A JSEM UVYTRŽENÍ, JAK JE TO MOŽNÝ…
Na dnešek jsem se těšila a doufala, že mě vyvede z únavy. Ráno obvykle nemůžu vstát – to je u mě celoživotní – ale i celé dopoledne jsem jak praštěná a až navečer jsem to já, jedu do večera a pak mám dost a jsem schopná jen pasivních aktivit. Nebo jak to nazvat. Tak běží několik týdnů. Dnešek byl jiný; dnešek byl den, kdy u nás v práci naše arteterapeutka připravila barvy (akryl) a plátna a kdokoli z domu, uživatel služeb či zaměstnanec, mohl přijít do atelieru a malovat zátiší. Klasické či moderní, květiny či květák. Já ráno nařezala v práci na zahradě náruč rmenu, který tam letos roste. A dva vlčí máky, hurá! Udělám si polní kytici.
Klásky a chrpu jsem si půjčila od jiných trhačů. Chrpu jsem schválně chtěla mít jen jednu a to na diagonále mířící doprava nahoru; ráda do kompozice vrhám něco mířící šikmo do pravého horního rohu, připadá mi to optimistické a efektní a nic to nestojí.
Začala jsem pozadím. Připadá mi jako blbost namalovat motiv na bílé plátno a pak ho piplavě obtesávat pozadím; vždycky to znamená se přesně netrefit – štětec není vlásek, spíš je to vždycky kopáč tlustší, než jsme čekali – a tudíž to znamená opravovat okraj motivu. Stejnou barvou. Kterou už pravděpodobně na paletě nemám, už jsem ji přemíchala v jinou. Takže napřed pozadí a pak se uvidí.
Vzhledem k tomu, že chrpa bude vpravo a je modrá, udělala jsem v těch místech pozadí dorůžova, ne modré. Kdežto vlevo budou máky a pozadí nikoli dorůžova, ale domodra. Na žlutém podkladu bude ležet několik třešní a to je blbý, ty jsou červeno-žluté, takže do barevně podobného podkladu udělám nějaké modré fleky. Koneckonců modrá je na pozadí a ideální je, aby se lehce objevila i dole. Aby to spolu mluvilo, aby ty části dole a nahoře nebyly nesmiřitelně jiné, takový konflikt bych si neodpustila :- )
No a to je celé moje povědomí o malbě, dál už jsem postupovala od vázy:
Napřed červeně podklad pro máky a třešně, pak bíle okvětní plátky rmenu, potom zeleně různé stonky:
A teď přijdou žluté prostředky a modrá chrpa! A taky oprava některých stonků vpravo, aby lezly z vázy a ne, kudy se jim zachce. A více odstínů červené do květů máku.
Ještě opravit stonek máku vlevo, aby nelezl nesmyslně. A taky stíny třešní nezapomenout; ono to pak fakt víc vypadá, že třešně leží, a tím k tomu vzdušnému pozadí dostane obraz i opak – něco zemního, ležatého. Mi připadá. No a asi už to teda je hotový:
Vůbec nechápu, jak je to možný! Mám hotový obraz! Za pět hodin. To není tolik. Už je pozdní odpoledne a mně připadá, že je teprve před obědem! Žádná únava. Moje upnutí se k dnešnímu dni se vyplatilo. Malá dovolená. Udělat si čas a přípravu na to, aby se člověk ponořil do tvorby, prostě doporučuju znova a znova. Za měsíc budeme malovat akrylová plátna s kamarádkou u Českého Krumlova. To bude ta pravá dovolená.
Zatím sedím před svým dnešním obrazem, zírám na něj a nechápu, jak je možný, že tohle jsem namalovala já. Jak je to možný. Jak se to děje. Když se ponořím do činnosti, tak to prostě JE. Zároveň to tvořím já a zároveň to netvořím já. Mě to fascinuje.
.
Já chápu, žes to namalovala, jsi ohromně šikovná, to vím dávno :)
A trochu závidím, já bych to asi fakt nenamalovala :D :D :D
Krásné dny.
Díky, Pafčo!
Stejně je na tom nejzábavnější to malovat, pak už to zábavné zmizí, i když ten obraz zůstává.
Krásný!
asi to byl dobrý den na malování. :-)
(dobrá konstelace, když to šlo jako po másle)
Liško, přeju hezké letní dny.
Obdivuji lidi s výtvarným nebo hudebním nadáním.
Myslím, že jejich POVINNOSTÍ je tvořit, když už dostali od Boha takový dar.
Váš obraz je skvělý, takový bych si bez váhání pověsil doma na zeď (ale už tam nikde nemáme místo, my jsme zaobrazovaní doma i na chalupě).
