NOČNÍ DOBRODRUŽSTVÍ S RANNÍ DOHROU…
Noc čtvrtá. Tentokrát jsem na rande pozvaná na krásnou kulturní akci. Sledujeme vystoupení skvěle shora s Akčním hrdinou a jeho kamarádem. Srandičky, srandičky. Když dva chlapi dělají klukoviny a lítají kolem … moc jsem se bavila. Klukoviny jsem nezažila už hodně dlouhou dobu. A měla jsem radost, že jsem se seznámila s kamarádem Akčního hrdiny. Závěr, konec, jdeme spát. Cestou si vyzvedneme večeři, kterou jsem předtím nachystala u nás v práci. To bude na tři minutky – odkódovat alarm, vzít z lednice jídlo, zakódovat a jde se.
Rutina. Všechno proběhlo v pořádku jako obvykle – odkódovala jsem, vzala z lednice jídlo, připravila si klíč do zámku, zhasla, bez potíží zakódovala, zavřela dveře a –
A bylo to. Připravila jsem si klíč do zámku, jenže z druhé strany. A teď je spuštěný alarm, zavřené dveře, klíč v zámku zevnitř a já už nezamknu. Nojo, copak to, jenže se dovnitř žádným způsobem nedá dostat! Skleněné dveře v kovovém rámu. Půl dvanácté v noci.
Achjo, to jsem teda trumbera. Dveře se otevírají dovnitř, ale vyrazit moc nejdou. Už jsem vyrazila pár dveří, úspěšně, jenže vyrazit tyhle znamená riskovat, že se zámek poškodí a v půlnočním čase nepůjde pak zavřít vůbec. Musela bych tu zkejsnout do rána v přízemí; v noci volat zámečníky nebudu. A já si chci dát večeři s Akčním hrdinou a odebrat se společně na lože. Akční hrdina vyjádřil stejný názor. No stejně jsem do dveří zkusila narazit, ale držely dobře. A to ani ne před týdnem někdo říkal, že se otevřou jen pouhým průvanem! Nojo, jenže jako na potvoru je den poté vzorný kolega opravil, aby držely pevněji.
Jak jsem dveřmi zarumplovala, spustilo to uvnitř samozřejmě alarm. Takže jsem musela hned volat místní městskou policii, aby neposílala na místo (mého) činu hlídku. Domluvila jsem s nimi, že jim ještě zavolám, jak se to vyvine. Akční hrdina mezitím oživil svou kriminalistickou praxi a začal strkat mezi dveře a futro nožík a nějakou kartičku. Nepomohlo to. Mezitím co jsem telefonovala s šéfem, Akční hrdina se stále pokoušel o otevření dveří šetrným způsobem, ale nakonec to uzavřel slovy, že nebyl specialista na kasy. Tak jsme se šli najíst.
Cestou jsem s policajty domluvila, že na poplach – který se spustil podruhé – nemají reagovat a že až v osm ráno s tím něco budu dělat. Akční hrdina se smál, když slyšel, jak odpovídám do telefonu na otázku, zda “jde tedy o technickou závadu.” Slíbila jsem šéfovi, že do práce přijdu první – aby ranní příchozí nebyli zděšení, proč nemohou dovnitř. Bylo milé, že oba, Akční hrdina i šéf, byli takoví pevně konstruktivní a přátelsky klidní. Já snad taky.
V domě, kam jsme šli na noc, viselo na nástěnce číslo na zámečníky; hurá, to si ráno opíšu. Akční hrdina mi dával naději, že možná dveře půjdou otevřít jiným klíčem zvenčí a zámečníků nebude potřeba. Prohlásil, že vzhledem k událostem dnešní noci si musíme dát panáka, a nějakou pálenku našel. Teď už opravdu kamarádům do bytu chodí nejen zalévat nejen květiny … Řekla jsem mu, že je škoda, že mu nešly ty dveře otevřít, protože mohl být velkej hrdina. Pak jsem máchla rukou a převrhla nalitého panáka. Radši už nebudu dnes v noci na nic sahat … Ačkoliv to se asi nepovede …
* * *
Nepovedlo, ale bylo to pěkné a povedlo se mi přijít včas do práce – zároveň přišla jedna osoba a já zkoušela jejím klíčem odemknout. Skrz sklo jsem viděla, že můj klíč na druhé straně zámku je vystrčený ven a visí jen na vlásku! Ale odemknout zvenčí nešlo. Zamykat ano. Zajímavé.
