PROSTĚ FURT PODOBNĚ… VČETNĚ ČURÁNÍ.
Krom mně známé věci, že od malička koukám ve městě hlavně pod nohy – pokud za chůze zrovna nečtu – jsem zjistila, že si často nahlas zpívám venku. A hlavně v naší ulici. Uvědomila jsem si to až náhodou, když jsem si koupila diktafon kvůli rozhovorům pro diplomovou práci a on se mi v kabelce zapnul a jel dvacet hodin. Pořád v té kabelce.
Řeknu vám, že nejhezčí chvíle k poslechu byly ty kousky nahrávky, v nichž jsem pochodovala někde v metru nebo po ulici. Diktafon v takových chvílích zaznamenal krásně pravidelná vrznutí do rytmu chůze. Během některých pěších přesunů do toho i cinkaly klíče. Zatím jsem nahrávku nesmazala a stáhla jsem si volně šířený audio-program, abych mohla tyto rytmické etapy vystřihnout a udělat z nich perkusní doprovod pro nějakou hudební skladbu. Fakt.
A k některým těmto hlasitým rytmům zazníval i tlumený zpěv. Kabelka byla totiž zavřená a diktafon v ní, takže venkovní dění zprostředkovával pouze přitlumeně. Nahrál některé rozhovory a přípitky, ale pro mě je zajímavější ten zpěv. Můj. Dřív mi nedošlo, že zpívám, když vylezu z domu a vydám se naší ulicí na cestu do práce. A zpívám většinou to, co ráno hráli v rádiu. Naopak večer, i v hodině po zákazu vycházení, vylezu z tramvaje a zpívám něco jiného než ráno. Například Yellow submarine. Nahrávka to dokládá. A když jdu čůrat mezi auta – protože jinde se nedá, hospody zavřeny – tak zpívat přestanu a cinkavé bubny taky přestanou, nastane chvíle ztišení… A pak zase nanovo pěju než dojdu ke dveřím bytu.
Taky pějete?
.
Nepěju, zato zevluju.
Koukám po lidech jak koukají do svých placiček.
Moje placička je skoro antikvární kus na brouzdání nevhodný.
A tak zevluju a lelkuju.
To je dobrý! Zpívám si asi jen se sluchátky. Bez nich je můj vnitřní kritik příliš silný:)
Nepěju, ale vedu si nevědomky nahlas monology i dialogy. Sem tam mi na to i někdo zareaguje :)
Zpívám v lese a na louce, když jdu mimo stezku a vidím tam rozrytý od prasat. Zpívám budovatelské a partyzánské písně pro větší kuráž! Mám je dobře zaryté v palici!
Ad Zuzi:
To bych tady v našich krajích za jeden výlet přišla o hlas. :-)) Radši tleskám. V lese, na louce není třeba, tam je mě vidět daleko a prasata mají čas se uklidit.
Zpívám si většinou v autě.
P.S. A to tleskám ještě jen v podrostovým houšťovým lese, ve vysokým to taky neřeším.
Snad se dočkáme výsledku tvého re-mixu zde k volnému poslechu. Zpívám ve sprše.. klasika.. ale můj táta to je kabrňák, ten si zpívá jednu písničku pořád, když je navštívíme, když něco dělá, když se sprchuje a dokonce i ve spánku! Zpívá si: A já sprostá, som si koli tebe oholila nohy..
To mi připomnělo, jak jsem jednou zastavila na osvěžovně cestou kolmo a byla tam širší sportovní skupinka rodičů s dětmi, už po jídle. A navzájem se sháněli dohromady, že pomalu k odjezdu. I padla otázka na dítko, řekněme Vendulku, co se zrovna přihnalo ke stolu:
„Vendulko, kde je tatínek?“
„Tatínek je na záchodě a zpívá si jeleny.“
„Jaký jeleny?“
„Už troubějí.“
:- )) Pěkná rozmanitá snůška.
