je jedna studna jedno auto na celou vesnici,celodenni prace, drina. a zase drina"
– a to jako půjdeš, zasypeš naše studny pro každého, dáš jim svoje auto a půjdeš s nimi dřít??? :-))) To bys im moc nepomohla. Pomůžeš jako turista mnohem víc.
Narodili jsme se ve šťastné zemi. I tady platí karma. Ale nechci, aby to znělo nějak povýšeně. Prostě je to tak. Co když ti nejchudší v Africe jsou právě reinkarnace těch, kteří Afriku kdysi kolonizovali, kteří odváželi otroky? Aha? Taky to není alibi a není to důvod jim nepomáhat, ba naopak, kdyby to bylo tak, jako že nevím, je dobré jim ukazovat jinou variantu než jakou žili oni předtím, ale nemá smysl pociťovat vinu za to, že jsem o trochu bohatší než oni. Stejně jako nebudu kulhat s postiženými, když mám obě nohy zdravé. Ale pomůžu jim třeba najet s vozíčkem na chodník. Nebo …… to je jedno. Já myslím, že je dobře rozumět tomu, co jsem chtěla říci.
Dva odkazy k zamyšlení:Kenaz Filan: Honoring a Fallen Enemy: on the Death of Osama Bin Laden http://is.gd/YhZk9B
Jon Lajoie: Osama Is Dead http://t.co/cQLDXgw (klip)
Jinak si taky myslím, že ho zabili. Tu ostudu, že by se objevilo video, kde by z novin četl zprávu o své smrti, by si asi nemohli dovolit.
taky si myslim ze ho zabili. a navic si myslim ze pod "pomoc" se da zahrnout uplne vse. cokoliv.
88 Anino, ja vim. Pomoc potrebuji vsichni kdyz je postihla prirodni katastrofa a tak.
ale jak pomahat treba nekomu v obcanske valce? Obe strany posilovat? obema stranam dodavat vsecko? jak dlouho?? dokud se uplne nevybijou :o(
Tohle je uz nad me sily.
A jak se orientovat v celych statech, velkych spolecnestvých , s uplne jinou kulturou, kde spolecnost funguje a je organizovana, tam (podle me) vubec nestupovat "s pomoci" (s kapitalem) nevyhledavat tam zdroje vydelku. nechat je proste byt. nevydelavat na nich. neprofitovat z cizich zemi a nepujcovat jim penize. Protoze tim rozvratim jejich system a organizaci. a az ho rozvratim, tak pak nabidnu pomoc :o( A uz to jede z kopce dolu.
TAk nejak to citim. KOlonizace a vykoristovani slabsich silnymi.
[84] už jsem to psal jinde, ale "myslet si znamená většinou hovno vědět" :)) Podle více zdrojů např. http://www.doctorzebra.com…en.htm měl UbL diabetes a měl-li tuto nemoc i v období kdy se skrýval v horách, je velmi nepravděpodobné, že měl přísun léků a inzulinu tak, aby přežil. Nejpravděpodobnější varianta je, že démon UbL zemřel už před několika lety na nějakou z neléčených vážných onemocnění. Zbytek už je propaganda. Prostě teď se to někomu hodilo, aby byl slavnostně zlikvidován. Zbytek "doměnek" které má 6ti-miliardová veřejnost jsou jen na základě "informací" pár jedinců, které je vyrábí a pak řízeně trousí. To je vše. Odpadá tedy trapnost, že by se prokázalo že ještě žije.
ad-86
Ratko, teď si nejsem jistá, zda tvůj dotaz byl adresován mně :)
Ale..co píšeš je pravda..tedy jak to píšeš.
My, jako obyčejní lidé jen tak nikdy nenakouknem za oponu, proč, co a jak se děje, jaký je ten hlavní důvod. Vidíme jen nešťastné lidi, pro které vyvražďování se není nic až tak nenormálního..
Nevíme, co se odehrává v tom, kdo použije zbraň proti neznámému čl., jestli je tu jen ta nenávist, nebo i lítost, že jaksi musí..aby sám přežil.
A tak se to asi nedá pak brát člověk od člověka, ale dvě strany, co si hájí své.
Je opravdu těžké se v tom vyznat, na čí stranu se postavit..kdybych mohla, dala bych jim VŠEM na holou :))
Ale myslím si, že nelze být jen tak lhostejný, že někde někdo trpí a čl. s tím nic nemůže udělat..
No..pak asi jako v každém sporu, třeba nepoměrně menším si čl., podle dostupných informací a pokud to vůbec chápe postaví, přikloní k jedné z těch stran, co se mu jeví jako víc zužovaná. Ale to asi jen málokdo má takové zdroje, aby si byl jistý, že se přiklonil na tu lepší, přijatelnější pro něj stranu.
Je vůbec dost smutný, že v době, kdy se informace šíří tak rychle a měli by být informováni všichni, aby si udělali nějaký názor se tak neděje. Info má pár jedinců, co hýbe světem, potažmo námi, od nich další "podtřída" už asi pokřivené, a co se dostane mezi normální lidi jsou jen zbytky totálního guláše.
Anino, lhostejny ne. ale vubec nevim co mam delat. fakt to nevim :o(
text z roku 2008[90]http://trendspotter.bloguje.cz…hp
91. diky, uz jsi me jednou na ten svuj text odkazal. prosla jsem si pozorne jednotlive body. jak z nich muzu odvodit popr. spravne urcit muj postoj k tretim zemim?
[92] postoj k jakýmkoliv zemím určuj podle toho, jak se ty země svou společenskou kulturou chovají k tobě… a to jak na úrovni osobní, tak hlavně i širší – celospolečenské a v dlouhodobém kontextu. Osobní zkušenosti můžou mít jinou váhu, než neosobní. Připouštím, není to příliš jednoduché, zejména za situace, kdy taková země sama komplikuje, nebo zabraňuje vnímat pravý stav věcí a vztahů mezi nimi a tebou. K posouzení je potřeba i mnoho načtených, nebo přijatých informací. Tím nemyslím načtených v denním tisku nebo z blogů, ale spíš literaturou faktu.
jedna malá ukázka vztahu k některým zemím. http://media.bloguje.cz…cesku.php (začátek videa)
Bohužel – žádný posoj nemůže být statický, byť se má tvřit jako neochvějný. Život je dynamický a to, co je statické je vždy chybné.
Velkorysost a empatie jakéhokoliv národa se pozná podle toho, jak se chovají ke svým slabším, nebo zranitelnějším blízkým. Jak se chovají k těm, ke kterým nemají žádnou osobní povinnost.
hraje-li v tvém posouzení čehokoliv důležitou roli nějaké dogma, které nelze vyjmout (náboženství, tradice, psychická závislost atd…) pak je pravděpodobné, že s nimi NIKDY nedosáhneš relevantní a nezaujaté odpovědi. Je však možné, že za daných podmínek ani taková odpověď neexistuje.
pokud je to složité, je mi líto.. neumím odpovědět jinak, než takto: http://trendspotter.bloguje.cz…hp
Moje odpověď by mohla být i "MILUJ JE BEZVÝHRADNĚ" a zároveň nes veškerá k tomu patřící rizika :)
Ovšem není pravidlem, že na jednoduché otázky vždy existují jednoduché a zároveň dobré odpovědi.
93. jo, ten druhy odstavec:
Velkorysost a empatie jakéhokoliv národa se pozná podle toho, jak se chovají ke svým slabším, nebo zranitelnějším blízkým. Jak se chovají k těm, ke kterým nemají žádnou osobní povinnost.