Přicházeli další lidé, objednaní na osmou, i kolegové přicházeli a všichni zůstali čekat venku. Ještě že bylo slunečné ráno. V 08:09 jsem zavolala zámečníky, protože nesčíslné pokusy odemknout dveře byly neúspěšné. Sláva, zámečník je poměrně nedaleko a přijede! Uf. Než přijel, v 08:40, shromáždilo se u branky už deset lidí a dva šli na procházku. Trapné, být původcem toho všeho. Ale všichni mě ujišťovali, že to nevadí, a vůbec se nerozčilovali. Je to dar, být s takovými lidmi!
Zámečník – podobně jako předtím Akční hrdina – přejížděl železnou kartičkou ve škvíře mezi dveřmi a futrem. Potom nasadil do boje kartičku nafukovací; když vězela ve škvíře u zámku, dofoukl ji balónkem, udělalo to LUP a dveře se rozletěly. Vysvětloval, že kdyby jediná potíž byl klíč v zámku, zvenčí by dveře otevřít druhým klíčem šly. Nebo asi i kartičkou Akčního hrdiny. Jenže v zámku praskla nějaká pružina, která drží západku. (Neptejte se mne, co to znamená, já to nevím.) Praskla asi, když jsem s dveřmi v noci rumplovala. Jinak to nevidím. Přesto dokonce i zámečník několikrát opakoval, že zámek byl starý a mohlo se to stát už dávno; jakoby odmítal můj podíl na věci. No tohle! A to jsem osoba jednající a se silným hlasem, nejsem žádné zdrchané provinilé stvoření, vyvolávající v druhých utěšitelské chování.
Nakonec stál celý špás o dost víc, než jsem si představovala – 1300 korun. Nechtějí to po mně zaplatit. No tohle, no tohle! Jen znovu zírám, mezi jak přátelskými bytostmi to žiju. V nouzi poznáš přátele. Ne jen přítele, ale přátele. Díky, ó, díky. Vezmu si z dnešní noci ponaučení: Klíč lépe míti na správné straně dveří.
Zavolala jsem Akčnímu hrdinovi, abych mu vyprávěla konec příběhu, ranní dohru. To je poprvé, co jsem ho kontaktovala aktivně já. A zdá se mi to na místě. Teď už. Možná mu zítra napíšu. Dokonce. Uvidím. Tentokrát nic domluveno nemáme; kdy se ozve ani nic. Uvidíme!
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
no to jsou zážitky :o) máš to pestré a veselé. zážitky mají být hluboké. takové zažitky si člověk pak pamatuje dlouho.
Podobné zážitky jsem měla kdysi taky a teď nemám, a přijde mi to škoda. teda občas bych mohla taky někoho někde zabouchnout nebo zapomenout. V práci už taky škodit nemůžu a doma to mám zařízené tak, že všecky škody a případné budoucí problémy eliminuje manžel. takže si to uži :o)
na tomhle příběhu se mi líbí, jak to vzali všichni s klidem, nikdo nehysterčil, nikdo nevyčítal.
Akční hrdina se mi líbí.
ratko,
:) tomu se směju, protože nevěřím, že TY bys neměla zaděláno na veselé nebo roztržité nebo jinak vydatné zážitky!!
dewberry,
mě ti lidi taky potěšili, neberu to jako somozřejmost, když někomu znemožním na tři čtvrtě hodiny práci a on to bere celou dobu i potom s úsměvem. A ještě víc: někdo přijde objednaný na injekci, asi mu není nejlépe, a musí čekat kvůli klíčům v zámku a vezme to s klidem, to je tedy už výkon.
