Jsem vděčná, že jsem docela zdravá; nemocná bývám málokdy a nakrátko.
Ráno mě bolelo v krku, potom nic, večer jsem přišla domů a něco na mě lezlo a asi se mi to v uplynulém roce už stalo, protože jsem zjistila, že mám doma na skladě k dispozici tři možnosti, jak pozřít 500 mg paracetamolu:
Paralen, Panadol a Coldrex.
Z cedulek mi vyplynulo, že Paralen je z nich nejlepší na horečku, Panadol na bolest a Coldrex na bolení v krku, protože obsahuje ještě nějaké další látky. Tak jsem vzala ten třetí. A ty první dva se od sebe neliší?
Naplánovala jsem si, že celkem si vezmu tři pilulky a bude po nemoci. Tak to bychom měli teď. Večer asi zreviduji plán na čtyři pilulky a bude po nemoci; jestli se budu pořád cítit tupě a budou mě i dál bolet nohy. To není žádné moje obvyklé zdraví.
Naštěstí nemám teploměr.
Slyšela jsem, že rtuťové se už nesmí prodávat, k mání jsou jen nějaké lihové či jaké, které blbnou. Nebo prostě fungují nějak nezvykle. Takové nechci.
Poznáte, že máte teplotu, i bez teploměru? Že mám horečku, to už poznám, ale teplotu asi ne.
Táák, hezky probereme choroby a ony se nám za odměnu vyhnou, protože pozornost jsme jim už věnovali. A je to. To si slibuji od tohoto článku.
Já vím tohle: Paralen na horečku (a bolest hlavy aj. ve spojení s chřipkou), Panadol na bolest (ale třeba menstruační nebo jinou – to bych na chřipku nebrala), Coldrex je dryják na potlačení všech příznaků chřipky, to je když se nemůžeš vyležet a musíš fungovat nebo když chceš skřipku rychle zaplašit. Když to po dvou dnech nepřestává, chce to nekompromisně zalehnout, potit se, řádně marodit. Paralen jen pro úlevu, když je člověku moc blbě. Když může člověk ležet a jde to bez prášků, tak sláva, tělo si umí pomoci samo. Když se člověk motá nebo klepe zimou, tak má horečku. Ale člověku může být nesmírně špatně a horečku nemá. Lehnout by si měl tak či tak. Teploměr dospělý běžně člověk nepotřebuje, pokud si nehodlá uhnat zápal plic nebo jinou smrtelnou nemoc. Ale nevím, zda by člověk třeba se čtyřicítkou vůbec viděl na teploměr.
Myslím, že každý má zkušenost, jak jeho tělo reaguje. Každý to máme trochu jinak. Někomu lítá teplota rychle a vysoko jak dítěti a celkem dokáže ještě fungovat, kdežto já třeba když mám jen zvýšenou teplotu, tak je mi hodně moc zle a když jsem byla dle doktorů na umření (zánět okostice a otrava krve z toho), tak jsem měla jen kolem 38, tak se spíš řídím svým pocitem než teploměrem.
A nechť hola ráno z postele, Liška vstává zdravá vesele!
Hurá, Lenko, klaplo to, je ráno a cítím se zdráva!
Takže Coldrex je spíš dryják, dobře, dám si na něj pozor – kdybych se necítila dobře, určitě bych na pátek (zítra) a sobotu zalehla a pak bych stejně měla klidový režim.
Představa, že bych si vzala v řádě víc než 2-4 prášky, je mi protivná, je to pro mě nezvyk, nerada beru léky. Naštěstí nemusím, hurá.
Přeju vám totéž! Zdraví i bez prášků a s Vánocemi. :)
já když mám 37,tak už mě vezou na JIPku.
A když je i rýmička,volám rovnou havrany.:-)
teplota mě moc nezajímá, spíše je mi jedno. když jsem nemocná tak cítím že mi je divně. že jsem unavená a slzí mi oči a celkově se mnou není žádná sranda. nic mě nebaví. jsem někde zalezlá jako kočka dokud mi není líp.
coldrex mám doma. koupila jsem takový prášek na rozpouštění a z toh je všem včetně mě blbě od žaludku. fakticky jsme všichni zvraceli. a pak mám ještě takový zelený sirup, taky Coldrex a ten si dávám když mě večer bolí v krku a ono mě přestane do rána bolet a jdu do práce :o) Panadol neznám. Když se cítím během dne divně, jakože jsem celá sešlapaná a divně se třepu tak si dám aspirín a ten mě okamžitě povzbudí. paralen dávám dětem.
hm ja si nas trutovy teplomer strazim ako oko v hlave. dufam, ze sa nikdy nerozbije
Dneska se už používají teploměry, který vypadají, že ti někdo míří na spánek pistolí. Přiblíží se, cvakne a má přesnou teplotu. Jsou to dneska vynálezy…….
