Promoklá liška je super!! I když v reálu z toho nejspíš moc nadšená nebyla :-))
Ahój!
Věci mi neuschly ani do rána. (Ale to bylo jedno, stejně bych si je už na sebe nebrala.)
Ale promoknutí na cestě k domovu mi ani nevadí, protože je tam vidina brzkého cíle cesty.
Promoklá jsem byla dost, voda mi tekla po čumáku.
Díky za tip na další výlet za zvířátky. Tohle vypadá proti Zbraslavi dost nadějně;) A co telefon? Nevyčóroval ti ho lemur z kapsy?
Ach, ano, Zbraslav blahé paměti :-)))
Já tam byla před 20 lety a to ještě celkem šlo.- Kolika let se dožívá kanec?
Telefon dobrý, opravdu byl v autě u kamarádů, ti rozjeli akci a ráno jsem měla v práci vzkaz, že telefon je u nich. A to jsem ani nevěděla, že volali i mámě a psali mi mail (nešel mi v práci internet). Skvělí!
A dokonce ten kamarád mi telefon dneska ráno předal,protože jel plánovaně pracovně zrovna dneska v 8:00 přes křižovatku v Horo, na kterou chodívám ráno také v 8:00 každé ráno na autobus.
Před týdnem mě vezl do nemocnice sešít prst, teď zase mi vezl telefon … já hlavně doufám, že příští týden se neuvidíme. Trochu se bojim :) Pak za 14 dnů jdem zase spolu do divadla Semafor na Kytici, ale to bude pětičlenná dámská jízda tří generací a zásahu skvělého muže z této rodiny snad nebude potřeba.
Pro jistotu si zítra sjednám pojištění – ale bohužel bude platit až od listopadu. Musím dávat bacha i v divadle…
4. To je neuvěřitelný. :-) Kde se Líša mihne, samá akce a samej akční hrdina. :-))
ZOO – to je nápad! Už spoustu let, jsem nebyla v zoo. Naposledy asi víc jak před patnácti lety, v té době jsem pracovala na Aro a bylo to tam drsné a těžce jsem si zvykala na tamější zvyklosti a trápil mě prostě pracovní problém – jako nová náročná práce a nový kolektiv. A pamatuju si dodnes, jak to v té zoo, taková ta tíha a trápení ze mě spadla a já jsem si tam procházela kolem těch zvířat a pozorovala je a užívala si to a smála jsem se – po dlouhé v té těžké době. Byl to pro mě báječný relax.
My byli v ZOO loni se syny. Na jednom z těch našich jen tak někam putováních. A řek si o to kupodivu – ten starší. Ve dvaceti letech prohlásil, že by někam na zvířátka, že už dlouho nebyl. :-) A bylo to moc hezký.
Liško, to prase divoké jsem si díky tobě vygooglovala a žije okolo těch 20 let! To mi připadá dost – ve volné přírodě. Ale je fakt, že kromě myslivců moc už nemá asi žádné přirozené nepřátele. A bacha, jejich tlupy jsou přísný matriarchát, vedené vůdčí bachyní;)
Kňour ale ve Zbraslavi byl a vypadal zdravě a spokojeně. Dokonce měl svoje jméno, ale už jsem zapomněla. A pod pantoflem matriarchátu taky moc nevypadal – zatímco se jeho žena lítala kolem dětí v jejich boudě, vyvaloval si pupek před ohradou a nevypadal, že by byl zvyklý luxovat nebo vařit obědy;)
Jo divadlo je dost nebezpečný podnik – radši si nesedejte úplně dopředu, ať se na tebe nezřítí kulisy. Nebo ti nenaplivou do obličeje herci, jako se mně stalo v Činoheráku;)
psice,
pozdě! Mám to do první řady.
Pra-se-di-vo-ké caríja juchajdá – to by nebyl moc divokej kňour, kdyby luxoval a vařil obědy :))
ad ZOO
některé jsou dobré. Teda asi skoro všechny. Ale když jsem v dětstí viděla několik zneurotizovaných lištiček, co mají každá klec dlouhou tři metry a chodí tam a zpátky nebo si rozhryžou nohu, nic moc.
A zase když vidím u rodičů toho kocoura, co je krasavec, ale kdykoli přijde do pokoje, musí tak učinit po své neměnné trase, která je celá jen sledem provokace nás ostatních … a ten se má dobře. Přesto dělá takový hovadiny. Trasa spočívá v tom, že přeběhne přes stůl, sprosťák, skočí na polstrovanou židli, do které schválně párkrát drápne, hajzl, pak skočí na druhou, tam taky drápne, následně začne mňoučet, aby přehlušil náš hovor (protože dopustí jen hovor, co se točí kolem něj) a zavěsí se na záclonu. Dřív tam stála ještě v cestě orchidej, u té záclony, a skomírala (asi stresem z kocoura) a do které by symbolicky začal hrabat nebo kousat nebo cokoli, aby na sebe upozornil.
