DO VELIKONOC JE DALEKO, ALE NEVADÍ…
Západní cizinci leckdy nechápou naši velikonoční mrskačku a mají ji na první pohled za něco násilného, barbarského, diskriminujícího, k ženám neuctivého, jinde nevídaného. Ve své oblíbené knize z dětství jsem našla důkaz šmigrustu ve starém Římě. Cituji:
LUPERCUS = jméno boha Fauna jako ochránce stád. Byla mu zasvěcena jeskyně na Palatinu. K jeho uctění se konala slavnost Lupercalia.
PALATINUS, PALATIUM = vedle Capitolia nejznámější ze sedmi pahorků, na nichž stál Řím. Na něm byly vybudovány nádherné císařské paláce Augustem, Tiberiem, Caligulou, Neronem a Flaviovci. České slovo “palác” je odvozeno od Palatium.
LUPERKOVÉ = původně dva sbory římských kněží, pečujících o kult starobylého boha vegetace Fauna Luperca.
LUPERCALIA = slavnost konaná 15. února na počest boha Fauna jako ochránce stád před vlky. Jeho kněží, zvaní Luperkové, očišťovali pastýře a stáda. Očistu konali symbolicky u dvou mladíků, kterým na čele dotykem obětního nože udělali krvavé znamení, očistili skvrnu vlnou a očišťování se zasmáli. Obřad měl očistit pastýře i stáda a přinést plodnost a úrodnost. Luperkové pak rozřezali kůže obětovaných zvířat na řeménky, oděli se jen kozlími kůžemi a běhali po svahu Palatina, kde byla jeskyně (luperkál), zasvěcená Faunovi. Každého na potkání mrskali “pro štěstí.” Zejména ženy vyhledávaly setkání s kněžími, neboť věřily, že tím získají štěstí a plodnost v manželství.
Zdroj: Slovník antické kultury. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974.
* * *
Představuju si, jak dobře osvalení, lehce zkrvavení mladíci odění ve čpících kožích běhají mezi těmi nejhonosnějšími paláci a mrskají pištící ženy, které se tam schválně se smíchem přišmrdolily.
Zaujal mě i magický očišťovací rituál – obětní dýkou udělat krvavé znamení na čele, otřít ho chumáčem vlny a zažehnat smíchem.
ještě přidávám tradiční zvyk z míst kde jsemkdysi bydlela – Radvanský jarmok. Zde kluci bili devčata po zadku vařechou. děvčata si vycpávali sukně i gatě papírem či hadry. Nebo lepenkou – pak to divně dunělo. Toho využívali hoši a bili děvčata po nohách. Po zlých zkušenostech – modráky po celém těle jsem na tuto akci deinitivně zanevřela a z mrskačky u babičky na moravě jsem měla šílenou hrůzu. Zejména když jsem viděla ty dvoumetrové žíly. TEď jako maminka říkám clapečkům: a kdo mě vymrská? ať jsem mladá a krásná. a oni se stydí a jen tak lehce poklepávají. Teda vyjimka je můj nejstarší syn, který mě letos bil prutem jak blbý, tak jsme mu ten prut vyrhla z ruky a zmydlila jsem ho hlava nehlava, drzouna jednoho :o) a ostatní se mu chechtali že si dovolil moc.
Ratko, je fakt, že si taky pamatuji údobí z dětství, kdy jsem opravdu neměla z toho vymrskání zrovna radost, a snažila se někde zašít. Vím, že jsem se ráda nechala jen tak lehce pošlehat pomlázkou, když přišli fajn kluci, kluk :). Pak byli i tací, co toho využívali a mlátili až moc a s gustem, s tím, že je to dovoleno. Zadek jsem si preventivně vycpávala malým polštářkem, ale odnesly to nohy..
Přes nohy to bolí, to je hnusný.
Příliš aktivní mrskače nemám ráda, prskám, beru jim nástroj a sprostě nadávám. Jenže furt lepší než žádný mrskač.