KDE SE SHÁNÍ PEPŘÁK?
Těším se vám takhle na svoji několikadenní samocestu, a pár dní před vykročením mě zaskočí pochyby, jestli to přece jen není málo bezpečný způsob cestování – přespávat sama v lese. Ne na velkých čistých horách v lesích, ale v lesíku poblíž hornického města.
Že jen já se dnes nachomýtla u televize a viděla krimi-zprávy! A pak jsem jela večer domů, autobus se rozjížděl, když vtom se venku rozeběhl hulící kluk a praštil do boku autobusu vší silou zrovna v místě, kde jsem seděla u okna já. Nijak to mnou nehnulo, ale říkala jsem si, že kdybych byla malá holka a tohle zažila poprvé, asi bych se vylekala. Takhle jsem si jen připomněla fyzickou sílu druhého člověka.
Nachomýtnout se večer v lese náhodou zrovna v místě, kam do nějaké chaty přijdou chlastat a hulit tři agresivní volové, tak nevím. Některých lidí se těžko zbavuje, některým se těžko uniká. Jediné bezpečnostní opatření, které mám od začátku v plánu, až budu na cestě, je nechodit večer na jídlo do hospody, natož si tam dát pár piv a pak vyjít do tmy a snažit se zalehnout na nejbližším vhodném místě do spacáku. To ne. Jakmile přijde sama samice do hospody, je skoro jisté, že se na ni někdo nalepí. To se ví. Do lokálu nejpozději odpoledne a pak rychle zmizet a v nejhorším před vlezlými opilci předstírat, že jdu k někomu nebo že mám za chvíli s někým sraz.
Druhé bezpečnostní opatření, co jsem uplatnila, je, že na internetu nezveřejňuji předem svou plánovanou trasu. Jen ve velmi hrubých obrysech. No to jsem taky nemusela předem žvanit vůbec nic, kdybych byla super-opatrná, viďte! A nakonec možná vyjdu jiný den, než jsem řekla … anebo možná nikam nejdu, vůbec, jen kamufluju a celé ty řeči o samocestě jsou jeden velký blaf – kdo to kdy slyšel, aby ženské spaly samy kdovíkde v lese!
Pepřový spray bych si ale koupit mohla. Nevím, kde. V lékárně? Nebo postačí koupit si impregnaci na boty a použít ji víceúčelově :-)? Nebo je lepší jinačí výzbroj? Nebo žádná? Přece se nebudu nakonec bát; to potom nemá cenu se do cesty pouštět. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Snad se v tom lese nic nesemele.
Malou utěšující rezervičku, kterou si mohu pro sebe udělat, jsem vymyslela: najdu si možnosti nouzového ubytování na trati. Jednu možnost vím – maminka kamarádů, co znám přes 20 let, bydlí v mé cílové oblasti. A další si najdu na netu a vezmu s sebou vypsané kontakty na papíře, pro klid. Howgh.
Peprak koupis v prodejnach Zbrane, strelivo. Jsou 2 druhy. Obycejny pepr a pak pepr s barvou, ktera drzi 24 hod a dalsich 24 hod je viditelna pod ultrafialovym svetlem. Je otazka, zda ho pouzit. Ja mam vzdy strach, zda se agresorovi nepodari mi ho sebrat a pouzit ho na me. Ja nejsem zvykla se bat, drive bylo bezpecneji…
At tva cesta splni svuj ucel.
Spala jsem sama pod širákem několikrát, dříve tedy, ale nikdy jsem z toho neměla dobrý pocit. Strach nikdy nezmizel, to hrdinství nikdy nestálo za ten pocit neurčitého strachu. Usínala jsem hodně pozdě a jednou mě dokonce očichávala nějaká zvěř nebo se pohybovala blízko mě. Stavěla jsem se vždy jako tvrďačka ale stálo to vždycky za prd a byla jsem ráno ráda, že už to mám za sebou. Jsem opravdu zvědavá, jestli to podstoupíš. Já bych přespávala u lidí, jiné by to bylo kdybys měla společníka..
na rozzuřené opilce prý cayenský pepř moc nezabírá, ani na vzteklé psy. ale v tom krámě snad o tom něco budou vědět.
No, nechtěla jsem moc strašit, já nemohu sama ani na denní výlet, na samotné ženské se někdo lepí pořád. A zravidla ne úžasňáci, ale spíš ti, kteří cítí snadnou kořist, páč normálně by jinak nikoho neulovili. Takoví používají různé finty, ale pak neváhají použít ani násilí, když vyhlídnutá oběť nedělá, co by oni chtěli. Kdyby něco takového napadlo mou dceru, zřežu ji láskyplně jako žito – bylo by to lepší, než by jí ublížil někdo víc a jinak. U tebe předpokládám, že jsi už dost "stará" samostatná ženská, co jde klidně sama večer do hospody (ne restaurace), tak asi …… No, ale moje rada zní: sama spát někde mimo ubytovací zařízení nebo u známých je nebezpečná blbost. Nic se stát samozřejmě nemusí, ale stejně si to neužiješ, nevyspíš se – jak pravila Zuzi.
Pepřák jsem dostala od známého policisty po tom, co jsem mu vyprávěla, jak se mi někdo v noci vloupával do zamčeného bytu. Říkal, že jeho použití je stejně problematické – jednak musíš počítat s větrem, dobrým namířením (můžeš se takhle klidně zlivikvidovat ty sama), být na vzdálenost cca 1 metru, jenže na tuto vzdálenost už je právě nebezpečné, že ti ho útočník vezme. Pak tě taky může najít spící nic netušící nevinný lesák, ty mu poškodíš sprejem oči a máš doživotní problém.
Tož suma sumárum, je lepší se takovým situacím vyhnout, dojednat si ubytování u známých nebo v nějaké levné ubytovně nebo existují v infocentrech seznamy lidí, kteří ubytovávají v soukromí a ty ceny nebývají veliké.
Nepohybovat se potmě sama (venkov není Praha :-) ) atd. A pro jistotu si s sebou vzít do kapsy nějaký ten sprej, no.
od fáze velkého plánu k fázi velkého vahání…no ten příspěvek přede mnou líčí spíše výrobu paniky než realitu ..už vidím hajného jak nad nebohou se sklání,to dřív pes čumákem bude spící ku reakci vybízeti..
ad5:
"..už vidím hajného jak nad nebohou se sklání,to dřív pes čumákem bude spící ku reakci vybízeti.. "
než hajný erekce dosahovati :-)
pochodila jsem hory doly (sama) ale venku pod sirakem jsem nespala nikdy. Pokazde jsem zaklepala nekam a vetrela se k lidem. spat sam v lese mi prijde urcite obrovske dobrodruzstvi, ktere jaksi jsem nemela nikdy chut zazit. a i kdyz jsem obcas potakla spici jednotlivce kolem chat, ubytoven ci primo nekde u jezera, nelakalo me pridat se k nim. Radeji jsem si lehla na kavalec k jinym nocleznikum.
To ze to Lisko laka tebe, ma urcite duvod a moc ti preji aby se tve predstavy nocovani naplnily a splnily to co splnit maji.
Nebala byh se ani trochu ze me nekdo prepadne. Ani bych si nebrala zadne zbrane. Nemam spatne zkusenosti, ze by me nekdo neznamy otravoval. a to ani opilec. i kdyz prilezitosti by mel. i opilci se chovaji slusne, kdyz citi ze ta druha strana proste nema zajem. Jako dite me otravovali uchylove, ale to jsem byla roztomile dite, ne stara rozlozita bába. (nekdy si fakt myslim, ze lide urcite situaci pritahuji, ze snad ty nasilniky k sobe lakaji) Pokud te bude chtit nekdo okrast, tak to udela klidne i u tebe v doupeti. Venku, v autobusu, v obchode, kdekoliv. Nepujde cilene za tebou do lesa.
Ja vim ze v televizi ukazuji furt nejake obeti. ale spousta z toho je vymyslena. Ve skutecnosti si vzajemne ublizuji lide kteri se znaji. z rodiny nebo z vesnice. Kdyz nekdouplne cizi se rozhodne ze pujde nekomu ubliziz tak je to fakt vyjimka. Neco jako autonehoda. Muze se stat. Vsichni vedi ze se to muze stat a presto jezdi autem a jdou na ulici.
riziko,že ti někdo ublíží za bílého dne na rušné ulici(kde ti nikdo nepomůže) je xkrát větší,než že tě přepadne v noci v lese(možná tak leda průjem)
Ale k tomu spaní pod širákem:
je to fajn,ale když si můžeš večer udělat oheň.
Jenom tak se někam sám doplahočit a padnout to není ono.Ten oheň opravdu dovede nahradit společnost.
