SEN 3.12.2013
Jsme v práci na poradě, sedím na židli. Kolegyně-laň najednou napřáhne ruku a vší silou mě plácne vzadu do ramene. Bolí to dost. Zůstávám v klidu, sedím dál, jakobynic. Po chvíli se kolegyně-laň zase zvedá, chce jít kolem mne nebo nevím co a já utrousím přesvědčeným hlubokým hlasem jako drsňák:
“Ještě jednou to udělej a už se nezvedneš, kočičko!”
Už jsem si řekla v posledních týdnech, že na to kašlu, je to OK a byl to jen úlet laně, když za mnou asi před šesti nedělemi přišla a řekla, co řekla – hodnotící věc a pěkně načasovanou a odpornou. Ale jistě to myslela dobře a upřímně, že, taková laňka :) Mně připadalo, že se cítí nějak ohrožená – mnou – jinak by to nedělala. Já to řekla několika kolegům a získala si podporu, až jsem se lekla, že jsem to přehnala; stačí mi malé uklidnění a jedno slovo podpory a pak už se o sebe postarám sama, nepotřebuju, aby se mě někdo zastával nijak vehementně. Ale dobrý, byla jsem ráda a děkuju jim, příjemné, nezapomenu!
Řekla jsem si, že laň je prostě mimo a ve frustrované skupince, která nedostala zelenou, kdežto já a moje blízká kolegyně jsme jakoby byly podpořeny a “vyhrály.” Tak proto taková její reakce.
Nojo – evidentně jsem si to řekla racionálně v klidu, ale dokončeno to není. Proto ten sen.
Říkám si, že jsem “moc hodná” a nemusela jsem jí to nechat “projít,” mohla bych to lani osladit, vyprávět to ještě více lidem nebo jí setřít apod. Sen přesně ukazuje můj postoj v realitě. I ta věta je moje – takovou bych s gustem té lani řekla. To platí – ještě jednou jen náznakem a schytáš to, kočičko!
Jenže! Přece jen mám kolem té věty, kolem toho svého skutečného postoje trochu váhání:
Říct někomu “kočičko” je pro mě výraz pohrdání a degradace a nikdy to nedělám! Je to pro mě silný, něco jako rasismus. A celá ta věta je vlastně vyhrožování. A to není hezké, nenene, to hodné holčičky nedělají. :) Sranda je, že slovo kočička je pro mě silný slovo :-D
Tohle celé včetně snu jsem vyprávěla kolegyni a ona na to, že jí ten sen nepřipadá bezmocný, ale přiměřený, s řešením. Není to ani že neudělám nic, ani že někomu začnu bezhlavě pudově něco oplácet. Třeba fyzicky. No a mně to připadalo na jednu stranu málo – že jsem té lani nic neudělala drsného – a na jednu stranu moc. Ta pohrůžka a oslovení “kočičko.”
Celkově je mi to fuk, nic extra životně důležitého, pořád ještě se cítím jako Nikdo s prázdnotou připravenou pro nové věci a bez rozechvění. V klidu a míru až netečnosti na moje poměry. Necítím se jako ten, komu se dějí samé životně a smrtelně důležité věci a sny :) Takže dobrý.
V realitě jsem tu laň dneska trochu odpinkla, protože se moc míchala do věci, která není její; jakoby úkolovala, br. Na druhou stranu je polehčující okolností, že projevila snahu a zájem, kdežto ostatním je ta organizační věc celkem ukradená. Ale co, budu ji přiměřeně odpinkávat i ve chvílích, kdy jsem její laní chování nechávala být, ačkoli jsem nemusela.
sen + komentář – zajímavé. jo, prostě tvá reakce na to, aby se už neopakovalo to, aby ti někdo svým chováním ublížil. “moc hodná” neznamená si vše nechat líbit, nebo se nechat bít, nebo se nechat ponižovat. “moc hodná” je o tom, že ráda pomůžeš jiným a neubližuješ jiným ani v “boji”, neintrikuješ – ale jednáš přímo a nejsi na “své dobro” které činíš pyšná.
ahoj,
mně to také přijde přiměřené..
něco jsi si nechala jednou líbit – přihmouřila jsi oči.. ale dotyčné to nedošlo..
pokračuje dál, tak už to chce (chtělo) vymezit hranici..důrazně jí upozornit, že přestřelila.. (-ve snu, jinak netuším o co jde)…není to správné a má toho nechat..
asi tě to zasáhlo mnohem víc.. útok zezadu, brr… jak píšeš sama..rozum to přijal, srdce nejspíš ještě ne..
no, ony kočky dokážou být pěkně dvojaké.. a mstivé..