Ale jako správný neumětel si neodpustím zžíravou kritiku: ta chrpa má stonek jako podle pravítka a to ve skutečnosti právě u chrpy nikdy není.
Přeji hodně úspěchů v dalším malování.
Obrázek je moc pěkný. Ale to není podstatné, sama píšeš že těch 5 hodin bylo úžasných. taky mě to fascinuje…
Připojuji se pochvalám,je to hezké.
A zároveň doplním konstruktivní,pozitivní kritikou.
Pravítkovou chrpu už Milan zmínil,já bych ještě přidal větší zvýraznění dopadajícího světla.
Na posledním,srovnávacím obrázku je na fotce vázy jasně vidět bílá barva od dopadajícího světla.
Na namalované váze už tak moc ne.
Klidně jsi tam mohla fláknout pastózní bělobou čmouhu a zároveň více zvýraznit stín vázy na druhé straně.
Potom mi taky nesedí moc světlé pozadí podkladu vázy s modrým pozadím.
Ten přechod se mi zdá moc ostrý,pozadí zátiší by mělo více splývat,aby se oko divákovo nerušeně soustředilo na objekt v popředí.
No,už toho raději nechám,nebo ještě začnu rozebírat nejen technický a estetický,ale i ideový obsah díla v návaznosti na závažné problémy dnešní doby,široce poznamenávající umělecké vnímání a výrazové prostředky……:-)
Já už jsem z těch vernisáží trochu deformovanej,no.
Tam člověk někdy slyší věci.
Prostě,dobrý je to!
Jo, je to divný, ta chrpa aji to, že třešně odraz světla mají, ale váza ne.
Pozadí mi neva. To mi přijde dobrý.
Parádní, úplně z těch teplých barev dýchá léto. Ještě by to chtělo talíř s bublaninou u těch poházených třešní!:)
Možná ten stonek chrpy nalajnovala vrána.
Ta chce furt všechno dokonalý:-)
ta chrpa má symbolický význam… přímo šikmo nahoru doprava :-)
10
Jako predikce konjunktury?
11. :-))
pravítková chrpa
– to je pravda, ona sice hodně trčela rovně, ale na tom obrázku trčí jako klacek. Mě to tak neuhodilo do oka, ale říkala jsem si, kudy asi potom vede ten stonek uvnitř té vázy, když venku je takhle našikmo. A nechala jsem to bejt.
světlo na váze
– nojo, to je tím, že jsem vázu chtěla ještě dotáhnout, až budou ty stonky v ní hotový. A neudělala jsem to pak, protože kolegyně mi říkala, že ten obraz je už hodinu hotovej, ať to nepřetáhnu.
Z toho mi vyplývá, že to moje dopracovávání, které bych normálně dělala a ještě by nějakou dobu trvalo, není až tak blbý. Sice je pravda, že se to tím dá celý upiplat a domrnit a je to pak těžký napohled nebo nezajímavý, protože tam nic nechybí. Ale přece jen to asi nějakej smysl má a můžu se na to trochu spolehnout a dotáhnout ještě o něco, najít tu ideální míru. Nebo spíš hledat tu ideální míru pořád.
Díky, že to říkáte.
Hlavně si nemyslete, že to, co namaluju za měsíc na dovolené, bude lepší, to asi nebude. Ale dám to sem, abyste to mohli zas připomínkovat!
barčo,
jo, to byla hodně dobrá konstelace. Už proto, že někdo jinej připravil plátna, barvy, stojany… a byl na to čas.
psice,
aby dýchalo léto! A třešně. To byl totiž záměr toho malovacího dne – vyrobit obrazy s teplem, sluncem, kteréžto obrazy potom v domě pověsíme a v zimě se u nich budeme ohřívat. Duševně. Tělesně nemusíme, těleseně se ohřejem, protože právě v těchto dnech zateplujou celej dům polystyrénem.
14
Není divný zateplovat polystyrénem při starejch oknech?
15
okna jsou nový.
(To je dům v práci, ne ten činžák, kde bydlíme!)
Akorát bohužel dveře nechají starý.
16
Ajo, já myslela, že u vás doma.
Dveře asi nevadí, je tam nějaká předsíň
18
Dveře skleněný v kovových rámech nechají starý. Bez ohledu na předsíně vně či vnútri :- )
myslela jsem z hlediska tepelných ztrát.
Nekomplikuj to zase,Ratko.
Zatepleni uspesne provedeno,dotace vycerpana a vyuzita a ty o nejakych dverich a ztratach….