Jenže oheň si jen tak v lese udělat nesmíš.Tady by s hajným opravdu mohl bejt problém a jelikož tihle zelení vesničtí burani s flintou jsou neskuteční kokoti,nedoufal bych v rozumnou domluvu,mohla by z toho být velká pokuta a další nepříjemnosti.
Dalším rizikem od hajných je možnost postřelení.Oni opravdu pálí po všem co se pohne,ožralí že padaj z posedu.
Já bych tento nimrodskej póvl předhodil hladovým medvědům,ale zatím je to tuším tak,že jseš dokonce povinna se jim legitimovat,když tě k tomu vyzvou.
No mají štěstí,že mne ještě nevyzvali:-0))
možná se nahlasit předem v hájence u hajného? líbilo by se mi spat v hájence se zachranenou srnou :o)
nojo romatika je potvora. zradna mrcha.
ad8:
nedávno jsem v jedné vesnické krčmě nechtíc vyslechl hovor dvou přiožralých hajných,jeden se tam hrdě chlubil,jak sundal chráněného krkavce velkého.A druhej jen záviděl.
No k zblití.
hajni by meli svuj les hajit, pecovat a starat se o nej.
mysella jsem si vzdcky ze ti hajzli arogantni jsou myslivci :o(
[5]Václave,
né, pes né :)
Cesta má průběh od fáze příprav a těšení před obavy ke kýžené realizaci. Kdybych neměla žádnou fázi žádných obav,jen hazardérství, nebyl by to normální proces.
Ono být holka znamená vědět, jak je těžký se zbavit nějakého místního primitiva a ještě přiožralého. Když si třeba i přes odpor slečny usmyslí, že jí v hospodě něco zaplatí. A nebo že si přisedne. Opruz. I když je hned odpálen, oběd je zkažený už jen pro ty jeho kydy. Stačilo mi onehdá jen jít koupit víno do vinotéky. Ti páprdové, co tam vysedávají přes den, měli samozřejmě otravné řeči, pro které jsem si nepřišla.
A jak se zvednou všechny pohledy dědků, když samotná holka vstoupí do hospody. A samozřejmě ty pohledy pak sledují směr, kam dotyčná odchází. A mezitím se třeba začnou "přátelsky" vyptávat. Příjemné to není, ale míjet pět dní kvůli tomu hospody o hladu, to já ne! :)
[4] Lenko
já myslím, že usnu už klidně. V noci nečekám, že by někdo jiný než já chodil po lese. Jestli něčeho, tak bych se obávala, že se ke mně někdo nežádoucí připojí nebo zpovzdálí připojí, až budu vycházet z nějakého sídla ven, večer. Ne potmě, hledat místo na spaní budu ještě za světla, mlátit se hlavou o kmeny nechci. Baterku nepoužívám.
Jo takhle je to s tím sprayem. Já si vždycky představovala, že se musí stříknout z úplné blízkosti přímo do obličeje. Hm, je to tedy podobné jako s nožem – otázka, zda ho raději mít v ruce, nebo naopak raději vůbec nemít v ruce, aby nemohl být použit na svého vlastníka. Br.
[3]lední brtníku
Moc nezabírá? Jo, to je pravda, zeptám se v krámě.
Teď jsem koukala na internetu (na stránkách toho krámu, kam bych případně šla na nákup), že prodávají spray, pěnový spray a taky paralyzér na 200 000 V. Nevím, jestli bych se necítila hrozně, kdybych takovou věc vlastnila. Připadá mi to hnusný. Jestli se stanu "šťastnou" majitelkou, tak jsem zvědavá na ty pocity. Aby mi hnusný pocit, že mám s sebou spray nebo paralyzér, nezkazil dovolenou…
[2]Barmanko
díky za odpověď! Už jsem koukla, co je v obchodě v nabídce za obranné věci. Br.
Taky nejsem zvyklá se bát. To je tím, že jsem hodně chodila (pravda, sama na noc ne) a nikdy se nic nestalo. Bylo to ale vždycky v horách, kde člověk očekává samé "dobré lidi". Kousek od kladenských dolů a okraje Kladna nevím, co čekat. A to je důvod, proč mi ty obavy přece jen přišly na mysl. Kdybych to znala tam, kam jdu, tak vím, co čekat.
[1] zuzi
Ufff, to jsem ráda, že existuje žena, která spala sama venku víckrát, než jen jednou z nouze cestou z pařby (o takové vím). Hurá, je to zuzi.
Mladické "tvrďačkování", to znám. A to (už) nejsem. S tou tvrďačkou jsi mě podnítila přemýšlet, jak to vlastně je:
Asi jsem taková, že se nechci některými věcmi zdržovat (má ta vlastnost nějaké jméno?) – jako například hledat si ubytování pod střechou a jen kvůli tomu měnit trasu a dělat okliku a vyřizovat to s ubytovateli. Je pro mě důležitá ta cesta, ta trasa, a to přespávání je jen nevyhnutelná nutnost. Kdyby šlo vynechat, tak to udělám :-) Takže nejrychlejší řešení je zapadnout kamkoli, přespat a ráno jít dál.
Kdyby šlo vynechat jídlo, tak ho taky vynechám, abych ho nemusela tahat :)
jo,jo.Blbě jsem se vyjádřil,myslivce jsem myslel.
Hajný byl Robátko,nebo ten od Trautenberka,s těma problém nemám.:-))
ratko,
no, k někomu se vsomrovat, je lepší. Jenže já nejsem takovej typ, já se stydim. Leda na vlakovou stanici do čekárny k výpravčímu, když ujede poslední vlak, to jo, to bych se vetřela. Tak jsem spala dvakrát (ale ne sama, jednou s klukem a jednou se dvěma klukama).
Jo, ty televizní krimi zprávy jsou hrozný. Ještě že nemám televizi. Že já se u těch zpráv nachomejtla!
Ale dost nerada chodím třeba potmě v noci po málo frekventované silnici sama,protože někteří řidiči ne-stopařkám sami nabídnou svezení. Ble.
Saule,
jo myslivci. Mám jen jednoho kamaráda myslivce, a ten má strejdu hajného. Nestřílí, co se kde šustne, to vůbec; podle toho, jak o tom mluví. Ale jinak dost těch myslivců jsou volové, neuvěřitelní; třeba Modona o tom psala.
Oheň jsme v lese dělali dost často (ale nesmí se to, hlavně ne v ChKO). Sama ho dělat nebudu, připoutává pozornost. Leda přes den někde na ohništi na zřícenině, pokud se namane. Spíš ne.
"Dobrý den. Nemáte trochu vody? Já mám takovej hlad, že bych tady přespal."
http://www.sms.cz/film/zuby-2007
ore,
Intimní tajemství? Žádné další horrory, uáá.
– Chceš říct co? Že si mám vzít ten svůj cestovní DVD přehrávač s sebou do lesa a koukat tam na horrory o ozubených křesťanských dívkách? Nebo si pořídit místo spraye čelisti? :-))
or: Žeby zubatá vagína místo pepřáku? Kdysi jsem slyšela někoho číst povídku od J. Topola, kde byly čarodějnice s takovým vybavením.
pripomina mi to hrozne moje mlade roky. somrovani. milovala jsem somrovani. to je zajimave ze mlady clovek vyhledava zrovna to, co ma oficiálne "zakázano". co delat nemá. ceho se treba jeho rodice ci blizké okolí přímo děsí.
pripomíná mí to povídku o červených botech z Knihy o Zenach co behaly s vlky.
Teprve ted mi nektere myty dochazeji. Ze ano, presne tak jsem to prozivala. Ty cervene boty, ktere me chtely utancit k smrti. touha prekrocit hranice a sáhnout na zapovezené, na to co se nedela.
A jak se dá přečkat celá noc někde v lese ve tmě? Na to, aby člověk celou dobu spal, je už noc moc dlouhá- od osmi do šesti. Co budeš v té tmě dělat? Sice budeš unavená, ale zvládneš to celý prospat?
Evo,
ahoj!
Ono je světlo až od šesti? Zatím jsem jen kontrolovala, v kolik se stmívá.
Spát vydržím. A když ne, budu se vleže honit s myšlenkami. To by mohlo být dost zajímavé; to mne nenapadlo, že tahle část cesty bude dlouhá část cesty! Představovala jsem si, že usnu natošup, ráno se probudím a jde se dál. A ony ty noční časy nebudou asi ani nepodstatné ani krátké a ani celé prospané, no vida!
Všechno bude kdovíjak jinak, než jsem si představovala. Nechám se překvapit.