Z toho jak se chovam k zranitelnym (nejen lidem) lze odhadnout i vztah k jinym narodum. Je to empatie. Clovek se pak mele ve dvou mylnskych kolech. Na jedne strane nutkani neco okamzite zasahnout a na druhe strane nevmesovani se.
Ono se to da mozna mozna trochu vyjadrit osobni zkusenosti s nekterymi spoluobcany. Vidis ze muz bije ztenu, prispechas zene na pomoc a vrhnou se na tebe oba :o/ nebo i k detem, dej diteti darek, pribehnou ostatni a ….
Pokazde je chybou neznalost a prekroceni nepsanych prirozenich zakonu nevmesovani. neznalost.
takze nakonec je to tak trochu jak pises v poslednim odkazu Oslikuv syndrom. nechat vecem jeich cestu a neskakat z jedno rohu do druheho. zejmena kdyz je jasne ze tahle otep sena neni v dosahu a je to jen motivacni (potazmo manipulacni) nastroj :o))
mozna to vypadalo ze moje "nevim" byla zadost o radu. Ze teda bych rada neco vedela.
Me davka nejistoty nevadi. Ze teda nevim. I s velkou davkou nejstoty (nevedeni) se da zit.
ad 90, ratko, lhostejnost u tebe, ani u nikoho zde by mě fakt nenapadla ani náhodou…
Napsala jsem jen svůj názor dle svého opravdu selského rozumu, jak to vidím já. To vůbec nemusí tak být, právě proto, že jsem neznalá, dostanou se ke mně jen nějaké infio a ani nemohu vědět v jaké jsou kvalitě, nakolik seriózní,abych na nich mohla jistojistě stavět..
Úplně chápu tedy tvou empatii a snahu pomoci celému světu. Kdyby to bylo v tvých silách. Přidala bych se totiž taky. Kdybych před sebou měla zuboženého člověka a mohla mu pomoci, asi bych se v tu chvíli nepídila, kolik lidí zavraždil a proč..A možná, kdyby se to někdy stalo naopak, ten dotyčný by mi prostě nepomohl, jen protože jsem jiného smýšlení..I když všude jsou vyjímky..myslím
To je ta potíž – jak pomoci. I jeden zubožený člověk, kterému nějak pomoci můžu, se může změnit ve vyděrače a usurpátora a roztahu. Nemusí. Ale opatrnost je na místě, bohužel.
– to nemluvím o příspěvku na školné pro děti v Indii nebo Africe, to mluvím o celkem reálné pomoci tady blízko, u dveří.
Možná nakonec ta vzdálená pomoc je bezpečná pro obě strany, narozdíl od té na tělo. Divné. Z té pomoci na tělo může vzniknout nějaký závazek, nezdravý nebo domnělý nebo jednostranný. Je to ošemetné, pustit si do bytu bezdomovce, nechat ho osprchovat a dát mu jednou najíst. Může se to zvrtnout.
Proto třeba u nás v práci je samozřejmé pravidlo, že nikomu neříkám, kde přesně bydlím, ani nedávám soukromé telefonní číslo. Pak může člověk přijít domů – a někdo mu leží na rohožce. třeba někdo, koho zná a má rád. A pak je třeba být nekompromisní – a lepší je nezavdat možnost, aby to tak daleko došlo.
A pak se řekne pomoc… jo, celkem důvěřuju organizacím, které to mají propracované, které mají za cíl postižené lidi něco nového naučit, aktivizovat je, uzdravovat atd. Ale ne si je pozvat do ložnice a dát jim hrstě peněz nebo žíznivým litry mlíka, po kterém oni leda umřou.
A případné zneužití může vzejít z obou stran, ze strany toho, komu někdo pomáhá, i ze strany toho pomáhajícího. To je vidět v pomáhajících profesích, organizacích – etické kodexy jsou užitečná věc. Nejde se sejít s klientem ve volném čase obou a jít třeba do cukrárny, i kdyby oba tisíckrát chtěli…
jo Lisko, to jsem mela na mysli. Nekomu pomoci je velky zavazek a muze (nemusi) vest k zavislosti obou stran. ale nemusi, kdyz to neni pomoc. pouze cin bez ocekavani vysledku. ted ono to zni blbe. kdyz neco delam, ale nedelam to proto ze chci pomahat ale proto ze to jinak nejde.
jakmil se z pomahani stane instituce a podnikatelsky projekt, tak hned se vyroji hromada zavislych. na pomahani i na pomoci.
Ono totiž pomoci někomu bezbřeze není ani pro toho člověka dobré. Pomáhající tím nedělá dobro.
Ten, kdo má tendenci využít / zneužít pomoci a roztahovat se, toho nakonec odevšad vyženou. A on si do toho znova nabíhá a nese si to jako zkušenost a dál se cítí ukřivděnej a odstrčenej. Bezhraniční pomoc zvenčí ho nic nenaučí. Je třeba takovému člověku dát jasné mantinely, vysvětlit mu opakovaně, že nejsem proti němu, že chci být s ním, akceptuju ho, ale má to svoje meze: do ložnice mi plesnivé brambory a smradlavé kabáty nosit nebude a hotovo. Kdybych to dopustila, nepomohla bych ničemu – byla bych zneužitá a stejně by na konci stál konflikt, vypuzení toho člověka a jeho potvrzení v pocitu, že je odstrčenej a ukřivděnej. Hovno – takoví si uměj všechno obešlápnout.
… to ovšem neznamená, že nepotřebujou velkou akceptaci a pomoc. Ale ne bez břehů.
98
já bych to nazvala organizace. NGO. Ne instituce – ty jsou nepružné. A ne podnikatelský projekt – ty jsou ziskové.
Hmmm, mluvíte o tom krmení lidí rybami a učení je chytat. Když nedám druhému žádnou svou rybu ze svých plných sítí, budu vypadat sice jako chrapoun, ale zvýší se jeho motivace ty ryby chytat. Nemá jinou možnost. Když mu dám byť jedinou rybu, druhý den se bude snažit o to míň a pak si stoupne zase k mým plným sítím a bude žadonit. Na to, aby člověk mohl skutečně pomáhat, musí být dost drsný. A proto často selháváme a děláme jiným "medvědí službu".
A i když nakrásně ne, často se také agrese a nepochopení obrátí i tak proti pomáhajícímu, protože je pohodnější ukrást druhému plné sítě než si jet nalovit své vlastní.
Chudoba i bohatství – a to i relativní – je vlastně zkouškou charakterů. Chudí nejsou automaticky ti lepší, jak nás tak nějak pořád učili za socialismu.
Lenko, abych zde mohl anejak vstoupit do diskuse potrebuji vedet co je to chytani ryby. Nekdy se totiz za chytani ryby vydava jeji kradez.
Nekdo chyta co mu sily staci, a za nim stoji hromada lidi co z teto ryby odebiraji. Nekdo ji zvedne, nekdo jinabarvi, nekdo ji zmeri a nekdo si s ni povida a vsichni pracuji a vyzaduji podil na ty rybe . A vsichni pracuji a tvari se ze chytaji rybu.
TAkze hned na zacatku je treba rict co je yhctani ryby. Zda skutecne hazeni siti do vody a vytahovani ryby. nebo postavani vedle rybare a cekani az neco vytahne.
casto se ti cekajici vydavaji za rybare. Je jich kolikrat tolik, ze toho rybare ani neni videt. Ale rozumi jak rybu chytat a vysvetluji to pilne tem kteri se chytani bohuzel zucastnit nemohou (nemaji pristup ani k vode a ani k rybari)
Jak chytnout rybu bez udice, bez vody… ? Brecela bych kdyz vidim jak mizi voda v ktere plavou ryby. a s ni i ti kteri chytnou rybu.
103
:-)) Nojo, to je dobrý, ratko!