Rtuťový teploměr není dobré rozbíjet, páč ty kuličky se špatně honí po podlaze a dohonit se musí, ale co s nimi, když jsou děsně, ale opravdu děsně jedovatý?
ad 5: Ratko, jestli popisuješ nemoc takhle: “když jsem nemocná tak cítím že mi je divně. že jsem unavená a slzí mi oči a celkově se mnou není žádná sranda. nic mě nebaví.” tak jsi asi nikdy nemocná moc nebyla. :-)))) To byla jenom lehká rýmička. :-) Sláva! Jsou lidé, kteří nevědí, jak vypadá pořádná nemoc a bolest. Gratulace veliká!!!
Já teda taky naštěstí netrpím na nemoci, ale zažila jsem pár situací, kdy jsem nemohla chodit, dojít do koupelny, uvařit si čaj a vypít ho a neupustit hrnek byl nadlidský výkon. Tak si takhle představuji, že tomuhle se dá říkat lehčí nemoc. Tamto ostatní jsou malé otravné indispozice. A doopravdická nemoc vypadá asi ještě úplně jinak a vůbec nechci vědět jak. :-)
uplne stejne jsem vypdala před chvíli před celkovou sepsí organismu v sestinedělí. fakticky mě dotlačili k doktorovi že jsem divně šedá a smrdím mrtvolou :o) a byla jsem málem. hned jak jsem se probrala z narkozy tak jsem věděla že jsem opět zdravá.
ten pocit “divně až na smrt divně” je rozhodující a směrodatný. myslím že chodit a dělat různé “potřebné” věci jako třeba běhat deset kilometrů se dají dělat fakticky až do totálního kolapsu pokud člověk ignoruje ten divný poct. až pak dojde k zhroucení tak už sen nehybně visí na drátech. tak to znam od jednoho člena rodiny. taky mi říkal že se cítil divně ale nevšímal si toho.
rýmička a kašel nemoci nejsou :o) tomu říkám adaptace organismu na nové podmínky a vítám je. jakože je to znamkou že se mi adaptuje organismus na teplo, zim či nové mikroorganismy a že budu o to zdravější :o)
Tak tomu co popisuješ neříkám nemoc. To je snad jenom momentální indispozice. Na chřipku, když vím že takto mi bude alespoň týden, beru Paracetamol. Je to na podobné bázi, ale ” prý” takové spíše homeopatikum. Já si nesmím s léky moc zahrávat, takže homeopatika jsou pro mne opravdu šetřící a pomáhají, tam kde mají. Jinak opravdu nedoporučuji přecházet chřipku, nebo potom už anginu, a později snad zápal plic s různými dalšími příchutěmi jako jsou mononukleoza a pod. Vím jak to potom končí, a z toho není už úniku. Takže v každém případě s teplotou raději tak tři dny v klidu a v posteli !!
10. Chřipku jsem již zažila a to mi nepomohlo vůbec nic. Jen jsem ležela bezmocne v posteli a měla jsem 41 teplotu celých 5 dní. Na záchod jsem se plížila kolem zdi, protože jsem měla závratě. Po pěti dnech horečka zmizela a tělo bylo opět v pořádku, akorát sesláblé. Od té doby se domnívám, že s chřipkou se nedá vylézt z domu, protože není možné ujít pět kroků. a všecky ty teploty a nachlazení (asi) chřipka není.
ještě mě napadlo s chřipkou. Ta přišla tak že běhěm hodiny způsobem že se mi podlomila kolena a jsem se nemohla hnout. Přitom po duši jsem se cítila dobře. teda žádný divny pocit, spíše povznešený takový nějaký oblouzněně blažený… člověk blaženě leží a neví jestli bdí či sní. není to pocit nemoci. spíše jako kdyby měl nějakou drogu v žilách.
někde jsem četla že chřípka je velmi důležitá pro celkovou adaptaci organizmu na okolní svět. prý se pomocí chřipky tělo přizůusobuje mikroorganismům ve vnitřním i vnějším prostředí. nevím co je na tom pravdy, ale možná něco na tom je.