2. varovné a zároveň jak sama říkáš a vysvětluješ to oslovení “kočičko” co to pro tebe znamená – ten člověk u tebe defacto totálně skončil.
1.poslední odstavec blahopřeji. ještě dokážeš na “nepříteli” vidět to “dobré” a to považuji za dobré.
ve skutečnosti je to tak, že to není tak, že by lidé neměli nepřátele, ale když člověk přemůže vlastní nenávist – je to jako kdyby opravdu žádné nepřátelé nebyli.
neznám nechat si něco líbit. považuji pokoru a trpělivost za velmi dobrou vlastnost. teda v mých očích. asi se mnou nebudete souhlasit. Pr mě to znamená že budu k lani laskavá a velkorysá jako ke každému jinému. jakoby to nebyla laň nýbrž bytost jako každá jiná. že není třeba řešit co si nechám či nenechám líbit. jen být tím čím jsem a setrvat v tom. pak si ani nevšimnu /i když jsme bdělá dost/ že si nechávám něco líbít a že by s ten někdo měl něco uvědomit nebo cojávím. ať s dělá co chce. já si dělám taky co chci a nechat si něco líbit. cotoje?
6. a jak ti dlouho Ratko tohle trvalo, než jsi k tomu dozrála? a hlavně ta praxe :-))) kdekoliv, s kýmkoliv, je jedno jaké prostředí, jestli tvoje rodina, nebo cizí lidi.
Jak ti dlouho trvalo to – aby ti to když tak ev. to potlačované, nebo nepotlačované neubližovalo.
píšeš “setrvat v tom” Liška jak píše tak v tom setrvala, ale ted se ji to vrátilo po šesti nedělích do snu a člověk ani netuší jak tohle vše potlačené se odrazí třeba na zdraví.
barčo,
jo, já to beru tak, že je to laní úlet, který je pro mě signálem, že laň jev těžké šokující situaci, cítí se nepodpořená, přinejmenším. Také opouštěná, protože dva lidi s koncem roku odchází a zůstane tu z partičky projektu XY jen ona.
Připadá mi, že se snaží ukázat aktivitu – nesoudně i ve chvíli, kdy je to nepatřičné a nasírací – aby bylo vidět, že je důležitá a že má zájem. (Ovšem to jsou jen moje dojmy, kdoví jak to je.)
Pro mě je to trochu legrační, protože tím míň u ní vidím spontaneity a víc strojenosti a na to se blbě reaguje, jako by to utlumovalo přímost! Aha, to bude ono, to je ten důvod, proč mě často irituje. Protože musím dávat pozor, abych nebyla v kontrastu k tomu – spontánní a přímá – a její řeč není spontánní, ale formálně konstruovaná, s klišé, a tím víc na ni musím soustředit pozornost a tím víc mě irituje.
Ale už vím, že jsme si projevem velmi vzdálené, tak někdy právě proto toleruju i to, co bych u jiných normálně odmítla.
ad 4
v první chvíli jsem si myslela přesně to, že u mě totálně skončila. Pak jsem jí odpustila shovívavě, že je prostě taková a v takové situaci … jenže nechci být příliš shovívavá, víc než k jiným; jak jsem k ní byla. Ve skutečnosti u mě asi fakt skončila; jen jsem to tak nechtěla přijmout a nechat. Ale je pravda, že teď, po aféře XY, už nechci za každou cenu klást na piedestal souladné vztahy ke členům teamu, ale spíš svůj dobrý pocit v práci. I kdyby mi další vztahy odpadly.
nevím čím lań Lišce ublížila, ale když chce někdo hodně zákeřně ublížit – udělá to opravdu nečekaně, nepřímo a nejlépe ještě skrz někoho, kdo je blízký, nebo skrz velmi citlivé místo.
takže se to netýká ve finále té situace jako takové (problému), ale jde vyloženě o to zranit a ublížit.
7
ono to právě není potlačované, když člověk má ten postoj:
jde o mě a co dělá ten druhý nebo co si myslí, je mi fuk.
A ona teď je mi celkem fuk; mnohem víc fuk než dřív. Ona už mě nenasírá (jako třeba někoho jiného, o kom vím). Ona je spíš legrační, ale snažím se chápat, že pro to svoje chování nějaké důvody má. Nemusím se jimi zabývat, můžu se na to vykašlat, ale já se spíš snažím ji trochu “omlouvat” a chápat, protože si myslím, že mě pak nemůže štvát. Když nebudu chápat, budu prostě nasraná a třeba jí to nandám.
