A TO MÁME TEPRVE LEDEN …

Tak dlouho mě otravovala představa, že budu luštit nějaký návod v angličtině, až jsem napsala vlastní.

Ona mě totiž dost otravuje i představa, že bych luštila nějaký pletařský návod v češtině. Proto pletu raději bez nich. Beztak je to mnohem dobrodružnější. Vařím také bez receptů, tak co! Hlavní je pochopit princip, zorientovat se, vědět, co dělám a proč. To je všechno. Stejně jsem postupovala i na studiích. Nějaké biflování zpaměti není pro mě. Přečtu si to, pochopím, o co jde, a to je hlavní. Mohu potom všechno aplikovat kdykoli, jak potřebuju.

Už na základce mi bylo směšné, že se učíme vyjmenovávat vyjmenovaná slova. Pěkně popořadě. A co je takhle spíš používat? Například i v jiných předmětech a jiných situacích, než na hodině mluvnice.

No nic, to se zase vytahuju.

Ale to proto, že mě vždycky rozčilovalo, jak někdo může dělat něco podle mustru, podle předlohy, krok za krokem, aniž by chápal, proč to dělá a co vlastně ty kroky dají dohromady, jaký celek. Jasně že hodně lidí to ví a vzor, návod, mustr, recept používají pro zjednodušení a pro přehled – například aby už před započetím práce věděli, co všechno si mají připravit, a nehledali to pak po všech čertech a nemuseli improvizovat a nedopadlo to vachrlatě.

Což mně se stává pořád a je to to nejlepší, co znám. Je to moje. Není to cizí věc, vymyšlená někým cizím, kterou jsem náhodou vyrobila já a která má duši někoho úplně jinýho nebo žádnou.

Já vím, že to říkám pořád dokola. Prostě je to pro mě osobně důležitý a chápu přitom, že pro někoho je důležitý něco úplně jinýho a tohle je pro něj poslední ptákovina. A tak to má bejt!

A teď konečně k pleteným výrobkům, co jsem dodělala letos. Pletla jsem tak zuřivě, že jsem z toho málem dostala úplet!

Dodělala jsem šedo-bílý nákrčník. Hrozně se mi líbí ten perličkový vzor. Je geniální! Je to totiž úplně jednoduchý hráškový vzor, jenže pletený dvě řady jen bíle (šedá oka se vynechají, sejmou) a pak zas dvě řady jen šedě. Nevýhoda je, že tenhle vzor přibývá velmi pomalu, trochu nuda.

Vzniklý rub je také poměrně úhledný:

Samozřejmě že jsem opět improvizovala a to v délce nebo spíš poloměru nákrčníku. Takže výsledek je moc volný a dvakrát přehodit kolem krku nejde, na to je zas moc krátký. Jojo. Kdybych se držela návodu … Už začínám chápat, že to někdy není od věci.

Návodu jsem se nedržela ani při pletení zajímavé pruhované šály:

On ten návod je totiž za peníze. Asi za 9 dolarů. A za tu cenu si radši koupím dvě klubka dobré kvality. Šála se jmenuje Bolt a její autorkou je Veera Välimäki. Vymyslela spoustu dalších popletenin a moc pěkných.

Koukla jsem se na fotky téhle šály – upletlo ji už asi 400 lidí a všichni to nafotili. Postup je jasný z jakékoli fotky rozprostřené šály. Nechápu, proč kupovat návod. Šála je v originále jemnější, jenže piplat se s poměrně tenkou přízí na tak velké ploše se mi nechtělo – upletla jsem ji z tlusté vlny, šlo to rychle. Možná někdy upletu i tu tenkou verzi, ale určitě zase bez návodu. Já se s tím nepářu.

Teda vlastně někdy pářu :-)

Furt lepší párat než utratit 100-200 Kč za každý návod, co by se mi líbil. Vlna je drahá jako pes (nikoli jako PES, ten je mnohem levnější) i tak. Řekla bych, že materiál na tu šálu mě vyšel na víc než 600 korun. Bajo, bezmála 700.

Čepička oboustranná, také s chytrým vzorem, kde se plete jedna řada modře, jedna červeně atd. Stejným vzorem pletu šály, mám ho od kamarádky Petry, ale nenapadlo mě jet takhle dvoubarevně. Napadlo to Stephena Westa, další celebritu z pletařských návrhářů. A zrovna tenhle návod poskytnul zdarma. Jmenuje se Syncopation Adoration. (Některé jiné nemá zdarma, ale už jsem koukala, že něco taky půjde i bez návodu…)

Škoda že v každé čepici vypadám jako debil.

Už kdysi jsem uháčkovala – ač háčkovat vlastně neumím, ale náhodou to vyšlo pěkně – krásnou helmu se šťopkou. Funguje podobně jako rudá rtěnka: vezmete si ji na sebe, neuvědomujete si to na každém kroku, myslíte na svoje věci a lidi na vás pořád koukaj! Zvláště řidiči tramvají. Jeden na mě cinkal a mával, když jsem stála na ostrůvku (teď si nemůžu honem vzpomenout, jak se píše refýž – není to vyjmenované slovo, to víte…).

A řekla jsem si: To je cesta!

Když vypadám v čepici jako idiot, Ruska nebo uklízečka, schválně budu nosit jen legrační čepice, protože v nich vypadám jako idiot SCHVÁLNĚ!

A včera jsem upletla takovou čepičku. Zase s jinou šťopkou. Šťopky už mám ověřené jako komický prvek, těch se budu držet. Rodiče prohlásili, že čapka vypadá mongolsky. To je senzační, řekla jsem si, bude to taková moje šamanská čepička, to je krása! Soused, když tu krásu viděl, řekl:

“Vypadáš jako kondom!”

Proto jsem čepici pojmenovala

MONGOLIAN-SHAPE SHAMAN HAT aka GNOME CONDOM.

Zkráceně Shaman shape aka Gnome Condom, protože původní jméno mi nechtěl počítač vzít jako seriózní název pletařského návodu. Bylo moc dlouhé.

Návod na ni jsem napsala v angličtině a dala na pletařské stránky zdarma ke stažení. Nic k placení na tom nápadu totiž není – je to jednoduchá čepice s houskou, co si může každý sám vymyslet a uplést raz dva, jako jsem to udělala já. Chápu ale, že někdo nechce riskovat patvar a raději se mrkne do návodu. Napsat ho anglicky mi trvalo asi míň času, než ho potom nahrávat online.

Jó, internet. Vidíte, že jsem toho v reálu moc neupletla na to, kolik času jsem strávila s pletením ve virtuálnu.

Co mě asi chytne příští týden … možná začnu zase vyrábět peněženky z obalů od džusů, sangrie a mlíka. Snad se z toho nepotento.