Liško, já věřím, že zítra budeš redy, přece si nenecháš ujít tento báječný program:
Program na 21.12.2012
5,00 – budíček
6,00 – příjezd Mayské delegace
7,00 – příjezd mimozemšťanů
8,00 – příchod vedoucích představitelů EU
9,00 – příchod svatých a nebeské delegace
10,00 – hymna na počest konce světa – Stairway to heaven, highway to hell
11,00 – slavnostní proslov organizátory Ivo A. Bendou, Petrem Hájkem a Adamem B. Bartošem
12,00 – vyhodnocení vývoje lidstva v posledních třech tisíciletích
14,00 – Tisková konference
16,00 – vyjádření Tomia Okamuri
17,00 – začátek estrády
17,10 – vystoupení Dana Nekonečného
17,30 – tombola o hodnotné ceny
18,00 – odjezd mayské a mimozemské delegace
19,00 – ohňostroj
21,00 – odchod nebeských delegací
22,00 – ukončení slavnosti a závěrečné slovo Václava Klause
23,00 – konec světa
23,30 – slavnostní projev o budoucnosti Evropské unie
—
Jinak já mám sice budíček v pět, ale další takový budík mám kolem 9:OO a tím je mé dopíjení ranní kávy v práci a zároveń přichází naše nejvyšší vedení – tedy vše dle plánu. :-)
tohle by se myslim dalo vymyslet pri teplote
“Naplánovala jsem si, že celkem si vezmu tři pilulky a bude po nemoci.”
ale na “Táák, hezky probereme choroby a ony se nám za odměnu vyhnou, protože pozornost jsme jim už věnovali.”
uz je myslim nutna horecka.
Zrovna jsem sháněla dětskej sirup proti horečce, paní v lékárně mi vysvětlila, že Paralen a Panadol jsou naprosto stejné přípravky 2 konkurenčních firem s totožnými účinky. Řada lidí m,má jen tendence Panadolu přiřazovat zázračnější účinky a že je citlivější pro děti, protože ho zná z reklamních spotů, kdežto chudák starej Paralen je chudej příbuznej:)
Jinak teplotu jsem snad nikdy neměla, buď jsem smrtelnej případ s horečkou nad 38, která mi naskočí okamžitě a s přeskočením kouzelného stupínku 37 nebo jsem zdravá:)
ad 15: No, ono je mnoho léků s hodně podobným složením a přesto to nefunguje stejně. Valetol třeba taky obsahuje paracetamol, ale kdybych si vzala valetol na chřipku, tak potupně vrhnu. A kdybych si vzala třeba dva paraleny na silnou bolest hlavy, tak mi to nepomůže (vyzkoušeno). Při chřipce můžu Paralen, ale Paralen 500 už ne, to je mi po něm děsně zle.
Stejně tak je to s léky s obsahem kyseliny acetylsalicylová. Aspirin, acylpirin a anopyrin jsou léky hodně podobné, ale každý snese jiný. Já třeba bych použila anopyrin, protože je šetrnější k žaludku. A místo acylpyrinu bych použila po zkušenostech raději ten paralen. Dobře reaguji na paracetamol. A to si musí každý vyzkoušet. Ovšem nejlepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný.
ore :)
barčo
– krásný program s hymnami, projevy a ohňostrojem! To si nenechám ujít :-)
psice
už je online, ajoo, musím se podívat, co je nového! Krom horečky :(
Elizo,
správně, nemoc to nebyla, kdyby jo, tak souhlasím, že jedině ležet v posteli.
meluzina,
rtuťový, rtuťový, ten já mám nejradši…
Koukala jsem na tvůj blog a přes něj taky na blog moi.potvůrky, hurá, je mi to blízké, budu mít o vánocích co nového číst!
Saule, havrany, ahá, to označení jsem neznala.