Já v lese nezpívám a jsem potichu, abych nedělala kravál zvířatům a aby si mě žádnej člověk nevšimnul. Na cestě volnější, na louce třeba, tojo, to si někdy zpívám.
Ale nějaký sestřih omylem nahraných písní bych sem dát mohla, snad se k tomu nějak dostanu. Mohla bych to vzít jako trénink zacházení s tím audioprogramem, akorát nevím, jestli ten dvacetihodinový záznam půjde pro velikost do toho programu dát.
Já mám zpívání od základky zakázané a na jednom letním táboře, kde jsem se přes varování zúčastnil pěvecké soutěže, jsem se přesvědčil, že právem. Svým výkonem bych mohl parafrázovat historku Ivana Mládka „hrou na trubku jsem si vydělával už od pěti let – tatínek mi dával v neděli večer pět korun, abych na ni nehrál“.
Ale nahrávání mě v jednom období bavilo – nepozorovaně zapnout nahrávání na kazeťáku když se lidi bavěj, do toho třeba puštěná televize – a pak si pustit ten náhodný mix, který často vypadal jak z filmu Vesničko má středisková (zabili Bredlyho). To jsem dělal docela dlouho a přemazal spoustu dobrý muziky :-)
Takže je to vlastně jasný – víc poslouchám, než vyrábím zvuky.
20 hodin nahrávky, to je pokrok oproti kazetám, ty se dělaly ve stopáži 60 a 90minut
Jaké máš téma diplomky?
Nepěju, ale asi začnu, jak tak čtu tento článek :-)
Občas si v duchu spíš „píšu“ a kolikrát se u toho nevědomky usmívám.
10 Jirko,
tyji, ty ses takhle radoval z nahrávadla už tehdy. To já v té době neměla a psala jsem to ručně! O přestávce jsem psala věty, jak jsem je ze všech stran ve třídě v pořadí po sobě zaslechla. Vznikaly zajímavé skrumáže.
11 bo
Diplomka bude o tom, na jaká etická témata nebo dilemata, rozhodování… narazili psychoterapeuti během koronakrize a jestli se lišila hodně od těch etických témat, se kterými se setkávali předtím. To bude ta empirická část – rozhovory. Na závěr rozhovoru jsem dala ještě vizuální metodu – dopsat něco do bubliny komiksu. Představte si, že to je fakt vizuální metoda, to jsem vypátrala! Právě pro věci spojené s emocemi, nějaké konkrétní, se používá. Takže rozhovor bude (už se několik jich nahrálo) nenapovídací, jen ať říkají, co napadne je samotné, žádné návodné dotazy. A naopak ten komiks je konkrétně zaměřen na dvě věci. A to mě baví. – Ale na té katolické fakultě, kde tu diplomku píšu (protože tam je obor aplikovaná etika), o tom komiksu ještě nevědí. To jim udělám asi jako překvapení.
Koneckonců mně je jedno, kdyby mě vyhodili :- ))
nominku 12
Hlavně nepiš dopisy…Leda právě v duchu. Já včera v noci napsala troch usprostý dopis předsedovi výboru psychiatr.společnosti a dalším členům, kopie jsem poslala našim ředitelům, byla jsem rozhořčena nad neetičností dokumentu, který ta spol.vydala, na facebooku jsem to taky všude rozmázla… protože jsem měla v krvi asi dvě promile.
Dneska nemám kocovinu, ale spíš duševní kvůli tomu dopisu. Odpověděl mi slušně pan profesor, předseda toho celého… nonic. Tak jsem se mu omluvila, dovysvětlila, že se mi ten styl zdál despektující vůči lidem, co přijdou do styku s psychiatrií. A musela jsem si pustit nějakou chytlavou hudbu, abych si přestala připadat jako úplná kráva. Které navíc každý ještě slušně odpovídá (i ti ředitelé, ale ti mě znají…), no nazdar.
Liška 15
Aha a už jsi rámcově zjistila jaká etická dilemata musí psychoterapeuti řešit v této covidové době?
