ACHJO, PŘED ROKEM JSEM UMŘEL.
Tak si na mě vzpomeňte, jak jsem vás měl všechny rád a jak jsem byl hodnej kocourek.
Neopakovatelnej. Úžasnej. Pirátskej. S mohutným hrudníkem. A co jsem všechno dokázal.
Však ještě nekončíme!
Liška H. Ryška
VULPECULA VÁŽNIVÁ
Krásné. Malované srdcem.
Díky, Barčo.
Kočky mě vždycky přitahovaly svou krásou, hodnou zaznamenání.
Jako dítě jsem často kreslila naši kočku a jednou uspořádala ve svém pokoji výstavu, asi ve 12 nebo 13 letech. Chci některé ty obrázky najít, jestli se mi to povede, a taky je sem dát – až uctím památku kocoura Šimyho, přijde na řadu miniaturní kočka Kitty. A už abych kreslila toho kocourka, co mají rodiče. Abych to stihla :-)
I když on neposedí, je skoro nemožné ho fotit, natož kreslit.
Ano, to jsou obrázky přímo na výstavu. Vůbec neumím kreslit, ale když jdu z práce domů procházím chodbou, kde jsou všude obrázky dětí. Někdy je jen míjím a někdy je tam „studuju“ sama, aby se mi nikdo nesmál. Jsou tam obrázky zvířat. Jsou hřejivé a je v nich vidět strašně moc.
Tvé obrázky vyvolávají podobný pocit a jsou krásně živé. Cítím heboučký kočičí kožíšek, cítím sluníčko, slyším vrnění, vidím ladný pohyb ocásku, kočičí protahování …
všecky jsou ohromné. a speciálně se mi líbí ty poslední dva. protože jsou přesně jako naše kočka.
Umím malovat jen koně. Protože jsem od dětství nemalovala při hodinách ve škole nic jinýho.
Ale koukám, že kočcouři jsou taky malebný. Kočkomalebný.
1. a 8. krása!
Budou prosím ještě někdy komiksy, vše vedle nich tady bledne…???! Chodím sem a nic.
Díky, ahój,
komiksy mi taky vrtají hlavou. Jeden mám nedodělaný už mnoho týdnů a další příhody dvou hrdinů mi nepřipadaly nijak vhodné pro komiks; nejspíš ale další udělám – jak had říká Achjo, to se dlouho neuvidíme. A skunk na to, že je to jen chvilička. Jako teďka ráno. Na vánoce měl být perníkový komiks, ale ten jsem nestihla – tak to vyřeším tak, že budou komiksy zpětně o příhodách z prosince. To by šlo!
Tak já se do toho tento týden dám.
Tak děkuju, já jsem zjistala, že mi ty komiksy tady hodně chybí, ale současně znám, že někdy se na TU vlnu né a né naladit… já počkám :).
Moc hezky si tě dlouhonožka namalovala Šimíčku, piráte kočičí :)
Mňaukáčko.
To jsem celej já, když jsem byl mladej. Měl jsem hodně dlouhé nohy a prstíčky a štíhlé tělo, potom jsem zmohutněl. Asi že jsem přestal skákat do zatáčky s odrazem o zeď a přestal jsem aportovat. Ale stejně jsem se docela hejbal, náhodou! – Třeba seskočit z topení s hlasitým výmňoukem, to byl můj oblíbený sport.
Moc pěkné.