Lenko,
žejo – s účinkem léků je to individuální. Taky jsem dost ráda, že neznám velkou nemoc, a nechci znát. Buďme zdraví! Na zdraví!
ratko,
zaujalo mě tvoje “rýmička a kašel nemoci nejsou :o) tomu říkám adaptace organismu na nové podmínky a vítám je. jakože je to znamkou že se mi adaptuje organismus na teplo, zim či nové mikroorganismy a že budu o to zdravější :o) ”
– ta adaptace organismu na okolní svět.
Já vždycky, když přijde nějaká ta menší nemoc, zánět, rýma, kašel, něco kožního, cokoli, dávám pozor, na co by to mohla být reakce, v čem je to psychosomatické. Teď jsem si říkala, že nevím, proč na mě něco leze, že je to prostě tím, že jsem chytila bacil od malého dítěte, s kterým jsem byla celý víkend. Jenže někdy chytíš, někdy nechytíš, většinou člověk chytí jen když má nějaký stres, oslabení, přetažení … nebo mi připadá, že to někdy přijde na konci těžkého období; člověk dlouho něčím prochází, je v napětí, snaží se, rve, maká, dostává zabrat a teprve když to skončí, opadne, je to pryč, tak člověk to teprve pustí a v tu chvíli přijde nějaká nemoc. Někdy.
A do toho mi dost sedí “adaptace organismu na okolní svět”, na novou situaci. Protože něco skončilo, je jasné, že přijde nové období, ale ten skok je drsný, sice už skončil nápor předchozího, ale co teď, co nově, jak do nového, nové etapy po dopracování něčeho, do nové etapy ve vztahu po nějaké události nebo po změně přístupu – a v tom přijde malá nemoc jako předělující čas. Jako zastavení po konci něčeho a před puštěním se do dalšího.
Ne?
Lisko, jo v tom smyslu. když jsi v napetí, bojuješ a zápasíš tak te větsinou v tom zápasu “vesmír” podporuje a je s tebou. takže vše je ti k dispozici a telo uvolnuje rezervy. když se pak opět uvolníš tak jsou dve moznosti. bud dostaneš opravdickou nemoc. to když je něco spatně, uplná únava a vyčerpání. skleslost a pocit zmaru. to člověk obvykle hodně blbě onemocní. anebo začíná něco nového a vše se přeskládává do nového vzoru. k tomu pomáhá i mikroflora uvnitř a vně těla. představuju si že celé tělo je sestaveno z miliard a milard jak vlastních buněk tak spolupracujících mikroorganismů (třeba trávení) a všechny mezi sebou mají vztahy které musí být pořád v rovnováze. Jakmile se něco změní venku nebo vevnitř celá ta armáda se přeskupuje a vytváří nové vztahy. a to je pak ta rýmička.
a co večírek?
Jo večírek, spíš posezení, dobrý.
Akční Hrdina tam později pro mě přišel, chvíli pobyl a šli jsme. Dárky předány, celkem vyvážené na obou stranách, uf :) Ráno se loučil slovy “Když bude konec světa, tak se uvidíme potom, když nebude, tak se uvidíme v lednu.”
Trochu dlouho, vzhledem k tomu, že mi ani neřekl, co bude dělat na Silvestra, až se vrátí z Moravy od příbuzných. To se ho zeptám. Ale dobrý, ať si dělá, co chce. Ani mi nevrtá hlavou, co bude dělat odteď čtyři dny u svých synů, když původní hláška byla “jsem tam zván na štědrý den.” Nebo nevrtá – občas vrtne, ale vždycky si řeknu, že ví, co dělá, tak OK, já si budu dělat, co budu chtít já, ačkoliv mě by napadlo se ještě sejít.
Teď jdu dát rodičům perníky a zítra v sobotu mám volno pro sebe, budu prát, číst si a všemožné poklidné příjemnosti.
20. takže se alespoň nebudeš trápit myšlenkama co by mohlo být. až v lednu :o)
Bude.
Uvidím, sice jsem se rozhodla jít si v klidu po svých, ale přece jen, PMS tu zase za pár dní bude, třeba si tragicky potruchlím :).
Ještěže existují světlé záchytné body jako milé sms, vánoční dárky, pěkné proběhlé společné zážitky, humor a tak. Hurá.