Článek byl psán trochu jako reklama na Akčního hrdinu; aby si tu naklonil srdce čtenářstva :-)) Ale není přibarven a naopak jsem nezamlčela, že by dělal něco negativního; nedělal. Však mu taky přeju, ať mu to vydrží! :-D
u nás se to začíná otáčet :o) teda zážitky z Londýna celkem husté. Hledali jsem opakovaně lístky někam (3x) a ani jednou jsem to nebyla já kdo ten svůj nemohl najít :o))) a ani jednou jsem nehnula brvou, pomáhala jsem v klidu a vyrovnaně. vyskladali jsem všecky věci na lavičku, a byli vpuštěni nakonec i bez lístku. Lístek byl položen na skříňce v šatně a zapomenut. tam jsem nedohlédla protože jsemmalinká :o)) zjištěno po návratu ke skřínce. hledali a hledali až se z toho po…..
Já myslím, že tohe se může stát každému a tak něco takového každý musí pochopit a je dobře, že to lidi pochopili rádi. Kdyby bylo venku -30 stupňů, asi by to tak s úsměvem nebylo, ale jinak se nic nestalo, ne?
ad "Článek byl psán trochu jako reklama na Akčního hrdinu; aby si tu naklonil srdce čtenářstva :-))"
– NO, jako reklamní článek slabý. :-)))))))
– Akční hrdina dělal srandičky, to je vpořádku, je to "mladý hoch", to je dobré. Při akci s dveřmi se snažil pomoci, no …
Ale spíš než příhoda s dveřmi by mě zajímalo, zda v intimních chvílích jste se jeden druhému zalíbili také a vztah se prohloubil. To je podstatné.
A jen tak mimochodem, nám se líbit tvůj AH nemusí, hlavně když se bude líbit tobě. A jestli by ti někdy ublížil, tak ale se nebudu ptát, jestli dělá aikido tejkvondo karate či parate, zmlátila bych ho deštníkem.
Ha, vidím, že přítomnost akčního hrdiny spouští akční situace, jen tak dál! A došlo vlastně na tu večeři? Jestli se dobře orientuji, tak zatím jediný účet za vylomené dveře platil zaměstnavatel:)) Těším se na pokračování.
Lenko,
s Akčním hrdinou pokračuje vše postupně, plynule, dobře, mě to baví; ale teprve čtvrté setkání, takže budu sledovat (doufám, že bedlivě a ne jen s růžovými brýlemi), co bude dál.
psice,
akční situace byly skvělý – asi bych měla nějakou vymyslet i na příště (jestli se to dá plánovat :-))
Účty zatím odsunuty někam do sféry druhého až ikstého řádu.
Ovšem buďme bdělí! Jak říkal Julius Fučík.
Dnes je pátek, jdu reprezentovat naši organizaci až do večera a pak jdu rovnou s batohem na nádraží a jedu ke kamarádům (docela se mi ulevilo, že se lekli špatného počasí a zrušili čundr do skal a bude domácí varianta), takže se tu v éteru objevím asi až v neděli.
Zatím si nezaklapněte dveře před nosem a jestli jo, neopomeňte tu o tom poreferovat. Ahooj.
"Akční hrdina mezitím oživil svou kriminalistickou praxi a začal strkat mezi dveře a futro nožík… "
kriminalistickou,nebo kriminální?:-0)
Otvírání dveří nožem, vlásenkou či platebnními kartami přeci patří k základním dovednostem každého dobrého policajta. Ty se snad vůbec nedíváš na televizi…
to opravdu netuším,jestli umí policajti otevírat dveře kartama.
Ale umí jiný věci a to znám nejen z televize.Mi naposled dali pokutu 1000Kč za znečišťování veřejného prostranství,když jsem nad ránem močil kdesi u stromu a jeli náhodou kolem.
Možná by to řešili i domluvou,ale aby mi domlouval nějakej dvacetiletej spratek a házel na mě přísné pohledy jen proto,že má krochnu a odznak a já jen plnej močovej měchýř,z toho už jsem vyrostl.
Tak jsem byl trochu ústnatý a vůbec toho litru nelituju.Ono to taky mohlo dopadnout hůř,jako s jedním mým známým,kterýho za slovíčko přivázali k radiátorům a dvě hodiny mlátili a kopali.