Nejhezčí by bylo si polosnít v polospánku. Akorát nevím, o čem, když se na cestě nebude vyskytovat žádný šarmantní kladný hrdina :)
… ačkoli pan Blowing, který se ohlašuje téměř každý víkend s dotazem, jestli jsem večer doma, dostal ode mne zprávu, že příští víkend budu někde u Krušovic a že se sejdem jen v případě, že by se přidal. A on že by to šlo. Jen ještě netuší, že ty noci budu trávit sama pod smrkem :)
tak tak Evo, a kdyz to nelze, tak do ruky jen plastove upiri a zamerit se na ty dve veci v pytlicku ktere zustavaji venku!
to mi Ratko pripomina napis "my jsme ti lide pred kterymi nas rodice varovali" :-)
a dotaz jestli ses vecer doma by zaslouzil vyznamne nahlas opravit na snad jestli chci abys prisel ne?
24. Vas kdybych potkala pred 40 lety, mohlo byt vsecko uplne jinak. ale mozna ze ne. ze nevim. ted se hodne potacim v takovem to rannem mladi. co bylo jinak nez ted :o)) proc to bylo jinak. Proc jsem treba mela odjakziva paniku pred hromadami vericich lidi. jak me to pokazde otocilo :o))) ze tem lidem hrabe.
23. nakonec to bude uplne nudna cesta s muzskym :o(
27 ratko,
né, až se dozví, že jsem v lese, tak ho to odradí a popřeje mi, ať se mi to vydaří :)
25 ore,
máš body!!
aha, tak tyhle nas jsem nemyslel.
nicmene kdyz uz jsme zas u tech tvych hromad, aspon bys mohla rozlisovat verici od nevericich
pošli už konečně Liško toho úchyla Blowinga do řiti,nebo lépe o dírku výš.
26:sentimentální Ratka,no to je taky k slzám:-)))
Já byl poprvé pod širákem sám ve čtrnácti a bylo to úžasný.
I ten oheň jsem si tam u potoka udělal.Teď po 20 letech jsem tam jel po cyklostezce a ejhle,tam informační tabule,že tam prý pobývá ohnivý mužík a tomu,kdo ho uvidí donese poklady.
Já ho viděl a přines mi hovno!
Halt i pověsti jsou jen pověsti:-))
Saule 30
Jak to, žes ho viděl? někdo viděl tehdy tebe s ohněm a pokládal tě za ohnivého mužíka. By mě zajímalol, jak vypadáš… Zvlášť když podle tvého komentu je ti 34, to je pěknej věk :-))
To bych toho Blowinga mohla poslat někam. Třeba za ohnivými mužíky.
opr:
"Teď po 20 letech jsem …"
pardon,teď po 30 letech
letech!!!
Kuwa to je trapné,ještě že Ratka tu má o desítku víc:-o
Myslíš, že je Blowing úchyl?
Tak v tom případě mu nenabídnu, aby přijel za mnou do lesů (ačkoli by jistě nepřijal), protože rozhodně nechci potkat v lese úchyla :)
32
AJAJAJ, tak přece to byl omyl. No ale 44 je taky pěknej věk!
44 je moc krasny vek, ale ten muj vek je taky krasny vek. Kdyby mi to nekdo vykladal ve ctyriceti tak si budu myselt ze si dela prdel :o/. Ale je to pravda. Je to lepsi vek nez tricitka.
Uchylove za mnou behali kdyz mi bylo 10-18 let. To bylo obdobi kdy snad denne kolem me nejaky uchyl obihal :o(
pak jak kdyz utne, vsichni uchylove zmizeli jak mavnutim kouzelneho proutku.
Myslíš, ratko, pouliční a parkové úchyly? Ti jdou vždycky po malých a mladičkých, protože starší holky to nezajímá, ničeho se neleknou a je jim celkem putna, jestli se chlap pod stromem obnažuje nebo ne. Ani ho koutkem oka nezaregistrují. Taky jsem registrovala jen ve věku 10-18, přesně.
37
jo kouzelného proutku! :-)))
to zní dost falicky a úchylně zároveň :-)
38. jo zni to magicky. symbolicky. mavnes proutkem a proutky zmizi jako mavnutim proutku.
vsecko co kdo kdy rikal o magii, symbolech, mytech a pouceni je pravda. pravdapravdouci. jen ja si myslela jako holka ze je to uplny nesmysl, protoze to prece musim vedet lip jak to je. protoze ja to vim nejlip. a nikdo jiny to nemuze vedet.
A ted s uzasem ziram. ze ano. ze to vi. ze jsem zila neco co miliona milardy jinych. ze jsem opakovala a zila uplne stejnou vec co miliardy a miliardy a milardy jinych bytosti. a ze to co ziju je zite od nepameti. ze to je zaznamenane. Ze se to vi od veku veků a jen ja myslela ze u me to je jine.
Uff, uff :o) energie se sdili absolutne. zazivam to s rodici a s otcem pomrtvici a s vydesenou matkou a s pubertalnim synem a s muzem ktery povoluje. taky povoluji. je to neco jako kdyz se uvolni sverace a clovek se potento
to "protože musím vědět líp, jak to je" a "myslela, že u me to je jiné" mi povědomé je, hlavně z adolescence – ale prvky toho se občas ve mně ozvou i teď, nepřekvapivě :)
Zrovna teď, než jsem četla, co píšeš, jsem na to myslela. Že já, která jsem nechtěla být učitelka a nejsem a nechci nic pedagogického vnášet do své práce a do života, to najednou vnesu do svých vztahů – všimnu si, že na někoho mluvím trochu učitelsky. Nezbývá než být příjemně překvapená, že mě neposlal(i) někam. Jestli neutekli, to se uvidí :-)
Potom to tvé další "energie se sdílí absolutně" zatím asi neznám. Nebo si pod tím představuju něco jiného. Nebo obojí :)
No, s těmi úchyly to věkově docela souhlasí i u mne. I když vrchol výskytu úchylů kolem mne byl od cca 10 do 20. Jenže já pak pořád s někým chodila nebo byla vdaná, a to vědomí "jsem zadaná – ona je zadaná a tedy chráněná" jaksi úchyly i jiné muže celkově neuchylné poněkud odpuzuje, řekla bych. Když jsem zase zadaná být přestala, jakoby se kolem zase rojili. A když jsem zadaná, tak zase celkem dobrý.
Sem tu diskuzi spíš poskákala než přečtla.
Tak trochu souhlasím se Zuzi v prvním komentu – úplně příjemný pocit to není nikdy.
Ale spíš z osamění než z opravdového strachu.
Protože venkov opravdu není Praha, jak píše Lenka. :-))
Když jsem chodívala v Brně v noci domů od tramvaje, bávávala jsem se nežádoucích lidí daleko víc než v lese, v lese je to spíš nejistota a tíživo ze samoty v neznámu kolem.
Bezpečnostní opatření s hospodama navečír je dobré, to jsem dodržovala vždycky. A pokud se i měl snahu na mě někdo nalepit, dál jak na kraj vsi to beztak nevydržel. Nenamlouvejte si holky, že by se někdo z chlapů chtěl zrovna kvůli vám tolik namáhat, aby vás sledoval někam po cestě do hvozdů víc než pět set metrů. :-)
Leda byste čundrovaly v minisukni, na šteklách, s řasama naondulovanýma a la Barbie a s podprdou pušap ve vejstřihu na ňadrech a la Paméla Endrson…
Zpocená baba v khaki šortkách zas tolik neletí. :-)
Ale jinak – spávala jsem s nožem ve spacáku.
Ráno jsem ho většinou našla někde v nohách, až po vyklepání spacáku, takže i kdyby se v noci něco dělo a bylo ho čirou náhodou potřeba, nejspíš by mu bylo akorát tak hezky teplo, víc nic. :-))
Lenko,
jak jsi předtím psala, že kdyby na takovou cestu šla tvoje dcera, tak jí vyčiníš: to já určitě taky, mít dceru. Jenže asi bychom se to nikdy o svých dcerách nedověděly.
Já řekla rodičům, že jedu ke kamaráům (k těm, co k nim pojedu na dva dny až po dokončení své štreky).
44. Lisko, takhle uhybas pred rodici?
napadlo me pri ty prilezitosti, ze me nejmensi dite mi prijde hodne otevrene a prirozene ve svych emocich a projevech. a asi to souvisi s tim co pise liska ve 44. Abychom se o svych detech neco dozvedely a sdilely s nimi jejich svet, musime jim dovolit nam ho sdelit.
ratko,
Nevím, proč bych měla své rodiče vystavovat nějakým úzkostem a sebe vystavovat jejich lamentacím, když se tomu můžu vyhnout. A hlavně mám přístup – a nevím, jestli je většinový, menšinový, chytrý nebo svinský – že mým rodičům není nic do toho, co já dělám, kam chodím, kdy večeřím, co večeřím, jestli snídám, s kým spím atd.
Jsem dospělá a nebydlím s nimi – právě z těch důvodů, že nemíním někomu předem říkat, jestli přijdu na večeři nebo ne, když to sama ještě v 18:30 nevím. Nejsem povinná jim říkat cokoli, co jim nechci říkat.
