Ještě chvíli ležet. Zamáčknout třetí buzení. Ne, za tmy nevstávám. Nikdy. Jen když jde o akci nebývalého významu.
– Ha, co je, kolik je hodin, nezaspala jsem? Ne, dobrý, mám čtvrt hodiny do odchodu na Poslední Přijatelný Autobus. Tak to se dneska už neosprchuju a nevyčistím si zuby, ale nevadí, vlasy jsem si myla včera, dobrý. Zuby si vyčistím v práci. Snad na to nezapomenu. Co si vezmu na sebe, o tom už chvilku dumám. No nevím. Tak honem, třeba tohle. Předtím podprsenku. Dneska mám chuť na tyhle kalhotky. Deodorant na svém místě, uši mám čistý, mně se chce na záchod, honéém.
Zbývají čtyři minuty do odchodu. Legitku MHD do kapsy, mobil do druhé kapsy, do tašky knihu, peníze a tak, černé pouzdro ještě ne – z něj vytáhnu malé umatlané zrcátko a make-up, stoupnu si k oknu, vytáhnu žaluzie výš, jo, dobrý, dám žaluzie níž, zrcátko do pouzdra, zapnout zip, pouzdro do tašky, parfém lékořicový aplikuji s potěšením, ještě na šál trochu, šál na krk, kabátek na sebe, mám všechno – asi jo, jdu. Čas devět minut do odjezdu autobusu, to by mohlo klapnout.
Obout se, achjo možná jsem tím ztratila minutu, rychle ven, do zrcadla se už ani nekouknu – veranda, schody, brána, ulicí dolů, musím přidat do kroku, je to 750 metrů. To je hezké ráno. Hrdličky. Černý pes a černá kočka nejsou na dvorku, jen slepice. Další kočky taky nikde, Ťapina taky ne, zahnout kolem hřiště, je to asi o 20 metrů kratší cesta a to se při dobíhání autobusu počítá. Sice v úseku před nádrží není asfalt, ale co. Jestlipak se potkáme…? Jó, tamhle jde – můj oblíbený pán s yorkshiráčkem: Dobrý den. Vlčáka má za živým plotem v zahradě. Už vidím na špičku stanice. Stojí tam někdo? Neujelo to? Ha, přijíždí čumák autobusu, běžím 50 m, víc nejsem ochotna, a rozběhnutá vylítnu schody ke stanici. Mám ho!
moc pěkné, pamatuju si jak jsem takhle běhávala na autobus pod každou paží jedno visící dítě. Taky jsem dobíhala
už je to spoustu let, co jsem takhle lítala na vlak a modlila se, abych stihla. :-)
:)
Taky znám, ale vstávám většinou dřív než čtvrt hodiny před odchodem :)
liška: Respect! Já vstávám min. hodinu před odchodem, ne, že bych toho měla tolik na práci, ale mám odjakživa tzv. pomalé starty. Probudím se – sedím a pár minut nepřítomně zírám. Přejdu plíživým zombie krokem na WC, usednu na mísu a zírám na etiketu na toaletním papíru. Než bych popsala výčet po-ma-lých činností až do 10min před vlastním startem, usnulo by při čtení komentáře většina čtenářů tohoto blogu. Takže zkrátím: přichází zlomový bod, kdy zjistím, kolik je ksakrudoháje hodin a najednou to začne všechno švihat. Vybíhám s dětmi, které mají obráceně botičky, s bundou visící na jednom rameni, jedno oko s řasenkou a druhé bez a absolutně nechápu, jakto, že nestíhám, ani když na to mám HODINU. No ono by ale stačilo těch 20min ve svižném tempu, že…
4 :-)))
Mám to podobně.