No tak jsem se s nima rozloučil připomenutím "pomáhat a chránit" a šel se dovychcat o kousek dál.
Jo,ještě jsem měl docela škodolibou radost,když ten černej debil musel vypisovat deset pokutových lístků,protože měl akorát stovkový.:-)
Asi se začnu na tu televizi dívat,abych zaujal ke strážcům zákona více pozitivní postoj.
Anebo víc číst u Lišky,jak se bude projevovat AH.
Když já už po té zkratce slyším,jak paličky bubnují na bubínky,pochodně plají,prapory se třepotají a okované boty přinášejí pořádek a řád do rozvráceného světa:-0))))
11. v RAkousku se nesmí ani prdět, natož chcat na veřejnosti. můžeš si vybrat buď budeš nosti plnou šrajtofli nebo bažanta :o))
Šmankote, není úniku. Píšu v diplomce o policajtech a jejich přístupu, mám toho plný zuby, kouknu sem a padne mi do oka komentář Saula. A chci, aby to bylo znamení, že to dopíšu, odevzdám a obhájím. A tak to prostě bude. Tečka.
:))
Akční hrdina je rozškrábaný, zkrvavený, špinavý muž poskakující od rohu k rohu s pistolí v ruce, přece… :-)
Evo :-DD
Je to znamení a půjde ti to psaní a všechno jako po másle! jako po pendreku. Držím palce!!!
Saule,
no pěkné příhody máš! těch deset pokutových bločků muselo být žrádýlko! :-)
ratko 12
jéééje, v Rakousku bych se neuplatnila tak ani tak :). Potmě občůrávám kdeco na ulici. Nejčastěji křovíčko, ale ne vždy se nějaké pěkné naskytne.
Zkrvavený byl jen při prvním polibku, trochu jsem mu probila zubem ret, omylem.
Mně došlo až nedávno, že v tu chvíli mi vlastně bylo jedno, čí je to krev. Jinak když si jen tak řeknu a představím, že bych cítila v puse krev ne svoji, ale někoho jiného, řeknu si, že je to dost odporná představa – dobrovolně bych ničí krev do pusy nedala! Nechápu, proč bych to dělala. Ke všemu mi to připadá nehygienické, asi jako sahat na mrtvoly a podobné věci, co má člověk zakódované odjakživa.
No a tehdy s Akčním hrdinou, jsem se nad tím vůbec nepozastavila, jakobynic …
A to samé když mi pak při druhém setkání půjčil na spaní triko a trenky, co předtím během dne měl nějakou dobu na sobě (ne celý den :-)
Když si představím obecně situaci, že bych si měla oblíknout něčí použité spodní prádlo (!), dokonce po nějakém chlapovi, tak by se mi to zdálo dost divný – v představě bych to neudělala!
No a tehdy v realitě mi to připadalo úplně samozřejmý a jako dobré řešení a taky jsem se nad tím nepozastavila.
Až později jsem se pozastavila nad tím, že jsem se nepozastavila. Je to hrozně nápadný; jakože mi Akční hrdina vůbec nevadí v ničem, ani v tom, co si v tu chvíli neuvědomuju. Tak mu asi důvěřuju ještě víc, než beztak vím.
To je radost, to je radost :-)))
… i když mít v puse krev nebo sperma, jakej je v tom rozdíl…
z toho "hygienického hlediska" asi žádnej.
… ještě že jsem na svém vlastním blogu a nemusím se nikomu omlouvat, že sem tahám takováto témata.
Odvážná Liško, já jsem kdysi kvůli chlapovi smázla v prudkém hnutí mysli dva nebo tři? roky psaní blogu, snad tady ten tvůj ty tvý výštěky neobjeví, možná ti to nevadí, ale já jsem holt posera.. :)
Liško, k ty 18. čím víc si haj tím víc otvíráš dvěře opačné straně: jesli má zahřmít tak ať se tak stane současně.
obě strany pouštíš najednou, takhle chápu . jak komplementaci, doplněk. něco co je tak sladké musí být doplněno krví a spermatem. ano. jo. určitě.