A svůj zdravotní stav beru, že je taky moje věc, jako beru, že je každého věc – např.když má někdo pohlavní chorobu, má to hlásit rodičům?
Moje máma mi taky nic moc neříká o svém zdraví; až příliš málo říká. My nejsme rodina, která by se vyptávala na soukromí. My čekáme a ve vhodné chvíli ten druhý něco o sobě řekne a my jsme rádi. A když neřekne, OK. Nejsme vyzvědači, nešmírujeme se. Vyptávání je vlastně u nás považováno za vlezlé. – S tím jsem pak měla trochu potíž; když se mě někdo přátelsky ptal, co studuju nebo kde pracuju, připadal mi vlezlej :-)
46
jo, je to vlivem zkušenosti – mí rodiče jsou argumentačně silní a zároveň temperamentní a jako dítě jsem vždycky zažila, že když jsem něco nadnesla, umlátili mě argumenty. To potom přejde chuť se svěřovat.
Vzbudí to bojovné touhy dosáhnout vzdělání a argumentčních schopností jim rovných, ale kooperaci to moc nevytváří, asi.
… a přitom vlastně jsem zcela kooperační typ. Zajímavý.
Tak dneska jsem byla chvilku vzhůru kolem čtvrt na šest a už se pomalu rozednívalo. Normálně vstávám v sedm, když už je světlo. Ty časy jsem udala podle toho, kdy vychází a zapadá slunce.
Já prostě nemám ráda čumákování do tmy, kdy spánek nepřichází a pořádně nevím, čím se zaměstnat. Místo polosnění mě spíš začnou přepadávat negativní myšlenky a tíseň. A doufám, že máš dobrej spacák. Můj spacák není nic moc a pamatuju se, jak jsem se někdy v chatce budívala zimou a přála si, ať už je ráno. Ale snad to noční rozjímání prostě patří k takové osamělé pouti. Tak hodně štěstí!
47-49 neni tady nejaky zakopaný pes? tohle totiz resim taky.
jednas s rodici stejne jako oni s tebou. dva staty si vymenuji diplomaticke nóty :o))
ano, argumentovat proti cemukoli, to mas.
koukam ze kdybys jela na island, tak dokonce musis na neohlasenou navstevu! :-)
http://cestovani.idnes.cz…vet_web
52 argumenotvat je nejslabsi misto. slepa ulicka.
misto delat, myslet a citit v souladu, clovek zacne argumentovat. A je v hajzlu.
54
taky můžeš cítit nesoulad.
Ale pak argumentace taky nemá smysl,takže v podstatě souhlas.
52 ore
naštěstí; to se "hodné holčičce", když na to přijde, hodí. Akorát argumentování moc zábavné není – musí se toho hodně žvanit a psát a sumírovat a třídit a snažit se nic nevynechat…
51 ratko
nevím – my se k sobě s rodiči nechováme nijak super-slušně diplomaticky :)
50 Evo
Právě na to předspací období jsem zvědavá. Představuju si, že budu psát v té době deník. Obvykle usínám docela rychle a brzo ráno se neprobouzím. Jenom když jsem zamilovaná.
Spacák, co mám, byl původně asi do minus patnácti, ale dost rychle se vyšeptal a protenčil a je v něm zima. Proto jsem loni sešila fleeceovou (jaxetopíše?) deku, svítivě zelenou s bílými puntíky, jako pytel dovnitř do spacáku. Je to mnohem lepší.
Spacáky dutovláknové zn. Warmpeace nedoporučuju.
No ale už ho mám patnáct let… zlobit začal ovšem hned po pár letech.
Jaky máš spacák? TAky mám z dutych vláken a spala jsem v nem do minus triseti :o( Teda vedro nebylo, ale prezila jsem. Ti co meli peří, tak na tom byli lépe ale zase meli těžký ruksak a peří vlhne. My dutěvlaknoví jsme byli suší.
Dva staty si taky posilaji různé zprávy ne zcela slušné :o) to jsem na mysli nemela. Spise jsem mela na mysli uzavřenost hranic a mezinarodní vztahy.
ad Argumentace: Když mi bylo sedmnáct, tak jsem poprvé jela s nějakými lidmi na vandr – byli to bývalí skauti a jeli jsme připravovat letní tábor. Máma se snažila nesouhlasit, tak jsem řekla pevně: "Mami, víš, kam jedu a s kým. Víš, jak dlouho (od mala) už čekám, až budu moct vyjet do přírody. Takže pojedu. Je to tak v pořádku a vůbec se nesnaž mě zastavit."
Máma ustoupila mé skálopevnosti. Za půl roku mi bylo osmnáct a to už mě vůbec nemohli kontrolovat, ale kvůli jejich dobru jsem si pro ně vymýšlela pohádky. A vymýšlím dodnes. Moje máma třeba neví, že jsem měla v lednu úraz, ani si nevšimla jizvy, tak co jí budu vyprávět a přidělávat starosti?
Kdybych měla vlastní dceru, vyprávěla bych jí hrůzostrašné příběhy, které jsem doopravdy zažila. To s tím tlučením byla jenom dělátoramenózní řečnická vyhrožující záležitost, v tomhle věku se děti už netlučou, oni se vlastně teda vůbec netlučou, žejo? :-)
57 ratko,
pěkně řečeno – uzavřenost hranic a mezinárodní vztahy.
Já mám rád být s někým blízký a úplně propustný a bez jakýchkoli tajností. Ne s každým :)
Ale zatím mám pocit, že s vlastními rodiči to v mnoha tématech není dobrý nápad praktikovat.
58
Jo, taky jsem takhle začala jezdit, jako vedoucí oddílu. A to s námi musel být někdo dospělý (jen na jednodenní výlety ne). Jednou omylem nejel :-)
A když jsem jela na víkend jen s kamarádkou, tvrdila jsem, že tam bude paní XY jako obvykle. A nebyla. Hlavně když jsem jela na festival Zahrada, to jsem řekla, že jedu na předtáborovku (aůe se stejnými kamarády a vedoucími vedlejšího oddílu, s nimiž jsme skutečně jeli). Ten festival jsme pak rodičům řekla – po letech, že jsem tam byla tehdy v sedmnácti.
Dokonce nám na něj napsal kamarád, už plnoletý vedoucí naší oddílové skupiny, můj idol, omluvenku do školy – že jedeme na nějaké setkání vedoucích a naše "účast je z organizačních důvodů nezbytná." A jelo se :)
myslim ze moment dospelosti se nahle objevi v momente kdyz rodicum prestaneme predstirat ze jsme tim cim nejsme. jakoze dospejeme a najednou stojime pred nimi jako dospeli a ne jako deti.
a nakej moment dospelosti pro rodice by nebyl ?
61. napr. moji rodice zustali detmi :o))
62. mozna je duvod ze se k nim chovam jako k detem. ze jim nenaserviruju "surovou pravdu".
takze nakonec mi z toho vychazi, dokud mam pocit ze ten druhy je male dite tak se k nemu tak chovam. a treba tim spoustim zpetnou vazbu ze oni to pak delaji stejne.
ze jedno podminuje druhe. ze se chovame k sobe jako k detem ackoliv jsme ve skutecnosti dospeli a meli bychom se chovat jako dospeli. (asi)
Liško, vzpomněla jsem si, že jsem si asi před rokem taky chtěla dopřát takový delší samovýlet, prodloužený víkend. Objednala jsem si ubytování v hezkém a cenově přijatelném penzionku, kde jsem byla v té době úplně sama – ve dvoupatrovém baráku. Paní vedoucí mi sama vnucovala své mobilní číslo, kdybych se bála, měla dům vedle. Ale já se nebála. Dům byl zamčený a kdyby sem někdo vnikl, hledal by určitě pokladnu, ne mě. :-) Spalo se mi hezky, hezky se mi vstávalo, přes den jsem si chodila v přírodě …. byla jsem jen sama se sebou a bylo mi dobře a vyplouvalo mi na povrch, kdo a co je pro mě důležité. Tohle by se ti nelíbilo? Vím, že to stojí peníze, ale zase než shánět pepřák a dělat si starosti …. To už bych raději ušetřila na jídle. Jeden rohlík a jabko od cesty – super.
63 jo.
Taky to dělám – že se chovám k rodičům nebo některým jiným lidem někdy jako k dětem. Není to tím, že s rostoucím věkem ztrácejí postupně (můj táta naopak skokově) svoji nezávislost, svoji moc, svoji sílu, mobilitu a tak?
64 Lenko,
to vypadá, žes měla krásnou cestu! A dovedla sis to zařídit přesně, optimálně pro tu chvíli.