Když budu chápající, je zase nebezpečí, že jí to vůbec nenandám, že je to fuk. A to taky je.
Jenže já jsem teď v situaci, kdy
– jak říkáš ad 3 Démanty, kapradí –
je důležité, abych se vymezila jednak celkově a jednak vůči téhle lani speciálně. Hohó,
já se tak krásně vymezím, to bude koukat :)
pokud to “uděláš ještě jednou, kočičko.”
barčo 9
to ne, to zas ona právě udělala přímo a mezi čtyřma očima, přišla za mnou. To na tom bylo hodnotný. Blbý bylo, že to, co řekla, bylo hodnotící – a tudíž celkem nevhodné. A já jí nedala najevo nic. Zraňující a šokující to pro mě bylo, protože jsem netušila, jestli jde jen o její názor, anebo o nějaký platný nezměnitelný postoj více kolegů nebo teamu.
Tak jsem to vylila na pár z nich a ti neměli názor jako ona. Nebo měli názor na něco jinýho :) a já v tom nehrála žádnou roli, což je OK. Nebo měli podobný pocit jako ona, ale jen za sebe, přičemž já to chápu a mámvlastně ze své strany podobný – a nezaměňovali narozdíl od laně svůj pocit za něco hodnotícího, čím není.
Ona jako by mě chtěla zastrašit a to s tím nádechem pomsty, to jo.
Tyjo já nevim!
Možná ji furt omlouvám a nezaslouží si to…
aha. už to všechno tady čtu….jsem hrozná, místo mozku mám ementál, probíráme tady takovou dobu tvé pracovní záležitosti a nic si nepamatuju :-(
dobře. odpustilas ji a dál uvidíš, nech to plynout – vykašli se na představy “co budeš dělat až, nebo kdyby, nebo cokoliv” prostě uvidíš, co bude a jak bude. ale ten sen – je jaksi varovný, pro tebe i pro ni.
barčo,
vždyť i já si to už skoro nepamatuju :-))
a už ani nechci se v tom pořád babrat.
Jasně že nic neplánuju – nemusím, jsem dobrá v improvizaci, narozdíl od méně spontánních laní :)
Sen ukázal obrazně, co vlastně ona udělala a že má v sobě nečekanou sílu. V tom je varovný, jojo.
Já mám zas jinou sílu a to je varovné pro ni; snad bude klid a varování nedojdou naplnění.
tak jo Liško, dobrou noc a pěkné sny. :-)
Dobróu a pěkné sny!
11. bereš to osobně. jestli laň hraje hry a hraje ráda tak potřebuje protihráče. a ty s ní hraješ :-) a dobrovolně. promítáš si do ní svoje negace. jsou to tvoje pocity, tvoje agrese, tvoje nadřazování se na ni… nech ji plavat, nech ji být…. ať jde v klidu. Pak se ti nebude vracet ve snech. nebudeš ji ve snu ponižovat. protože to nebudeš chtít ani v reálu. vím jak se osvobodím sama. vím jak to dělám. ale nedokáži poradit druhému jak to má udělat on. protože to je individuální. jako učedník psychoterapeut by jsi se tomu měla učit. teda si myslím. učit se osvobodit.
když přijde za tebou někdo a řekne ti že tě nemá rád… tak mu řekni po pravdě že ty jeho taky ne a zapomeň na to. jakoby se nic nestalo. lidé se nemusí mít rádi za každou cenu. mohou se prostě jen míjet.
6. to je někdy tak těžké …
10. poslední odstavec. ty si tu představu v hlavě hýčkáš, že ona přijde a ty ji to řekneš. představuješ si to jaké to bude. ten pocit vítězství … jak ji to lhostejně a zároveň důrazně řekneš. Tak to je špatně :-)
17. kvůli tomu medituješ přece. to se učíš… svoji osobu (já) si rozpouštíš aby tě každa blbost nepřišpendlila ke zdi. aby jsi nebrala věci osobně. aby jsi nebyla pupkem světa. aby jsi se dokázala osvobodit.
Ále, když má potřebu jí to říct, ve snu, tak ať jít o řekne.
Ono se člověku uleví i v reálu. Znám to taky. Co bych v reálu neudělala, třeba i proto, eže jsem si vědoma nesmyslnosti, zbytečnosti či kontraproduktivnosti takového činu, to si pěkně vynahradím v noci.