jestli je to ono, tak vše vydrží. i to výšky i ty hloubky. všecko protože je to věčné. ja hrála odjakživa na strunu věčnosti, věřila jsem v ní. věřila jsem že pokud něco má být tak to tak je. ať se děje cokoliv. nco je věčné není možné zkazit a ani vylšit, protože to plyne …jaksi samo. odjakživa do věčnosti
to s těmi použitými spoďáry mi přijde samozřejmé, všecko – čištění zubů společným kartáčkem je jeko líbání. patří to k sobě. když se duše sjednotí tak těla také. hnusné je to jen zdánlivě, taky se mi nehnusí mé vlastní sliny či mé vlastní spodní prádlo :o)))
když jsem začla chodit s někým, tak jsem s nim byla pořád. denně a furt. jako smrš’t :o) většinou ten stav najednou opadl a ja schládla a vše zmizelo. jakoby kus mě uvnitř umřel – z ničeho nic se zamilovanost ztratila. nedkázala jsem vysvětlit co se stalo, proč najednou nechci. byla jsem mladá a bylo mi hrozně líto všeho a věděla že takhle to nechci. že tohle je utrpení. nejen pro toho druhého, i pro mě. že tohle je falešné. jen pozlátko admutí hromonů to je. věřila jsem že pravé nezmizí, že pravé je sounáležitost ve věčnosti. ta samozřejmost dění a sdílení byla pro mě rozhodující. čistění zubu kartáčkem, společné spoďáry, nic nebylo blby. jakoby to tak bylo odjakživo, nevzniklo to – prostě jsme najendou byli spolu a zustali. ta zamilovanost v tom nehrála rozhodující roli. chvíli byla ale pak už ne. zbyla sounáležitost a důvera. doteky, cokololiv. tohle oceňuji hodně.
ratko, 22 23
jóó, to se čte dobře.
Dneska jsem zase celá natěšená, kdy asi se Akční hrdina zase ozve a co bude a tak. Já teda žádný nápad, jak trávit společně večer venku, teď nemám… Leda jít do neznáma na výlet a pak se uvidí, co se dobrodružného semele. V nejhorším zas někde zabouchnu klíče nebo spustím někde nějaký alarm a budu volat na policii. Jéje, jéje, už se posunuju do fáze, kdy dva dny bez Akčního hrdiny jsou protivně dlouhá doba. A to budu celý příští týden pryč, na svém terapeutickém výcvičišti.
jaro .. ;)
http://www.zbynekmlcoch.cz…ormonu
bo,
no jo, JENŽE ono se nedá říct, že všechno jsou JEN hormony, JEN chemie – to není tak. Je to zároveň i opačně (a nejen se zamilovaností, ale všemi psychickými stavy) – změny v mozku na základě nějaké události, zážitku vyvolají změny v těch chemikáliích a naopak, je to provázané, je to totéž, je to jen jiný projev stejného.
Prostě jaro, jak říkáš :-))
Zamilovanost nelze pocítit, prožít bez vědomé či nevědomé myšlenky. Když nehneme myslí, hormony spí.
"Ideální" je uvidět nějakého člověka, který nás zaujal vzhledem, větou, postojem, vůní …… a šup! Ihned si na něj promítneme všechny své uvědomované i skryté představy jako na plátno, hned se nám tam odvíjejí představy jak zrychlený film a nám se ten film začíná moc líbit, vyplaví se nám na základně toho hormony a již jsme jimi lapeni, jsme zdrogováni a dlouho trvá, než si uvědomíme, co je skutečnost, co představa ….. poznáme třeba, že ten náš úžasný hrdina s postojem Vinnetoua na skále vyhlížejícího Old Shatterhanda je třeba pěknej bačkora. A pak se film na promítačce mysli přetrhne, sesype se nám všechno jak domeček z karet a my si rveme vlasy. Chyba je však v tom, že představy předbíhají příliš realitu, zkušenosti.
Jenomže moudrá příroda ví, že kdyby nás neoblbla hned na začátku, tak bychom moc dětí nesplodili.
ad 27: oprava: 3. řádek 2.odst.