Sama v celém domě, to jsem teď taky, doma. To se nebojím. Ani v práci být přes noc sama v celém domě ne. A vím, že některé kolegyně říkají, že by jim to nebylo příjemné.
Ano, to by se mi líbilo – kdyby to šlo, být sám v domě na takovém místě, odkud bych došla tam, kam chci dojít. Jenže už mám naplánováno tolik věcí k vidění, že nejdou z jednoho místa obsáhnout. No uvidíme – někdy omezit množství atrakcí je jen k lepšímu… Kvantita není rozhodující :-)
Taky by se mi na tom líbila horká sprcha a netahat s sebou jídlo. Jenže to by zas nebylo takové samostatné "vše své nosím s sebou," které poskytuje velkou volnost nejen v dosahu a v improvizaci trasy, ale taky poskytuje nerušenost – když nemusím nic zařizovat a nejsem vázaná dostat se na nějaké místo nazpátek. Na druhou stranu shánět jídlo kdovíkde je taky pro mě rušivě otravné. Jó, kdyby stačil rohlík a jablko!
Mně rohlík a jablko nestačí, škoda, škoda. Hlavně ne když chodím se zátěží na hřbetě. To musím i snídat pořádně. Ale já obecně jím hodně, asi jako chlap a při obědě si ještě přidávám, narozdíl od některých chlapů. Kdoví, jak to půjde tentokrát, třeba budu jíst míň. Něco jsem dneska nakoupila.
To abych začla balit… asi nevyjdu tak brzo ráno, jak by se mi šiklo.
Musím najít vodovky a pár lahví na vodu. Jsem tu hned! :)
Jo a nálada den před startem dobrá – dnes setrvávám v klidné blaženosti.
Jéžiš, tys u mne musela umírat hlady! Se zpětně omlouvám! :-(
Jinak já čím větší mám zátěž, tím méně zpravidla jím, to mě zatěžuje. Takže jen nějaké jednoduché cukry, což právě ovoce a rohlík/pečivo splňuje. A pro jistotu pár oříšků nebo čokoládu do kapsy a přejdu hory s plnou zátěží. Kdybych se nacpala, nevylezu do kopce. Ale tohle máme asi každý jinak.
Hlavně ať máš teplé oblečení na noc. Noci jsou už chladné …. Nohy a ledviny v teple, to je základ. Ale to víš.
Neumírala jsem u tebe vůbec hlady – to bych si jinak určitě pamatovala :-))
Je to tak, normálně se najím pořádně najednou, ale na cestách jím víckrát denně; množství ale neumenšuju. Ono by mi stačilo mít s sebou míň jídla, než chci vzít. jenže já nechci mít nikdy během cesty ani na chvíli pocit, že už nemám dost jídla. To by mi hrozně skočila nálada dolů, připadala bych si jako chudák; potřebuju vědět, že můžu jíst, kolik potřebuju, kdykoli bych chtěla.
Mno, takže jsem dala do batohu krom spacáku i karimatku a když tam dám jídlo, už tam těžko vecpu oblečení, krém proti slunci, vodu, deník a podobné nezbytnosti. Sandály… hm… já si ten batoh jen šedesátilitrový pořizovala kdysi schválně, právě na tyhle případy – abych s sebou nikdy nenosila zbytečnosti… jenže to jsem tehdy měla jen alumatku a chodila v jednom tričku dva dny.
Ledviňák mám.
Karimáma se přece nosí navrch – přes batoh (je stejně z jedné strany často špinavá). Boty můžeš taky přivázat na. Vodu taky vně, aby byla po ruce… Vymačkej si pastu na zuby jen na nezbytné dny, na krém se vykašli, nejedeš k moři a už je konec léta, tělo je zvyklé, jen něco maličkého na obličej – mohla by stačit i tyčinka na rty, tou se dá potřít kdeco. V tričku dva dny se dá, když máš dobrý antiperspirant či funkční prádlo. Alumatka je náhodou taky dobrá varianta, když si pod sebou dobře v lese usteleš.
No, já tehdy do Rumunska jídlo vůbec neunesla, tak jsem si koupila jen takový všeobsažný minerálobílkovinovinovitaminový přípravek rozpustný ve vodě. Dalo se na tom první tři dny přežít, pak už mi to tak lezlo krkem, že jsem nejedla raději nic, jen pila. Neumřela jsem, dokonce jsem ani nezhubla za těch devět dní pochodu a utrap. Není čeho se bát. Jíme z rozmazlenosti. Dřív lidi měli jen brambory a zelí, těžce pracovali a taky to šlo. :-)
Jéje, já si nedokoupila náplasti! Ale už jsem si našla, že lékárna tady v Horoměřicích otevírá v osm ráno, tak asi zahájím svou cestu tam :) Bude to takový zdravý začátek.
Měla jsem dojem, že to do batohu všechno nenarvu a budu muset něco vyvěsit zvenku, ale snad ne, možná sandály. Ráno tam docpu vodu a jídlo. Jo aha, tři piva už tam mám. Dobrý. Vodovky ruším, použiju tužku a vodovky pak až doma na doma-doma-lování.
Děkuju vám za podporu!
Zatím nazdarec!
Á Lenko,
fór je v tom, že jsem si v práci vypůjčila karimatku nerolovací, alébrž harmonicky se skládající do širokého obdélníka. A to ven na batoh těžko umístit.
A lahve beru dvě menší – ty se taky zvenku dávají těžko – aby se mi líp nabírala voda z kohoutků. Velkou flašku ani teď doma nemám.
Ale vono to pude!
Kdyžtak vyhodím pivo, to je beztak pro objem mého batohu nadplán, i pro hmotnost; nikdy jsem s sebou ven pivo nebrala.
Jojo, pozoruju hodně, jak jsem se dostatkem jídla rozmazlila. Tehdy za studentských let a v dětství to bývalo jinak, člověk byl hodně skromný a spokojil se tence namazaným chlebem. A teď? Hohó! Houstičky, pivečko…
vodovky bych si nechala. dyt jsou malinke. a radeji vyhodila to pivom protoze poceste si pivo muzes koupit.
a osvedcilo se mi koupit piti (vodu) v PET lahvich a pak nemusís nést žádnou další láhev navíc. A nenechat nic zvenčí viset. ZAčne prset a je to blby. Hezky zabalit dovnitr vsecko a popremyslet co jeste vyhodit pokud se to nevejde dovnitr. A urcite vzit pláštěnku, takovou co se přehazuje i přes ruksak a kompletně človeka zakryje. celého i s ruksakem. Protoze je blby kdyz všecko zmokne.
74: a taky nezapomenout odlehcit zubni pastu – tubu je treba do pulky vymackat jeste doma, na cestu pulka staci a plna se strasne pronese :-))
70, 75: aha, ja jsem necetl 70. Jsem si doted myslel, ze presne odmerovani pasty je jen vtip …
To by Karlik Máchovic čuměl,co je k takové cestě potřeba.
Karimatka,spacák,batoh,petka,pasta…vy už jste jak ten zedník v Na samotě u lesa:-)))))
Mácha měl jen plášť s dost velkou kapsou na skicák,do kterýho občas zabásnil a nebo psal úchylný,žárlivý,výhružný a agresivní dopisy Márince.
Jo holt nám klasikům stačí,když nás hřeje u srdce láska a nic víc už nepotřebujem.:-0)
a co KPZ?
Máš?
Nebojte, pastu mám už skoro dobranou. Směju se při představě, na jaká různá místa bych ji nakydala, kdybych chtěla tubu uprázdnit … Mr.Bean by si s tím krásně poradil :-))
Už jsem to narvala. Jídlo je ale zvenku, což poněkud posunuje těžiště batohu od těla, ale do zítra všechno sním a bude. Kdyby nahoře ten batoh nebyl děravej, možná by se toho do něj nahoru upíchnout dalo víc:-)
Vodovky malé jsem nenašla, zřejmě jsem si jen myslela, že je mám, tak ruším vodovky a skicáček z ručního papíru. Poskytnu mu nějaký jiný, klidnější, pomalejší výlet jindy.
Do lékárny se mi nechce, náplast si dokoupím zítra nebo pozítří nebo nikdy.
Kdybyste někde u Okoře viděli válet se na cestě jablka, tvarohový štrúdl, housky, tatranky, ovesné tyčky, tři plechovky piva, dva hermelíny a krém na opalování, tak je to odhozená zátěž a je zdravotně nezávadná.
Mějte se krásně na svých cestách!
Saule
77 jmenovala se Lori, a ne Márinka ne?
Jó, romantika. Mám krásný notes jako cestovní deník, i na kreslení a psaní milostných výlevů.
KPZ mám někde u našich ve třetím šuplíčku komody, spolu se spoustou dalších věcí jako stříkací pistolky a staré kartonové jízdenky.
A jo Lori.
