MALÍŘI VYSOČINY

Dneska je poslední možnost jít na naše místo a malovat tam svá díla. Jak Blatiny, tak Sedmistromky. Zítra totiž pro nás přijedou autem a půjdeme na oběd; odjíždíme až v neděli, ale už se nedostaneme na místo činu.

Takže dnes! Plán: Donést opět všechno na naše místo, napřed si sednout k hranatému lesu a dodělávat malý obrázek Blatin, ten náš první, zkušební. Potom schovat obrazy a barvy do lesa a zajít si asi kilomentr po cestě do Sněžného na oběd. Vrátit se, přesunout materiál z lesa k cestě a malovat Sedmistromky. Uvidíme, jestli večer zase přijedou myslivci na některý z posedů.

Plán splněn. Dodělávaly jsme Blatiny a zrovna když byl čas k jídlu, viděly jsme jako minule, že se z nich na nás žene liják. Zasunuly jsme obrazy do velkého igelitu, opřely o strom, vyčkaly konce deště v lese a šly na dobrý oběd. Velká porce, kuře se zeleninou v dobrém bramboráku.

Naproti stál nápis Galerie Sněžné. Jdeme tam a už v první chodbě zjišťujeme, že je to galerie prodejní a plná prací malířů Vysočiny. Tak velký formát obrazu jako my nikdo z nich neměl a nikdo z nich s ním po loukách netrajdal, takže jakýpak copak, největší malíři Vysočiny jsme my dvě!

V galerii byly k mání obrazy různé kvality, většina nic moc, jen malá část dobrých a nemalá část příšerných. Takže nejen rozměrem, i kvalitou bychom se k malířům Vysočiny mohly zařadit.

Asi nejpozoruhodnější byla krátkodobá výstava několika autorů, vcelku strašlivá:

Takto barevná jablka aby pohledal. Kde mají stíny? Pozadí? Zdají se mi přízračná. Podobně jako boty níže. Vzpomněla jsem si na Saula a jeho odkaz na boty od van Gogha s poznámkou, že i namalovaný pár bot je umění. No, provedení rozhoduje:

Co máme v galerii dále ke koupi? Nejen Vysočinu, i móře:

Ono namalovat takový obraz je v pořádku, ale pak je na místě ho vyhodit, vzít to jako trénink, označit ho za nepodarek, a ne ho prodávat a kazit si tím jméno. Ten autor tam měl víc obrazů ne takhle špatných. No, já dělat moře, nevystačím s jednolitým jedním odstínem modré. Pak tu máme les od Rudolfa Němce:

A tenhle bych nazvala “Rolba projela nad vojštěm”:

Květiny a zvláštnosti:

A teď co se mi líbilo. Aleš Venhoda:

Paní Zemánková celkem vzato:

a Sýkora 75, snad jediný uvolněněji rozmáchlý obraz v celé galerii:

Vracíme se na plac. Zase se rozpršelo, přikrýváme obrazy. Sebe a batoh jsem přikryla deštníkem.

Pak pokračuju v piplání Sedmistromků. Největší šok pro mě je, že na tak obří formát potřebuju na vypracování stromů ten nejtenčí štěteček. A ještě je mi to málo.

Lenka si na chvíli jen tak lehla a přímo nad hlavou objevila duhu:

Takovou jsem v životě neviděla. Nadhlavníkovou. Žádný velký oblouk ani druhý oblouk, jen kousek svítící duhy nahoře. Piplám dál, přijíždějí myslivci, trochu dříve než včera, jdou na bližší posed a my odcházíme asi v osm, o hodinu dřív než včera. Ještě jsme od chalupy zaběhly k večernímu kameni.

Večeříme pečené kuře a brambory, Blatiny jsou nám svědky.

Já je ještě nemám hotové, dodělám je někdy doma. Nevím, co počnu s těmi mraky. Dělají se hodně blbě, protože jemné přechody s těmihle barvami nic moc, patlárna. Sedmistromky zítra.

.