Kolikrát já už ve snu někoho od srdce poslala do prdele…
19. ano, kvůli tomu se medituje. ale to neznamená, že si na mě každý může dovolovat a dělat co chce a zacházet se mnou jak chce. jedna věc je meditace, rozpouštění a odpouštění, vhled, posilování dobrých vlastností a druhá věc je zamezit druhému páchat to “zlo” a říct a dost.
v meditaci je rpávě obsažena i ta neohroženost – ale ne s úmyslem jít a ublížit ranit. jen prostě jak píšeš, říct mu v klidu a dost.
20. však jo, ať řekne. ale ať pak neříká jak to má na háku když nemá :-) laň s ní bude cvičit furt a opakovaně. a kdykoliv bude chtít. Zmáčkne čudl a Liška zapíská.
22
To nemusí být pravda. Ve snu se kolikrát věci děsně nafouknou, protože se pdovědomě spojí s jinými, a kolikrát pak koukáš jako puk, co sis v noci odžila, proti čemu bojovala, když v realitě tě to fakt netankuje, ani ti to na mysl nepřijde. A hodně často dokonce takové noční excesy nastávají právě až v okamžiku, kdy za dne už povolily a už tě netrápí. Prostě něco jako uzavírání kapitoly, čištění disku.
Když mě děsil manžel, nezdálo se mi o něm, zdálo se mi o úplně jiných věcech a děsech, které mě ale zas neděsily v reálu.
Až když jsem už s manželem nebydlela a dokonce už se naše vztahy začly uvolňovat a pomaličku rozpačitě přerovnávat do možnosti komunikace, teprv pak se mi o něm začlo v noci občas zdát.
A takhle to mám často.
22. sice odžito, rozumově vyřešeno, ale dobíhá to na hlubší urovni.
21. Věříš že toho druhého dokážeš změnit? že ho změníš aby si na tebe nedovoloval? jak víš že ten druhý páchá zlo… to zlo je přece v tvojí hlavě. ty to vidíš jako zlo. nakonec ty se vůči tomu druhému vymezíš jako vůči zlému a dokonce ho jako takového odprezentuješ ostatním . a už se to otáčí a to… proti tobě. nakonec ty budeš semletý v mlýnku na maso. a to není zlo?
tma se rozpustí světlem. ničím jiným. stačí rozsvítit. stačí když se podívat. být…. nemusíš říct ani slovo. veškeré napětí je rozpuštěno. a pokud není tak ten druhý odejde se zklidnit. a v klidu se poté vrátí. neklid vytváří neklid. klid zklidní prostor.
23. jasně. laň může být jen obrazem pro něco jiného. něco co se do laně jen naprojektovalo. to ale Liška taky může zjistit… co to je. zda je to nějaká situace. něco vůči čemu se touží vymezit pohrdavě. že ji něco ponižuje obecně a je to jen naprojektováno do laně. a ona tomu chce říct že je to naopak :-))
27
Jj.
26. Ratko, nepíšu nikde o tom, že chci druhého měnit. když tě někdo bude bít, nebo tvé děti, budeš v klidu? asi něco uděláš – budeš se snažit, aby přestal bít – a to je celé o čem píšu.
29. a to je i v tom liščině snu.
ratko
16
to jsme právě udělala, nechala jsem ji být.
Až teď přišel sen a řek: jen to nechat být je málo, musíš vědět, že jakmile na to přijde, vymezíš se patřičně v klidu a zas to necháš, co to udělá, a hotovo.
19
no vždyť to jsem tady říkala.
18+20 ru
přesně, ve dne na to nemyslím, je mi to ukradený – i ona i já.
Ale v noci si na tom ráda zgustnu, proč ne, proč si nezgustnout. Asi jako si dát dobrou klobásku :)
Barčo 21
jo.
22+23
Taky mám ten dojem, že sen to připomenul, abych na to úplně nezapomněla, k čemuž jsem směřovala. A to by teda nešlo. Laň se mnou právě necvičí – když udělá něco nasíracího, tak mě to nenasere, ale odpinknu ji v klidu bez afektu, ale zřetelně a za sebe. Kdežto někoho jiného to třeba nasere a emocionálně ji setře. Nebo se jen po straně usměje a nic. A to teda mi můj současný způsob připadá jediný dobrý z toho.
24 ru,
jo, taky se mi takhle zdálo až později o manželovi (ale o něčem jiným, o tématu bytí furt spolu a nikdy jinak).