Vstávám tři čtvrtě hodiny před. Probudíms e, zírám. Přemýšlím. Rovnám si v hlavě, jak až vstanum to ergonomick ya efektivně všecko krásně provedu. Pka chvilku cvičím. Ale ne moc hekticky, s přestávkami na prodýchání. Pak se jdu umejt. Lepší b bylo osprchovat se. No a když už jsem v té vaně, tak si ji teda napustím…
No a tak dále, až pointa – předevčírem jsem si při nákupech mamince koupila nejlacinější Tesco hodiny do koupelny, páč abych z té vayny viděla, že už mám fakt jen pět minut na osušení se, vyčištění zubů, oblíknutí, vytažení rolet, vyvětrání, přiložení do kotle a doběhnutí do práce.
Vstávám teď v klidu v 5.15. V pohodě si zajdu na záchod a tam zírám, pak otevřu kočce, dám ji nažrat, otevřu na terasu naložím dřevo do kamen a nechám rozhořet, umyju si hlavu, uvařím čaj, nachystám svačinu sobě a synovi, obleču se, vyčistím zuby…. odcházím v pohodě ca desetminut před šestou takže po šesté jsem v práci :-) Záleží zda škrabu okna nebo zda jsem hledala parkovací místo. Ráno mi nedělá problém vstávat, většinou jsem kolem páté vzhůru
kdybych měla vstát a vypravit se za 10 minut taky by to nebyl problém. Akorád bych nestihla zatopit a umyt si hlavu.
psice 4
Hahá, to jsem dělala coby dítě – když jsem zaslechla, že mě jde máma potřetí budit rázným krokem, vystřelila jsem do sedu, jako že už dávno jsem vzhůru. Pak jsem seděla v koupelně na vaně a koukala nepřítomně. Potom zuby. Pak zpět do ložnice, kde jsem měla od mámy nachystané oblečení. Sedla jsem si na její postel. Lehla jsem si tam. Pak slyším, že zase jde v předsíni, asi se blíží, tak hup, oblékla jsem si rychle nátělník, jako že už se dávno pilně oblékám. Pak jsem seděla v kuchyni nad chlebem s máslem a čajem a zírala …
Když jede máma v létě na dovolenou a já přebírám péči o tátu a bydlím tam, tak ráno potřebuju hodinu a čtvrt. Takže tvoje hodina na dvě děti mi připadá docela krátká doba!
ratko,
tybrďo 5:15 vstát a odchod v 5:50 – to kdybych posunula o dvě hodiny dál a aplikovala na sebe, tak když já vstanu v 7:15 (budíka mám každý den na sedmou), tak nevyjdu v 7:50, protože 7:15 znamená, že se mi povedlo vstát včas a tudíž jdu do sprchy. A tam jsem tak 20-25 minut. Pak hledat oblečení pomalu, s pocitem, že stíhám … a vyjdu v 8:00 nebo v 8:10, což jsou časy na chycení vhodných autobusů. Pak následuje v jízdním řádu 20min díra a má cenu vyjít až na Poslední Přijatelný Spoj v 8:30 (jede v 8:39 a když ho nechytnu, je tam další 20minutová díra).
ru,
občas se mi zasteskne, že tu nemám vanu. Ale tvůj popis mi osvětluje, že je to vlastně štěstí, že nemám vanu. V Břevnově jsem ji měla a třeba hodinu si v ní četla… jó jó.
ratko,
ty můžeš pozorovat kometu od 4. prosince:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/320438-kometa-stoleti-se-blizi-ke-slunci-muze-byt-viditelna-i-pouhym-okem.html
Protože bude vidět mezi 6:00 a 6:30.
8
Přesněéééé!!
Akorát že mě takhle budil častějc taťka. Jinak to vzorný strmý vztyčení se na posteli a pak mátožný neschopný zírání do nikam – to je tak přesný, tak přesný… :-)))
Jééé, takže je nás už několik neranních neptáčat!
Ratka je evidentně ranní a Barča asi taky vstává s pevnou vůlí na různé směny, asi jako anina taky
… tahle disciplinovanost mi chybí, ale je pravda, že naskočí, jakmile je spojena se zodpovědností: když jsem pracovala rok v družině,měla jsem dvakrát týdně ranní a vstávala jsem ve čtvrt na šest nebo půl šestý a jen jednou za rok se mi stalo, že jsem přišla na ranní pozdě.