Já automaticky předpokládala, že chytáním ryb Lenka myslí zajištění základní obživy člověka – jídlo, střecha nad hlavou.
Lisko, tam se prave nase pohledy zasadne lisi? Maji vsichni lide tuto moznost? Vsichni lide na svete??? I kdyz se tam nebude valcit a budou zit nasim zivotnim stylem. Muzou si chytnout rybu jako my? Ze treba budem nabizet nejake sluzby a uz se nam hrnou penize od nekoho kdo taky dela sluzby (nebo zije jen z rozposctu) Kdo chyta ryby? Kdo jsou ti lide??? A proc jich je tak malo.
Nakonec zjistime ze tu rybu chyta par lidi, a ze jsou to vetsinou cizinci. lide kteri neco chyti, k nam cdvezou a my si tu rybu hezky naporcujeme. A delame jak chytame. ackoliv nachytal nekdo uplne jiny. nekdo kdo se nadrel za nas.
je to tak trochu hra letadlo. furt se odsouva chytani ryb na nizsi a nizsi clanky. drancují se přírodní zdroje až najednou se uzavřou rybníky a ryby dojdou. s nimi dojde radoby kseft vsem tem vyssim patrum. a cela hra se zhrouti.
106 to úplně nechytám. (Teda nemyslím ryby, ale význam.)
Pomoc je žádána a dávána jen do oblastí, kde je nějak narušena rovnováha, kde se právě mení "paradigma", životní styl, a ti lidi z nějakých důvodůl sami nemohou se s tím vypořádat, aniž by masy trpěly.
smysl je ten, ze bychom meli byt sobestacni. nezavisli. mensi skupiny, ktere jsou schopny se postarat samy o sebe. nabizime pomoc tam kde se meni paradigma. ale sami nedokazeme si vypestovat zakladni potraviny a zajisti zakladni obleceni. Fakticky s postupujicim casem jsem uplne bezbranni. ale zda se nam ze je nasi povinnosti pomahat jinym. mnohem mene bezbrannym.
Prijde mi ze (mozna se mylim) ze nam uplne vypadly zakladni systemy pudu sebezachovy. vsecko predavame do rukou jinych. Veskere odpovednosti a ocekavame ze oni budou ridit nas zivot. Vse se ridi penezi. a zda se nam, ze dokud se penize toci tak budeme mit furt co a z ceho nakupovat.
OK, ve vyspelych zemich to tak je. Presto mi to prijde nezdrave a tak trochu na hlavu.
Čau, jedu, v neděli večer nebo pondělí ráno se připojím!
ha, Liska odjizdi, zaneradim ji to tu svym slovnikem !
halo, žijes? jak se vede?
Dobrý, už jsem tu.
Nemohla jsem se rychle vrátit nějakým skokem zpátky; fičím úplně naplno a je to velká rychlost. Zjistila jsem, že jsem zatraceně dobrá.
ad "Zjistila jsem, že jsem zatraceně dobrá." :-) Gratuluji!!! :-) Mám radost! :-)
Akorát …… Bacha, za chvíli může být všechno jinak. :-) Ale dyk ty víš……. :-)
No jasně! Před minutou, než jsem otevřela blog, jsem si vzpomněla na tebe, Lenko – s tím odpuštěním. Zatím do toho nevidím, jak na to nebo jestli je to ono, ale už teď vidím následky toho, co se mi dělo ve vztahu s Oslem. A moje kolegyně to má podobný, teď mi to doklaplo, že taky měla prostě obří pocit TO JE ON a potom po rozchodu tenhle týpek ovlivnil její další poměr k chlapům. Máme to podobný! Hurá.
A proč se všichni tři jmenujou stejně – Martin?! :-)) Ti naši dva bývalí i ten teď, na kterém se mi to ukazuje! UAU!
No nic.
Je toho tolik! Tohle byla jen jedna setina toho, v čem všem jedu po tom prvním setkání. Jsem tam úplně naplno pro skupinu, zatím nezraněná, pomáhající tím správným způsobem tomu správnému člověku v tu správnou chvíli, často. Hodně to opečovávám a strážím bezpečí ohrožených, ale až moc, i ve volném čase, furt :(
Jsem jako nahá, nemám absolutně žádnou masku, dávám najevo důvěru, napojuju se na lidi a doufám, že pochopěj, že mně můžou absolutně důvěřovat, že pro ně pracuju jak šroub. Fakt čumim že mi to jde a je to největší dobrodružství!
Jen vypnout, vrátit se do světa, mi jde pak blbě, musím se víc ochránit. Stačí když se rozdám, nemusím se kvůli tomu nechat ohlodat nebo roztrhat. Já jsem to spontánní pako, co spadne úplně do všeho, ale nehodlá se spontánnosti a opravdovosti vzdát jen proto, aby se schovalo do bezpečí. Jo!
Jo a to ani nemluvím o tom, jaké velké patologie tam jsou u některých lidí, to je hrozný, jak maj někteří těžký příběh a nemaj o tom tušení, že jim to jejich rodiče dost zavařili. Achjo.
… ale tady na to přijdou, to nemám obavy!!
ad 115: Martin? :-) Se jménem to docela určitě nesouvisí. I když mě to taky jeden Martin, Martíneček zavařil, překrásný sladký chlapec o patnáct let mladší ….. až jsem si málem rakovinu střihla, ufff. Dobře to dopadlo. Jo, tihle Martinové …. Ne, ne, opravdu to jménem není. Mohu klidně jmenovat ….. a taky ….. a ….. :-)))))) Prostě chlapi nás trápí (necháme se trápit) a my zase někdy trápíme je (oni se taky nechají trápit) ….. ale to zase netrápí zas tak moc nás.
Jo, odpustit sobě, že jsme si dovolili si nechat ublížit, to je třeba.
Otevřenost je dobrá, lepší je moudrost. Moudrost je vědět, kdy si člověk může dovolit být úplně otevřený a kdy je dobré vyjít jen na půl cesty. Taky se to učím.
ad 116, 117: No jistě, tihle lidí už alespoň tuší a určitě si to propátrají a vyléčí. Kdežto kolem nás chodí tisíce lidí, kteří si myslí, že je nic takového neovládá. Poznají se podle toho, že říkají např.: "Ale všichni přece dělají, myslí to a to." – jenže to tak dělají a myslí jen oni. Nevědí, že pod tím přesvědčením je velký průšvih, který se bojí odhalit, který se bojí si připustit.
Znovu se mi chce připomenout příklad jednoho velmi mužně vypadajícího ředitele velké zdravotnické organizace, který po osobní terapii vstal od židle, obsypané jím posmrkanými a proplakanými kapesníky, a zeptal se do pléna asi 20-25 budoucích terapeutů: "Prosím vás, je tu někdo, kdo nemá, neměl nějaké trauma z dětství?" Ozvalo se dlouhé hluboké třeskuté ticho. :-)
Tak napiš článek o zážitcích ….. na to čekám(e?).
… narazil jsem na zmínku o odpuštění – (http://www.radikalniodpusteni.cz… mohu přeposlat i pozvánku na seminář 22. – 24.7.2011 (povede to člověk, který je hodně dobrý)
118 :o)) proste chlapi nas trapi a to zase netrapi nas…
strih…Rikaji: Ale vsichni přece dělají, mysli, to a to. A nevedi ze to tak delaji jen oni :o)
Martinove se mi taky libili, dokonce to vypadalo ze jeden ze synu bude Martin :o)
Lisko, ta 115 zni velice angažovaně. už se těším na další (delší) vyprávění.
Díky a nazdar!
Vyprávění poskytnout můžu, ale jen o sobě, o svých zážitcích a výpovědích – ovšem ne z prostředí toho výcviku, ale ze svého života.
