TŘETÍ VE STEJNÉM BYTĚ…
První foto.
Přišla jsem k rodičům a něco prťavého odhopkalo do kuchyně. Mají nového kocourka, stříbrného, černě mramorovaného, britského. Naše kočka Kitty a můj kocour Šimík byli evropští. Tedy z kontinentu. Uvidíme, co je zač tenhle ostrovan. První noc prý strávil na lopatce spolu se smetákem. Vešli se tam oba. Asi chtěl spát s chlupatým soukmenovcem.
Neposedí, nepostojí, pořád hopkuje. Nepřetržitě si hraje. Překvapivě vydržel u jedné hry půl hodiny a u následující přes hodinu. Takovou výdrž u koťat jsem asi neviděla. Říkají mu Šéfe nebo Šéfíku. Máma se často splete a osloví ho jménem mého kocoura. Já mu říkám zkráceně Fíku.
Zezačátku mi bylo smutno, když jsem ho viděla – radši kdyby tu byl můj kocour, kdyby žil. Velký mourovatý jednooký pirát. Na svou jednookost doplatil, když od sousedů vniklo do bytu kotě, seklo ho do oka a on si při honičce (?) vyhodil plotýnku a po operaci už se nezmátořil, chudák. A ti stejní sousedi dali teď našim zadarmo britské kotě. Achjo.
Pak jsme v sobě rychle našli zalíbení. Asi proto, že narozdíl od rodičů lezu po zemi. Neustálé hrátky. Lehnout si na klín nebo nechat se chytit, to ne. Ale nechat se pohladit v zápalu hry, příst přitom a pak se přišmajchlovat, to ano. Tak asi dobrý. Je malinkej, vešel by se do dlaní (ale to nedopustí :-). Jsou mu přesně dva měsíce. Britskou kočku jsem nikdy neviděla – kožich se mi zdá stejný jako u mých oblíbených obyčejných koček, jen hlavička je víc hebká.
Nenechte se mýlit, že by kotě klidně sedělo – je na snímcích rozmazané nebo ufiknuté, protože nebylo v klidu ani vteřinu. Proleze všude; pod točicím křeslem si našlo pěknou odpočinkovou polohu, na chvilku:
Snažím se mu říkat, že si nemá hrát s elektrickými dráty. Zatím moc nerozumí ani tónu hlasu, slovům vůbec. Vzpomněla jsem si na Lucienne a její rozkousané nabíječky.
to je krásná kočička. kdyby náhodou zlobila tak si ji hned vemem :o)
Teď mramorovaně spí na mramorovaném koberci ve své roztomilé prťavosti.
Kotě je krásné a roztomilé! Jeden odejde a druhý přijde, rovnováha je zachována – a to je dobře. :-)
to je fajn…rodičům to vrátí domů hravost a milé starosti. Brita měla moje bývalá spolubydlícího, jen v modré barvě a byl úžasný. Obrovitánský, chytrý a mazel. Jen teda spíš gaučák (já se s ním seznámila až v dospělosti a navíc po kastraci, takže přemety už měl dávno odcvičené a nevracel se k nim.)
Gratuluji ke kotěti. Nový život, nový podnět, nová radost. Odcházení, přicházení, to je život, tak je to v pořádku. A co ty víš, zda kotě není reinkarnací toho tvého kocourka – hmmm? :-))) (Asi je to pitomost, ale kdybys tomu věřila, tak by to nikomu asi neškodilo a tobě by bylo lépe. Nicméně myslím, že tomu věřit nepotřebuješ, tak jsem to odhalila.)
krásná je :-) ale doma bych ji nechtěla, včera jsme u známýho taky takovou muchlali a dítko bylo blahem bez sebe
skwellé! mačátenko je prekrásne! k tej prvej fotke gratulujem, zverká sa fotia veru prevelice zle ;-)
:)