Kdybych byla učitelka, tak taky vstávám tak, abych nepřišla pozdě.
Tfuj, na osmou, bléé, néé.
Sranda je, že dneska jsem to měla i naopak – dokázat přijít včas domů z práce!
Normálně si přijdu, jak se mi to hodí, ale na dnešek na osmou jsem měla domluveno s panem Bowlingem, že přijde na večeři, přičemž já zajišťuju jídlo, on pití. (Přišel i pes, ten je taky kámoš :)
Jenže moje flákota potřebovala odhadem tak dvě a půl hodiny pečení v troubě a my měli v práci valnou hromadu, ze které jsem nedokázala zmizet po hodině, ale až po dvou hodinách a to znamenalo přijít domů v půl sedmé, takže o hodinu později, než jsem chtěla dát maso do trouby.
No a dobrý, večeře pěkná, zahájena chvíli po deváté hodině, no.
Zbytek masa jsem mu zabalila domů a zbytek vína jsem si nechala já.
13. Pro mě je doma vně zaměstnání. Takže pokud chci doma být (nejen tam spát) musím vstávat brzy abych se brzy domů dostala. Vpráci musím být 9-10 hodin denně. Takže když tam přijdu v půl sedmé, domů jdu až kolem čtvrté. Pokud ještě něco potřebuji vyřídit nebo nakoupit, jdu za maminkou a tak tak se tato doba pořád zkracuje…. ‚Takže není to tím že bych nějak ráda ráno vstávala, jen nevím jak jinak si to zařídit abych doma taky nějký čas byla vidět :-) Čím rychleji se mi podaří vychystat, tím méně času ztratím různým pochodováním po bytě.
jinak ráda pospávám a tak tupě popocházím od ničeho k ničemu večer. to je pro mě čas relaxace.
poslední dobou zírám furt, ráno, večer, v poledne i před obědem. Možná je to předzvěst nirvány.
A nezamiloval ses? :-))
Máme 10 hodin … sedím v práci a nevím, proč zrovna dneska mám pocit, že sedím na kraji vany a čumím na dlaždičky a nic.
A nezamilovala ses? :-))
Je dneska divnej tlak. Mně je dneska tak divně prsotoduše dobře…
Nezamilovala.
Prsotoduše – ano, ano, dnes je prsotoduše.
Hlavně že není psotoduše.
To je tak krásně popsaný!
Ranní vstávání nenávidím, ale budík nastavuju tak, abych neměla žádnou rezervu a musela vstát napoprvý, protože zamačkávat ho a pokoušet se vstávat na několikrát je ještě horší :-))
Ahoj Liško, tipuju to na ulici Výstavby?…. :-)
Cleo,
uáááá, jsem odhalena :-)) Gratuluju.
Pak ten název ulice asi smažu, aby tady netrčel pro budoucí kolemjdoucí věky věků.
Annamae,
vida – zrovna jsem se chystala já napsat komentář u tebe, u kresby nití.
To je dobrej trik, nechat budík jen jednou a zatraceně dobře vědět, že je to jednou a dost… ale bojím se, že kdybych ho dala zvonit jen jednou, tak bych pak usnula na delší dobu a zaspala víc, než když ho musím otravně típat několikrát po sobě a pak jsem ještě v polospánku třeba půl hodiny.
Když si tak vzpomenu na léta střední školy, kdy zvonil budík jen jednou – pojmenovala jsem ho Haukarapora, když mi bylo 13 a všechno jsem pojmenovávala – vlastně jsem taky byla schopná vstát cca za půl hodiny po budíčku.
Možná je to teda jedno a nemusím se bát jednorázového zvonění. Zkusím ho!
První buzení mívám na 06:50.