Nic jinýho totiž vlastně nemá sílu. Nic jiného není sdělitelné a nic jiného nepůsobí. Jsem zjistila.
Až si dopíšu deník z prvního výcvikového-časoprostoru, definitivně budu zas v opravdovém světě a napíšu třeba něco objevného o dojetí!!
… tedy pro mne objevného, jak jinak; pro vás to třeba bude stará vesta nebo naopak něco úplně mimo, to se ukáže :-))
jakože jsi se skupinově dojímala? Viš co mě zase zajíma ten rozdíl mezi tím terapeutickým a opravdovým světem.
napadlo me, co když je stresorem neprijeti opravdoveho sveta a utíkání to toho terapeutického (plného dojmů a síly)
ratka[125]: zajímavá myšlénka :-)
… ono utíkat lze do čehokoli …
nejtezsi je prave ta realita :o) jak rikas opravdovy svet.
to mi opet silne pripomina Matrix. malokdo byl potešen když se probudil ve "skutečném svete".
No, mně ten opravdový svět připadá jako to, co se děje na hladině oceánu. Něco tam plave, někdo se tam topí, někdo se na lodi háda, někdo si tam dává pivo ….. ale pod tím vším je obrovská skutečná hloubka, velmi bohatý život, o kterém ti, kdož se plaví po lodi a vidí jen hladinu, nemají tušení. A přitom je to lůno života, bohatství nad bohatství.
Někdy může být útěkem to, že nechceme vidět, co je pod hladinou. A někdy se ponoříme pod hladinu a ten svět nás tak zahltí, že se nad hladinu nechceme už vynořit. Oba světy však mají svou důležitost a vědomí obou a pozornost k oběma je důležité.
Je jeden svět, jeden člověk a žije zároveň život vnitřní a zároveň vnější, oba jsou propojeny, závisí na sobě, nemohou být jeden bez druhého, jako strom nemůže žít bez kořenů a kořeny nemohou žít bez listů. Nelze je oddělit.
Útěkem je věnovat pozornost pouze jednomu z nich.
Lenko 129 a 130 –
tak tohle je pro mě naprosto přesný, geniálně formulovaný, úplně tak to podle mě je. To je opravdová skutečnost.
Útěk může být, jak říkala ratka, do světa jednoho, i ten obvyklejší, do světa druhého-vnějšího. Lenko, to je bomba.
A ke všemu s tím příměrem k oceánu je bomba, že já před dvěma dny použila totožný příměr. Když jsem v tom pořád frčela a těžko se mohla od toho oprostit a vrátit naplno do reality "všedního" života (který ale stejně nikdy všední není), napsala jsem to takhle:
"Moc rychle jsem se ponořila; musím si najít nějaký způsob spočinutí na hladině."
… a nebudu na lodi, to bych byla moc oddělená! Já budu ležet na té hladině.
Vidíš a já myslela, že sem zase píšu obecně známá klišé, která akortá nudí. Člověk fakt neodhadne, co je pro druhého samozřejmost a co "bomba". :-)
ad 132: Znáš mou zálibu v delfínech. Jsou geniální. Žijí v oceánu, mohou plout na hladině, pod hladinou a často skákají nad ni. Svůj život tráví hrou. Jsou v kontaktu s lidmi, pomáhají jim. Když se milují, stojí kolmo ve vodě, tváří k sobě, láskyplně se oždibují. Delfíni, můj vzor. :-)
133 jsem psala já
Pařezi, ahoj, dík za odkaz, kouknu se podrobněji.
Jó, delfíni! Jeden kluk mi říkal Delfíne, když mi bylo osmnáct. Jé, ten byl! :-))
Bomba, která sedí, protože znamená porozumění na základě zážitku. Když mi něco připadá jako samozřejmost nebo klišé, může to být buď proto, že jsem to zatím neprožila já (a tedy to neznám a nemůžu to jen tak rychle uvěřit), nebo že to neprožil ten druhý a říká jen klišé. Ale to není, Lenko, tvůj případ. Hurá.
To je spíš případ prázdných lidí.
… ale těch naštěstí moc není. Myslím takové ty anti-sociály, co nic necítí. Deprivanty, jak jim říká pan Koukolík. Viz video Vzpoura deprivantů na Spotter TV.
Lisko, me prijde genialni ta tvoje 136.
Zvlastni nahodou se mi dostala do ruky kniha jendoho sovetskeho psychiatra, ktery popisuje neuveritelne poutave funkci a projevy naseho mozku vcetne nerovové soustavy. Co dosud víme a co nevíme. SAmozrejme obcas proloženo vyjimečným štím sovetského lidu, že sismí svoje mozky a veodmí svobodne rozvíjet. Ale to je jen odbocka (aby se to smelo vubec vydat)
Nasla jsem si tam nekolik vyjimecnych bodu.
1. Nervove impulzy jsou sablesky ktere bliknou a ředají štafetu jinemu impulzu. TAkže nebeží po nervové soustave jeko běžec s pochodní. Nikoliv. Zda impuls vznikne a předa svoji sílu dalšímu impulzu zaleží od nekolika faktoru které přesně popisuje.(souhra)
2. vedomí vznika a je schopno se projevit teprve sociálním kontaktem maleho ditete. Pokud se mu nedostane kontaktu tak se vedomi nerozvine.
3. zda se ze rozvoj a vyvoj vedomi ditete zalezi na necem podprahovém (smyslové vjemy mimo pozorovatelnou oblast) a uklada se podprahove do neprozkoumane oblasti nevedomi (podvedomi)
4. Zda se jakoby existovalo vedomi skupiny do ktereho se dite rodi a ono se mechanismem (ktere nezname) na toto podvedomi napojilo. Proto se mohlo postupne uvedomovat. Uvdomovani ditete je spojeny s velkym nadsenim z poznaní. Uvedomovaní se je je velice osvobozující a štastný poznatek obecne.
5. Nastupování korekcí s postupujícím věkem znamená že projevi vědomí jsou omezován a oklaštovány vůlí. Vůle púak určuje jak je s nabitým veodmím zachazeno. Sovetský človek s uvedomělou částí zachazí uvedoměle.
Kapitalistický je ovladán nadále nevedomím (viz freud a jeho archeptialní nástupci)
Sovětsky človek dokáže porazit nevedomí ideou (nadvedomím) a touto ideou porazit vladu nevedemí. Obětovat svuj život za správnou věc.Viz hrdinové ve válce, kterí dokazali potalčit pud sebezáchovy.
takze co mi z toh vychazi kdyz si to přeberu (tak nejak)…. abychom mohli být vůbec vedomi musíme se jako dite kontaktovat s vedomím kolektivu a navazat se na nej. Když přebereme vedomí kolektivu tak přebíramé celouhistorii vedomí daného kolektivu (nevedomí)
Naše vůle může ovladnout podvědomí ale jen za cenu vyšší idey. Kdy ovldádneme pud sebezáchovy, pud života a smrti (hlad, žízen, sexualitu)
Když budeme mít nejakou "vyssi" ideu můžeme zvítezit nad podvedomím a obetovat se.
jezisi, ty chyby a ta delka. Moc se omlouvam :o)
Napadlome to v souvislosti s deprivanty. Deprivant se asi nedokaze navazat plne na vedomi ktere je k dispozici, je cástečne odříznut a proto i jako díte neproziva a nezaziva pocity stesti spojene se sebeuvedomením a následným prožívaním vědomí.