31. nevím. přijde mi to divné. nepřirozené.
ale to asi jen písmenka zkreslují. poznat sám sebe není nic jednoduchého. a zároveň to je jednoduché. teda paradox. jdu spát.dobrou.
26
ne, nikoho nechci měnit. Ať si klidně dovoluje, co chce. Mně to nic neudělá a o to jde. A ani mě to nevytočí jak by mě to vytočilo dřív; je to jen jako dotknutí mouchy na povrchu.
Zlo žádný nevidím, protože poměrně vidím, v jaké je ona situaci a co to může dělat a jak se může cítit. Byť já bych se někdy cítila dost jinak, protože jsem fakt jiná. To neznamená, že je osoba zlá a dokonce ani že je někde zlo. Prostě když se člověk cítí zatlačenej v koutě, jedná jinak než obvykle v pohodě když si maže rohlík k svačině a když o nic nejde.
s těmi sny mi připomnělo …. člověk je v nějaké opravdu těžké krizi, fyzické a duševní, partnerské, finanční a furt to zvládá, protože musí ….. a pak se to nějak zvládne a teprve třeba půl roku poté se začne člověk sypat fyzicky, duševně, kompletně …. no prostě to dobíhá a jié úrovni, na něco prostě jen rozum nestačí.
32, 27, 28
jo, to je možný, že je za tím ještě něco jinýho.
Asi těžko to hned vystopuju :) ale mně často stačí přesně tohle – něčí upozornění, že je tam něco víc – a pak na to najednou brzo přijdu, takže dík.
Napadá mě jen jedna stopa – takový souboj probíhající na pozadí mezi námi;ona se mi v lecčems jeví blbá a blbější než já a sere mě, když visí na svém, ačkoli já vím jistě, že čirý fakt je, co říkám já. Ne, co říká ona. Na druhou stranu zřejmě probíhá něco podobného u ní v jiných situacích – zase já jí někdy připadám asi pitomá nebo neznalá; podle toho,že se mnou někdy mluví soustředěně jako s někým, kdo má IQ asi tak 100. Aby pochopil. Jenže mně není jasné, proč takto se mnou mluví právě v situacích,kdy jde o banality, primitivnosti, pro mě nejjednodušší věci. Kdyby šlo o něco odbornýho, tak prosim, ale připadá mi to právě opačně.
35. už si čistím zuby ale ještě jsem koukla. Barčo, myslím že se bavíme o té hlubší úrovni. o povědomí. protože sny jsou o podvědomí. takže se bavíme o tom jak zacházíme s tím co nám leze z podvědomí. je to pořád uvnitř. dokud to nevyleze a neodžije se. nějak.
35
tojo. U mě by to teda doběhlo hned po posledním dni toho období, kdy bych to musela držet a jet.
Většinou to u mě přijde ne potom, po čase, ale už v průběhu, někdy po vrcholu, po gradaci. Asi.
Představuju si několik takových vyčerpávajících situací ze života, kdy to tak nějak bylo; těžko se to posuzuje…
37
Nó a s tím zacházím móóc hezky. :))Takže si jdu lehnout, abych mohla zacházet.
37
jo zuby, aha. Že bych je nenechala až na ráno..? Po vaječném likéru mám divnou chuť v puse, nojo, tak já jdu taky do koupelny.
“…a sere mě, když visí na svém” – tak tos ji nechala být opravdu jen rozumově, ale ještě pořád jsi pod mocí antipatií vůči ní.
Hele, já tohle měla s tou svou skorošéfovou, však víš. Taky jsem si myslela, že už, už jsem za – ale ještě pořád mě ledacos zvedalo. Nutilo se jí zabývat.
Teprv když jsem ji opravdu nechala být, protože nejen vůlí, i jinými ději kolem mě jsem ji opravdu najednou přestala vnímat jako důležitou, tak pak mě najednou taky opakovaně až zaskočilo, jak mě cosi nezaskočilo. Jak jsem jí v naprostém klidu nechala její místo na výsluním, o něž tak stojí, její převahu nade mnou – bez přemýšlení, ba bez zamyšlení se nad tím, prostě aniž by mě to jakkoli přinutilo se tím zabývat, natož aby mi to byť sebemíň zvedlo adrenalin. Třeba až na schodech za rohem, nebo až když někdo něco utrousil proti ní, pokud to zaslechl, mi seplo, že dřív bych po takovém jejím tahu vůči mně šla asi na dílnu na frťana a že dneska už to beru asi jako že mi táhne dveřma na dílnu nebo že když pískuju, musím pak zamíst.
na tom popisovaném liščině snu můžeme každý vidět to – co chceme vidět :-) já vidím hlavně to varování, někdo vidí liščinu pomstu, nebo jakože vítězství, další bránění si vlastního prostoru a vnímá to spravedlivě.
takže tohle je lišky sen a je to jen na té Lišce :-)
42
Já tam vidím psychickej relax. :-)
41
ad “sere mě, když visí na svém” – to platilo dřív; to jsem opomněla říct.