Po kom to má?! :-))
Promoklá liška je super!! I když v reálu z toho nejspíš moc nadšená nebyla :-))
Ahój!
Věci mi neuschly ani do rána. (Ale to bylo jedno, stejně bych si je už na sebe nebrala.)
Ale promoknutí na cestě k domovu mi ani nevadí, protože je tam vidina brzkého cíle cesty.
Promoklá jsem byla dost, voda mi tekla po čumáku.
Díky za tip na další výlet za zvířátky. Tohle vypadá proti Zbraslavi dost nadějně;) A co telefon? Nevyčóroval ti ho lemur z kapsy?
Ach, ano, Zbraslav blahé paměti :-)))
Já tam byla před 20 lety a to ještě celkem šlo.- Kolika let se dožívá kanec?
Telefon dobrý, opravdu byl v autě u kamarádů, ti rozjeli akci a ráno jsem měla v práci vzkaz, že telefon je u nich. A to jsem ani nevěděla, že volali i mámě a psali mi mail (nešel mi v práci internet). Skvělí!
A dokonce ten kamarád mi telefon dneska ráno předal,protože jel plánovaně pracovně zrovna dneska v 8:00 přes křižovatku v Horo, na kterou chodívám ráno také v 8:00 každé ráno na autobus.
Před týdnem mě vezl do nemocnice sešít prst, teď zase mi vezl telefon … já hlavně doufám, že příští týden se neuvidíme. Trochu se bojim :) Pak za 14 dnů jdem zase spolu do divadla Semafor na Kytici, ale to bude pětičlenná dámská jízda tří generací a zásahu skvělého muže z této rodiny snad nebude potřeba.
Pro jistotu si zítra sjednám pojištění – ale bohužel bude platit až od listopadu. Musím dávat bacha i v divadle…
4. To je neuvěřitelný. :-) Kde se Líša mihne, samá akce a samej akční hrdina. :-))
ZOO – to je nápad! Už spoustu let, jsem nebyla v zoo. Naposledy asi víc jak před patnácti lety, v té době jsem pracovala na Aro a bylo to tam drsné a těžce jsem si zvykala na tamější zvyklosti a trápil mě prostě pracovní problém – jako nová náročná práce a nový kolektiv. A pamatuju si dodnes, jak to v té zoo, taková ta tíha a trápení ze mě spadla a já jsem si tam procházela kolem těch zvířat a pozorovala je a užívala si to a smála jsem se – po dlouhé v té těžké době. Byl to pro mě báječný relax.
My byli v ZOO loni se syny. Na jednom z těch našich jen tak někam putováních. A řek si o to kupodivu – ten starší. Ve dvaceti letech prohlásil, že by někam na zvířátka, že už dlouho nebyl. :-) A bylo to moc hezký.
Liško, to prase divoké jsem si díky tobě vygooglovala a žije okolo těch 20 let! To mi připadá dost – ve volné přírodě. Ale je fakt, že kromě myslivců moc už nemá asi žádné přirozené nepřátele. A bacha, jejich tlupy jsou přísný matriarchát, vedené vůdčí bachyní;)
Kňour ale ve Zbraslavi byl a vypadal zdravě a spokojeně. Dokonce měl svoje jméno, ale už jsem zapomněla. A pod pantoflem matriarchátu taky moc nevypadal – zatímco se jeho žena lítala kolem dětí v jejich boudě, vyvaloval si pupek před ohradou a nevypadal, že by byl zvyklý luxovat nebo vařit obědy;)
Jo divadlo je dost nebezpečný podnik – radši si nesedejte úplně dopředu, ať se na tebe nezřítí kulisy. Nebo ti nenaplivou do obličeje herci, jako se mně stalo v Činoheráku;)
psice,
pozdě! Mám to do první řady.
Pra-se-di-vo-ké caríja juchajdá – to by nebyl moc divokej kňour, kdyby luxoval a vařil obědy :))
ad ZOO
některé jsou dobré. Teda asi skoro všechny. Ale když jsem v dětstí viděla několik zneurotizovaných lištiček, co mají každá klec dlouhou tři metry a chodí tam a zpátky nebo si rozhryžou nohu, nic moc.
A zase když vidím u rodičů toho kocoura, co je krasavec, ale kdykoli přijde do pokoje, musí tak učinit po své neměnné trase, která je celá jen sledem provokace nás ostatních … a ten se má dobře. Přesto dělá takový hovadiny. Trasa spočívá v tom, že přeběhne přes stůl, sprosťák, skočí na polstrovanou židli, do které schválně párkrát drápne, hajzl, pak skočí na druhou, tam taky drápne, následně začne mňoučet, aby přehlušil náš hovor (protože dopustí jen hovor, co se točí kolem něj) a zavěsí se na záclonu. Dřív tam stála ještě v cestě orchidej, u té záclony, a skomírala (asi stresem z kocoura) a do které by symbolicky začal hrabat nebo kousat nebo cokoli, aby na sebe upozornil.
Po kom to má?! :-))