Nelze to jen tak dodatečně doběhnout. Dle psychiatru je hlavní vývoj napojení na "mistni vedomi" ukončen cca ve 2 letech. Kanály a cesty nejsou známe, je proste třeba sociální kontakt a pobyt ve chraněném kolektivu který umožní vytvoření síte umožnující uvedomeni. (asi geneticky podmínený proces) Dále probíha rozvoj v již jednou vytvořené sítí umožnující se uvedomit.
ted uz ale fabuluji: Když jsem byla v Equadoru tak jsem prožila dejavu, pocit ze tam patrim. Ze jsem jednou z nich. To i celkem pasuje do koncepce sovetského psychiatra. Ze vedomí jsou kolektivní. a předávají se z generace na generaci. jako stafeta.
pokud se ale nekomu zda ze je mimozemstan a ze nepatri do rodiny kam se narodil, coz se stava spouste mladych lidi a ja jsem nebyla vyjimkou, tak se musi vnorit do sveho nevedomi/podvedomi a hledat kam patri. Kym je. to dokaze teprve az se odpojí od klišé a naučených vzorů svych rodičů, učitelů či kamarádů. a hleda jaké vědomí si v sobě vlastně nese. čeho. koho.
140 ze tam patris myslim neni kolektivni sovetskou koncepci, (uz proto zes o ni v tu chvili nevedela :-) ale minulym zivotem
me proste ten sovetsky psychiatr okouzlil :o)) pripomelo mi to to davne klickovani na hrane kabaretu a tragedie co se tyce ideologickeho rámce. Přesto probleskovaly skrzeva tento ramec (teda z meho nevedomeho pohledu) uplne novatorské myslenky ktere by bez toho ramce proste nemohly byt sdeleny.
Treba ze vedomi se sdíli a predava v ramci skupiny.
TReba ze se nevi co to je.
treba kvantovy charakter nervovych impulzu (v roce 1980)
treba podprahový neznámy sestý smysl, který formuje nase podvedomi a ridi nase chovani, driv nez nam preda informaci do vedomi
neuroticke hranicní poruchy (ktere asi vsichni tak dobre zname) pak souvisi s konfliktem mezi nasim vnitrnim nastavenim podvedomi/nevedomi ktere proste pracuje tak jak povazuje za nejlepsi variantu a vnejsimi omezeními, ktere "dobrovolne" pomocí vedomi (vzorce) a nadvedomi moralka a idee prijímáme.
je zajímave (teda vlastni zkusenost) ze kdyz tato omezení zrusím (teda vicemene si je nevnucuju nasilim) tak se podstatne zlepsi moje nervova soustava. Proste jsem mnohem zdravejsi fyzicky i psychicky.
138 k té sovětské knize:
mně osobně nesedí v závěru slova "vyšší idea" a obětovat se. Pro mě není žádná vyšší idea než život.
Jinak je to takové pro mě celé zamlžovací, vědecké. Možná by to šlo vyjádřit úplně jednoduše – prostě malé dítě potřebuje rodiče, potřebuje jejich náklonost a přítomnost, potřebuje tedy lidi. Když to nemá, je deprivované, nenasycené. Jistě to má na něj do budoucna vliv – ale jestli z toho bude asociální psychopat, nebo "jen" hraničář nebo cokoli, to je pro mě vedlejší. Diagnostika nikomu nepomůže, to je jen popis, jen škatule.
… to je ovšem ovlivněno mým pohledem, mojí zaměřeností na pomáhání lidem, protože já deprivant nejsem, já můžu rozdávat. Moje slabina je právě opačná – sice dávat všechno, ale ve správnou chvíli správnému člověku a správným způsobem. A stopnout to, kdyby už to bylo moc a mělo to být moje sebeobětování.
… zjistila jsem, že moc dobře umím dávat to pravé tomu pravému v pravou chvíli. Jen se toho držet, nehnat to dopředu, i pro sebe si počkat na pravou chvíli. Pak je to v pořádku i celkem v pohodě a jde to samo.
145. prvni dostavec. v tom je ta kniha sovetska. me se libi, ze z ruznych sepsanych del vyskakuji jako certici bertici takove ty ucelové potvurky. služebníčci. A prave tito certici rikaji, neber nas tak vazne :o) zasmej se :o)
takze taky rikam: zasmej se, dyt je to vlastne vesele
teda ani ve snu me nenapadlo, ze to nekdo veme jakože návod :o/ tu sovetskou ideologii.
právě v tom spočíva to kouzlo. že je to tak do očibijíci. účelovost.
kdyz male dite nema lidi, takse z nej stane vlci dite. nikdy nenabude vedomi.
148. omlouvam se ze se k tomu vracim , protoze teda az jsem se orosila z ty Tvoji:
mně osobně nesedí v závěru slova "vyšší idea" a obětovat se. Pro mě není žádná vyšší idea než život.
jasne ze neni zadna vyssi idea. tohle vsecko jsou omluvy proc si lide vzajemne i sami sobe cini násili. a je neuveritelne poucné si to obcas precist a ujistit se opet, jak to vznika. v ty sovetske knize je to proste napadne videt.
to vsecko jsem psala jako argument ze NENI zadna vyssi idea. je to analogie s jinymi propadandistickym moralistickymi paskvily. teda zdalo se mi ze je to z napsaneho jasne videt. ze jakekoliv vyssi idey potlaceji prisozenost podvedomi, naseho skutecneho ja. znasilnuji ho a to znasileneni se muze projevit jako nemoc nebo porucha (ale to ted opet fabuluji)
ratko,
já z toho všeho vidím, že ty jsi ohromná a že ale zatím úplně nejsem na tvojí vlně, protože písemný kontakt není úplný, úplně se kvůli tomu neznáme, nemůžeme se úplně napojit jen přes ta písmenka.
Ale nic z toho, co píšeš, neberu jako nějaké řečičky – věřím tomu, že to je tvoje. Někdy si připadám jako tvůj "klient".
:-)
… protože je jasný, že ty znáš mnoho věcí, ratko.
(abych to dořekla :-))
hm, takze jste se shodly na idea=spatny.
no, mne prijde ze idea muze byt klidne i dobra. zalezi na motivaci. zdravejsi tak muze zmatenejsimu nabidnout zjednoduseni.
samozrejmne mate pravdu v tom smyslu,
ze ten zmatenejsi to neposoudi. nevyzna se v tom.
je to uplne stejny jako kdyz jdeme k doktorovi.
stejny v tom ze tomu houby rozumime a proste se mu sverime.
a nevime jestli nam napise prasky protoze je z hloubky presvedcenej ze jsou to ty nejlepsi,
a nebo proto ze mu dealeri zaplatili odmenu.
ale pozor, podle vasi logiky bychom nemeli chodit k doktorovi vubec…
nebo jeste jinak.
soucasna situace kazdeho jedince je vysledkem jeho minulych myslenek, slov a cinu.
a jestli je ta situace mizerna a on ji chce zmenit,
pak JDE O ZNASILNENI.
protoze jeho soucasne premysleni mu dobre napady na smysluplne ciny nevygeneruje.
musi par cinu udelat ZNASILNENEJ,
teprv jejich zapis do podvedomi mu zlepsi jeho premysleni.
jednou z mych nejvetsi potizi je neschopnost si uvedomit vlastni nedulezitost. i kdyz to moc dobre vim. jsem si toho vedoma. svym vedomim i nadvedomim. spoutavam se, nutim se do nedulezitosti. ale podvedomi m ito furt nechce brat. driv jsem se mlatila palicou po hlave a zadupavala se do zeme. ted uz se jen bezmocne divam na to nadeleni :o/
Lisko, diky. a vsem diky. diky.