Ad Liška H. ryška (26.3.2021 (13:38))
Nesmutni, taky jsem taková kráva, já pro změnu pod vlivem psala veřejná hanlivá provolání vůči zastupitelům naší obce na základě poloinformací, které se ve finále ukázaly jako naprosto scestné. Taky jsem se pak omlouvala, po vystřízlivění, a navíc i prosila o smazání a i jinak se snažila co nejrychleji zapomenout.
bo,
rámcově to vím, těm respondentům nenapovídám a v realitě je to s nimi tak, že každý ten jednotlivec si víc uvědomuje něco a druhý něco jiného. Nebo taky něco úplně vynechá, ani ho to nenapadne, přitom je to třeba věc, která mě a pár těch, „co spolu chodíme,“ sere až na půdu a připadá mi neetická.
Celkově musím říct, že z toho zatím vysvítá, jak s tím každý naloží nějak jinak, přičemž všichni myslí hodně na klienta, na jeho zájem, je to poznat. Přesto ale každej z nich udělal něco trochu jinýho… jinak s epřizpůsobil těm omezeným podmínkám. A někdo to vnímá víc a víc o etice přemýšlí, někdo míň a prostě se přizpůsobí možnostem, co má, a ani nad tím tolik nehloubá. Já teda radši hloubám a rozhoduju se pořád za sebe, neřeknu si: Vláda řekla tohle, tak to tak udělám. nebo nadřízení řekli tohle, tak to tak udělám.
Já to pořád znova posuzuju a rozhoduju. Nechci bejt žádnej alibista. někdy se rozhodnu udělat to, co je nařízeno, někdy ne. A taky nejvíc je v tom důležitý i to, jak to chce ten klient. Já nejsem ochotná ho k ničemu nutit, to podle mě do terapie nepatří.
ru 16
Nojo, mně spíš překvapuje, jak klidně to nesu i s chlupama, i s následkama. Být to před lety, tak se děsně stydím a jsem rozklepaná a popocházím po místnosti. Dneska jsem podezřele v klidu, trochu se tomu směju, říkám si: Normálka, ono se to nezblázní, oni jsou všichni hodný a shovívaví, někteří jsou i rádi, že se něco rozvířilo a nemuseli v tom být namočení oni sami. U mě to není poprvé a nikdy kvůli podobným věcem na mě nikdo nezanevřel. Akorát teď jsem drsnější, taková nekompromisnější (vždycky mi tak připadala máma a připadalo mi to děsný) i kvůli tomu roku plnému omezení. Už si neberu servítky a velevážené společnosti jsme napsala do první věty slovo hovno. Pak už jsem byla slušná a stručná.
To mi připadá trochu varující. Že v tom jsem taková agresivnější a s větší pevností, bych řekla. Až moc odvahy.
14, 18 já
Ehm, oni text toho dokumentu po mém impulsivním mailu upravili, aby „nepůsobil kontroverzně.“ Tak to bylo od nich milé, koukla jsme se pak na fotku toho profesora předsedy a vypadá sympaticky. Škoda, že mě asi chtít nebude :- )
Každopádně je to od něj laskavé.
Týjo, ty jsi pořád aktivní a ve švungu. Já už cítím věk, nezpívám si a pokud si něco v duchu mumlám tak jen samé blbosti. V lese jsem potichu ale občas si nasraně mumlám, že je tam bahno a listí a kerej blbec to rozjezdil.
O jiné lidi a instituce se starám málo, opravdu jsem zavřená jen v tom svém malém omezeném světě. a krním tedy zakrňuji zatímco mládí kráčí vpřed. Hezký den přeji, ať ti diplomka dopadne dobře, tedy ať se z ní ostatní posadí na zadek protože bude geniální a přímo hlavička na hřebíček :-))
Nazdar Ratko, už jsem měl strach, jestli jsi neskoncila v nějakém tom fakultním covidáriu.