A jak se mi tam ta Márinka namotala?
Neměl ji před Lori?
On byl básník s dost čilým kladélkem,tak je to možný.
Tak Liško, šťastnou cestu !!!! – dnes, zítra nebo i popopopozítří! :-)
ad 76: Fousku, podle všeho jsi nezkušený v nošení všeho na cesty. :-) Samozřejmě, že se odměřuje pasta, krémy se přendavají do minikrabiček, sprcháče přelívají do minilahviček… a do ešusu se vejdou i dvě dobře srolovaná trička. Místo ručníku se dá dobře použít nějaký dobře nasákavý šátek, je mnohem lehčí, skladnější a má univerzální použití: Dobře schne, dá se uvázat na hlavu, na krk (proti zimě i slunci, když nemáš dlouhé vlasy), na záda (proti zimě), dá se použít jako horní díl plavek, jako pomocný zdravotní materiál, jako ubrus na piknik v trávě, na přivázání čehokoli k batohu ….. ale to jistě Liška všechno zná. :-)
Liska vyhodit pivo? ha ha.
zubni pastu kupuju novou jeste kdyz ve stare je prave "cestovni" zbytek a tu schovam. mydlo tuhe totez :-)
a hlavu objet strojkem, ted kdyz je zima radsi delsi, na 9 milimetru :-)
tim vypadava i hreben, samozrejmne
http://cs.wikipedia.org…C3%BD_den
Citováno ze Stopařova průvodce po galaxii:
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou "ztratil". Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
http://rucnik.ic.cz/
83: to jsem. Uz dlouhe roky jsem nikde timto zpusobem nebyl. Na druhe strane by me nenapadlo tahat s sebou sprchace a kremy. Rozhodne ne v mnoznem cisle a v krabickach. Zip si muzu promazat uz doma. Asi proto pak nemusim resit tech par gramu zubni pasty.
taky by me nenapadlo tahat sebou sprchace a kremy. zadne lahvicky a zadne krabicky. nic takoveho. náhradní tricko a teplaky do spacaku (muzou jit pod normalni kalhoty kdyz je zima). maly rucnik na uplne vsecko. (nekdy ho zapomenu a utiram se do kosile) a pro dámy vlozky. a nahradni ponozky.
tim konci vybava :o) chodim furt ve stejnym akorat pridavam nebo ubiram. nemyju se, nemazu se a ani nezasivam, nestriham ci neposloucham radio. nic krome obleceni a jidla (plus plastenka a spacak) fakt neni treba. I boty staci jedny. ty dobre. A cepica.
a nuz. Varit si po ceste nedoporucuju. Kdysi za mlada jsme si varivali, neni to k zdradlu a clovek taha spoustu blbosti. Pokud nejdu na mont everest, neni treba si varit.
89
já si nevařil,ale ohříval.
Fazole s klobásou.
5Kčs stávaly,úžasná dobrota.
Zvlášť když do toho napadaly uhlíky z ohně,bordel s klacku,kterým jsem to míchal apod.
Chjo,já asi pohledám ve sklepě usárnu a taky ještě vyjedu.
Budu po lidech hulákat ahoooj a zalamovat jim palce.To bude paráda:-)
84,87: No, jenomže součet věcí, co potřebuje holka a co kluk, je naprosto nesouměřitelné. Nevím, jak kdo, ale když se alespoň jednou denně pořádně neumeju, třeba v ledovcové vodě, to je jedno, tak ten den nestojí za nic a to bych pak raději nikam nešla a koupila si pobyt v luxusním hotelu.
Taky kluci nemusí řešit tolik váhu, když toho unesou mnohem víc. Když nacpu krosnu, vezmu jen to nezbytné a pak ji ani nezvednu centimetr ze země, tak pak řeším každý gram.
Krém stačí jeden – proti slunci, suchu, mrazu, na spáleniny, samozřejmě. 5ml krémíček vystačí i na běžný týden. Tekuté mýdlo je mnohem praktičtější než tuhé. Tedy pokud má funkční uzávěr a je navíc pro jistotu v igelitu. V DM nebo v Rossmanovi prodávají takové ty baby lahvičky, asi jako vzorky nebo právě cestovní a ty jsou opravdu fajn. Ty s sebou vozím, i když nejdu po svých.
90 90. nojo, taky jsem jedla, leco a polivky ze sacku a chtnalo mi. TAky jsem z toho strsne prdeli a smali se tomu. jenze ted uz by to treba meho muze zabilo a me je z toho na bliti :o) uz ani vyprdet nepomuze. je to plne syntenickych hajzlu ke konzervaci. Cloveku to tazstavi traveni na nekolik tydnu. mlady to vyskace a stareho to polozi.
91 umyt jo, gely k tomu neprotrebujes. staci voda.
no, spis zpusob uvazovani ruznych lidi je nesoumeritelny
93.
destilovaná:-)
do flaštičky :o)) Lenko, omlouvám se. Prostě to nepasuje k zálesákovi brát si sprchovací gely k potoku a pramenité vode
to sem si vzpomněl na jednu scénu z jakýhosi filmu.
Tam byl takovej kanadskej zálesák a ten hrdě prohlásil:
Já se meju…vždycky na jaře:-))
coz mi pripomnelo scenu z filmu Taxidermia,
kde prvni pribeh o dustojnikovi a sluhovi veli ze kazda druha sobota je koupaci!
pracovala jsem jako divka celé léto na Chate SNP vysoko v horach pod Dumbierom. Umývací den byl jednou týdně :o)
Lenko, najezdili jsme se za totáče na čundry hafokrát, od jara do podzimu třeba každej víkend, v létě na týden, na čtrnáct dní po nohách, týden v létě na vodě, týden v zimě na běžky…
Nepamatuju si, že bych kdy balila geličky, krémíčky a mýdlíčka. :-))
Nůž, lžíci, otvírák (na ten trenčianský jemný párok s fazul’ou, Saulem vzpomínaný), v létě to, co jsme měli na sobě – tričko s krátkým rukávem, přes to košile a větrovka či plátěný bunda, obojí se pak dalo uvázat do pasu, do báglu nebo usárny spacák, svetr, dámy plavky, v těch se pak taky dalo šlapat, když se nevešly kraťasy, celta nebo igelit na ministříšku, ešus a vařič na suchej líh, sirky či zapalovač (kuřáci byli jistota), nějakej ten čaj nebo polívku v pytlíku, chleba. Láhev na vodu, ešus. Rezervní jedny ponožky a jedny spoďáry – po přeprání v potoce se usušilo cestou na báglu. Šátek. Ano šátek i jako ručník. Kartáček na zuby a pastu vždycky. :-) (Ale pasta se v případě skupinové výpravy podělila pro všechny.:-)) KPZ-ka. Cancák a propiska. :-)
Eto vsjo.
A hele, žijem, teda krom těch, co umřeli na úplně jiný příčiny. :-)
Ešus tam mám dvakrát. Tak si jeden škrtněte, ať to netáhnete zbytečně, prosím. A stačí brýt jen vnější, s víčkem, malý vnitřní nechtě doma, ešus radši vycpěte drobnostma blbostma. :-)
ad 96: No, do flaštičky, umělohmotné lehké flaštičky. K zálesákovi to asi nepasuje. Jenže já nejsem zálesák, já jsem holka/ženská a myju se ráda, několikrát denně a když není teplá voda, mýdlo se hodí. Už jsem si myla šampónem hlavu i v horském potoku – potůček tu trochu chemie vyčistí, jen pro mne to bylo trochu drsně studené na hlavičku. Škoda, že ve kmeni stromů nemívají zásuvky, to bych si vzala i fén. :-)….. taky kndicionér, lak na vlasy ….. :-) (Ona mi ta hlava hrozně dlouho schne a když není parné slunce, je to o nastydnutí.)
ad 100: Ále, za totáče bylo všechno jinak, to ještě ani gelíčky a krémíčky nebyly, přece. Musel stačit kousek mýdla do sáčku a Indulona na všechno, včetně impregnace bot.
Když jsem chodila na vandry a přechody hor na začátku, byla jsem chudá studentka, takže ….. Celta byla jednak pro mne nedostupné zboží, jednak moc těžká, takže jsem si koupila igelitovou rouru na pěstování zeleniny a tu dvojitou jsem používala pod sebe, když začalo pršet, vlezla jsem si dovnitř. Trochu se ten igelit orosil i zevnitř, jak jsem dýchala, ale nikdy jsem nepromokla skrz, jen se to ráno pak otočilo naruby a než se ostatní sbalili, bylo sucho. Nedám dopustit na igelitovou rouru! Akorát v seníku a na svahu je problém, hrozně to klouže……. ale dá se zase senem vycpat a pěkně jezdí po stráni! :-))
104. me zaujalo. Jak se pestuje zelenina v igelitove rouře?