Koneckonců když se podívám na některé holky a jejich manžele, tak ti třeba taky odjedou pryč, netráví spolu dost dní z těch 10 dní volna. A ty, co spolu tráví, jsou třeba naštvaný. Je to různý. Jen si pořád nemyslet, že rodinná idylka a všechny svátky spolu ve dvou jsou norma. Protože jak tak koukám, zdaleka to nemají všichni, bohužel. A co, ať má každý, co chce.
Liško, mám takový nápad: Netruchli, není nad čím. Všechno pokračuje, vyvíjí se. Je evidentní, že Hrdina v tobě ještě necítí domov a stahuje jej dřívější dlouholetá rodina. Přece jen zvyk, letité hezké vzpomínky, ví, co může očekávat, ten správný salát, ta správná úprava kapra (např.), synové, zdání aspoň nějakého domova atd. atd. Navrhuji se smířit s tím, že to tak je – zatím. Neví, čí je. Chlapi jsou v tomhle zbabělci a přizdisráči (jak velmi trefně označila jedna kamarádka, která taky nemluví vulgárně). Nemohu neporadit nic než to, co nám “vtlouká do hlav” mudrc Jan: “Dobrý a uspokojivý vztah je pouze ten, kdy jeden pro druhého znamená přibližně totéž a jdou oba stejným směrem. Pokud pro druhého neznamenám totéž, co on pro mne, je třeba to přijmout a zařídit se podle toho. Jinak ubližuji sám sobě.” Dřív se nám to zdálo příliš pragmatické a nedostižné. Dnes to žiju a můžu říct, že to jde a že je to velmi uspokojující. Užívám si to krásné a když to přestane být dostatečně hezké, uteču a užívám si přátelství a milé pozornosti jinde, lásku zaměřím na sebe a hýčkám se, dokud nezmizí vázanost lásky na určitou osobu. Láska tím nemizí, zůstává, jen není dodávána na určitou adresu, vyčkává, až si ji někdo vyžádá a já zároveň uznám, že je to dobrá adresa, na které bych i někdy mohla bydlet.
Uvolnění té závislosti na konkrétnosti je velmi léčivé, řekla bych. Ty jsi žena, tvůrkyně, poskytovatelka a učitelka lásky. Pokud si někdo toho, co tvoříš a poskytuješ, dostatečně necení …….. nevím nevím, zda je hoden tvé pozornosti. Ale jistě, učitelky mohou být trpělivé ………… ne však hloupé. Rozeznat trpělivost od hlouposti …… to je skutečně na vysokou životní. Ale myslím, že to poznáme podle pocitů. Pokud nám vztah přináší více bolesti než radosti – pak je třeba rychle zapojit sebezáchovné mechanismy. Pokud více radosti – pak si je užívejme a není třeba plakat nad tím, že to není každý den. O to je radost intenzivnější. Čárkuj si dny, kdy je to pro tebe radost a kdy bolest a uvidíš. Co vidíš? Tak vidíš! :-)
Ad:25
jen aby to nedopadlo tak:
http://www.youtube.com/watch?v=YYTNatfCjN0
Jo holt písní člověk vyjádří vše:-)
24. svátky v devíti nejsou moc velká idylka. teď vyrazili všichni do města za nákupy a tak můžu ještě ryche dopéct, dožehlit a kouknout do PC než se to zde opět zaplní až po okraj. domnívám se že nejde jen o život ve dvou, i když to také. život ve dvou mi evokuje spíše to známé Svatoplukovo :o) ve dvou jsme silnější než jeden a pomůžeme si. a takhle to nakonec i vnímám. když je někomu z nás devítí zle, tak ten zbytek ho podpoří. samozřejmě že každý má svji skupinu a přátelé. a voje lásky a zájmy. ale když jde do tuhého tak se přijde domů a chce se slyšet co si o tom myslí ten či onen, a chce se taky slyšet že ať se stane cokoliv tak je zde někdo kdo ho za každých okolností přijímá bezpodmínečně. takhle vnímám skupinu. na jedné straně omezení skupinou, protože ta skupina zde prostě je a na druhé straně místo o kterém se dá říct “domov”. a nemusí to být rodina. je to místo kde jsem očekáván.
ještě přemýšlím,jestli člověk lže ke stáru jen proto,že už ztratil hlas,nebo už nemá sílu věřit ničemu než lžím.
http://www.youtube.com/watch?v=5FbAVOdA15c
Tak koukám,že Plastici neprošli.