A jak je to teď, to úplně není vyzkoušeno, ale mám dojem, že mě nesere, ačkoli si všimnu, že mi něco není příjemné, není to splavné, zaznamenám to v nějaký moment. Ale zůstává mi to fuk – jak vůči mně, tak vůči ní. Předpokládám (ze zkušenostis jinými), že to je základ, který mi umožní okamžitě reagovat, a ne ten záraz z leknutí nechat být a nic nedat najevo. Reagovat rychle a v klidu – vypíchnout to ať uvnitř nebo jí to i přímo jakobynic říct (což předtím nešlo, to nejde, když mě někdo sere, když je tam ten afekt).
Jsem zvědavá, jestli si ještě někdy kvůli lani budu dávat frťana :)
Asi ne.
Je mi to (skoro!) volný, ale přitom ještě pořád něco na pozadí mi říká: “Pozór, ještě ti to nemůže být úplně jedno, ještě totiž nevíš, jak je to s laní doopravdy – co je u ní jen zástěrka něčeho a čeho; ještě přesně nevíš, jestli náhodou pro tebe není do budoucna přece jen nebezpečná. ”
Tak proto asi ještě ve mně tkví a vešla mi do snu a tak.
Myslím,že je to vzájemný, že ta potenciální nebezpečnost je v myšlenkách u mě i u ní, právě proto, že se plně neznáme, protože jsme tak jiné.
Ještě si párkrát ve snu nafackujem a realita bude ideální :)
:-))
41. tak nějak to mylsím funguje. jiné věci jdou do popředí a člověk jim přirozeně věnuje pozornost. A to co člověku bralo energii a otravovalo ho… se rozpustí. a nevrátí.
45. a taky se mi zdá že zdravě se na někoho nasrat je naprosto OK, je ot normální :-) když mě něco sere tak mě sere. aaaaaaaaah člověk to nasrání vypálí jako ze sebe jako náboj. bez zaváhání a ve vteřině :-) a je klid. třeba se všichni zasmějou v úlevě.
takové ta dlouhá nekonečná řešení proč kdo co udělal a co tím myslel a jak ho polepšit jsou … strašné. zejména když se ještě začnou rozebírat s někým jiným a celé se to rozkyne. být si vzájemně nebezpeční… tomu rozumím. konkurenční boj, rivalita.
v tom snu je pro tebe liško i poselství – že už nepotřebuješ oporu u jiných, zvládneš to sama a v klidu. čistě ten tvůj sen vnímám v návaznosti na předešlý článek o té tvé pozvolné proměně.
to varující je pro mě v tom – kam až se rivalita může dostat, ve snu vyustila v agresi, ale ty neoplácíš stejnou agresí.
51 barčo
jo, to je pravda, to je asi shrnutí.
50 ratko
zrovna tenhle případ není rozkydanej, jen jsem si napsala sen.
ratka.. píše dobré věci.. neužírat se tím, nechat to být,.. to je důležité..
myslím, že si ale člověk musí udělat i pořádek v tom.. jestli se ho to jen dotklo, o nic nejde..a musí to dál vyřešit-pustit jen v sobě..
nebo jestli je to i něco, co má dlouhodobější charakter, týká se to i toho venku (jaké si to tam udělám, takové to tam budu mít)..a jestli je potřeba se proti tomu-vůči někomu i vymezit.. ukázat, co je možné a co ne.. (případně..proč.. jde-li to, s dotyčným)
člověk by neměl nosit zášť v sobě, nervovat se negativními myšlenkami.. ale sílu, hranice je dobré stanovit..
ono je to samozřejmě v každé situaci a s každým člověkem jiné..
ale oba protipóly jsou důležité..jak klid, tak konání (ochrana-obrana)
a v prvé řadě to musí člověk stejně zvládnout v sobě..
nu ale.. :-)
tak pěkný den:-)
potřebuju vnitřní klid. teda v klidu :-) když potkám někoho protivného kdo mě vysírá tak vyletím z kůže třeba :-) ale jak odejde tak je zase klid. a když ho třeba nemám, když s táhnu za sebou nějaké pocity… tak vím že visím někomu na háčku a zkouším se z toho sundat.