Ad 105: no, třeba tak, že zasadíš rajčata a chráníš je před mrazíky, tak na ně i s tyčkou (lepší jsou třeba tři tyčky okolo) navlíkneš tu rouru. Je hezky, roura se shrne, je zima roura se vysouká a rajčátka jsou jak ve skleníku (a jako já za deště). Nebo se vyráběly na to veliké pevné pytle, v těch jsem taky spala, ale ty se špatně balí, protože jsou moc tvrdé a zůstává v nich vzduch.
aha, tojsem letos delala a ani jsem nevedela ze je to pytel na zeleninu :o)) myselal jsem si ze je to jen igelitova roura.
letos se rajcata obzvlášt vydařila :o) igelitové roury jsou skvělá ochrana proti chladu.
kamarád měl na vandry ještě luxusnější pytel.
taky igelit,ale černej a se zipem!!
Na patologii v něm pěstovali mrtvoly:-0
109. kde se to fasuje?
109:
nevím,až mě do něj budou jednou strkat,tak se optám:-)
Lenko, spíš bych řekla, že teď k stáru by se mělo drahocenných sil na nesení zátěže pošetřit místo gelíčků a serepetičků na Ibalgin, Febichol a Proenzi plus. :-))
112 a mit sebou černý pytel na zip :o) pro jistotu :o))
ad 112: Chi chi, já už teď plnou zátěž několik let nenosím, abych ten Ibalgin a Proenzi nebo co právě nepotřebovala. Gelíčky vozí auto nebo bus, ale i tak je třeba šetřit místem a kily na přenášení třeba do kajuty nebo hotelu. To ovšem neznamená, že někdy zase nevyjdu ….. ale jen tak rekreačně, bez stanu a věcí na vaření, za pěkného počasí …. Jinak s sebou samozřejmě vždy léky nosím, kdyby se mně nebo někomu jinému neudělalo dobře, takže mívám nějaký silný dryják proti bolesti (Ibalgin je čajíček) čehokoli, nějaký ten obvázek, náplast, aspoň trochu dezinfekce, Cholagol, Imodium, i když nejsem alergická, tak pro jistotu nějaký Dithiaden nebo jaksetojemenuje (nechce se mi někomu prořezávat hrdlo, když mu otýká krk), Kinedryl a myslím že tam taky mám panthenolovou mastičku nebo něco podobného na spáleniny nebo framykoin, samo nůžtičky. Taky pár Coldrexů na prohřátí organismu, kdyby přišlo nachlazení. Většinou nic z toho nepoužiju, ale je dobrý to u sebe mít. Mnoho lidí jezdí jen tak a když je jednomu zle, doplácí na to celá výprava, tož to jistím. A jen jednou jsem neměla prášek a nedopadalo to dobře. Kdyby mě náhodou začala bolet hlava (jako že už se několik měsíců vůbec neozvala) a neměla bych u sebe prášek, tak mě to skolí kdekoli, je ze mne omdlívající a zvracející troska neschopná ani transportu. Tak tím, že mám kdeco, zaháním podobné varianty a všechny choroby zdaleka.
Jinak, mezi námi, fyzicky zatím dobrý, cítím se lépe než např. v sedmadvaceti. Proenzi ještě počká, doufám. :-)
já si přibaluju Prostenal.
Ale jen do hospody.
Tam mě ta prostata po třetím pivu dycky chytne,mrcha jedna:-0
Tak já mám artritický klouby už deset let a tuším, že po fyzické stránce strčím do kapsy většinu pětatřicátnic a půlku třicátnic, nejmíň. :-))
Radko, na ten pytel pro jistotu se vykašli, kdybys viděla, jak pěkný jsou ty přistýlky, na kterejch tě pak svezou… Občas k nám s nima nějakej ten odběratel přijede na firmu (nikoli, mrtvoly od nás neodebírá, upřesňuju) a to jsou tak parádní autíčka…
parkuje nam to pred domem. najemnik je pohrebak a ten vuz pouziva na nákupy a rodinne vylety :o/
ad 116: No, to mě mrzí, tvá artritida. A s tou fyzickou kondicí ….. není náhodou Chuck Norris tvůj bratr? Kdeco tomu nasvdčuje. :-)
Jinak …… nezlepšilo se ti to malinko nebo nestagnuje to poslední dobou? Ono ….. se omlouvám, že si hřeju svou oblíbenou psychosomatickou polívčičku, ale třeba je tam v budoucnu naděje na výrazné zlepšení, či alespoň na stagnaci onemocnění v nějaké příjemné fázi. Protože jsi nedávno udělala ve svém životě krok ze situace, která tě asi dost vnitřně ničila. Mohlo by to s tím souviset. A pokud se člověk pohne vně, často se pohne i uvnitř a naopak. Vždy spolu souvisí myšlenky, činy, emoce, nemoce. Klouby souvisejí s pohybem – vnějším i vnitřním. Tak třeba se můžeš těšit na to, že si artritidu udržíš "od těla". Pár podobných zlepšení až vyléčení, a to dokonce nevyléčitelných nemocí (Bechtěrejev třeba) znám. – Ale však ty už si poradíš, žejo? :-)
A ježíš… :-))
Lenko, určitě víš, že každá takový změna je ale napřed k horšímu, tak tam jsem teď.
Jinak tu artrozu mám k lupence a dědičně. S týmiž nejvíc postiženými klouby jako maminka a brácha. Nicméně vzhledem k tomu, že maminka se stejnou diagnózou vydržela chodit a lízt po horách cca do sedmdesáti a teď s dvěma endoprotézami a po loňské zlomenině několika kostí v těle a pneumotoraxu trajdá aspoň po Vysočině a nadává, že ta hůlka jí při šplhání po žebříku vadí, doufám, že jsem zdědila i tenhle gen a ještě chvilku vydržím bejt čak noris. :-)
(O tom, že o pár let mladší přítel je taky výborně příjemnej elixír života, ani nemluvě.:-)))
tak Liška už určitě má své 1.noční znásilnění v temném lese za sebou a teď už budou následovat jen samé povznášející duchovní zážitky:-0
…to Liško dramazituješŽe by Tě někdo vyhmátl vprostřed lesa a ještě prudil? To mi přijde ale ukrutně nepravděpodobné. Sedm úchylů se náhodou ten den vožere, náhodou vyrazej do temnýho lesa a pak o tebe, když nesvítíš, úplně náhodou zakopnou. Že si nevědomky lehneš u nějaký cestičky k posedu a ráno tě probudí hajnej, kterej jde na posed, to možná. Ale poránu bude stěží ožralej a nemá proč tě prudit. A nezdá se mi, že by hajní na potkání zneužívali nevinné dívky :-)
to jsi mi úplně připomněla moji kounovskou cestu. Když jsem ráno čekala na vlak, ještě celá zjitřelá nočním lesem, tak tam stála parta tří opilých slováků, kteří se na mě nalepili jako na bonbon a nešli sundat celou cestu. Když jsem jim po sáhodlouhém vyptávání řekla, že jsem spala kousek tam v lese, tak jim bylo hrozně líto, že mě nenašli – spali pod širákem u hospody. Docela jsem se při tom pomyšlení otřásla. Ta bezpečnostní opatření, o kterých píšeš, mi připadají rozumná. Hlavně co nejdál od lidí, epicentrum je kolem hospod, ale hlouběji a dál do tmy se už pak nikomu moc nechce. On ten strach k tomu patří, možná je to jedna z těch nejsilnějších věcí-dárků, co člověk po cestě dostane.
liska ma stesti, je nadherne pocasi
Lisko, hlavne napis, az se z pouti vratis zpatky. Ja jsem srab, spat sama venku ani nahodou!!!!
Mělas žracák?
Hlavně kde vůbec je…
By se taky mohla ozvat, že je všecko v pořádku, opice jedna.
Totiž lištice jedna.
Hoho, už jsem přijela do města a za chvíli pojedu za něj do své postele. (Tedy pardon – do postele, co mám půjčenou z práce.) Samé pěkné očekávanosti a neočekávanosti se zdárně přihodily. Akorát to poutní duchovno vlastně nebylo duchovno a to je asi v pořádku :)
Nějak to vbrzku blognu.
123 ratko,
hurá, kupodivu nepršelo.
121 Kraa.
no nee, že by mě někdo vychmatával v lese, ale u hospody jsem myslela.
122 psice,
no ještě žes to neřekla předem :-)
Né, já jsem měla noclehy pěkné. Jen na těch Kounovských řadách přespával ob kamennou řadu párek lidí ve stanu, tak jsem je před spaním hodinu šmírovala a přitom mě kousnul mravenec do zadku.
96 zálesák jsem byla za raného mládí.