No,bodejť!
a ted zas jo.Teď tu 25 vidím.
To jsem z toho sám Podivuhodný mandarin :-:))
Saule, lež ke stáru? možná iluze… které se pořád pohybujou
lide si malujou svůj svět na zeď a pak se tím namalovaným kochají. (mě nevyjímaje) , přičemž život se odehrává za tou zdí… život se dá vytušit… někdy.
Saule,
hezký písničky, už dlouho jsem si nevzpoměnla na Joan Baez! Ani mladou ani teď.
ratko,
ať se vaší devítce na vánoce daří! Neuhoň se. Ani je. :)
Lenko,
díky, přesně tak, to je léčivé. Tak to funguje – zvenčí to třeba vypadá jednoznačně, zvlášť pro břitké racionální charaktery, které jsou se vším hned hotoví, ale uvnitř rozpoznat tu “trpělivost od hlouposti” nejde vždycky ani snadno ani rychle ani jednoznačně…
Mám dojem, že Akční Hrdina myslí právě takhle: vztah přinášející radost je skvělý, nevídaně báječný, a více bolesti než radosti, to nejde. A je taičista – nevím, jaký vliv to má na co.
Že chlapi jsou ve vázání se na zdánlivý domov často přizdisráči, to jsem potřebovala slyšet. Huf a kdo to má vydržet, ženy žejo :-))
Takže dobrý. Včera jsem si udělala podle plánu senzační den pro sebe, baskytaru, knihu, praní, rozjímání, spaní, ve svém příbytku se cítím dobře, to bylo příjemné, potřebuju to poměrně často. A dneska se pomalu šinu k rodičům – se zastávkou tady v práci na krmení kočky a osušení promočených bot a promoklých věcí. A nálada už poklesla a teď se zase zvedá, protože na něco myslím, něco píšu a neloudí se ke mně pitomé smutnění.
Jak říkáš a Barča taky: být se sebou. To je řešení nepohody. Soustředění se do nitra mi dělá dobře; jen jak jsem extravertní (přičítám to tomu), vylítnu z toho rychle pryč, když třeba jedu autobusem, někam jdu za nějakým cílem, nakupuju a tak. Když jsem ve svém příbytku, jsem na sebe naladěná trvaleji. Nemusím myslet na vnější ruch.
to sem rád Liško,že jsem tě svoji upřímností potěšil.(tak sou tu ti Plastici,nebo nejsou?:-0)))asi sou
30:
Klid Ratko, to je jen poslední něžné upozornění,že vstupujem tam,kam patříme.
Já bych si taky s těma mladejma holkama nejen povykládal,ale ukázal jim i tu i tu iluzi,ale osud je osud.
Já už jim už můžu jen rozumět:-0))))
“už dlouho jsem si nevzpoměnla na Joan Baez! Ani mladou ani teď.”
škoda,to bude asi “dáma”.
Té bych na zadek nesahal:-)
Saule,
kams dal Plastiky? sem ne.
Tady z nás nikdo plastiku nemá.
34 hohoho, podnětné.
33. ty to umíš fakt hezky vysvětlit :o) never is ever… prostě již nikdy více
Palastiky nevidím. Koment s odkazem na koment č.25 má u mě v prohlížeči číslo 25. :-)
Tak jestli sem liška nepustila Podivuhodného mandarina,tak má u mne po …..
S těma Palastikama pozor Ru.
Plastic people of the universe!
Jo???:-o))))
40
mám tam o tečku víc:-0)
Plastiky necenzuruju; muselo dojít k nějakému nedoptaření. Hlavně že o nich víme.
Vždycky když slyším “Plastic People”, vybaví se mi plastovej kýbl.
a mně se vybaví Smetana.
Taky takovej blb,chuligán a výtržník.
No snad to nebude trvat dalších xx let,jako s PPU a nebudou se k tomu vyjadřovat blogerky,kterým dal Pánbů dost inteligence na to,aby vystudovaly práva,ale ne už dost morálky,aby to právo hájily i ve všedním životě.
Tak hezký svátky Liško a a ať se ti nepřiplete ocas kam nemá(a to si do příštího roku přeju i já sám):-)
Saule,
ať se máš parádně!