18: už dlouho ne :-)
Liško, taky jsem ho dřív zamačkávala. Ale ta představa, že když nařídím budík s rezervou, tak o to mám vlastně kratší spánek… to se radši vyspím o těch pár minut dýl a pak vstanu hned. Je to asi jen síla vůle – hlavně nad tím nepřemýšlet a prostě vstát :-) To polehávání a zamačkávání už podle mě stejně není ono… Leda budík vypnout úplně a rozhodnout se, že nikam nejdu, to je jiná, to je ten správnej pocit! :-))
28
Mně je jedno, na kdy si nařídím budík. Většinou se stejně budím těsně před zazvoněním.
28 ad 28?
Prsotoduchost má dnes navrch.
Ale prsa mi teda poslední dobou nekynou, jen břicho.
Liško, jasně, smaž to, já jsem ob 3 ulice směrem k busu :-)
Cleo,
ob tři? Tak to bude hospůdka Na kovárně :)
mm, to jsem ráda, že už tadyto vstávání (V 5), pospíchání..nemusím absolvovat..
většinou stávám brzy, hlavně, když tedy nikam nemusím:-) v půl šesté je již o.k. ..
ale jeden rok jsem musela stávat ve 4 ráno..to bylo i na mě moc.. brr..
je zvláštní, jak vždy když člověk někam musí..tak by nejraději zůstal v pelechu dál, asi nějaký zvláštní přírodní zákon:-)
liško neměla jsi v rukou knihu.. Tibetská jóga snu a spánku?
pěkný večer
32
U mě funguje přírodní zákon, že vstanu celkem ráda zhruba v osm hodin, i kdybych nikam nemusela. Všechno, co je dřív, je na moje poměry „muset.“
Nejvíc se otrávím, když někdo na mě volá:
„Vstávej, už je ráno;“
„Hop z postele“ a další variace téhož. Prostě vstávám, když se rozhodnu vstávat, a nepotřebuju, aby to někdo rozhodoval za mě podle cizích měřítek. V takovou chvíli si říkám: Dejte mi všichni pokoj.
Ne, knihu Tibetská jóga snu a spánku, tu neznám. Mě by asi její název odradil už předem, protože bych měla předsudečné podezření, že to bude něco módního, na vlně Tibetu, vydaného z líbivosti a pro prachy. Třeba je to skvělá kniha, ale já bych pro ten název k ní přistupovala nedůvěřivě.
33. ad poslední odstavec. http://ligmincha.cz/tenzin-wangyal-rinpoche/
podle toho kdo ji napsal, tak to patří do tradičního učení – dokonce úplně toho tradičního tibetského, tedy bonu.
http://www.dharmagaia.cz/kniha/95-tenzin-wangyal-tibetska-joga-snu-a-spanku
tady jsou i ukázky z knihy.
jé barčo děkuju..
liško narazila jsem na ni na kosmasu..nejspíše poputuje do nákupního košíku..
šlo mi o to, zda je taková povídavá..nebo zda v ní něco je :-) no:-)
tak dobré vztávání
Sny a vstávání patří k sobě :-)
Ano a dneska se mi zdál. Už jsem ho napsala na blog.
Výborný text, vstávám stylem velmi podobným. Pobavilo mne „předtím podprsenku“. On si člověk řekne „a jak jinak“, zrovna dneska jsem se ale viděla s kolegyní, která v létě zaspala a stíhala takhle ne autobus, ale letadlo – ve frontě u check-in pak zjistila, že zmíněný krok vynechala. Tak ji to šokovalo, že to hlasitě všem spolucestujícím oznámila :).
Heleno,
mně se totéž letos stalo dvakrát. Jednou jsem ráno hodně spěchala a zapomněla, jednou to bylo v noci, když jsem měla zrovna týdenní službu na alarmové poplachy a v noci mi zazvonil alarmový mobil, že je poplach. Musela jsem rychle volat policajty, taxíka a jet do práce a pak už jsem tam zůstala do rána a neměla podprsenku.