"Ihned si na něj promítneme všechny své uvědomované i skryté potřeby"……
Ratka: Tyblaho tak to je preny! Takhle jsem to vzdycky mela ja! Ze dne na den city v pr*eli a zbyl mi jen zamilovanej chlap, kteryho jsem najednou nechtela, nechtela jsem aby se me dotykal, chtela jsem jen zdrhnout. Nechapala jsem to. Porad to nechapu. Jestli se mi to stane i s Hubertem, tak se fakt uz obesim!!
Wien, mě se to opakovalo pořád dokola, musela jsem to přetrhnout tak trochu jak píše Lenka. prostě brát zamilovanost jen jako něco zábavného. TAk trochu jako cirkus :o) ZAsmát se tomu ale nebrát příliš vážně. Vdávala jsem se když zamilovanost již povolila, a protože jsem se pořád dokázala muže dotýkat, spát s nim, čistit si zuby společným kartáčkem a spát ve stejném pyžamu, a protože jsem mu pořád důvěřovala a navíc jsem s nim čekala dítě (to byl takový zázrak) tak jsem si ho vzala. To dítě mělo mít rodinu a maminku a tatínka. A babicku a dědečka. A prostě mělo vyrůstat v lásce. Dnes vím jistě, že kdyby to dítě nebylo na cestě a nebyla zde moje touha si uspořádat život jako rodinu tak bych se nevdala. Nevěděla bych za koho. Zamilovanosti jsem nevěřila z principu. Věděla jsem o její pomíjivosti. A byla jsem hrozně hloupá ve vztazích. Nezkušená trubka. Mužům jsem moc nevěřila a bála jsem se jich celkem. Asi proto že jsem se nedokázala do nich vžít, do jejich myšlení, nerozuměla jsem některým věcem. Že křičí a jsou velcí a silní :o) Že je nepřeperu a nemůžu je řídit. Takže ano, kdybych nezblbla tak bych nečekala díte a nevdala se. A kdybych se nevdala a neměla rodinu tak bych asi kus života neprožila.
Nic ve světě lidí není náhoda. To, čemu říkáme náhoda, jsou jen námi nepoznané příčiny a souvislosti.
často přemýšlím o tom zda je vytvoření harmonického vztahu v rodině a pozitivních vztahů s lidmi obecně věcí osobního úsilí nebo náhoda.
Ratko tak o tom uz jsem taky premejslela. Jestli bych proste nemela otehotnet, kdyz budu vedet, ze ten chlap pri me bude stat a nezdrhne. A hlavne rychle dokud ho mam rada! Ze to by me asi donutilo se konecne uklidnit. Jestli by se skrs city k diteti upevnily i city k chlapovi? Hm, asi blbej duvod k tomu si ho porizovat, ale pokud ta vecna laska fakt neexistuje a ja bych na ni furt cekala, tak umru sama nekde v dire. No ale zas co kdyz i tak ho prestanu chtit?! To bych si pekne spackala zivot.. :-/ Tak ja nevim jak z toho ven..
věčná láska existuje, ale to není o tom druhém. lásku si nese každý sám v sobě. možná to zní jako klišé ale pro mě je to něco uchopitelného. že ta láska prostě je, otevřeš ji dveře a ona se rozprostře. tak nějak nenápadně. a když je tam chlap a dítě, tak se stanou součástí. tak nějak samozřejmě. není to nijak podmíněno. jakože ten chlap musí být takový a děcko makové a pak je budu mít ráda. je to mystérium v mých očích. jakože ta láska je nezávisle na tom, zda si ji ten chlap nebo to dítě nebo ti kolem "zaslouží". JIž fakt že je otcem mého děcka, že je se mnou v dobréma a ve zlém, že nezdrhl, že mě bere takovou jaká jsem, že je vedle mě – stačí natáhnout ruku… to úplně stačí. není třeba zkoumat zda je to dost. těžko se to dá popsat. prostě místo jednoho, jsme dva. někdy je to otravné a ale většinou je to fajn.
No, není to tak jednoduchý. Když je tam a natáhneš ruku, ale on uhne, nebo tě po ní plácne, je ti naprd, že tam je. Není potřeba zamilovanost či vášeň či trouha neudělat bez sebe ani krok a vrhat se po sobě skrze spodní rpádlo u každých druhých futer.