156. jde o zasadní rozhodnuti. Vezmu si na svedomi ze vstoupim do "kruhu" jiného človek a tim že ho přesvědčím o spravnosti mých myselnek či názoru a že ho přivedu k tomu aby je přejal? Co se stane? Propojim ho se svym vedomim – se svým telem. .
Velci myslitele nikdy neagitovali. TEda možná se pletu. BYli vždycky sami pro sebe. Sdělovali ale neagitovali.
Možná Ježíš agitoval, jenže on řekl přímo, vemu Vás sebou. Skrzeva me pujdete (ted to chápu jako skrzeva mé telo, mé vědomí)
souhlasím s ratkou. A ta vlastní důležitost mi taky pořád jede.
Jenže: on je to zřejmě nějaký účinný mechanismus!
A "důležitost" není to pravé slovo – cítím to jako svoji důležitost, to jo, ale ve skutečnosti je to spíš taková plnost, možná – která sice třeba přehluší něco jiného a pak se mi jeví jako moje důležitost. Jenže kdyby jí nebylo, tak není nic, zdá se mi. Kdyby toho nebylo, tak nemůžu nikomu nic dát, s nikým doopravdy být.
Tak se mi to jeví teď – takhle OK.
Kdoví, jak se to bude jevit příště :-))
ad 158: No, nechtěla jsem se moc zapojovat, protože jsem si řekla, že s tím psychiatrem jsi Ratko objevila znovu (svou) Ameriku, … tak jsem si říkala, ať si to užiješ …… (Já myslela, že to znáš a chápeš už dlouho, stejně jako já, ale asi to nějak nebylo formulované, slyšela jsi až na formulace sovětského psychiatra)……
……. ale teď jsi řekla něco moc důležitého: vezmu "vás s sebou" znamenalo podle mne určitě "svezete se na vlně zralosti mého vědomí"
Nikdo nemůže propojit někoho s jiným vědomím (může si křičet jak chce), každý k tomu musí dát souhlas. Máme svou svobodnou vůli. Odevzdání té vůle někomu jinému je souhlas. odlehnutí jeho křiku, tlaku je souhlas. NIKDO NIKDY nás nemůže propojit, ani Ježíš, propojujeme se vždy sami. A v tom je svět fér.
Hele, nechcete si poslechnout tohle? (přišlo mi od Roje) Ono je to zdánlivě od věci, ale vůbec to není od věci. Dobré myšlenky by se měly šířit.
http://www.civilcourage.cz…n.html
ad 160: odlehnout = podlehnout :-)
ad 159: Jsem jedno Vědomí, Jeden. A každý jsme přesně tak důležitý a zároveň nedůelžitý, jako je jedna buňka v těle, jako je jedno kolečko v obrovském stroji. Z toho vyplývá, že jsme všichni děsně důležití! :-))
ore,
155 jo, ale poslední věta NE.
Co to jako je – "podle vaší logiky bychom nemuseli chodit k doktorovi vůbec" ?? O tomto tématu já vůbec nepsala, vůbec jsem ho neměla na mysli, natož abYch na něj uplatňovala nějakou logiku. Tu jsi uplatnil ty a vyšlo ti z toh tohle, ale se mnou to nemá nic společnýho, ani zbla. Ty jsi ty, ne já.
a 156 NE!
o žádném znásilňování tady podle mě taky nikdo nemluvil. S tvojí 156 se neztotožňuju ani v nejmenším, je mi to vzdálené, je to někde na druhé straně, než jsem já.
s tim vedomym souhlasem bych nam tolik nefandil,
spis mi prijde ze probiha urcita selekce,
ze co nekdo dela nekoho pritahne a jineho odpudi.
aniz by tusili proc :-)
takze Ratko nemusis sedet doma aby te nikdo nevidel co delas a neonemocnel z propojeni s tebou,
klidne muzes vylezt, oni utecou :-)
a zustanou jenom ti kterejm to neublizi
Lisko, muzes davat i bez toho pocitu dulezitosti. Jenze toje uplne jiny vesmir. jiny level. uplne jina kategorie. je neco ceho se zacinam opatrně dotykat. a s uzasem zjistuji, ze skutecne lze davat jen tak. bez jakekoliv logiky a souvislosti. a stejne tak brat.
nekolikrat jsem v minulosti na to narazila a zdalo se mi ze to nejde jen tak vzit nebo jen tak dat i kdyz jsem citila, ze je dulezite to nijak nepropojovat, nevytvaret kauzality. ja tobe a ty me, neobchodovat.
na ty blane v ktere zijeme ano, v systemu jasne, tam to musi byt, protoze tam se pohybujeme v souradnicich a v jednoduchych zavislostech (čitelnych více méně). ale v rovine x-te (11.) dimenze :o) to proste nefunguje kauzalne. tam davas kdyz je davani a beres kdyzje brani. aniz by to melo nejakou rozumovou (kauzalni souvislost). Pak je vsecko v harmonii. bezi kam ma. sily probehnou kudy probehnout maji a vse je jak ma byt.
kdyz vim ze nekde uvnitr (do hloubky) je nejaky ocean plny zivota jak pise Lenka tak se nabizi otazka, jak tento ocean souvisi se mnou? s mym telem? s mym vedomim? odkud co vede a kam? muzu za sebe odpovedet ze netusim. nevim. ale nechavam tomu volnou cestu. to jedine dokazu k tematu rict. protoze abych se k tomuhle stavu vubec dopinozila musela jsem otevrit stovky zamcenych bran v me hlavě :o) a odemykam furt dalsi.
Ratka 151 znasilneni 2x
… blízké je mi 160 od Lenky – že žádné znásilnění nemůže fungovat. Každý všechno si dělá se svým souhlasem.
165:
ale to 151 – kterému jsem psala, že zatím zcela nerozumím – právě říká, že znásilnění je blbě.
takze se nesmim bavit s Ratkou?
A hlavně, ore, bacha, mluvíš dost obecně a to nemá ty koule. Pro mě by bylo hodně zajímavé, kdybys mluvil za sebe, ve spojení se svými osobními zážitky. To by mi řeklo víc, to by bylo bezva.
168 co to je za otázky :(
ratko 1645
jo, ten oceán.
Dávat a neobchodovat – jo. Právě v té skupině se mi to ukázalo: co dávám, dávám druhému a zároveň té skupině. Já pracovala pořád plně a vědomě pro skupinu tím, že jsem dávala druhým. A to dávání bylo i pro mě dobrý, bylo to jako zjevovat sebe. A to je docela příjemný, nakonec :)
No a v životě je to teda asi, že co dávám druhému, dávám světu (?) a tedy i sobě, protože jsem součást světa.
ad 171:
1645 = 164
proste jsem reagoval Ratce, preber si to jak chces.
treba muzes vydat pravidlo ze komentujici je povinen zacit oslovenim komentovaneho a cislem jeho komentu
—
meli jsme na stredni skole ucitelku, byla hodne, jak to rict,
"strnula", a ta nam jednoho dne rozdala kalkulacky a ucila nas s nimi zachazet zavadenim terminologie "operand", "operator".
—
a o rok dva pozdejc, pri nejaky besede na otazku "co sex" z ni vypadla odpoved "sex mne ponizuje".
—
tak bacha! :-)
171. tak davas nebo beres? :o) Z toho jak jsi byla nadsena bych rekla ze to bylo spise brani.
Znas stav totalniho nadseni, kdy clovek srsi energii a je uplne mimo? To je nadupan vitalitou. Nedava, bere.