Teď už bych se za něj neprohlašovala, ani už nedělím lidi na zálesáky a nezálesáky. Spíš na lidi s bagáží a bez bagáže (včetně cyklistů). A lidí s bagáží dost ubylo, za těch deset dvacet let, co s ní chodím já.
Bez mýdla se klidně obejdu, postačí většinou voda. Jedno malinké vymydlené jsem s sebou měla, ale nepoužila. Zato bez šamponu já nejedu. Nesnáším, když mám špinavé vlasy, to je moje úchylka. Takže jsem si je umyla v sobotu po obědě na pidizáchodku Poddžbánského pivovaru. A tekla teplá! Luxus.
Kdybych měla vlasy krátké jako před deseti lety, nebrala bych šampon, ale jen bych si vlasy namydlila tím mýdlem. Vlastně i teď… Vzala jsem schválně s sebou miniaturní umělou flaštičku šamponu z drogerie DM.
roji 125
žracák jsem neměla (protože každé i jakkoli lehké zavazadlo navíc krom batohu zhoršuje pohodlí, bolí krk atd.), ale měla jsem jeho menší vydání, takovou kapsičku malou. Ale nakonec v ní bylo všechno jako ve žracáku napěchováno: mapa, doklady, peníze, telefon, foťáček, jelení lůj, pár cucavých bonbónů, někdy jablko nebo ovesná tyčinka a někdy i nálezy z cesty – chmelové šišky, borové šišky, pírko, … (takže mě bolel trochu krk :-)
ore,
kdybych ti měla cestu popsat jedním slovem, řeknu "sandály."
Hurá, Liška žije, vlk ji nesežral! :)
no to jsem zvědavá jak bylo. zní to moc zajímavě. ty sandály vzbuzují úplné fantazie, neco jako noční chůze zenového mistra lesem.
Ahoj, Evo!
ratko,
zenový mistr to má dost snadné, pokud chodí lesem. To se chodí dobře. Strniště, co se zapichuje pod nehty osandálovaných nohou nebo kopřivy, to je teorve zen. Nebo blá-zen?
S napětím jsem sledovala, kdy už se ozveš, ozvala se, takže je vše v pořádku. Těším se na podrobnosti.
Nikdy mě nenapadlo, jak slabika "blá" může být výstižná a "zen" obohacující.
Také chybička "teorve" evokuje uchvacující souvislosti:
"teo – rve" ……. "teor ve" ….. "te(tě) orve" ….. to musela být pěkná sandálová štrapáce, teda.
Tak povídej ……. :-)
Lenko,
jo, toho překlepu teprve – orve jsem si taky všimla :-)
"Teorve" teď uvažuju, jak to napsat, rozdělit, sestavit. Jestli jedno blognutí, nebo víc, např. jedno (nebo jen podkapitolka?) o noclezích s fotkami těch krásných míst, kde jsem spala.
Rozhodně jedno blognutí (nebo jen kapitolka?) musí mít název – který jsem vymyslela už cestou – "Klub středočeských turistů – Nepřítel číslo jedna".
Moc fotek jsem nedělala, ale stejně mi bude trvat, než je nacucnu do počítače, upravím, zmenším, vyberu, vložím na net.
Klub stredoceskych turistu jsou nejaci duchodci, ne?
všechny kluby turistů jsou zřejmě důchodci.
Na svých cestách hned po vystoupení z vlaku nasazuji superrychlou levitační chůzi lung-gom-po,kterou jsem se naučil v Tibetu zřejmě jen proto,abych před nimi mohl rychle prchnout.
Což se mi naštěstí daří a ani ty jejich teleskopické hole a drahá treková obuv jim nejsou nic platné.
ty teleskopicke tyce maji místo zvonku, vydavaji příšerné klepave a skřípavé zvuky. to aby je každy zdaleka slysel a videl ze jdou. ze chodí. a na podrážení nohou, zejména vlastních.
a né, vím o členech KČT, kterým není ani třicet. Nebo nebylo jim ani 30 před deseti lety, když byli členy KČT. Jestli jsou teď, nevím.
Hole náhodou dělají rovné držení těla a aspoň trošku zapojí ruce, které by jinak nečinně visely. Akorát nevím, jestli mají hole nějaký smysl, když má člověk na zádech 18 kg apotřebuje často koukat do mapy; asi moc ne.
šak taky ve 30 by člověk měl chodit do důchodu,protože pak už nejenže není výkonný,ale hlavně lže,jak to přesně rozpoznal už John Lennon.:-)
Ale zase my důchodci máme tu výhodu,že dokážeme ocenit lež a povýšit ji nad pravdu,protože je to prostě příjemnější.
Na tuto strategii puberťáci pod 30 nikdy nepřijdou:-0
No ale jsou i blbí důchodci,to je pravda.
137. on te uz vzali mezi duchodce? dyt jsi mladsi nez ja a ja jsu v nejlepsim veku. teda kvetoucim
136. o tom zapojovani rukou i celkem dost pochybuju, teda zapojuji se tak nejak kontra :o)
"ja a ja jsu v nejlepsim veku. teda kvetoucim"
máš na tohle tvrzení i potvrzení?
Stačí manžela.
Milenci potvrdí všechno,to není důvěryhodné svědectví!
ad140
tedy,měl tam být :-))))
ale jinak o milencích klidně piš.
Ať víme,co jsme promeškali.
Nebo se úspěšně vyhnuli??:-0)
Kdo má psát o milencích? Já napíšu, jeden se totiž na mé pětidenní cestě vyskytl. Ale budeš Saule zklamaný, není to nikdo nový "perspektivní" :)
143. to bych chtela nekdy zazit jakoze nezaziju nikdy.
Jo? Teď tu byl zas.
Zažíváš s manželem; já ti nevím – s dlouhodobým partnerem je to spíš lepší. Jistější, pravděpodobnější spokojenost a jako bonus to vědomí sounáležitosti a spojenectví a společných zážitků (?). Akorát tam není moc neznámého a objevovacího a radost z nečekaných maličkostí (člověk slyší od manžela podvacáté stejnou historku :-). Ale může být, to zas jo, nedá se to asi vůbec generalizovat.
… jakožto nezadaná si můžu představovat, jak budu s úžasným princem kdovíkde podnikat kdovíco a pak přijde ještě další úžasnější princ – to je výhoda.
Jako vdaná jsem si představila, jak bude vypadat můj stále stejný nalinkovaný budoucí život, přestala jsem v tom vidět smysl (proč žít i v budoucnu to, co už jsem odžila jak v minulosti, tak i v představě budoucnosti…).
Ale nevýhoda je, že si můžu naopak představovat, jak nikdy už nikdo nepřijde, natož princ; jak budu už za dva roky (nebo už jsem?) ucamraná bába, úplně sama se starat o rodiče a nikdy nic jiného, budu věčná "oblíbená teta", nebudu mít nikdy ani vindru ani kde bydlet a budu sama blogovat, až už nikdo jiný blogovat nebude, protože to bude můj jediný kontakt s lidmi, krom kolegů.
Taková představa by se nabízela snadno. Záleží na rozpoložení. Já k té druhé představě naštěstí sklony nemám. Leda kdybych byla z nějakých ještě jiných příčin v zoufalé situaci. Což se stát může v cukuletu; znáte to. Ale ito první se může stát v cukuletu. A to mě udržuje v bezpečné vzdálenosti od představy číslo dvě, té pesimistické :)
Ještě že je budoucnost nepředstavitelná, ta opravdová.
no ja si to predstavuju tak, ze jdes jdes a putujes v tech sandalech a anjendou potkas nekoho zajimaveho. a zastavite se spolu a najendou vznikne ta aura, kouzlo, energie se zacnou tocit a nebe s otevre a pohlti vas. A dalsi den se rozloucite a kazdy jde opet svoji cesotu dal.
"…zastavite se spolu….,
…A dalsi den…"
nějak ti tam Ratko vypadlo "lehnete si spolu"ne?:-))
147 ratko
jo, koncem cesty jsem si říkala, že by tohle mohla být taky možnost – s nějakým traktoristou, co by se nachomýtl :-). Ale nenachomýtl.
148. no lezet se muze taky :o)) ne to je jak z nejakeho filmu nebo snu?
to by musel být spise drevorubec. Neco jak Capkův DRvoštěp :o) Nabídne bleduli chleba s tvarohem a najednou je z bledule růže.
dneska dávají drvoštepové bledulím po kebulím
Teda aspoň na Šumavě
bledule se ma plizit a zoufat si slabosti. ne se rvat :o))
ad153:
ani toulat se po lesích s báglem.
Takže drvoštěp nic,traktorista nic…
Teda já su napnutej jak struna,kdo tam tu Lišku okouzlil.
Že by šilhavej a pajdavej hospodskej?
No já po pár dvanáctkách taky hodně slevuju:-0)