Ale je potřeba důvěra.
Ta když není, můžu otce svých dětí sice respektovat, vycházet s ním v dobrém, pokud žijeme každý jinde a nepřekážíme si, ale žít s bím jako dva, to jaksi nejde. Nebo aspoň mně ne.
Saule, takovej starej, a ještěs nepřišel na to, že ty stejně starý baby jsou daleko obětavější než ty mladý? Líp vaří, líp si váží? Akorát že chlap musí ustát to prokouknutí jeho fasády, to je prostě takovej test – kdo se lekne a uteče, ten si tu bájo babu prostě nezaslouží. ;-)
to zní dobře v tomčtyřném provedení :o)) jako memento. Ru, ja tam dokonce mela puvodne, ze nezdrhne a nelekne se. vlastne ono to tak bylo od začátku že me ten muj zbyl protože neutek. a ja totéž. dokonce mám pocit že žádná jiná kromě mě by to s ním nevydržela a on říká totéž o mě, že už má kolem hlavy svatozář. protože zůstat a toho druhého uplně znát je na svatozář. ten druhý zná tvoje nejhnusnější stránky, ty které si ani sama sobě nepřiznáš tak jsou hnusné. ten druhý je všecky zná a tu ruku neodstrčí. pořád tam je. neuteče jinam. za lepším.
ad35:
a že mám na to zrcadlo,to vyjde levnějš než ženská a nelže nikdy:-0)
Smazala jsem tři verze rulisího komentáře, opakovaně vložené. A taky nějaké od Saula, které se nezobrazily, ale v editoru jsem je viděla – že prej mám hlavně smazat to, že je starej; prej takhle poránu si to přečíst hned čtyřikrát nepotřebuje :-)))))
To je blbý, že to začlo víc blbnout i tady; zatím to docela šlo a problémy s vkládáním komentů se soustředily víc třeba na blog zuzi… Jo, nákaza se šíří.
no ale je to celkem sranda :o))
nevím zda je z toho mého psní zřejmé že vše myslím relativně, že to co píšu platí pro mě stejně jako pro toho druhého. že jvztah se za pochodu cyklicky prohazuje pokud to je již vztah a ne monolog. že to není akce reakce v nejaké posloupnosti dejů, ale spíše je to taková smyčka, kde obě strany jsou oboje a to současně. nejde to oddělit od sebe, i když se třeba zdá že já to nedělám, že já jsem úplně jiná a dělá to jen ten druhý. děláme to úplně stejně oba, teda na ty vnitřní subtilnější úrovni, oba úplně stejně – jinak by vztah nebyl, jen si to možná nepřiznáme a nenasloucháme když to ten druhý říká. nebo co říká. jak se chová. neslyšíme to v jeho reakcích a chování. a v tom je kouzlo partnera, že člověk se vše dozví pokud chce vědět. že se dívá na svůj obraz v zrcadle a buď to dá nebo nedá. buď to přijme nebo to zavře.
on se člověk může na sebe (do sebe) dívat i sám, bez toho druhého. má zrcadlo jak říká SAul. ale s parnterem je to větší nářez. víc nemilosrdné. víc na dřeň.
A hlavně – větší sranda. :-)
To jó!
Setkání v pořadí páté bylo zase se srandou. A takové pěkně sexuálněji zaměřené. Naštěstí ten, kdo má nápadný cucflek, nejsem já.
toť mi udělal nejmladší cucfleka někde na ruce, málem jsem ho sfackovala – blba :o)
Nojo, na ruce se to dá schovat, ale na krku moc ne. Dneska je ještě trochu chladno a dá se to maskovat, jenže zítra už bude tepleji… jak dlouho takový cucflek vydrží, Já už si to moc nepamatuju… dva tři dny?
(Toje zase téma, co?! :-))
….no pozerám, že sa to tu celkom pekne akčne vyvíja! ;-)
…ak to tu pan AH číta a ešte sa nevyplašil, tak je docela dobrej ;-)
Doufám, že nečíta.
A on je výrazně dobrej!
tak to je taky moc super! výrazne dobrej chlap! je ten svet ešte o niečom ;-)