Ore, :o) vubec jsem nepochopila v cem je problem. jakoze jsem proti necemu co sama delam? to jsou ty paradoxy, to jsou ta zrcadla, takhle to proste je. sama sebe musism sezrat.
ratko
174 Bere? Jo? Zatim nevim :-)
Já byla spíš dost upracovaná, ani chvilku klidu jsem si neuměla udělat. Přitom jsem energie měla hodně a vyzařovala ji ven. Až vždycky o pauzách jsem byla vyčerpaná, jako po dobrém výkonu. Ale jakmile jsem dostala, po čem jsem ze svého vyčerpání volala, už jsem měla okamžitě zase síly habaděj na rozdávání i pro toho, kdo mi to dal nebo nedal.
Jenže to moje je speciální situace, je to začátek, je to konsolidování skupiny – potom to bude zase jiný…
ore
173
nechápu souvislost. Mluvíš o jiných lidech, nemluvíš o sobě, a proto já tomu nemůžu porozumět.
Radko, proste zastrc antenky :-)
Lisko, podle tehle logiky nebudes rozumet nikomu kdo nedela to co chces ty, takze si z profesionalnich duvodu zvykej :-)
177
víš, co ore, jdi do prdele.
Už popadesátý děláš pořád dokola totéž: nemluvíš o sobě, ale o jiných, vysvětluješ, co dělají oni a jakou logiku mají oni. NEMÁŠ PRAVDU. Vypovídá to jen o tobě a je mi to jedno. Už nechci donekonečna tady reagovat na tvoje komentáře, které někomu něco podsouvají a uvádět na pravou míru, co jsem předtím řekla nebo neřekla a co ty sis vyložil po svém.
Buď mluv za sebe, nebo nemluv. Kdybys býval mlčel, zůstal bys… atd.
145,151
Liško a Ratko.
kdyby byl život bez obětování tou nejvyšší ideou,pak by se Ježíš nenechal ukřižovat,světci by neodcházeli zmizet do samoty vlhkých jeskyní,Giordano Bruno,Jan Hus ani ta potrhlá Johanka z Arku by se nenechali upálit,prokletí básnící by se neničili absintem,Vincnt Van Gogh by si neuřízl ucho a nestřelil si kulku do hrudi,tisíce lidí by se za svoji odbojovou činnost neocitly před popravčí četou všech možných totalitních režimů….
Obětování je vyšší idea,než život samotný!!!
Ten je jen výsledným efektem nehmotných principů,nebo egregorů(dobrých i špatných),které jedinci schopni se obětovat udržují v činnosti.
A ta činnost se promítá do podvědomí masy,stáda tupých lidí,kteří ji slepě následují v bláhovém domnění,že jednají svobodně a podle své vůle.Ve skutečnosti jen jedí ovoce ze stromu které někdo obětující se zalil živou,nebo taky mrtvou vodou!
Chlubíme se,že naše civilizace stojí na křesťanských základech,ale to je pokrytecká lež.V evangelíích stojí "kdo chce svůj život zachránit,ztratí jej,kdo ho obětuje pro mne,získá život věčný" a nebo "vem svůj kříž a následuj mne",nebo to nejdůležitější Ježíšovo sdělení "mé královtví není z tohoto světa".
Odkaz křesťanství je v oběti,realita dneška je v predátorství a hedonismu,občas maskovanému sentimentem,který je jen nástavbou naší brutality.
A na těch základech se nedá vystavět žádná terapie,žádná pomoc,žádné ozdravění ani společnosti,ani jedince!
Možná se dají vykrádat východní duchovní nauky,zneužívat reinkarnačních vzpomínek,meditačních technik…všeho možného,jen za účelem dosažení dalšího zisku.Tentokrát tzv. "duchovního",ptotože těch nakradených materiálních jsme se už přežrali.Jen ta idea šťastného života tu pořád je a jí v patách spousta šarlatánů,podvodníků a lhářů,kteří slibují elixír věčného štěstí,tady na světě a hned.Ve skutečnosti akorát kapou další jed do už tak oráveného guláše,který je nám servírován dnes a denně a ze kterého nám bude brzo sakra hodně zle.
Přesto všechno nepovažuji ideu šťastného života za neuskutečnitelnou.Rozdíl mezi mojim pojetím tohoto termínu a jeho dnešní propagací je ale záadní.Šťatný život je pouze vedlejší produkt služby a oběti těm principům o kterých jsem psal výše.Není to tedy cíl,je to nenárokovatelná nadstavba nějaké duchovní činnosti,nějkého směřování.A je to nastavba,která může stát pouze za jistých a to dost složitých osobních a společenských podmínek.
Spousta lidí svůj život dobrým pricipům,jako třeba poznání věnovalo,ale přeto nežili šťastný život.Protože prostě předběhli svou dobu,své současníky,dokonce svou vlastní bytostnou podstatu a ocitli se v existencionální tísni a osamnění.Jiné jejich současníci prostě zavraždili,proože se odlišovali.
Přesto všechno to těm lidem muselo stát za to,jinak by to nedělali.A jejich rozervaný osobní život byl tím nejúčinnějším motorem.A tak můžeme žasnout,jak někteří zhýralci a flamendři zanechali ve svém díle kus křišťálově čisté krásy,nebo jak se třeba zamindrákovaný Franz Kafka stal lepším prorokem než Cayse,když popisem svých vnitřních pocitů v románu Proces přesně popsal realitu milionů evropských židů o pár let později.
Než začneme blázny léčit,zkusme jim nejdřív pozorně naslouchat.Oni už něco obětovali(i když třeba nedobrovolně)a jejich sdělení může mít větší cenu,než si připouštíme.
No pěkně to píšeš.
Ale z těch posledních dvou vět vyrozumívám, že jsem dostatečně nedala najevo, že pozorně naslouchat je to nejdůležitější. To patří k tomu všemu, to je základ.
Přičemž ale není moje povinnost naslouchat plně a pozorně úplně každému na světě, který třeba přišel proto, aby mě zneužil nebo vykradl. Například. Není moje povinnost se snažit spasit všechny lidi, které potkám.
Tyjo, Saule. Chapu to spravne ze vlastne by nam meli byt obetujici atentatnici prikladem :o/ nojo, je to obdivuhodne postavit ideu nad vlastni zivot. ale Saule, nekde tomu nerozumim. Jednou rikas ze je spatne jit za ideou a obetovat se ji, a pak zase naopak. co je jinak? TAkze ted rikas ze idea je v poradku? ze je spravne se ridit ideou a umrit za ni? treba za vlast nebo z nabozenksych duvodu?
a co kdyz se Jezis neobetoval za ideu, jeho ukrizovani bylo prirozenym vyvojem jeho cesty. nastaveni jeho podvedomi. Nemohl uhnout jinam. Utect. Musel se ridit svym urcenim. A to nebyla nejaka mravnost nebo nejake pravidlo ktere mu sdelila predala spolecnost. To si nesl v sobe.
To spis koresponduje s tim co jsem psala. Ze to skutecne je uvnitr. Nase nastaveni. To dalsi uz jsou jen vytvorene nadstavby.
O idee stastneho zivota nepadlo ani slovo. Nebo o tom nekdo mluvil? Akorat jsem vzpomenula, ze nase vnitrni nastaveni je dano nasim podvedomim (nebo necim s cim se rodime nebo na cojsem napojeni nevim jak) a to ostatni, ty vsecky nadstavby jsou jiz naucene. nanucene zvenci.
180,181
Jo, taky si ještě pořád myslím, že žádná "vyšší idea" než život není.
Z toho nevyplývá, že je zavrženíhodné obětovat nebo riskovat jeden život (svůj) za život jako princip nebo život mnoha jiných. Ale pořád jen v některých situacích – když to tak cítím, když jsem přesvědčen, tak prosim.
182. mozna je to jen nedorozumeni. treba si pod zivotem predstavuje saul stastný život. Ze zivot jako zivot nezna.