Se nedivim,ze te ve fabrice uz nechteli:-)
21. máš pravdu :-) tedy kromě toho zvýraznění světla a pozadí. Je všecko akorát, nic neschází ani nepřebývá :-)
Liško, dobrý! Dokud se v tom nezačali šťourat experti, tak jsem si ničeho nevšimla, jen jsem se kochala atmosférou….
23
Proč zrovna experti? Třeba jen lidi s větším smyslem pro detailem/živící se prqací, která vyžaduje všímat si detailů. :-)
Když dělám obrázky/portréty do kamene, tak dodržení odlesků je jedna z věcí, na který si i po retuších či jiných grafických manipulacích musím dát pozor. A záměna třeba i pidi čárky prohnuté za rovnou může změnit výraz celé tváře.
Ale číst po sobě odesílaný text před odesláním jsem se ještě nenaučila. :-))
23-25:
Ďábel je skryt v detailu.
Takže experti exorcisté:-)
Já to vzala jako celek, s tím, že tenhle styl neumím, i když jsem se tím jednu chvíli i živila (malované dřevěné hračky, vycházející ze stylu lidových krounských hraček). Prostě jsem na tom ty mouchy “neviděla”, neboť nešťourala jsem se v tom. Pro mě to má atmošku.
Takže experti.
:- )
júúú, je to prekrásne! :-)
To byl od té arteterapeutky hezký nápad, mohli by se tím inspirovat i leckde jinde :-)
Ten obraz působí opravdu hřejivě. Třešně jsou krásně vymodelované a šťavnatě se lesknou a ty klásky jsou takové něžné, jako živé… a taky bych si tam dovedla představit ještě kus bublaniny ;-) :-D
Zaujalo mě, jak dovedeš popsat svůj postup… a taky, že to máš úplně naopak než například já :-)) Třeba s tím pozadím… já motiv často právě „obtesávám pozadím“ – sama bych to nevyjádřila líp ;-)
Tvoření je fascinující… člověk se do toho ponoří, a ono to vzniká jakoby samo… na začátku jen prázdné plátno (a myšlenka) a na konci je najednou obraz… :-)
SV,
ďakujem, Vlčica!!
M.
Je to fascinující!
Tak obtesáváš! Já se totiž bojím, že když to obtesám já, bude to příliš a bude to hodně poznat a budu to přemalovávat pořád dokola.
Jindy bych malovala kytky na to pozadí a pak navíc ještě tam flákala nějaké odstíny těsně vedle toho motivu, aby víc vystoupil. Ale ta kolegyně, jak mě stopla, abych to nepřeťápla, tak stopla i tohle moje dumání, kterej odstín kam obtesnout, donekonečna. A asi je to pro mě lepší varianta, když si vzpomenu na obraz z loňskýho léta, co pořád je hotový jen do půlky, přičemž ta půlka je předěláváná hodněkrát.
Já většinou „buduju“ pozadí i popření souběžně a pak se to prostě někde střetne :-) Dokonce mi připadá, že tam pak i vykrystalizují zajímavé detaily… nejspíš mi připadá, že jinak by to bylo moc ladné a jednoduché :-))
A někdy taky nevím, kdy přestat… to si vždycky vzpomenu na citát: „you don’t torture a painting that has already confessed“ – nemuč obraz, který se už přiznal :-) jinak bych asi taky ladila a přemalovávala donekonečna… ale jak píšeš někde výš, dopracovávání určitě smysl má (třeba na to mrknout čerstvýma očima další den a hned člověk vidí, že tomu ještě něco chybí – nebo naopak jasně vidí, že už na to radši nesahat ;-)) Asi je opravdu potřeba pořád hledat tu ideální míru :-)
M 32
Tojo, je to dobrodružný.
zrovna jsem dodělala (možná!) hřbitov pohlednicového formátu. už jeden jsem dělala a poslala kamarádce a chci jí dát i ten druhej, ať má dvojičku. Akorát mi připadá zas moc přeťápnutej a dorůžova a vůbec. Uvidím s odstupem času.
Ahoj Lištindo! :-)
Taky maluju (naprosto amatérsky), takže vím, jak báječně se cítíš, je to krásný relax. Navíc jsem teď objevila takovou jednoduchou úpravu rámečků, tak sedím venku, natírám, přebrušuju, a je mi dobře.
Tvůj obraz se mi moc moc moc líbí.
34
Je to příjemný!
Takové zdánlivé dobro, možná. Nevím. Nevím, podle čeho “hodnotit,” co ve svém životě dělám dobrýho a co je naprd.
Ha, kaschika – dva poslední příspěvky jsem nečetla, jdu tam!