Překvapení dne:
Laň dnes povýšila na zástupkyni šéfa (což je funkce, která nemusí obnášet vůbec nic konkrétního, ale je to Funkce!).
Tak snad se bude cítit dobře, úlevně, uvolněně a bude klid.
– Chci být optimista.
Tyvolééééééé, zrovna když si řeknu, že nechci být zaujatá.
Hahááááá, to bude prča. Myslím, že šéf tím vyrobil slušně konfliktní prostředí (a to ani nemyslím za sebe).
Bajó, teď jsme spolu chvíli na něčem kooperovaly a dobrý, dohoda dobrá. Tak zatím…
Třeba to šéf udělal záměrně právě pro uklidnění konfliktů v prostředí. Tebe vlastně před časem taky povýšil, ne?
A některých z těch, na výši kterých jsi byla povýšena, se to dotklo.
Teď šéf povýšil je (paralela) a tím jim třeba mínil ubrat jedu i proti tobě.
Kdoví.
58
Jo, udělal to právě, aby podpořil “druhou stranu.”
Že by to ubralo jedu proti mně, to mě nenapadlo! To je milé, ale ne nutné.
Že to dodá jedu vůči lani, to očekávám a vidím – ale doufám, že to spíš bude většině lidí fuk a že to bude OK.
Kurvadrát
kurvadrát
kurvakurvakurva
dráááááát
jsem si zpívala včera na odchodu.
:-) teď to zní vesele a optimisticky
Neházím ještě kurvadrát do žita.
Pracovní témata jsou notně ošemetná!
Ahoj Liško, děkuji moc za tuhle debatu, čtu ji s velkým zájmem a inspiruje mne, řeším na pracovišti něco obdobného – takovou malou nenapadnou pracovní “šikanku” dvě ku jedné. Před nedávnem to dostalo zajímavou korunu, tak jsem se rozhodla něco se sebou udělat. Neřeším to razantně, jako ty ve snu, jak říkám, spíš měním sebe.
Zuzi,
ahooj, debata je omezena kvůli tomu, že jde o téma v práci (snažím se brzdit a nerozbalovat tu úplně všechno okolo toho, ale jsem v brždění slabá) a trochu z komentářů jsem i umazala. Změnit sebe, svůj postoj, je asi to jediný, co se dá dělat, určitě jdeš dobrou cestou.
Všimla jsem si, jak je snadný zvrátit pozici šikanujícího do šikanovaného a naopak, jak to vlastně stojí blízko sebe, je to jedna a ta samá hra – tzv.pozice oběti a pronásledovatele se v jednu chvíli může lehko přehoupnout v opak. Když všichni hrají tu hru, účastní se.
Když změní postoj jako ty, tak hra zmizí.
Zmizí rozmíšky nebo manipulace nebo vydírání nebo vyskakování nebo drby … podle toho, o co šlo. Protože to bylo na obou stranách, nějakým způsobem. A když to zmizí na jedné, musí to zmizet i na druhé.
Já si taky řekla: Tak na to kašlu, vše lani odpuštěno, beru, asi to myslela dobře, možná že to myslela hnusně, ale asi to jinak nešlo, jinak by to přece nedělala, odpouštím a kašlu na to a klid a spolupracujeme dál.
1) To jsem si řekla a v tom přišel tenhle sen :)
2) A pak přišla funkce pro laň.
Cha a je to docela sranda, že zrovna musí přijít v tu ránu dvě věci, které podporují zaujatost, a ne to moje nechání být, zmizení hry. To mě zaujalo – že ten náš vztah ne zcela nahlas vyřčenej a popsanej se vrátil jednak zevnitř ze sna (jakožto něco dotáhnutého až snem) a jednak zvenčí, okolnostmi, že laň dostala funkci a tím pádem i “posvěcení” lézt všem na nervy :))
64. to je přímo geniální hra – teda ten poslední odstavec :-) život člověka pořád popstrkuje někam – ukazuje se mu, nakrucuje ze všech stran
Jojo, pořád se něco děje a člověka to neustále nutí přemýšlet a reagovat a tak pořád se udržovat v akci. Těším se na svátky, že se nasměruji jinam a od pracovního tlaku budu na dva týdny oproštěna. S laní je to ale hodně “nespravedlivý”. Leč tento “model” je častý, alespoň u mne. Málokdy zůstane při jednom…
já se chtěla nasměrovat do pletení. O víkendu jsem udělala čepici. Začala jsem včera rukavici stejných barev, ale celý večer jsem pletla a ještě nemám ani dolní lem a byla jsem z toho znavená. Tak nevím, jestli pletení je ten pravý relax.
pro mě je nelepší relax nedělat nic :-) ale to je asi příliš jednoduché.