I kdyz sli svetci do jeskyni tak to bylo ve jmenu zivota. kdyby cheli umrit tak by to prece udelai hned a rychle. chteli zit, chteli zit plně a vedomě.
jeste k my zkusenosti. nevim jestli to neni mimo misu. uz jsem psala ze jsem takova tazna kobyla. jsem soucasti stada a nemam s tim problem. mam rada delniky, delam s nimi rada. nedavno jsem nekolik dni travila montovanim nejakych konstrukci a vsimla jsem si jednu vec. Spolecna prace vytvari zvlastni atmosferu. Clovek se dostane do rytmu s temi druhymi a vzajemne se doplnuji a jeden druhemu pomahaji. vznika spolecny rytmus. nakonec se vse spocita, zabali a jde se domu. I ten "nejjednodussi" (moc se omlouvam) delnik je nekolikrat sikovnejsi a zrucnejsi nez ja, ma spoustu dobrych napadu a umi si praci dobre zorganizovat.
nevsimla jsem si zadnych tiku nebo neurotickych poruch u delniku s kterymi obcas delam, spise schopnost se zasmat sam sobe a vytvaret prijemne prostredi. Nekteri delnici jsou extremne hodni a pak se stava ze jsou treba vyuzivani. Ale i zde jsem si vsimla soudrznost mezi lidmi. Ze se jich zastavaji a lobuji za ty slabsi (hodnejsi).
A uveodmila jsem si, jaka je to skoda ze tolik vyrobnich moznosti se ztratilo a presunulo do levnych zemi. Vzdyt neni kazdy intelektual, urednik a ci nabizec sluzeb. Spousta lidi pracuje rada rukama, umi to a je fakt sikovnych a vubec namaji moznost se se uzivit. KOnkurence nas vsecky drti a i ti kteri by normalne delali s radosti jsou stresovani (i kdyz neurozu nedostanou protoze si od plic zanadavaji)
Prace proste patri k zivotu. Hodne lidi pracuje rada, tesi je ze neco umi a neco dokazou.
Jiste jsou to clenove stada jako ja. ale co nabidnout lidem, kteri maji zdrave ruce a muzou pracovat ale prace pro ne neni? protoze nekdo jiny to hrozne lacine vyrabi za ne. A oni z toho rozdilu v ohodnoceni pracovni sily treba dostanou podporu. a pracovat nemusi :o/ i kdyby pracovat chteli.
nebo jsem moc velka idealistka, a je to uplne jinak? jsem intelektual odtrzeny od zivota, presto porad a porat pritahovany k zemi. tam se citim dobre. ve fabrice s delniky.
To je hezký, ratko!
Společná práce, zasmát se sám sobě a něco dělat rukama – to mi jde dobře dohromady pro vytváření dobrého prostředí k životu.
jenze tech moznosti je furt mene a mene! a nejde to zastavit. neco je nastaveno zpusobem, ze o praci tech lidi s postupujicim casem nebude vubec zajem. vse prevezmou treti zeme.
třeba to bude ještě jinak, co my víme! Neboj :-)
184 – 187: Minulou sobotu jsem byla na akci, kde se sešla parta našich studentů na čísi chatě, výlet, grilování, zpívání, povídání, legrace. Já tam přinesla jako příspěvek na zábavu bublifuky. A tak tam zpívali a bublifukovali a smáli se a tleskali si navzájem: ředitel velké firmy, manažer jiné nadnárodní firmy, prodavačka, dvě úřednice, nezaměsntnaná, dělnice, řezník, hospodský, dvě lektorky, jeden železničář …. padouch i hrdina, přiopilí i abstinenti, masožravci i vegetariáni, všichni jedna rodina, kolečka v soustrojí, kapky v oceánu ……… Nehledala bych problémy tam, kde nejsou, přesněji nemusejí být.
Také považuji život za nejvyšší ideu. A to proto, že pouze díky životu můžeme ty ideje vůbec žít, prosazovat.
Uctívání oběti a utrpení, neúcta k životu je velmi nebezpečná věc, která z křesťanství a jiných náboženství dělá nástroj pro války, zabíjení a útisk jiných.
Přesto si nesmírně vážím všech, kteří zahnáni ke zdi nemohli jinak než neodvolat své učení, nezradili jiné, a proto byli zavražděni. Nechtěla bych se dostat do takové situace, dobrovolně bych se do ní nehnala. Je to stejné jako když ve válce někdo zůstane vzadu, aby zdržel nepřátele a několik dalších je tím zachráněno. Je to prostě vynuceno určitou situací. Nesmí se z toho stát však vyžadovaný a oslavovaný princip. Být hrdinnou obětí se pak stává hrou ega anebo hříchem z nedocenění významu vlastního života, daru života jako takového.
Lenko, krásně!
Už jsem napsala o dojetí – hnutí – pohnutí; nic světoborného, leda moje "Amerika" :)
188. lenko nemela jsem na mysli pousteni bublifuku a tleskani rucickami. prave ze ne. uz koncim, mejte se fajn.
ad 190: Jak se liší spolupráce, zpěv a pouštění bublifuků? Kolem toho bylo třeba i řezání dřeva a různá jiná spolupráce. Je jedno jak a na čem spolupracujeme, ne? Hlavně když spolu něco tvoříme, když spolu JSME.
190
nojó, to nemyslela. Asi to společenství těch i těch, možná…
spolecenstvi jo. slo mi spise (a zasadne) o způsob zajistovani zakladnich potreb. v tomhle svete sikazdy nejak musi zajistit zakladni potreby (penize) nebo zit z milodaru.
jasne ze muze u toho i tancit a zpivat. ale porad je zde odpovednost za sve vlastni preziti (a treba cele rodiny ci potrebnych lidi) jen tleskanim je nenakrmim.
Naprosto jste nepochopily o čem jsem psal.
No nevadí,sláva životu a hrám s bublifukem:-O)
dyt pisu ze to muze byt nedorozumeni :o/ ja teda z toho bublifuku zas tak moc odvazana nejsu.
No co se dá dělat – kdybychom se viděli naživo, chápali bychom se líp. Škoda no.
taky škoda. treba se jednou uvidime. urcite bych si to prala.
možná to není nedorozumění,možná máme pravdu všeci:-0
Ale pravdu je potřeba neustále naklánět a zkoumat z různých úhlů její pravdivosti,protože i pravda se neustále mění,jako všechno ostatní.
Saule, posilam ti pusu.
doufám,že pravýho francouzáka Ratko:-00)))
Jo a s tím "viděním se" bysme to mohli časem nějak vymyslet.
Jen co dosáhnu toho "šťastného života":-0
Tebe pozvu na nějakou vernisáž,pár výstav jsem teď na konec roku domluvil a za Liškou bych si dojel,aby mě provedla Břevnovem.Prahu mám rád ale tam jsem nikdy nebyl.
No a mohlo by to být klidně i s těma bublinkama:-0
Ovšem šampaňskýho!
200. jasně, navrhuji Brno. Pražáci jsou hodne daleko.
v Brně Řečkovicích sem byl na vojně.Ještě mám někde doma schovanou lodičku.
Vezmu si ji a podle ní mne hned poznáš:-)))))
Tady je moc dobrý článek o zabití Usámy bin Ládina, od paní Rubensteinové na blog-respekt:
http://rubensteinova.blog.respekt.ihned.cz…
ad poslední odstavec článku:
no heleme a tento týden prezident Obama prohlásil, že s útokem na Írán nebude váhat – "And I mean it!" – když to bude v zájmu USA. Heh. Že prý ty jaderné zbraně … zase budou hrozit studenou válkou, aby byli směšní jako bolševici za normalizace a aby děti měly neurčitý strach?