Tak věk už na to máš…;-))
Zatím mě úspěšně nemoci míjí i když jsme furt v houfu jak hejno. Naštěstí jsou nejslabší články zaočkované.
Tak dobrý.
O mne se to otřelo, ale bylo to jen jako taková trochu delší běžná kocovina s bolestí hlavy, v tom jsem cvičenej a tak covídek musel zase dál.
Bohužel hned na máti, ta už to odnesla oboustranným zápalem plic, ale už je v poho.
no díkybohu, tak ať zdravíčko slouží :-) zrovna jsem zasázela brambory a chládnu :-)
Brambory??? Tady sotva tak rozmrzla zem, a to ještě ne úplně všude…
Mně se zdálo že je sadím pozdě :-)) furt nebyl čas. tak jsem je naládovala, kde bylo místo.
Kvetou meruňky.
Tak to budeme letos zase bez merunek.
uvidíme :-)) zatím nestahuju kalhoty
Kalhoty si nech, ale na zítra prý můžeš vytáhnout běžky :-)
toto je kom31
23Saule
ajéé, hlavně že je už máti v pohodě.
Já jednu chvíli asi v lednu měla dojem, že jsem se možná nakazila (protože jsem se setkala nezávisle se třemi nakaženými lidmi a nevěděla o tom, oni v tu chvíli taky ne), měla jsem kašel, matka to chytla (ačkoli ona skoro nikdy kašel nemá), ale zřejmě to žádnej kovídek nebyl. Jak to šlo, zvolila jsem očkovací místo, kam jsem věděla, že dodají vakcíny, a zároveň je nejblíž ze všech, 5 minut pěšky, navíc žádná obří nemocnice, takže to už je taky v poho.
ratko 24, ru 25
sázet brambory, to mě taky překvapuje! Prostě v ratkovišti roste všechno, tam je teplo. I když včera tam možná taky sněžilo…
Meruňky? No nazdar. Tady asi nekvetou.
Ty spadáš do nějaké výběrově očkovací profese?
To asi Liška psala o očkování mámy, Ru.
Taky to teď vyřizuju.
Ještě nějaké protilátky má, ale radši dřív, než se důchodci na hoaxexh začnou na vlastní žádost očkovat pouze Putinovou vodkou ze Sputniku.
Ajo. :-) Já hustila do přítele, ať volá svýmu doktorovi, i když prvně ho sestra nějak odbyla, až se přeci jen provolal ke kódu na chronickou nemoc. Taky o starost míň, teda bude, snad.
Od doktorů radši dál.
Já byl teď na vstupní prohlídce a ta kráva mi říká:
“ pane, vy teda nemáte moc rovnou páteř“
A já
„A to myslíte jak, paní doktorko?“
:o)
Saule, a kam vstupuješ?
Ty už mne vidíš v nějakém tom ústavu, že jo Ratko?:-)
Zatím jen vstupuju, už zase, do nového zaměstnání.
Vlastně už jsem nastoupil, před Velikonocema.
A byl to vstup přímo výroční.
Nedávno jsem si dal tu práci a spočítal si, kolik firem už jsem za svoji profesní kariéru prošel a tohle je má desátá!
Soudruzi dříve o takových pracovitých lidech, co touží po získávání zkušeností nespravedlivě říkali, že jsou to fluktuanti.
No tak uvidíme, jak to tam půjde…
Každopádně mne namotivovali docela hezky a další desítku bych už asi nedal :-)
Ať tě to tam baví, Saule!
Já dneska nebyla v práci a taky mě to celkem bavilo.
(Ale volný čas jsem neměla.)
Tak děcka, ať vás to baví všecky. Já nepracuju, protože jsem důchodce. Už to tak nějak začínám chápat. Furt jsem myslela že se musí hrabat ručičkama nožičkama, a teď se ploužím jak chcíplina. Ale nevím jesstli je to lepší :-)) Pracovní motivaci nic nenahradí :-)
Ratko, přece láska jo. :- ) Jakákoli.