Jé, Liško, já bývala přebornice v pletení, co já napletla krásných halenek a svetrů, na sebe, na muže a na děti. Také jsem obšívala děti. To už nevzkřísím. Ale je to krásný a užitečný koníček… to bylo radosti, když se zadařilo. Chtěla bych hlavně o vánocích blogovat. Dodělat cca 10 dní Barcelony. Máme spoustu zážitků a už je čas se s tím vypořádat, je to 3/4 roku dozadu. A nějaké pěší výlety a nějaké kino. Také nedělat nic.
zuzi,
jéje, tehdy za socialismu se pletlo a šilo, nic jiného nezbývalo. Já upletla jen pár svetrů, jinak se specializuju na menší doplňky, kterým se nevytahají výstřihy a rukávy (krom toho je mi ve svetrech horko, moc je nenosím) – čepice, rukavice, ponožky, šály. Nejlépe pro malé děti, to se plete rychle :)
Nic nedělat –
nevím, co si mám pod tím představit. Já mám svůj volný čas a trávím ho podle své volby, ale nevím, co je nic nedělat. Je to koukat na film? Štrikovat a u toho poslouchat rozhlasovou hru? Psát? Očumovat na internetu? Poslouchat relaxační-imaginační nahrávku? Upravovat a třídit fotky?
Nebo je nicnedělat jít na vánoční návštěvu k příbuzným, tam se přežírat, jít na krátkou procházku po obci a zase se vrátit s vytrávenou kapacitou žaludku a přežírat se dál? To moc nemám ráda.
Na druhou stranu – jít do hospody na pivo s tím, s kým si moje srdce právě žádá, a probrat tam spolu spoustu aktuálních důležitých věcí, to mi přijde jako dobře využitý čas.
Pro mě je nic nedělat, doopravdy nedělat nic. Teda být sám se sebou, dívat se na nebe… nebo meditovat (modlit se). Tak nějak být ponořen do sebe v hluboké relaxaci.
Pro mne je nic nedělat nic netvořit, o nic neusilovat. Jak bych to řekla, safra.. taková domácí pohoda. Vyspat se do růžova, pak beze spěchu posnídat, jít na pěší výlet nebo někam zajet na výstavu, do kina, cestou zpět si o tom povídat. Doma uvařit teplý jídlo, večer se společně podívat na stažený film… Ještě máme ale jeden rituál kdy opravdu nic neděláme. Říkáme tomu kanapíčko. Přitulíme se, zaujmeme vyzkoušenou polohu a “meditujem”. Prostě jen tak v klidu sedíme a skoro nemluvíme. Někdy při tom usneme. Je to paráda.
73
Ta poslední avarianta je přenádherná. Vždycky jsem si ji přála- Ale napřed jsme ji neuměla prožít a udržet já, oak zas na to už nikdy neměla vhodný protějšek. Závidím. :-)
zuzi,
to je asi dobrá “definice” – nic netvořit, o nic neusilovat.
Tedy nic nevytvářet, nemít za cíl nějaký výstup, výsledek, výtvor.
Prostě být – jenže to není vůbec nicnedělání, to je právě nejvíc dělání :-)), filosoficky.
To nám hezky zparadoxnělo. Ale jen zdánlivě; jen v posuzování pohledem současných měřítek současné společnosti, kde výkon vždy směřuje k nějakému cíli, výstupu, výsledku.
V jiných kulturách by to paradpxní nebylo, že nemít výsledek není nicnedělání.
74 – Jo, Ruliso, “kanapíčko” jsem za celý život nepoznala až nyní, a zpočátku jsem byla zmatená. Netušila jsem, že je něco takového s někým možné, trvalo mi to “chvíli”, než jsem se tomu dokázala poddat. Teď jsem na tom už “závislá”, je to něco co mi celý život zcházelo a ani jsem o tom nevěděla. Život mě naučil se tvrdě prodírat, a na takové intimní věci jsem časem zapomněla..
75 – Liško, ty jsi to vystihla přesně. Vždyť tak to opravdu je. Pak se nám nemá po tom “obyčejným” stýskat.